Co týden dal

Úterý 1. července: Audit majetku Jiřího Čunka, který si objednal ministr Schwarzenberg u americké firmy, je prý hotov. O jeho povaze se zatím vyjadřoval jen dobře informovaný nový ministrův osobní tiskový mluvčí Lubomír Zaorálek (do své funkce se, mám dojem, nominoval sám). Těžko si dovedu představit jiný výsledek, než, obrazně a podle přísloví, že se ministr Schwarzenberg nají a vláda buď zůstane celá nebo ne, podle toho jak se mu to bude hodit. K tématu se ještě vrátíme.

Ve stínu konfliktu mezi předsedou Paroubkem a ústeckým lídrem Foldynou na neveřejném zasedání Ústředního výkonného výboru sociálních demokratů zůstal střet mezi exposlancem a podsedickým starostou Kopeckým a místopředsedou Škromachem. Povaha sporu je velmi vykutálená, a proto jí věnujeme dnešní glosu.

Petr Uhl vybízí k razantnímu postupu proti novinářům a intelektuálům, kteří považují vládní reformy za příliš slabé. Poukazuje na Marii Antoinettu, která se prý před francouzskou revolucí ptala, proč lidé, kteří nemají na chleba, nejedí koláče (mám jakési podezření, že si ten výrok na ni vymyslili francouzští vynálezci politických procesů, Robespierre, Saint-Just ad., jimž se pan Uhl tak často, a tedy i zde, ve svých úvahách podobá) a vzápětí píše: „Posuzujme – vždy případ od případu – zda dnešní obhajoba reformy je pouze nevědomostí a neschopností vidět souvislosti, nebo zpupností.“ A zakládejme za tím účelem revoluční tribunály, doplňuji.

Soud prolomil Benešovy dekrety, naříkají zase v Mladé frontě Dnes. Přiznal totiž odškodnění původním majitelům firmy Léčiva, jejíž znárodňování začalo v roce 1945, ale skončilo až po komunistickém puči. Majitel se sice jmenoval Fragner, ale vzhledem k tomu, že měl nárok na odškodnění, mu byl majetek znárodněn nikoli podle dekretů na oholení našich odvěkých nepřátel, ale podle znárodňovacího dekretu, který se vztahoval na Čechy rodu slovanského a osoby s nimi se družící. Nejde tedy o prolomení dekretu, ale o jeho naplnění (nedostali odškodnění, na něž měli podle dekretu nárok).

A zřejmě aby udrželi vysoký tón, který nasadil Zelený Raoul a pokračoval v něm Karel Steigerwald, píší tamtéž o tom, jak šeredně se k nám zachovali Rakušané při ruské invazi v roce 1968. Byl jsem shodou okolností tou dobou zrovna v Rakousku (poprvé v životě, pak jsem měl zase na dvaadvacet let utrum), a přestože jsem se poměrně rychle vrátil, jevilo se mi to ve všednodenní praxi úplně jinak. Autor článku se odvolává na blíže neurčenou studii expertů. Výtka stíhá kancléře Klause, který byl v době invaze zrovna na dovolené (jak měl tušit, kdy to Rusové spustí?), rakouskou armádu, že nebyla dostatečně připravena na možný ruský vpád (Rusové moc dobře věděli, že si něco podobného nemohou dovolit, a naopak že si v případě ČSSR něco dovolit musí, jinak se jim sesype impérium; navíc rakouská armáda byla vzhledem k rakouské neutralitě v takovém stavu, že by nebyla schopna ruské invazi odolávat déle než jeden den). Prosakovaly prý zprávy, že se premiér hodlá stáhnout z Vídně, která je na dohled od československého území, a „uteče vládnout do Zell am See“. Jaképak uteče, bylo to jediná racionální možnost, Rusové by byli ve Vídni nejpozději za pět hodin, měl snad osedlat koně a vyjet s tasenou šavlí vstříc dvoutisícovce ruských tanků (Rakušané jich tehdy měli, pokud se dobře pamatuji, celých dvě stě). Že se ministr Waldheim nechoval nijak zvlášť statečně, je nesporné (jak se později ukázalo, Rusové ho měli v hrsti), ale já bych doporučil, abychom se soustředili na naše posery a zrádce počínaje Svobodou a konče Dubčekem. „Rakouští vědci se slávou oznámili jako nová i svá zjištění ohledně chování československých politiků při vyjednávání v Moskvě“, píše dále pan Nídr. Jaká drzost vůči vítězům druhé světové války! Své československé politiky máme právo kritizovat jen my, a ne nějací bývalí kolaboranti s Hitlerem. Je pozoruhodné, že Mladá fronta Dnes dokáže být v poslední době ještě odpudivější čtení než Právo.

Středa 2. července: Předseda bezpečnostní komise ČSSD, poslanec Jeroným Tejc, předestřel včera novinářům plány strany na boj s korupcí. Mají být vypracovány „černé listiny firem“, jejichž zaměstnanci se „dopouštějí korupčního jednání“, a tyto firmy pak nebudou mít možnost získávat státní dotace a veřejné zakázky. Firma se na seznamu octne, i když se toho jednání dopustí pouze jednotlivec, který u ní pracuje. To je pěkný doklad chystané putinizace ČR pod taktovkou Jiřího Proubka a jeho zbrojnošů. O tom, co je korpuce, budou rozhodovat on a pan Tejc. Pak se firmě řekne: toho ptáčka se musíte zbavit, jinak se rozlučte se státními dotacemi a veřejnými zakázkami. A dotyčný vyletí stejně spolehlivě jako za totáče, když mu napsali do posudku, že je nepřítel socialismu. Dnes bude stačit říci, že je nepřítel čestnosti. Normy čestnosti budou určovat Paroubek s Tejcem, v další etapě se pak zřídí ve všech soukromých firmách, které se předem nevzdají vyhlídek na státní zakázky, „protikorupční oddělení“. Kompetence těchto útvarů se bude zhruba krýt s kompetencemi kádrových oddělení za totáče. A bude zase po socialisticku.

Mluvčí sdružení Přátelé Miloše Zemana Grégr prohlásil, že jejich cílem není zlikvidovat Jiřího Paroubka, jak jim podsouvají někteří nepřející zlomyslníci (koho by něco takového mohlo napadnout!), nýbrž kultivovat českou politiku. Když Miloš Zeman mluví o potřebě kultivovat politiku, je to podobné, jako kdyby tchoř mluvil o potřebě provonět slepičí kurník.

Dobročinné spolky Pavly Topolánkové a Zuzany Paroubkové příliš nekvetou, chybí jim zřejmě přitažlivá síla jejich exmanželů. Navíc Jiří Paroubek si stěžuje, že s ním jeho manželka o svém dobročinném sdružení nechce vůbec mluvit. Není vyloučeno, že mu ta podivínka má dokonce něco za zlé.

Doporučuji pozornosti čtenářů článek Tomáše Munziho „Kdy skončí kšefty se zdravím“ z dnešní MfD. Je úlevné si přečíst v dnešní době pokryteckého hauzírování se službou lidu, národu, vlasti, lidstvu a nevím komu všemu, která z úst lidí jako dr. Rath zaznívá mimořádně přesvědčivě, větu “každý lékařský úkon obchodem vždy byl, je a bude“. Jsou opravdu jen dvě možnosti: buď solidní obchod, nebo vydírání a banditismus maskovaný frázemi o všeobecné rovnosti.

K posouzení perspektiv české energetiky byla před rokem a půl vládou ustavena tzv. Pačesova komise. Teď má zveřejnit první představy o rozvoji energetiky, a zdá se, že narazí u zelených, protože má jiné názory než oni ve věci jaderné energetiky. To je zvláštní: využití jaderné energie je jedna z mála věcí, na nichž se zhruba shodnou ODS a ČSSD. Strana zelených je proti ve jménu jakýchsi utopických fantasmagorií. Pokud budou zelení dost zásadní, mohou ČSSD a ODS nakonec dostrkat k velké koalici.

ODS by na pravé straně potřebovala kvalitního rivala, píše v Lidových novinách Jaroslav Plesla. Rivala, sice ne moc kvalitního, ale docela nadějného, pokud jde o volební úspěchy za pár let, už asi má: Národní stranu. To, že se s ní chtěl kdysi Topolánek kontaktovat, nebyla až taková náhoda.

V dnešní glose se ještě jednou vracím k auditu, který si nechal pořídit ministr Schwarzenberg o domácím hospodaření vicepremiéra Čunka.

Čtvrtek 3. července: Spojené státy se s Polskem buď dohodly (Právo, Lidové noviny), nebo zatím nedohodly (Mladá fronta Dnes) na výstavbě protiraketové základny. Vpadá to spíš, že Tuskova vláda nakonec souhlasila se skromnějšími podmínkami, než jaké si kladla (má v zádech ještě navíc prezidenta Kaczyńského), a dělá trochu mlhu. Polský souhlas s antiraketami trochu zvyšuje šance pro radar v Česku.

Premiér Topolánek opět exceloval před novináři. „Kde berete tu drzost ještě se na něco ptát, když jste z Týdne“, řekl údajně jednomu příliš všetečnému. Chápu, že výkonnému politikovi jsou novináři na obtíž, ale tak už to v demokratických státech chodí. Čím je politikova pozice slabší, tím má s novináři větší problém. Když se mu to nelíbí, může si zvolit jiné povolání, kde ho novináři obtěžovat nebudou.

Přes prázdniny se bude ministr spravedlnosti zaměstnávat návrhem na přímou volbu prezidenta. Názory se liší. ODS není myšlenkou přímé volby příliš nadšena. Zelení chtějí nejen přímou volbu, ale i referendum, které by přímou volbu schválilo. KDU-ČSL je pro přímou volbu, ale není pro referendum (k čemu!). ČSSD je taky pro přímou volbu, ale koalice její návrh údajně odmítá. Neuvažuje o změně kompetencí prezidenta. K tématu se, zbude-li čas, ještě vrátíme.

Předseda zelených Bursík hrozí odchodem z vlády, pokud vláda změní své stanovisko k budování jaderných elektráren. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle Práva při včerejší recepci u příležitosti Dne nezávislosti demonstrovala před americkým velvyslanectvím „asi desítka demonstrantů“. Přesně řečeno devět, pokud jsem dobře počítal, to je v podstatě „asi desítka“. Jedna mladá dáma pořizovala fotografické záběry těch, co na velvyslanectví přicházejí. Mohou se zřejmě v budoucnu hodit. Připadal jsem si jako před devatenácti lety, jen tenkrát bylo těch fotografů víc.

„Vídeň se v srpnu 1968 nechovala hrdinsky“, píše Právo o jakémsi článku z rakouského časopisu Profil. Naše starost by měla být spíš to, že „Praha“ (tj. tehdejší české komunistické špičky) se nechovaly hrdinsky (pár výjimek potvrzuje pravidlo).

Předseda ČLK Kubek polemizuje v Mladé frontě Dnes s článkem Tomáše Munziho, který jsme tu už zmínili. Píše mj., že „při nepovinném členství (v komoře, bd) by provinivší se lékař z takové organizace vystoupil a klidně by poškozoval pacienty nadále“. Představme si však čistě teoretický případ, že se organizace zmocní nějaká mocenská klika, aby mohla mít pod palcem celé zdravotnictví: pak může naopak ona sekýrovat nepohodlné lékaře pomocí vykonstruovaných prohřešků. Každá mince má dvě strany. Dr. Kubek dále píše: „Nemocní trpící nesnesitelnou bolestí by asi na volném trhu za pomoc doktora zaplatili cokoliv.“ Milý pane doktore, problém je, že drtivá většina lidí to „cokoli“ nemá. Jinak můj problém je, že jsem ochoten v rámci svých možností si za lékařskou pomoc v případě nutnosti a v rámci svých možností připlatit, ale jedině za předpokladu, že budou stanovena jasná a transparentní pravidla. Z totáče jsem byl zvyklý na to, že připlácet je tu a tam zapotřebí, ale žádná transparentní pravidla neexistují. A copak se asi od té doby změnilo?

Pátek 4. července: Jiří Paroubek dal poslanci Wolfovi lhůtu tří dnů, aby se mu omluvil za obvinění z vydírání. Jinak s ním ukrutně zatočí (dá ho k soudu). Dříve bývali velkorysejší: tak např., jak jsme se mohli dozvědět nedávno z televize, povolal velmistr řádu templářů Jacques de Molay krále Filipa IV. a papeže Klementa V. dokonce před Boží soud, ale vyměřil jim velkorysejší lhůtu než pan Paroubek panu Wolfovi, totiž rok – a to ještě bezprostředně před svým upálením, které mu oba zařídili (oba skutečně do roka po provedení rozsudku zemřeli). Nebo vzpomeňme našeho Jana Sladkého Kozinu, ten tak zase učinil pod šibenicí. A panu Paroubkovi přitom nic nehrozí, jen o trochu víc ostudy, z níž má už ostatně kabát.

Čínský lid si podle listu China Daily nepřeje, aby se francouzský prezident Sarkozy zúčastnil úvodu pekingské olympiády, protože kritizoval Čínu ohledně toho, jak si počíná v Tibetu. Čínskému lidu (a hlavně čínské verchušce, která vůli lidu takříkajíc generuje) je prd do toho, kdo na olympiádu přijede a kdo ne, je to mezinárodní akce, a pokud to tímto vyčůraným způsobem zakážou jednomu, měli by se s ním ostatní solidarizovat. To je při současném stupni evropské a západní soudržnosti ovšem nepředstavitelné. (Přitom vůbec nezáleží na tom, chtěl-li tam Sarkomy původně jet nebo ne, čínští papaláši z toho teď udělali prestižní záležitost).

Bývalý starosta Putimi Hanus oznámil na ministerstvu vnitra, že jeden jihočeský policista byl v minulosti příslušníkem StB. Odměnou mu je trestní stíhání za pomluvu. Přitom podle MfD sám dotyčný údajně přiznává, že u StB pracoval, a ne jako ostraha papalášů nebo učitel cizích jazyků, nýbrž přímo v „sledovačce“. Pan Hanus se dopustil školácké chyby, pod svůj dopis se totiž podepsal. Bylo by asi zapotřebí napsat jakýsi návod „Jak správně udávat“. Pokud mi vyjde čas, pokusím se o to.

Bývalá sekretářka Jiřího Čunka Urbanová se k němu hlásí do práce (přesněji řečeno na pobočku Ministerstva pro místní rozvoj, která se zřizuje ve Vsetíně). Pan Čunek a paní Urbanová zjevně patří k sobě, bylo by ale dobré je izolovat v něčem na způsob Sartrova pekla ze hry S vyloučením veřejnosti, aby si své vzájemné problémy neřešili na účet České republiky.

V dnešních LN se píše o sporu ohledně svátku Cyrila a Metoděje a Jana Husa ve Federálním shromáždění v roce 1990. Pokud se pamatuji, při schvalování prvního svátku hrál roli hlavně jeho „federální“ charakter (polomýtickou „Velkou Moravu“ považovali čechoslovakisté vždycky za jakýsi historický základ, na němž staví společný stát Čechů a Slováků). Jinak katolické horování pro oba řecké misionáře je lehce demagogické, kdyby byli uspěli, patřili jsme dnes k témuž kulturnímu celku jako Rusko, Srbsko nebo Bulharsko. Bylo velkým štěstím, že se u nás prosadilo „latinské“ křesťanství. Odkazuji zde na to, co o věci napsal kdysi Emanuel Rádl a co jsem v Událostech citoval u příležitosti tohoto lehce absurdního svátku v roce 2001. Ve zprávě LN se praví, že svátek se u nás slaví 5. července od poloviny 19. století (přesně řečeno od roku 1863, jak je možné si zjistit na internetu), a že „tehdy v Rakousko-Uhersku katolická církev postavila záměrně svátek Cyrila a Metoděje na 5. července jako protiklad k Husovi“. To je nesmysl, v roce 1863 ještě žádné Rakousko-Uhersko neexistovalo.

Nejdůležitější nakonec: nezávislá odborná komise (předsedá jí prezident AV ČR Pačes) dala k dispozici předběžnou zprávu o perspektivách české energetiky. Zpráva je zjevně méně „neutrální“, než se v novinách očekávalo, a doporučuje uvažovat o rozvoji jaderné energetiky a „prolomení“ těžebních limitů na uhlí. Doporučení je rozumné, nevím, proč bychom se v obtížné situaci měli vázat absurdním zeleným náboženstvím ze sedmdesátých let minulého století. Vláda má ovšem svázané ruce, protože koalice s sebou vleče rozkládající se mrtvolu Strany zelených, kde je kdokoli připraven na kohokoli vytáhnout jakýkoli klacek bez ohledu na životní zájmy ČR. Kdyby získali ve volbách přes padesát procent, budou přívržence jaderné energetiky nejspíš upalovat, naštěstí to jednak není možné a jednak by se nejdřív začali upalovat sami mezi sebou. Topolánek je v podobné situaci jako byl kdysi Špidla s US-DEU, jenže ti po Marešově odchodu se už jen starali o relativně blahobytné přežití. Strana zelených se stará o nás všechny.

V posledních dnech se opět dostala na přetřes přímá volba prezidenta. Týká se jí naše dnešní glosa.

Pondělí 7. července: Česká televize dala v neděli prostor ruskému velvyslanci Fedotovovi pro tradiční vyhrožování v souvislosti s případnou výstavbou radarové základny. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Komunistický europoslanec Ransdorf srazil na přechodu chodkyni. Je to už jeho druhý výkon tohoto typu. Zdá se, že jako řidič je nebezpečnější než jako politik.

Poté, co si ČSSD opatřila vlastní odbory, pracuje na tom, aby měla i vlastní církev (to je dost originální, obyčejně tomu bývalo naopak, církve měly „své“ politické strany). Obětí duchovního nároku, který vznáší sociální demokraté, se má stát Československá církev husitská, která se pro svou celkovou kurióznost a legrační skandály, které se v ní v poslední době odehrávaly, zřejmě hodí, bude asi vůči takovému politickému útoku úplně bezbranná. Navíc z povahy některých jejích prominentních členů – nebo jen sympatizantů? – (Klaus, Paroubek) lze soudit, že víra v Boha v ní není povinná. Zatím v církvi existuje mládežnická sociálně demokratická buňka, která brojí proti „církevním restitucím“ (rozuměj vyrovnání státu s církvemi). Slavnostní bohoslužby Husitské církve se v neděli zúčastnil i starosta Kostnice Frank, který se podle německého zvyku omlouval - tentokrát za kostnický koncil.

Po vzoru Národní strany si zakládají polovojenské organizace i další extremistická uskupení. Nebudou to nejspíš co do počtu zrovna „divize“, jak si říkají, ale na solidní teroristickou buňku stačí pár lidí. Naštěstí příliš mluví: „Půjdeme proti všem, zbraně si vynutíme. Obklíčíme domy a rodiny vojáků a policistů,“ prohlásil jeden výtečník. Kdyby chtěli něco takového opravdu dělat, nebudou o tom předem žvanit, pes, který štěká, nekouše. Otázka je jen, zda se členové těch českých SA náhodou už nerekrutují z řad vojáků a policistů – pak by bylo obkličování zbytečné.

V souvislosti se zprávou Pačesovy komise se bouří zelení, v ODS roste nevole s jejich chováním, stínový ministr ČSSD Urban ODS kulišácky chválí (dobře ví, že konflikt v koalici může znamenat její konec). Zpráva sama vypadá rozumně a umírněně, zelení jsou ve svém odporu přesto jednotní. Před koalicí se vrší čím dál tím větší překážky. Existuje ještě vůbec?

Ministr Pospíšil se vyjádřil v rozhovoru pro Právo i k problému „přeběhlictví“: „Přeběhlictví v parlamentu není problémem právním, což znamená, že to ani nelze upravit nějakým zákonem nebo v ústavě. Jde o problém politické kultury. Kdybychom zákonem přijali nějaký vázaný mandát, tak by míra autonomie poslanců byla totálně omezena a podle mého názoru by to mělo dopad na politickou kulturu.“ K tomu není co dodat, tak to prostě je.

Mladá fronta Dnes uspořádala další spektakulární tajnou inspekci, tentokrát v Léčebně dlouhodobě nemocných v Chitussiho ulici. Že podmínky v „eldéenkách“ jsou často otřesné, je veřejným tajemstvím, pochybuju jen, že se něco změní faktickým fízlováním a následným prásknutím zaměstnanců jedné z mnoha. Účinek to má asi podobný, jako když panovník v převleku vyrazí na trh, aby zjistil, zda prodávající nešidí (za bolševika byly podobné v podstatě potěmkinské akce časté, mezi papaláši oblíbené – a totálně neúčinné).

Úterý 8. července: hlavní událostí dne byla návštěva ministryně zahraničí Riceové. Spolu s ministrem Schwarzenbergem podepsali smlouvu o radarové základně. Učinila tak přesto, že se na ni se zvláštním memorandem obrátil dokonce Jiří Pehe (memoranda se týká naše dnešní glosa). Svůj zásadní odpor jí coby sociální demokrat chtěl vyjádřit i předseda PS Vlček, nebyl však připuštěn a na protest se pak nezúčastnil ani recepce. Na Václavském náměstí v zastoupení sedmi milionů Čechů demonstrovalo asi devět set komunistů, anarchistů a (ne)užitečných idealistů – česká média v čele s ČT, aby to nevypadalo tak blbě, jejich počet zmnohonásobila (sám jeden z organizátrorů, umělec v limitovaném hladovění Tamáš, odhadl počet účastníků na něco mezi tisícem a desetitisíci. Skoro se strefil, chtělo to jen dole trochu ubrat). Je to smůla, ty miliony ne a ne se sejít. Tak se předseda Filip musel sám vyfotit před pouhými několika stovkami. ČSSD pěstovala zatím česko-ruskou družbu, dočkala se slibu, že nás nebudou bombardovat. Vedení ČSSD (Paroubek, Zaorálek, Rath, Hašek) demonstrativně opustilo zemi, jsou na návštěvě v Izraeli, možná že nám vymohou nějaký podobný slib od Hamásu. Vicepremiér Vondra dal Rusku na srozuměnou, že žádná stálá vojenská přítomnost ruských inspektorů nepřipadá v úvahu a že bez souhlasu české strany není možná žádná dohoda s Ruskem (což je ostatně součástí smlouvy).

Odpůrců přibylo, zní titulek v Právu. Rozuměj odpůrců radaru. Týká se průzkumu pořízeného CVVM, podle něhož v květnu bylo proti radaru 68%, o pět víc než v dubnu, kdežto pro jen 24%. Jenže podle STEM je proti spolupráci s USA na protiraketové obraně 57%, pro 43%. Není to taky nic moc, ale je to určitá korekce výsledku CVVM. Pokud jde o možnost útoku z oblasti Středního východu, považuje ji za reálnou 30% lidí, 37% je proti, 33% neví. Výsledný dojem: nejistota.

Ve stínu těchto významných událostí zůstane bohužel zpráva, že justiční čekatel Langer odchází do advokacie. S tím, že advokátní praxi bere jako přechodnou zkušenost a soudcem sestát v budoucnu chce. Klaus tedy triumfoval. Je třeba říci, že se zachoval hnusně. A bude dobře si to pamatovat. Žádný strom neroste do nebe.

Podle dalšího průzkumu CVVM si většina lidí v ČR myslí, že bohatí by měli platit větší procento daní z příjmů než chudí. Základem tohoto svérázného pojetí spravedlnosti je přesvědčení, že bohatství je v podstatě neřest a ti, kdo se mu oddávají, za to musí pykat. V Právu ilustruje tuto zprávičku fotografie bohatce se balíčkem euráčů v ruce a se zapáleným doutníkem. Karikatura ve stylu Lva Haase, Pelce (zapomněl jsem, jak se ten syčák jmenoval křestním jménem) a Kukriniksy. V Evropě si to asi myslí leckdo, ale u nás je nevolnická nátura zakořeněna zvlášť hluboko.

Jana Blažková kárá v MfD nehodnou vrchní sestru z eldéenky v Chitussiho ulici: „Chápu, práce s bezmocnými lidmi není jednoduchá. Jen by si ta paní měla uvědomit, že ji k tomu, aby v léčebně pracovala, nikdo nenutí.“ To je bezvadné nabádání. Vzhledem k krajně nepříjemné práci a mizerným plastům tam určitě nechce pracovat nikdo. Takže vezměte nohy na ramena a pryč za lepším. O opuštěné umírající se postará paní Blažková a její kolegové z MfD. Jistě, úroveň eldéenek je problém, a dosti strašný. Ale nevyřeší se okázalými přepadovými kontrolami bolševického typu a hraběcími radami.

Středa 9. června: Smlouva o radaru byla dnes podepsána. Opozice se vzteká, jako kdyby už prohrála hlasování o ratifikaci („prohlasovat“ smlouvu v PS bude pro vládu nesmírně obtížné). Místopředseda Filip s drzostí sobě vlastní nazval dnešek „dnem národní hanby“. Ve skutečnosti národní hanbou ČR je pan Filip, jeho strana as zejména její setrvalé preference. Mohutné bububu zní z Moskvy, prohlásili, že na vybudování základny budou reagovat „vojensko-technickými prostředky“. Předseda PS Vlček se chtěl k Riceové probít, aby ji vysvětlil důvody nesouhlasu ČSSD a rozložení sil v PS (o tom druhém mají Američané nepochybně zcela přesné informace i bez pana Vlčka). Nepovedlo se, a tak aspoň bojkotoval všechny oficiální akce. Paroubek se svým nejužším týmem se zašil do Izraele. Po Praze probíhaly demonstrace odpůrců, místo očekávaných desetitisíců (po špatných zkušenostech už nebyli očekáváni tak vehementně jako dříve), jich přijelo několik stovek, přitom posloužili hlavně komunisté a profesionální demonstranti z extrémní levice. Po ministru Scvhwarzenbergovi házeli rajčata. Nejlepší akce se povedla pražské organizaci ČSSD, která si na tento den pozvala do lidového domu ruského generála z ministerstva obrany Ruské federace. Ten mj. slíbil, že ač jsou krajně rozhořčeni, bombardovat nás zatím nebudou. Tématu se týká naše dnešní glosa.

ČSSD vYhlásila velkou předvolební tombolu: mimořádný důchod 3000,- Kč, zvýšení minimální mzdy 9500, mimořádný příspěvek na dítě 2000. Financovat má tyto předvolební akce ČSSD vláda. Zdá se, že o bobříku vyčůranosti na červenec je rozhodnuto. Jako prémii slibuje ČSSD nám senilákům, pokud budeme hodní a budeme ji všichni pořádně volit, aby se dostala k lizu, 13. důchod, který bude kompenzovat dopady vládních reforem. Nevím jak koho, mne to zatím nestrhlo.

Politolog z Lidového domu Lukáš Jelínek ve svém propagačním letáku na komentářové stránce Práva mj. vyhlašuje, že v ČSSD „dozrává“ (co to znamená? Možná o něco málo víc, než že vůbec není, zato o hodně míň, než že vzniká) ekologická a křesťanská platforma, časem prý by mohla přibýt platforma liberální. To bude výborné: pak se z ČSSD stane tak komplexní strana, že ty ostatní se stanou zbytečnými a bude je možné zakázat. Nemohu se zbavit dojmu, že panu Paroubkovi od samého začátku o nic jiného nejde.

Čtvrtek 10. července: Jako na truc Jiřímu Paroubkovi odpálil dnes Írán na zkoušku několik raket dlouhého doletu, mj. i raketu Šaháb-3, schopnou dosáhnout až někam k hranicím Slovenska (malinko to prodloužit nebude v příštích letech jistě žádný problém). Právo sice zveřejnilo mapku dosahu rakety, ale článek opatřilo vítězným podtitulkem o tom, že rakety jsou schopny zasáhnout Izrael, ale i Američany v Perském zálivu (nechápu proč „ale i“, Pperský záliv, jak už jméno napovídá, je Íránu jako celek podstatně blíž než Izrael). Zřejmě předpokládají, že lidé nebudou mapku zbytečně studovat a nezjistí, že raketa je už teď schopna zasáhnout taky část jihovýchodní Evropy. Právo vůbec exceluje. Ve zprávě o návštěvě polského ministra zahraničí Sikorského v USA se (opět vítězně) konstatuje, že nedostal od Obamy ujištění, že bude pokračovat ve výstavbě protiraketového štítu. Nedostal, jak při podrobnějším čtení zjistíme, protože se ho na to ani neptal. A do třetice všeho zlého, byť i legračního: vicepremiéru Vondrovi na začátku článku vkládají v Právu do ústa výrok, že část ČSSD je řízena ruskou vojenskou rozvědkou (přesná Vondrova slova jsou uvedena až na konci. Kalkuluje se nejspíš s tím, že řada čtenářů články až do konce nečte). K pozvání ruského generála do Lidového domu se vyjádřil sám Paroubek, považuje je za politováníhodnou neopatrnost, protože nepřítel (vládní koalice) toho zneužije. Koalice to samozřejmě na ČSSD vytáhla, jak by ne, je to pobuřující, ti lidé se zjevně, aby se prosadili, jsou ochotni spojit s kýmkoli. Člověk aby trnul, s kým se právě Paroubek a jeho suita paktují na blízkém Východě. Veřejných vystoupení odpůrců radaru se týká naše dnešní glosa.

Premiér Topolánek zahrozil opozici, že v případě neúspěchu radaru nemusí projít Lisabonská smlouva. To považuji za směšné a neuvážené, Paroubkovi vůbec nezáleží na nějaké Lisabonské smlouvy, záleží mu na tom, aby se dostal k moci a udržel se tam co nejdéle, a za tím účelem je ochoten udělat cokoli. Navíc, neprojde-li smlouva, je z obliga, svede to (právem, samozřejmě) na koalici. Paroubek může žít stejně dobře s podporou Bruselu a s podporou dua Putin-Medvěděv, nebo s podporou obou „center“, a bude se rozhodovat podle toho, co je pro jeho mocenské ambice výhodnější (dovolil bych si typnout, že perspektivně a dlouhodobě jsou pro lidi jeho typu výhodnější Rusové).

Klause asi velmi bolí implantovaný kloub, je v mrzuté náladě a tak se rozhodl, že dá sežrat ministru Schwarzenbergovi jeho nevěrné chování při prezidentské volbě: Klaus před tím Schwarzenbergovi úlisně lezl někam, leč nepovedlo se, Schwarzenberg volil Švejnara, i když, na rozdíl od Bursíka a Jacques, bez zbytečných stupidních řečí). Teď mu hlava státu udílí prezidentské rady: „…a jestli vyletí jedno rajče, já v tom žádnou zásadní tragédii nevidím. Je úkolem politika, aby uměl to rajče přežít a uměl ho eventuálně chytit nebo se mu ubránit.“ Výrok nabuzuje dojem, že si ministr s pláčem před celým národem stěžoval, jak na něj byli zlí. Je to nechutné a navíc to nabuzuje pokušení vystavit prezidenta jakési zkoušce: Navrhoval bych, až se panu prezidentovi zahojí nožička, uspořádat jakousi minidemonstraci spojenou s s vrháním rajčat na hlavu státu. Bude zajímavé sledovat, kolik jich chytí, kolik jich bude muset přežít, a jak to přežití bude vypadat. Klaus se rovněž vyjádřil k Čunkovu auditu, tady to má lehké, tu patálii si zavařil Schwarzenberg sám. Klaus se diví, jak to, že ministr neměl ještě čas se seznámit se závěry auditu, a nevěří tomu. Skutečně je pravděpodobnější, že ministr neodkládá seznámení se s auditem, ale svou reakci. Zároveň si prezident pozval do Lán Vondru, Toplánka, Schwarzenberga „a další“ na kartáč kvůli zahraniční politice. Chce prezident využít situace a Schwarzenberga k demisi dotlačit? Pak by se k lizu mohli dostat jeho poskoci typu Zahradila. Topolánek prý prohlásil, že Schwarzenberg je nejlepším polistopadovým ministrem zahraničí. Jistě patří (se svým předchůdcem v úřadě) k těm relativně lepším. Takový Zahradil by ovšem byl bezkonkurenčně tím úplně nejhorším. Snad to proboha Topolánek ví.

Ve věci auditu na Čunkovy finance zaujal premiér Topolánek pozici mrtvého brouka. Co má taky dělat, Čunka už vyhodit nemůže (tu šanci propásl), Schwarzenberga nechce.

Karel Steigerwald píše v Mladé frontě Dnes: „Zajímavé je, že Pavel Dostál, což byl mimochodem můj dobrý kamarád, třebaže potvora levicová, byl sociální demokrat a ministr, zároveň psal do Práva, které je této straně velmi blízko, a nikdo se nad tím nepozastavoval.“ Pan Steigerwald se mýlí, já jsem se nad tím pozastavoval soustavně, a myslím, že občas i v deníku, do kterého píše. Pravda je, že nebožtík Dostál můj kamarád nebyl a považoval jsem ho za dost velkého hnusáka.

Pátek 11. července: Předseda Strany zelených Bursík prohlásil, že v případě demise ministra Schwarzenberga kvůli výsledkům auditu ohledně rodinných financí Jiřího Čunka mohou z vlády odejít i ostatní „zelení“ ministři. Mohou, nemusí. Všichni jsou na odchodu, neodešel zatím nikdo. Případ Čunek je něco jako dědičný hřích české politiky, a skoro to vypadá, jako by ji měl provázet ještě dlouho po té, co Topolánkova vláda skončí.

Předseda SZ Bursík zaskočil své oponenty ve Straně zelených: prosadil těsnou většinou v předsednictvu konání mimořádného volebního sjezdu SZ na začátku září, tedy před podzimními volbami. Předtím si prý zajišťoval většinu delegátů tak, že zmnožoval základní organizace, které mu zůstaly loajální (pro zřízení organizace stačí tři členové (SZ se zřejmě inspirovala Písmem), každá organizace má právo vyslat delegáta na sjezd strany s přitom se bere v úvahu stav ke dni, kdy byl sjezd svolán. Situace ve straně je nepřehledná, neodhadnutelná, a přitom od ní závisí bytí a nebytí Topolánkovy vlády. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Poslanec Petr Wolf oznámil, že po demonstrativním íránském raketovém testu má už jasno: bude hlasovat pro radar. Pan Wolf dostal konečně svou příčinu, a neměla by se zaměňovat s následky.

Podle MfD hodlají české nemocnice nahradit nedostatek ošetřovatelek náborem kvalifikovaných pracovnic z Vietnamu. Problém je jednak v potížích, které mají Vietnamky se zvládnutím tak odlišného jazyka, jako je čeština (prodavačky v obchodech jsou na tom lépe, nárok je v tom případě menší), a za druhé v tom, že vietnamské zdravotnické školství je sice prý velmi dokonalé, ale bohužel je ve Vietnamu taková korupce, že diplom si může opatřit prakticky kdokoli. Zdá se, že tudy asi cesta ke zkvalitnění zdravotní péče v ČR nepovede.

Pozůstalí po zavražděných v Srebrenici zažalovali OSN, že její vojáci nebyli schopni zabránit masakru. OSN přiznala, že v tomto případě selhala, ale za toto selhání nenese odpovědnost žádný z jejích představitelů. Odpovědnost prý padá výlučně na bosenské Srby. To je pěkně alibistické stanovisko, a možná by se (ve všeobecnější poloze, ovšem) dalo uplatnit na celou dosavadní historii této organizace.

Sobota 12. července: Ruská federace během posledního týdne výrazně (skoro na polovinu) zmenšila své dodávky ropy do ČR. O důvodech lze jen spekulovat, nesdělila je (pochopitelně). Optimisté se domnívají, že jde o běžné technické problémy, které se touto roční dobou opakují (Rusové ovšem sdělili, že výpadek potrvá celý červenec). Myslím, že k optimismu nejsou žádné důvody. Rusové testují českou veřejnost, české sousedy, Evropskou unii a konec konců i Američany. K tématu se pochopitelně vrátíme.

Ze srovnání snímků, pořízených Íránci z druhého testu jejich střel dlouhého doletu (provedli ho bezprostředně po prvním) plyne, že jedna ze čtyř raket neodstartovala. Zdá se, že odpůrci raketového štítu z toho vyvozují, že pokud jednou někdo odpálí íránské rakety na Evropu (samozřejmě ne Írán, neznámé teroristické organizace z území nikoho někde v Afghánistánu), neodstartuje ani jedna. Logika tohoto uvažování mi uniká, stačí přece, aby v budoucnu (radar bude buď sloužit nebo chybět někdy v roce 2013) odstartovala a doletěla jedna, a přijdou o život desetitisíce lidí.

„Energetická koncepce Ruska je … fakticky pomocí ekonomických zájmů – realizovat návrat Ruské federace jako velmoci na globální politickou scénu“, řekl premiér Topolánek v rozhovoru pro dnešní Právo, a projevil jakýsi věštecký talent (rozhovor se musel pořizovat někdy ve čtvrtek). Rusko vzápětí snaživě výmluvně předvedlo, že český ministerský předseda nemluví do větru.

Náměstci ministra zdravotnictví a práce a sociálních věcí navrhli radikální opatření na zvýšení kvality Léčeben dlouhodobě nemocných: špatným zakážou činnost. Nemocní, kteří se tam nacházejí, budou zřejmě utraceni, protože co jinak s nimi.

Pondělí 14. června: domácí událostí číslo 1 je Bursíkovo a Topolánkovo prohlášení k auditu financí Jiřího Čunka. Oba tvrdí, že závěry Čunka v podstatě vyviňují a není důvod pro jeho odvolání z vlády. Tématu se týká náš článek, pozoruhodné je jen to, že zadavatel auditu, ministr Schwarzenberg, se k výsledkům zatím nevyjádřil. Taky nechápu, jak je možné, že informace o uložení částky, která měla představovat úplatek Čunkovi, zpátky na účet firmy, obviněné pak z uplácení (stalo se tak tentýž den), se neobjevila v českých médiích v době, kdy případ kulminoval.

Rusové dementovali souvislost mezi výpadkem dodávek ropy a podpisem smlouvy o radaru. Nic jiného se nedalo čekat, bylo by směšné a hloupé, kdyby ji potvrdili. Váha ruského dementi se neliší od váhy slov generála Jepišova z léta 1968, že nějaká ruská invaze na území „ČSSR“ je nesmysl. K tématu omezení ruských dodávek ropy pro ČR se váže naše dnešní glosa.

Rakouský ministr zemědělství a bavorský ministr životního prostředí se obrátili na ministra Bursíka s dopisem, v němž dávají najevo znepokojení nad přemnožením lýkožrouta v oblasti Šumavy. Brouci nekontrolovatelně migrují na bavorské a rakouské území, kde devastují lesy. Příčiny vidí stěžovatelé mj. v nedostatečných opatřeních proti škůdci v Národním parku Šumava. Zastánci zeleného náboženství tvrdí, že příroda si nejlépe pomůže sama. Pomohla by si nejspíš, ale k tomu by bylo zapotřebí, aby byl vyhuben nikoli lýkožrout, nýbrž hlavní ničitel životního prostředí, člověk. Uvědomujete si např. vůbec, jak strašné zvěrstvo proti přírodě je milionové město? Pan Bursík, levý liberál, se převlékl do zeleného, a v tomto přestrojení se dostal do parlamentu. Je ještě méně důsledný než „autentičtí zelení“, kteří si nikdy netroufli dát do programu to, k čemu jejich ideologie směřuje, totiž totální genocidu. A teď se zjevně postará o růst napětí mezi Českem na jedné, Rakouskem a Bavorskem na druhé straně tak, že europoslankyně Bobošíková zezelená závistí (a pokud si tu barvu zachová, mohla by se stát vhodnou příští kandidátkou na prezidentku za SZ).

Jiří Hanák píše o Topolánkově srovnání pčřípadného odmítnutí smlouvy o radaru s nepřijetím Marshallova plánu v roce 1947. Je tu podle něho podstatný rozdíl: „Dnešní Topolánkova vláda má … naprostou svobodu volby.“ To je sice pravda, ale míň než poloviční, vláda tu svobodu má, ale je jí pro kočku, protože vzhledem k rozložení sil v PS záleží na tom, jak bude hlasovat mohutný socialisticko-komunistický blok. Tj. jak jednotně bude proti. O naší orientaci definitivně rozhodne Poslanecká sněmovna parlamentu, a záleží na tom, co udělají sociální demokraté.

Papež Benedikt XVI. přijíždí do Austrálie a bude se tam omlouvat. Každá papežova návštěva v cizině musí být spojena s omluvou, to je rituál, který zavedl jeho předchůdce a on v tom úspěšně pokračuje. Tentokrát se bude omlouvat za pedofilní skandály v církvi. Po návratu se vypraví do Brixenu, kam, jak ČTK (podle Práva) připomíná, „rakouské úřady vykázaly do vyhnanství českého básníka a novináře Karla Havlíčka Borovského“. Jaká příležitost k další omluvě!

Úterý 15. července: Případ Čunek zdaleka nekončí. Zatímco premiér Topolánek a vicepremiér Bursík ho slavnostně pochovali, oba konstatovali, že Čunek je nevinný a Schwarzenberg ve vládě setrvá, ukázalo se, že ministr zahraničí je docela jiného názoru. Audit pokračuje, protože Čunek nedodal 700 stran svého spisu (neúmyslně, konceduje Schwarzenberg), a je třeba prověřit další skutečnosti. Pokud prověrka dopadne špatně, ministr bude rezignovat. Ve vládě tedy panuje zmatek a naskýtá se podezření, že jde o jakýsi podraz, otázka je jen, kdo je pachatelem a kdo obětí. (Mimo podezření je pan Čunek). K tématu se vrátíme.

Rusové uvažují o tom, že kvůli protiraketovému štítu rozmístí rakety s jadernými hlavicemi v Kaliningradské enklávě. To je daleko nevinnější věc než nějaká forma ropného embarga, které by přistihlo Evropou v nedbalkách. Pokud bude na druhé straně srovnatelná síla, jako že je, Rusové by se je stejně nikdy neodvážili použít jako první, a Západ (tj. my) Rusko jadernými zbraněmi jako první nenapadne, proč by to dělal.

Agentura Eurobarometr zveřejnila výsledky jarního průzkumu v ČR: šlo o vztah Čechů k vlastním a evropským institucím o jejich celkové rozpoložení. Výsledek: našimi státními a politickými institucemi povětšinou pohrdáme, ale cítíme se při tom fajn. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle Martina Hekrdly v Právu by Čunek měl svou pozici lépe „vyfutrovanou“, kdyby nechal proběhnout soud: dočkal by se patrně osvobozovacího rozsudku, protože u soudu každá pochybnost jde ve prospěch obžalovaného. Jo, dočkal by se, ale za pět let po sérii nejrůznějších odvolání a zdržovaček, a osvobodili by ho pro nedostatek důkazů, takže by se mohl jít klouzat. V téhle věci se Čunkovi divit nelze.

Obchodní představitel Ruské federace v ČR sdělil ministru Římanovi, že dodávky ruské ropy byly sníženy z technických důvodů. To buď je pravda, nebo taky není, a i pokud by to byla pravda (čemuž se mi nějak nedaří uvěřit), co je to za jednání, když dodavatel nejdřív bez jakéhokoli varování sníží dodávky na polovinu a po týdnu se uráčí dát na vědomí, že to není z politických důvodů. „Rezervní“ Ropovod IKL by prý (podle Práva) „teoreticky mohl zabezpečit kompletní zásobování ČR ropou“. Co to znamená, „teoreticky“? Ředitel Správy státních hmotných rezerv je ostatně poněkud jiného názoru, domnívá se (viz rozhovor v LN), že pokud omezení potrvá déle než devadesát dní, bude malér. A řada ruských novinářů na internetových serverech (tam na Rusi ještě panuje svoboda) o zdůvodnění technickými problémy pochybuje (viz Petra Procházková tamtéž).

V Chebu začnou během prázdnin práce na německém válečném hřbitově, německý spolek už dodal peníze. To je úspěch! Šedesát tři let po válce mohou, přesněji řečeno smějí být konečně pohřbeni ti, co v ní padli.

Ministr Nečas navrhuje, aby si rodiny seniorů, umístěných v eldéenkách, na péči o ně připlácely v rámci nově zavedené vyživovací povinnosti. Špatná péče o staré lidi je podle pana ministra primárně selhání rodin, protože ty mají své předky na starosti především. Návrh s připlácením je dobrý, respektive byl by, kdyby člověk měl jistotu, že ty peníze k něčemu budou. Pokud jde o selhání rodin, jak nemají selhávat, když značná část z nich je dávno rozpadlých a rozvrácených. Mám jakousi zkušenost s péčí o seniora, který už nebyl schopen se o sebe postarat. Dát ho do LDN bych byl považoval za vraždu, ale zajistit mu péči doma bylo nesmírně náročné nejen finančně – největší problém byl vůbec sehnat lidi (pro rodinu, kde jsou oba manželé zaměstnáni a nemohou si dovolit zůstat trvale doma, nebo dokonce kde je člověk sám, je to bezpodmínečně nutné). Služby tohoto druhu jsou u nás úplně nerozvinuté, proto se nedivím, že někomu nezbývá než vydat staré rodiče do některé ze státních či soukromých Osvětimí pro seniory. A hlavní problém není, že pečovatelé, pečovatelky, ošetřovatelé a ošetřovatelky nejsou dobře placeni. Nepříjemnost té práce se nedá vyvážit penězi. Problém je v morální úrovni většiny populace, vyplývající z toho, že lidé už ničemu nevěří. S tím ale žádný ministr nepohne.

V USA mají jakousi obdobu karikatur proroka Mohameda. Někdo si v časopise New Yorker odvážil nakreslit prezidentského kandidáta Obamu v turbanu a jeho ženu vyzbrojenou kalašnikovem, oba v Oválné pracovně Bílého domu. Protestuje Obama i jeho příští rival McCain, oba se shodují v tom, že karikatura postrádá vtip a může urazit (respektive uráží). O vtipnosti karikatury není povolán rozhodovat karikovaný (je, jak se říká, „podjatý“), a pokud jde o urážení, záleží přinejmenším také na míře urážlivosti uraženého. Legrační je, že vedení listu vysvětluje a omlouvá se. Proč? Americká politická korektnost se v něčem podobá divoké muslimské nesnášenlivosti.

Středa 16. července: Ruský podnik Tatnefť, který dodává ropu do České republiky, prohlásil, že přesměroval dodávky do Turecka, které za ně platí lépe. Jde o dočasné opatření, objem dodávek se „vbrzku“ vrátí na obvyklou úroveň. Odůvodnění je podivné a poněkud buranské. Máte s námi sice smlouvu, ale to víte, když přijde někdo jiný, kdo platí víc, tak smlouva nesmlouva má přednost. Taky bude zajímavé sledovat, jaké časové dimenze má v tomto případě dočasnost. Podle našich zkušeností trvá dočasnost v ruském pojetí 23 let. Odůvodnění příliš nevěřím. Je tu ale jedna dobrá zpráva: Německý ministr hospodářství Glos mluvil při jednáních s ruskou vládou v Moskvě i o snížení dodávek ropy do ČR a prohlásil, že EU by nestrpěla nějaký trest Moskvy za umístění amerického radaru v ČR. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se s podobným prohlášením obtěžoval někdo z Bruselu. Nedá se vyloučit, že test Rusům ukázal, že tyto formy nátlaku jsou nyní ještě poněkud předčasné.

Ministr Schwarzenberg zmírnil svá vyjádření k „Čunkovu“ auditu. Klade důraz na to, že ve vládě zůstává, o roli policie a státních zástupců ve vyšetřování Čunkova případu nechce audit, ale jen zprávu (to je dosti kosmetický rozdíl). Postup ministra Schwarzenberga je mi úplně nesrozumitelný. Hrozí mu, že se takhle do Čunkova případu zamotá víc než Čunek, který teď s radostí hraje mrtvého brouka. Rumrajchu kolem auditu se týká naše dnešní glosa. „Korunní svědkyně“ Urbanová je dotčená, že se s ní detektivové z agentury Kroll nebavili, zřejmě došli k závěru, že to nemají zapotřebí. Moc se jim nedivím. Otázka údajného úplatku se točí kolem vkládání a vybírání peněz z účtu firmy H&B Real v bance a z firemní pokladny. Čunek měl podle svědectví Urbanové úplatek převzít dopoledne, paní Hurtová, manželka majitele firmy, ovšem inkriminovanou sumu necelých 500 tisíc korun vyzvedla až odpoledne a tentýž den se ty peníze octly ve firemní pokladně. Urbanová namítá, že hotovost v pokladně byla už ráno dost velká na to, aby z ní úplatek vyplatili. Pokorně se přiznávám, že účetnictví vůbec nerozumím, ale jedno mi není jasné: buď úplatek vzali z pokladny, aniž by vystavili nějaký výdajový doklad, pak tam ty peníze chyběly a vložení nějakých dalších pět seti tisíc na tom nemohlo nic změnit (musely být přece zaevidovány jako příjem, jak jinak by se to detektivové Krollu dozvěděli). Anebo bylo těch pět set tisíc pro Čunka vybráno ráno a existuje na to nějaká výdejka. O tom ale zatím nepadlo ani slovo a bylo by to víc něž divné.

Stínový ministr školství a známý sociálnědemokratický vtipálek Jiří Havel přirovnal premiéra Topolánka k říšskému protektorovi von Neurathovi. Příště ho někdo jiný (Rath? Paroubek?) přirovná k Drákulovi. Je to bohužel hulvátství. Kdyby aspoň mělo nějakou eleganci.

Senátoři ČSSD nechtějí v rámci nulové tolerance podpořit vládní zákon o policii ČR. Jsou přesvědčeni, že by ten zákon měl být součástí řešení vnitřní bezpečnosti ČR, prohlásila předsedkyně senátorského klubu strany Gajdůšková. To se dá říci vždycky a o všem. A paní pčředsedkyně volala po reformě, která by měla mj. zohlednit „změny ve vnímání lidských práv“. V ČSSD došlo ke změně vnímání lidských práv? Když člověk poslouchá např. Jiřího Paroubka, občas to tak vypadá. Bylo by ovšem užitečné změny blíže specifikovat, abychom přesně věděli, na co se máme nejpozději za dva roky těšit.

Lánský kartáč ohledně Lisabonské smlouvy nepřinesl žádný jednoznačný výsledek. Prezident si nadále myslí, že smlouva je mrtvá, ministr Schwarzenberg považuje za nutné dokončit proces ratifikace (pozoruhodné je, že oba mohou mít zároveň pravdu), Vondra se nevyjádřil (byl by to prý nátlak na Ústavní soud) a Topolánkovo stanovisko není známé, ujel z Lán, aniž by ztratil slovo s novináři. Ani ty kartáče už nejsou, co bývaly.

„Česko se zásluhou této vlády stává ostrůvkem amerického vlivu ve střední Evropě“, hřímá v Právu Alexandr Mitrofanov. To je zvláštní. Skoro celá Evropa je v NATO, kde hrají prim Američané. Na území SRN je nesrovnatelně víc amerických vojáků než těch pár, co má přijít do ČR. A dále, pan Mitrofanov nás varuje: pokud nebudeme dost hodní, může se stát, že nebudeme najednou mít dost ropy a plynu. To je zvláštní, proč to bububu nenechá na Putinovi a Medvěděvovi?

Tamtéž si Jiří Hanák stěžuje: „… je pravděpodobné, že naděje vkládaná do Karla Schwarzenberga zhasne dříve, než mohla českou politickou scénu rozzářit.“ Naděje socdem lobbyistů z Práva vypadala tak, že (jak tamtéž píše pan Hanák) odchod Karla Schwarzenberga „rozmetá vládní koalici“ a Schwarzenberg tak odpracuje to, oč by se měla snažit opozice. Je to pěkně vyčůrané, a že zrovna tenhle kalkul nevyšel, není žádná zvlášť velká škoda.

„Nepotřebujeme paternalismus, aby někteří rozhodovali za jiné“, prohlásil ruský prezident Medvěděv. Tomu je třeba rozumět: „aby jiní rozhodovali za nás“. Když my rozhodujeme za jiné, je to něco úplně, ale úplně jiného.

Ficův Směr má na Slovensku veřejnou podporu 48,5%. Na druhém místě je SNS s 11,4%. Slovenská politická scéna se začíná nápadně podobat té ruské. V našem sousedství se zrodil Miniputin a pan Slota nemá příliš daleko k Žirinovskému (je jenom daleko méně zábavný).

Čtvrtek 17. července: Miroslav Kalousek chce žalovat agenturu Kroll, případně bývalého ředitele vsetínské

Zbrojovky Dančáka, že ho nepřímo označili za oběť někdejšího úspěšného lobbyisty a nynějšího předsedy KDU-ČSL Čunka. Přitom přímo o Kalouskovi nepadlo ani slovo. Zato mnoho slov o Čunkovi, který, jak se zdá, coby nenápadný bezpečnostní technik několikrát pomáhal vedení zbrojovky tahat horké kaštany z ohně, za což by prý odměňován mastnými cestovními náhradami. Pracovníci Krollu jsou z toho perplex, s něčím podobným se prý ještě nesetkali, a to už šetřili i na Ukrajině. Ke zprávě se ještě vrátíme. Pozoruhodné je, jak obludných rozměrů případ Čunek nabývá, a také to, že sám Čunek se v něm pomalu, ale jistě stává vedlejší osobou. Už se namočili Schwarzenberg, Topolánek s Bursíkem a nejnověji Kalousek.

Zahraniční záležitosti komentuji zřídka a nerad. Tentokrát si nemohu odpustit tři poznámky. Za prvé, prezidentský kandidát McCain si dvakrát popletl Česko s Československem. Ukrutný zločin v očích každého hrdého vlasteneckého Čecha. A propos milí čtenáři, jestlipak víte (aniž byste se podívali na mapu, což jsem, jak se přiznávám, musel učinit) zda je Rwanda na sever nebo na jih od Burundi? Za druhé, Izrael vyměnil pozůstatky dvou svých vojáků, kteří padli do zajetí Hizballáhu a byli tam bezpochyby zavražděni, za pozůstatky 199 arabských teroristů, co přišli o život v Izraeli, a za pět živých arabských teroristů, z nichž jeden zavraždil čtyřleté dítě tak, že mu pažbou rozbil hlavu. Kurs je zjevně inflační, stoupenci Hizballáhu si svých mrtvých a vězněných příliš neváží. Na druhou stranu mají všichni bestiální vrazi z arabských teroristických organizací dobrou šanci dostat se dříve nebo později z kriminálu, pokud bude mít Hizballáh k dispozici dost ostatků zavražděných izraelských vojáků. Matka zavražděného dítěte (přišla kromě toho o další dítě a o manžela) souhlasila s propuštěním toho hajzla (což byla ze strany Izraele podmínka). Tu paní obdivuji, já bych se na to na jejím místě nezmohl. (Darebáka pak přivítal v Bejrútu libanonský premiér, prezident a předseda parlamentu, a Palestinci oslavovali vítězství nad Izraelem.) A za třetí: kolumbijská armáda se dopustila válečného zločinu! Helikoptéru, která osvobodila rukojmí, jež po léta drželi komunističtí bandité v džungli, označila lstivě symboly červeného kříže.Proboha! Bandité si na žádný červený kříž nehrají, chovají se jako bandité, a druhá strana je povinna dodržovat úzkostlivě pravidla, která jsou jen její pravidla? Pokud by to respektovali, byla by to typická dohoda s lidožrouty o vzájemném vegetariánství.

Rusko včera dodalo do ČR jen desetinu sjednané dodávky ropy. Samozřejmě za tím není žádná politika, ale jen běžné technické problémy. Je zajímavé, že technické problémy (byť různého druhu) mají všechny tři ruské společnosti, které nám ropu dodávají. Největší český odběratel teď dostává ropu ze státních rezerv a z Německa, tyto dodávky jsou ovšem dražší něž ty ruské. Myslím, že věc je zcela jasná. Na technické problémy se teď budou vymlouvat aspoň tři roky. Leč by jim to Západ energicky zatrhl, protože na dodávkách na západ jsou závislí i oni.

Agentura STEM zjistila, že celá pětina voličů lituje, koho že to v posledních volbách do PS volila. U voličů různých stran je míra frustrace různá, nejvyšší je, jak jinak, u zelených, kde je frustrováno skoro 40% voličů. Tématu se týká naše dnešní glosa.

A poslední aktualita, výrazně kocourkovská: ministr zahraničí Francouzské republiky se omluvil Rakouské republice za popravu královny Marie Antoinetty. Poprava byla ohavná věc, ale odehrála se před dvě stě lety a co s ní má proboha společného dnešní Francie? Občas to v dnešním západním světě vypadá, jako by se všichni zbláznili.

Pátek 18. července: předseda Strany zelených Bursík na tiskové konferenci zcela na rovinu řekl, že chce vedení strany sjednotit organizačně i personálně – a v té souvislosti se patrně hodlá zbavit místopředsedkyně Kuchtové a svého dalšího oponenta Stropnického. Bursík se vyjádřil, že stranu orientují příliš doleva a hodlají opustit vládní koalici. Bursík a Stropnický se navzájem obviňují, kdo před sjezdem založil víc nových stranických miniorganizací. Sjezd strany bude zajímavý, protože na něm může vládní koalice dostat další, smrtelnou ránu. Je zábavné, když o zásadní politické orientaci státu rozhoduje rozhádaná miniorganizace amatérských politiků.

Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, existuje jakýsi rozdíl mezi stanoviskem ministra Schwarzenberga (který napevno počítá, že ji vláda po kladném rozhodnutí Ústavního soudu předloží parlamentu k ratifikaci) a vicepremiérem Vondrou, který se vyjádřil v tom smyslu, že po rozhodnutí Ústavního soudu se bude debatovat v parlamentu a uvidí se. Formálně není důvod, proč ratifikační proces v ČR nedokončit. Problém je v tom, že pokud Irsko zůstane úplně osamocené, u velkých a silných podporovatelů smlouvy podstatně vzroste pokušení přitlačit ho ke změně stanoviska. A pokud by se to stalo, nebude se napříště už žádná malá země v EU cítit docela bezpečně, a to, co se Lisabonské smlouvě ne docela neprávem vytýká, dostane rázem desetinásobnou váhu.

V ČR stagnuje prodej točené desítky. Odborníci to vysvětlují tím, že na rozdíl od většiny zboží, jehož cena relativně (v poměru ke mzdám) klesá, cena piva drží s růstem mezd krok. Není to ale náhodou tak, že česká společnost je pivem nasycena a víc už nassát nedokáže?

Vedení Českého olympijského výboru zakázalo aktivistům Amnesty International, kteří za tím účelem zjevně slezli ze stromů, agitovat v O2 Aréně mezi olympioniky na téma lidská práva v Číně (olympionici tam budou fasovat výzbroj a výstroj na olympiádu). Jsou ochotni jim umožnit pouze, aby tam instalovali stůl s informačními materiály, ne aby tam byli osobně přítomni. Zdá se, že ČOV je velmi skeptický, pokud jde o odhad IQ vrcholových sportovců (nedovedou si udělat vlastní názor?) a velmi optimistický, pokud jde o přesvědčovací schopnosti lesních mužů z AI.

Sobota 19. července: Turkmenistán nepovolil českému vojenskému letadlu, směřujícímu do Afghánistánu, přelet přes své území, ač to předtím českým úřadům přislíbil. Vysvětlení může být dvojí: za prvé, Turkmenistán potřebuje dát najevo, že existuje, jinak by si toho možná nikdo nevšiml. A za druhé, během letu se dramaticky změnilo počasí (začal foukat mohutný severák směrem od Moskvy). Obojí může platit zároveň. (Letadlo se muselo vrátit do Prahy, mezitím Turkmenistán jeho přelet písemně povolil, takže může letět znovu).

V ČSSD se rozhořel spor: táhnout na Říp, nebo do Brd? Radikálové (Foldyna) jsou pro to, aby se ČASSD více zviditelnila v boji proti radaru: „Hlavně si myslím, že naši představitelé se v tomto málo profilují. Jezdím na demonstrace pořádané hnutím, ne základnám, a tam není vidět skoro nikoho.“ Inu, pan Foldyna coby politická nula si může dovolit se takhle zviditelňovat, Paroubek a spol. by si nechtěli Američany až tak moc znepřátelit, třeba se jim někdy budou ještě hodit. Holubice Sobotka je tedy pro Říp, kdežto jestřáb Rath pro Brdy: „Mně y se docela tato varianta líbila, že bychom obsadili kótu. Pokud to (Foldyna) myslí tímto způsobem, tak se mnou určitě může počítat. Dr. Rath počítá s tím, že by sociálně demokratický dav přemohl a spoutal hlídku vojenské policie a pak brdskou kótu opanoval. Pozoruhodné přesvědčení pana doktora, že Armáda ČR je pro srandu králíkům. Možná by bylo dobré, kdyby k nějaké konfrontaci došlo (proč nepřivolat pořádkové policejní jednotky, troufla by si na to vláda, žádní demonstranti nemají ve vojenském prostoru co dělat), a pan doktor by konečně mohl dostat nařezáno pořádně, to, co předvedl Miroslav Macek, byla totiž jen víceméně symbolická záležitost.

V jinak docela pěkném článku v Právu píše Pavel Verner : „Po Mnichovu, po jaltském porcování střední Evropy a po „bratrské pomoci“ v osmašedesátém těžko věřit, že český osud je stoprocentně v českých rukou. Nebyl, není a nebude. Ale těch pár procent vlivu, který nám zbývá, bychom měli umět s ohledem na budoucnost využít.“ To je přehnaný, leč typický český defétismus. Osud nikoho na zeměkouli není stoprocentně v jeho rukou, žádného jedince, žádného státu. Zároveň má každý vždycky možnost svůj osud ovlivnit. Mluvit o „pár procentech“ je přehánění, zásadní věc je, že je to dnes podstatně, nesrovnatelně víc procent než třeba v roce 1945, protože Rusové se po krachu svého posledního imperiálního projektu pořád ještě úplně nerozkoukali, a nejen Američané, ale v menší míře dokonce ani Západní Evropa dosud nepropadli mnichovanství.

Místopředsedkyně Kuchtová se prý (po delším váhání) rozhodla, že bude na sjezdu zelených kandidovat proti Bursíkovi. Zcela zjevně si musela nakonec nějak spočítat, že není úplně bez šance.

Pondělí 21. července: V nedělních otázkách Václava Moravce proběhla vzrušená debata, spíše hádka, mezi místopředsedou PS Zaorálkem na jedné straně, ministrem Schwarzenbergem a předsedou senátu Sobotkou na straně druhé. Předmětem sporu, o němž podrobněji píšeme na jiném místě byl audit agentury Kroll. Sobotka vyčítal Zaorálkovi právem superagreasivitu (Zaorálek mj. zbytečně a hrubě urážel hlavně ministra Schwarzenberga, ale to je mezi poslanci ČSSD a KSČM už jakýsi rituál), Zaorálek měl bohužel věcně navrch.

Exposlanec ČSSD Koudelka píše v Právu, že Benešovy dekrety platí a že je nesmyslné mluvit o tom, že jsou mrtvé či vyšlé z užívání. Právo (ne ty noviny, ale právo obecně) zná jen platné či neplatné předpisy. Má samozřejmě pravdu, řeči o „zkonzumovanosti“ dekretů byly jen útěšné pohádky pro hloupé důvěřivce v Německu nebo pro ty, co tam potřebovali nějaké alibi před veřejností. Pan Koudelka je ovšem tvrdý obhájce dekretů. Mrzí mne jen, že zrovna tohle neřekl pěkně z očí do očí svému předsedovi a premiérovi Zemanovi, když Němce úspěšně opíjel rohlíkem.

Václav Havel se zúčastnil jakéhosi hudebního festivalu v Trenčíně a vyslovil tam rozhodnou podporu slovenské opoziční kandidátce na prezidentský úřad Radičové. Nešťastnice to možná ještě netuší, ale česká zkušenost praví, že její osud je zpečetěn.

Německý vlastník společnosti Economia (vydavatele Hospodářských novin a časopisu Ekonom) ji hodlá prodat. Jedním ze zájemců, a to, jak se ukazuje, vážným, je společnost Mladá fronta (nesouvisí nijak s Mladou frontou Dnes). Informaci o tom přinesla včera ČT, ale už skoro před měsícem taky časopis Týden. Tématu se týká naše dnešní glosa, s níž máme oplétačky, protože se na nás obrátilo právní oddělení Mladé fronty (viz níže).

Ruský premiér Putin slavnostně nařídil vládě, aby okamžitě zajistila dodávky ropy do ČR. Člověk si nemůže vzpomenout na oslavované dodávky obilí do ČSR v roce neúrody 1947. Tenkrát to bylo poté, co nám Rusové zakázali přijmout Marashallův plán. Rozdíl dnešní situace je v tom, že tenkrát vyschla voda, dnes ropa. Za to, že vyschla voda, ovšem Rusové nemohli.

Pavel Páral píše dnes v MfD o „civilizačním okruhu rýnsko-povolžském, kde se ti velcí kluci posledních tisíc let vždycky uměli dohodnout, komu z nich bude ten který malý spratek ve střední Evropě chodit pro pivo“. To je mladočeské, úplně ahistorické pojetí dějin střední Evropy, které zaostává dokonce i za Palackým. Kromě toho se v těch řádkách zrcadlí jakýsi český komplex méněcennosti: od svého vzniku nemyslila např. ODS a její tisková lobby na nic jiného, než na to, jak se co nejrozhodněji emancipovat od Německa. Protože do ruské náruče se jim taky nechtělo, usilovali o emancipaci absolutní. Nevšimli si, že pro dobré české vztahy s Německem jsou po půlstoletí demokratického vývoje v Německu ideální podmínky, že Německo je důležitou, i když jistě ne rozhodující součástí Západu, a že když na ně budeme svými mindráky tlačit, budeme ho tlačit do ruské náruče. Což se dělo a děje (dělají to, a ještě intenzivněji než my, i Poláci) a zlobit se můžeme jen sami na sebe.

Úterý 22. července: V Srbsku byl zatčen Radovan Karadžič, bývalý hlavní představitel bosenských Srbů, podezřelý z mimořádně ohavných válečných zločinů. Byla to oběť zápalná srbských socialistů, jíž se prezentovali jako státotvorná síla schopná účasti v normální vládě?

Ruské noviny Izvěstija, proslulé jako hlásná trouba Kremlu, přinesly informace „z důvěryhodných vojenských zdrojů“, že ruská armáda uvažuje o návratu amerických strategických bombardérů na Kubu. Ke zprávě se s jistými rozpaky vyjádřily i oficiální ruské kruhy (mj. uvedly, že se bombardéry nemají kam vracet, protože tam nikdy nebyly). Ve skutečnosti jde asi jen o jakési decentní vyhrožování, pochybuji, že by se Putina zmocňovaly chruščovovské choutky, nekončívají dobře.

Jiří Paroubek prohlásil „odpadlíka“ Wolfa za zloděje a defraudanta (zapomněl už jen přidat ještě prašivého skunka). Audit ve Wolfově firmě si prý nezadá se smolnými knihami středověku (z toho by vyplývalo, že Wolf a další byli vyslýcháni právem útrpným, obávám se, že důkazy získané touto cestou dnes nelze považovat za relevantní). Skoro jedním dechem pak oznámil zřízení jakési právní inkvizice, která bude z pověření ČSSD posuzovat, nakolik jsou novináři dostatečně korektní k němu a přátelům z ČSSD – a v případě přehmatů tvrdou pěstí zasáhne. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Česká televize ukončila vysílání pořadu Zuzany Bubílkové „Co týden vzal“, a řekl bych, že dobře učinila, pořad nevynikal duchaplností a byl postaven na líbivé, ale nemravné tezi o kolektivní vině politiků. Diváci o nic nepřijdou.

Pan Hekrdla mne dnes potěšil a uklidnil. V Právu píše: „Obama nebo Mc Cain. Dvě strany téže mince.“ Kéž by, já tomu zase až tak nevěřím, na rozdíl od pana Hekrdly jsem rozený škarohlíd a mám v dobré paměti demokrata Jimmyho Cartera, který se po většinu svého jediného prezidentského období choval jako pan Bean.

Alexandr Mitrofanov hlásá tamtéž třetí cestu mezi prisluhovačstvím Rusku a Americe (nebo, nedej Bože, dokonce Izraeli!). Je jí Evropská unie. Tato třetí cesta znamená pro bývalé ruské kolonie širokou dlážděnou cestu do Ruska. Evropská unie bez úzké spolupráce s USA před Ruskem neobstojí. Zajímavé je, že pan Mitrofanov zná jen přisluhovačství. Loajalitu ne.

V Brně se buduje Austerlitz Centrum. Nevím, to je i na mne trochu síla, proboha, devadesát procent Čechů neví, co je to Austerlitz, zato všichni vědí, co je Slavkov. Když jsem byl v roce 1965 poprvé a naposled v Paříži, šokovalo mne, že tam mají Gare d´Austerlitz, zdálo se mi to být ještě větší blbostí než Wilsonovo nádraží (z toho pařížského nádraží se navíc tenkrát nejezdilo směr Morava, ale směr Španělsko). V Brně teď Francouze ještě trumfnou.

Bývalý velitel ruského letectva generál Dejněkin prohlásil, že Američané rozmisťují své radiolokátory „na území hraničící s naším“. Pan generál má doma starý atlas, ČR už dávno s Ruskem nehraničí a chtěl bych doufat, že hned tak nebude.

Středa 23. července: Ministr Svoboda zveřejnil na internetových stránkách KDU-ČSL programový materiál, v němž mj. navrhuje provést ve straně některé formální a technické změny a nepřímo kritizuje (trochu) předsedu Čunka. Zprávy se týká naše dnešní glosa.

Mirek Topolánek dorazil v průběhu inspekcí na ministerstvech na Ministerstvo pro místní rozvoj a naznačil, že lze uvažovat o jeho zrušení. ODS nikdy nebyla přítelem existence tohoto samostatného resortu. Zdá se ovšem, že hlavní problém není v ministerstvu, ale v ministrovi.

K hlavní náplni práce české rozvědky (zejména s ohledem na Rusko) patří nyní prý sledování situace na poli energetických zdrojů. Český velvyslanec pro energetickou bezpečnost Bartuška se nedomnívá, že by za zavřením kohoutků ropovodu Družba byla politika; nevím, pokud byla, dopadl test pro Rusy tak, že se to nevyplatí, EU brblala a navíc se ukázalo, že v zásobování ropou je ČR poměrně málo zranitelná. Hlavní problém je zemní plyn, kde k ruským dodávkám nemáme alternativu. Bylo by možná škoda, kdyby při sledování této hrozby nezbyl kompetentním orgánům čas na signály ruské aktivity na českém mediálním trhu.

Ministr spravedlnosti dnes vládě navrhl, aby v případě méně závažné trestné činnosti existovala množnost, že si obžalovaný sám navrhne trest, a pokud s ním bude státní zástupce souhlasit, nemusí jít věc vůbec před soud. Ministr původně požadoval, aby se takto rozhodovalo o trestých činech se sazbou do osmi let, to ale narazilo ve vládě a opozici, a musel se uskrovnit na tresty do pěti let. Jde o tresty jako krádež v obchodě, dopravní nehody, jízda bez řidičského průkazu apod. K této formě občanské samoobsluhy se vrátíme.

Martin Jan Stránský shrnul v dnešních Lidových novinách věcně problémy, spojené s chystaným prodejem vydavatelství Economia. Uzavírá: „Je pravda, že v demokratické zemi může koupit kdokoliv cokoliv. Pokud Economia skončí v rukou Mladé fronty a spol., naše demokracie utrpí mnohem vážnější ránu, než jakou by jí mohly kdykoliv přinést nežádaný radar, nestabilní vláda nebo další podobná událost.“ To je úplně pravda, jen si myslím, že věc je ještě vážnější, a že za obchodem mohou stát nekalé politické záměry velkého dubiska z východu.

Ministerstvo zahraničí namítalo proti seznamu bezpečnostních rizik, vypracovanému ministerstvem obrany, že zbraně hromadného ničení jsou v něm až na posledním místě. Vláda nicméně námitky nezohlednila. Myslím, že je to chyba. Vojáci jsou zřejmě přesvědčeni, že v příštích letech mohou zbraně hromadného ničení použít jen státy, a ty musí počítat s okamžitou tvrdou odvetou, takže si to rozmyslí. Jenže na prvním místě mezi možnými hrozbami stojí v soupise MO mezinárodní terorismus, a teroristé budou možná za dost krátkou dobu schopni zbraně hromadného ničení použít (přičemž nikdo neprokáže, jak a kde je vzali).

Čtvrtek 24. července: ministr kultury rozhodl, že Kaplického „blob“ se na Letné stavět nebude. Plán byl prý dobrodružný a nepřipravený, chybí finanční krytí, pozemek, na němž měl stát, není ve skutečnosti k dispozici. Za situaci odpovídá vedení Národní knihovny (je dobré, že pan ministr nešel tak daleko, aby z toho všeho obvinil přímo Kaplického). Architekt se chová lehce nepříčetně (mluví o zabíjení kultury, zabili zatím jen jeho projekt; v zápalu boje přijal funkci dobrovolného dědy-porady u předsedy ČSSD Paroubka a plete se tak do věcí, které s jeho návrhem ani s uměním obecně nijak nesouvisejí, do kterých mu dvakrát moc není a kterým nemůže rozumět). Jeho „blog“ mi nevadí a nic proti němu nemám. Co mi vadí, je neuvěřitelná buranská sprostota, s jakou s ním tento stát a jeho představitelé jednali, připomíná mi to způsob, jak se v Bavorsku před časem vyrovnali s medvědem Brunem (viz náš fejeton), jenže to nebyl člověk a k tomu vlastně ještě našinec.

Ministerstvo obrany nevyhovělo ministerstvu zahraničí a odmítlo přeřadit na přednější místo ve výčtu bezpečnostních rizik ohrožení zbraněmi hromadného ničení. Považují za nejnebezpečnější útok teroristů, kdežto zahraničí tam prý (podle Práva) chtělo mít ty zbraně kvůli brdskému radaru. Je zjevné, že v dohledné době hrozí teroristický útok zbraněmi hromadného ničení, včetně jaderných. Země jalo Írán (ale třeba i Rusko a Čína) u toho budou jeden asistovat formou „já nic, já muzikant“.

Agentuře STEM vycházejí procenta přívrženců a odmítačá radaru o dost jinak než CVVM. 44% je proti, 34% pro, 21% je to fuk. Přitom 77% si myslí, že parlament výstavbu radaru nakonec schválí. Já nejsem takový optimista, český národ a jeho politická reprezentace jsou světoví přeborníci, když jde o generování zhoubných rozhodnutí.

Ministr Svoboda má jakousi při s dvěma majiteli několika pražských nemovitostí. On se domnívá, že původní majitelka původně jednu z nich, činžovní dům, chtěla odkázat jemu, ale oni ji zmanipulovali, takže je odkázala částečně církevní charitě a částečně svým blízkým, tj. jim. Právní zástupkyně těch blízkých (vzdálení příbuzní původní majitelky) argumentuje, že by zjevně něčeho takového nemohli být schopni, protože jsou „legendami českého dětského lékařství“. Nezastávám se pana Svobody, spor mne nezajímá, pozoruhodný a mimořádně srandovní mi připadá jen tento způsob argumentace: jedna věc jsou legendy českého lékařství a druhá údajná manipulace původní majitelkou. Obojí spolu vůbec nijak nesouvisí.

Prezidentský kandidát Obama prohlásil v Izraeli, že nedopustí, aby se z Íránu stala jaderná velmoc, a stejně jako Bush by nevzal ze stolu žádnou možnost řešení (tím má prý být řečeno: ani vojenský zásah). Íránci musí chápat, že ať je u moci Bushova nebo Obamova administrativa, jaderné zbraně v íránských rukou představují pro USA hlavní znepokojení. Poté, co pan Obama přesvědčil demokraty, že je levičák (jinak by primárky nevyhrál), musí pro úspěch ve vlastních prezidentských volbách ještě přesvědčit Američany, že je Američan.

Ficův lobbyista Peter Weiss píše v dnešním Právu, že víc než čtyřicetiprocentní podpora pro nejsilnější vládní stranu dva roky po volbách je výjimečným jevem ve více než 15letých politických dějinách samostatné SR a že je ojedinělá i v rámci zemí EU a zejména v rámci postkomunistických států střední a východní Evropy. Abychom poněkud zchladili jeho nadšení, připomínáme, že zato je to docela běžné v Rusku. „Nová slovenská demokracie“ vyhrává prý u všech skupin obyvatelstva s výjimkou maďarské národnostní menšiny a bohatých lidí. Tj. u národních a třídních nepřátel. Pan Weiss je zábavný chlapík.

Místopředsedkyně Kuchtová se definitivně rozhodla, že na chystaném mimořádném sjezdu SZ bude kandidovat proti Bursíkovi na předsednickou funkci, a shrnula, co má proti Bursíkovi a jaké má politické priority. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Argentinští vědci vypracovali metodu jímání kravských plynů, jejichž hlavní složkou je metan a které nebezpečně zamořují životní prostředí. Kráva dostane na záda batoh z umělé hmoty, z něhož povede hadice do zažívacího traktu. Do batohu se budou plyny jímat (a po sběru může následovat třeba průmyslové zpracování). Je to výborný způsob využití alternativních zdrojů energie, jen je zapotřebí něco podobného zavést i u lidí, i když lidé prý jsou v tomto směru podstatně méně produktivní než přežvýkavci (nějak to prý souvisí s tím, že mají na rozdíl od nich jen jeden žaludek). Předpokládám, že zelení půjdou jako vždy v těchto věcech příkladem vstříc a jejich poslanci a poslankyně se brzy dostaví do sněmovny s nepropustnými batohy na zádech (škoda, že jsou momentálně rozštěpeni a budou mít trochu problém se dohodnout). V této souvislosti připomínám, že císař Claudius, lékař a lidumil, vydal kdysi dekret, jímž povolil senátorům při jednání vypouštět větry (jejich zadržování považoval totiž za zdraví škodlivé). U nás by se to dalo řešit (v souvislosti s výše zmíněnou ekologickou aktivitou) buď zákonem kongeniálním slavnému „prezident Beneš se zasloužil o stát“, nebo méně náročně pouhou úpravou jednacího řádu. Jediné nebezpečí, které hrozí, je, že pan Paroubek, jakmile se ČSSD chopí vlády, nepochybně úpravu zruší, jako ostatně všechno, co bylo zavedeno za zločinné Topolánkovy vlády.

V ČR se nesmí v restauracích nabízet psí maso, konzumace psů je v Česku nepovolená hlavně z etických důvodů. Naproti tomu není přesně vymezeno, co se konzumovat smí. To mne netrápí, v zákonech obecně nebývá vymezeno, co se smí, nýbrž co se nesmí. Pokud jde o štěkáče a mňoukáče, člověk s nimi před tisíci let uzavřel tak říkajíc nepsanou smlouvu o vzájemné spolupráci. Ta se všem třem stranám bohatě vyplatila a dodnes vyplácí (moji redakční spolupracovníci Csongor a Dizsi (viz např. zde) jsou toho příkladem. Součástí smlouvy nebylo, že je člověk bude požírat. Něco podobného je porušení smlouvy a tudíž proradnost. To, že je u nás konzumace psů nepovolená, je tedy zcela OK.

V souvislosti s definitivním odmítnutím Kaplického stavby prohlásil předseda ČSSD Paroubek, že jak o tom ostatně mluvili už před válkou se stínovým ministrem kultury Jandákem, jednou z prvních věcí, kterou budou po nástupu do vlády společně prosazovat, je výstavba nové Národní knihovny. Klementinum má kliku, že jeho stavbu nenařídil Topolánek. To by bylo nepochybně zbořeno.

LN dnes píší, že členové komunistické strany v Petrohradě poslali protestantské církvi (není jasno které) žádost, aby byl někdejší car Nikolaj II. svatořečen. Žádost je bohužel neproveditelná, protestantské církve kult svatých nepěstují.

Pátek 25. července: Vláda dodala Ústavnímu soudu své stanovisko k Lisabonské smlouvě. Je přesvědčena, že smlouva není v rozporu s českou ústavou. Nesdílí obavy senátorů, že by EU mohla zasáhnout do suverenity ČR prostřednictvím politického tlaku vedoucího ke změnám vnitrostátního právního řádu, pokud by se porušovaly hodnoty, na nichž je EU postavena. O EU si člověk může myslet leccos, ale politický tlak na změny vnitrostátního právního řádu postkomunistické ČR ze strany vyspělých a podstatně civilizovanějších západoevropských zemí (Velká Británie, Francie, Německo) je, řekl bych, v podstatě žádoucí.

Národní knihovna zvažuje trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti se zazděním stavby nové budovy podle návrhu architekta Kaplického. Problému se týká naše dnešní glosa.

Zhrzený ekonomický lídr ODS Tlustý prohlásil, že Topolánkova vláda a jeho úspěšnější konkurent v křesle ministra financí se nestarají o vážné ekonomické problémy (především o zpomalování hospodářského růstu a posilování české měny). Hrozí, že v budoucnu bude hlasovat proti vládě s opozicí, což se ostatně už děje (viz majetkové vyrovnání s církvemi). Nejsem odborník na ekonomiku, ale není to náhodou tak, že např. přijetí eura by zabránilo divokému posilování měny? A že čeští nacionalističtí tajtrlíci, zamilovaní do vlasteneckých obrázků na našich bankovkách, by se k měli vyjádřit k tomu, jaký smysl má přijetí eura co nejvíc odkládat?

Sobota 26. července: Přestože báťuška Putin vydal nakaz, podle něhož mají příslušné ruské firmy neprodleně obnovit dodávky ropy do ČR v plném rozsahu, dosud se tak nestalo. Patrně se tak nestane do konce července, soudí odborníci. To celé mi připomíná anekdotu, která se vyprávěla za mých mladých let: kolchozník Prochor vypěstoval meloun v průměru jeden metr, největší v SSSR. Načalstvo v Moskvě vyhlásilo,že odměnou obdrží domek jako klícku. Pak se nic nedělo. Rok nato Prochor vypěstoval okurek dlouhý metr a půl. Načalstvo v Moskvě vyhlásilo, že dostane zahrádku se záhumenkem. A zase se nic nedělo. Třetí rok Prochor vypěstoval kedluben v průměru půl metru. Načalstvo v Moskvě vyhlásilo, že ho odměňuje kravkou. Když se pořád nic nedělo, vypravil se Prochor do Moskvy, do Kremlu, k samotnému soudruhu Chruščovovi, aby si postěžoval. Soudruh Chruščov povolal poskoka, něco mu pošeptal, poskok se vrátil s výtiskem Pravdy a ukázal ho Prochorovi. Na první stránce byla veliká fotočka: Prochor s kravkou, jak stojí na své zahrádce před svou chaloupkou. Nikita Sergejevič pohrozil Prochorovi prstem a povídá: vót durák, ježedněvnuju pečáť ně čitál! V našem případě se zdá, buď že příkazy načalstva nefungují tak rychle, jak by měly, nebo že příkazy načalstva nelze brát tak docela vážně, nebo nejspíše obojí.

Poslanci Wolfovi ukradli z kanceláře notebook. Předseda ČSSD Paroubek má okamžitě jasno: je to „další z podivných okolností“, které „nesou všechny znaky politické korupce a mafiánských praktik.“ Nepochybuji, že stejným způsobem je pan Paroubek schopen komentovat i částečné zatmění slunce, které bude lze údajně prvního srpna pozorovat v severní části České republiky.

„Dokladem vnitřní demokratičnosti strany je to, že vedeme vnitrostranickou diskusi médiích“, prohlásil předseda SZ Bursík v rozhovoru pro Právo. Obávám se, že většina lidí to bude chápat spíš jako doklad rozvratu a amatérismu. Z toho důvodu mi také připadá neopodstatněné podezření, které vyslovil redaktor Práva, co rozhovor pořizoval, totiž že odvrat 40% voličů od SZ dává za pravdu místopředsedkyni Kuchtové, která Bursíkovi vytýká, že mění linii strany. Těch 40% nejsou voliči paní Kuchtové (tu by volili pánové Pühringer a Pavlovec, ale ti myslím nemohou) nýbrž voliči Pravdy a Lásky, kteří se opět jako obvykle zklamali v politickém subjektu, jemuž dali důvěru. Zdá se, že jejich údělem je být zklamáváni.

Americký astronaut Mitchell, který strávil nejdelší dobu na Měsíci, prohlásil, že fenomén UFO je reálný, že všechny vlády to doposud utajovaly, ale přesto to prosáklo na veřejnost. Mimozemšťané jsou prý malí mužíci s velkými hlavami a velkýma očima. Je zjevné, že dlouhodobý pobyt na Měsíci má pro psychické zdraví výletníků nedozírné následky.

Premiér Topolánek před časem prohlásil, že na olympiádu do Pekingu sice pojede (velmi se mu tam zjevně chce), ale nezúčastní se slavnostního zahájení. Navíc, když to vyhlašoval před televizními kamerami, měl na klopě placku s tibetským znakem. Zdá se, že by udělal lépe, kdyby tam byl buď nejezdil, nebo jel, ale v obou případech bez placky, protože čínská strana věcně usoudila, že ČR není stát, před nímž by si musela brát servítky, pozvala si na kartáč českého velvyslance a naopak čínská velvyslankyně si stěžovala na ministerstvu zahraničí. České republice teď hrozí (spekuluji), že ČLR ztrojnásobí dovoz padělaného značkového textilního zboží do ČR a zruinuje tak zbytek českého textilního průmyslu. Čeští sportovci, zdá se, Topolánkovo zaujetí pro lidská práva nesdílejí. Paní Cechlová, která vrhá diskem, prohlásila: „Jestli chce někdo kritizovat Čínu, ať to dělá. Ale ať do toho netahá sportovce.“ Paní Cechlová, jak to vypadá, k nám právě přicestovala z roku 1977 – svědčí o tom jednak samozřejmost, s níž hovoří za sportovce jako třídu, a jednak vůbec celkový charakter toho prohlášení.

Podle dokumentů, které zveřejnil Archiv bezpečnostních služeb, měl poslanec Snítilý spolupracovat za minulého režimu s vojenskou kontrarozvědkou. Poslanec prohlásil, že požádá o prověrku svého negativního lustračního osvědčení, a pokud nedopadne dobře, vzdá se mandátu. Spekulovalo se prý, píší v MfD, že Snítilého vydírala vládní koalice tím, že zveřejní jeho vztahy s kontrarozvědkou. Ale taky se spekulovalo, že když se ČSSD dozvěděla, že je vydírán, raději honem tuto informaci ještě během volby zveřejnila sama, což pak Snítilého vedlo k tomu, že nakonec Klause podpořil a přispěl k jeho znovuzvolení. Problém byl tedy, jak by se mohlo zdát, nikoli ve vydírání, ale v jeho špatné synchronizaci.

Pavel Kohout upozorňuje v MfD (jistě právem) že je směšné srovnávat spontánní touhu české veřejnosti po suverenitě a svobodě z roku 1968 s dnešním bojem komunistů a jejich různých užitečných pomocníků proti americké radarové základně. Nicméně, řekl bych, při tom trochu fixluje. Změny v KSČ v roce 1968 jsou prý dnes vydávány za pouhé přerozdělování bolševických koryt. To je samozřejmě nespravedlivé, reformní komunisté to mysleli dobře, jen trpěli nesmyslnými iluzemi, v důsledku toho to ukrutně zvorali a nakonec krach svého projektu zpečetili moskevskou kapitulací, jejíž podstata je zjevná i panu Kohoutovi. A za druhé, pod Kohoutova „čtyři S“ z roku 1968 (Socialismus, Spojenectví, Suverenita, Svoboda), bych se nikdy, ani tenkrát nepodepsal, a spousta dalších lidí taky ne, protože ty první dvě S byly jen jakýsi neobratný pokus opít Rusy rohlíkem: socialismus byl tehdy zcela vyprázdněný pojem, do nějž si kdekdo cpal zcela protichůdné naděje, a o Spojenectví (s Rusy? S Dederony?) bych už vůbec nemluvil.

Nový mluvčí prezidenta Klause pan Ochvat říká v rozhovoru pro MfD, že ve správní radě nadace ČEZ dostával jen „symbolickou částku od tří do pěti tisíc korun měsíčně hrubého“. Lidé, pro něž je pět tisíc měsíčně symbolická částka, mne uchvacují.

Pondělí 28. července: za celých osm let, co dělám svůj internetový zápisník, nepamatuji na den tak skoupý na události jako dnešek. Za nejvýznamnější považuji to, že v Karlových varech vešel splašený kůň do luxusního krámku ( v ruském vlastnictví?) a pořezal si nohy. Všechno však, jak se zdá, dopadlo dobře, byl ošetřen zvěrolékařem a majitel si ho odvedl. Do Valtic se vrátily tři obrazy z majetku rodu Lichtenštejnů, tentokrát nebyly uloupeny, nýbrž koupeny. Mimořádné, v našich dějinách průlomové události se týká naše dnešní glosa.

Úterý 29. července: Jména poslanců ODS Bartoše, Ranince, Hasila a poslance ČSSD Pavla Ploce se vyskytují v registračních protokolech Vojenské kontrarozvědky, zveřejněných na internetových stránkách Archivu bezpečnostních složek. Ploc je tam uveden jako důvěrník, což je kategorie, která (podobně jako kandidát tajné spolupráce) nespadá pod lustrační zákon, protože dotyčný vůbec nemusel vědět o tom, že si ho „orgány“ takhle zařadily. Proč a jako co se tam octli tři poslanci ODS, není neodborníkovi ze zveřejněných údajů jasné (podle toho, co píší v Právu, obsahují protokoly i „prověřované“ lidi). Aby se k případu těch tří dalo něco říci, bylo by třeba nějakých dalších informací. Pokud jde o pana Ploce, pokud má čisté lustrační osvědčení, má ho právem. Jediné, co je na tom trochu komické, se netýká jeho, ale jeho předsedy. Pokud příslušníci StB někoho poctili tím, že ho zařadili mezi „kandidáty“ nebo do nějaké podobné kategorie, udělali to nepochybně proto, že jim připadal tak říkajíc slibný. Slibný jim mohl připadat z nejrůznějších důvodů – kroutil se, moc mluvil, ale taky z důvodů, které jsou čistě problémem těch, co ho tam zanesli, a „poctěný“ se na tom vůbec nijak nepodílel (upřímně řečeno, i kroutit se v takové situaci bylo lidské a těžko to někomu vyčítat). Taky ovšem mohlo z dotyčného tu a tam více či méně bezděčně něco tak říkajíc vypadnout (tj. mohl tu a tam někoho třeba nechtě prásknout). Vzhledem ke stavu archivů je zjišťování, co a jak bylo, velmi obtížné, většinou nemožné. Jenomže: Jiří Paroubkek tvrdí, že v politice platí presumpce viny (tento názor považuji za nehoráznou pitomost a už jsem to tady napsal). Správně by tedy měl u pana poslance Ploce, pokud chce být opravdu důsledný, předpokládat to nejhorší.

Jiří Čunek žádá na vládě, aby nechala konfrontovat svou analýzu bezpečnosti amerického radaru s výsledky, k nimž dospěla „skupina expertů“ (sporů o bezpečnosti radaru se týká naše dnešní glosa). Kdokoli kdykoli dospěje k nějakým výsledkům, které se budou lišit od toho, k čemu dospěli vládní odborníci, vytváří příležitost pro to, aby se vládní stanovisko prověřovalo. Na rozdíl od stavby dálničního obchvatu Plzně, který vzhledem k povaze věci nakonec nebylo možné nedokončit, přestože to byl ukrutný zločin proti přírodě (na lidech nezáleží), otvírá se v oblasti národní bezpečnosti možnost prodlužovat debatu prakticky do nekonečna (jakousi tečku může znamenat pouze dopad rakety s jadernou hlavicí na Václavák, pak možná příliv závěrů různých expertů poněkud ochabne). Člověk by skoro nabyl dojmu, že pan Čunek je pro pana Paroubka pomocí podobně nedocenitelnou, jakou byl pro pana Gottwalda pan Ludvík Svoboda. Obtížněji se hledá příměr pro roli Ludvíka Hovorky, který doufá, že vláda nechá udělat novou expertízu, neboť by se neměla ohánět analýzou postavenou na obecných datech, ale měla by nechat vypracovat konkrétní studii. To je požadavek, který se dá říci vždycky o všem. Žádná data nejsou dost konkrétní. S těžkým kalibrem jdou na problém „vědci“ (cituji rovněž z Práva, jde o „skupinu přírodovědců kolem Daniela Fischera“): u Padrťských rybníků, vzdálených od místa, kde má stát radar, necelý kilometr, hnízdí chráněný orel mořský a navíc 56 chráněných druhů živočichů, kromě obojživelníků, plazů, ptáků a netopýrů jsou mezi nimi třeba rak kamenáč, rak říční, vranka obecná nebo střevle potoční. - Je třeba upozornit, že prvotním smyslem protiraketového štítu je třeba chránit lidi, a to nejen u Padrťských rybníků, ale v celé Evropě a v USA, že lidé mají z našeho sobeckého hlediska jakousi přednost např. před střevlemi potočními, a že až to bouchne, zařve nejen spousta exemplářů pro přírodovědce nezajímavého, protože přemnoženého druhu homo sapiens sapiens, ale taky mořští orli a střevle potoční, a zase nejen u Padrťských rybníků. Howgh.

Kromě boje za práva přírody proti jejím lidským utiskovatelům kvete u nás jakési formalizované estétství, postavené na principech, kterým ani trochu nerozumím. Šestičlenná skupina odborníků na komunikaci sestavila pro společnost Westminster žebříček nejušlechtileji komunikujících politiků: vedou Klaus, Rath a Kalousek, na chvostu jsou Topolánek a Čunek. Paroubek obsadil hezké páté místo. Považuji takovéhle žebříčky za zvěrstvo. Když pan Paroubek otevře ústa, slyším ozvěnu tradice, již v minulosti vytvářeli řvaví ekonomičtí náměstci předměstských komunálů a stejně řvaví velitelé pluků ČSLA (pan Paroubek je jakási vážná obdoba či snad spíš bezděčný předobraz toho, co v oblasti zábavy parodoval nebožtík Miroslav Šimek). A kdyby tito experti (nemohu se zbavit nutkavého dojmu, že mají něco společného s těmi experty, co se teď vyjadřují proti radaru, jen nedovedu říci, co) dělali podobný žebříček pro evropské politiky z období mezi světovými válkami, skončili by na čele Benito Mussolini a Joseph Goebbels. Čím chci jen říci, že takové žebříčky jsou úplně k ničemu, protože podávají informaci velmi kusou a jednostrannou.

Pavel Verner se rovněž v Právu vyjadřuje k problému pojídání psů. „U nás v Evropě se prostě nejedí pejsci a kočičky. Jistě proto, že v hluboké prehistorii uzavřel člověk s těmito zvířátky nepsanou smlouvu o společném sdílení domácnosti a udělil jim tak privileje, jež nedal skotu, drůbeži a bravu. Alík a Micka jsou u nás k mazlení, nikoli k sycení.“ Musím bohužel protestovat, to je velmi neúplné. Smlouva zavazovala a zavazuje obě strany. Člověka, že je nebude žrát, nýbrž naopak sytit a případně taky drbat za ušima, a dotyčná zvířátka k tomu, že mu budou hlídat majetek, chránit stáda před dravými nenechavci a chytat obtížné a škodlivé hlodavce. Je to pomoc k nedocenění, sám jsem se o tom mohl přesvědčit, když mi naše Dizsi, dokud byla ještě poloviční kotě, přinesla do pokoje jako zvláštní pozornost dosud živou myš. Musím přiznat, že v lovu jsem skoro vždycky hanebně selhal. Smlouva má jako vždycky dvě stránky, je pragmatická, a proto je její porušení ze strany člověka mimořádná věrolomnost.

Experty nemáme jen my, ale taky Rusové. Ruští experti mají občas ještě výstřednější nápady než naši, například “šéf odboru odzbrojení a řešení konfliktů Institutu světové ekonomiky Ruské federace“ Ruské akademie věd Alexandr Pikajev. Konflikt s radarovou základnou navrhuje tento expert vyřešit tím, že Rusové budou bojkotovat české pivo. Pozoruhodné je především, že expert nehodlá trestat v první řadě Čechy, ale Rusy. Za druhé si zjevně mylně představuje, že zatímco z Ruska k nám vede ropovod a plynovod, do Ruska od nás naopak pivovod, a že pokud Rusové řeknou dost, octneme se tak říkajíc na suchu. Jak je dobře, že se Rusům za čtyřicet let koloniální nadvlády nepodařilo zruinovat české pivo, takže ho můžeme vyvážet do světa! A za třetí by v rámci všeobecné osvěty měl Dům české kultury v Ruské federaci (existuje něco podobného?) rozšířit na Rusi informaci, že ač to někdy na první pohled tak vypadá, v ČR neexistuje pivní monokultura.

Středa 30. července: V registračních protokolech vojenské kotrarozvědky je uvedeno i jméno předsedy českého olympijského výboru Jiráska. V té souvislosti nemohu zamlčet, že mi připadá podivné zveřejňovat údaje, o nichž se vlastně ještě vůbec neví, co znamenají: donášel? Nebo byl objektem donášení? Je to jednak vůči „postiženým“ neslušné, a jednak se odpůrcům lustrací a producentů stupidních teorií o tom, že práskači trpěli vlastně víc, než ti, co byli práskáni, dostává do rukou laciná munice.

Ministerstvo vnitra oficiálně zaregistrovalo Občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana. Jde o nevinnou Tischgesellschaft, s politikou nemá vůbec, ale vůbec nic společného. V souvislosti s tím se rozběhla akce za vykopání Miroslava Šloufa, Zemanovy šedé eminence, z ČSSD, akce, která zase samozřejmě nemá vůbec nic společného se ustavením toho občanského sdružení. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Dva psychologové, kteří vypracovali posudek na jednu z hlavních obžalovaných kuřimské kauzy Barboru Škrlovou, údajně tbrdí, že Škrlová je psychicky nemocná oběť nelegální společenské struktury, sekty, která má s velkou pravděpodobností jediný smysl, podnikání. Před nejnižšími členy sekty jsou skutečné zájmy šéfů maskovány duchovní a ideovou rétorikou.“ Mám coby neúplně informovaný laik od počátku tentýž dojem, s jedinou výhradou: slečna Škrlová není podle mého vůbec, ale vůbec žádná oběť. Oběti jsou jen ti dva malí kluci.

Musím doplnit ještě jeden rest ze včerejška, v souvislosti s tím,že dodávky ropy z Ruska budou plně obnoveny možná po desátém srpnu (a možná taky ne). Z české strany není do toho, kde je problém, podle lidí z ministerstva průmyslu a obchodu a podle zvláštního velvyslance při ministerstvu zahraničí Václava Bartošky vůbec vidět, protože pro tuzemské zpracovatele zajišťují dodávky jejich vlastníci, Orlen, AIP-Eni a Shell a ČR ani čeští odběratelé prý vůbec nevědí, jak vypadají smlouvy o dodávkách. Z ruské strany je to asi přehlednější, protože to vypadá, že se do toho odtamtud dá citelně šáhnout.

Národní strana na sebe opět upozornila. Za měsíc prý hodlá představit stopadesátistránkovou studii, která se podle slov jednoho ze spoluautorů bude zabývat „konečným řešením“ romské otázky. Jde o projekt, podle něhož se zakoupí pozemky v Indii a Romové se tam vystěhují. Říkají tomu repatriace (heim ins Reich) a má jít o celoevropské řešení. Zaklínají se,že jim nejde o vyhlazení Romů. Ovšem, Hitlerovi taky až do roku 1942 nešlo o vyhlazení Romů, předtím, než se plně rozhořela válka, by to ani nebylo únosné. I on počítal s pouhým „odsunem“. Naproti tomu s odsunem, nebo aspoň s odsunem tak totálním, jaký byl proveden, nepočítal u nás původně ani E. Beneš: v roce 1939 by k tomu u těch, na nichž záleželo, nezískal potřebnou podporu. Teprve v roce 1945 se prosadilo pěkné heslo „vylikvidovat“ (a o konečném řešení mluvil myslím taky). Národní strana těží z toho, že s romskou otázkou asi u nás žádný politik neví pořádně rady.To je první předpoklad, aby mohly mít organizace jako Národní strana opravdový politický úspěch. Za druhé by musela být ve veřejnosti hluboká nespokojenost a oni by v té situaci museli přinést jednoduchá populistická řešení. Zatím nic podobného na obzoru ještě není – ale co není, může být. V každém případě se Národní strana zavedla: její internetové stránky jsou navštěvovanější než internetové stránky parlamentní KDU-ČSL.

Čtvrtek 31. července: Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu se omluvila Afroameričanům za otroctví a následnou segregaci. Zpráva podněcuje k obecnější úvaze o tom, kdy a za co se omlouvat. Dávám si ji za domácí úkol přes (redakční) prázdniny.

Dr. Rath se dostal do lehkého sporu s Paroubkem ohledně přímé volby předsedy ČSSD. Jako zkušený praktik dobře ví, že volitelé (např. sjezd) se lépe manipulují, zatímco členská základna, zvlášť když její část je pouze virtuální, může produkovat náhodné a nevypočitatelné výsledky. Kromě toho nutno přiznat, že má i věcně pravdu, přímá volba je pustý populismus. Přímou volbou může být snadno zvolen nějaký Mussolini, pro volbu rozumného a slušného vedení se absolutně nehodí.

Bude se natáčet „hraný dokument“ o Jiřím Čunkovi. Zdá se, že je to jediné, co se teď dá s jeho případem dělat, všechny rozumnější varianty byly už zavrhnuty. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Pod titulem „Mráz přichází z USA“ a s podtitulkem „Američané se v roce 1968 zachovali pragmaticky. Podle archivních záznam se rozhodli nedělat nic“ vyšel v Mladé frontě Dnes článek Víta Pohanky, který vytýká USA nečinnost v době Pražského jara. Považuji výtky tohoto druhu za nehoráznou drzost. O pomoc musí někdo stát a musí to dát najevo tím, že si o ni řekne. A o pomoc nestáli a neřekli si nejen „progresisté“ z vedení KSČ včetně Dubčeka, ale počítám, že by proti ní měli výhrady i nejrůznější komunističtí a obrodně socialističtí intelektuálové typu Vaculíka, Kundery, Dienstbiera ad. Češi si představují, že všichni jsou povinni jim pomáhat, ale oni pro to nemusí ani hnout prstem, protože tak znamenitý, sympatický, vyspělý a po všech stránkách nevinný národ si zaslouží, aby se o něj všichni ostatní starali.