Poprava blobu

Kaplického návrh nové budovy Národní knihovny mne na rozdíl od různých kulturtrégrů či kulturtrégryň nikdy neuváděl do stavu podobného orgasmu. Během mnohaměsíčních tahanic jsem si na něj ale zvykl, takže mi teď docela bude na Letné chybět.

Projekt je v posledním tažení. Nezáviděníhodná role mistra popravčího byla svěřena ministru kultury Jehličkovi (ministrům kultury u nás taková role už tradičně přísluší). Bob nebude, protože za prvé chybějí peníze a za druhé není kam ho postavit. Ta obojí může, pokud tomu dobře rozumím, ředitel Národní knihovny Ježek.

To je jednak nesrozumitelné, jednak podezřelé. Projekt byl kdysi prohlášen za vítěze veřejné soutěže, doprovodil to oslavnými tirádami sám pražský primátor. Vyskytly se ovšem námitky ze strany těch, kdo v soutěži neuspěli (k tomu jen obecná poznámka: v tom stádiu demokracie, do něhož jsme nyní dospěli, je možné všechna rozhodnutí problematizovat, takže není možné žádná rozhodnutí učinit).

Na hysterické výlevy nadšení v kulturních rubrikách novin reagoval stejně hystericky, jen s opačným znaménkem, sám prezident republiky (jistě, pan prezident se jako občan může vyjadřovat ke všemu, jen musí počítat, že prezidentská funkce působí jako tisícinásobný zesilovač a že v závodě názorů, kde ostatní utíkají po vlastních, užívá motocykl). Vzápětí podivuhodným způsobem ochablo nadšení pana primátora. Zdá se, že tím byl osud návrhu zpečetěn. Z případu se totiž stalo politikum, podobné, jakým byl kdysi Stalinův pomník. To znamená, že se stalo předmětem sporu

- mezi Bratrstvem neviditelné kočičí pracky trhu a Svatými pravdy a lásky posledních dnů,

- a mezi vládní koalicí a opozicí.

Takže chybí jen velmi málo a Jiří Paroubek, lidový písmák odkojený dobrou četbou (v tomto případě Aloisem Jiráskem) po nástupu k moci nechá zbourat jezovitské Klementinum a ne jeho místě dá zbudovat blob.

Do politického reje se politováníhodným způsobem zapojila i oběť aféry, architekt Kaplický. Je třeba vzít v úvahu, že tu jsou v jeho případě mohutné polehčující okolnosti.

Podstata věci je prostá: nejprve se s velkou slávou vytroubí stavba století, po dlouhých úmorných tahanicích se zjistí, že ji bohužel není kde a za co postavit. Vůbec není zajímavé, kdo za to může. Zajímavé je jen a jen to, že je to vůči Kaplickému neuvěřitelným způsobem sprosté. A to i kdyby jeho stavba stála za houbeles.

lidovky.cz 25. července 2008