StB nebyla zločinecká organizace

Archivy Vojenské kontrarozvědky vydaly další čtyři jména aktivních politiků. A kupodivu, tentokrát jde o tři poslance ODS a jen jednoho z ČSSD. Vzápětí reagoval, zjevně podnícen tímto nečekaným nepoměrem, europoslanec ODS Zahradil. V dnešním Právu se zapřísahá, že „nikdy nebyl velkým příznivcem nekonečného vyrovnávání s minulostí“, že informace pocházející z archivů StB jsou nevěrohodné a že by se s nimi mělo zacházet „daleko opatrněji“.

Vyvstává otázka, co má to „daleko opatrněji“ znamenat: má se pokračovat v tom, co započal úspěšně hned po převratu generál Lorenc a mají se dokumenty skartovat? Obávám se, že by v tom procesu skartátorům uvízla spousta informací za nehty. Skoro bych řekl, že všechny. Kromě toho by ničení historických dokumentů znamenalo činnost u nás všeobecně odsuzovanou, totiž „přepisování historie“. Mají se uložit na sto let někam do podzemí jako vyhořelé jaderné palivo? Těžko se ubránit dojmu, že by k nim tu a tam podle potřeby sáhl. V podstatě jsou dvě cesty: všechnu dokumentaci zničit, což je nemožné a nesmyslné, nebo naopak všechnu dokumentaci zpřístupnit. Zatím se kdekdo pokoušel o tzv. třetí cestu, tj. schovat si materiály tak říkajíc do slamníku, a zveřejňovat je výběrově v případě potřeby proti politickým oponentům, kteří si moc vyskakují (viz Havlova garnitura a případ Bartončík).

Pan Zahradil (není sám) vyslovuje obavu, že na tom, jehož se dokumenty týkají, vždycky „trochu té špíny ulpí“. Nu, jak na kom. Pokud si „orgány“ vedly někoho jako kandidáta spolupráce, důvěrníka apod., je to problém těch orgánů. Pokud někdo jako kandidát atp. podával informace o turistických výpravách, kterých se zúčastnil nebo nezúčastnil, je to směšné. Pokud informoval o svých setkáních s emigranty, záleží to na povaze těch informací (ale v zásadě udával vlastně jen sebe). Pokud informoval o setkání svých spolucestujících s emigranty, je to na pováženou.

Rozmohlo se označovat StB za „zločineckou organizaci“. Pod siláckou rétorikou se skrývá chuť znevěrohodnit všechny dokumenty a v důsledku toho rehabilitovat všechny práskače. Proto je třeba říci: zločinecká organizace byl celý poúnorový československý stát, kolonie komunistického Ruska. (Na zločinech se podíleli i mamlasové, kteří měli nejlepší úmysly a kolaborovali z tzv. idealismu). StB byla politická policie. Jejím úkolem nebylo nadřízené orgány klamat, ale pokud možno přesně informovat, a na základě přesných informací v zárodku likvidovat politicky nevhodné aktivity. V současné době existují dvě možnosti: dokumenty zveřejnit selektivně (což je špatně), nebo úplně. Je třeba se bavit jen a jen o tom, zda zveřejňování probíhá bez ohledu na politické zájmy té či oné strany.

pátek 1. srpna 2008