Zelená sázka do lutrie

Poté, co si pan Bursík prosadil mimořádný sjezd strany ještě před volbami, rozhodla se místopředsedkyně zelených Kuchtová kandidovat proti němu na post předsedy strany. Učinila tak po jistém váhání: buď tedy došla k závěru, že jí nic jiného nezbývá (Bursík se jí chce očividně zbavit), nebo že má docela slušnou šanci vyhrát. Obojí může platit najednou.

Kuchtová se prezentuje jako politický střed. Je to praktické, střed je něco, s čím mohou nakonec jako s kompromisem souhlasit ti napravo i nalevo. Vytýká Bursíkovi pravicovost (tj. horší z krajností) a autokratický styl (výtka nedemokratičnosti je vždycky silný klacek). A zároveň politickou nedůvěryhodnost, protože prosazuje věci, které nebyly součástí koaliční dohody (radar, některé aspekty zdravotní reformy). Z koalice nechce (zatím) odcházet, protože věří, že když bude strana pod jejím vedením na svých názorech stát, přiměje koaliční partnery k poslušnosti. Ze strany nejmrňavějšího koaličního partnera je to skoro drzost, ale jak praví přísloví, drzému štěstí přeje. Koneckonců nemusí prý jít hned o odchod, mohou koalici podporovat z opozice (samozřejmě tam, kde se jim to bude hodit).

Zdravotní reforma je přitom zásadní věc z perspektivy koalice. Radar je zásadní věc z perspektivy životních zájmů ČR. Z toho by bylo možné usuzovat, že paní Kuchtová je střed mezi Bursíkem a Stropnickým v poněkud podobném smyslu, jako byl kdysi Husák střed mezi Dubčekem a Biľakem.

Kromě toho paní Kuchtová nemluví úplně pravdu. Prohlásila například: „Řekli jsme, že našimi partnery jsou všechny demokratické strany včetně ČSSD.“ Ne, tím, čím oslovili voliče, byl slib, že nevstoupí do vlády, závislé na hlasech komunistů, ani takovou vládu nebudou podporovat. Pokud se paní Kuchtová dostane do čela strany, bude tento slib tak říkajíc relativizován, a ti, co stranu volili, mohou právem cítit, že byli oklamáni.

Tragédie Strany zelených spočívá v tom, že se Bursíkovi podařilo přitáhnout voliče havlovského středu a pravice. Díky nim se strana dostala do PS. Bez nich by Topolánek nemohl v parlamentních volbách myslit ani na ten hubený pat. Bohužel to, k čemu Bursík tyto voliče přitáhl, je, jak se nyní ukazuje, naprosto nevypočitatelný politický subjekt, o němž není jasné, koho vlastně podporuje. Přitom nepochybuji, že jsou tam i ve vyšších patrech lidi, kterým je možné v tom základním důvěřovat (já znám osobně jednoho).

Jenže bohužel to teď, před sjezdem strany, vypadá tak, že osud koalice a celé ČR je v rukou asi dvou tisíc nezodpovědných excentriků. My ostatní se můžeme nanejvýš tak modlit – pokud ještě věříme v Boha.

lidovky.cz 24. června 2008