Krok správným směrem

Mladá fronta Dnes informuje, že se do Valtic vrátily tři obrazy, které společnost Vinné sklepy Valtice vydražila v Londýně v aukci majetku rodu Lichtenštejnů. Předseda představenstva společnosti pan Šťastný se k tomu vyjádřil ve zmíněných novinách. Zdůraznil, že společnost cítí k zámku jakýsi dluh, a pokud jde o nákup, jejím cílem bylo obrátit trend z devadesátých let, kdy se od nás památky a starožitnosti pouze vyvážely.

To si zaslouží jakýsi komentář. Pokud jde o dluh, má pan předseda větší pravdu, než tuší. Ten dluh se ovšem netýká jeho firmy, ale ČR jako celku. Abychom to vysvětlili, musíme se vrátit do let po druhé světové válce, kdy se od nás památky nevyvážely, nýbrž ty, co tu zůstaly, protože to vzhledem k jejich povaze jinak nešlo (hrady a zámky) konfiskovaly – tj. kupovaly za pět prstů – podle Benešových dekretů. Tímto způsobem bylo naloženo i s majetkem Lichtenštejnů, přestože Lichtenštejni nebyli Němci, ale Lichtenštejnci, státní příslušníci země, kterou Třetí říše, stejně jako např. Švýcarsko, nikdy neokupovala a jejíž neutralitu uznávali i (západní) Spojenci.

Naskýtá se otázka, co tento krok české firmy vlastně znamená. Za prvé, je to jistě uznání reality: protože dnes, na rozdíl od roku 1945, už konfiskovat nelze (britská policie by při podobném pokuse během dražby zasáhla tvrdou rukou), budeme napříště nakupovat. Nejprve soukromé subjekty (samozřejmě z toho, že by měly chutě konfiskovat, nepodezřívám Vinné sklepy Valtice, je to solidní podnik), jednou v budoucnu třeba i stát. Optimističtější vysvětlení je: polepšili jsme se, už nikdy nebudeme kupovat za pět prstů (došlo nám, že se to nesluší), ale jen za solidní měnu. Soukromníci jdou, jak tomu má v hájemství tržního hospodářství být, příkladem vstříc.

Optimismus však nelze přehánět. Do minulosti se při tomto úsilí o polepšení raději nedívejme: při pohledu na obrovský objem „znárodněného“ lichtenštejnského majetku by se nám mohla začít motat hlava.

lidovky.cz 28. července 2008