Jak volit prezidentaZatímco jeho kolegové si budou užívat léta, dostal ministr spravedlnosti Pospíšil, patrně za trest, domácí úkol: musí do konce srpna připravit návrh novely ústavy, jímž se uzákoní přímá volba prezidenta. Tak se aspoň usnesli představitelé vlády a koalice na předvčerejší schůzce (senát zatím ve shodě s poslaneckou sněmovnou upřesňuje pravidla nepřímé volby prezidenta). Nejhorlivějším zastáncem přímé volby je nejmohutnější a zároveň nejkompaktnější složka koalice, zelení. Navrhují nejen přímou volbu prezidenta, ale i to, aby přímá volba byla schválena všelidovým hlasováním. Navrhnou to v každém případě, i tenkrát, když je nikdo nepodpoří. Jiné řešení (než referendum) však nebudou blokovat, prohlásil místopředseda Liška. Snad se k němu ve straně ještě někdo přidá. Lidovci jsou rovněž pro přímou volbu prezidenta, referendum však odmítají, protože je zbytečné a drahé. ODS je přímou volbou méně než nadšena a o referendu nechce ani slyšet. Topolánek obojí promptně odmítl, po zmíněné schůzce však prohlásil, že přesto podporuje zmíněnou koaliční dohodu. Vzhledem k tomuto stanovisku je logické, že změnu navrhne ministr za stranu, která s ní nesouhlasí. Koalice je ve snaze o prosazení přímé volby, s níž ODS nesouhlasí, zcela jednotná, a její stanovisko se zásadně liší od ČSSD, která je pro přímou volbu prezidenta. (ČSSD by ovšem ráda viděla, kdyby se v souvislosti s přímou volbou prezidentovy pravomoci omezily. To je rozumné, vzhledem k politickým aktivitám Václava Klause a k nejistotě o tom, zda ho, až mu vyprší mandát, nahradí někdo jiný, a kdo to bude, by bylo nejlepší, kdyby prezident neměl pravomoci vůbec žádné). Může se někdo divit, že v tomto Kocourkově se čím dál tím víc zviditelňují suspektní politické útvary, jako je Národní strana? Návštěvnost jejích internetových stránek v poslední době výrazně stoupla, např. ve srovnání se stránkami parlamentní KDU-ČSL. Jistě, není to zcela přesvědčivý signál, hodně lidí stránky NS navštěvuje jako kuriózum a voličům a většině členů KDU-ČSL jsou bližší zemědělské nástroje než internet. Ale jakýsi podnět k zamyšlení pro parlamentní demokratické strany by to být mohl. Jenže – které jsou ty demokratické parlamentní strany a kolik jich dnes vlastně je? lidovky,cz 4. července 2008 |