ARCHIV

Smutný konec medvěda Bruna

To bylo zase jednou u našich bavorských sousedů radosti! Po staletích zavítal do země skutečný živý medvěd. Přišel dobrovolně a sám, nikoli snad s cirkusem nebo jako zásilka do zoologické zahrady. Záhy se ovšem ukázalo, že dlouholetá nepřítomnost medvědů a nedostatek praktické zkušenosti vzbudily u odpovědných bavorských politiků nepřiměřené iluze. Snad si představovali, že dorazil medvídek Pů z kresleného seriálu nebo cirkusový huňáč, který umí metat kozelce a pohupovat se do rytmu Chopinova Smutečního pochodu. Ve skutečnosti na bavorské výsostné území pronikl skutečný a úplně normální medvěd, který se taky jako medvěd choval. Medvěd je totiž šelma. Bavorské úřady to nebraly jako skutečnost, nýbrž jako překvapivý projev nevděčnosti.

Nemohu si pomoci, je to ode mne jako obvykle nevlastenecké, ale trochu mi to připomíná situaci, kdy po pádu železné opony do Německa a do Rakouska dorazili první turisté z východu, z Česka a Polska. Po prvotním krátkém potěšení domorodci zjistili, že někteří návštěvníci mají velké lidské chyby a stejně velké nekalé úmysly. V příhraničních rakouských a německých samoobsluhách se objevily pověstné nápisy „Češi nekrást tady“ s lehkým náznakem kolektivní viny (zdaleka ne všichni návštěvníci tuto výraznou pobídku potřebovali, a na ty, kteří ji potřebovali, zase asi moc neplatila). Našinec má ovšem proti medvědovi určitou přednost: i pokud krade, moc dobře ví, že se krást nemá. Proto je tu výrazná naděje na převýchovu. Medvědovi bohužel tato zpětná vazba chybí: když vidí ovci, nebere ji jako zvířátko, které chce stejně jako on žít, ale podle okolností jako snídani, oběd nebo večeři. Přesvědčit ho o tom prvním je ještě o poznání těžší než přesvědčit průměrného Čecha o tom, že se sudetští Němci nemají vyhánět.

Je mi líto, že nešťastného medvěda nakonec zastřelili. Choval se ovšem amorálně, to zvířátka dělají. Taky bych ho nerad potkal v lese, mám podezření, že by mne mohl po medvědím způsobu a podle okolností považovat za snídani, oběd nebo večeři. Snad bavorské úřady pochybily jen v tom, že vzbudily nenáležité očekávání, a to spíš než v samotném medvědovi v těch, kteří jejich komickému počínání museli asistovat (k jejich smůle to byla skoro celá Evropa). Na začátku stála okázalá dobrá vůle. Na konci zjištění, že medvěd je škodná. Toto zjištění není v dnešní době nutné získávat praxí a experimenty, stačí si přečíst příslušnou kapitolu v Brehmově životě zvířat. Jednání úřadů nese lehký přídech proradnosti: slavnostní uvítací špalír, na jehož konci číhá lovec se smrtící kulovnicí.

Člověk nemusí být zrovna medvěd, aby se mu to nelíbilo.

2. července 2006