Sláva! Bombardovat nás zatím nebudou.

Včera proběhlo několik velmi významných událostí. Byla podepsaná smlouva mezi ČR a USA o radaru. Na Václavském náměstí se konala masová demonstrace asi 900 odpůrců radaru (podle ČT jich ovšem bylo několik tisíc, pan Rožánek by měl navštívit svého očního lékaře). Protesty byly vesměs umírněné. Před Černínským palácem neházeli demonstranti na ministra Schwarzenberga dlažební kostky, nýbrž jenom rajčata, a ministryni Riceové, protože je to dáma, dokonce jenom sprostě nadávali. Nejvýrazněji se profilovala ČSSD: pozvala si do Lidového domu na tento den generála Bužinského, který má na ruském ministerstvu obrany na starosti záležitosti ohledně základen. Generál tlumočil rozhořčený protest Moskvy proti smlouvě, ale zároveň přátele z Lidového domu uklidnil: Rusko nechce nikoho zastrašovat. „Jsme samozřejmě rozumní lidé, nemáme v plánu nikoho bombardovat!“.

ČSSD využila příležitosti, aby znovu předvedla Paroubkovu koncepci mnoha azimutů. Shodou okolností podobně, jako všechny cesty vedou do Říma, míří všechny Paroubkovy azimuty do Moskvy. Není na tom ostatně nic divného, vždyť, jak prohlásil jeden ruský intelektuál už v šestnáctém století, Moskva je třetí Řím a žádný čtvrtý už nebude.

Je taky třeba ocenit, že díky ČSSD a generálu Bužinskému se po Česku rozlila velká úleva. Vydržela bohužel jen do večera, kdy četka zprostředkovala stanovisko „ruské diplomacie“, v němž se praví: "Nabude-li dohoda s USA, podléhající ratifikaci v českém parlamentu, právní závaznosti a začne-li se u našich hranic skutečně rozmisťovat americký strategický systém protiraketové obrany, budeme nuceni reagovat nikoliv diplomatickými, ale vojensko-technickými metodami." Budou tedy reagovat vojensko-technickými metodami, ale bombardování to nebude.

Člověk, který něco pamatuje a nerad některé věci zapomíná, si vzpomene na náčelníka generálního štábu „sovětských“ (to se tenkrát říkalo místo ruských) ozbrojených sil generála Jepišova. Někdy na začátku srpna přesně před čtyřiceti lety odpověděl na novinářovu otázku, zda k nám najedou s tanky (na to se tenkrát novináři směli ptát) podrážděně: nesmysl! Za necelý měsíc tu byli. Ale - to je pravda – nebombardovali.

Tenkrát jsme na tom byli špatně. Kolem dokola jsme neměli spojence, jen potenciální okupanty. Ve vedení, které mělo své kořeny v únorovém puči, spolu zápasili hlupáci s darebáky. Darebáci, jak dá rozum, nakonec vyhráli. Dnes máme spojence, Rusko k nim naštěstí už nepatří. Můžeme si všechno zkazit výlučně sami. Pokud vyklidíme prostor hlupákům a darebákům.

lidovky.cz 9. července 2008