2.4.-30.4. 2001

Co týden dal...

Pondělí 2.dubna: Cyril Svoboda překvapivě rezignoval na funkci lídra čtyřkoalice. Nepodařilo se mu proti vedení vlastní strany představit svou představu o vládě. Svoboda byl zásadně proti tomu,, aby křeslo ministra průmyslu a obchodu dostal jeho stranický kolega Kalousek (z dobrých důvodů), a nehodlal vyhovět Ratiboru Majzlíkovi, který nekompromisně požadoval funkci ministra vnitra (taky z dobrých důvodů). Zjevně chtěl do vlády prosadit některé nové lidi. Nakonec rezignoval a přišel tak nejen o nezáviděníhodnou funkci čtyřkoaličního lídra, ale mezitím i o funkci místopředsedy KDU. Zjevně přecenil své síly a je otázka, zda tu funkci měl vůbec brát. Soudě podle vystupování hradních věštců (Jiří Pehe v ČT) je zřejmě další obětí neviditelné ruky Hradu, která ho do funkce dotlačila a pak se ukázala být příliš slabou, než aby ho v ní udržela. K vysněné metě se tak probil Karel Kühnl a sestavil vládu podle osvědčeného hesla "mladí vpřed a staří na svá místa". Čtyřkoalice je nevypočitatelný subjekt a z možností, které má k dispozici, si nakonec vždycky spolehlivě zvolí tu nejhorší. Ve vládě se to hemží bývalými ministry a náměstky. Voličům, kteří by asi chtěli změnu, způsobila čtyřkoalice další zklamání: zdá se, že "nejsou" lidi. Na třetí pokus byl zatčen bývalý jugoslávský prezident Slobodan Miloševič. Stalo se tak několik hodin předtím, než vypršelo ultimátum, které daly Srbům USA: pokud nebudou spolupracovat s Haagským tribunálem, neuskuteční se americká hospodářská pomoc. Zatčení proběhlo s komplikacemi a je otázka, co to v Srbsku udělá. Západ by měl s tou zemí zacházet ohleduplněji. Česká vláda chce ruský dluh vůči ČR prodat firmě Falcom Capital, která má údajně těsné vazby na ruskou vládu, ruskou tajnou službu a ruskou mafii. Za 22% jeho ceny, abychom aspoň něco dostali zpátky. Čičikovský kapitalismus na mezinárodní úrovni. Máme v Evropě prvenství! Češi jsou spolehlivě na prvním místě, pokud jde o obezitu: Třetinu naší společnosti tvoří tlusťoši. Na druhém a třetím místě daleko zaostávají Řekové a Španělé se čtvrtinou tlouštíků. Ať jsme tlustý!

Úterý 3. dubna: V ODS se prý schyluje k zásadnímu sporu o existenci senátu. Místopředseda Langer a zjevně i Nečas a Benešová by byli pro jednokomorový parlament. Senátoři za ODS se proti tomu bouří, pochopitelně. Druhá komora parlamentu by mohla mít smysl jako nadstavba nad krajskou samosprávou. Senát v současné podobě nemá valný smysl. Edward Fagan jednal tajně s vedením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Obě strany se zavázaly, že setkání nebudou komentovat, a to také dodržely. Je dobré, že české úřady Fagana neignorují, mohl by z toho vytloukat kapitál. USA po zatčení Miloševiče uvolnily pomoc Bělehradu. K zatčení Miloševiče se vyjádřili Klaus a Zeman. komentář Lužičtí Srbové si stěžují u bonnské vlády, že je nedostatečně podporuje. Současně reprezentace menšiny ocenila český zájem o její osud. Zájem se patrně projevuje buzerováním Německa, což se v posledních letech (od ministra Zieleniece) stalo oblíbenou českou zábavou. Lužičtí Srbové jsou zajímavý etnický útvar (něco jako česko-saské Švýcarsko nebo krápníkové jeskyně v oblasti neživé přírody). Navíc jsou s námi jazykově spřízněni. Snad by Česká republika mohla místo zájmu taky pustit nějaký ten chlup.

Středa 4. dubna: V ODS se uvažuje o tom, že v koalici, která vznikne po příštích volbách (o tom, že v ní budou, nepochybují) by mohli svým partnerům (ČSSD či čtyřkoalici) nabídnout podporu pro jejich kandidáta při volbě prezidenta za premiérské křeslo pro svého člověka (nepochybně Klause). Tím by ale prezidentská funkce zase zůstala v politické hře jako jistá protiváha premiérské. Prezident však má být pokud možno politicky neutrální. Salman Rushdie se sešel s Havlem a postěžoval si (s jistou ironií), že se s ním Václav Klaus zase nechce sejít. Různé celebrity z oboru zábavního průmyslu a přilehlých oblastí si už zvykly na to, že Česká republika je politické panoptikum, jehož figuríny nemají na starosti nic jiného než předvádět se jako tajtrlíci "slavným lidem". O tento dojem se bohužel postaral v první řadě Václav Havel. Obyvatelé srbského městečka Varvarinu se rozhodli zažalovat SRN za škody na životech, způsobené v jejich městě nálety letadel NATO. Německo si vybrali ne proto, že by to byla německá letadla, ale protože si našli německého Fagana, berlínského právníka Ullricha Dosta. Je pozoruhodné, jak si východní evropské pronárody zvykly brát Německo jako Oslíčku otřes se. Zdá se, že drzost tu nezná mezí. Rumunský prezident Iliescu a premiér Nastase podrobili kritice skutečnost, že ve zpřístupněných materiálech Securitate figurují i vysocí rumunští církevní představitelé. Pověst církve prý nesmí být pošpiněna. Pověst církve bude očištěna tím, že kolaboranti budou pojmenováni a dostane se jim aspoň morálního odsudku. V Brně vznikla při Městské radě komise, která se zabývala na podnět studentů z organizace "Mládež pro interkulturní porozumění" známým pochodem smrti z roku 1945. Tehdy byli brněnští Němci pěšky hnáni na rakouské hranice. Spousta z nich to nepřežila. Vzniklo usnesení, které údajně odsuzuje akty násilí za války i po válce a vyjadřuje lítost nad osudem brněnských Němců. Není v něm prý slovo "omluva". Přesto: pokud by takové usnesení bylo opravdu přijato, bude to znamenat důležitý průlom. Václav Havel udělil milost dvaadvacetileté Rumunce, která je obviněna z kuplířství (obvinění je nepochybně důvodné) a ve vězení porodila dítě. Nechápu, proč to nebyl dostatečný důvod, aby byla vyšetřována na svobodě. Pokud se k tomu justice neměla (jako že asi ne), rozhodl prezident tentokrát úplně správně. V tomto případě je také významné, že mohl milost udělil ještě před vynesením rozsudku. Držet ji ve vazbě znamená trestat zároveň taky dítě (v kojeneckém ústavě), které přece za nic nemůže. Náměstek ministra zahraničí Palouš, takto šéf hradního výsadku na ministerstvu, dosadil do delegace, která má v Ženevě projednávat rezoluci o porušování lidských práv na Kubě, hradního úředníka. Kavana to sice vytočilo (docela právem), ale nehodlá moc hlasitě reptat (prý se bojí, že proti němu použijí případ Český dům v Moskvě). Jakkoli je mi Havlovo a Paloušovo stanovisko ve věcí rezoluce bližší než Kavanovo (jsou proti kritice USA za embargo) z formálního hlediska (a na tom záleží), je to pod Palouše (a zjevně i od prezidenta, Palouš to jistě nedělá o své vůli) drzost. Václav Klaus podrobil veřejné kritice amerického spisovatele Gore Vidala, který přijel do Prahy na jakýsi spisovatelský kongres. Klaus to udělal poněkud humpolácky, dal si záležet na tom, že on jako kritik je činovník (zeptá se ministra kultury, proč vyhazuje peníze daňových poplatníků - viz náš fejeton na toto téma - na akce, kam jsou zváni lidé jako Vidal). Dal taky najevo svou směšnou fobii vůči intelektuálům. Ale nedivím se Klausovi jako intelektuálovi (samozřejmě že je taky intelektuál), že ho názory vykutáleného amerického Všeználka vytočily. Američan sice veřejně přiznal, že o České republice nic neví, přesto prohlásil, že se sem přijel podívat na "exhumovaný český kapitalismus". Nedivím se, že se tím Klaus cítil dotčen. Vidal se nevyjadřuje jen (kriticky) k USA, ale také (s pochopením) pro Ruské bolševické impérium, o němž na rozdíl od nás, kteří jsme v něm museli strávit skoro celý život, ví neslušné slovo. O Rusech říká: "Oni měli pořád hrozný strach, koneckonců byli několikrát ze Západu napadeni a připadali si úplně bezbranní." Na tom nepochybně něco je. A proto jim prý "nezbývalo nic jiného než ovládnout státy na svých hranicích a učinit z nich své nárazníkové území". Kdyby byli trochu slušnější a trochu méně podělaní, mohli si z těch států tehdy učinit spojence. Ostatně, neudělali z nich jen nárazníkové pásmo, ale především dojné krávy pro své tradičně cedníkovitě děravé hospodářství. Vidal tvrdí, že Rusové zacházeli se svými satelity hůře než Američané, protože byli chudší - obě strany se prý chovaly podle svých finančních možností. Ruské barbarství v době komunismu není vysvětlitelné tím, že byli chudší než Amerika. Nýbrž byli chudší než Amerika proto, že byli barbaři. Pan Vidal je typický exemplář druhu "anglosaský indolent". Myslí si, že se Američané po druhé světové válce měli chovat ke Stalinovi vstřícněji. "Pokud navážeme kontakt s ďáblem, jistě z něj neuděláme anděla, ale aspoň mu začneme rozumět." Tu je třeba říci: pokud se začneme paktovat s čertem, neuděláme z něj anděla, ale přijdeme o duši. Dojem, že mu "rozumíme" je první signál toho, jak ji ztrácíme. Vidalův bonmot je ostatně nesmysl, bolševické Rusko nebyl žádný ďábel, ale jen zaostalá orientální tyranie.

Pátek 6. dubna: Poslanec Krása (US) rezignoval na post stínového ministra práce a sociálních věcí, údajně kvůli tomu, že poslanec Volák se velmi zlobil, neboť chtěl toto stínové ministerstvo pro sebe. Uvolněný stínový resort dočasně převzal stínový ministerský předseda Kühnl. Jsou to veselí braši, ti hoši ze čtyřkoalice. A ještě veselejší to bude, až se dopracují do Strakovky. Právo uveřejnilo neuvěřitelný text ústavního soudce Antonína Procházky. Pan ústavní soudce dospěl k závěru, že odsun Němců prosadil Chamberlain, a chudák Beneš se musel přizpůsobit. Vůbec se mu nedivím, já bych se asi taky přizpůsobil, kdyby se mi v roce 1945 zjevila příšera v podobě pět let mrtvého politika a nekompromisně mi nařídila: odsunuj, nebo tě budu chodit strašit den co den a noc co noc. Nejapné výmluvy tohoto typu podávají svědectví o trapné zpolitizovanosti českého strážce ústavnosti (netýká se to jen této věci; ústavní soud vyšel zcela zjevně vstříc politickým tlakům z Hradu a podhradí i při odmítnutí volebního zákona). Je opravdu nestoudnost naší nejvýraznější národní vlastností? Oč lepší než my jsou třeba Poláci! Televizní film o masakru v Jedwabném (už jsem o tom psal, polští obyvatelé městečka zjevně z vlastní iniciativy v roce 1941 za živa upálili přes tisíc svých židovských spoluobčanů) otřásl polskou společností. Prezident se hodlá veřejně omluvit, velmi kriticky se vyjádřila i hlavní poradkyně ministerského předsedy Buzeka. Kritické vyrovnání s vlastními hříchy svědčí o tom, že národ, který to dělá, je silný a sebevědomý. poznámka

Čtvrtek 5. dubna: Brněnská radnice bude jednat o stanovisku k odsunu Němců z Brna, jehož návrh připravila komise, jmenovaná za tím účelem. K návrhu se vyjádří kluby zastupitelstva, jejich připomínky dostane komise spolu s úkolem, aby na tomto základě připravila definitivní text, který pak projedná Rada města Brna. Přál bych si velmi intenzivně, aby konečné stanovisko bylo slušné (je jistá naděje , že by docela slušné být mohlo), znamenalo by to významný krok kupředu v kritickém hodnocení "odsunu" všeobecně. Současně se mi tomu nechce příliš věřit. Podle ankety MFD je pro to, aby Brno vyjádřilo lítost nad odsunem Němců, 37% těch, co se zapojili do denní ankety listu, zbývajících 63% je proti. I to je docela dobré. Není nás zase až tak málo. Miloš Zeman v rozhovoru pro MFD prohlásil, že k tomu, aby byl mohl někdo být vyloučen z KSČ, bylo zapotřebí mít odvahu vyjádřit určité politické postoje. To je fajn, ale nemělo by se zapomínat, že ten dotyčný, aby mohl být z KSČ vyloučen, do ní musel napřed vlézt, a k tomu bylo zapotřebí slušné dávky hlouposti, fanatismu nebo darebáctví, nejčastěji směsi všech těchto prvků. Čeští vyjednavači ve věci odškodnění nuceně nasazených tlačí na Německo, aby začalo s odškodňováním a nečekalo na stažení dodatečně podaných žalob u amerických soudů. "Právní smír", na němž SRN trvá, byl prý už nastolen tím, že americká vláda doporučila soudům, aby žaloby odmítaly. Na základě této logiky bude možno Německo (to dnešní, demokratické) vydírat ještě dvěstě let. teoreticky, protože za nějakou dobu to může v Německu vyvolat politické otřesy, které pocítíme na vlastní kůži z první ruky. Nemohu si pomoci, postoj pana Šitlera a spol. zavání v této věci vyděračstvím. Myslím si, že nuceně nasazení si odškodnění zaslouží. Ale nuceně nasazeni byli i ti, kdo po roce 1948, respektive po roce 1969 museli vykonávat těžkou a špinavou manuální práci. A to ne pouze kvůli svému roku narození, ale kvůli svým názorům a činům. A to už vůbec nemluvím, o těch našich spoluobčanech, kteří byli na sklonku války a bezprostředně po ní odvlečeni do gulagu bolševického Ruska. Ať pana Šitlera, který se tak osvědčil ve ždímání Německa, nasadí na tyto případy. Tam může ukázat, jaký je chlapík! Lidové noviny připravily pozoruhodnou dvoustránku na téma "Co si obyvatelé České republiky myslí sami o sobě". Její součástí je i jakási anketa, která proběhla na internetu. Zajímavé jsou nejen hlasy sebevědomé. poznámka

Sobota 7. dubna: Sjezd ČSSD požehnal Zemanovi premiérství. Je zajímavé, jak všechna média včetně včerejšího zpravodajství ČT citují skoro výlučně Zemanovy kritiky. Při volbě místopředsedů (nejdůležitější politická událost sjezdu) by se mohlo ukázat, že delegáti ČSSD, na nichž v tomto případě záleží, mohou mít jiný pohled na věc než čeští žurnalisté. Dezignovaný předseda Špidla se nechal slyšet, že si z moderních dějin nepamatuje případ dobrovolného odchodu politika. Zemanův odchod je opravdu zvláštní a analogie, které člověka napadají, jsou časově dost vzdálené: například římský diktátor Lucius Cornelius Sulla, který podobným způsobem rezignoval v roce 79 př. Kr. Kraje horečně vytvářejí vlastní symboliku. Konfliktní situace nastala ve středních Čechách. Přizvaný odborník navrhl do znaku svatováclavskou orlici, zastupitelé ji prohlásili za symbol kolaborace s Němci. Pokusíme se středočeským vlastencům pomoci v jejich svízelné situaci a předložit jim několik zaručeně košer návrhů. místo fejetonu Slovensko zřejmě spěje k předčasným volbám, píše Právo. Příznačné je, že už nepíše, proč. Ve vládní koalici zuří spor o vyšší územní celky. Maďarská koalice hrozí odchodem z vlády, pokud aspoň v jednom (Komárenském) nebudou mít Maďaři většinu. Maďarská koalice je ve svízelném postavení: v zájmu porozumění se Slováky rezignovala na v civilizovaných zemích samozřejmý požadavek autonomie, chce jen tuto symbolickou úlitbu. Tu jí poskytuje návrh na vytvoření 12 regionů (druhá varianta je o 8 regionech, tam by komárenská župa nevznikla a Maďaři by neměli většinu nikde). Vláda nyní variantu s 12 celky schválila, jenže proti hlasům SDĹ a Strany občanského porozumění. Pokud budou obě strany v parlamentu hlasovat s opozicí, návrh neprojde. Maďarský problém na Slovensku je v mnoha ohledech obdobou toho sudetoněmeckého u nás.

Pondělí 9. dubna: Sjezd ČSSD dopadl v zásadě podle očekávání. Špidla ve svých vystoupeních hýřil levicovou rétorikou a útočil na pravici hlava nehlava. Je to ostatně pochopitelné, ČSSD si musí udržet svou svébytnost. Vstup do hradní Národní fronty by ji zničil. Jinak je třeba si počkat na praktickou politiku, kterou bude nové vedení provádět, a to se vlastně uvidí až po volbách. Do voleb bude ve straně stejně dominovat Zeman. Špidla citoval jakousi ruskou bojovou píseň o tom, jak se třpytí zbraně. Píseň je z roku 1905. Vzhledem k tomu, jak válka v roce 1905 pro Rusko dopadla, je to velmi legrační. O víkendu proběhla jihlavská česko-sudetoněmecká potěmkiniáda. Mluvčí SdL (a předseda bavorského zemského sněmu) Böhm si troufl kritizovat Benešovy dekrety a od českých účastníků (Houžvička, Pavlíček a ředitel potěmkiniády Šabata) to zle schytal. O takových věcech se přece ve slušné společnosti nemluví. Albánci v Makedonii chtějí být uznáni za státotvorný národ. Objevily se i požadavky na federalizaci země.

Úterý 10. dubna: V obou větších stranách čtyřkoalice to vře. Okresní organizace US kritizují předsedu Kühnla za "jarní dohodu" (není v ní ani náznak společného programu a nezmiňuje se o společném senátním klubu) a složení stínové vlády. Někteří z nich žádají předčasné svolání "republikového shromáždění" (tj. sjezdu strany) ještě před prázdninami. Objevil se i požadavek, aby US ze čtyřkoalice vystoupila. V KDU není situace o mnoho lepší. Členové žádají rezignaci vedení a nové volby na chystaném sjezdu, který původně "volební" být neměl. Svoboda je údajně velmi aktivní. Podporuje ho nynější místopředseda strany Kvapil. I on kritizuje složení nové stínové vlády. Zdá se, že spojení dosti disparátních stran, dané zvnějšku, společným nepřítelem (ani jedna nevěří, že by se proti němu mohla sama prosadit), jim oběma působí nepřekonatelné vnitřní problémy. Když to tak vypadá teď, jak to dopadne, až utvoří vládu? Jiří Pehe uveřejnil v dnešním Právu článek, z něhož se dá odvodit představa Hradu o tom, jak by se měla chovat správná politická strana podle prezidentova gusta. Měla by se hlásit k politickému středu, vytvořit vládu z expertů a uznávaných osobností z prostředí občanských iniciativ (např. Impulsu99, abychom jmenovali nějakou,co je panu Pehemu velmi vzdálená) - a pak nejspíš jít k čertu, protože svou historickou úlohu by už splnila. Strany jsou pro straníky, pan Pehe je pro všechny. Makedonie a Evropská unie se sblížily v názoru na to, jak vyřešit albánský problém v zemi. Makedonci slibují třetí program TV v albánském jazyce a albánskou univerzitu v Tetovu, Unie je radikálnější, chce decentralizaci (heslem "decentralizace" chtěl za poslední války prezident Beneš obalamutit Slováky, usilující o autonomii) a funkční místní samosprávu. Federalizaci Makedonie a Unie svorně odmítají. Západ měří Balkánu jiným metrem než sobě. poznámka Chorvatsko zachvátila vlna nacionalismu, píší Lidové noviny. Chorvatská opozice podporuje bosenské Chorvaty v jejich "separatismu". Požadavek bosenských Chorvatů na odtržení od "multietnické a multikulturní" Bosny je přirozený, a pokud bude nynější chorvatská vláda Západem tlačena k tomu, aby ho odsuzovala, zničí ji to stejně jako zničila v roce 1992 slovenské "nemečiarovce" podpora další existence federace. Rovněž Lidové noviny informují o novém mediálním zákoně (mezitím byl už Poslaneckou sněmovnou schválen). Tvrdí, že pokud zákon v nynější podobě projde, "nejúspěšnější česká televize zůstane v rukou svých majitelů prakticky nadobro". Má být smyslem zákona odebrat nejúspěšnější českou televizi jejím majitelům (nejde navíc o žádné majitele an sich, ale o Vladimíra Železného)? To by bylo ještě dokonalejší než to, co se teď děje s televizí NTV v Rusku. Ministr Mertlík podal demisi. Nejsem kompetentní vyjadřovat se k důvodům, jež ho k tomu vedly (jsou ekonomické povahy). Ale v každém případě je to první normální demise ministra po roce 1989: podaná z věcných důvodů a zjevně včas, nadto nevynucená. Když podával v roce 1997 demisi ministr Zieleniec, bylo to něco docela jiného: jednomu ze sarajevských atentátníků selhaly nervy, vystřelil předčasně a nestrefil se.

Středa 11. dubna: Ministru Mertlíkovi vytýkají, že byl dobrý odborník, ale slabý politik, a že jeho demise je vlastně politickým neúspěchem. Když budeme demise posuzovat na pozadí toho, jak s nimi u nás po roce 1989 politici zacházeli, tak jistě ano. komentář Vláda přijala návrh zákona o ochraně ovzduší, na jehož základě budou zpřísněny emisní limity a automaticky vyřazeny z provozu starší typy aut (Wartburgy, Trabanty, Škody 105 a 120). je to velmi pochopitelné, průměrné stáří automobilů je u nás údajně 14 let, musíme brát ohled na normy EU a stará auta zaneřáďují životní prostředí. Navíc vláda postupuje hodně opatrně, takže přísné normy začnou platit buď od roku 2005, nebo ještě o deset let později. Nicméně starých škodovek jezdí u nás ještě spousta a spoustu z nich vlastní starší lidé, pro něž je novější auto zcela mimo jejich finanční možnosti a přitom automobil z toho či onoho důvodu dost nutně potřebují. V nových spolkových zemích poskytli těm, kdo dobrovolně auta Made in DDR odstavili, finanční příspěvek. Nemělo by se v těchto naléhavých případech u nás počítat s něčím podobným? Podle nového mediálního zákona, který schválila Poslanecká sněmovna, zaplatí soukromé televizní stanice za prodloužení licence poplatek 200 milionů Kč. Je to jakási odveta Vladimíru Železnému za to, jak se kdysi zmocnil licence na NOVU. Za tímto Železného úspěchem stojí ovšem hloupost českého státu a těch jeho představitelů, kteří kdysi za rozhodnutí odpovídali. A nynější opatření je kolektivní pomsta na všech současných i budoucích majitelích celoplošných televizních stanic. Poslanec Mlynář prohlásil: "Jsem rád, že kolegové pochopili, že na tomto trhu jde o velké peníze, a tudíž můžeme od majitelů velkých televizí žádat víc." To je rumcajsovská morálka - proč ji nerozšířit i na jiné oblasti soukromého podnikání! Když někdo nejde supoerkonzervativcům a superliberálům z Unie svobody pod fousy (zlobí hradního pána a paktuje se se smluvními opozičníky), začnou se k němu chovat socialisticky. K problému se ještě vrátíme. V chorvatské Istrii, kde žije 10% (asi 25 000) Italů, se stane vedle chorvatštiny také italština jazykem vnějšího úřadování. To je jistě třeba ocenit, ale tady není problém. Problém je s desetitisíci, ne-li statisíci vyhnaných Srbů. Vím, že nová chorvatská vláda má dobrou vůli a tento problém jí nezávidím. Ale je tu. Spolkový kancléř Schröder během své návštěvy v Rusku podpořil prezidenta Putina ve věci televize NTV. Je prý třeba rozlišovat svobodu novinářů a vlastnická práva. Proboha, proč se do toho plete! V zemi, kde rozpoznat rozdíl mezi státním a soukromým, řádně nabytým a ukradeným je ještě o mnoho svízelnější než u nás (a to už je co říci) mohou mít (a v tomto případě nejspíš mají) spory tohoto typu úplně jinou povahu než na spořádaném Západě. Václav Bělohradský uveřejnil v Lidových novinách rozsáhlý článek neuvěřitelných parametrů, v němž pateticky vyzývá prezidenta Havla, aby se opřel "vydírání" EU ve věci volného pohybu pracovních sil. K textu se ještě vrátíme. polemika

Čtvrtek 12. dubna: Miroslav Kalousek rezignoval na všechny své politické funkce včetně křesla ve stínové vládě čtyřkoalice, ponechal si jen poslanecký mandát. Zároveň vyzval své kritiky Svobodu a Marvanovou, aby buď doložili své výhrady vůči jeho osobě, nebo vyvodili politické důsledky z toho, že nejsou schopni je prokázat. Teď napadeným asi nezbývá, než "případ Kalousek" pořádně rozmáznout. Kalouskova rezignace je vynucená katastrofálním dojmem, jaký učinila čtyřkoaliční stínová vláda, opožděná, a jejím jediným důsledkem je, že se čtyřkoalice jeví ještě méně stabilní než předtím. ČSSD před časem navrhla zákon o odškodnění odbojářů z doby druhé světové války. Nato poslanec Benda celkem logicky navrhl, aby se odškodnění týkalo i lidí poškozených za komunismu. Na to ovšem ČSSD nemá prostředky ani chuť. protože Bendův návrh prošel, ČSSD byla nucena návrh zákona stáhnout. Teď s ním přichází znovu. Bendův návrh je logický, ke zprávě se ještě vrátíme. V MFD zveřejnili minianketu "pamatujete si den, kdy Gagarin letěl do vesmíru". Nepamatuji si už sice, který den v týdnu to byl, ale zato si pamatuji, jak mne to ukrutně slušně řečeno štvalo. Chvástavý plešatý gauner v Moskvě vystřelil do vesmíru mužika a teď se bude přinejmenším deset let nechutně vytahovat. Jeho čeští přisluhovači se servilně připojí k tomuto sebechvalnému zpěvu. Naštěstí neuplynulo ani deset let a Rusové o svůj náskok v kosmu přišli. Vím, že je to asi nespravedlivé k tomu nešťastníkovi (Gagarinovi, ne Chruščovovi) a že si výkony ruských techniků, kteří nepochybně pracovali v neuvěřitelných podmínkách, zaslouží uznání. Ale já si ti své tehdejší pocity stejně nedokážu odmyslet.

Pátek 13. dubna: Vladimír Železný byl obviněn z trestného činu poškozování věřitele. Jde o případné zfalšování smlouvy s Astrona Foundation (její kopie je zjevně falsum, originál se ztratil), která má tvořit jakousi protiváhu finančním požadavkům CME. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude stíhán na svobodě. Kromě toho soud zmrazil podíl Železného v firmě CET21, která vlastní licenci na vysílání TV Nova. Na Železném bude nadto soudně vymáhán daňový nedoplatek ve výši 54 milionů Kč. Je a bude velmi obtížné odlišit věcný a politický aspekt věci, jak tomu ostatně bývá u všech "přezrálých" případů. Miroslav Kalousek není a zjevně ani nebyl vyšetřován policií. Po jeho odstoupení budou muset Svoboda a Marvanová opravdu doložit své výhrady. V politice nelze pracovat s pouhými pověstmi nebo dokonce pomluvami.

Sobota 14. dubna: Václav Havel vrátil Poslanecké sněmovně zákon o vykupování pozemků pro dálniční obchvat Plzně. Je prý právně pochybený, protože se týká jednoho jediného konkrétního případu. To je právní purismus na nepravém místě a bezohlednost k lidem, kteří v Plzni trpí tím, že veškerá doprava do Německa je vedena středem města. Na nátlak nacionálních socialistů z ODS (Zahradil, Payne), ale nepochybně tak trochu i sám ze sebe ujistil ministr zahraničí poslance, že Benešovy dekrety nebudou rušeny a jsou nadále součástí právního řádu České republiky. V žádném případě prý nehodláme revidovat historii. To je dobré: stali jsme se zajatci vlastní historie. Proč jsme ji tedy proboha revidovali v roce 1989? Nerevidovat by tehdy mělo i některé výhody: např. pan ministr zahraničí by se o nás staral z dost velké dálky a neměl by ty možnosti jako dnes, a pan Zahradil by nepochybně seděl někde v nějaké zastrčené kanceláři, s klotovými rukávy, a štemploval obálky. Američané se omluvili-neomluvili za incident v jihočínském moři. Akce skončila pro USA potupně. Zdá se, že Bush dělá vůči Číně podobnou politiku jako Eisenhower vůči Chruščovovi (případ Powers). Vlastně ještě o něco horší, Eisenower se přece jen neomluvil. Je to stejné jako v jugoslávském konfliktu: jen proboha žádné oběti! V důsledku toho drzost Číňanů nepochybně poroste. V Právu cituje František Cinger Solženicyna o "duchu Mnichova": "lidé toho druhu… volí pasivitu a ústupky, jen aby jejich zaběhaný život mohl pokračovat dál, jen aby dnes nepřekročil práh mrzutosti, a zítra - uvidíme, nějak to snad dopadne…" Vztaženo na tento případ to docela sedí, Solženicynovy představy o Mnichově jsou ovšem poplatny schématům, v nichž se uvažovalo v bolševické veleříši. poznámka MfD přinesla o velikonočním čase jakousi anketu o přikázáních. Výsledky jsou zajímavé: tak např. jen 39% lidí zná přikázání nezabiješ. Podle 63% toto přikázání dnes platí. Podle 96% by se mělo dodržovat. S informací, že z 63% lidí, podle nichž přikázání platí, ho určitá část nezná, si dost dobře nevím rady. Zato mne těší, že větší část těch, co jsou přesvědčeni, že přikázání už neplatí, si myslí, že by se přesto mělo dodržovat. Zřejmě z praktických důvodů: mají strach, že by je zavřeli. 32% našich spoluobčanů nevraždí jen proto, že (zatím ještě pořád) má plné kalhoty! Povzbudivá informace.

Úterý 17. dubna: Titulek v Lidových novinách: "Mediální magnát přichází o politickou podporu". Asi je to pravda, a k odsouzení mediálního magnáta musí u nás být naplněny dvě podmínky: a) musí spáchat nějaký trestný čin b) musí přijít o politickou podporu. Proto je v "případu Železný" smícháno "dodržování zákonů padni komu padni" a účtování s politicky nepohodlným mediálním manažerem. Případ má jakousi divnou pachuť. Daleko lepší by bylo, kdyby byl Železného někdo dokázal porazit v čestném konkurenčním boji. Takhle to vypadá, že to není možné, že veřejnost je natolik pokleslá, že u ní mají šanci jen šiřitelé upadlého vkusu a že šiřitele upadlého vkusu lze vystrnadit jen tak, že se na ně něco vytáhne a oni zároveň ztratí politickou podporu. Vladimír Železný se o velikonocích nechal slyšet, že "čtyřicet let na poušti je zapotřebí, než opravdu dospějete ke svobodě. Vždycky je tam zvláštní období mezi otroctvím a mezi svobodou". Je zajímavé, že ta "zvláštní období mezi otroctvím a svobodou" u nás pravidelně končí návratem nesvobody. Některé městské úřady v ČR řeší závažný problém: jak se postavit k minisukním? Španělský nejvyšší soud údajně odmítl žádost odborů, aby byly zaměstnankyním španělských drah miniskuně zakázány vzhledem k tomu, že jsou sexistické a pro ženy ponižující. U nás se volí většinou opačná cesta: plošný zákaz. Navrhuji rozumný kompromis: zakázat minisukně jen některým pracovnicím magistrátů. Kritérium je nasnadě. Vedení, jmenované Gazpromem, se chopilo moci v ruské televizi NTV a vyházelo nepohodlné redaktory. Zároveň bylo pozastaveno vydávání listu Segodňa (patří Gusinskému, donedávna majiteli NTV). Bývalý ředitel NTV přešel do televize TV-6 (patří jiném protikremelsky zaměřenému magnátu, Berezovskému) a část redaktorů z NTV zase do televize TNT (která teď začala mít rovněž potíže se státem). Ruské poměry jsou, pokud jde svobodu slova, ještě o dost strašnější než naše. Zajišťují ji odbojní bojaři, zatímco car se zmocňuje nepohodlných médií pomocí podniků, které jsou zjevně zároveň soukromé i státní. Jakýsi ruský publicista se dal před pár dny v Právu slyšet, že NTV nebyla televize nezávislá, ale "opoziční". Něco podobného si u nás komunisté nevymysleli ani v šedesátých letech, kdy vzhledem k oslabení své moci museli mimořádně napínat fantazii. Vždycky jsem cítil jako handicap, že jsem nečetl ani řádku od Michala Viewegha, takže jsem nemohl nijak doložit své podezření, že se jedná o velmi výkonného producenta velkokýčů. teď se ukázalo, že aspoň zlomek Mistrovy tvorby znám. Totiž nechutné, sentimentálně řvavé dopisy, jimiž jakýsi exhibicionista shání pomocí placené inzerce ve vagonech pražského Metra svou drahou Marii a obtěžuje tím spoustu lidí, zejména těch bezbranných, co se ráno, zpitomnělí po časném probuzení kodrcají do práce. Možná že by bylo dobré stvořit nějakou odpověď, aby virtuální korespondence získala i druhý rozměr ("Milý Vieweghu… atd. Tvoje Marie). Inspirací by mohl být citát z našeho národního klasika, totiž to, co údajně řekla hrdinovi jeho díla jakási dívka, o niž se ucházel: "Já tě mám ráda jako …" (zbytek si znalí čtenáři doplní).

Středa 18. dubna: Česká republika nakonec ustoupila a předkládá dnes k hlasování v Komisi OSN pro lidská práva text "kubánské" rezoluce, který neobsahuje výslovnou kritiku Spojených států. Kdyby se česká zahraniční politika do toho zbytečného a nesmyslného dobrodružství nebyla pouštěla, nevypadala by teď před světem tak, že musela couvnout před nátlakem USA. Česká iniciativa, jejíž podstatou bylo nařizovat USA, vůči komu má (respektive v tomto případě nemá) uplatňovat hospodářské sankce, je typickým příkladem strkání nosu do cizích věcí: a to je taky hřích. Pražský primátor Kasl je proti obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Jmenuje pomníky, které také nemohou či nemají být obnoveny - Wilsonův, Denisův, Radeckého, Śvermy a Jabůrkové. Jenomže barokní sloup byla historická památka a její zboření akt podobného charakteru jako rozstřílení soch v Afganistánu. Kdosi napsal do Práva, že povalení sloupu bylo symbolem povalení rakousko-uherské monarchie a že jsme suverénní národ a neměli bychom si jeho obnovou připomínat neblahé stránky historie. V okamžiku, kdy byl sloup stržen, byla však už monarchie dávno povalena: takže šlo o typický český zvyk - kopání do mrtvol. A suverénní národ si musí připomínat blahé i neblahé stránky své historie: nebo ji snad chceme dodatečně "přepsat", a to dokonce ničením historických památek? Je to legrační zvláště v listě, kde se v souvislosti s vyhnáním sudetských Němců neustále omílá, že je třeba zabránit přepisování dějin.

Čtvrtek 19. dubna: Rezoluce o Kubě, navržená ČR, prošla s odřenýma ušima: 22 hlasů pro, 20 proti, 10 absencí. Spokojenost na české straně není úplně na místě. komentář Václav Klaus obvinil prezidenta Havla, že častým vetováním zákonů pošlapává demokracii. Tomu nerozumím. Prezident využívá svého práva, daného ústavou. Zda je jeho rozhodnutí věcně v pořádku, je jiná věc, o tom, zda bylo správné vetovat zákon o dálničním obchvatu Plzně, lze právem pochybovat. Ale prezidentské veto umožňuje ústava, pro niž kdysi hlasovala i ODS, patrně proto, že druhá instituce s faktickým právem veta, senát, podle představ Klausovy strany neměla vůbec vzniknout (výhrady ODS vůči senátu v jeho nynější podobě byly ostatně oprávněné). Podle průzkumu veřejného mínění, provedeného CVVM, preference čtyřkoalice už delší dobu výrazně klesají, v tuto chvíli se velmi přibližují preferencím ODS a ČSSD (23%, 19%, 18%). V novinách, které čtu (Právo, MfD, Lidové noviny), tomu nikdo nevěnuje pozornost.

Pátek 20. dubna: Ministr Kavan tvrdí, že rezoluce o porušování lidských práv na Kubě je náš úspěch. Vypadla z ní prý pouze "emotivní negativní slova". Pan ministr přiznává, že v textu rezoluce, za nějž odpovídá, byla emotivní negativní slova (zjevně na adresu USA), která pak musel odstranit. Velitel českého letectva generál Klíma to má za pár: v listopadu odchází do civilu, z nespecifikovaných osobních a služebních důvodů. Vzhledem k situaci na Ministerstvu obrany není těžké si je domyslit. O odchodu z armády uvažoval údajně i náčelník Generálního štábu generál Šedivý. Premiér Zeman si může připočíst k dobru důslednou demilitarizaci ČR. Skupina intelektuálů chystá novou stranu. Mezi iniciátory figurují jména Pehe, Kocáb, Jiří Lobkowicz, Karel Schwarzenberg, Vlastimil Ježek, Monika Pajerová, Slavomil Hubálek. Důvod je zklamání z dosavadní politiky čtyřkoalice. komentář Podle návrhu nového občanského zákoníka, který projednává vláda, by měl být opět povinný tzv. civilní - to jest státní - státní sňatek. Znamenalo by to návrat k úpravě, jaká platila v bolševické ČSSR (změněna byla v roce 1992). Vláda to zdůvodňuje tím, že oddávat smějí jen státem uznané církve, což ty ostatní znerovnoprávňuje. Dojemná snaha o rovnoprávnost v náboženské oblasti! Nevím proč by nastávající manželé měli slibovat, že si budou věrni, státu, to jest Havlovi, Klausovi, Zemanovi atd. Naopak, stát by nám měl pravdidelně pokorně slibovat, že nám bude věrný, v minulých šedesáti letech nám dost často zahýbal. Je bohužel pravděpodobné, že parlamentní sdružení Volná myšlenka (koalice KSČM, ODS a ČSSD) tuto nehoráznost prosadí. Věřící křesťané by ji měli bojkotovat, jenomže stát má bohužel dost prostředků k tomu, aby bojkot učinil málo přitažlivým. Národní divadlo se zdráhá uděli Hugo Haasovi posmrtně titul "čestný člen ND". Udílí ho prý jen těm, kteří v ND nikoli vlastní vinou hrát nemohli. Hugo Haas byl jeden z nejlepších českých herců (ne-li ten úplně nejlepší); nikoli vlastní vinou nemohl hrát v Národním divadle od roku 1939 (nebo snad už 1938?). Po roce 1945 se nevrátil do ČSR z politických důvodů a měl recht: i kdyby to bylo jen proto, že nás ušetřil utrpení vidět ho, jak se prostituuje v trojroli Hus - Žižka - Roháč z Dubé (nebo to byla jen dvojrole Hus - Žižka?) v bolševické čuňárně Otakara Vávry. Mluvčí ND prohlásila mimo jiné, jak prý by k tomu přišel Zdeněk Štěpánek. Zdeněk Štěpánek byl vstřícný za první republiky, za druhé republiky, za třetí republiky (o protektorátu pomlčme), za lidově demokratické republiky, za socialistické republiky... Za to dostal titul Národní umělec (bolševického Československa, tj. národa Gottwaldů, Slánských, Novotných, Zápotockých, Svobodů, Husáků, Jakešů, Biľaků ap.). Má už svou odměnu.

Sobota 21. dubna: Ukázalo se, že Čechoameričan, který má svědčit proti Železnému ve věci celního úniku, je zjevně podvodník: má na krku asi padesát žalob od lidí, jimž nezaplatil za umělecká díla, a Železný ho zažaloval za vydírání už skoro před rokem. Aféra Železný se čím dál tím víc jeví jako účelové politické křiváctví. Vzdáleně začíná připomínat ruskou kauzu NTV a vykazuje i jistou podobnost se sarajevským atentátem: úřady zakročily proti Železnému pozdě a navíc je těžké ubránit se dojmu, že za akcí jsou podezřelé postranní motivy. Právo troubí na poplach: skoro všechny penzijní fondy jsou v cizáckých (švýcarských, rakouských, belgických) rukou! Konečně zase jedna dobrá zpráva. Podle průzkumu veřejného mínění, podniknutého STEM, má nyní čtyřkoalice 26% (ztratila 4%), ODS 21 (+1), ČSSD 20 (+4), KSČM 14 (-3). CVVM došel k podobným závěrům. Jen ČT ukázala ovšem na chvíli na obrazovce grafy vývoje preferencí za posledních několik měsíců, svědčící o strmém propadu preferencí čtyřkoalice. Václav Klaus v rozhovoru pro MfD přiznává, že už deset let je jeho hlavním politickým soupeřem Havel. Jednak je zjevné, že v tomto boji zatím nedosáhl žádného výrazného úspěchu - a jednak: co je to za poměry, když osu politického života země tvoří zápas předsedy vlády a posléze předsedy poslanecké sněmovny s prezidentem! Josefa Zieleniece podle předsedy ODS charakterizuje "neuvěřitelná lidská ambicióznost a ješitnost, která je v jeho případě téměř absolutní". Od Václava Klause, pověstného svou pokorou, skromností a františkánským odříkáním, to opravdu sedí. Prezident a ministr zahraničí se přetahují o budoucího velvyslance ČR v USA. Havel tuto funkci zjevně považuje za léno, jehož udělování náleží jemu (vystřídali se tam Rita Klímová, Michael Žantovský a Alexandr Vondra, vesměs jeho lidé). Kavan se bouří, prezident trucuje a odmítá podpisovat jmenování velvyslanců až do doby, kdy mu Kavan předloží lejstro se jménem jeho milce Martina Palouše. Ústava neústava. Podle M. Musila (dnešní LN) vytýkal prý po sarajevském atentátu Václav Bělohradský ODS, že "v rozhodujících chvílích našich dějin neuměla být stranou kamikadze". Václav Bělohradský, intelektuální kamikadze známý neohebností svých postojů a hrdým vzdorem ve vztahu k mocným, má jistě víc než kdokoli z nás ostatních právo vznést takovou zásadní kritiku.

Pondělí 23. dubna: Na ideové konferenci ODS zazněla řada pozoruhodných myšlenek, k některým z nich se ještě vrátíme: Václav Klaus: "Poučení z let totality nás varovalo a varuje i dnes, abychom byli vždy, když jde o menší či větší ztrátu suverenity - v tomto případě nepochybně největší v naší historii (zvýraznil bd) - opatrní." Nad tím zůstává rozum stát. Též Václav Klaus: "Všichni musí vidět, že odmítáme módní národní sebemrskačství a že naši zemi nevidíme jako nějaký podivný postkomunistický skansen". Ovšem, vždyť "zemský ráj to na pohled". A do třetice všeho dobrého Václav Klaus: "Já sám mám své známé deset let trvající výhrady k myšlence druhé komory. Domnívám se, že regionalizace země pozměnila všechno v jistém smyslu, a proto bych si dovedl představit transformaci Senátu." Zapomněl dodat, že má známé už deset let trvající výhrady k regionalizaci země, které ovšem odpadly poté, co ODS přesvědčivě vyhrála regionální volby. Inu, není nad pragmatismus. A za mladé vlčáky ocitujme ještě Petra Nečase: "Získejme z Evropské unie vše, co jde, a nedejme jí ani o žďobíček více, než musíme." Tato slova jistě v Bruselu rádi uslyší. ODA požaduje odvolání Jana Kavana: z dobrých a dostatečných důvodů, kvůli kubánské rezoluci, aféře kolem Českého domu v Moskvě a podílu na napjatých vztazích s Rakouskem. Bylo by jen dobré, kdyby požadavek vznášela skutečná a nikoli virtuální politická strana.

Úterý 24. dubna: Volby v černé Hoře skončily nepřehledně. Djukanovičova koalice získala v 77členném parlamentu 35 křesel, jeho prosrbští oponenti 33, radikální nacionalisté 6 (pro ty je však i Djukanovič málo), albánské strany 3 mandáty. Bude-li referendum o samostatnosti, budou ho zastánci jugoslávské jednoty bojkotovat; tím patrně způsobí, že k urnám přijde méně než 50% oprávněných voličů a referendum bude neplatné. Výsledek referenda navíc prý musí potvrdit parlament 2/3 ústavní většinou. Tu stoupenci samostatnosti nemají ani náhodou. Taková situace v nestabilizovaných zemích zpravidla vede k občanské válce. Západ se velmi rozhodně stavěl proti zastáncům samostatnosti: tím nešťastně přispěl k politickému patu. Musím se přiznat, že požadavek samostatnosti pro Černou Horu se mi zdá být absurdní a diktovaný vidinou výhod, jaké přinese oddělení od vykřičeného Srbska. Ale v zásadě si o tom musí rozhodnout Černohorci sami a bez důrazných doporučení zvnějšku; pokud je jejich touha po samostatnosti dána nějakým chvilkovým motivem, nebude mít samostatnost dlouhého trvání. Připravuje se vydávání bulvárního deníku, jenž má mít vazby na NOVU a ODS. Vznikne smrtící směs bulváru a agresívní stranické propagandy? To ale stejně nemůže fungovat, zpravodajství NOVY mělo své zvláštnosti, ale nikdy nebylo pouhou stranickou propagandou ODS. Aby se noviny udržely při životě, musí je kupovat statisíce lidí, a je nepodložené vycházet z toho, že česká veřejnost je natolik upadlá, aby ji novácko-odéesácký guláš čtenářsky přitahoval. Náměstkyně obvodního státního zástupce pro Prahu 1 se domnívá, že se Klaus při incidentu na tiskovce (konflikt s novinářem, kterému zvonil mobil) dopustil hrubosti, což je prý přestupek, bez ohledu na to, zda mobil poškodil nebo ne. Klaus měl v každém případě právo novináře z tiskovky vykázat. Nemá se ale co zmocňovat jeho soukromého majetku a házet s ním (i kdyby to byl, jak on říká, pouhý "bowling"). Jak to ODS myslí s nedotknutelností soukromého vlastnictví? Platí tato zásada jen do té doby, než předseda dostane vztek? Město Londýn zrušilo Britský úřad pro UFO. Zakladatel ústavu, pan Denis Plunkett, k tomu sdělil: "Létající talíře mne stále naplňují nadšením, ale problém je, že se jich nezjevuje dost."

Středa 25. dubna: Jan Ruml chce zřejmě jako "přirozený prostředník" zprostředkovat mezi čtyřkoalicí a nově vznikající stranou. Prý proto, že je nezatížený, neboť neusiluje o žádnou koaliční funkci. Že by myšlenka nové strany byla přece jen pouhý prostředek nátlaku na čtyřkoalici, aby se víc orientovala podle hradních větrů? Všichni vyzývají Černou Horu, aby zůstala ve svazku se Srbskem. Delegace EU, Solana, švédská ministryně zahraničí, její německý a francouzský kolega. USA nezůstávají pozadu. Kompetentní rozhodnout jsou občané Černé Hory. Pokud by se pak ukázalo, že se jim samostatnost nevyplácí, bude to jejich problém a rozhodnou se jistě - tentokrát už samostatně a svobodně - o obnovení svazku se Srbskem. Neštěstí dvoustranných federací mezi nerovnými partnery jsme si přece zažili na vlastní kůži, a nynější Jugoslávie je možná ještě křiklavější případ. Politologové z FF UK si pozvali na jakýsi seminář mj. i představitele extrémní pravice. České noviny reagují pobouřeně. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Čtvrtek 26. dubna: Ve Svazu bojovníků za svobodu propukl bratrovražedný boj. Předseda Sdružení politických vězňů Oldřich Stránský protestuje proti tomu, že předseda Svazu Čermín vystupuje veřejně jménem Svazu, aniž by svá vystoupení konzultoval s ostatními. Struktura Svazu je podle Stránského dědictvím totality (to si toho všiml brzy). Hrozí, že když Čermín nerezignuje, jeho Sdružení ze Svazu vystoupí. Svaz bojovníků je nepochybně dědicem totality a pomáhá šířit národnostní zášť. Pokud se rozpadne, nebude ho žádná škoda. Brněnská radnice se rozhodla, že se u příležitosti výročí brněnského pochodu smrti neomluví. Dalo se to čekat. Podle náměstka primátora ještě "nenastal ten správný čas". Správný čas zřejmě nastane, až nikdo neponese kůži na politický trh tím, že se omluví. Pak už omluva nebude mít žádný smysl. Místo toho bude, jak je u nás zvykem, založena "skupina odborníků", která "objektivně posoudí okolnosti této události". Nepochybně přijde na to, že je to následek příčiny, to je vědecké vysvětlení. Mládež pro interkulturní porozumění si nicméně zaslouží uznání, že věc rozvířila a přiměla dokonce některé politiky, aby ji podpořili.

Pátek 27. dubna: V českém parlamentu proběhla jakási blíže nespecifikovaná schůze zástupců politických stran s výjimkou ODS (zdá se, že její zástupci vůbec nebyli pozváni) ohledně nového volebního zákona. Poté Petr Pithart oznámil dosažení široké shody o jeho podobě. Jde o počet krajů (má být 14), limit pro koalice (pro každou další stranu jen 2%), způsob přepočítávání mandátů ad. Další hřebíček do rakve koaliční smlouvy? Zpráva o reakci Brněnské radnice na požadavky ohledně omluvy brněnským Němcům za pochod smrti v roce 1945, kterou jsem převzal z LN, se prokázala jako nevěrohodná. Brněnští představitelé sice nevysloví omluvu, ale vyjádří politování. I to je krok správným směrem, který třeba ocenit. Vzhledem ke skrovným možnostem Událostí nejsem s to ověřovat pravdivost komentovaných zpráv, a tak se občas bohužel může stát, jako v tomto případě, že okomentuji kachnu. Čtenářům i brněnské radnici se omlouvám.

Sobota 28. dubna: Na rakouské straně se zjevně schyluje k nové vlně hraničních blokád. Vláda i protijaderní aktivisté jsou nespokojeni se zprávou mezinárodní komise. Schüssel žádá mj. doplnit zprávu o tzv. nulovou variantu, tj. o vyčíslení toho, co by znamenalo neuvedení elektrárny do provozu. Samotného by mne to zajímalo, nechápu, proč Zeman v této věci nechce rakouskému požadavku vyhovět. Studenti politologie na FF UK protestují proti zákazu semináře, kde byli představeni pravicoví a levicoví extremisté. Protest je zcela na místě, je to nepřípustné omezování svobody výuky. poznámka Špidla popřel, že by se ČSSD dohodla s ostatními stranami (kromě ODS) na nové podobě volebního zákona (zejména pokud jde o procentuální hranici pro předvolební koalice) a zpochybnil existenci čtyřkoalice (není si jistý, zda má nějaký hlubší politický obsah). Podivné lavírování ČSSD po Zemanově odchodu nevěští pro stranu nic dobrého.

Pondělí 30. dubna: KDU-ČSL se zmítá ve vnitrostranickém boji. Část strany (menší) stojí za Svobodou, větší za Kasalem, ale ani Kasal nemá asi příliš nadšenou podporu. Možná bude nastrčen Výborný, který se prý ve straně těší dobré reputaci a patří ke Kasalovu křídlu. Zdá se, že se KDU ještě nevzpamatovala z odchodu Josefa Luxe. Zato v ČSSD probíhá, jak se zdá, sice sametové, ale přesto rozhodné účtování se Zemanovými stoupenci. Do předsednictva strany se z nich údajně dostal jen jeden (ministr Lachnit). Nové vedení ovšem zatím působí rozplizlým a trochu legračním dojmem. Německý spolkový kancléř prý hodlá vystoupit s návrhem na přeměnu Evropské unie ve skutečnou federaci s vládou a dvoukomorovým parlamentem (druhou komorou by se stala Evropská rada). Návrh je uspěchaný, zjevně nerealistický a udělá asi víc škody než užitku. Situace v Evropě (a zejména v kandidátských zemích) není vůbec zralá na takové radikální řešení.