2.4.-10.4. 2001

ARCHIV

Multikulturnost nebo samospráva?

Na Balkáně hrozí, že se otevře další malér. Na řadě je Makedonie. Skoro třetina jejích obyvatel jsou Albánci. V tuto chvíli však nejde o ty, co střílejí na kopcích, ale co sedí ve vládě. Byli do ní kdysi kooptováni pod podmínkou, že přestanou usilovat o federalizaci země. Teď je politická nosnost tohoto "historického kompromisu" postavena do velké otázky. Poslední nepokoje byly sice importovány z Kosova, ale zrno, jak se zdá, nepadlo na zcela neúrodnou půdu.

V oblasti na východ od Aše vznikaly od počátku minulého století "národní státy" zvláštního druhu: národ, kterému v té chvíli přála štěstěna, si hleděl přivlastnit co největší teritorium, protože jeho politici byli přesvědčeni, že se tímto způsobem nejlépe pojistí proti nepřízni osudu. Tak se v jeho státě octlo zpravidla slušné množství příslušníků národů sousedních. Ti se dostali do postavení tzv. menšin: těch, co v dotyčném národním státě sice v zásadě nemají co pohledávat, ale z obecně humánních důvodů jim bude dovoleno užívat s jistými omezeními svého jazyka a pěstovat si svou kulturu. Byly jich zpravidla statisíce, ne-li přímo miliony. Slovo "autonomie" se ovšem považovalo za přímo neslušné.

Vyspělý Západ dnes pěstuje "multikulturnost". To je v dnešním promíchaném světě důležitý princip: imigranti ze všech koutů světa se mají ve své nové vlasti, kterou si dobrovolně zvolili, cítit co nejpohodlněji. Mají mít příležitost k tomu, aby pěstovali svůj jazyk, náboženství a kulturu. Jde zpravidla o nevelké skupiny roztroušené po celé zemi. Mnozí z nich přijeli jen na čas, než si vydělají nebo než se v jejich zemi změní nepříznivé politické poměry. Nemají žádné vysloveně politické ambice.

Tento recept Západ už drahnou dobu nabízí jako řešení balkánských konfliktů. Nabízí ho společenstvím, která na rozdíl od Poláků v Německu nebo Afričanů v Paříži žijí dlouhou dobu na územích, kde tvoří většinu obyvatelstva a jež právem považují za svůj domov. Společenstvím, která si chtějí sama spravovat své věci. Je to zvláštní: každý se mohl přesvědčit, že Vlámové ani frankofonní Kanaďané se s "multikulturností" nespokojí. Byli by se v nejlepším případě smáli, kdyby jim místo federalizace či autronomie nabídli "decentralizaci", fungující místní samosprávu, Tv program ve vlámštině či francouzštině a univerzitu. Proč se tedy Západ domnívá, že to, co není dobré pro něj, by se mohlo osvědčit jinde?

Export multikulturnosti na Balkán je důsledek pohodlnosti a pokrytectví. Znamená vyjít vstříc nacionalismu "vládnoucího národa" (např. slovanských Makedonců) a zachovat status quo, což je nejjednodušší řešení.

Už v Bosně se ukázalo, jak jsou pohodlnost a pokrytectví ve skutečnosti nákladné. Změnit status quo a vyjít vstříc požadavkům těch, co si chtějí sami spravovat své vlastní věci, vyžaduje politickou invenci, peníze a občas i použití síly. Výhledově to však je levnější: jen tak lze vytvořit trvale stabilní poměry. Albánská samospráva a federalizace je jediná možnost, jak zabránit tomu, aby se z Makedonie stala druhá Bosna.

9. dubna 2001