17.4.-21.4. 2001

ARCHIV

Nová strana nemá velké šance

Čím dál tím víc je zřetelné, že čtyřkoalice zřejmě nebude schopna splnit naděje, které do ní mnozí vkládají: totiž že bude kladivem, které rozbije opoziční smlouvu a zničí její iniciátory. Preference uskupení opisují podobnou křivku jako kdysi popularita Impulsu99 nebo výzvy "Děkujeme odejděte". Po počátečním vzepětí následuje trvalý sestup. V tuto chvíli už se dostávají na úroveň ČSSD a ODS a blíží se prostému součtu preferencí KDU a US.

Dokonalou ukázkou slabosti čtyřkoalice byly tahanice o lídra. Cyril Svoboda, politik orientovaný v rámci KDU spíše doleva, hodlal sestavit "stínovou vládu" aspoň zčásti z neokoukaných tváří a jisté tváře dosti okoukané naopak vynechat. On i jeho snahy určitě nebyly proti mysli prezidentu Havlovi. Pokus ztroskotal a Svoboda má na tom aspoň zčásti vinu: místo aby kontroverznímu Miroslavu Kalouskovi vyčetl politickou zodpovědnost za aféry na ministerstvu obrany, začal mluvit rovnou o policejním vyšetřování. Kalousek coby vykřičená firma musel nakonec odstoupit, ale Svobodu strhl s sebou. Na jeho místo nastoupil osvědčený Karel Kühnl, sestavil stínovou vládu podle hesla "mladí vpřed a staří na svá místa" a znechutil média i veřejnost.

Nespokojenost zavládla i na hradních výšinách. Významným signálem byl článek Jiřího Pehe v Právu z 10. dubna: autor vytýká čtyřkoalici, že se vzdaluje politickému středu a že do stínové vlády nejmenovala experty, případně všeobecně uznávané osobnosti z prostředí nezávislých iniciativ.

Nyní vystupuje na veřejnost skupina takových expertů a všeobecně uznávaných osobností. Jejím cílem je vytvoření nové politické strany. Jméno zatím nemá (jeden z návrhů je SOS - Strana občanské společnosti). U její kolébky se sešli lidé blízcí Hradu (Jiří Pehe, Michael Kocáb, Karel Schwarzenberg), lidé z Impulsu99 (Slavomil Hubálek, Jan Hartl), iniciátoři výzvy Děkujeme odejděte (Vlastimil Ježek, Monika Pajerová), disidenti z US (Jiří Lobkowicz, Petr Matějů), signatáři Dřevíčské výzvy (Jan Švejnar). Účastnit se mají i osobnosti z iniciativy "ČT-věc veřejná".

Složení iniciátorů těžko může nechat někoho na pochybách o tom, odkud čerpá nová strana posilu a inspiraci. Prezident sice prohlásil, že by spíše přivítal kdyby se "zmátořila" čtyřkoalice, ale i kdyby byl jiného názoru, těžko očekávat, že by veřejně prohlásí: ano, přesně na tom jsme se domluvili před čtrnácti dny v Amálii. V zásadě nelze vyloučit, že celá akce "nová strana" je jen formou nátlaku na čtyřkoalici, aby dělala racionálnější (tj. z hlediska pana Pehe a spol. racionálnější) politiku. I pak se ale nedá vyloučit, že když bude nátlak neúčinný, přijdou na řadu další kroky.

Je zajímavé, že čeští zastánci teorie o občanské společnosti, kde nezávislé iniciativy hájí veřejnost před jejími úhlavními nepřáteli, státem a politickými stranami, nakonec nemyslí na nic jiného, než jak z těchto iniciativ nebo na jejich základě splichtit politickou stranu. Kdo pak obhájí opuštěnou veřejnost? A třeba proti nim?

Mezi iniciátory je ředitel renomované agentury pro výzkum veřejného mínění. Účastnit se mají i obhájci ČT za nedávné krize. Zdá se, že STEM i ČT bude mít do budoucna plné ruce práce s tím, aby dokázaly svou nezávislost.

Neformální přípravný výbor nové strany si předsevzal nelehký úkol. Udělat stranu je o mnoho těžší, než vyhnat na náměstí desetitisíce nespokojených lidí. Abychom na dvě hodiny shromáždili dav, staří říci, co nechceme (například Klause a Zemana). Shodnout se na tom, co chceme, je nepoměrně obtížnější. Udělat z demonstrace stranu a z nespokojenosti program a shromáždit za obojím natrvalo hodně lidí je nesmírně pracné, není to záležitost salonních diskusí,ale úmorné každodenní práce, na níž se musí podílet mnoho nadšenců. Je velmi problematické, zda je to možné stihnout za rok a čtvrt, který nás dělí od voleb.

Navíc má jít o stranu nového typu. Pan Pehe vytýká čtyřkoaličním politikům, že jsou, stejně jako jejich opozičně smluvní kolegové, především technology moci. Zde vzniká něco, co očividně technologií moci okázale pohrdá. Čeští intelektuálové, tak či onak svázaní s postdisidentským prostředím, se znovu pokoušejí absolvovat cestu, která se dosud vždy prokázala jako neschůdná. Prezident může straně dát nanejvýš najevo své sympatie: tím předvede, jako už mnohokrát v minulosti, že není politicky neutrální. Vazba na Hrad znemožní straně, aby měla opravdového lídra: bude to c. a k. strana pana prezidenta, ale ten se jí do čela postavit nemůže. Dá se očekávat, že její preference prodělají do příštího léta podobný oblouk, jaký dnes dokončují preference čytřkoalice. A konečně: protože vznik na zelené louce je v současné době už vyloučený, bude strana parazitovat na některé už existující, zjevně na Unii svobody. Přitom bude jejím faktickým konkurentem. Tím ji velmi výrazně oslabí, aniž by sobě zvlášť pomohla.

KDU-ČSL je strana tradiční a stabilizovaná, zůstane novou iniciativou nedotčena, otřesena však bude tím spíš soudržnost čtyřkoalice. Pár hlasů může získat od ČSSD, respektive jejího hradního křídla. ČSSD jako celku se to nedotkne. Tradiční strany si své pozice zachovají, jenom US bude mít co dělat, aby si do příštího léta udržela aspoň pět procent. A nová strana bude mít co dělat, aby těch pět procent, z větší části na úkor Unie svobody, získala.

21. dubna 2001