1.3.-31.3. 2001

Co týden dal...

Čtvrtek 1. března: Expertní týmy ODS a ČSSD se neshodly ve věci plnění doplňků k opoziční smlouvě. Vzniklou krizi může vyřešit už jen setkání Kalus - Zeman, které má proběhnout ještě tento týden. Je otázka, k čemu je v tuto chvíli opoziční smlouva pro ODS ještě dobrá. Ministr Kavan se na své návštěvě Slovinska vyjádřil velmi zdrženlivě k rakouské iniciativě ve věci regionální spolupráce. Podobný postoj zaujali i jeho slovinští hostitelé. Polsko je zjevně znechuceno českým návrhem na rezoluci OSN proti Kubě, která odsuzuje plošné sankce. Ministerstvo zahraničí poslalo text Švédsku jako předsednické zemi EU (stanovisko EU, pokud jde o sankce, je rezervované) a nekonzultovalo ho s Polskem, spolunavrhovatelem minulé rezoluce. Jakési znepokojení dala najevo i nová americká administrativa. Zato náměstek Palouš hodlá pro českou iniciativu získat podporu Latinské Ameriky. Stáváme se velmocí, máme i svou americkou politiku! Nebo je to slíbená protihodnota za propuštění Pilipa a Bubeníka?

Pátek 2. března: Slovenští odboráři se po rakouském vzoru rozhodli zablokovat několik hraničních přechodů. Ne z nějaké nevraživosti k nám (ostatně blokují i přechody do Polska a Maďarska), ale prostě aby na sebe upozornili. Rakouský vklad do středoevropského veřejného života zatím bohužel neodpovídá tomu, co by člověk očekával od vyspělé a kulturní země, která se v posledním půlstoletí (také vlastní zásluhou!) mohla těšit svobodě. Michail Gorbačov se dožívá sedmdesáti let. Miloš Jakeš ho při té příležitosti označil za "zrádce milénia". To opravdu sedí! Díky sametové revoluci Václava Havla a spol. se tento drzý vlastizrádce nesvěřuje se svými hnutými názory, jak by se slušelo, latríně v koutě své cely, nýbrž demokratickým médiím. Následující poznámka se netýká tohoto individua, nýbrž jubilanta. místo fejetonu Kavan odmítá kritiku opozice (senátor Žantovský) ohledně českého návrhu rezoluce o Kubě. Kritika je ovšem víc než oprávněná. Pan ministr návrh poskytl "několika klíčovým partnerům", ale vůbec se nebavil s Poláky, Maďary ani Slováky. Poláci logicky s návrhem tentokrát nechtějí mít nic společného. Na Petra Pitharta se ovšem Kavan dovolává právem. I on hned po návratu z Kuby brojil proti "plošnému embargu". Nad nedávno zesnulým autorem dobrodružných knih pro mládež Jaroslavem Foglarem se vznáší stín podezření, že spolupracoval s StB. Jednak na rozdíl od jiných známých spolupracovníků Junáka nebyl vězněn (směl dokonce pracovat jako vychovatel), jednak je jeho jméno (a shodné datum narození) uvedeno v Cibulkových seznamech. Byla by to velká kaňka na reputaci prvorepublikového mládežnického moralisty.

Sobota 3. března 2001: Poslanecká sněmovna bleskově zvrátila rozhodnutí ústavního soudu o příspěvcích politickým stranám za mandáty získané ve volbách. Volební zákon z dílny ODS a ČSSD zvýšil příspěvek za mandát z pětseti tisíc na milion, Ústavní soud na prezidentův podnět tuto část zákona zrušil, Poslanecká sněmovna vložila pasus o financování politických stran do zákona o státních dluhopisech a příspěvek zvýšila na 900 000. Zdůvodnění: financování politických stran volební zákon v tuto chvíli neřeší. Návrh podpořily všechny strany kromě komunistů, tj. i Unie svobody, která původně rozhodnutí Ústavního soudu přivítala. poznámka V dnešní MFD vyšel článek lékaře, který se vyslovuje proti registrovanému partnerství. Tvrdí, že homosexualita není biologicky determinována, a proto je věcí svobodného rozhodnutí. Je zajímavé, jací jsou náboženští fundamentalisté zároveň taky materialisté - skoro v Marxově duchu.

Pondělí 5. března: Na sjezdu Unie Svobody v Hradci Králové kritizoval Vladimír Mlynář strategii strany při jednání o lídrovi čtyřkoalice a nepřímo i předsedu strany Kühnla. Hovořit ve straně v souvislosti s kandidátem na lídra o jiných jménech než o předsedovi US bylo podle Mlynáře považováno za oslabení jeho pozice. Je zjevné, že první z těch jiných jmen by mělo znít Vladimír Mlynář. Ve čtyřkoalici probíhá houževnatý zápas o kůži medvěda, který ještě běhá po lese. Rýsuje se vznik nové strany. Rodí se pod ochrannými křídly Unie svobody. Vznikl několikačlenný přípravný výbor, v němž jsou mj. poslanec US Jiří Lobkowicz, Slavomír Hubálek z Impulsu 99, Monika Pajerová a Vlastimil Ježek (Děkujeme, odejděte). Straně "dává rozumy" Jiří Pehe, je s ní nějak propojen i Michal Kocáb. Její čas prý přijde, ukáže-li se, že čtyřkoalice není schopna hrát úlohu politického středu. Zjevně se rodí něco ještě hradnějšího než Unie Svobody. Ostatně, Václavu Havlovi za dva roky vyprší prezidentský mandát… Sobotní maďarská média přinesla zprávu o článku, který vyšel v posledním únorovém čísla časopisu Jane´s Intelligence Digest. časopis vydává jakýsi velmi vážený britský výzkumný ústav pro bezpečnostní politiku. V časopise se praví, že hromadné exody Romů z ČR a Maďarska vyprovokovala a podporovala Bezpečnostní služba Ruské federace (nástupce KGB). poznámka

Úterý 6. března: Pod patronací KFOR se pozvolna rozvíjí válka mezi ozbrojenými oddíly kosovských Albánců a Makedonií. Nadějné je, že Makedonii chce pomoci Bulharsko (další eskalace), a NATO proti tomu nemá námitky. Multietnicita se zjevně v této oblasti dát uskutečnit jen ve formě války všech proti všem. Západní koncepce řešení balkánského konfliktu se znovu a znovu ukazuje jako zhoubná, přesto na ní její tvůrci tvrdohlavě lpí. V USA zbývá vyřešit ještě osmnáct otevřených soudních sporů ve věci odškodnění, vymáhaného na německých firmách za dobu druhé světové války. Zároveň byly podány čtyři nové žaloby. Za této situace není SRN ochotna vyplácet odškodnění. Zdá se, že pokud jde o reparační nároky vůči Německu, konce nevidět, a jediný možný způsob jejich uzavření jako by byla nová válka. V každém případě důsledky této nezodpovědné eskalační politiky jako první odneseme my (Češi).

Středa 7. března: V pátek se sejdou generality ODS a ČSSD, aby rozhodly o osudu opoziční smlouvy. Opoziční smlouva, jak se zdá, dospěla do gabčíkovského stádia: nelze ji ani vypovědět, ani zachovat. Na výsledky jednání lze přijímat sázky. Alibista Macek se uchýlil na Karibské ostrovy. V ČSSD zuří ideový spor o to, je-li Zemanovo hulvátství politicky produktivní nebo ne. Političtí experti středočeské organizace (Machovec, Grünthalová) se domnívají, že ne, političtí experti se Zemanova okolí (Jiří Vraný), že ano. Správná odpověď je ovšem dialektikcká: hulvátství v Česku sluší lídrovi opozice, ochránci slabých a utlačovaných. Tam svatý účel světí razantní prostředky. Když se lídr opozice díky volebnímu vítězství změní ve zpupného pána, stává se to, co se předtím jevilo jako přirozený projev statečného vzdoru, opovrženíhodným panským chrapounstvím. Z toho plyne, že místo Miloše Zemana je v opozici. Petr Pithart (Chceme zablokovat i lidská práva?, Právo 7. 3.) předvádí skutečný břišní tanec ve věci plošných sankcí vůči Kubě. Zjevně po stranickém kartáči: původně na něho Fidel udělal takový dojem, že předseda Senátu po svém návratu z Kuby zcela jednoznačně horoval pro jejich zrušení. I teď je proti. Jenže spojení otázky zrušení plošných sankcí proti Kubě s kritikou dodržování lidských práv na Kubě je prý kontraproduktivní, protože obojí se navzájem popírá. Navíc my, co sankce kritizujeme, musíme dát i těm, co jsou naopak pro, prostor k manévrování a ústupu (jde zejména o USA). Jak velkorysé k našemu americkému spojenci! Dáme mu prostor. Nesmíme stavět naše spojence před hotové věci. Nemohu si pomoci, předsedovi Senátu by slušel červený bambulovitý nos na gumičku a čepice s rolničkami. Aliance chce požádat Jugoslávii o pomoc při střežení makedonských hranic s Kosovem. Po vstřícném postoji k zapojení Bulharska další krok k rozpoutání všeobecné etnické války na Balkáně pod dohledem KFOR a NATO. Západ vrší chybu na chybu. Podle agentury STEM věří v ČR v Boha 38% lidí, 47% považuje církve za užitečné instituce (logicky vzato by to mělo být těch 38%, co věří v Boha, a navíc dalších 9%, ale v Čechách je možné leccos). Hlavní úlohou církví podle českého člověka je péče o staré a nemocné lidi (zjevně to, čemu se sám věnuje jen s krajní nechutí, vtom se pozoruhodně shoduje s názory bolševické vrchnosti; ta např. řádové sestry strpěla jen v útulcích pro přestárlé a dementní "pracující"). Nejvíce ateistů je mezi mladými lidmi (18 až 29 let). Z "demokratických" stran je nejateističtější, jak se ostatně dalo očekávat, ODS. Národní socialisté a Mladočeši byli vždycky s pověrami na štíru. V tomto ohledu je česká společnost zrůdná a představuje evropskou raritu.

Čtvrtek 8. března: Vláda hodlá uvolnit ceny nájemného. Musí tak učinit, rozhodl o tom Ústavní soud. Uvolnění má spočívat v tom, že pokud se majitel s nájemníkem nedohodne, má možnost zvýšit nájemné ročně o 10%. Tato úprava znamená, že nájemníci budou platit více (a jsou tedy nespokojeni), kdežto pro majitele je to zvýšení bezvýznamné (a jsou taky nespokojeni). Koza sice vezme za své, ale vlk zůstane hladový. Školský příklad špatného kompromisu, který plodí strach z nájemníků i majitelů najednou. Stařičký stalinistický poeta Sergej Michalkov složil nový text pro ruskou hymnu na starý nápěv. Odborníci označili jeho výtvor za plagiát, při hlasování v Dumě však získal výraznou nadpoloviční většinu. Text je velmi vykutálený a pro srovnání uvádím i text původní. Podotýkám že, autorem obou textů je tentýž člověk. příloha Václav Klaus se zastal Knížáka v jeho konfliktu s redaktorem Práva Kramerem. Prý z Kramerovy strany nešlo o otázky novináře, ale o útok člověka s opačnými názory, skrývajícího se za novinářskou nedotknutelnost. Smí mít novinář opačné názory než politik nebo veřejný činitel? A pokud je má, smí ho politik nebo veřejný činitel bít? V Lidových novinách útočí dva rozzuření čtenáři na E. Mandlera za jeho článek z 6. 3. t.r. o Trautenberkovi a Rumcajsovi. O tématu jsme před časem psali, viz fejeton Čtenářské dopisy jsou ovšem velmi zajímavé, a protože v Událostech neplatí zásada, že se čtenáři se nepolemizuje, vyjádříme se k nim podrobněji. Poznámka

Pátek 9. března 2001: Americký státní tajemník Powel vyjádřil krajní nespokojenost USA s českým dodatkem k rezoluci o dodržování lidských práv na Kubě. V dodatku se kritizují americké sankce vůči Kubě. komentář Václav Klaus hájí Miroslava Macka proti ostatním místopředsedům ODS: "Každý, kdo Macka kritizuje, by měl začít sám u sebe a položit si otázku, zda je on sám významným přínosem pro stranu." Kritika se údajně týká hlavně Langera a Benešové. Pokud ODS zachvátí vnitřní nepokoj, bude jedinou nerozloženou stranou v České republice KSČM: ODS a ČSSD se rozkládají, Čtyřkoalice je rozložená od samého počátku. Místopředseda ODS a předseda mediální komise PS Langer podal pozměňovací návrh k mediálnímu zákonu. Navrhuje drasticky snížit České televizi vysílací čas určený pro reklamu. Provoz veřejnoprávní televize má být hrazen jen z koncesionářských poplatků. Průhledná vendetta za vzbouření v ČT. ODS by si měla dát s televizí na nějaký čas pauzu. Čeští politici odleva doprava reagují na průtahy při odškodňování totálně nasazených tak, že vinu v té či oné míře přisuzují Německu: např. Kühnl prý prohlásil, že situace je odrazem německého přístupu k právu, přístupu požadujícího absolutní jistotu. "To je požadavek zčásti pochopitelný, nicméně z lidského hlediska těžko akceptovatelný." Rovněž vyjádření pana Kühnla je zčásti pochopitelné (bojí se, že by ztratil voličské hlasy), nicméně z lidského hlediska těžko akceptovatelné (nestydatý populismus). Slušně se vyjádřil jen čtyřkoaliční lídr Svoboda. V Polsku se rozhořela diskuse o případu Jedwabne. V tomto městečku uspořádali Poláci v roce 1941 regulérní pogrom na místní židy. Zahnali je všechny do jakési kůlny a upálili je. Zdá se, že akci vůbec nelze svést na Němce. Prezident Kwasniewski vyjádřil ochotu se omluvit, zato polská pravice se velmi cuká. Prý by se měli polští židé napřed omluvit za to, že po záboru východního Polska Stalinem vydávali Poláky Rusům. Ve vymýšlení různých lstivých technik, jak zakrýt vlastní hříchy, jsou si malé středoevropské národy velmi podobné. Češi by Polákům mohli navíc poradit, aby argumentovali tím, že to tenkrát dělali všichni (základní český argument na obhájení zločinů proti sudetským Němcům). Ostatně, polští židé už se většinou ani omlouvat nemohou: většina z nich skončila v Osvětimi a Treblince.

Sobota 10. března: ODS a ČSSD se dohodly, že dodrží opoziční smlouvu až do příštích voleb. To je Zemanův úspěch: přiměl budoucí vedení ČSSD aby se Klausovi zavázalo, že smlouvu předčasně nevypoví, a zajistil si na další rok premiérské křeslo. Prodloužil svou smlouvu s čertem a dal Klausovi záruky. Zřejmě se rozhodl, že nejpozději do svého odchodu z politiky ČSSD zničí.

Pondělí 12. března: Díky iniciativě ministra Kavana se ČR dostala do vážného sporu s USA. Je ovšem opravdu poněkud neobvyklé, když si ministr zahraničí jedné země (byť i to byly USA) stěžuje u prezidenta jiné země (který navíc nemá ani zdaleka takovou ústavní pozici jako prezident USA). Je to nešťastné hned ze dvou hledisek: jednak to vypadá jako kartáč českého králíka, jednak se tím přiznává Havlovi pozice, kterou by sice rád měl, ale která mu podle ústavy nepřísluší (absolutní monarcha a velekněz Pravdy a Lásky). Zdá se, že diplomatický takt není silnou stránkou našeho velkého spojence (třeba ovšem vzít v úvahu, že Kavan svou nehoráznou iniciativou Američany vysloveně provokuje). V maďarském parlamentě se konala pietní vzpomínková akce u příležitosti stého výročí narození maďarského politika Jánose Esterházyho, představitele Maďarů na Slovensku v době První republiky a Slovenského štátu. Esterházy zemřel v roce 1957 v českém komunistickém žaláři. Mluvčí slovenského ministerstva zahraničí prohlásil, že akce nepřispívá k upevnění vzájemné důvěry mezi Slovenskem a Maďarskem. poznámka

Úterý 13. března: V Právu vyšla na druhé stránce malá zprávička o tom, že Emanuel Mandler, Viktor Dobal a Ján Mlynárik založili občanské sdružení Česko-německá vzájemnost, které si klade za cíl dosáhnout zrušení prezidentských dekretů a omluvit se sudetským Němcům za utrpení, které jim bylo způsobeno. Příznačné je, že žádné jiné české noviny se o této iniciativě nezmínily. Problematika je zase tabu, protože se novináři potichu shodli na tom, že nikoho nemá nezajímat. Ještě že je tady Jan Kovařík, věrná duše, který neodolal a zprávu do Práva prosadil: třeba se na ní dá postavit nějaká pěkná štvavá kampaň. Luboš Palata uveřejnil v dnešní MFD článek o tom, že pogrom v Jedwabném, který jsme v Událostech stručně okomentovali, se nedá srovnat s Holocaustem. Je to dobrá zpráva zejména pro ty upálené: myslím, že se jim po komentáři pana Palaty ulevilo. K textu se ještě vrátíme.

Středa 14. března: Výbor parlamentního shromáždění Rady Evropy došel zjevně především na základě informací o televizní krizi k názoru, že v ČR není zabezpečeno nezávislé fungování veřejnoprávních médií a jejich kontrolních rad. To je samozřejmě pravda (dokonale to ostatně není zabezpečeno nikdy a nikde). Problém televizní krize byl v tom, že zápas redaktorů ČT o nezávislost televizního zpravodajství se taky jejich přičinění stal nakonec zápasem dvou politických bloků (opozičněsmluvního a hradně-čtyřkoaličního) o vliv na televizní vysílání. Ten druhý, jak se zdá, zvítězil. Obávám se, že v Radě Evropy mají jisté iluze. Zajištění nezávislosti médií není v první řadě věc zákonů, ale věc politické kultury všeobecně (nakolik se nestydatá propaganda, a to i ta hradní a čtyřkoaliční, považuje za věc snesitelnou a slušnou) a věc novinářů samotných (nakolik jsou ochotni navzdory nejrůznějším, také hmotným svodům zachovat si svou nezávislost). To ale znamená například nezvat ke společnému nocování ve studiích ty, o nichž by měli nezaujatě referovat.

Čtvrtek 15. března: Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR uveřejnilo pozoruhodný výzkum veřejného mínění. Podle něho 67% lidí považuje česko-německé vztahy za dobré (jen 15% za špatné). Ještě pozoruhodnější je, že "odsun" sudetských Němců považuje za spravedlivý sice 47% lidí, ale 31% za nespravedlivý. Z těch 38% ovšem jen 8% je ochotno se omluvit. Omlouvat se u nás není dvakrát ve flóru, milujeme spíše tlusté čáry: čo bolo, bolo… poznámka Stoupenci prezidenta Slovenského štátu dr. Josefa Tisa demonstrovali v Bratislavě za jeho rehabilitaci. Asi 300 lidí, nejspíš extremistů. Zároveň proběhla protidemonstrace, "pochod tolerance", na jehož organizaci se zjevně podílela SDL. Dr. Tiso má nepochybně podíl na vyvraždění slovenských židů a zasloužil si proto být po válce postaven před soud. Zasloužil si ovšem spravedlivý soud, a místo toho se mu dostalo soudu fémového, v rámci poválečné nenávistné odvety, manipulované komunisty (z populistických důvodů) a prezidentem Benešem (z osobních důvodů a z hlouposti). Z toho důvodu je třeba rozsudek nad Tisem považovat za zmateční podobně jako rozsudek nad Rudolfem Slánským a spol. Rozdíly mezi oběma procesy jsou jen v kvantitě, ne v kvalitě. Slánský, Geminder, Rajcin a spol. byli odporní komunističtí zločinci, ale to nemění nic na tom, že se stali obětí hromadné justiční vraždy.

Pátek 16. března: Západní část Makedonie postupně zachvacují boje. Jde už bezmála o regulérní občanskou válku, importovanou z Kosova. NATO Makedonii plně podporuje, ale jednotky tam nevyšle. Podle nejmenovaného činitele aliance jde o vnitřní záležitost této země. Zato Aliance poskytuje v Kosovu relativně bezpečné zázemí pro albánské guerilly. Kdyby byl někdo býval chtěl na Balkáně vyprovokovat vleklou a nikdy nekončící etnickou válku, nemohl by to snad ani udělat lépe, než se to Západu povedlo nechtě. Konflikt je ovšem "usměrňovaný", asi tak, jako jaderná reakce v atomové elektrárně. O to bude mít zjevně delší trvání. Rozdíl mezi Balkánem a jaderným reaktorem je v tom, že v reaktoru nežijí lidé. Podle průzkumu CVVM (už druhý velmi zajímavý v tomto týdnu!) v tuto chvíli 47% lidí schvaluje postup zaměstnanců ČT v konfliktu s Hodačovým vedením. V době vrcholícího sporu to bylo 81%, v okamžiku, kdy parlament přijal nový zákon o ČT a odvolal Radu ČT, už jen 60%. 48% lidí si dnes myslí, že k masovým pouličním protestům nebyly v době televizní krize vážné důvody (jen 40% je naopak přesvědčeno, že ano). Veřejnost zjevně reaguje na politické krize hystericky. Je to jen důsledek toho, že politika nefunguje tak, jak by měla, nedokáže snižovat míru napětí mezi lidmi. Pak dochází k nekontrolovaným výbuchům, o nichž už za půl roku nevědí ani jejich účastníci. Výtvarník David Černý chce umístit na známé místo pod Petřínem záď ruského tanku, který tam kdysi stával. Prý jen dočasně. Připadá mi to jako hloupá provokace. Tank byl pro mne vždycky symbolem ruského panství nad Čechami. Jsem celý rád, že zmizel, a provádět takovéhle pitomé nápady znamená pokoušet osud.

Sobota 17. března: Čečenští teroristé unesli v Saudské Arábii ruské dopravní letadlo. Když se speciální jednotka pokusila rukojmí osvobodit, zahynuli tři lidé. Teroristické komando tvořili údajně někdejší čečenský ministr pro dodržování islámského práva a jeho příbuzenstvo. Jakýsi polooficiální mluvčí Čečenců prohlásil, že únos je začátkem celosvětové kampaně, jejímž cílem bude obrátit pozornost celého světa na ruské represe k Čečensku. poznámka Ministr Kavan trvá na svém návrhu rezoluce o Kubě. Motivovala ho přitom i skutečnost, že "naše země má k ostrovu dlouholeté vazby". Pan Kavan se zjevně domnívá, že je ministrem zahraničí ČSSR. Připomíná tak trochu ony japonské vojáky, kteří se ještě v šedesátých letech skrývali v indonéských džunglích, přesvědčeni, že druhá světová válka stále trvá. Pan ministr si zároveň stěžuje, že představitelé opozice vyprovokovali zájem médií o rozpory kolem návrhu, což omezuje české diplomacii a jemu osobně manévrovací prostor. Rezoluce je ovšem té povahy, že by si ji dokonce i česká média byla všimla sama od sebe (vzbudila ostatně zaslouženou pozornost amerického státního tajemníka, který není součástí české opozice). Média jsou od toho, aby omezovala politikům manévrovací prostor na to, co lze obhájit jako slušné. Z toho hlediska je třeba dbát, aby po zbývající rok, co bude ministr Kavan ve funkci, byl jeho manévrovací prostor co nejomezenější. Jiný sociálně demokratický ministr, Vladimír Špidla, se snaží v parlamentu prosadit návrh na zřízení zaměstnaneckého důchodového připojištění, který podle ODS a Václava Klause váže zaměstnance na jeho momentálního zaměstnavatele. Je-li tomu opravdu tak, je to originální pokus restaurovat novodobé nevolnictví, zavedené u nás po ruském vzoru po roce 1948, zejména pak v době "normalizace". Pozoruhodné ovšem je, že Klausovi na tom vadí "nepřátelství k trhu, k tržním instiucím", zatímco jde v první řadě o nepřátelství ke svobodě člověka vybrat si zaměstnavatele. Ideologie má na obou stranách opozičně smluvní bariéry přednost před svobodou. "Čeští vojáci jsou v bezpečí", totiž čeští příslušníci sil KFOR v severozápadním Kosovu, hlásí náčelník generálního štábu Šedivý. Když jsou v bezpečí, tak co tam proboha dělají? Vojáci se vysílají do nebezpečí, tam, kde je bezpečí, lze nasadit Armádu spásy. Nechci pana generála chytat za slovíčka, ale zdá se mi to být příznačné pro přístup ČR a Západu k vojenským operacím: nasadíme tam vojáky, ale nesmějí nám na ně střílet. Tiskový šotek Lájoš řádí v Lidových novinách: píše se János Esterházy, ne Eszterházy (viz náš článek z minulého úterý).

Ponděli 19. března: Proti projektu výtvarníka Davida Černého, který chce na Náměstí Kinských vystavit artefakt zahrabávajícího se ruského tanku z roku 1945, protestovala řada českých politiků. Argumentují stereotypně. Petra Buzková: Není přijatelné zneuctění památky lidí, kteří položili životy… Miroslav Kalousek: Nemyslím si, že květen 1945 je časový úsek naší historie, ze které bychom si mohli dělat nějakým způsobem legraci. Návrh může v řadě lidí vzbudit bolavé pocity… Korunu všemu nasadil Petr Nečas: Není dobré si za každou cenu z něčeho dělat legraci. Pokud jde o pana Nečase, dovolíme si připomenout jeho účast na kladení květin k hrobu Lajose Bácse (tenkrát byl ještě veselá kopa, v konfrontaci s ruským tankem se ho zmocňuje vážnost). S panem Kalouskem netřeba se zdržovat, jde mu o to, aby se jeho voličů nezmocnily bolavé pocity a nezměnili se v nevoliče. Paní Buzková vidí v ruském tanku uctění památky lidí, kteří položili životy. U nás v Evropě se k uctění památky lidí, kteří položili životy, od nepaměti používá náhrobních kamenů nebo křížů. Dobře, že víme, na čem jsme: až umře paní Buzková, musíme jí postavit na hrob tank. Ale vážně: ruský tank na Smíchově pro mne nikdy nebyl v první řadě symbolem lidí, kteří položili životy (mají v Praze svůj vojenský hřbitov, na který jim nikdo nesmí sáhnout: ti chudáci sice položili život za zločinné bolševické impérium, ale nikdo jim to nemůže vyčítat, nevěděli o tom a neměli na vybranou: hájili také Rusko, které chtěl Hitler zničit), ale symbolem ruské nadvlády nad naší vlastí. Zaplať pánbůh, že je pryč. Trochu se bojím, aby, když se v té věci začne šťourat, si to mí krajané nerozmyslili a nezahájili opětným vztyčením pomníku další dobrovolnou cestu do medvědovy náruče. Pan Černý chce prezentovat tank, který se zahrabává. Já se obávám, že by mohl nechtě zahájit spíše opačný proces. Právo přineslo zprávu o článku v Jane´s Intelligence Digest a jeho ohlase v maďarském tisku. S obojím se mohli čtenáři Událostí seznámit před týdnem. Právo ovšem neuvedlo (a to je příznačné), že podle britského listu se v maďarském případě jedná jen o opakování českého scénáře (romská emigrace do Kanady a Velké Británie).

Úterý 20. března: Ed Fagan dorazil v pondělí do Českých Budějovic a chce navštívit temelínskou elektrárnu. Odkázali ho na jiný termín, trochu vstřícnosti ve formalitách by asi bylo lepší. Jeho manévrovací možnosti jsou na kluzkém ledě postkomunistického nepořádku nejspíš omezenější, než si myslí. Přesto si ministr Kavan ztěží mohl vybrat méně vhodnou chvíli na své kubánské extravagance a dráždění Spojených států. Vladimír Putin žádá tvrdý zásah proti albánským separatistům v Makedonii. Ministr zahraničí Ivanov jedná s Koštunicou v Bělehradě. Rusko má zase na Balkáně otevřené dveře: a na rozdíl od doby před dvěma lety je jeho nynější prezident živý až moc.

Středa 21. března: Vedení elektrárny Temelín umožnilo Edu Faganovi vstup do podniku. Toho to tak vykolejilo, že chvíli váhal, má-li pozvání přijmout. Pak uznal, že mu nic jiného nezbývá a pogratuloval managementu za jeho odvahu. V souvislosti se skandálem kolem Českého domu v Moskvě se objevily požadavky na odstoupení ministra Kavana. Kavan by odstoupit měl, ale kvůli návrhu rezoluce o Kubě: to je zásadní věc, věc koncepce české zahraniční politiky, a dalo by se tak najevo, že je to zásadní věc. Český dům je proti tomu prkotina. Ukázalo se, že poslanec ČSSD Miloslav Kučera dělal kdysi za totáče "lektorské posudky" na písňové texty, tj. návrhy na to, co se má povolit, a hlavně, co se má zakázat. Teď kolem toho vede spoustu mimořádně hloupých řečí: žádá tiskovou opravu (posudků nebyly stovky, jak tvrdí tisk, ale jen desítky); nedoporučoval texty s křesťanskou tematikou a tomu se nikdo nemůže divit, je totiž přesvědčeným ateistou. Smutné je, že pro většinu české společnosti asi tahle drzost platí jako argument. Část vedení ODS (např. Zahradil) není zásadně proti velké koalici s ČSSD (podle Zahradila je ČSSD jen milimetr nalevo od KDU). Zahraničněpolitický tandem Zahradil-Kavan nebo naopak je opravdu docela dobře představitelný: Zahradil je o milimetr napravo od Kavana a oba jsou svým založením avanturisté (Zahradil ovšem z hlouposti).Představa dosti úděsná.

Čtvrtek 22. března: Občané ČSR, odvlčení Rusy na konci války a po ní do gulagu, dostanou od české vlády odškodnění. Nic proti tomu, ale v zásadě je zároveň nutné vymáhat odškodnění od mohutného dubiska na východě(byť i jen symbolické vzhledem k jeho celkově zuboženému stavu). Je zásadní věc, že nelze měřit dvojím metrem: jedním odvěkým nepřátelům (Němcům, Rakušanům), od nichž odškodnění tvrdě vymáháme, a druhým našim slovanským bratrům, kterým ho velkoryse odpouštíme. Němci nejsou naši nepřátelé, Rusové nejsou naši bratři, přitom chceme, aby i Rusové byli naši partneři a měli jsme s nimi korektní vztahy. Premiér Zeman se se svým obvyklým šarmem vyjádřil k otázce zahrabávajícího se tanku na Smíchově. Jde prý o "arogantní, nepromyšlený projev generace sprejerů, kterým chybí jakákoli empatie k historickým souvislostem i konkrétním obětem 2. světové války, protože není schopna je podložit elementární znalostí..." Vzpomínám si na jednoho svého kolegu, poslance FS ČSFR z let 90-92, hulvátského hromotluka, který z čirého vyčůraného populismu navrhl, aby se konec války u nás slavil nikoli 9. května jako dosud, ale o den dříve (v den podepsání německé kapitulace). Šlo o arogantní, nepromyšlený projev líbivého antikomunismu, kterému chyběla jakákoli empatie k historickým souvislostem (pro nás skončila válka 9. května). Kladu si za čest, že jsem tenkrát coby poslanec LDS hlasoval proti. Návrh ovšem prošel, Zemanovi v téhle společnosti všechno projde. Do Ženevy odjíždí náměstek ministra zahraničí Martin Palouš s tajným plánem, jak vyřešit konfliktní situaci s návrhem rezoluce o porušování lidských práv na Kubě. Je nehoráznost řešit tak citlivou a zásadní věc kabinetním způsobem. Česká veřejnost má být informována o tom, jak bude urovnán konflikt s USA, který by také mohl výrazně "přesměrovat" naši zahraniční politiku.

Pátek 23. března: HDP vzrostl v uplynulém roce o 3,1%. Je možné uvádět hodně různých "ale", aby to nebylo nutné přičíst Zemanově vládě k dobru (Klaus jistě právem upozorňuje, že zároveň roste deficit veřejných financí a zahraničního obchodu), nepovažuji však takový postup za úplně korektní, je v něm hodně politické účelovosti. Jak by se Klaus naparoval (a jak se naparoval), když kdysi hospodářské výsledky mluvily pro něho! Že si Zeman (ale dělali to už před ním) vypůjčuje na budoucnost, je zjevné. Zda to mělo smysl, se teprve ukáže. Ti, co to dělali, pak už u toho nebudou. Ředitelem zpravodajství byl jmenován Zbyněk Honys. Na "představovací" tiskovce se omluvil paní Bobošíjové za termín "Bobovize" a prohlásil, že má problémy s revoluční minulostí některých pracovníků TV. Šéfredaktor zpravodajství Klepetko a vedoucí sportovního zpravodajství Bosák zase na téže tiskovce řekli, že funkci ředitele zpravodajství považují za zbytečnou (je obtížné to vysvětlit jinak, než že si nadále budou dělat, co budou chtít, a nikdo jim do toho nebude mluvit). V důsledku úspěšné revoluce nemůže mít Zpravodajství žádného ředitele. Jsou na tom jako Chodové před tím, než přišel Laminger: nemají náhodou také výsady, související s tím, že hájí hranici, kterou už nikdo neohrožuje? ČSSD se připravuje na dvojvládí po sjezdu. Objevily se neoificiální úvahy, že by vláda měla podat demisi. Havel je údajně ochoten (jak by nebyl!) jmenovat novou v čele se Špidlou. Ze všech stran se podobné spekulace odmítají (šéf středočeské ČSSD Urban, dvorní politolog Václava Havla Jiří Pehe). Velmi, velmi podezřelé. Profesor Pafko odmítl kandidaturu do Rady ČT a vytkl organizaci, která ho nominovala, že jej o tom předem neinformovali. Každý má podle něho dělat to, čemu rozumí. Horliví navrhovatelé zjevně považují nominaci za čest, kterou dost dobře nelze odmítnout. Profesor Pafko reaguje jako normální člověk.

Sobota 24. března: Zemřel William Hanna, duchovní otec (mj.) médi Bédi. Ke zprávě se vrátíme nekrologem (za méďu Béďu, ne za pana Hannu). V Makedonii se bojuje. Je zajímavé, že se v českých sdělovacích prostředcích nikdo nenamáhal poskytnout informaci o tom, jaká práva mají makedonští Albánci. Je to důležité: balkánské národy bojují za svou politickou emancipaci, nespokojí se žádnou multietnicitou nebo multikulturou (o etnikum ani o kulturu nejde, jde o politiku). Světová banka vytkla ČR (zcela právem) rostoucí schodek veřejných financí a udělila jí několik velmi racionálních, ale obtížně proveditelných rad: vybírat školné, omezit valorizaci důchodů, zvýšit spoluúčast pacientů na lékařské péči, rozšířit síť soukromých škol, zvýšit jízdné a poplatky na silnicích, omezit málo efektivní a přitom nákladnou podporu stavebního spoření. Vesměs neproveditelné v českém populistickém politickém ráji, a navíc: čím by to měla česká politika vyvážit? V komentáři Právo na dějiny v dnešním Právu píše Petr Uhl, že poslanec FS, který v roce 1991 navrhl postavit v trestním zákoně komunismus na roveň fašismu, se mu svěřil, že tak učinil z legrace. Navrhl jsem to já a pan Uhl lže. K věci se ještě vrátím. ODS se připravuje na eventualitu, že ČR nevstoupí do EU. Hlavní iniciátor - kdo jiný než poslanec Zahradil, fantom české zahraniční politiky. Vzniká "Manifest eurorealismu". Ke zprávě se ještě vrátíme.

Pondělí 26. března: 500 vášnivých odpůrců interrupce se v Praze střetlo slovně (a došlo i na postrkávání) s anarchisty. Zdá se, že se vracíme do zlatých dob c. a k. monarchie, situace jako dělaná pro Jaroslava Haška. Katoličtí fundamentalisté (poslanec Karas) žádají zakázat plošně interrupci i v případě, že žena otěhotněla po znásilnění. Každý fundamentalismus je nelidský, a je stejně nelidský, ať má rudý nebo černý přídech. Něco ze sportu (výjimečně): obránce Pardubic knockautoval po utkání, které jeho tým vyřadilo z bojů o mistrovský titul, čárového rozhodčího. Člověk by se chtěl rozčilovat nad tímto svérázným pojetím fair play, ale je snad smysl pro dodržování pravidel hry v hospodářské a politické oblasti výrazně jiný? Malý příklad: podle MFD velké české podniky, které nadělaly stamilionové dluhy, je pomocí zprostředkovatelů kupují zpět: ovšem až poté, co je banky prohlásily za nedobytné a výrazně snížily jejich velikost. Tento způsob podnikání nápadně připomíná Gogolovy Mrtvé duše, je jen o něco výnosnější: čičikovský kapitalismus.

Úterý 27. března: Vedoucí činitelé ODS hájí tu s větší, tu s menší horlivostí Zahradilův scénář pro případ nepřijetí ČR do EU: coby krizovou variantu. Poslanec Nečas jej zároveň bagatelizuje: je to údajně výsledek práce jedné ze skupin, které uvnitř ODS existují. MFD zároveň zveřejnila text Miloslava Bednáře, který označuje EU za projekt "německé Evropy". komentář Emanuel Mandler publikoval v Lidových novinách článek o českém obrazoborectví, kde mj. srovnává české bourání pomníků s podle něho pietnějším postupem Maďarů. polemika

Středa 28. března: Skandál s Českým domem vyvrcholil (a skončil?) tím, že odstoupil generální sekretář Ministerstva zahraničí Karel Srba. Vinu vzal na sebe s tím, že se jí dopustil v dobré vůli. Aféra splnila účel: nehorázná Kavanova iniciativa s rezolucí o Kubě zůstává ve stínu novějšího maléru. Zdá se jen, že by ministr mohl mít potíže ve vlastní straně: na funkci místopředsedy ČSSD se teď chystá kandidovat i ministr Mertlík (prohradní křídlo ČSSD) a může uspět jen na úkor některého z dosavadních kandidátů. Tři čtvrtiny národa jsou pyšné, že jsou občany ČR. To je zvláštní. Mám tuhle zemi rád, považuji ji za svou vlast. Ale být na ni pyšný? Trpí mnoha nedokonalostmi, které je třeba průběžně odstraňovat a zatím se to daří jen velmi málo. Pyšný může být člověk na to, co sám udělá. Paralela z jiné oblasti: člověk má svou ženu rád: ale musí se s ní vytahovat?

Čtvrtek 29. března: Temelínská turbina opět vibruje, tentokrát při snížení výkonu (prý "dostala tepelný šok"). Ze spouštění Temelína se pomalu stává legrace. Lídr čtyřkoalice Cyril Svoboda se pokusil eliminovat při sestavování stínového kabinetu dva kontroverzní politiky: Kalouska (je nepřijatelný pro US) a Voláka (stejně nepřijatelný pro KDU). Chce totiž sloučit ministerstvo práce a sociálních věcí se zdravotnictvím (stínový ministr zdravotnictví je nekonfliktní nestraník) a průmyslu a obchodu s financemi (stínovým ministrem financí je Pilip). Reakce nepříliš pozitivní. Nedaří se vytvořit společný klub čtyřkoalice v Senátu. Senátor Hadrava (US) navrhl, aby tedy klub vytvořili aspoň ti, kteří byli zvoleni za čtyřkoalici (to nejsou všichni, do Senátu se volí po dvou letech vždy třetina senátorů, a při prvních volbách žádná čtyřkoalice neexistovala). Rezolutně odmítnuto ze všech stran. Čtyřkoalice má stále dost velké potíže už s pouhou svou existencí. Právník Vladimíra Železného pan doktor Rozehnal zjistil ke svému zděšení, že se ze spisu u Obvodního soudu pro Prahu 1 ztratil originál smlouvy mezi Železným a Astrona Foundation (smlouva umožňuje Železnému žalovat CME za utrpěnou miliardovou škodu). Noviny smlouvu zveřejnily, ukázalo se, že v případě zveřejněného textu jde o falsifikát, který obsahuje chybnou adresu Nova Consulting (adresu, kam se firma odstěhovala rok po podepsání smlouvy). V originále prý byla adresa správná, leč originál není. Nikdo zajisté nebude pana doktora podezírat z toho, že originál smlouvy v nestřeženém okamžiku sežral, protože obsahoval tutéž chybu jako zveřejněný falsifikát. Ministr Kavan se brání nařčení svého kubánského kolegy, že vypustil z rezoluce nepřímou kritiku amerických sankcí vůči jeho zemi. Prý se v současné době v Ženevě projednávají dvě verze smlouvy, jedna "s ekonomickým jazykem", druhá "bez ekonomického jazyka", aby byla shoda snadnější. Havel s odvoláním na náměstka Palouše prohlásil, že jednání, která se v Ženevě vedou, jsou "napůl důvěrná, napůl kuloárová". O tak zásadní věci se jedná "napůl kuloárově": jak je možné, že to poslanecká sněmovna strpí, veřejnost by měla být informována! Je ovšem velice pravděpodobné, že kubánský ministr zahraničí bude mít nakonec pravdu. Bruce Willis navštívil Pražský hrad. Při té příležitosti ho napadlo, že by si chtěl prohlédnout pracovnu prezidenta. Bylo mu to umožněno. Nato se s Havlem sešel. Máme prezidenta - turistickou atrakci, a ukazujeme ho prominentním čumilům ze zámoří. A prezident se sám tak chápe. Vybírají za to aspoň nějaké horentní vstupné? Pan Willis by na ně jistě měl!

Pátek 30. března: Senát zamítl novelu ústavy, kterou prosadily v PS společně ODS a ČSSD. Proti byla mj. čtyřkoalice, ač podle některých politiků tohoto uskupení novela obsahovala i rozumné návrhy. Měli tedy hlasovat jen proti těm nerozumným. Senát rovněž schválil novelu přestupkového zákona, podle níž projedná přestupky poslanců a senátorů správní orgán, pokud se poslanec či senátor nerozhodne věc svěřit jako dříve imunitnímu výboru sněmovny. Řešení je ovšem polovičaté: ale to, co se týká imunity zastupitelů, je v nedospělé demokracii choulostivá věc, a chrapounské zaujetí proti "politikům", "poslancům", "senátorům" jako třídě je hloupé a nebezpečné: tito lidé jsou politicky rozděleni, rádi využijí pochybení svých soupeřů, nedá se předpokládat, že by imunitní výbory musely být vždy jen profesionální zametači malérů. Podle ministra Kavana bude ČR jednat s Rakouskem o státní smlouvě, která by mj. s konečnou platností uzavřela otázku "odsunu" sudetských Němců. Budou probíhat jakési "konference", kde budou nepochybně z české strany i státem pomazaní "odborníci". Nepochybně další potěmkiniáda. Tahat Rakušany za nos bude ovšem těžší než Němce, jsou malí a postrádají dobráckou velkorysost našich západních sousedů.

Sobota 31. března: Paní Slonková označila ve svědecké výpovědi před soudem někdejšího Zemanova poradce Šarapatku za zdroj úniku informací z Úřadu vlády ČR. (Šlo o informaci, že premiérův tajemník Heřman údajně představuje riziko pro stát). Smutný osud donašečů: nakonec o jejich osudu vždycky rozhodují ti, kteří je využívají. Lidové noviny uveřejnily velmi zajímavý článek Václava Klause o listu českých biskupů "Pokoj a dobro". Klaus ho nikoli neprávem pochopil jako implicitní a často i explicitní kritiku své ideologie a politiky. Tón jeho polemiky je velmi umírněný. Autor má jistě pravdu, že se česká katolická církev (je zajímavé, že pořád říká jen "církev": církví je přece víc!) často zbytečně plete do politických záležitostí (je ovšem otázka, zda je to zrovna případ kritizovaného textu, který je označen skromným podtitulem "List k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi" a na němž se podíleli renomovaní odborníci). Má taky v zásadě pravdu, když píše: "Má-li někdo pocit, že má redukovat míru svobody trhu, aby zbylo víc prostoru pro morálku, pak je na nejlepší cestě umenšovat sám prostor pro její naplňování." Je ovšem těžké vytýkat podobným listům, že jejich tón je přehnaně skeptický a chybí jim potřebná křesťanská naděje: jednak je tento požadavek "pozitivnosti" poněkud narudlý, jednak zdrojem naděje pro křesťana nejsou světské věci. Zdá se, že to je docela mimo Klausův duševní obzor. Klaus se také dovolává Michaela Novaka: "Demokratický kapitalismus se opírá o velice komplexní teorii hříchu. Ačkoli si uvědomuje, že se žádný politicko-ekonomický systém nemůže vyhnout zhoubným následkům lidské hříšnosti, pokouší se uvést v život systém, který by využil hříšných sklonů v co největší míře k dosažení dobra." Představa jakéhosi ekonomického perpetum mobile, jehož hnacím motorem bude účast čerta v nechtěném konání dobra, je ovšem zrůdný a připomíná trochu marxismus a bolševismus. Snaha dosáhnout prospěchu na tomto světě není sama o sobě hříšná, ale neutrální. Chyba je jen, když člověku o nic jiného nejde. Obávám se, že takový člověk je pro fungující kapitalismus nepoužitelný, respektive že ho upravuje na kapitalismus po česku, který tu (věřím že nechtě) pomáhal budovat v první řadě Václav Klaus.