12.3.-18.3. 2001

ARCHIV

Česko-německé vztahy očima veřejnosti

Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu ČAV vydalo minulý týden výsledky šetření názorů obyvatelstva ČR na choulostivé téma česko-německých vztahů. Výsledky jsou velmi zajímavé a dá se z nich leccos odvodit.

Velká většina české veřejnosti (76%) považuje česko-německé vztahy za více či méně dobré. Opačného názoru je pouze 15% lidí.

O tom, že proběhlo skutečné česko-německé usmíření, je ovšem přesvědčeno jen o něco víc než polovina obyvatelstva, 57%. Zdá se tedy, že skoro 20% si nemyslí, že by dnešní dobré česko-německé vztahy měly solidní základ a považují je za něco víceméně přechodného.

Skoro dvacet procent lidí přitom považuje za hlavní překážku usmíření sudetské Němce. Další část průzkumu souvisí s tímto subtématem. Přitom je zajímavé, že se názory veřejnosti za posledních pět let trochu posunuly.

Otázky ohledně "Benešových" dekretů jsou položeny poněkud zmatečně: předpokládejme tedy, že "jejich platnost by měla být zachována, platnost některých by bylo třeba zvážit, platnost všech by se měla zvážit" ve skutečnosti znamená: souhlasím s nimi, odmítám je zčásti, odmítám je úplně (totiž ty, které se týkají sudetských Němců, a to nejsou zdaleka všechny dekrety). Počet souhlasících se od roku 1994 trochu snížil (z 57% na 50%), počet pochybujících trochu vzrostl (z 16% na 24%). Ještě nepatrnější změny, tentokrát už na samé hranici statistické chyby, jsou v názorech na "odsun" samotný: počet těch, co ho považují za spravedlivý, klesl od roku 1995 z 52% na 47%, těch, kteří jsou přesvědčeni o opaku, stoupl z 28% na 31%. Přitom omluvit se bylo ochotno v roce 1995 4%, dnes 8%.

Zdá se, jako by se tu odehrával jakýsi šnečí pohyb k lepšímu. Pokud by všechno pokračovalo stejným tempem, dá se očekávat, že v roce 2026 získají ti, co se chtějí omluvit, početní převahu nad těmi, co si myslí, že všechno bylo OK. A v roce 2056 přesáhne počet "omlouvačů" 50%. K omluvě by tedy teoreticky bylo možno přikročit, omlouvat se však už nebude komu.

To platí jen za předpokladu, že všechny následující německé vlády budou brát drzé chování českých vlád a "intelektuálních elit" se stejnou stoickou zdrženlivostí jako ta dnešní. A že se do té doby Německo pod tíhou dalších a dalších reparací za druhou světovou válku hospodářsky nezhroutí. Zejména to první je velmi nepravděpodobné.

Teoreticky je myslitelná i jiná varianta: německá veřejnost nikdy nekončící zdanění za nacismus a druhou světovou válku už dál nesnese a pokusí se dosáhnout jeho revize válečnou cestou: to je ovšem velmi nepravděpodobné, Německo je dnes poměrně malá země a dnešní Němci jsou zoufale mírumilovný národ.

Je myslitelný i pozitivní vývoj na české straně: například spáchání nějakého dalšího vydatného masového zločinu, který ten starý překryje, učiní méně naléhavým a usnadní nám se s ním vyrovnat.

Ale ani toto není příliš pravděpodobné: na to jsme my Češi přece jen moc velcí srabi.

17. března 2001