26.2.-4.3. 2001

ARCHIV

Nekalé hrátky tajných služeb

Spekulace o temných piklech tajných služeb (nejčastěji ruských) nemiluji, protože jsou to většinou alibistické teorie, kterými si vypomáháme v případech, kdy máme sami máslo na hlavě a nechceme si to přiznat. Klasickým příkladem jsou nejrůznější potíže, jejichž zdrojem je romská komunita.

Na druhé straně romské pokusy o exodus z ČR probíhaly podle stereotypního scénáře: mezi Romy se rozkřiklo, že ta či ona země přijímá emigranty, následovaly hromadné pokusy o vystěhování, které Romům většinou neprospěly, ale tím či oním způsobem zkomplikovaly vztahy ČR s potrefenou zemí. Klasickým příkladem je znovuzavedení vízové povinnosti pro Čechy cestující do Kanady. Romská komunita je málo organizovaná, skládá se převážně z prostých lidí, je náchylná uvěřit nejrůznějším fámám, dá se snadno manipulovat. Přímo vybízí k tomu, aby ji někdo využíval k nekalým cílům.

Navíc problémy s romským cestováním jsou ve střední Evropě zvláštním způsobem nakažlivé. Tak se před nedávnem velká skupina Romů z maďarské obce Zámoly rozhodla podat stížnost proti diskriminaci ze strany maďarského státu u Evropského soudu pro lidská práva ve Strasbourgu. Toto své podání zároveň podpořili hromadným pokusem o emigraci do Francie.

Proto není zase až tak překvapivá a nevěrohodná zpráva, kterou v sobotu přinesla maďarská média: v posledním únorovém čísle časopisu Jane´s Intelligence Digest, který vydává prestižní britský výzkumný ústav pro bezpečnostní politiku, vyšel článek o aktivitách ruské špionáže v bývalých ruských koloniích střední Evropy. Jeho překlad pak zveřejnil nedělní magazin konzervativního listu Magyar Nemzet.

V článku se konstatuje, že se Rusko zejména po Putinově nástupu snaží podrýt bezpečnost svých postkomunistických sousedů, kteří se nyní orientují na Západ, nebo aspoň vybudovat si v těchto zemích předsunuté zpravodajské pozice, z nichž by mohlo problematizovat úsilí těchto zemí o vstup do EU, případně NATO.

Jako příklady uvádí pokusy velkých ruských firem, propojených s politickým vedením země (Gasprom) o ovládnutí strategicky významných podniků v postkomunistických zemích a budování fakticky špionážního hardware (soustava optických kabelů, jíž nyní Rusové vybavují ropovody vedoucí přes Polsko, svou kapacitou několikanásobně přesahuje potřeby tohoto zařízení a vyvolává oprávněné podezření, že má přenášet informace "specifického charakteru"). Článek rovněž hovoří o případu Romů ze Zámoly, které ruská špionáž údajně podněcovala v jejich aktivitách, což prý ostatně úspěšně dělala už předtím v ČR.

Tvrzení seriozního britského časopisu už nelze brát na lehkou váhu. Všechno do sebe překvapivě zapadá. Je přitom třeba zdůraznit dvojí:

Rusko provozuje ve vztahu ke svým západním sousedům politiku zavilého outsidera: když už nemám na to, abych tě dostihl, předběhl, případně schramstl, budu ti aspoň zezadu stahovat trenýrky, aby se ti hůře běželo. Nad touto strategií zůstává rozum stát. Jednak se zatím prokázala jako velmi neúčinná: postiženým zemím sice zkomplikuje situaci, jejich integraci do (západní) Evropy však zabránit nedokáže. A protože všechno dřív nebo později praskne, vede celá slavná ruská špionážní taktika nakonec jen k tomu, že politiky i veřejnost dotčených zemí na nejvyšší míru otráví, případně rozzuří. Nebylo by pro Rusy šikovnější věnovat své úsilí něčemu jinému než si dělat v sousedství samé nepřátele?

A za druhé: tlapy všetečného a drzého medvěda se dokážou zachytit jen ve skutečných škvírách, prasklinách a trhlinách. Komunikace s romskou menšinou v naší společnosti vázne, chybí seriozní koncepce pro její povznesení a kultivaci. Vyjít s Romy a snažit se jim pomoci, aby postupně dosáhli úrovně většinového obyvatelstva je naší povinností: v tuto chvíli, kdy jsme všechna civilizovanější etnika už vyhnali, nám ostatně nic jiného nezbývá. A když se nám to podaří, medvěd utře hubu.

5. března 2001