Pátek 1. března: Spolkový kancléř Schröder definitivně odřekl cestu do Prahy. Byla odložena na neurčito, aniž by byl stanoven náhradní termín. Je velmi nepravděpodobné, že by se uskutečnila do voleb. Jako důvod uvedl "nynější situaci" v ČR. Odklad návštěvy prý neovlivní vzájemné styky mezi ČR a SRN. Dohodly se na něm obě strany. Je to poprvé od převratu, že by čelný představitel nějakého státu takto odřekl již připravenou návštěvu. Miloš Zeman boduje a zapsal se do naší malé české Guinessovy knihy politických rekordů.

Německá vláda zaujala stanovisko k rozvířeným otázkám česko-německé minulosti. V Bundestagu, v odpovědi na interpelaci poslanců opozice Janovskiho a Koschyka. Německo podle ní nehodlá zatížit vstup ČR do EU dvoustrannými problémy, platí to i o dekretech, ačkoli je přesvědčena, že odporují mezinárodnímu právu. Debaty o nich jsou užitečné, nesmějí se jen stát podmínkou pro přijetí ČR. Vláda považuje vysídlení Němců za protiprávní, cítí se však vázána česko-německou deklarací. Je to trochu potupné, berou nás jako rozzuřeného mopsla, kterého je sice možné nakopnout, ale z diplomatických ohledů a ze slušnosti (do malých zvířátek se nekope) je lepší si ho příliš nevšímat.

Rusko prý chce s ČR obnovit tradiční hospodářské vztahy. Ježíšmarjá!

MfD píše: "Oživení otázky Benešových dekretů však způsobilo, že tento problém se už netýká jenom vztahů mezi Čechy a Němci. Musela se jím začít zabývat i Evropská unie. Pro ni však jsou dekrety v rozporu nejen s jejím systémem hodnot, ale i s mezinárodním právem. Před českými vyjednavači s EU tak vyrostla další významná překážka, se kterou už vůbec nepočítali." Jak ji překonat? Nejlepší by bylo při vstupu uzavřít s Unií společnou deklaraci, v níž se bude konstatovat, že obě strany jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor.

Závěrem by editor chtěl vyjádřit své potěšení z toho, že i Hradní stráž (Jiří Pehe, Petruška Šustrová) se zapojila do diskuse o dekretech. Nezbývá mi než uznat, že poslední články obou autorů na toto téma jsou velmi pěkné.

Sobota 2. března: Opoziční smlouva zpráchnivěla, uvedl na pravidelné tiskové konferenci místopředseda ČSSD Petr Lachnit . ČSSD ji přesto vypovědět nehodlá. Koncem volebního období se spolupráce deklarovaná opoziční smlouvou podle Lachnita rozvolňuje a vyhasíná, nebyla míněna na věčné časy. Šéf poslaneckého klubu ČSSD Sobotka tamtéž prohlásil, že poslanecké kluby ODS a ČSSD hlasovaly v poslední době i v případě stěžejních zákonů rozdílně - z toho vyvozuje, že opoziční smlouva již nemá praktický význam. Je zajímavé, jakou zálibu má ČSSD v básnivém výrazivu (zpráchnivělý, vyhaslý). Opoziční smlouva se zjevně ocitla ve stejném stavu, v němž jsou podle Miloše Zemana Benešovy dekrety. Problém je v tom, že opoziční smlouva sice nebyla míněna na věčné časy, ale byla míněna do doby, kdy bude řádně vypovězena. Opoziční smlouva taky vůbec nezavazuje poslanecké kluby obou stran, aby v případě stěžejních zákonů hlasovaly stejně. Před volbami začala být zjevně ČSSD ohlávka opoziční smlouvy příliš těsná, a teď by se z ní chtěla po zemanovsku vyžvanit. V tomto postupu se pozoruhodným způsobem snoubí neserióznost s vrtáctvím.

Verheugen pronesl řadu chlácholivých vět, které libě zní bolavým českým uším: dekrety se týkají vyvlastnění bez náhrady, nikoli samotného odsunu (to je, pane, objev), dnes jsou přežilé. Nesplňují standardy lidských práv, jak byly stanoveny později (oblíbená teorie českých nacionalistů) a nemají dnes žádný právní ani politický účinek. Jediné, co EK zkoumá, jsou případné právní normy nebo právní praxe způsobující diskriminaci občanů členských zemí EU: a tady u ČR nenarazili na žádný problém (zjevně se zapomněli zeptat našich německých spoluobčanů, ti by jim byli mohli na toto téma i na téma "vyhaslosti" dekretů leccos říci). Následují hraběcí rady strýčka Verheugena: "Silně radím, abychom se nepokoušeli dělat z nich problém dneška. Protože pak otázka zní: proč jen Benešovy dekrety? Co myslíte, kolik zákonů, dekretů a protiprávních aktů, jež nenaplňují dnešní standardy lidských práv, jsme viděli v členských státech před vytvořením Unie?" Ovšem, svět je zlý, co s tím poděláš. A pan Verheugen uzavírá: "Měli bychom připomenout těm, kteří se účastní této debaty, že myšlenka evropské integrace znamená překonat problémy minulosti". Jak máme proboha překonat problémy minulosti jinak, než že se s nimi kriticky vypořádáme? Cožpak překonat znamená zapomenout nebo okecat?

Vytváření národní jednoty pomocí tiskové manipulace: Právo: Titulek "Tisk SRN proti odkladu cesty do Prahy…" Z obsahu vyplývá, že proti je jen Berliner Zeitung. Lidové noviny: "Dekrety zneklidnily lidi v pohraničí…" Z obsahu vyplývá, že zneklidněn je starosta z Vyššího Brodu.

Klaus mobilizuje v Karlových Varech. Náš malý český Clausewitz mluví o tom, že "za útoky je snaha přepsat výsledky války". Mluví o útocích z německé, rakouské i maďarské strany. Aux armes, citoyens! Sociální demokracie je v nezáviděníhodné situaci. Celou hysterii, na jejíž vlně nyní směřuje ODS k volebnímu vítězství, rozpoutala, ale nebude z ní mít nic. Nemůže podpořit absurdní Klausův návrh na zakotvení platnosti dekretů do smlouvy o přistoupení k EU (a i kdyby tak učinila, zůstane Klausovi prvenství iniciativy). A Klausovi vůbec nehrozí, že před volbami bude muset jménem ČR o takovou hovadinu v Bruselu žádat a ponese důsledky této žádosti. ČSSD dojíždí na politiku, kterou sama svým fanatickým protiněmectvím od roku 1993 roztáčela. Čím kdo zachází, tím také schází.

Pondělí 4. března: Koalice (zjevně po nepříznivých ohlasech na informaci v Právu) upustila od nápadu uspořádat v rámci volební kampaně loterii o automobil. "Chceme oslovovat voliče silnými tématy a nikoli přísliby takových drahých darů", prohlásila předsedkyně Marvanová. Máme se tedy na co těšit, čekají nás témata silnější než automobil. Cyrilu Svobodovi se ovšem nápad s autíčkem velmi líbí, nepřekáží prý demokratické soutěži. Každý máme o demokratické soutěži jinou představu a je hezké, že pluralita jako obvykle panuje i v Koalici.

Podle českých novin měl kancléř Schüssel Čechům doporučit, aby dobrovolně (jako Rakousko odškodnilo totálně nasazené) odškodnili sudetské Němce. To je, jak plyne z přesné citace rozhovoru, podobně jako v případě Orbánova výroku, mírně řečeno nepřesná informace. Na české straně kontroval vládní mluvčí Rouček tím, že podle smlouvy z roku 1974 nesmí Rakousko vznášet vůči ČR majetkové nároky. Je pan Rouček opravdu přesvědčen, že je úplně jedno, co plácne, nebo je jeho výrok prostou funkcí jeho IQ?

Úterý 5. března: Ministr Tvrdík slibuje v předvolebním mumraji půlroční základní vojenskou službu a trumfuje tak ODS, která přišla s devítiměsíční. Do června zjevně ještě zažijeme ledacos.

Hana Marvanová se vyjádřila k eventuelnímu odškodnění sudetských Němců: otázky odškodnění se podle ní nemají otvírat, protože "na základě Benešových dekretů došlo ke konfiskacím majetku a jejich přímým zrušením by mohlo dojít k vlně různých majetkových sporů. Já se domnívám", pokračuje předsedkyně US, "že by tato vlna byla nikde nekončící". Paní Marvanová nedostala nadarmo třikrát bobříka vyčůranosti, umí perfektně švejkovat. Otázka zněla na odškodnění, ne na restituce.

Státní department opět udílel národům zeměkoule známky z chování. Když už to dělají, měli by to dělat pořádně. Jak je možné, že pokud jde o porušování lidských práv v Česku, nezmínili problémy německé menšiny, s nimiž se její představitelé obrátili i na parlament? Nebo se snad na Němce podle Američanů lidská práva nevztahují?

Středa 6. března: Cyril Svoboda se obrátil na kandidáty ve volbách do Poslanecké sněmovny, aby uvedli podrobný soupis svého majetku. Ze to mimořádně ohavné populistické gesto: co je komu do toho, jaký má kandidát majetek? Mají být snad příliš majetní znevýhodnění, protože bohatství cti tratí? Má se zastupitleská demokracie omezovat lidskou závistí a volby se mají stát uchem jehly, kterou bohatec neprojde? Cyril Svoboda nepochybně dozrál na v pořadí již druhého bobříka vyčůranosti.

Zpráva státního departmentu o stavu lidských práv ve světě (podrobně je zmíněna i Česká republika) vzbudila u nás souhlas i nesouhlas. Nikdo nemůže bránit Američanům, aby si pro svou potřebu hodnotili obecně kulturní a civilizační úroveň zemí, s nimiž chtě nechtě musí udržovat styky. Když začnou své hodnocení vytrubovat do světa, vzbuzuje to neodbytný dojem, že strkají nos do cizích věcí, což se na demokratický stát nesluší. Navíc jsou v takových věcech vždycky závislí na donašečích, ti nebývají objektivní, často hájí nějaké dílčí zájmy a zpráva nevyznívá úplně spravedlivě (proč Američané vynechali problémy německé menšiny v ČR?).

ODA poté, co ji vykopali ze čtyřkoalice, začíná šilhat po ODS. Svědčí o tom i článek předsedy Žantovského v dnešní MfD, který by mohl klidně podepsat Jan Zahradil. Doporučuje nám, abychom se proti zpupným sousedům (Rakousko, Maďarsko, Německo) obrátili na široké společenství zájmů, které zahrnuje "naše východní a severovýchodní sousedy", většinu států západní Evropy a "zčásti dokonce i Rusko".Ústředním pilířem tohoto společenství zájmů má být vztah s USA. Problém je, že Rusko se se žádným "zčásti" nespokojí, a na to, zda budou USA mít chuť tahat za Čechy horké kaštany z ohně, je třeba se jich předem zeptat. Žantovský se pokouší velmi nápaditě resuscitovat zahraničněpolitickou koncepci Československa z třicátých let. To u nás ostatně dělá kdekdo. Nebylo by lepší, levnější a spolehlivější se slušně domluvit se sousedy?

Dalibor Hýsek si zase v LN stýská, že situace v současném Rakousku připomíná atmosféru v komunistickém Československu, "když jsme jako školáci museli chodit do kina na válečné filmy". Všude prý se mluví jen o sudetských Němcích. Pan Hýsek pozapomněl, že skutečnými iniciátory tohoto sudetoněmeckého boomu jsou Miloš Zeman, Václav Klaus a vůbec celá současná česká politika. Navíc mně atmosféru v komunistickém Československu připomíná způsob psaní a nepsaní současného českého tisku. Světové noviny od New York Times přes Le Monde, belgický (La libre Belgique) a holandský tisk až po Neue Zürcher Zeitung píší o vyhnání Němců a Benešových dekretech. Z českých novin se nedozvíme nic. V Praze zasedala frakce Evropské lidové strany (sdružení konzervativních a křesťanských stran, nejsilnější klub Evropského parlamentu). V českých novinách ani řádka. Nejhorší je, že tuhle cenzuru nikdo neorganizuje. Provádí se sama od sebe, jako počasí.

Čtvrtek 7. března: Pracovnice NBÚ zpochybnila bezpečnostní prověrku náměstka policejního prezidenta Václava Jakubíka. Poté odchází z úřadu dělat asistentku blíže nespecifikované soudkyni Nejvyššího soudu. Zemanova vláda má zjevně tendenci dosazovat na různá odpovědná místa lidi pochybné pověsti. Dřívější Čtyř-, nyní už jen Koalice má tendenci prásknout vládu, kde to jen jde. Výsledek obojího je, že kredit ČR v zahraničí, např. v USA, za moc nestojí.

Koalice hodlá v Karlových varech získávat voliče i tím, že jejich malým dítkám obstará celou řadu inscenací pohádek. Volební kampaň je čím dál tím vlezlejší: vtírá se lidem do soukromí, do rodiny, jde na ně přes jejich dítka. Snad by se to mělo zakázat, pro politiku (jako ostatně pro všechny jiné obory lidské činnosti) má platit odsud až pocud.

Zahraniční výbor Senátu včera navrhl, aby ze zákona o odškodnění osob odvlečených do SSSR byla vypuštěna zmínka o Benešových dekretech. Jde o odkaz, který do zákona prosadil v PS pozměňovacím návrhem hádejte kdo - no přece poslanec Zahradil. Přesně vymezuje coby poznámka pod čarou okruh osob, které nejsou hodny odškodnění. Podmínkou k vyplacení odškodnění totiž je, aby osoba, která si činí nárok, "nebyla pravomocně odsouzena pro zločiny směřující proti demokratickému Československu", a pan poslanec Zahradil cítil potřebu to přesněji vymezit. Poznámka zmizí, obsah zůstává. Zdá se, že dekrety zůstanou součástí našeho právního řádu, pouze se stanou tajnými.

Pátek 8. března: Způsob psaní Práva začíná čím dál tím víc připomínat zářnou minulost (zřejmě jim otrnulo poté, co se z českého postoje k vyhnání sudetských Němců a k Benešovým dekretům stal celosvětový skandál). Americké vrtulníky prý děsí lidi u Doupova, hlásá palcový titulek na první stránce. Na pomoc proti Rakousku (mluvčí rakouského ministerstva zahraničí prý zpochybnil platnost jakéhosi protokolu z roku 1965) si přizvali jako experta nějakého Pavla Winklera, který za "Československo" (přesněji řečeno za "ČSSR") přípravu protokolu v roce 1965 vedl. Proč se rovnou nezeptají Lenárta, byl přece tenkrát předsedou vlády? (A taky Jakeše nebo Biľaka?) CSU dostala v bavorských volbách o dvě a půl procenta více než naposled, zatímco sociální demokraté půl procenta tratili - pro Právo to znamená, že "CSU zvítězila, ale bez triumfu". Je to průhledné a dosti hnusné.

Podle průzkumu TNS-Factum klesly preference Koalice za posledních čtrnáct dní o více než 5%, na 17%. To se začíná blížit prosetému součtu preferencí obou stran. Zdá se, že "nezávislí kandidáti" nezabrali, respektive že víc zabírá programová impotence tohoto podivného útvaru. Čím se vlastně liší od těch ostatních? V posledních bouřlivých hádkách o Zemana, Orbána, Rakousko, dekrety a vyhnání Němců zaujali stanovisko, které se od stanovisek takové ODS neliší, pokud jde o nacionalismus a nekritické nadbíhání těm horším vlastnostem české veřejnosti. Je jenom ještě o něco zbabělejší (výjimkou je místopředseda US Petr Mareš, ale ten prezentoval v pořadu Bez imunity zjevně jen svůj osobní postoj). Když bude Koalice i nadále provádět tuto měkkýšovitou slizkou politiku, loterie o zájezdy do zemí EU ani série pohádek pro děti jí nepomohou.

Právo vítězně cituje článek jakéhosi Jacksona Diehla (The Washington Post, 4. března), který kritizuje sice Zemana a ČR, ale taky maďarského ministerského předsedy Orbána. Tvrdí, že Orbána kvůli jeho nenávistným nacionalistickým výrokům odmítli přijmout v Bílém domě a že Bushova vláda drží palce maďarským socialistům, aby vyhráli volby. Ke zprávě se, jak doufám, budeme ještě moci vrátit.

Evropská unie prý naléhá, aby se zvýšil počet žen v české politice. To je směšné: bude třeba je snad verbovat? Nemyslím si, že by dnes ženy byly v české politice diskriminovány: je třeba je snad verbovat, aby se vyrovnaly počty?

Sobota 9. března: Senát schválil zákon o zpřístupnění archivů StB a KSČ. Zákon mj. ukládá ministerstvu vnitra zveřejnit seznam kmenových zaměstnanců a tajných spolupracovníků StB (jakousi oficiální verzi Cibulkových seznamů). Návrh přichází pozdě, v okamžiku, kdy se to, co bylo před rokem 1989, už stalo historií. Byl by měl smysl někdy v roce 1990-91, protože by aspoň zčásti zabránil tomu, aby starý režim ve státní administrativě a v politické oblasti prorostl do nového a aby se soukromá hospodářská sféra nesestavovala z bolševických prvků v té míře, jak se to dělo. To tenkrát navrhovala LDS, strana, v níž jsem se angažoval. Všichni (včetně vznikající ODS a ODA) byly proti, neexistovala politická vůle. Dnes už je pozdě. Ničemu to ani neublíží, ani nepomůže.

V Berlíně problěhlo ve čtvrtek a pátek výroční zasedání tzv. Diskusního fóra. Uplynulo totiž pět let od podepsání společné deklarace, která měla udělat tlustou čáru za temnou českou minulostí a otevřít skvělé perspektivy do budoucna. Editor Událostí byl rovněž pozván, bohužel se pro nemoc nemohl zúčastnit a přispět k oživení diskuse. Tlustá čára se, jak vidno, nepovedla, z deklarace však dodnes žije a tyje početný štáb českých stáních byrokratů a vládních přicmrndávačů z nejrůznějších oborů: za marky, které do fondu nalila německá vláda, tam hájí české národní zájmy a zároveň vedou dialog. Účastníci zasedání se svorně pustili do čelného představitele braintrustu ODS Bednáře, za to, že použil radikální formulace (Formuje se osa zla Mnichov, Vídeň, Budapešť, usilující zvrátit základy poválečného uspořádání). Kdyby se to říkalo tak, jak to produkuje nemocná duše Miloslava Bednáře, mohly by se kohoutky, jimiž proudí životadárná vláha, přivřít nebo docela uzavřít.

Články Jiřího Hanáka vynikají tím, že se v každém aspoň jednou vyskytne slovní spojení Pepa z Hongkongu. Zřejmě podle zásady, že čím opakovanější, tím vtipnější. Proto zavádíme napříště v Událostech pro Jiřího Hanáka pracovní krycí jméno "Pepa z Hongkongu".

Čeští (a také slovenští) politici a státotvorní novináři (např. Michal Mocek v MfD) vkládají naděje do letošních maďarských voleb, kdy zlého nacionalistu Orbána vystřídají hodní postkomunisté z MSZP. To jednak ještě vůbec není jisté, jednak naděje vkládané do socialistů mohou být zklamány. Jak uvedla agentura MTI, předseda strany a někdejší maďarský ministr zahraničí László Kovács totiž v sobotu prohlásil, že zásada kolektivní viny je nepřijatelná; Orbánovo tvrzení, že dekrety je třeba zrušit, je podle něho oprávněné. V českých novinách o tom ovšem nebude ani slovo.

Pondělí 11. března: pravicoví poslanci podali v PS PČR návrh zákona o zřízení Institutu pro dokumentaci totality. Institut má mj. soustředit všechny archivní materiály z archivů KSČ a StB, vztahující se k letům 1948 - 89. Osud zákona je nejistý, podporuje ho jen Koalice a ODS (přesně polovina poslanců). Zato vědecká obec zuřivě protestuje. Příznačné.

poznámka

Lidové noviny zveřejnily stať Jonathana Terry o článku ve Washington Post (už jsme o něm informovali), který napadá Orbána a Zemana.. Terry článek celkem právem kritizuje (i to, co se tam píše o Orbánovi), přesto o Orbánovi píše, že oportunisticky využívá nacionalismus jako prostředek ke získání hlasů. Za nacionalismus považuje pan Terra kritiku Benešových dekretů (netušil jsem o sobě, že jsem maďarský nacionalista) a vyzývá slovenskou vládu, aby se připojila k ostatním maďarským sousedům a podepsala zákon o statutu zahraničních Maďarů. Co je na tom proboha za nacionalismus, jde o to, trochu zlidštit podmínky, v nichž žije v sousedních státech maďarská menšina. Všichni sousedé kromě Slovenska už k zákonu nemají výhrady. Proč je taková výzva projevem nacionalismu, to prostě nechápu. V postojích mnoha amerických intelektuálů se snoubí indolence s nepřiznaným pocitem viny z let po druhé světové válce, kdy kryly záda ČSR v jejích nelidských opatřeních proti národnostním menšinám a přispěly k tomu, že maďarské menšiny v sousedících zemích (zejména v ČSR) se ocitly ve zcela bezprávném postavení. Ovšem, nemohly pro ně udělat prakticky nic. Ale nemusely aspoň dobrovolně asistovat u toho, co ostatní dělali proti nim (přitom Spojené státy ve své lepší minulosti projevily daleko větší cit pro středoevropskou problematiku, když odmítly podepsat Trianonskou smlouvu). Američané situaci středoevropských a balkánských národů příliš nerozumí, pojem nacionalismus si vykládají jinak než my a zbytečně ho démonizují. Jejich bohorovnost nabývá někdy trochu komických rozměrů. Přiznám se, že jako středoevropský ignorant, který se americkými reáliemi nikdy příliš nezabýval, jsem nevěděl,jestli je Stanfordská univerzita ve Velké Británii nebo v USA. Vyhledal jsem na internetu stránky univerzity, ale najít v nich odpověď na tuto otázku není úplně jednoduché (pro Evropana, který si písmen CA v adrese hned nevšimne nebo si je správně nevyloží). Přitom např. Karlova univerzita uvádí název státu hned na vstupní stránce.

Úterý 12. března: Vláda cestovala na výjezdní zasedání do Pardubic vlakem, zpátky vládními limuzínami, které do Pardubic jely prázdné. Médii se nese křik o kapsách daňových poplatníků. Způsob cestování mi připadá jako docela nevinná věc ve srovnání se skutečností, že vláda pořádá spanilé jízdy po českých krajích, turistiku, v níž se pojí užitečné (zasedání vlády) s příjemným (volební agitace zdarma a příležitost k nejrůznějším slibotechnám).

V rakouském deníku Die Presse vyšel pozoruhodný článek o ideových základech, na nichž staví Václav Klaus svůj boj za zachování Benešových dekretů. Podstatnou část článku v překladu uvádíme.

dokument

Kovařík se snaží: Právo věnuje celou stránku obhajování odsunu a dekretů. Argumenty standardní: osvědčený Němcobijce Václav Pavlíček polemizuje se "lží", že odsun byl dílem spiknutí Beneše se Stalinem (takovou pitomost jsem nikdy nikde nečetl ani neslyšel; pravda je, že Stalin rád souhlasil s Benešovou žádostí, protože správně odhadl, že je to podaný prstík, za který si přitáhne nejprve ruku a pak celou baštu demokracie v Evropě). Odkazy na Holandsko, Belgii, Dánsko a Lucembursko jsou nesmyslné: v žádné z těchto zemí se nestalo to, co v ČSR - totiž že nejprve bylo na základě mezinárodní dohody odtrženo území i s obyvatelstvem, které získalo cizí státní příslušnost, pak byly na základě dalších mezinárodních dohod oblasti přivtěleny zpět k původnímu státu, ale obyvatelstvo bylo coby cizí státní příslušníci oloupeno o majetek a vyhnáno. Velmi pěkná je formulace: "…nelze směšovat opatření uskutečňovaná v souvislosti s válkou s principy, které platí v mírové době." Za války je zkrátka možné leccos, viz pěkný příklad Adolfa Hitlera. Hezké jsou také řeči o spojencích cizáků v ČR, kteří obviňují vlastní stát a pomlouvají jej. Škoda, že jsme po převratu neuváženě zrušili některé paragrafy trestního zákona, třeba poškozování zájmů republiky v zahraničí, dnes by se hodil, jen by ho bylo zapotřebí ještě rozšířit o poškozování zájmů republiky doma. Jiří Vraný zase mluví o antifašistech, kteří odešli dobrovolně, protože jim bylo zlikvidováno školství a obyvatelstvo cítilo k Němcům jako takovým nepřátelství. Dobrovolnost jako řemen. Podle Rudolfa Slánského bylo Rakousko-Uhersko rozděleno ne především kvůli právu národů na sebeurčení, nýbrž aby byly oslabeny mocnosti, které válku vyvolaly: to se povedlo znamenitě, do dvaceti let tu byla válka nová a ještě strašnější. Veresaillské a "trianonské" (!) uspořádání selhalo proto, že mělo velké nedostatky pokud jde o jeho spravedlivost. Slánský dále tvrdí, že "akty spojenců byly účinné a proto i z "vyšího principu mravního:" správné a ospravedlnitelné". Co je účinné, to je mravné. Je vidět, že Rudolf Slánský pilně čítával Marxe.

Lidové noviny zase frontálně útočí na Maďary. Silvii Blechové, autorce článku "Maďaři se učí, že je Beneš nenáviděl", se hned tak nějaký Maďar nezavděčí. Ani ten, co tvrdí, že Beneš Maďary nenáviděl, ani ten, kdo naopak Beneše vůbec nezmíní (v jedné maďarské učebnici "dokonce významného českého politika ignorují úplně"). Maďaři jsou zkrátka povinni o Benešovi mluvit, a to hezky. V hlavní kritizované učebnici prý autor popisuje odsun Němců a Maďarů jako jediný cíl československé poválečné politiky; přitom z citátu, kterým to Blechová dokládá, vyplývá, že to byl cíl poválečné politiky (slovo "jediný" se jaksi kamsi vytratilo).Text, který autorka cituje jako doklad nehorázností, jakých se lze dočíst v maďarských učebnicích, obsahuje až na drobnosti (označení "Horní Uhry", v originále nepochybně Fölvidék, což ovšem znamená "horní země, horní kraj", pro nížiny, obývané na Slovensku Maďary, neodpovídá skutečnosti) samé pravdivé informace. Poslední odstavec ukázky je zjevně naprosto nesmyslně přeložen. Pokud to paní Blechová, která zcela evidentně o tom, co se dělo na jižním Slovensku v letech 1945-48, vůbec nic neví, považuje za emocionální popis, velmi krutě se mýlí.

Na téže stránce Lidových novin je článek o tom, jak jsou pojednávány Benešovy dekrety v českých učebnicích. Podtitulek zní: učebnice pro střední školy si často v otázce příčin odsunu protiřečí, a umožňují tak různé výklady. To je nepořádek! To za komunistů nebývalo! Měli bychom věřit, že učitelé i žáci mají vlastní rozum, že si s informacemi poradí, a že probírat nějaký problém z různých hledisek je jediný způsob, jak se dobrat pravdy.

Středa 13. února: Sněmovna schválila zákon o státní službě, proti byli poslanci ODS a KSČM. "Koalice" si vynutila vypuštění definitivy. Využila toho, že vláda je menšinová, a odložila tuto záležitost do světlé budoucnosti, kdy bude mít ve sněmovně většinu. Tato budoucnost je nejistá a vzdálená. Definitiva je zapotřebí, státní správa musí být politicky neutrální. Pro toho, kdo ji zavede, je výhodná, protože zafixuje daný stav. Odhlasuje si ji tedy po volbách vítězná ODS, a když bude mít Koalice veliké štěstí, zbyde i na ni jako na slabšího koaličního partnera pár drobečků, které spadnou pod stůl.

Na otázku, zda by podpořil vstup Slovenska do NATO i v případě Mečiarova volebního vítězství, prezident Havel neodpověděl. Prohlásil jenom, že je na slovenských voličích, aby si postavili do čela důvěryhodnou reprezentaci. Problém je, že slovenští voliči vybírají reprezentaci, která je důvěryhodná pro ně, tak už to ve volbách chodí, a ne pro prezidenty sousedních zemí. Dělat členství Slovenska v NATO závislé na tom, zda si slovenští voliči vyberou někoho, kdo nám půjde pod fousy, je paternalismus nejhrubšího zrna a poznamená česko-slovenské vztahy. Přitom není pochyb o tom, že Mečiar coby premiér SR bude znamenat pro sousedy Slovenska problém.

Koalice bude objíždět česká města s putovním divadlem pro děti. Název je "kufr plný pohádek" (má to nějaký vztah k předvolebnímu programu uskupení?). V některých městech se prý objeví i kandidáti Koalice v kostýmech pohádkových bytostí. Je zábavné si to představit: do Pardubic přiletí předsedkyně Marvanová na koštěti. Jinde se bude prezentovat lídr Kühnl coby Hejkal, předseda KDU Svoboda jako Škrhola, Ivan Pilip jako Kašpárek. Bude to roztomilé a působivé zároveň.

Málokomu se poštěstí jako mně, aby s ním polemizoval skutečný generál (totiž generálmajor přes sociologii Antonín Rašek, viz dnešní Mladá fronta dnes). Není mi jasné, zda se nedopouštím porušení subordinace, když si s ním dovolím nesouhlasit: dotáhl jsem to v "ČSLA" na rozdíl pana generála jen na nadrotmistra v záloze a i o tuto poměrně nízkou hodnost jsem po podpisu Charty přišel. Protože jsem před nedávnem byl vyňat z evidence, nehrozí mi snad, že bych mohl být panem generálem kázeňsky potrestán. Na druhé straně nebudu proto moci náležitě reagovat na jeho tajemné narážky: v mých textech prý lze těžko identifikovat motivy, postrádají kvalitu kauzální historické, politologické či sociologické analýzy a musí mít proto příčiny jiné, které asi nebudou krystalicky humanistické. Přeloženo do češtiny: za svou zrádcovskou činnost je dotyčný placen odvěkým třídním, resp. národním nepřítelem. Je hezké, že tyto diskusní manýry zavádí nyní v předvolebním rumrajchu i Mladá fronta dnes, dosud byly obvyklé jen v Právu. Mezi civily se na takovéto obvinění reaguje zpravidla několika mlaskavými fackami. Mezi vojáky je ovšem třeba volit vytříbenější prostředky: měl by být souboj! Jenže já už nejsem ani voják v záloze a navíc nevím. zda generálům Armády ČR nejsou souboje zakázány. Mimoto jsem si na základě historické literatury, zejména beletrie, vždycky myslel, že s vojenskou ctí se neslučuje lhaní, byť zastřené. Z generálova článku vyplývá, jako bych byl tvrdil, že při "odsunu" zahynulo 250 tisíc Němců. To jsem ovšem nikdy neřekl, a ani si to nemyslím. V "ČSLA" se zřejmě generál Rašek naučil třídní morálce, a ta se od té normální liší jako nitroglycerin od glycerinu. Velmi pěkný je také pojem "bilanční sebevražda", který generál zavádí pro ty naše německé spoluobčany, kteří tak řešili svou bezvýchodnou situaci před vyhnáním z domova. To je opravdu k pozvracení.

Čtvrtek 14. března: Vladimíru Špidlovi se podařilo propašovat do zákona o státní službě pasus, podle něhož nemají od roku 2004 činit platy špičkových politiků trojnásobek průměrné nominální mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře. Triumf lidového krkounství a předvolebního populismu, na němž se zjevně z hlouposti podílela Koalice, která pro zákon hlasovala a tohoto ustanovení si prý nevšimla. Teď už nemůže zpátky, voliči by se zlobili; a tak předseda KDU Svoboda tvrdí, že v Senátu, kde má Koalice většinu, zákon projde. Politici mají mít velké platy (a slušné platy mají mít taky příslušníci policie, kterým ODS vytýká, že přišli při projednávání zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů na galerii Sněmovny v uniformách; to je samozřejmě neobratná hloupost, ale nemělo by to zakrývat podstatu věci: jaké služby může veřejnost očekávat od policistů, jejichž průměrný plat je ještě menší než ten učitelský?).

Kriminalistický expert z Policejní akademie Jiří Straus tvrdí, že Jan Masaryk byl zavražděn. Způsob a dráha pádu jeho těla prý nasvědčuje tomu, že mu minimálně jedna osoba "pomohla". Způsob smrti Jana Masaryka je v tuto chvíli málo zajímavou otázkou, která patří minulosti. Podstatné je, že se po roce 1945 činně podílel na neblahé politice tehdejší české reprezentace, která přispěla k tomu, že se ČSR stala nakonec ruskou kolonií. K demisi jej na rozdíl od řady jeho kolegů nepřiměl ani únorový puč. Člověk může cítit lidský soucit s nešťastníkem, který se nedokázal vzepřít záludnému a krutému nepříteli; to je však všechno.

Kromě policistů v uniformách vzbudil včera v Poslanecké sněmovně rozruch olympijský vítěz Aleš Valenta. Ke zprávě se ještě vrátíme.

fejeton

S dosti velkým zpožděním přinesly dnes Lidové noviny zprávu o Bednářově extempore na zasedání Česko-německého fóra v Berlíně. Přesto si zaslouží pochvalu, protože se zevrubně věnovaly i reakcím z řad funkcionářů ODS. Co jsme se dozvěděli? "Doktor Bednář je sice členem a byl do Fóra delegován za ODS, nemá však ve straně žádnou funkci. Znamená to, že nepřednesl oficiální stanovisko ODS" Jinak je prý dobré, že použil "razantní slovník", protože to možná "těm druhým" otevře oči. Kampaň v zahraničí, vedená proti dekretům, může způsobit, že se občané ČR v referendu vysloví proti přistoupení (to EU rozhodně nepřežije!). Tolik Zahradil. Tajemník komise pro zahraniční politiku Plecitý: "Bylo to řečeno velmi razantně. Určitá reakce musela přijít. Ale snad se podařilo rozpoutat bouři, která povede k řešení." Je zcela zjevné, že Bednářovo vyjádření je jen jeden ze stavebních kaménků domácí volební kampaně strany. Popřeli, že jde o stranické stanovisko, ale nepřímo a "lidsky" se k němu hlásí. Mimořádně cynické a vyčůrané, ovšem přesně tahle reakce se dala čekat.

Günter Verheugen kritizoval před Evropským parlamentem české restituční zákonodárství, protože umožňuje získat zpět majetek pouze osobám, které dnes mají české občanství (jde zjevně o problém emigrantů, kteří si nezažádali o české občanství; další podmínkou je ovšem trvalý pobyt v ČR). Prohlásil zároveň, že česká vláda je připravena navrhnout parlamentu změnu legislativy, pokud se ukáže, že platná úprava restitucí je v rozporu s evropskou legislativou. Verheugen mluvil rovněž o Benešových dekretech, ovšem v tom smyslu, že jsou zastaralé, neúčinné a v rozporu se současnou evropskou a českou legislativou. Novináři a někteří poslanci to spletli dohromady a vznikl dojem, že komisař mluvil o ochotě české vlády udělat něco s dekrety. Nato v Česku spustila nejprve řev opozice (ODS a KSČM). Klaus mluvil o tom, že vláda není schopna vést jednání o vstupu do EU v souladu s českými národními zájmy. Následovalo horlivé ujišťování vlády: nikdy, nikdy, nikdy. Zeman: Vláda o zrušení dekretů nejednala, nejedná a nebude jednat. Tečka. Kavan: Dekrety, ač "vyhaslé", jsou a zůstanou součástí českého právního řádu. Nato Brusel začal o překot chlácholit rozdurděné české Jánošíky. Mluvčí EK Jean-Christophe Fiori: Verheugen nemluvil o dekretech, jen o ochotě české vlády zkoumat, zda restituční zákon z roku 1991 neobsahuje diskriminační prvky. EU nevrací na stůl Benešovy dekrety, Postupimskou dohodu či snad jiné zákony nebo ujednání, třeba z 20. let, ačkoli to vše je neslučitelné s dnešní praxí. Zdá se, že jednání s EU z pozice síly se českým politikům vyplácí. Co si od nich proboha EU slibuje! Vždyť s nimi nabere jen spoustu neřešitelných problémů!

Pátek 15. března: Ústavní soud vrátil restituční spor Walderode zpět k projednání Městskému soudu v Praze a pozemkovému úřadu v Semilech s odůvodněním, že soud rozhodl podle zákona, který v době, kdy Walderode podal svou žádost, ještě neplatil. Případ bezděky ukazuje, jak jsou diskriminováni čeští občané německé národnosti.

poznámka

Rakouští Svobodní požadují plnou restituci vyhnaných sudetských Němců "všude tam, kde je to ještě možné". Prohlásil to mluvčí strany pro otázky vyhnaných Martin Graf. Svobodní zjevně využívají krize k politické licitaci. Zároveň tvrdí, že Beneš připravoval vyhnání Němců už od let 1918 - 19. To je úplný nesmysl, v té době mu nemohlo přijít na mysl, že by něco takového bylo vůbec možné a že by to někdo požehnal. Beneš ostatně ani těsně před druhou světovou válkou a na jejím začátku neměl tak radikální názory jako po roce 1943 (nebylo jasné, co všechno si bude moci dovolit). Je neštěstí, že Zeman dodal svými nehoráznostmi těmto populistům m munici. Oni to teď využívají podobně jako ODS vnitropoliticky využívá pocitu ohrožení v české veřejnosti k volební kampani. Klaus, Zeman a Haider jsou politici z jedné líhně.

Helenu Čermákovou, odsouzenou nyní za zabití své dcery z nedbalosti, se pokusil při odchodu ze soudní síně rozzuřený dav lynčovat.

poznámka

Prezident Havel podepsal zákon o odtajnění svazku StB a využil situace k nepřímým útokům na svého věčného rivala Klause. Není prý náhoda, že teprve teď kulminují různá velmi komplikovaná stíhání či souzení těch, kteří spoluvytvářeli minulý režim nebo jeho jménem páchali zlo, Ukazuje se údajně, jak mohla manažerská bratrstva přenést do nových poměrů i svou bezostyšnost. Pan prezident má velkou kliku: v době, kdy se na počátku devadesátých letech vytvářely sametové předpoklady pro to, aby pokud možno nebylo lze stíhat ty, kdo spoluvytvářeli minulý režim a aby manažerská bratrstva mohla přenést do nových poměrů svou bezostyšnost, dlel právě s mezinárodní vědeckou expedicí na Marsu.

Jiří Pehe pokračuje v Právu ve svém úsilí zformovat sociální demokracii na boj proti Klausovi. Je zajímavé, že si dodnes nevšiml, jak politicky neproduktivní je běsnění proti opoziční smlouvě. Lidem nevadí natolik, aby se mohla stát nosným tématem předvolebního boje (veřejnost cítí, že měla své klady i své zápory). Hradní ideologové připomínají můry, které se zoufale snaží protlačit skrze okenní tabuli ke světlu. Taky mi není jasné, odkud se bere jeho přesvědčení, že se Vladimír Špidla snaží udělat z ČSSD moderní evropskou sociálně demokratickou formaci a že je jakousi protiváhou k nacionalistovi Zemanovi - ve všech zásadních věcech se Špidla s "nacionalistou" Zemanem solidarizoval.

Srbové a Černohorci se dohodli na vytvoření nového soustátí, které nebude ani federace, ani konfederace a zavede se na zkušební dobu tří let. Zdá se, že rekord v budování dvoudomků je překonán: rakousko-uherské vyrovnání, první neotřelé řešení tohoto typu, vydrželo sice padesát let, ale zároveň mocně přispělo k následujícímu katastrofickému rozkladu monarchie na prvočástice. Československo se rozkládalo postupně během třičtvrtě století, závěrečná etapa budování dvojdomku trvala pouhé tři roky. Srbsko-černohorské uspořádání má, jak se zdá nejdivočejší podobu. Je diktováno zoufalstvím všech zúčastněných (včetně Západu, který marně touží po klidu na Balkáně) a jeho osud je víc než nejistý.

Sobota 16. března: České strany se předhánějí v předvolebním šaškování. ČSSD si vymyslila dietlovsko - reklamní rodinku, od šestaosmdesátileté babičky přes invalidního dědečka, tatínka Josefa, co pracuje jako mistr v továrně, až po třiadvacetiletou dceru - vysokoškolačku a devatenáctiletého syna. Každému z nich nabízejí výhody (např. dědečkovi léky zdarma, studentce byt. "Jste táta, máma, dcera, syn, děda, babička, strýc, teta či sestřenice nebo bratranec - zkrátka normální poctivý člověk? Člověk má přímo chuť prohlásit se za nenormálního nepoctivce. Koalice rozjela v Karlových Varech pohádkový seriál pro děti. Pohádku "Jak pan Zahrádka k rýmě přišel" uvedli krátkými zdravicemi Marvanová a Svoboda, nakonec si v něm zahrál Pilip (coby tunel pro vláček). Kdyby někdo v tomto nedůstojném prostředí udělal normální, civilní volební kampaň bez velkých slov a slibů, musel by volby vyhrát.

V Berlíně zasedala společná česko-německá historická komise. Pustili se do historiografie, vznikající "na straně Sudetoněmeckého kajanského sdružení". Prý tam pracují i laičtí historikové, podpírající politické názory zdánlivě historickými argumenty. Podle historika Peška jde o "střet nepředpojaté akademické historie a stranické historiografie, která vychází z předem daných premis, jež je třeba potvrdit". Pěkná sebedefinice českých státních historiků.

Podle průzkumů STEM a IVVM se zvětšuje mezera mezi ODS a ČSSD (kdo z nich je na čele, v tom se agentury liší) a Koalicí, která se dostává zhruba na úroveň KSČM. Dalo se to čekat. Pokud klesne pod úroveň komunistů, bude jedinou možností velká koalice nebo pokračování opoziční smlouvy.

Jan Zahradil tvrdí v Lidových novinách, že v rozhovoru pro Hospodářské noviny žádal předseda SdL Posselt něco jako majetkovou restituci pro vyhnané Němce. Kdo se chce přesvědčit, že to není pravda, může si rozhovor přečíst.

Zahradil rovněž navrhl Edvarda Beneše Na řád T. G. Masaryka. Návrh, jak se zdá, bude mít tentokrát širokou podporu v celém politickém spektru (naposled to navrhli před třemi lety komunisté a ODS byla proti, to svědčí o výrazném posunu ve "veřejném mínění"). Sněmovna doporučuje, udělení je na prezidentovi. Václav Havel bude mít na samém sklonku své politické kariéry zase jednou příležitost projevit politickou odvahu. Tipněte si v týdenní anketě Událostí, jak se rozhodne.

Pondělí 18. března: Státní žalobkyni v kauze Zítko (vydání Hitlerova Mein Kampf) zavolal jakýsi lékař, který nesouhlasil se Zítkovým odsouzením, a řekl jí: "Ty svině, budeš litovat. Odnesou to tvoje děti." Vzhledem k tomu, že je prý psychicky nemocný, uvedl své jméno a zjevně i další údaje, takže byl identifikován, odsouzen k dvacetitisícové pokutě a byla mu uložena psychiatrická léčba. Na postup soudu v Zítkově případě může mít člověk různé názory, ale nikdo nesmí ovlivňovat soudce, státní zástupce (a ovšem ani obhájce obžalovaných), navíc takhle sprostým a hulvátským způsobem. Trest se mi zdá být nízký. Jinak je to hezký doklad o tom, jaká sprostota ovládá zludračilou českou společnost. Ostatně, stačí si přečíst internetové diskuse např. v Českých novinách nebo v Neviditelném psu. Obě internetová periodika působí dojmem komety, za níž se táhne ohon chrapounství, hulvátsví a duševní špíny. A to se u lidí, kteří mají přístup k internetu, dá předpokládat jakási úroveň vzdělání. Což teprv ti ostatní.

Sociální demokracie se rozhodla, že vyvolá jednání s ODS o ukončení opoziční smlouvy ke dni voleb. Mají dojem, že už vyšuměla. Opoziční smlouvu lze však vypovědět jen tehdy, když ji jedna strana poruší. ČSSD ji poruší tím, že ji vypoví. Kdyby opoziční smlouva platila i po volbách, byla by ČSSD odkázána na ODS jako na partnera (smlouva jí zakazuje uzavřít koalici či trvalou dohodu s jinou politickou stranou). Když by jí to nevyhovovalo, musela by opoziční smlouvu vypovědět. Tím by ji porušila. ODS se nyní jeví jako ten, kdo smlouvy ctí, ČSSD jako ten, kdo je porušuje. Proč proboha v zájmu sebezáchovy ČSSD netrvala kdysi na tom, aby smlouva platila do řádných parlamentních voleb?

Kancléř Schüssel v rozhovoru pro dnešní Kurier opět přitvrdil: Česká republika musí provést rozhodující krok ještě před volbami. Mělo by jít o vysvětlení, že Benešovy dekrety už neplatí a že je zajištěno rovnoprávné zacházení se všemi evropskými občany. Vyhnaní musí mít právo na získání zkonfiskovaného majetku a na návrat. Obávám se, že tyto požadavky jdou za hranici toho, co je v tuto chvíli v možnostech České republiky. Vypadá to, že Zemanovy provokace vyvolají nakonec neřešitelnou situaci. Schüssel podpořil Verheugena v tom, že "převodové zákony Benešových dekretů" (Zákon o navrácení majetku z roku 1991, není jasno, co měl kancléř na mysli, viz náš článek o případu Walderode) by měly být přezkoumány zda neobsahují diskriminační prvky, které jsou aplikovány. Pokud k přezkoumání dojde, máme se na co těšit. MfD informuje o prohraném restitučním sporu Jiřího Wonky, který chtěl vysoudit majetek po svém dědovi. Majetek byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů, Wonkův dědeček ovšem nebyl vyhnán, měl ale tu smůlu, že zemřel v roce 1949, aniž by mu vrátili státní občanství. Proto nesplňuje jednu z podmínek pro restituci podle zákona č. 243/1992. Kdyby se byl dožil roku 1953, kdy občanství dostali plošně a bez jakýchkoli podmínek všichni obyvatelé ČSR německé národnosti, měl by na restituci nárok. Jeho proviněním je, že zemřel příliš brzy. Jak se asi vyrovná EU s tímto Kocourkovem?

V Berlíně zasedala Česko-německá komise historiků, založená kdysi (v roce 1990) ministry zahraničí Genscherem a Dienstbierem. Státem uznaní historici protestují proto, aby byly historické argumenty zneužívány v politických debatách, a vysvětlují, jak je závazně třeba rozumět českým dějinám v letech 1938-47. Zatím tam chybí jen sankce pro ty, kteří se odváží jim rozumět jinak. K tématu se ještě vrátíme.

poznámka

Úterý 19. března: Další zvlčilý šlechtický rod, Colloredo Mansfeldové, se napakuje naším českým majetkem. Tentokrát díky zákonu, podle něhož mohou žádat majetek zpátky ti, kterým byl zkonfiskován za války Němci a kteří nestihli do roku 1948 uplatnit své restituční nároky (to se týká mj. našich židovských spoluobčanů). Mansfeldové se údajně za války hlásili k české národnosti, ale památkáři to prý zpochybňují. Vida, jak velké slovo mají v naší společnosti památkáři. Musím si dát pozor, abych se jim neznelíbil, jinak zpochybní mé občanství, budu oholen o to málo, co mám a odsunut třeba na Sibiř.

Podle Lidových novin vyzval maďarský prezident Mádl za své návštěvy ve Velké Británii Českou republiku, aby zrušila Benešovy dekrety. Podle maďarské agentury MTI nevyzval, nýbrž pouze vyjádřil naději, že dekrety v procesu rozvíjení evropské integrace zmizí z právního řádu, a nikoli České, nýbrž Slovenské republiky. Není nad přesnou citaci.

dokument

Paní předsedkyně Marvanová se obrátila na Václava Klause dopisem, v němž reaguje na jeho protesty ohledně zatčení Milana Šrejbra. Navrhla mu schůzku, při níž by hovořili o tom, jak pomoci obětem trestných činů a těm, kterým se děje bezpráví. Jako příklady prý uvedla pana Hučína, faráře Protivínského a podvedené klienty H-systému. Ta to dala Klausovi sežrat! Na dopise paní Marvanové nejvíc zaráží jakoby samozřejmá drzost, s níž se předpokládá, že Hučín a Protivínský váží před zákonem víc než Šrejbr. Kdyby se paní Marvanová radši pokusila distancovat od šovinistické politiky ODS vůči Německu, Rakousku a Maďarsku. Pak by si teprve každý všiml, že její strana není jen bezvýrazným odvarem ODS, od níž se odlišuje hlavně dutým a pokrytceckým moralizováním. ODS má ve znaku blíže neurčeného modrého ptáka. Zdá se, že US by ve znaku slušela slepice.

České ministerstvo zahraničí má vyhráno. Vypracovalo brilantní expertízu, podle níž Benešovy dekrety neodporují právu EU. Doufejme, že v Bruselu a Štrasburku padnou na zadek. ODS je nespokojená se Zemanovým projevem v Barceloně, nehájil totiž dost rozhodně české národní zájmy. Obě strany harmonicky spolupracují na resuscitaci českého šovinismu. Je to odporný pohled.

Středa 20. března: Rozpoutala se bitva mezi Klausem a ekology. Neplodný boj dvou stejně fanatických ideologií. Bohužel je tomu tak, že životní prostředí ohrožuje už sama existence lidstva. Nemělo by se s tím něco udělat?

Na okraj hrátek o konec opoziční smlouvy jedině Robert Dengler v Právu upozornil na to, že opoziční smlouva nebyla původně uzavírána na jedno volební období (o tom ostatně v textu není ani slovo), ale tak říkajíc na věčné časy. V tom smyslu se při jejím podpisu vyjádřili Zeman i Klaus a svým způsobem o tom svědčí i její znění - předpokládá její vypovězení je tehdy, když ji jedna ze stran poruší.

V Karlových Varech se objevily letáky s textem: Sudety byly a opět budou německé. Mimořádně srandovní provokace, jejímž účelem je stupňovat šovinistickou hysterii v české veřejnosti. Jakási malá česká replika požáru Říšského sněmu. Kdo z toho může mít prospěch? Staré struktury, KSČM, nacionalisté z ODS a ČSSD, různé obskurní militantní organizace, naši odvěcí přátelé na východě. Dočkáme se nakonec i politických procesů? Někomu se to přece musí přišít, že.

Pavel Tigrid se dnes v MfD vyjádřil ke krizi, která ohrozila Visegrádskou spolupráci. Orbán by se podle něho měl omluvit za to, že kritizoval Benešovy dekrety, o nichž si pan Tigrid myslí, že by se měly zrušit. Pan Tigrid Benešovy dekrety kritizovat smí, protože je našinec. Od Orbána je to drzost. Pan Tigrid je ovšem velkorysý: Orbánovi můžeme odpustit. Velkorysý je i slovenský premiér Dzurinda. Inspiroval se květnatými metaforami českých politiků: "Benešovy dekrety nelze otvírat. Není moudré je rušit, ani oživovat. Je to plamínek, který dohasíná, možná už ani nehoří." Nejmoudřejší je tedy nedělat nic. A Dzurinda pokračuje: "Chápu, že nejde ani tak o politický a právní, jako spíš o morální záležitost. Jsem si vědom toho, že nikdy není dost ospravedlňování mezi národy navzájem, protože historie Evropy ve dvacátém století byla velmi bouřlivá." Zlatá slova. Aspoň že se neurazil.

Čtvrtek 21. března: generální tajemník NATO George Robertson přijíždí tentokrát do Prahy se specifickým posláním: upozornit české politiky, že dostane-li se na Slovensku k moci Mečiar, budou mít Češi problémy s východní hranicí a přijde je to draho. Zdá se, že v NATO a v Británii mají zvláštní představy o demokracii v postkomunistických zemích: máme vyvézt na Slovensko voliče, zorganizovat na Mečiara atentát nebo rovnou vyhlásit Slovensku válku? Co si ti lidé myslí o tom, jak se tady dělá politika, vždyť je to přece jen trochu rozdíl od rovníkové Afriky. Nám jednak vůbec nic není po tom, kdo vyhraje na Slovensku volby, a protože nám po tom nic není, nemáme také - a je to tak správné - žádné možnosti, jak slovenské volby ovlivnit. Nebylo by lepší, kdyby se slovenské volby tentokrát uspořádaly v hlavním štábu NATO?

Druhou významnou návštěvou je předseda Evropského parlamentu Patrick Cox. Pan Cox je naštěstí Ir, takže není zatížen koloniálním dědictvím. Přichází se informovat o Benešových dekretech, které podle něho hrozí být vážnou komplikací na půdě EP. Bude mluvit se samými ostřílenými borci: Klausem, Teličkou, Pithartem, prezidentem Havlem (řekne mu aspoň ten něco kloudného?). Měl by si snad udělat čas taky ne zástupce německé menšiny v ČR.

Evropsko-české fórum, sdružující obchodní komory z Británie, Německa, Švédska a Francie si bude stěžovat v Bruselu na problémy, s nimiž se setkávají zahraniční podnikatelé v ČR při styku s českými úřady. Problémy se dají shrnout do třech slov: bordel, lenost a korupce. Ale nebojme se, pokud podnikatelé odejdou! Pořád nám ještě zůstanou Benešovy dekrety, základ českého práva.

Pátek 22. března: Prezidentská kancelář sušila přes dva roky žádost o milost pro estébáka, který v roce 1951 už na německém území zastřelil nespolehlivého agenta, prchajícího na Západ. Místopředseda ODS Langer v té věci interpeloval ministra spravedlnosti, ale útok směřoval na prezidenta. Padla velmi silná slova (cynický přístup, maximální projev cynismu). Spíš ale jde o nepořádek v prezidentské kanceláři, za který ovšem prezident odpovídá. Hysterická předvolební atmosféra (jak dobře ji umí ODS vyvolávat!) působí jako lupa: a nafoukla tentokrát komára do rozměrů příšery z hororu.

Ekonomika ČR předstihla v růstu Evropu i USA, jásá Právo ve vlasteneckém nadšení. Z článku vyplývá, že když poroste stejným tempem, dostaneme se na 80% průměru EU v roce 2015. Komentáře netřeba.

Předseda Evropského parlamentu Patrick Cox musí mít po schůzkách s čelnými českými šovinisty hlavu jako škop. Přesto prokázal jistou výdrž, protože se neodhodlal vyvrátit podezření, že by problém dekretů mohl ztížit jednání o přistoupení ČR do EU. "Debata je nyní politicky komplikovanější". Samozřejmě otázka dekretů vstup ČR do EU nezatíží. To by to ti, co proti dekretům u nás bojují (například já), měli moc snadné. Tak, jako nám na konci 80. let proti komunistickému režimu nepomohl Gorbačov, nepomůže nám ani dnes proti šovinistickému režimu EU. V té věci nám nikdo nepomůže, musíme si pomoci sami.

A zase Právo a protiněmecké štvaní. Kdosi v Německu nabídl dodat českým stavebním firmám zdarma panely z demontovaných východoněmeckých paneláků. Podle Práva nám Německo panely vnucuje jako zrušení Benešových dekretů. I argumentace je podobná: Například: na nás ubohé Čecháčky si zpupní Skopčáci troufnou, k Polákům by si to nedovolili. Přitom české stavební firmy jsou svobodné a můžou říci ne. A pokud řeknou ano, je to pak už jejich problém.

Vladimír Bystrov patří mezi ty dobráky, kteří chtějí spravedlnost pro sebe (tj. pro čs. občany ruské národnosti, odvlečené v roce 1945 do SSSR a jejich potomky), a považují proto za nutné chválit Benešovy dekrety (tam přece nejde o nás, bratry Slovany, ale o odvěkého nepřítele!) V zásadě by pana Bystrova a spol. měli odškodnit Rusové, jenže ty to ani nenapadne. Že to dělá Česká republika, je projev dobré vůle. Pan Bystrov se zlobí, že Senát vrátil zákon o odškodnění odvlečených sněmovně s tím, že zrušil ustanovení, podle něhož by nárok na odškodnění nevznikl těm, kteří byli potrestáni podle zákonů stíhajících chování během okupace. Postup Senátu je správný, odvlečení do pravlasti pana Bystrova nelze chápat jako legitimní trest za chování během války, nehledě na to, že např. tzv. malý retribuční dekret je zrůdná právní norma, k níž dnes vůbec nelze přihlížet. Taky by mne zajímalo, zda pan Bystrov nebyl náhodou v šedesátých letech členem KSČ: věřím, že ne (v publikaci Kdo je kdo svou stranickou příslušnost neuvedl), protože jinak bychom měli požadovat spíš my ostatní odškodnění od něho.

Lidové noviny jásají: Máme vyhráno, pro vstup Česka do EU je většina Rakušanů. České noviny si napřed daly velmi záležet na tom, aby vykreslily obraz rakouského nepřítele (pracují na tom už od té doby, co se česká reprezentace servilně připojila k protirakouským sankcím) a teď žasnou, že ten obraz je přeexponovaný. Titulek článku uvnitř listu zní: Rakušanům dekrety nevadí. To je lež, Rakušané si jen myslí, že dekrety nemají být na překážku přijetí ČR do EU. Přitom 91% Rakušanů si myslí, že vyhnání Němců byl zločin proti lidskosti. Autoři článku se pohoršují, že jen třetina Rakušanů ví o tom, že Němci nebyli vyhnání jen z ČR. Zajímalo by mne, jaké jsou ve věcech obdobně ožehavých pro ČR vědomosti českých občanů. Jedno srovnání se nabízí samo od sebe: prý si 92% Rakušanů myslí, že vyhnání Čechů ze Sudet byl zločin proti lidskosti. Vyhnání ze Sudet v tom smyslu a rozsahu, jako byl pak tzv. "odsun" se ovšem nekonalo, ačkoli Hitlerův režim byl totalitní a zrůdný. K otázce se vrátíme v příštím čísle Událostí, tj. v pondělí.

Sobota 23. března: Česká spořitelna se rozhodla, že bude investovat do předvolební kampaně českých politických stran, ovšemže pouze těch "demokratických". Rozhodnutí je problematické hned v dvojím smyslu.

poznámka

Právo s uspokojením oznamuje, že karlovarská policie už kvalifikuje vylepování letáku s textem "Sudety byly a budou německé" jako podněcování k nenávisti vůči slupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Sdělení letáku je nesmyslné (Sudety sice německé byly, ale německé nebudou, a každý to dobře ví). To samozřejmě původcům a rozviřovatelům kampaně nevadí: jde o to, aby předvolební nacionalistická štvanice mohla přerůst i v policejní zastrašování a pronásledování.

Podle předsedy ČSSD Špidly (článek "Dějiny nelze přepisovat" v dnešním Právu) byli Spojenci na Německo po válce až moc slušní: "Vítězný mír po druhé světové válce byl mírem neobyčejně velkorysým. Spojenci nepodlehli mstě, ani pokušení zničit Německo. Od prvního okamžiku zajišťovali fyzicklé přežití německých obyvatel, ačkoliv zločinný nacistický režim ještě v okamžiku porážky usiloval o pravý opak." Pan Špidla v sobě nezapře socialismus, to, co hlásá, je socialistický humanismus, jehož podstatu vystihuje pěkná anekdota, která se mezi lidem vykládala za "totáče": Za soudruhem Felixem Dzeržinským, bolševickým komisařem vnitra, přijde delegace západních novinářů a prosí ho, aby jim vyložil, co to je socialistický humanismus. A soudruh Dzeržinský praví: vysvětlím Vám to na názorném příkladě. Podívejte se z okna: co vidíte? - Vidíme milicionáře. - A co dělá milicionář? - Hladí po hlavě chlapečka. - A to je právě, říká soudruh Dzeržinský, ten socialistický humanismus. - Promiňte, ale nerozumíme. Milicionář hladí po hlavě chlapečka, kde je v tom socialistický humanismus? - No dovolte, vždyť by ho mohl zabít!

Švýcaři jsou přímými podílníky na Hitlerových zločinech. Během války nepřijímali židovské uprchlíky a ještě před ní pomáhali Hitlera vyzbrojit. Zjistila to jakási mezinárodní komise historiků.

Pondělí 25. března: Emeritní předseda Svazu bojovníků za svobodu Jakub Čermín intervenoval na Pražském hradě ve prospěch estébáka Oldřicha Kvapila, který proslul tím, že v roce 1951 už na německém území zavraždil agenta StB (podezříval ho totiž z dvojí hry). Kvapil byl podle Čermína jedním z nejstatečnějších generálů východní fronty a zastávaly se ho i takové kapacity jako generál Procházka. Bojovníci za svobodu jsou opravdu vykutálená společnost. Představují jakýsi rudiment poválečné národní jednoty a poskytují si navzájem alibi: to, o co nám v letech 1939-45 šlo, je natolik vznešené a velkolepé, že hravě vyvažuje nějaké případné pozdější vraždičky. Navrhuji, aby zvolili svými čestnými členy (pokud jimi už nejsou) Karola Pazúra a Picha - Tůmu. Byli to přece taky vlastenci.

Evropský parlament to zjevně s Benešovými dekrety myslí vážně. V návrhu zprávy o kandidátských zemích, který dnes projedná zahraniční výbor parlamentu, je České republice věnováno třináct bodů, pět z nich se týká dekretů. Konstatuje se tam mj., že o většině z 143 dekretů by se v přístupových rozhovorech nemělo jednat. To znamená že o těch několika, které se týkají zneprávnění a vyvlastnění Němců a Maďarů, ano. V úterý budou ve vedení parlamentního výboru o přidružení EU - ČR hájit české národní zájmy Zahradil a Laštůvka (ČSSD). Jde sice v obou případech o muže brilantního intelektu, ale nevím, nevím, zda náhodou nedostanou do kožichu.

Právo věnuje celou stránku tentokrát protimaďarskému štvaní. Jeho soustavná podpora jakémukoli úsilí o rozeštvání regionu je obdivuhodná a velmi důsledná. Textům Václava Průchy a Ivana Vilčeka, který na cestě českým mediálním vesmírem opsal smělou křivku od Českého deníku po Právo, se budeme, zbyde-li nám čas, věnovat zvlášť.

V nedělním pořadu Naostro si poslanec Zaorálek velmi ztěžoval na to, že odvěcí nepřátelé českého národa a jejich domácí přisluhovači srovnávají Beneše s Hitlerem a Miloševičem. Tu je třeba říci, že srovnání Beneš - Hitler je nevěcné a přehnané, zato srovnání Beneš - Miloševič sedí jako ulité. Oba byli uznávanými vůdci vystresovaného národního společenství, které se cítilo smrtelně ohrožené ve svých základních životních zájmech, a oba ve snaze zachránit je před zánikem sáhli ke zločinům. Přitom oba zájmy společenství, které se pokoušeli zachránit, ve skutečnosti vážně poškodili, a nakonec se přesvědčivě ukázalo, že k násilí sáhli ve chvíli, kdy už národu žádné nebezpečí nehrozilo. Miloševič přitom na rozdíl od Beneše nedotáhl věci do konce (mezinárodní společenství a pak i sami Srbové mu v tom zabránili) a jeho neblahá činnost naštěstí nevyvrcholila skoro půlstoletou integrací Srbska do Asie.

Brněnský biskup Cikrle vyzval mladé věřící, aby se vyhnuli předmanželskému sexu. Za každého, kdo si uloží zdrženlivost, se bude modlit. Pohlavní styk má podle katolické církve sloužit výlučně plození dětí. Toho se dá podle mého názoru nejlépe dosáhnout takovou chirurgickou úpravou, která způsobí, že styk bude oba partnery zatraceně bolet. Nevím, proč má katolická církev potřebu prezentovat se před veřejností jako jurský park. Takhle chce oslovit ateistickou českou společnost, aby se vrátila ke křesťanství?

Úterý 26. března: Právo se dnes pro změnu věnuje boji za dekrety a proti sudetským Němcům. Začíná vypadat jako propagační bulletin ODS. Nebo KSČM, zdá se, že je to dnes jedno. Překvapující je, jak malý má Právo fotoarchiv. Opět ta fotka s hajlujícími dětmi. Zřejmě se pro velký úspěch opakuje. Autor Událostí byl jako dítě v Pionýru, taky jsme hajlovali, jenom trochu jinak. Doufám, že mne přitom někdy vyfotografovali a nějaký pravicový Kovařík to na mne vytáhne. Jinak informace jsou poněkud rozporné. Na první stránce se tvrdí, že Posselt v televizi žádal vstřícné gesto, totiž restituci majetku. V Tématu dne se tvrdí, že Posselt žádal v televizi vstřícné gesto, totiž odškodnění. V komentáři k tématu se opakuje, že o "odsunu" rozhodla postupimská konference. Dokazovat, že nerozhodla, je zbytečné, stejně si budou mlít svou. Na pranýři je zrádný šlechtic Schwarzenberg, který prohlásil vyhnání za nespravedlivé a nelidské. Naopak sympatie si získal vicepremiér Špidla duchaplným výrokem: "Není možné restituovat lidské životy, které byly válkou zmařeny, není možné uvažovat o jakékoli jiné restituci." Čili: když nejde oživit mrtvé, netřeba vracet ukradené. Zvláštní logika. České švejkování dosahuje obřích rozměrů.

Ministr financí chce zrušit fondy, které mají nejvyšší ústavní činitelé na prokazování dobročinnosti (sociální a humanitární účely). Stát odstupňovává povolenou míru dobročinnosti podle funkce: Klaus smí být dobročinný za čtyři miliony, Pithart za dva a půl, Zeman za dva. Prezident se v roce 1993 odmítl na šaškárně podílet, což ho ctí. Ministra financí vedou možná populistické důvody (před volbami se vyplatí brát papaláše u úst), ale v této věci má zřejmě pravdu.

Středa 27. března: Náměstek ministra zahraničí Telička se snažil v Londýně přesvědčit britskou vládu, aby probrala otázku Benešových dekretů s britskými poslanci Evropského parlamentu a přiměla je, aby vnesli do debaty korigující názory. Doufám, že si po Teličkově intervenci Tony Blair postaví své muže do latě, je to údajně i v jeho zájmu.

Čeští politici se trumfují v legračních prohlášeních. Místopředseda vlády Rychetský podle Práva tvrdí: je nejvyšší čas praštit do stolu. Při bližším ohledání zprávy (Ó Právo!) zjistíme, že je nejvyšší čas, aby do stolu praštily USA a Velká Británie. Zbytkový realismus patrně panu Rychetskému napovídá, že když praští do stolu on, bude to, jako kdyby se uprdl do hřmění kanonády. Jinak probíhá soutěž o nejvyšší poctu pro Edvarda Beneše. Poslanec Zahradil navrhl vyznamenat jej in memoriam Řádem TGM. Senátor Coufal trumfoval a navrhl pro Beneše řád Bílého lva prvního stupně, tedy vojenské vyznamenání, navíc takové, které už Beneš obdržel. To nevadí, titul Hrdiny Sovětského svazu bylo taky možné obdržet pětkrát. Koalice zatím v nacionálním štvaní jen poctivě hraje roli basy, která tvrdí muziku. Zde má možnost se profilovat. Vzhledem k tradičním dobrým vazbám KDU na katolickou církev by se Cyril Svoboda mohl zavázat, že prosadí Benešovo svatořečení. Poslanec Zahradil a poslanec Laštůvka vyhrožují ve Strasburgu tím, že Češi se taky na celou Unii mohou vykašlat. Zahradil: "Pokud veřejnost dospěje k závěru, že vstup do EU skutečně souvisí s ohrožením majetkové a právní stability, majetkových vztahů v ČR, pak se nelze divit změně ve smýšlení." Laštůvka: "Pokud by v české veřejnosti vznikl dojem, že přistoupení k EU je podmiňováno nějakou materiální restitucí či satisfakcí, budou výsledky referenda velmi nejisté." Možná, že se pan Laštůvka stará zbytečně, k referendu ani nemusí dojít. EU si totiž může říci, že o nás nestojí - nejde jen o dekrety, ale taky o nejisté právní prostředí, korupci, nepořádek a lenost na úřadech, atp.

Právo otisklo hysterický výlev Benjamina Kurase, který vrcholí praktickými výzvami, jak mohou Češi ve věci "sudetoněmecké lži" udělat doma i v Evropě pořádek: "Podat občanské a trestní žaloby na hlavní české propagátory sudetské lži v českých médiích - a tím je donutit, aby svá tvrzení buď prokázali, nebo odvolali - na základě zákonů o ohrožení bezpečnosti státu, hanobení národa a rasy, křivého nařčení z hromadných vražd." Pan Kuras je nedůsledná měkota. Bylo by přece daleko jednodušší soudit vlastizrádce podle velkého retribučního dekretu. Ostatně, jeden adept (Petr Uhl) sedí přímo v redakci Práva, druhý (Václav Žák) patří k jeho pravidelným spolupracovníkům. "Na zahraniční frontě" žádá Kuras mj. "stáhnout žádost o členství v EU s vysvětlením, že Česká republika se obává ohrožení své národní existence od dvou členských států EU." V této věci s ním souhlasím, byl by to projev střízlivého sebezhodnocení našeho státu: ČR totiž zatím zjevně do EU nepatří.

MfD zveřejňuje výsledky průzkumů veřejného mínění, které vypracovaly agentury STEM a TNS Factum. Podle nich opustila už sociální demokracii polovička někdejších voličů a 11% se přelilo od ODS a ČSSD k Koalici, prý kvůli opoziční smlouvě. To mi nejde do hlavy: jak to, že přesto je ČSSD podle preferencí v nejhorším případě na druhém místě, ODS na prvním nebo druhém, a Koalice dopadá jako sedláci u Chlumce? Nemělo by se k těm výsledkům ještě něco dodat?

Velká většina Čechů se domnívá, že stát se má velmi rozhodnou měrou angažovat v hospodářské sféře. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Čtvrtek 28. března: Čeští političtí představitelé se navzájem hecují, kdo řekne větší šovinistickou nehoráznost. Místopředseda vlády Rychetský tvrdí, že čelíme nové předmnichovské atmosféře, neboť země protihitlerovské koalice mlčí k návrhům na revizi druhé světové války (jde zjevně o výhrady EP k Benešovým dekretům). Zahradil volá, že míra tolerance a trpělivosti české strany přetekla (vyhlásíme EU válku?) a že státy bývalé protihitlerovské koalice se nemohou tvářit, že se jich to netýká. Zeman hodlá o pokusech revidovat válku mluvit nejen v Praze s Tony Blairem, ale i v Moskvě s Putinem. Šílený nápad, Beneš dělal něco podobného aspoň za války. Svoboda se sice původně vyjádřil proti bouchání do stolu, ale pak vyzvali s Marvanovou Klause a Zemana ke společnému vlasteneckému vyjádření ještě dříve, než to napadlo udělat oba opozičně smluvní kumpány. US a KDU nepřipustí jakékoli zpochybnění poválečného uspořádání Evropy a poskytnou plnou ochranu legálně nabytému majetku (nikdo neohrožuje ani ten ukradený, ať už po roce 1945 Němcům, nebo po roce 1989 v privatizaci státu). Pithart se rovněž horlivě hlásí k myšlence prohlášení o tom, že nezpochybníme poválečné uspořádání Evropy. Komunisté volají po aktivnějším přístupu vlády i parlamentu. Jediný, kdo dosud trochu remcá a trucuje, je ministr Kavan: domnívá se, že situace zatím není tak dramatická a na podobné vystoupení přijde řada teprve tehdy, až rezoluci přijme zahraniční výbor EP nebo plénum EP. Je směšné, že toto stanovisko dnes vypadá jako umírněné.

Zatímco u nás bojují politici o pocty pro prezidenta Beneše, ve Francii je spor o přemístění ostatků Alexandra Dumase st. do Panthéonu. Jsou hlasy pro i proti, editor Událostí je rozhodně pro.

fejeton

Předsedkyně US Marvanová se setkala s Václavem Klausem. Poté prohlásila, že tak učinila jako řadový občan, ne jako reprezentant Koalice. To snad není pravda. Setkala se snad s Klausem inkognito? Kdy je řadový občan a kdy předsedkyně strany? Mají na to v US nějaké regule? Jak chce uskupení, kde se čelní politici chovají tímto způsobem, působit věrohodně na voliče?

Pátek 29. března: KDU a US-DEU se zatím vzpouzí Klausovu a Zemanovu návrhu zaujmout ve Sněmovně jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům. Místo toho navrhují společné prohlášení "demokratických" stran (tj. s výjimkou KSČM). Obsah má být v podstatě totožný s tím, co chtějí Klaus se Zemanem: nepřipustíme zpochybnění poválečného uspořádání Evropy a zaručíme plnou ochranu legálně nabytého majetku. Je to směšné, majetek nikdo neohrožuje a poválečné uspořádání Evropy se dávno zhroutilo. Cílem podobných falešných demonstrací národní jednoty je vybičovat šovinistické nálady, trhnout na tom voličské hlasy a jen tak mimoděk zabránit svobodné diskusi o problematice. Taktika US a KDU je přitom nepochopitelně defenzívní, snaží se navrhovat totéž co ODS a ČSSD v méně dryáčnické podobě a jenom zabránit tomu, aby se šovinismu, který koalice sdílí, "zneužívalo" v předvolební agitaci. Koalice tak jen pomáhá nahánět hlasy smluvní opozici. Bude tratit víc, než kdyby řekla jednoznačně ne.

Koalice vydala své předvolební prohlášení. Je to zvláštní balet: jednak nestydatá slibotechna směrem k veřejnosti, jednak koketerie s ČSSD (v programu chybí školné a přímé platby lékařům, obojí je pro sociální demokraty nepřijatelné). Ani tohle není šťastná předvolební strategie.

poznámka

Ivan Langer napsal coby místopředseda PS PČR dopis policejním ředitelům. Vysvětluje v něm, proč odmítl hlasovat pro zákon o služebním poměru policistů a žádá ředitele, aby s dopisem seznámili své podřízené. Postup pana Langra je nehorázný, zasahuje coby představitel legislativy do exekutivy, a do tak citlivé, navíc vojensky organizované složky, jako je policie. Ale i ministr zdravotnictví by se měl právo ohradit, kdyby Langer napsal dopisy ředitelům státních nemocnic s tím, že s dopisem mají seznámit své podřízené. Pan ministr Gross tedy právem běsní, běsní ovšem o trochu víc, než jaká je reálná váha Langrova pochybení, protože máme před volbami a žijeme v tak hysterické atmosféře, jaká tu ještě nebyla. Proti tomu, co se děje teď, byla volební kampaň před čtyřmi lety idyla. Je to odvrácená strana opoziční smlouvy. ČSSD i ODS zmítají emancipační pudy a trochu opožděně usilují přesvědčit veřejnost, že nejsou jedna duše a jedno tělo. Důsledek je další úpadek politické kultury. Bohužel, je to tak: Po Listopadu to nebylo nic moc, ale od té doby to s námi jde s kopce.

Ještě k případu estébáka Kvapila, který zastřelil údajně nespolehlivého komunistického agenta, navíc na německém území. Má mezi bojovnými kmety ze Svazu bojovníků za svobodu spoustu obhájců. Prý to byl za války velmi statečný generál. Bude v této zemi statečným generálům napříště dovoleno vraždit? Vůbec bych se tomu nedivil, tady je možné všechno.

Bývalý velitel Hradní stráže Indruch byl prý řadu let agentem vojenské kontrarozvědky. Ministr Gross k tomu prohlásil: věřím, že pan prezident o tom nevěděl. Jak by o tom pan prezident mohl vědět, když Indruchovi ministerstvo vnitra, v jehož čele nyní stojí pan Gross, opatřilo falešné lustrační osvědčení? Jak má prezident ověřovat všechny lustrace svých podřízených, vždyť k tomu nemá žádné nástroje. Další doklad předvolební hysterie, Gross se vymezuje vůči Hradu.

Podle TNS Factum vede v preferencích s velkým náskokem ODS před ČSSD, komunisté už mají 18% a dohánějí Koalici. To vypadá samo o sobě hrozivě. Jenže podle nedávného průzkumu CVVM vede s mírným náskokem ČSSD a komunisté mají 10%. V uměle nabuzené předvolební hysterii zřejmě fungují průzkumy veřejného mínění podobně, jako korouhvička na měření rychlosti větru v tornádu.

Sobota 30. března: V rámci předvolební demonstrace vlastenectví vyvede předseda ČSSD Vladimír Špidla příští neděli svůj lid na horu Říp. Zazní hymna a znělka ČSSD. Pak pan Špidla nepochybně ukáže poddaným zemi oplývající mlékem a strdím a prohlásí, že ji a Benešovy dekrety nikdy nedáme. Mělo by se to vymalovat jako závěrečný díl Muchovy Slovanské epopeje.

Rakouská ministryně zahraničí paní Ferrero - Waldnerová je skromná, ale nebude jí to nic platné. Nechce, aby se dekrety nebo Temelín staly překážkou pro vstup ČR do EU. Myslí si jen, že by ČR měla někdy, až to uzná za vhodné, dát např. rozhodnutím parlamentu najevo, že dekrety nemají do budoucna právní relevanci. Otázku nějaké restituce nebo odškodnění je třeba nechat na Češích, aby si ji v klidu rozhodli. Potěšilo ji, kdyby se inspirovali příkladem Rakouska, které vyplatilo odškodnění těm, co byli za války nasazeni na nucené práce. Z české strany zazní jako odpověď nepochybně suma, kterou nám ještě musí Rakousko zaplatit za to, že jsme po válce na rozdíl od něj vlezli do ruské pasti.