ARCHIV

Danajský dar

Česká spořitelna se rozhodla sponzorovat hned tři politické strany najednou. Totiž ty demokratické. Aby nevznikly nejasnosti, uvádím jmenovitě: ODS, ČSSD a Koalici. To je v každém případě dobrá investice: je pravděpodobné, že aspoň dvě z nich se octnou u vládního kormidla. Lze tedy předpokládat 66% úspěšnost.

Nemyslím, že by ČS šlo o politickou korupci. Vidina výhodného obchodu nejspíš není to, co by u ní stálo v prvním plánu. Taky si nemyslím, že by čeští politici nemysleli na nic jiného, než jak se co nejrychleji nechat zkorumpovat. Spíš je to vše jedna z příležitostí, která dělá zloděje. Protože každý obdarovaný se chtě nechtě cítí být zavázán. A tak se dar tohoto typu dá chápat jako útok na zbytky slušnosti, které si ještě zachováváme.

Můžeme ovšem předpokládat, že obdarovaní budou dar brát jako nejsamozřejmější věc na světě. To znamená, že si na to zvyknou a začnou se chovat jako žebraví medvědi v Yellowstonském národním parku. Taky žádná zvlášť vábná vyhlídka.

Věc má však ještě další nepříjemnou stránku. ČS se rozhodla obdarovat "demokratické strany". Ten přívlastek se mi zdá být nadnesený. Do jaké míry je demokratickou stranou ODS, která nás svou nesmyslnou politikou usiluje izolovat od Evropy, znepřátelit se sousedy a navíc je postavena na kultu svého předsedy? Nakolik je demokratickou stranou ČSSD, která se od ODS liší jako Saturn od Jupitera: její korpus se skládá z týchž elementů jako ODS, to jest z indolence a drzosti, pouze poměr obou prvků je jiný, převažuje indolence. Koalice k tomu všemu přidává ještě omračující neschopnost a pokrytecky hlásá do světa slušnost, které se jí nedostává (viz lidožroutská likvidace ODA).

Zbývají komunisté. O jejich orientaci, zahraničních vazbách a záměrech netřeba hovořit. Nebylo to zapotřebí ani v roce 1990, kdy ještě existovala možnost je buď zakázat nebo donutit, aby se opravdu proměnili. Falešný výklad zásady "nejsme jako oni" vedl k tomu, že dnes straší na naší politické scéně jako brontosaurus uprostřed čtvrtohorní fauny. Ostatní strany ani prezident (který sám má na této situaci velkou vinu) s nimi nedokážou vyjít, na zákaz nebo vynucenou transformaci je už pozdě. A tak v našem parlamentě máme něco jako politický jurský minipark.

Tento stav je neudržitelný. Mrzí mne to, ale je to tak: po formální stránce (a formality v demokracii rozhodují) nelze nijak obhájit programovou ostrakizaci politické strany, která legálně existuje a disponuje náležitou veřejnou podporou. Účast komunistické strany na politické scéně je naše prohra a musíme se s tím smířit. Prolomení dosavadní izolace KSČM je jistě nepříjemné, ale daleko nepříjemnější následky může mít, vznikne-li tu tichou cestou precedens, že legální politickou stranu je možné mimoústavními postupy diskriminovat - prostě proto, že se těm ostatním nelíbí.

Tím nechci říci, že by ostatní strany měly uvažovat o KSČM jako o potenciálním koaličním partnerovi, a už vůbec ne, že by vynechání KSČM ze sponzoringu ČS bylo diskriminací: neexistuje žádný zákonný nárok na úplatek. Postup ČS to jen signál toho, jaké je dnes postavení KSČM v parlamentu i ve vztahu k prezidentovi. A to je bohužel neudržitelné.

24. března 2002