ARCHIV

Dějinný marast střední Evropy

… Čeští politici obvykle říkají, že ta opatření je třeba vidět na historickém pozadí tehdejší doby, k němuž náleželo rozbití a obsazení země Třetí říší, a to je jistě pravda. Bohužel to však jen málo mění na skutečnosti, že výnosy žily právě tím duchem a používaly právě ty metody, proti nimž demokratické mocnosti vedly válku. Postulovaly kolektivní vinu německé a maďarské menšiny, vzaly jednotlivci jedině kvůlipro jeho příslušnosti k těmto národním skupinám všechna práva a svobody, sloužily jako základ pro vyvlastnění a - poté, co k tomu vítězné mocnosti v Postupimi přikývly - k vyhnání sudetských Němců.

Námitky a ospravedlnění vyjmenovaly české strany už nesčíslněkrát: je pravda, že se v době mezi dvěma světovými válkami Československo o menšiny staralo, udělalo pro ně více než kterýkoli jiný nástupnický stát Habsburské říše. Je však taky pravda, že se v letech 1918 - 20 nikdo Němců a Maďarů (skoro třetiny celkového obyvatelstva) neptal, zda si přejí žít ve vznikajícím státě Čechů a Slováků. Komunistická ČSSR nepřipustila, aby se o Benešových dekretech otevřeně hovořilo. Po změně režimu pochovaly Německo a Česko záležitost oficiálně v roce 1997, když vyslovily politování nad utrpením, které si kdysi vzájemně způsobily. Formálně však Praha opatření nezrušila. Diskuse ožila nikoli náhodou v době, kdy se už přece jen přes všechnu mlhu v jednáních rýsuje přijetí středoevropských kandidátů do Evropské unie. Klade se otázka, zda je právní řád, který stále ještě dekrety obsahuje, slučitelný s normami EU. Praha a v menší míře Bratislava se bojí, že po zrušení dekretů nastane záplava odškodňovacích žalob a někdejší ministerský předseda Klaus dokonce požádal, aby byly dekrety zakotveny v klausuli, jež by se stala součástí smlouvy o přístupu ČR k EU. Je otázka, co za společenství hodnot by v takovém případě Evropská unie ještě byla.

Dekrety přinášejí právě vzhledem k jejich historickému pozadí ještě další, v době evropské integrace krajně nevhodné poselství, o němž se příliš nemluví. Současníci už zaregistrovali, že Československo bylo za Masaryka a Beneše jakýmsi miniaturním vydáním zhroucené dunajské monarchie, se vší problematikou, kterou uvnitř nesla. Jako odpověď na Hitlerovo smrtící nepřátelství ke Slovanům se pak Beneš v roce 1945 pokusil využít příznivé chvíle a změnit Československo násilím v národní stát, obývaný pouze Slovany. Německá přítomnost v Čechách a na Moravě (nakonec dobré tři miliony obyvatel) tak skončila - nenapravitelně, jak je třeba realisticky konstatovat z dnešní perspektivy. Podobně těžce postižená maďarská menšina našla trochu víc mezinárodního zastání - proto dnes čítá na jihu Slovenska, které se mezitím osamostatnilo, ještě víc než půl milionu lidí.

Heslo poukazuje na další případ, nad nímž si v poslední době západní diplomacie láme hlavu a který jí působí jakousi nevolnost. Totiž na snahu maďarské vlády podporovat morálně Maďary, žijící jako menšina v sousedních zemích. I toto úsilí má historické pozadí. Vítězné mocnosti první světové války se při dělení dunajské monarchie rozhodly dalekosáhle uspokojit tři spřátelené národní státy, Jugoslávii, Rumunsko a Československo, ale Maďary, kteří po roce 1867 tvořili státotvorný národ ve východní části říše, nechaly padnout. V důsledku toho žijí dnes, opatrně spočteno, 2,5 milionu Maďarů mimo svou mateřskou zem - je to pětina všech Maďarů v regionu.

Maďarsko nabralo v době mezi světovými válkami zarytý revizionistický kurs, zatímco jeho sousedé se horlivě snažili pojistit si své územní zisky. Usilovali oslabit instituce menšin, které převzali, a změnit etnické proporce v oblastech, kde menšiny žily, ve prospěch státního národa. Vrcholu dosáhla tato politika o desetiletí později v Ceasescuově Rumunsku, tentokrát však s tím rozdílem, že ve východoevropském předpolí, kterému tehdy velela Moskva, měl panovat klid a bratrství. Maďarsko muselo mlčet.

Problém nepozbyl ostří, byl pouze zameten pod koberec a vynořil se znovu po roce 1989. Nové demokratické Maďarsko od počátku uznává stávající hranice, usiluje však, aby se ochrana menšin a situace maďarských národnostních skupin staly mezinárodním tématem. Sporný zákon o ochraně maďarských menšin, schválený nedávno v Budapešti, je ovšem výrazem sebevědomého Maďarska, které se cítí být na cestě úspěchů. S tím, že se ta opatření mnohých sousedů nepříjemně dotknou, v Budapešti nepochybně počítali. …

Andreas Oplatka
Neue Zürcher Zeitung 2. 3. 2002