ARCHIV

Slibovací smršť Koalice

Nynější předvolební situace se dost liší od té před čtyřmi lety. Za prvé: politické spektrum se ještě o něco zjednodušilo. Do parlamentu se nejspíš dostanou čtyři silná uskupení. To může na první pohled vypadat jako pozitivní posun. Jenomže jedno z nich, Koalice, je ve stádiu permanentně ohrožené soudržnosti a jak ukazují průzkumy, příznivci obou částí, které je tvoří, šilhají už před volbami po různých koaličních partnerech. Další, KSČM, je naopak takové povahy, že si směrem k němu zatím pořád ještě netroufne šilhat nikdo.

Je samozřejmě otázka, nakolik lze v tuto chvíli průzkumům vůbec věřit. V nynější předvolební vichřici zřejmě jemné sociologické metody nefungují úplně přesně. To souvisí s druhou změnou oproti roku 1998: panuje daleko větší hysterie, prosazují se ještě dryáčničtější témata. Naposledy bodovala ODS s mobilizací proti obnově socialismu a dost se jí to vyplatilo. Dnes jsou na řadě ohrožené národní zájmy: jde o to zajistit neměnnost poválečného uspořádání a bránit ohroženou stabilitu majetkoprávních vztahů. V tomto směru není rozdílů mezi ODS, ČSSD a KSČM. Koalice za nimi pokulhává, souhlasí s podstatou věci, jen si nepřeje, aby se stala předmětem předvolební licitace.

Trochu se to podobá situaci po roce 1945: i tehdy tu byly tři strany s národně socialistickým programem a za nimi se v závěsu ploužila ČSL, celá ráda, že ji nezakázali jako agrárníky a národní demokraty. Pro předvolební náladu je typická nedělní akce ČSSD: předseda Špidla hodlá vyvést svůj lid na Říp: tam budou přísahat věrnost této zemi, mlékem a strdím oplývající, a Benešovým dekretům.

V tuto chvíli přichází Koalice se svým obsáhlým volebním prohlášením. Chce zjevně získat zpět pošramocenou věrohodnost a zastavit pád preferencí. Je ovšem velmi sporné, zda zvolila správnou cestu.

Úvod prohlášení zaujme barvitým popisem hrůzovlády opoziční smlouvy, viděné zcela zjevně optikou těch, co na ní tratili. Ideálem má být vláda pod přísným dozorem opozice: nejdemokratičtější by tedy asi bylo, kdyby opozice měla za všech okolností v parlamentě většinu. Pokud Koalice vyhraje volby, nejspíš změní názor.

Hitem programu má být přímá volba prezidenta. Obávám se, že jeho tvůrci tuto tezi velmi přeceňují. Jejich argumenty nejsou přesvědčivé, i při přímé volbě prezidenta může být v druhém kole hlava státu zvolena velmi nereprezentativním způsobem. Přímá volba má v sobě něco populistického (přece ze nás pracující nebudou rozhodovat nějací samozvanci, které jsme si zvolili), ale lidi to zase až tak nepálí, podobně jako opoziční smlouva či vláda pod kontrolou opozice: soudě podle průzkumů veřejného mínění veřejnost parlamentarismem jako takovým dosti opovrhuje.

Následuje úpěnlivé a dotěrné slibování, nesené snahou trumfnout ty ostatní a ponechávající prostor pro další předvolební přebíjenou. ODS navrhuje zkrátit vojenskou službu na 9 měsíců? My navrhneme osm a pak čtyři. Jenže proč taková nedůslednost? Proč ne rovnou jeden den? Rodičovský příspěvek by se podle Koalice měl zvýšit na pět tisíc korun. Proč ne rovnou na milion? Každý má právo po splacení určitého penza odejít do důchodu, kdy se mu to bude hodit. Proč ne rovnou odchod do důchodu ve dvaceti? Průměrné životní úrovně zemí EU slibuje Koalice dosáhnout v roce 2010. Proč ne hned po volbách? Za těchto okolností překvapuje, že se zatím uskupení nezapojilo do dětinské soutěže o co největší pocty Edvardu Benešovi. Předseda KDU-ČSL by přece mohl s odvoláním na tradičně dobré vztahy své strany ke katolické církvi slíbit, že prosadí v Římě jeho svatořečení.

To všechno je úplně pochybená taktika. Program se bez slibů neobejde, ale voliči by svými politiky pohrdali o dost méně, kdyby viděli, že si strana v něčem stojí na svém, má sebevědomí a páteř a myslí i na jiné věci, než jak jim vlézt do zadku.

Ve slibovací smršti pak neprávem zaniknou drobné a málo teatrální závazky, které voliče - jednotlivce osloví daleko víc než přímá volba prezidenta: já a se mnou spousta lidí, kteří mají v rodině někoho, kdo je odkázán na cizí pomoc, ocení závazek zlepšit rehabilitační, domácí a hospicovou péči. Líbí se mi (a zase asi nejsem sám) i taková maličkost, že Koalice chce zadarmo zpřístupnit na internetu Sbírku zákonů. Také proto, že takový slib se plní o hodně líp než životní úroveň EU do roku 2010. Atd.

Podlézavost, nedostatek sebedůvěry, neochota profilovat se proti ostatním uskupením v citlivých, kontroverzních tématech ("národní zájmy"), dávají předem tušit, že to, co Koalici v červnu čeká, bude spíše Waterloo než Slavkov.

Mladá fronta Dnes 2. dubna 2002