Co týden dal

Pátek 1. dubna: vysoké školy prý zatím nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit. Přiznám se, že smyslu státních maturit příliš nerozumím. Už když jsem studoval na FF UK, bylo mi nepochopitelné, jak se někteří mí kolegové vůbec mohli dostat na vysokou školu, a zdálo se mi, že mezi úrovní výuky na „jedenáctiletkách“ (tak se říkalo tehdejší obdobě gymnázií) v Praze a na venkově musí být veliký rozdíl. Hranice ovšem nevedla ostře mezi Prahou a „venkovem“, například to, co jsem se naučil na střední škole z němčiny, bylo ve srovnání s tím, co uměli kolegové, dost mizerné (ačkoli jsem z Prahy) a musel jsem první rok tvrdě dohánět. Je zjištění podobných rozdílů smysl „státních maturit“ (aby se mohla následně úroveň vyrovnávat?) A pokud jde o přijímací zkoušky na vysoké školy: učil jsem po převratu deset let na Fakultě sociálních věd KU (obor politologie), a nedovedu si představit, k čemu by mohly být při přijímání státní maturity dobré. Už v přijímacích textech testech se zjišťovala úroveň znalosti posluchačů v historii a taky to, jak se orientují v současné politice. Výsledky nebyly irelevantní, ale taky ne stoprocentně spolehlivé, stávalo se (občas), že při ústním pohovoru se zjistilo, že je problém, jak adepta, který udělal nejlepší dojem, přijmout, a to kvůli špatnému výsledku testů. Ústní pohovor se mi proto zdá být nezastupitelný (jiná věc je, že ty nejlepší jsem nikdy na fakultě neviděl, FSV byla jejich druhou nebo třetí šancí, a když uspěli jinde, studovali tam).

Ministr (a místopředseda TOP09) Kalousek oznámil do rádia, že TOP09 napříště nebude bránit v projednávání kauzy Promopro na schůzi Poslanecké sněmovny. Vondrův problém je prý čistě věcí ODS a TOP09 při hlasování o programu schůze odejde. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Místopředsedkyně Věcí veřejných Kateřina Peake se rozhodla, že nebude kandidovat na funkci předsedkyně strany. Učinila tak poté, co se ukázalo, že má o jednu nominaci na funkci více než Vít Bárta (21 proti Bártovým 20). Vede John se 42 nominacemi a předseda se volí na internetu. Je těžké si nepředstavit, že tak paní Peake udělala proto, že volba „podle potřeb strany“ by se za této situace a v případě, že by kandidovala, zvládala jen velmi těžko.

Ústavní soud zrušil povinnost mobilních operátorů půl roku uchovávat všechny informace o telekomunikačním provozu (tj. o všech uskutečněných hovorech) a to v zájmu chránění soukromí účastníků. Zároveň ale trestní řád a zákon o policii stále opravňuje policii ty informace vyžadovat. Vyžadovat je tedy smějí, jenom se nedočkají.

Poslanec Huml tepe svou stranu, že přispěla k tomu, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání ve věci jakéhosi odborného posudku. Problém je, že při hlasování ve Sněmovně se on sám zdržel hlasování, což v tom případě je totéž, jako kdyby byl proti. Poslanec Huml je nebezpečný spojenec a Věcem veřejným ho docela přeju.

Titulek dnešního „otvíráku“ v LN zní: „Chtějí zrušit Benešovy dekrety. A mohou tady zůstat.“ (Týká se rozhodnutí Městského soudu v Praze ohledně toho, že Ministerstvo vnitra odmítlo registrovat občanské sdružení „Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, které založili tři čeští občané, soud důvody ministerstva neshledal relevantními a nařídil, aby se žádostí znovu zabývalo). Neznámý autor titulku (titulky se v novinách velmi často rodí jaksi samy od sebe) mne potěšil: Já taky chci zrušit Benešovy dekrety, a teď tu mám konečně černé na bílém, že mne nikdo nevyžene. Jiná věc je, že k takovému vyhnání chybí nějaký zákon, ale jsem přesvědčený, že spousta lidí u nás by v tomto případě žádný nepotřebovalo. Např. vyjádření pana Petra Hájka, prezidentova kancléře, je velmi výmluvné: „Úsilí o narušení územní celistvosti nelze zpochybňovat.“ Narušuji tedy územní celistvost. Dostatečným důkazem je, že to tvrdí sám prezidentův kancléř, a jistě by se v okolí Hradu našlo víc podobných. Ve zpravodajství o případu jsou věcné chyby, např. mluví se tam o „dalším dekretu“ (prezidenta Beneše, bd), který „omilostnil pachatele násilí na Němcích v době tak zvaného divokého odsunu“. Za prvé, nešlo o dekret, ale o zákon č. 115/1946 Sb. Za druhé, nešlo o amnestii, nýbrž o konstatování, že jednání, jehož účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě (!) za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Čili: nepromíjejí se spáchané trestné činy, nýbrž se říká, že o trestné činy vůbec nešlo. K věci se vrátím rozsáhlejším článkem, považuji ji za velmi významnou.

ODS hodlá navrhnout novelizaci jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Podle úpravy by pozměňovací návrhy bylo možné předkládat jen jménem poslaneckého klubu. Zatím může pozměňovací návrh podat i jeden poslanec, čímž vzniká legislativní chaos. Návrh ODS je druhá krajnost, když se to vezme do důsledků, stačilo by, kdyby ve sněmovně seděl za každý klub jen jeden člověk, disponující počtem hlasů podle výsledků voleb. Koaliční partneři ODS navrhují, aby pozměňovací návrhy směly podávat jen skupiny 5 – 10 poslanců, což je daleko správnější, ČSSD je proti jakékoli reglementaci, bodejť by ne, je to opozice a osobní iniciativa bludných koaličních střel může přispět k dalšímu rozkladu koalice.

Odbory nezávislé i závislejší chystají rozsáhlou kampaň proti vládním reformám. Budou demonstrovat a „nevzdávají se ani myšlenky na stávku“. Zároveň prezentovali 80 billboardů, jimiž chtějí představit své vlastní reformní návrhy. Mezi nimi je mj. portrét velkého šéfa ČMKOS Zavadila, jak ukazuje prstem na pozorovatele a u toho je nápis: „Velkou důchodovou loupež zaplatíte!“ Billboard přímo volá po zdokonalení, nejdete ho zde. Pan Zavadil je člověk na svém místě, nevím proč mi připomíná jeho velkého předchůdce (v době, kdy se ČMKOS ještě jmenovala ROH) Antonína Zápotockého. Ten ovšem vypadal o něco dobromyslněji. Jedním z billboardů měl být též portrét Nečase a Kalouska jako dvou odpudivě ušatých a zubatých upírů, s nápisem „Vládní upíři Vám rádi pustí žilou“. Mluvčí ČMKOS prohlásila, že ten však nebyl schválen. Podivil jsem se útlocitnosti odborové schvalovací komise, podle podrobnější a přesnější informace ovšem zní, že nebyl schválen agenturou poskytující billboardy, údajně jim připadal neetický.

Dnes je apríla. Musím se přiznat, že mi vzhledem k povaze politických událostí v naší zemi dělá potíže poznat, co je apríl a co ne. Tak např. na Aktuálně.cz mne zaujal titulek „Drobil se vrátí do vlády“. Teprve dodatečně jsem zjistil, že aprílový text je jiný. A nebyl jsem sám. Podobně znejistěna se cítila např. paní místopředsedkyně PS Klasnová (VV).

Sobota 2. dubna: Věci Veřejné mají podobný problém, jaký má premiér Nečas s nimi. Mají ho ovšem se svým poslancem Humlem, který poté, co ho Poslanecká sněmovna (mj. i za jeho faktického přispění) nevydala k trestnímu stíhání (nejdřív chtěl, pak nechtěl, pak zase chtěl, jenže se zdržel hlasování, což znamená, že fakticky byl proti, zatímco kdyby byl např. na hlasování odešel, byl by snížil kvórum, potřebné pro souhlas), zahájil konfrontaci s vedením stany. Strana bude podle jeho názoru směšná, pokud v ní nezačnou fungovat demokratické principy. Poslanci VV (např. Michal Babák) mluví o frustrujícím solitérovi a uvažují o tom, zda by nebylo lepší se ho zbavit. VV to trochu patří: co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.

TOP09 se zjevně definitivně rozhodla umožnit, aby sociální demokracie s komunisty protlačili na pořad jednání schůze PS případ Vondra (resp. kauzu Promopro). První místopředseda Kalousek si zjevně spočítal, že premiér Nečas bude proti tomu v podstatě bezmocný a že jeho vyhrožování ohledně odvolání ministra, který bude požadovat demisi svého kolegy ve vládě, bylo plané. Strach z Nečase nemá, chlubí se, že se nikdy nebál. Nevím, zda nikdy: rozhodně se nebál tenkrát, když chtěl uzavřít koalici s Paroubkem, kterou by museli krýt v PS komunisté. Pokud by dnes přiměl ODS k nějakému razantnímu kroku, může pak udělat to samé s příjemnějším partnerem, Bohuslavem Sobotkou. Komunisty by v případě, že se nepřidají Věci veřejné, potřeboval taky. Snesla by to TOP09, resp. kolik poslanců strany by s tím mělo problém? KDU-ČSL, která se nikdy tolik nechvástala pravicovostí jako „topka“, to v roce 2006 nepřekousla.

Mezitím ministr Vondra dostal ránu z milosti od svého přítele Schwarzenberga. Ten v rozhovoru pro LN prohlásil mimo jiné, že Vondra v projevu před Sněmovnou řekl něco jiného, než co si s ním dohodl. Rozhovor otvírá prostor pro úvahy o přátelství v politice a ještě se k němu vrátíme.

„Landsmanšaft žádá zákaz jmenovců z Čech“ zní titulek v LN. Jmenovci jsou Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jak ze zprávy samotné vyplývá, je titulek zavádějící, vedení SL si pouze vyprošuje, aby někdo bez domluvy s nimi užíval prakticky jeho jméno a jeho znak. Se žádostí o zákaz by se muselo obrátit na české státní orgány, což se nestalo (a právně to ani dost dobře nejde). K samotnému projektu je možné mít výhrady, ale v podstatě na něm něco je. Pěkně se to pozná na rozzuřené reakci hlavního hasiče všech zásadních iniciativ ohledně českého vyrovnání s vyhnáním sudetských Němců Luboše Palaty v dnešních LN. „Svým extremismem odlišující se skupina „českých Sudeťáků“ (bože, to je čeština, bd) může křehké jaro (rozuměj jaro hasičů, bd) zadupat do země, podobně jako partička Preusische Treuhand hodně poničila polsko-německé vztahy.“ Je příznačné, že se v LN ve zprávách o iniciativě používá pro německé sdružení dehonestující označení „landsmanšaft“, nebo dokonce „landsmančaft“. Podobně používal oficiální tisk v Dederonii v době, kdy se v Polsku rozjela Solidarita, zkomoleného rádobyoriginálu „Solidarnosc“. Iniciativy „Sudetoněmeckého sdružení“ se týká článek, který tu dám k dispozici, jakmile vyjde v LN.

Ondřej Štindl vytýká v LN předsedovi ÚS Rychetskému, že vkládá do naší příslušnosti k EU nemístné naděje: „Představa, že by tlak Evropy, která má touhle dobou navíc dost a dost problémů sama se sebou, na tom (na korupci, křupanství a malosti v české politice, bd) mohl něco skutečně změnit“ je podle něho stejně naivní jako Klausovy obavy, že se v Evropě rozpustíme jako kostka cukru, je vlastně jen jejich zrcadlovým obrazem nebo negativem. Musím se přiznat, že sice tak velké naděje do našeho příslušenství k EU jako předseda Ústavního soudu nevkládám, přesto ale jsem přesvědčený, že při vší bídě bude Unie schopná zabránit např. kuriózní partě shromážděné kolem Hradu uskutečnit její nejdivočejší plány (např., jak se u nás říká, „zúčtování s přisluhovači sudetských Němců“).

Pondělí 4. dubna: zdá se, že Václav Klaus se svým zápasem proti démonu EU u veřejnosti boduje. Agentura SANEP sice pracuje na internetu a její výsledky se občas liší od ostatních, ale v každémt případě něco napovídají. To, že sedmdesát procent lidí je proti poskytnutí půjček zadluženým státům Unie, není překvapivé, já bych s tím měl taky problém. Ale ještě o fous víc, 74%, je proti zavedení eura, a kdyby se prý dnes rozhodovalo v referendu o vstupu do EU, bude většina lidí proti. EU má své velké problémy, ale přesto, pokud jde o vliv Unie na vnitřní politickou kulturu v ČR, pořád ještě se dá předpokládat, že brání nejhorším excesům. To se asi lidem v Klausově podhradí moc nelíbí. Nedivím se jim, svazuje jim to (zatím) ruce. Což je docela fajn.

Věci veřejné, resp. Vít Bárta, nehodlají podpořit zařazení Vondrova problému na program schůze Poslanecké sněmovny. Chtějí prý podpořit premiéra Nečase proti „kmotrům“ v ODS, kteří by přišli na řadu v případě jeho pádu. Je to jen hezké gesto, pokud TOP09 sníží kvórum, bod se na pořad jednání stejně dostane.

Věci veřejné mají ovšem zároveň problém. Místopředseda Škárka řekl novinářce z Respektu v rozhovoru off record, že dostával od Bárty peníze za loajalitu. Když to v časopise navzdory slibu zveřejnili, prohlásil, že jde z jeho strany o cílenou mystifikaci. Obecně vzato, má člověk, když mu nabídnou peníze za loajalitu, dvě možnosti: buď to rozhořčeně odmítne a všechno zveřejní, nebo peníze vezme, a pak mu nezbývá než držet ústa. Vzít si z každé možnosti něco (peníze brát a pak to zveřejnit) není dobré. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Nevím, jak přišel Jiří Hanák (sloupek v dnešním Právu) na to, že Karel Havlíček byl národní vůdce. Havlíček byl žurnalista. Když si v roce 1848 musel vybírat mezi politickou a žurnalistickou kariérou, vybral si cíleně to druhé a rezignoval na mandát v Říšském sněmu. Zdá se, že panu Hanákovi vlezla na mozek bolševická propaganda, která z Havlíčka udělala posvátnou mumii.

Novináři Ondřeji Šťastnému, který minulý týden napsal zprávu o akci organizace D.O.S.T (jejím předsedou je Ladislav Bátora, kterého se ministru Dobešovi nepodařilo prosadit na školství jako náměstka, zarazil to premiér Nečas, což mu budiž připsáno ke cti, takže si ho nyní pan Dobeš bere aspoň jako poradce), přišel pozoruhodný mail od jednoho z organizátorů, Michala Semína. „Styďte se, jestli to vůbec umíte. A raději se mi obloukem vyhýbejte.“ To by mohlo nabudit dojem, že se pan Semín chce prát, takže to pak, po novinářově reakci, dovysvětlil: „Chtěl jsem Vám jen dát najevo, že nejste vítaným hostem na akci, za jejichž průběh a výsledek jsem zodpovědný.“ Aha, tak už tomu rozumím, to, že pan Semín cítil potřebu to takhle upřesnit, je pozitivní, všechno si ještě netroufnou. Jinak, jako častý adresát mailů typu toho prvního upozorňuji, že normálně bývají nepodepsány, pak nestojí za to je zveřejňovat, tohle bylo podepsáno, a tak pan Šťastný celou korespondenci v MfD zveřejnil. Dobře učinil. Novináři na podobných akcích nebývají zpravidla vítanými hosty. Chodit tam ovšem musí, je to jejich práce, nezáviděníhodná, ale nutná.

Ministr Schwarzenberg, jemuž jsme tento týden věnovali Bobra, se podobá svému velkému předchůdci v úřadě Janu Masarykovi i tím, že se významných koaličních jednání zpravidla neúčastní, jsa zrovna na zahraniční cestě. Masaryk zase na vypjatých schůzích vlády chodil během hlasování na toaletu, komunisty sice pohrdal, ale zase si to s nimi nechtěl až tak rozházet. Nekomunističtí ministři mu pak často vyčítali, že kvůli jeho nepřítomnosti hlasování prohráli. Kupodivu Schwarzenbergovi nikdo nepřítomnost nevyčítá, je přece úlohou ministra zahraničí hodně cestovat (pan Schwarzenberg je ovšem taky předsedou relativně silné koaliční strany). Zdá se, že jeho kolegům i jeho podřízeným na ministerstvu moc nechybí, soudě podle údajné zásady „držte dědka ve vzduchu“. Úsloví má pádný rytmus, vypadá jako první verš nějaké písně, kterou je třeba ještě složit.

Úterý 5. dubna: ČSSD se dnes rozhodla, že její poslanci svolají mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny k případu Vondra a Promopro. TOP09 se hlasování nezúčastní a umožní tak schválení návrhu, Věci veřejné, zjevně popuzeny reakcí ODS na Škárkovu aféru, uvažují o tomtéž. Pokud nebudou poslanci ČSSD spokojeni tím, jak ministr Vondra svůj případ vysvětlí, navrhnou usnesení Sněmovny, které uloží Nečasovi Vondru odvolat. TOP09 se nehodlá zúčastnit ani schůze, takže návrh projde. Pokud v této situaci premiér Nečas nepodá demisi, ztratí on i ODS beztak v koalici poslední zbytky autority.

Událostí dne je ovšem stále „mystifikace“ místopředsedy Věcí veřejných Škárky. Poslanec Babák Škárku obvinil s toho, že ho řídí kmotři z plzeňské ODS: to je to nejstrašnější obvinění, jakému může profesionální stoupenec boje proti dinosaurům a přímé demokracie čelit. Je to stejné, jako když byla kdysi dávno údajná čarodějnice obviněna, že obcuje s ďáblem. Škárka dnes znovu obrátil, tvrdí, že úplatky opravdu dostával, a uvádí dokonce, kolik. A podal údajně trestní oznámení. Zdá se, že český politik, když se octne v úzkých, podává trestní oznámení stejně spontánně a nutkavě, jako v živočišné reaguje na útok tchoř. Pádem pana Škárky ale nejspíš krachuje i vzpoura jedenácti poslanců proti poměrům ve straně, byla-li nějaká. Tématu se týká naše dnešní glosa. V LN připomínají, že první nepříjemnost měly VV po volbách, kdy poslanci museli podepisovat, že kdo z nich stranu opustí, zaplatí sedm milionů. Dnes prý už to ale neplatí. Bodejť, dnes by asi rádi některým lidem zaplatili za to, že odejdou.

Ladislav Bátora, málem ulynčovaný k smrti, se z posledních sil ujímá úřadu ekonomického poradce ministra Dobeše. Podle ministra ho doporučil Klausův vicekancléř Hájek. Bátora v rozhovoru pro Právo prohlásil, že s Národní stranou nemá vůbec nic společného. Nebyl totiž jejím členem, jen za ni kandidoval. To je přece něco úplně, ale úplně jiného. Poslankyně Bohdalová (ČSSD) vyslovila domněnku, že Dobeš chce jmenováním Bátory ukázat, jakou má moc. Řekl bych spíš, že dává najevo vstřícnost k panu prezidentovi. Iniciativy jako ta Bobošíkové, Bátory, Semína atp. jsou pravým opakem VV: mají velmi výraznou a srozumitelnou ideologii, ta VV úplně chybí. Nedostává se jim jen voličů, lidi u nás ideologie toho typu aspoň zatím netáhnou. Leč moc by mne zajímalo, zda náhodou nemají třeba výraznější sympatizanty mezi řadovými příslušníky armády a policie. To by ve vypjatých chvílích mohlo voličské manko bohatě nahradit: jeden profík se samopalem v určité situaci vydá za deset tisíc osob s volebními lístky v rukou.

Proti ministru Johnovi vznikla na Vnitru odborářská petice, kterou podepsalo 41 policistů, čtyři a půl tisíce profesionálních hasičů, řada občanských zaměstnanců ministerstva a „občané“. Ta poslední skupina napovídá, že petici dávali k podpisu kdekomu. Nechci posuzovat kompetenci pana ministra, i když mám o ní jisté pochybnosti. Ještě větší pochybnosti mám totiž o tom, zda mohou zaměstnanci ministerstev rozhodovat, kdo nemá být (a tedy smí být) ministrem. A „příslušníci ozbrojených složek“ tuplem. Je to průnik přímé demokracie do služebních vztahů, a to nenáležitý.

V novinách se píše o odpůrcích sčítání lidu. Připadají si znásilňováni státem. To je jeden z pseudoproblémů, jež plodí politická korektnost. Zde zcela zásadních důvodů se už nebudeme smět ani spočítat.

Středa 6. dubna: Případ Škárka se stává rychle a jistě největším skandálem nejen Věcí veřejných, ale celé koalice. Pan Škárka totiž upřesnil, že prý peníze od Bárty opravdu dostával, naposledy dokonce 170 tisíc. Naznačil, že se vzdá všech funkcí a vystoupí ze strany. VV reagovaly bleskově a rozhodnutím „rady“ jej vyloučily ze strany. Je mimochodem pozoruhodné, jak snadno se ze strany přímé demokracie vylučují lidé, VV se to nejspíš zalíbilo, protože údajně uvažuje o vyloučení zasloužilého „rebela“ (sprosťák by řekl kverulanta) Humla. To je krok správným směrem. Postupně by měli být vylučováni další a další, až ve straně zbude jen pan Bárta s panem Johnem, s nímž nebudou problémy. Vypadá to, že nahnuté to má potenciálně i předsedkyně poslaneckého klubu Kristýna Kočí a nepochybně všichni účastníci „spiknutí jedenácti“ (možná, že se ukáže, že jich ve skutečnosti bylo daleko víc). Pan Škárka chce dnes „mezi šestnáctou a sedmnáctou hodinou“ předložit důkazy proti Vítu Bártovi. Nakonec jen oznámil, že důkazy předal státnímu zastupitelství. ČSSD žádá, aby Nečas Bártu z vlády odvolal, jenže proti němu zatím neexistuje žádný důkaz. Jakmile bude, je prý premiér nakloněn tomu, se ho zbavit (nic jiného mu taky nezbude). Pokud však zůstane stav „tvrzení proti tvrzení“, spokojí se ODS se Škárkovou rezignací na mandát. K tomu je Škárka méně než odhodlán a více než neochoten, asi proto, že ho kryje deštník poslanecké imunity. O věci měla dnes večer jednat koaliční devítka, premiér je však nemocen (dopolední schůze vlády se však zúčastnil). Zato ministr Bárta zmizel neznámo kam, na jednání vlády nebyl. Po problému Vondra a Pomopro navrch ještě tenhle problém – je zajímavé, jak rychle se koalice bez cizího přičinění, sama od sebe a do sebe hroutí. Je těžké si to vysvětlovat jinak, než že se premiérovi (a předsedovi ODS) Nečasovi vedoucí role v koalici postupně úplně vymyká z rukou. Je stav v koalici důsledkem stavu v nejsilnější vládní straně?

Tomáši Zahradníčkovi se nějak nezdá, že by národnost byla jen věcí osobního rozhodnutí, a tedy prý pocitu. Osobní rozhodnutí je daleko víc než pocit, je to otázka solidarity a přijetí zodpovědnosti. Za naprosto nehoráznou považuji Zahradníčkovu představu o tom, že aby někdo měl „funkční identitu“, musí být taky „přijat do klubu“. Z toho hlediska by Havlíček, když psal o Tylovi a o Rusku, nebo Masaryk vlastně až do první světové války funkční identitu neměli. Je obecně poměrně časté (a u nás velmi časté), že ti, kteří se snaží zodpovědnost, jakou na sebe vzali, realizovat, narážejí u svých spoluobčanů na neporozumění a jsou z národa vylučováni. Dá jim obrovskou práci a námahu, aby se prosadili. To neznamená, že by už od počátku neměli „funkční identitu“, protože se solidarizovali se svými bližními a vzali na sebe zodpovědnost. Na druhé straně národ se vyhraňuje a posouvá tím, koho přijímá a koho se zříká. „Přijímání do klubu“ trvá někdy desetiletí, třeba i staletí.

Čtvrtek 7. dubna: Ministr Bárta přiznal, že dal Škárkovi 170 tisíc, nebyl to ovšem úplatek, ale přátelská půjčka. Sdělil to veřejnosti třesoucím se hlasem uprostřed svých věrných, s Hradčany v pozadí: „Jaroslav Škárka byl mým blízkým člověkem, spolupracovníkem, se kterým mne spojovala stranická příslušnost, ale i přátelství. Znám ho osm let. V tomto domě jsme spolu vypili mnoho lahví vína, řešili mnoho těžkých chvil, i jeho osobních“. Režie výstupu byla pečlivá, to ale nic nemění na tom, že z důvodů jistě vážných si ministr netroufl jednoduše popřít to, že dal Škárkovi peníze. (Je to zvláštní, obálka s jeho otisky, případně otisky na penězích nejsou přece žádný přesdvědčivý důkaz.) Tím se záležitost s „půjčkou“ dostala na zhruba stejnou rovinu jako slavná půjčka expremiéra Grosse nebo údajné finanční problémy exministra Čunka. Tady jde ovšem o to, že explodovala rozbuška, která možná rozmetá celou stranu, nebo případně i celou koalici. Navíc se ke Škárkovi přidala i předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí, která tvrdí, že jí Bárta za mlčení a loajalitu poskytl půl milionu korun. Je nepochopitelné, co ty lidi vede k přiznáním, která přece nemohou dost dobře politicky přežít (pokud zároveň přiznají, že ty peníze vzali; poslankyně Kočí tvrdí, že ji pan Bárta vložil půl melounu do desek na stole). Předseda VV John vyjádřil názor, že Škárka zešílel. To vypadá samozřejmě velmi účelově, ale důvody, které pana Škárku vedly, se uhadují opravdu obtížně. Koaliční partneři VV jsou vzniklou situací poněkud dezorientováni. Poslanecký klub VV má celkem 24 poslanců, podle večerního zpravodajství ČT se ovšem údajně 7 poslanců „štíplo“, čtyři směřují do ODS, tři do TOP09. Pokud je to pravda, mohla by pak, ryze teoreticky ovšem, vládnout i „malá koalice ODS – TOP09“ s minimální většinou jednoho hlasu, i ta většina je ovšem ryze teoretická, protože jeden z těch, co prý hodlají přestoupit do ODS, je poslanec Huml. Poslanec Huml ovšem, vzhledem ke své decentně řečeno svérázné letoře, by ovšem pro ODS byl sice jeden poslanec, jenže minus jeden, nikoli plus jeden. Poslanecký klub VV se měl dnes sejít najednou ne třech místech, nakonec se sešel na jednom (v PS), ale hned se rozdělil na dvě části, větší zasedala v sídle strany, menší (čtyřčlenná) v čele s předsedkyní Kočí, zůstala ve Sněmovně. ČSSD žádá nové hlasování o důvěře vládě, otázka ovšem je, zda vláda ještě vůbec existuje. Způsob vylučování ze strany je ve VV dosti svérázný. Místopředsedkyně VV (a předsedkyní ústavněprávního výboru PS) Karolína Peake si nepamatuje, zda na včerejší noční schůzce rady VV hlasovali všichni pro Škárkovo vyloučení, byla to prý však rozhodně drtivá většina. To o tom nepořizovali žádný zápis?

Zároveň pan Škárka začal mluvit o tom, jak agentura ABL sledovala (v roce 2006) i zastupitele Prahy 1, kde se Věci veřejné kdysi na komunální úrovni etablovaly (podrobněji o tom referuje dnešní MfD). Vzniká dojem, že smyslem Agentury bylo shánět svému tehdejšímu majiteli Vítu Bártovi kompromitující údaje na politické konkurenty. To mi připadá divné, ta agentura přece musela vydělávat, aby na podobné aktivity měla, a ty aktivity závisely na tom, kolik vydělá. Člověk by řekl, že prostor pro sledování politiků nemohl být v roce 2006 moc velký a vzniká stejná otázka jako v případě Prahy 11, totiž zda si náhodou někdo to sledování u ABL neobjednal (pak by to byl v první řadě jeho problém).

A poslední zpráva: poslanecký klub VV vyloučil ze svých řad poslance Humla a Kočí. Pro vyloučení hlasovalo minimálně sedmnáct, maximálně devatenáct členů. Zjevně podle modelu: tóčnoje vrémja dvěnádcať časóv, maximálno trinádcať.

Musím říci, nynější dění kolem VV a ve VV, kolem vládní koalice a ve vládní koalici je něco, co jsem od listopadu 1989 nezažil (a předtím taky ne, předtím tu ale žádná politika neexistovala).

Zdá se, že na přímé volbě prezidenta se ODS a ČSSD neshodnou (a shodnout by se musely, je zapotřebí ústavní většiny v obou komorách parlamentu). Jednak není přímé volbě nakloněn Senát, prý napříč spektrem (senátoři by přestali být voliteli prezidenta a Senát by tak pozbyl na váze), jednak se obě strany nedokážou shodnout na omezení prezidentských kompetencí. ČSSD žádá rozšíření odvolatelnosti prezidenta o „hrubé porušení ústavy“ (nepřipadá mi podstatné), trestní odpovědnost hlavy státu (dtto), omezení pravomocí prezidenta (zcela podstatné, mají recht) a prodloužení funkčního období (rozhodně ne). ČSSD chce též omezit udílení amnestie (neměla by se udělovat ještě před vynesením rozsudku). To mi připadá správné.

Pátek 8. dubna: Politická tsunami, rozpoutaná krizí ve Věcech veřejných, zachvacuje vládní koalici. ČSSD stačí, jako v minulých měsících, pobaveně přihlížet,komentovat situaci a vznášet na VV a na koalici požadavky zároveň pochopitelné a nesplnitelné. V této situaci je být opozicí a v menšině zjevně výhodné. Lídru VV Bártovi se nakonec podařilo zvládnout krizi ve straně (z před časem avizovaných jedenácti vzbouřenců zbyli nakonec jen tři). Cena, kterou za to zaplatil, byla dost vysoká. Tématu se týká naše dnešní glosa. V čele tažení proti Bártovi stojí Mladá fronta Dnes. Bártovy ekonomicko-politické plány z doby před pár lety jsou sice dosti zábavné a faktického šéfa strany kompromitují (svou roli hrají – jak jinak, když jde o MfD - i audiozáznamy z doby, kdy byl ještě „pouhým“ šéfem agentury ABL), nejsem si ale jistý, zda hlavní chybou pana Bárty nebylo, že moc mluvil a rád se poslouchal (tj. zda se nevidí promyšlený ďábelský plán tam, kde byla jen mnohomluvnost). Konec konců, způsob, jak manažersky vedl VV, se,jak se teď zdá, totálně neosvědčil, vedl k obrovskému skandálu, jaký v dějinách polistopadové politiky nemá obdoby.

Koaliční partneři se na dění ve Věcech veřejných dívali s němým a bezradným úžasem, teď začal premiér Nečas jevit známky činorodosti. Bárta se vzdal funkce ministra, na předsedu VV bude ale kandidovat, a jak by ne, jinak by VV přestaly existovat, strany tohoto typu nedisponují nástupci (ostatně v ODS taky nebyly Klausových nástupců mraky, a podle toho dnes vypadá). ČSSD pohodlně a nikoli od věci poukazuje na to, že tohle řešení je nedůsledné a že by Bárta měl odejít z politické scény. Premiér byl načerpat síly u prezidenta, kterému přinesl Bártovu rezignaci. Setrvali spolu v hodinovém rozhovoru. Pokud tomu dobře rozumím, prezident ho s rezignací vyhodil a hodlá o Bártovi rozhodnout v pondělí. Údajně se na tom s Nečasem dohodli, tj. dohodl se Klaus, Nečas ho poslechl. Klaus už z Argentiny vysílal signály o tom, jak je to celé nešťastná záležitost a jak je třeba být zdrženlivý. Zde je hmatatelný příklad prezidentské zdrženlivosti. Nečas ovšem zjevně využívá situace a uvažuje i o výměně Radka Johna ve funkci ministra vnitra, to se smí, Johna Klaus nemiluje. („Véčka“ se zuřivě brání a naopak chtějí, aby za Bártu nastoupil někdo od nich, to je pozoruhodné, nesměřuje všechno k tomu, abychom měli loutkovou vládu, kde by všichni ministři jen zastupovali ty, kteří skutečně hýbají politikou? To tu ale už bylo, a sice před listopadem 1989). Představy o dalších změnách sdílí také TOP09, s ODS se shodne i na tom, že „kauzy VV“ jsou zcela diametrálně odlišné od „kauzy Vondra“ (tedy podstatně závažnější). Když poslanec Babák žádá i Vondrovu rezignaci, je to jen nepříliš účinná realizace úsloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Něco podobného je, když poslankyně Kočí žádá, aby Bárta neusiloval o funkci předsedy VV a oznamuje veřejnosti, že nehodlá dát důvěru vládě, v níž bude Radek John). Pokud by se teď Nečasovi podařilo VV o vnitro připravit, dalo by se říci, že tuhle změnu trpělivě „vyseděl“, stejně je ale nesrozumitelné, proč té straně funkci dal, teď mluví o tom, že napojení vnitra na ABL je neblahé, ale to přece už věděl loni na počátku podzimu. Koaliční politika působí tristním dojmem.

Jinak na tom, co říkal k případu Klausův tajemník Jakl (zarážející je lidská stránka věci, jak je možné, že lidé, kteří se zřejmě dobře znají, kteří nějakou dobu spolupracovali, mohou být na sebe takhle zlí) něco je: panu Škárkovi ani paní Kočí nakonec nevadilo, že útokem na Bártu vlastně ničí i sami sebe.

Pondělí 11.dubna: prezident Klaus prohlásil, že si sice je vědom svých ústavních povinností, pokud jde o demise či odvolávání ministrů (a demisi či odvolávání vlády, ale o to teď zatím přece nejde), ale dřív než demise přijme nebo ministry odvolá, chce od premiéra slyšet plán dalšího fungování vlády. Chce se vyhnout bezvládí jako v roce 2006 nebo nepolitické vládě jako v letech 2009 – 2010. K tomu je třeba říci: ústava neříká, že by prezident byl povinen demisi ministra přijmout, odvolat ministra na návrh premiéra musí, ale neříká se, kdy. Prezident se v tom, s čím přišel, rovněž může spolehnout na podporu veřejnosti. Tímto svým rozhodnutím a s veřejností v zádech ovšem dokáže minimálně na pár týdnů úplně paralyzovat činnost vlády. Navíc využívá nepřesnosti ústavy (žádný zákon není bez mezer a zákonnost předpokládá dobrou vůli) k tomu, aby bezprostředně ovlivňoval věci, do kterých mu z ústavy nic není (např. složení vlády). Řeči o stabilitě a fungování země a vlády jsou v této souvislosti dost velkým pokrytectvím. To už není jen konflikt mezi prezidentem a premiérem nebo mezi prezidentem a ODS s TOP09: týká se to i ČSSD. V zásadě jde o dvě věci: jsou ODS (a TOP09) připraveny se vší odpovědností kývnout na předčasné volby? A jsou v této věci – účelové nadužívání prezidentských pravomocí – spolu schopny komunikovat ODS, TOP09 a ČSSD? Prezident svým vystoupením udělal fakticky z vážné politické krize krizi ústavní. Teď záleží na tom, zda to výše jmenovaným třem stranám dojde. Tohle je nesmírně podstatná věc.

Ministr Vondra nabídl demisi, cítí se prý být v poslední době spíš ministrem sebeobrany. Vyhovět tomuto gestu je velmi na pováženou: problém pana Bárty a Věcí veřejných je, jak konec konců ODS (a pokud se nemýlím i předseda poslaneckého klubu TOP09 Gazdík) celkem správně formulovali, zcela jiné povahy než problém ministra Vondry. Ústupkem v jeho věci se otvírá cesta k dalším personálním změnám, které by rozložily i zbytek koalice. Za zvlášť sprosté bych považoval vykopnutí ministra Hegera, měl jsem spoustu kritických výhrad k jeho postupu vůči představitelům iniciativy „Náš exodus, váš exitus“, ale je těžké přehlédnout, že ho v tom vláda nechala zkoupat, a teď ho za to ještě dodatečně vyhodit, to by byl vrchol. Je zábavné, že Miroslav Kalousek, když akci Promopro rozjel, jistě vůbec netušil, že si začíná podřezávat větev i pod sebou – kdo by to vůbec mohl tušit! Podstatné je ovšem jedno: napřed by se měla vyřešit akutní a nebezpečný problém Věci veřejných pana Bárty (víc o tom naše dnešní glosa), pak přijdou na řadu ostatní. Václav Klaus všechno ještě zkomplikoval a vyhrotil.

Iniciativa „Vyměňte politiky – co bude dál“ svolala podle serveru idnes.cz na 18. dubna výstražnou demonstraci před „chystanou generální stávkou“. „Nečasova vláda pozbyla naší důvěru. Není žádný důvod, proč bychom my, občané ČR, měli tolerovat něco takového. Vláda musí padnout celá.“ Jde o „sdružení řadových občanů bez politických ambicí“. Když nemají politické ambice, proč dělají politické nátlakové akce? Na dokumentační fotografii jsou demonstranti s hesly jako „defenestrace politiků“. Až politiky vybijou, co bude potom? Budou se muset stát sami politiky. Nebo si snad myslí, že bez politiků to jde? Voličská podpora projektů jako Věci veřejné vznikla z takovýchto nepromyšlených a nezodpovědných akcí. Je to radikalismus, utržený z řetězu, něco, proti čemu se u nás obracela kritika lidí jako Havlíček a Masaryk. Stupidní nápad s kroužkováním kandidátek odzadu, který se uplatnil v posledních volbách do PS, ještě přispěl k politickému rozvratu, k představě, že se dá dělat politika bez politiků. A co je to za demagogii mluvit za „řadové občany“? Já jsem taky řadový občan. Nemohu si pomoci, ale tihle lidé mi připomínají Havlíčkova Šotka, jejich program je jen modernizovanou podobou (trochu jsme se od roku 1848 přece jen civilizovali) programu této figurky: „Strany těchto věcí to já beru všechno hrozně ostře a co možná nejradikálněji. Nikomu nic neplatit a každému hned vybít! Pak ale musejí být především ministři, všichni šlechticové, ouřadníci, kněží a boháči oběšeni, kdo má pole, tomu se musejí vzít a dát tomu, kdo nemá žádné. Vládu nepotřebujeme, však my bez ní taky živi budeme, a každý rok vždycky z jara musí být revoluce s barykadami, aby se lid udržel ve cviku.“

Jinak všem čtenářům doporučuji rozhovor s ministrem Dobešem v dnešním Právu. Jeho nepsané motto zní: „Já cítím, co si myslí učitelé – že konečně za dvacet let mají ministra, který je normální.“ Jistě, pane ministře.

„Ať dopadne vládní krize jakkoli, žádné východisko z toho, že budou muset občané jíst nedobrovolně shnilé rybí oči, se nerýsuje“, píše ve svém článku v dnešní MfD Martin Komárek. Považuji v této situaci za krajně nezodpovědné šířit takový pohodlný defétismus. Východisko tu bude, když na ně budeme tlačit, a ne tvrdit, že je vlastně všechno fuk. Není, ani náhodou.

Pokud jde o veřejnou podporu „vévéček“, nebude to asi až tak jednoduché, spoustě lidí ta strana a její lídr Bárta imponuje. Hlasování na Událostech není reprezentativní, příznivců VV asi mezi mými čtenáři moc nebude, ale stejně: po necelém jednom dni ankety s otázkou, zda má koalice s VV smysl, odpovědělo 28% respondentů, že ano. A na názorové stránce dnešní MfD je naprosto nekritická chvála Víta Bárty od Jana Sokola, někdejšího místopředsedy jedné ze sněmoven Federálního shromáždění (nepamatuji se už, které) a ministra školství. Z osmi „osobností“, dotázaných k Bártově kauze, se jen dvě (František Janouch a prof. Tomáš Halík) vyjádřili k Bártovi jednoznačně kriticky.

Úterý 12. dubna: včera večer vypadala situace dost špatně. Byla svolána K9 a ministr Vondra nabídl demisi. Je obtížné si obojí vykládat jinak než jako vstřícné kroky premiéra Nečase (a ODS) vůči prezidentu Klausovi. Zvlášť deprimující byl pohled na ministra Kalouska, který si před K9 osobně zašel za Vítem Bártou - proč asi? Bylo těžké si nevzpomenout na televizní záběry z Kramářovy vily v létě 2006. Pro ČSSD jsou podle předsedy Sobotky „prioritou“ předčasné volby, jistě jsou možností, s níž by se mělo vážně počítat. Zato místopředseda Hašek má „procitnutí ODS a TOP09“ nad propojením ABL s VV za záminku a lež a chválí Klause, který se nezachoval jako čestný předseda ODS (už jím dávno není), ale jako hlava státu. Copak si ten člověk neuvědomuje, že Klaus usiluje na sebe strhnout větší sousto moci i na účet ČSSD jako parlamentní strany a potenciálního sestavovatele příští vlády? Jeho hulvátství je v této souvislosti ještě něco horšího to Paroubkovo, protože je ještě hloupější. Stavu vládní krize se týká naše dnešní glosa.

Titulek z dnešní MfD zní „Klaus v hlavní roli: přibrzdil rázného Nečase“. Naštěstí se přibrzdění zatím úplně nepovedlo. Taky si nemyslím že by šlo o „velkou koaliční frašku“, jak zní zase titul článku v LN. Půjde o ni, pokud všechno dopadne špatně a Klaus s Bártou vyhrají. Jak se zdá, zatím ještě neskončila, nebo neskončila definitivně. Prezident Klaus dnes odmítl přijmout Bártovu demisi a odvolat Johna a Dobeše, dokud vláda nepřidá k „půlkroku“, který udělala (jistě, byl to půlkrok vstříc Klausovi, a jak se to dnes jeví, zbytečný) ještě další, který by měl „hmatatelný efekt“, a něco „bylo dáno na papír“. To je dost velká drzost bez jakékoli opory v ústavě (i tam, kde jde o demisi, pouze není řečeno, že prezident „odvolá“, tohle je jakási konkrétní výplň, kterou požehnat tím, že by se mu vyhovělo, by bylo osudovou chybou, tady nejde o zájmy té či oné strany, ale o deformaci ústavního pořádku, která se dotkne všech stran, jistěže s výjimkou VV). Prezident ovšem může Nečase zcela beztrestně vydírat, na přelomu roku 2006 a 20070 mu trvalo devatenáct dní, než jmenoval Topolánkovu vládu postavenou na „přeběhlících“. Nemůže to samozřejmě dělat tři měsíce, pokud Nečas a ODS tlak nějakou dobu vydrží a pokud je TOP09 nepodtrhne (posílení Klause a VV není sice v jejím zájmu, ale pokušení dát zabrat ODS musí být veliké), měl by prezident problém. Premiér na Klausovo stanovisko reagoval dost tvrdě, prezident musí naplnit ústavu, která je ve věci odvolání jednoznačná. Navíc ODS se podle něho nespokojí s odvoláním Johna, chce Věcem veřejným ministerstvo vnitra odebrat (to je, řekl bych, poznaná nutnost). A Vondra zatím podle premiéra zůstává v úřadě. Věci veřejné mezitím podaly trestní oznámení na Lesy ČR, žádají odvolání ministra Fuchsy (je to svým způsobem dobře, jinak by si ho nikdo nevšiml) a další trestní oznámení podávají k případu internetového hazardu (je namířeno i proti Kalouskovi). Kalousek sice řekl něco o drzosti strany, která místo toho, aby hanbou chodila kanály, kolem sebe plive, ale v záležitosti s vnitrem je prý TOP09, která o ně údajně nemá zájem, neutrální. Jednak se zdá, že celou věc s vnitrem nesmírně podceňuje, a jednak, nejde o to, aby vnitro dostala ODS, ale aby tam odtud byly vymeteny VV. Věc s trestními oznámeními je účelový krok VV, které v souvislosti s tím poukazují na to, že ODS, zapletená do skandálů, nesmí vnitro od VV přebrat, a nově dávají energicky najevo nesouhlas s Johnovým odvoláním a vyhrožují předčasnými volbami. Zdá se, že jim s prezidentovým vystoupením narostl hřebínek, není to náhodou koordinované? Prezident Nečase opětovně kritizoval, zároveň se vyjádřil skepticky k možnosti předčasných voleb (velmi bych mu přál, aby byl vyveden z omylu, bude to ale těžké) a zaútočil znovu na Ústavní soud, protože správně tuší, že by mu mohl zkomplikovat cestu k uzurpování nových pravomocí). Prý se soud „odchyluje od systému parlamentní demokracie“. To není pravda, odchyluje se on. A konečně poslední z novinek. Místopředseda ČSSD Dienstbier prohlásil na tiskovce (zřejmě jménem strany), že prezident má povinnost odvolat ministry za VV, a pokud to odmítá s poukazem na odpovědnost za stabilitu vlády, nabízí se otázka, o stabilitu jakých zájmů jde. Pan Dienstbier je zjevně na rozdíl od svého kolegy Haška v obraze.

Daniel Kaiser píše v LN o tom, že Vondra bude obětí Miroslava Kalouska. Jistě (jiná otázka je, zda ministr Vondra náhodou nešel při očistě ministerstva taky po Kalouskovi, a ten pak jen po svém zpúsobu reagoval). Zároveň je ale třeba říci, že Vondra bude také obětí Václava Klause. Že to pan Kaiser vynechal, je příznačné.

Autor pitomé písně o Gagarinovi z roku 1961 si v Právu stěžuje, že ho „namíchla“ tzv. hymna pro radar. Mně zase dlouhá léta pil krev jeho výtvor, v novinách jsem to ovšem tehdy ventilovat nesměl. Ruský vesmírný program obecně a Gagarin konkrétně byl podobně jako ruské sportovní úspěchy v době bolševismu v první řadě čirá politická propaganda hnusného primitivního režimu. Nynější blbnutí v médiích je pro mne naštěstí jen slabou připomínkou mého tehdejšího vzteku a bezmocnosti. Zásadně odmítám se na to dívat s jakýmkoli uznáním. Dnes se to totiž nemusí, je tolerován i jiný postoj.

Středa 13. dubna: událostí dne je zpráva o nahrávce rozhovoru Kristýny Kočí s blíže nespecifikovanými dvěma osobami v kavárně Segafredo v Praze. Neznám celý záznam údajně cca dvacetiminutového rozhovoru, který měl proběhnout v sobotu, nýbrž jenom to, co vyšlo na serveru TÝDEN:CZ, jsem na tom jako všichni, co o tom dosud psali (kromě redakce Týdne a pořizovatelů záznamu). Na základě toho, co teď vím, musím konstatovat, že i pokud je záznam autentický, není vůbec pravda to, co do jedné věty shrnuli v serveru lidovky.cz (a podobná formulace se objevila i v Týdnu.cz, ve zprávě ČTK i na idnes.cz): „Současný rozkol vládní koalice je promyšlený puč ODS a rebelujících poslanců VV“. Z toho, co je psáno v Týdnu.cz, plyne: za prvé, paní Kočí údajně devět měsíců podle svých vlastních slov spolupracuje s panem Tluchořem na jakémsi „společném projektu“ (těch devět měsíců se mi nějak nezdá, bylo by to od začátku července loňského roku, paní Kočí může přehánět). Za druhé, Nečas byl minulý týden pro umírněnější postoj, ale Tluchoř a regiony ODS tlačily na radikálnější (zjevně na výměnu tří ministrů VV). Nečas pak na to přistoupil. O tom se už v novinách psalo. Za třetí, Kočí s Tluchořem počítali, že se ke třem „rebelům“ přidají další, Kočí s tím počítá i teď. A za čtvrté, nahrávka obsahuje „dohady“ o tom, proč někteří poslanci zatím neodešli z VV, co se děje uvnitř ODS, jak ji celou ovládá Tluchoř a jak Škárka s Kočí spolupracují s deníkem MfD. To všechno je jen o málo víc než nic. Je třeba žádat teď od Týdne.cz to, co zapomněli chtít kdysi na ministru Kalouskovi šéfredaktoři velkých českých periodik: ať to zveřejní celé slovo od slova, a je jasno. Jinak budou mít v Týdnu.cz tutéž možnost, kterou měl Kalousek, tj. nevysloveně licitovat s tím, co v záznamu eventuelně ještě může být. Zatím Kalouskovi polovičaté zveřejnění opět umožnilo zdůraznit, jak je TOP09 na rozdíl od ostatních dvou koaličních partnerů nevinná, a místopředseda ČSSD Hašek vydal bojovné prohlášení, v němž mj. praví:“Jestliže se ukáže, že nynější bezprecedentní ústavní krize byla dlouhodobě připravována a vyvolána uvnitř koalice, neexistuje jiné řešení než okamžitá demise Petra Nečase a nové volby.“ Pokud by se tak stalo, poskytne se tím prezidentu Klausovi obrovský prostor k nejrůznějším pletichám. Na druhé straně, z rozhovoru nanejvýš plyne, že paní Kočí už delší dobu spolupracovala s předsedou poslaneckého klubu ODS, ale nic víc. Nemohla např. vyprovokovat pana Bártu k rozdávání, resp. půjčování peněz, o tom nepadlo ani slovo. Přesto je zjevné, a bylo to zcela zjevné už před zveřejněním odposlechu, že vládní koalice skončila a že jediným východiskem je, aby si to zodpovědní poslanci v koaličních stranách přiznali.

Tento výbuch supernovy (z předchozího plyne, že zpráva přitom není takovou senzací, jaká se z ní dělá, a svědčí hlavně o letoře paní poslankyně Kočí, toto téma nebudu zvlášť rozvíjet, protože jednak je mi vlastní galantnost a kromě toho se nechci vystavovat stíhání za urážku na cti; troufnu si říci jen to, že mi nutkavě připomíná někdejšího poslance za ODS Moravu) zastínil další dnešní události. ČSSD opětovně žádá, aby prezident přijal Bártovu demisi a odvolal Dobeše a Johna, v té souvislosti kritizují, že John bagatelizuje nález odposlouchávacího zařízení u poslankyně Kočí. Nu, vyšetřit by se to mělo. Sociální demokraté žádají i odchod Vondry (nikoli odchod Kalouska). Podle místopředsedy Haška je koalice už jen na papíře, ano, pan místopředseda má pravdu.

Z politického podsvětí mocně zazněl dunivý hlas Jiřího Paroubka. Nechce předčasné volby (protože lidově řečeno nemohou být furt samé volby) a žádá, aby ČSSD tolerovala, samozřejmě nikoli jen tak beze všeho, menšinovou vládu ODS a TOP09. To je návrh řekl bych sadistický a panu Paroubkovi podobný. Pokud ČSSD nechce přímo jít s těmi stranami do koalice (a to nechce), jsou jedinou možností předčasné volby. Kromě toho si nedovedu představit, že by taková menšinová vláda, jakou si představuje pan Paroubek, mohla vzniknout jinak než demisí té současné, a pak by to měl pan Paroubek navrhovat především prezidentu Klausovi. Pan Paroubek mi trochu připomíná stařičkého Nikitu Chruščova, který se už jen coby bezvýznamný penzista domáhal v srpnu 1968 za ruské invaze do „ČSSR“ slyšení u Brežněva – chtěl mu poradit, jak na to má jít.

Hradní právní poradce Hasenkopf tvrdí (mj. v dnešních Lidových novinách), že prezident nemůže přijmout demisi Bárty a odvolat Johna a Dobeše, dokud Nečas nenavrhl nástupce. Jistě, to by se na Hradě líbilo, kdyby prezident nejen odvolával, resp. přijímal demise, ale taky spolurozhodoval o tom, kdo na místo odvolaných a odstoupivších. Napřed musí dr. Hasenkopf novelizovat ústavu a prosadit novelu v obou komorách parlamentu.

Ministr a předseda TOP09 Schwarzenberg poskytl rozhovor Právu. Dnešní situace je podle něho „pravá česká sranda“. Chtěl bych pana Schwarzenberga upozornit, že není komik-konferenciér, který má pobaveně komentovat události. „Zatím to není tragédie, elektřina svítí, plyn topí a čerstvá zelenina se objevuje na trzích.“ To je nestydatá bagatelizace situace z úst člověka, který má na rozdíl ode mne kompetenci a povinnost hledat a nalézat řešení. „Véčkaři“ by prý byli blázni, kdyby obětovali vnitro. Houbeles: bylo by selháním českých politiků, v první řadě taky pana Schwarzenberga, kdyby jim vnitro zůstalo.

Václav Klaus se stal terčem posměchu za to, že v Chile před kamerami zabavil pero, kterým předtím zjevně podepsal nějakou smlouvu s chilským prezidentem. Někdejší Havlův ceremoniář pan Špaček k tomu prohlásil, že je u státníků diplomatickým zvykem nechat si pera, jimiž podepsali důležité mezinárodní dokumenty. Pan Špaček má nepochybně pravdu, nerozumím jen jedné věci: Klaus měl před sebou otevřené pouzdro s perem. Pero vzal, strčil ho do kapsy. Pak pečlivě (prezident je pedant) prázdné pouzdro zaklapl a nechal ho ležet před sebou.

Čtvrtek 14. dubna: Předsedové stran vládní koalice ujistili prezidenta, že se chtějí dál podílet na vládě. Složení trojice ovšem není reprezentativní, John i Schwarzenberg jsou předsedy spíše dekorativními. Výše uvedený závazek jim ovšem jejich významní straničtí kolegové jistě odsouhlasili. Bohužel nejde tolik o to, co koaliční partneři chtějí, ale o to, čeho jsou schopni: zdá se že jsou schopni všeho kromě jediného: dohromady vládnout. Tahle koalice už vyčerpala své možnosti, její dosavadní vládnutí je jedna jediná rvačka, teď se možná uklidní, na chviličku, a pak se do sebe zase pustí, jen daleko s větší vervou. Nikdo mi nevymluví, že obrodný proces na ministerstvu obrany, iniciovaný Vondrou nepochybně s Nečasovým požehnáním, neměl vést k tomu, aby dostal zahulit Kalousek. Kalousek se Nečasovi odvděčil tím, že mu Vondru tak říkajíc odpálil. Věci veřejné (tedy pan Bárta) usilují o stranickou očistu, bohužel v ODS, kterou je třeba zbavit kmotrů, a v TOP09, kde sídlí dinosauři (teď prý chystají žalobu na Kalouska). Kalousek se spojil s Nečasem ve věci vystřídání dvou ministrů VV (bez ohledu na to, nakolik je žádost věcně podložená, je zjevné, že kdyby to VV strpěly, dají najevo, že si nechají líbit všechno). Prezident se snaží státotvorně přivést tuhle společnost k jednomu stolu, těžko se zbavit dojmu, že mu takový stav koalice vyhovuje, protože mu umožňuje ji dirigovat daleko víc, než mu nabízí ústava. To by do budoucna znamenalo faktickou změnu ústavního systému bez formální změny ústavy, byla by možná proto, že politické strany se nedokážou bránit: ČSSD, jak se zdá, nemá jasno, o co jde, a koaliční strany jsou natolik zakousnuty do sebe, že na nic jiného než na permanentní rvačku nemají čas. Tenhle stav je krajně nebezpečný. Fakticky to znamená, že Klaus přejal Havlovu tezi o nedostatečnosti politických stran (nad nimi musí stát prezidentská autorita, to tedy ano, nad těmi třemi, které jsou u vlády, protože ty žádnou autoritu nemají a na politiku už skoro nemají čas), jen to neříká na plná ústa.

Mezitím do novin pronikly další informace o tom, co všechno obsahuje nahrávka Kristýny Kočí, jak se nyní píše třináctiminutová (ne dvacetiminutová, jak jsem mylně převzal z novin). Plné znění teď už zná kdekdo. Paní Kočí používá spojení „my spolu s Petrem“ (rozuměj Tluchořem). Klaus je nebezpečný, ale nevydrží nápor informací (tedy posere se, jak říká paní poslankyně lidově). Navíc se za ni prý hodlá postavit Havel. S Tluchořem paní poslankyně nespala ( i tady používá taky jadrnější výrazy). K tomu všemu jen dvě poznámky: když sama tvrdí, že to byla cílená mystifikace, je to samozřejmě směšné, a navíc lidé, kterým se to pokouší nabulíkovat, nemohou nemít dojem, že je má zas pitomce. Zároveň řeči jako „my s Petrem“, tvrzení o společné akci vedené už devět měsíců a o Havlových sympatiích dodávají výrokům paní poslankyně vysloveně chlestakovský charakter, připadá mi zjevné, že svou účast v údajných vysokých „politických hrách“ neobyčejně nafukuje. Mělo by se to brát přece jen trochu kriticky. A druhá, zcela zásadní věc: kvůli tomu, co všechno ta nešťastná slepice do skrytého mikrofonu nakdákala, by se nemělo zapomínat, že nahrávat někoho, a zvlášť někoho, kdo nám jako dejme tomu kamarádovi důvěřuje, je mimořádně ohavná věc, a ten, kdo to dělá, si za tento čin zaslouží nejhlubší opovržení. Zejména tam, kde paní poslankyně mluví o spaní či nespaní, mi ten záznam vzdáleně, ale nutkavě připomíná pornonahrávku učitelky ze Znojma, kterou před dvěma lety její pořizovatelé umístili na internet. To, co jsem o tom tenkrát napsal, si dovolím právě v této souvislosti připomenout.

A konečně výstup z odpoledního jednání schůzky K12, pokračování té noční, která byla bez v pondělí, doufejme, že se do té doby neprovalí nějaký další skandál. K dispozici je několik variant, přesněji řečeno 7 (tvrdí to aspoň premiér Nečas), podle jedné z nich by mělo být vnitro svěřeno nestraníkovi, s jehož nominací budou souhlasit i VV. Tohle měl Nečas udělat hned loni v létě, teď už je nejspíš pozdě. O předčasných volbách, jak se zdá, už nikdo z koaličních partnerů neuvažuje, ačkoli je to jediná možná cesta, navíc taková, která by uzemnila i příliš rozbujelé ambice pana prezidenta (Sněmovna by ho postavila před hotovou věc). Také ČSSD chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě: musí počítat s tím, že neprojde, protože pak by se dostal dvakrát ke slovu prezident a jednou paní Němcová (což je, řekl bych, totéž).

Předseda TOP09 poskytl další rozhovor Právu. Prohlásil tam mj.: „V kritických situacích je nejdůležitější – poslušně hlásím – držet hubu.“ Pan Schwarzenberg se tak nepřímo hlásí k dvěma tradicím – ke švejkovské i k té, kterou mimovolně založil po roce 1945 Jan Masaryk.

„Vždyť kde to žijeme, aby se odposlouchávali poslanci?“, ptá se teatrálně ministr a předseda VV John v souvislosti s údajnou „štěnicí“ v ložnici poslankyně Kočí. To je moc fajn. A to, co provedli paní Kočí s nahrávkou jejích výroků, je totéž co odposlech. (V této souvislosti je slušné připomenout, že paní Kočí objevila odposlouchávací zařízení v pondělí, a v té době už podle svých vlastních slov věděla o tom, že ji v sobotu nahráli. Zařízení tam podle expertů bylo nejspíš jen krátkou dobu. To je opravdu zvláštní).

A nakonec něco úplně mimo rovinu politických skandálů: týká se smrti, a to docela konkrétní. Když je člověk úplně mladý a někdo z vrstevníků, zvlášť těch, kteří mu byli blízcí, umře, je to strašná a nepochopitelná tragédie. Stárnutím se jakoby blíží k frontové linii: v mládí, v hlubokém týlu, byla smrt tragická a neopochopitelná náhoda. Za pár desetiletí už vybuchují šrapnely blíž a blíž, mrtvých je víc a víc, a jediná jistota je, že nakonec jeden zasáhne i jeho. Vlastně jen z článku Petra Placáka v LN jsem se dozvěděl, že včera ráno zemřel ve věku 78 let Zdeněk Vašíček. V devadesátých letech byl jedním z mála exulantů, s nímž měla Demokratická iniciativa blízké vztahy. Pak jsme se pár let vídali na Fakultě sociálních věd. Vážil jsem si ho. Další slušný člověk, kterého už nikdy nepotkám.

Pátek 15. dubna: nejprve popořadě aktuální události dnešního dne: předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř obvinil ministra Johna, že využívá policie ke sledování politiků, konkrétně jeho a poslankyně Kočí (jde o jejich časté schůzky v posledních měsících). Ministr to odmítl, ale zároveň přiznal, že ho o schůzce informoval mailem policista (prý příslušník parlamentní ochranné služby) dopisem na veřejný mail. To je zvláštní: byl mail podepsán, mluvil poté ministr s autorem dopisu (to by nemělo být těžké, ministři jsou v budově PS pečení vaření)? Věc mi připadá zvláštní, znovu upozorňuji, že o čilých stycích mezi panem Tluchořem a paní Kočí mluvil do novin v posledních měsících kdekdo, a nevím, proč by něco, čeho si zjevně museli lidé, kteří se v prostorách PS pohybovali, vidět, musel nahlásit právě policista, nebo snad dokonce úkolovaný policista. A proč to pan John takhle napůl přiznal. Premiéru Nečasovi se Tluchořova iniciativa (svolal k tomu vlastní tiskovku) moc nehodila, zřejmě už pracuje na resuscitaci koalice, vyjádřil naději, že jde (v případě toho policisty, ne pana Tluchoře) o akci nějakého iniciativního blba. V Kramářově vile jednalo o situaci grémium ODS, podle premiérových slov se shodli na tom, že budou usilovat o pokračování koalice a o shodu ohledně dodatku ke koaliční smlouvě. Grémium prý schválilo postup vyjednavačů ODS. Podobně vstřícně mluvil po svém návratu z Německa ministr Schwarzenberg, nepochybně je to tedy i linie TOP09 (TOP09 se zjevně obává, že by se ODS mohla za jejími zády dohodnout s ČSSD). Pokračování na bázi nynější koalice podporuje prý i většina regionálních organizací ODS. Ale někteří lidé z pražské organizace (Alexandra Udženija) a místopředseda Blažek (z Brna) jsou pro to, aby spolu vyjednávaly ODS, TOP09 a ČSSD (tedy v tom případě, že VV si bude dále „diktovat podmínky“; spravedlivé je říci, že VV se snaží zuby nehty udržet si ministerstvo vnitra). Pro předčasné volby ovšem nejsou. Taky podle poslance Bendy jsou předčasné volby nešťastné řešení, které nikdo nechce. Pokud by byly, není prý vyloučeno, že tu budeme mít desetiprocentní Věci veřejné nebo dokonce desetiprocentní Dělnickou stranu. Tedy za prvé: co to znamená „nikdo“? Podle průzkumů (které se mohou mýlit, jistě, ale o něco, ne třeba o 50%) je pro předčasné volby většina lidí. A za druhé: čím později na předčasné volby dojde, tím pravděpodobnější je těch deset procent pro VV nebo DS (na DS moc nevěřím, ale stačilo by, kdyby 10% získala např. Suverenita). Pokud bude ODS dávat najevo takový strach z předčasných voleb, je pro VV papírový tygr, a právem. Prezident Klaus se sešel na Hradě s předsedou ČSSD Sobotkou. Schůzka se uskutečnila na Sobotkovu žádost (prezident mu zjevně rád vyhověl). Co Sobotka řekl, není těžké rekonstruovat: sociální demokraté požadují předčasné volby, za stávající situace o premiérské křeslo nestojí. Věci veřejné podaly trestní oznámení na neznámého pachatele ohledně údajného podvodu při rozhodování ministerstva financí o státních dotacích. Neznámý pachatel, to zní hezky, tak trochu jako neznámý vojín, neměl by se zřídit někde hrob neznámého pachatele? Neznámý pachatel by v tomto případě ale zřejmě mohl, nebo tedy měl (jde o intenci) být záhy identifikován jako ministr Kalousek. Věci veřejné jsou organizace veskrze altruistická: v posledních dnech a hodinách bojují především za zachování vlády a za Petra Nečase, proti němuž se spikli kmotři a nepochybně i dinosauři (ostatně každý kmotr je taky dinosaurus, nebo snad ne?) Nečas, ten se má. ve vlastní straně je obklopen zradou, zato ho chrání Věci veřejné. Ochrana může být účinná, ve VV je řada lidí, kteří mají s něčím, jako je ochranka, praktické zkušenosti. Nejdůležitějším momentem ochrany Nečase je snaha ubránit ho před možností, že by se zbavil ministra vnitra Johna. A konečně: předsednictvo ČSSD se rozhodlo vyvolat hlasování o nedůvěře Nečasově vládě. Požádají o to v pondělí, hlasovalo by se hned po Velikonocích. Pokud do té doby ODS neuokojí Věci veřejné, dá se čekat, že vláda padne. Pak bude mít karty v rukou prezident. Opakuji, pokud se ODS (a TOP09) předčasných voleb tolik bojí, nemá šanci. Ostatně proč se bojí TOP09, vždyť je to jediná strana, která není zasažena žádným skandálem – tedy aspoň podle slov jejích čelných představitelů. Jednat ovšem nemohou o spoluvládnutí (o tom se s nimi v této situaci ČSSD pochopitelně nebude bavit), ale o předčasných volbách.

Místopředseda TIOP09 Ženíšek si v dnešním právu klade otázku, proč prezident Klaus dělá to, co dělá. Vidí dvě možná vysvětlení: „Buď … vycítil šanci posílit své postavení na politické scéně na úkor předsedy vlády, nebo hájí zájmy Víta Bárty či Radka Johna.“ Druhou možnost vylučuji, pan prezident vždycky hájí své zájmy.

V souvislosti s prezidentovým zátahem na chilské pero (viz naše dnešní glosa) přinesla MfD zprávu o to, jak se kdysi dávno, v roce 1991, irská korespondentka listu Christian Science Monitor, která seděla vedle tehdejšího československého ministra financí na jakémsi mecheche, začala shánět po svých riukavičkách, jež si odložila na stůl. Klaus je prý po určitém váhání vydal. Pokud je to pravda, je velké štěstí, že si dámy při recepcích odkládají na stůl pouze tak nevinné součásti oblečení, jako jsou rukavičky!

„No a?“, ptá se v minirozhovoru pro LN Vít Bárta poté, co mu připomněli, že nahrávku paní Kočí pořídily VV. Otázka nepostrádá jistou logiku, s tajným nahráváním začala kdysi investigativní žurnalistika nejprve na Nově, pak pokračovala v MfD. Proč by média směla šmírovat politiky a politici by se navzájem šmírovat nesměli? To je porušení rovnosti před zákonem.

„Velmi bych varoval před nějakým upachtěným řešením, v něž někteří věří. Že se politická divize ABL jen přeskupí, ve státní správě ale fakticky zůstane a bude pokračovat všechen ten marasmus, jak ho nyní v podání Věcí veřejných vidíme“, říká Mirek Topolánek na závěr rozhovoru, který poskytl LN. To je pravda, jen je to třeba trošku upřesnit: nejde o marasmus v podání Věcí veřejných, ale o marasmus v podání koalice. A za druhé, upachtěné řešení jsou i různé pokusy zavánějící velkou koalicí nebo opoziční smlouvou. Jediné neupachtěné řešení jsou předčasné volby. Možná by bylo užitečné, kdyby se tři velké demokratické strany, ODS, ČSSD a TOP09 před tím společně a veřejně zřekly pojetí politiky jako specifické formy třídního boje.

A nakonec jedna věc, která mne s minimálním odstupem času poněkud zaráží (a všimli si toho i v MfD): je opravdu zvláštní, že paní Kočí řekla tomu svému kolegovi do skrytého mikrofonu skoro úplně přesně to, co chtěl pan Bárta slyšet. To je prosté konstatování, závěry si dělat netroufám.

Sobota 16. dubna: Všechny tři koaliční strany prý sbližuje obava z ČSSD. To je dost mimo, ODS (a možná taky TOP09, ale ta existuje pořád jen tak napůl a tedy se nemusí tolik bát, pokud zanikne, přijde jen o půl existence) by měla mít hlavně obavy z Věcí veřejných, prezidenta (a samozřejmě standardně z KSČM) a ODS a ČSSD by si měly domluvit nějaká základní pravidla slušného chování jako dvě strany, které by měly být navzájem v opozici, ale nikoli ve stavu studené války a třídního nepřátelství. To je standardní politická situace, prezident usiluje o nestandardní, v níž by se postavil do čela armády kapitalistické spásy.

A prezident má úspěch, podařilo se mu nahlodat ODS. Značně mu pomohlo to, jak se katastroficky kompromitoval šéf klubu ODS Tluchoř s poslankyní Kočí (moc by mne zajímalo, jak to dokáže politicky přežít). Poslanci Šťastný a Doktor se dost sprostě pustili do Topolánka (Topolánek měl a má v lecčems pravdu, i v tom rozhovoru pro LN, zejména tehdy, když hodnotí politiku prezidenta Klause; jistě, to se panu Šťastnému nelíbí). Pro vstřícnější postoj k ČSSD jsou poslanec místopředseda Pavel Blažek a členka pražské výkonné rady (a pražská radní) Udženija, jsou však v menšině a myšlence předčasných voleb se vyhýbají, jde jim spíš o zjevnou či skrytou spoluvládu na základě současného rozvržení sil. Očekávat něco podobného od ČSSD v současné situaci je nerealistické. Velmi špatné znamení je, že z bruselského hrobu se probudil k politické aktivitě stranický upír Zahradil. Nečas bude nejspíš bezmocně balancovat mezi různými uskupeními ve straně, která se dezintegruje. ODS není schopná se smířit s myšlenkou, že ji v lepším případě čeká role důvěryhodné opozice v jakž takž normálním státě, v horším podíl na rozvratu, za nějž jako součást nedůvěryhodné koalice ponese zodpovědnost. Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej.

Jediné plus naší situace je, že konečně víme, kde vzal poslanec Babák (VV) peníze na velkorysou šestimilionovou půjčku vlastní straně: podle dnešního Práva mu novozélandský majitel firmy WCM CZ, kde Babák dělal jednatele, „dal volnou ruku v nakládání s volnými prostředky firmy.“ Babák o tom podle práva říká: „Jelikož jsem se staral o vše, pan Cliford mi řekl, dělej si s penězi, co chceš. Až je budu potřebovat, tak ti to dopředu řeknu as ty mi je vrátíš.“ K tak velkorysému šéfovi je třeba panu Babákovi gratulovat.

„Máme i nestranické dobrovolníky na vnitro“, praví v dnešním rozhovoru pro Právo nominální předseda Věcí veřejných Radek John. To je zjevné, strany jsou pro straníky, Věci veřejné jsou pro všechny. Na začátku byla bezpečnostní agentura, na konci se rýsuje něco jako Občanské fórum, s vymoženostmi, které skýtá internet (např. virtuální volby, všichni občané budou rozhodovat přímo o všem, každé ráno si sednete k počítači, během deseti minut absolvujete dvacet hlasování a parlament se stane zbytečným). A jako porodní dědeček této vypečené demokracie bude fungovat zapřísáhlý stoupenec „standardní politiky“ Václav Klaus. Ostatně ministr John má jakýsi malér, přiznal, že o schůzkách poslance Tluchoře s poslankyní Kočí ho informoval (mailem) blíže nespecifikovaný člen parlamentní policejní ochrany. Podepsal se jako „špatně placený policista“, chtěl tím naznačit, že by měl dostat přidáno? Nevím, proč k tomu bylo zapotřebí policistů, mluvil o tom každý, prý i servírky v parlamentní restauraci. Pan ministr John ovšem neporušil žádný zákon ani nezískával od policie pod rukou informace, vysvětlila nám právní expertka VV a předsedkyně ústavně právního výboru Sněmovny Karolina Peake. Ministr získanou informaci „nevyužil, jen ji sdělil na jednání špiček koalice“. No sláva, aspoň v tomhle máme tedy jasno.

Petr Kupec informuje v MfD o nové maďarské ústavě a pozastavuje se nad tím, že v preambuli nové maďarské ústavy se skví věta „Bůh žehnej Madarům“. Chtěl bych ho upozornit na to, že tato věta (Isten áldd meg a magyart) se především skví jako první verš v maďarské hymně, která byla hymnou nejen za Horthyho, ale i za Rákosiho, Kádára, Horna i Gyurcsánye (a je přirozeně hymnou i dnes). A za druhé na to, že v Maďarsku přece jen věří v Boha nesrovnatelně víc lidí než u nás. Já bych chtěl mít něco podobného v naší ústavě, nahlížím však realisticky, že to není možné, u nás věříme tak nanejvýš v mimozemské kosmonauty.

Pozoruhodný článek uveřejnil v dnešní MfD Bohumil Pečinka. Neobyčejně podnětná je především citace toho, co o přeběhlictví (přesněji řečeno tak zvaném přeběhlictví) říkal pan prezident v létě loňského roku v rozhovoru pro časopis Týden. Z Pečinkova článku cituji v rubrice Řekli napsali (přesněji řečeno budu citovat od zítřka od večera). Je velmi prospěšné si občas osvěžit paměť.

V rozhovoru pro MfD řekl dnes předseda ČSSD Sobotka: „Nyní mi vláda připomíná spolek autistů, kteří se pod stolem okopávají a nejsou schopni komunikovat se zbytkem světa. Tím neuvěřitelně rychle ztrácí morální kredit.“ To docela sedí, přesnější by bylo říci, že už ho definitivně ztratila. Pan předseda se domnívá, že by byla prospěšná domluva, aby reformy po volbách se prosazovaly i s opozicí. Po volbách bude nejspíš vládnout ČSSD. Prosazovat reformy s opozicí je zbytečné, je přirozené, že opozice chce něco jiného než vláda. Postačí, když ČSSD nebude opozici sprostě urážet. V tomto smyslu potřebuje tak trochu deparoubkizovat i pan Sobotka.

V rozhovoru pro LN premiér Nečas docela správně upozornil na to, že se slíděním a zveřejňováním nahrávek soukromých schůzek začali novináři. Tedy přesněji média, a úplně konkrétně MfD. Politici měli kde si brát příklad. A mediální řev ohledně tzv. náhubkového zákona bylo pořádné pokrytectví.

Pondělí 18. listopadu: Jeden z možných projektů na další politické uspořádání prý je menšinová vláda TOP09 a ODS, podporovaná v reformních krocích mimovládními Věcmi veřejnými (předpokládá se, že VV přitom přijdou taky o ministerstvo vnitra). Pokud na to ty dvě zbývající strany přistoupí, dá se usoudit, že definitivně zešílely: budou pracovat s dvaceti – jednadvaceti přeběhlíky stmelenými v jednoho přeběhlíka kolektivního. Přeběhlík bude mít kompetence neomezené, zodpovědnost nulovou. Ježíši Kriste, to snad není pravda, jak může někoho (kromě VV, samozřejmě) něco podobného vůbec napadnout? Předseda TOP09 Schwarzenberg mezitím vyvolává do světa, že žádný nestranický odborník, který by mohl být ministrem vnitra, neexistuje, ovšem že ne, každá z koaličních stran by na něm chtěla něco jiného, totiž aby zavařil těm zbývajícím dvěma.

Exministr vnitra Langer je snad jediný člověk z ODS, kdo se docela otevřeně vyjádřil pro předčasné volby, a to i za tu cenu, že by v nich zvítězila opozice (to je víc než pravděpodobné, dnešní průzkum STEM předpovídá ČSSD a komunistům dohromady ústavní většinu, ČSSD by mohla mít přes devadesát mandátů, průzkumy STEM je ovšem třeba brát tam, kde věští slávu ČSSD, cum grano salis). Vymetení VV by podle něho „bylo vítězství pro každého, bez ohledu na to, jestli je modrý, oranžový, růžový nebo jakou má barvu.“ Je zajímavé, že si v tom a nejen v tom (včera v ČT) docela notoval s exministrem a expertem sociálních demokratů na vnitro Bublanem. Upřímně řečeno, i já bych se cítil s panem Bublanem na vnitru o trochu bezpečněji než teď. Klausův milec Boris Šťastný se samozřejmě do Langra obul (Langrův postoj je prý paradoxně totožný s postojem Bohuslava Sobotky, tedy úhlavního nepřítele svobody a demokracie, fuj).

V dnešním Právu vyšel čtenářský dopis, naznačující, že by politický problém měl být přenesen do ulic. Předseda ČSSD tam zase nepříliš zaobaleně označuje premiéra Nečase za padoucha. Podivným manýrám opozice a jejích příznivců je věnována naše dnešní glosa.

Ve Finsku uspěla v parlamentních volbách populistická a protiervropská strana s otřesným názvem „Praví Finové“. Strana je prý umírněnější než byl kdysi Le Pen nebo nebožtík Haider. Zejména pokud jde o koaliční kompatibilitu, nemají s ní ostatní finské parlamentní strany problém. To je zajímavé – podobná silná strana u nás zatím chybí, v tom nejsme evropští. A pan prezident se tolik snaží. Nepochybně dřív nebo později uspěje. A pak budeme mít vládu jako řemen.

V Chorvatsku je velký poprask kvůli tomu, že haagský tribunál odsoudil generála Gotovinu. Generál velel operaci, při níž bylo vyhnáno několik set tisíc etnických Srbů z tzv. Republiky srbská Krajina (část chorvatského území obývaná Srby). Podle chorvatské ministerské předsedkyně byla vojenská operace „Bouře“ legální operací, jejímž cílem bylo osvobození chorvatského území. Haagský tribunál byl jiného názoru a nadělil generálovi solidní flastr. To vyvolalo v Chorvatsku pobouření, přičemž umírněnější vláda je, jak už to bývá, v horší pozici než tak říkajíc chorvatský pracující lid. Nesdílím názor, že by se Chorvati byli během balkánského konfliktu chovali líp než Srbové. Nesdílím ani opačný názor. Byli jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Srbové jako někdejší dominantní národ jihoslovanského miniimpéria na tom jen byli na začátku konfliktu relativně líp a využili toho. Taky by si všechny národy té oblasti měly své darebáky potrestat samy, jinak to budou vždycky brát jako křivdu. Nicméně masové deportace na český způsob (viz vyhnání sudetských Němců) se v civilizované Evropě dít nesmějí a je třeba, aby o tom vyhnaní i vyhánění společně věděli.

„Klaus: Padne-li vláda, není to konec světa“, zní titulek v MfD. Jistě není, pro Klause je to spíš začátek. Pokud by se dejme tomu demokratické strany (ODS, TOP09, ČSSD) domluvily a odhlasovaly si ve Sněmovně společné volby, podstatně by se zmenšila možnost, aby do bolavé situace strkal pan prezident své všetečné prsty. Prezident v rozhovoru pro MfD i pro LN tvrdí, že byl natolik velkorysý a připustil, aby po posledních volbách dostaly šanci strany, co se umístily na druhém, třetím a čtvrtém místě. To není pravda, umístily se na druhém, třetím a pátém místě.

V divadle Rubín zinscenovali odposlech poslankyně Kočí, prý podle vzoru úspěšného skeče o „kapřících“. Připadá mi to jako dost velká prasárna. Odposlechy fotbalových bossů byly policejní (někdo je ovšem, pokud se nemýlím, ukradl) a šlo o problém tak říkajíc trestněprávní. Tady jde o problém politický a odposlech má morálně problematický přídech (pořídil ho podloudně a zákeřně člověk z VV, kterému Kočí důvěřovala). Nechci paní Kočí ani náhodou glorifikovat, ale trvám na tom, co jsem k případu napsal 14. dubna (viz níže). Vůbec se nedivím, že se paní Klasnová při produkci smála až se za břicho popadala. Připadá mi to poněkud ohavné.

Pan prezident se rozhodl pomoci bezradné koalici a opatřit jí stoprocentně nestranického ministra vnitra. Této velkorysé nabídky se týká naše pohádka na dobrou noc, kterou na internet umístím, jak se sluší a patří, až večer, po setmění.

Úterý 19. dubna: Nejprve události dne: pozdě v noci se „K12“ shodla na něčem, co premiér interpretuje jako kompromis: pan John odchází z funkce ministra vnitra, ale zůstává ve vládě jako vicepremiér a bude mít na starosti boj proti korupci. Pan Bárta odchází z vlády, nahradí ho jeho náměstek, který je přesvědčen, že odchod pana Bárty je dočasný. Jakmile se očistí z nařčení, že uplácel své spolustraníky, vrátí se na své původní místo. Ministr Dobeš zůstává ve funkci. Ministrem vnitra se stane nestraník Jan Kubice, který kdysi velel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a od policie odešel pro neshody s vedením policie a ministrem Langerem (pokud jsem tomu dobře rozuměl, pan Kubice byl jakýsi „spolukandidát“ ODS a Věcí veřejných). Je zjevné, že premiér pořádně ustoupil od svého radikálního stanoviska k Věcem veřejným a prosadil jen změnu na ministerstvu vnitra, která je vyvážena tím, že Radek John zůstává ve vládě a získal jakýsi puvoár plést se novému ministru pod nohy. Kubice jako ministr vnitra bude působit jako rudý hadr na ČSSD, protesty sociálních demokratů proti jeho vystoupení v PS těsně před volbami roku 2006 nebyly nepodložené. Tom ovšem koalici jistě netrápí. TOP09 je krajně spokojená, Nečasovo řešení fakticky potvrdilo její svatouškovskou ideologii čistého středu mezi lotry na obou stranách (ODS a VV). Aby se neřeklo, prohlásil předseda poslaneckého klubu strany Gazdík, že i ona vyšla z krize „mírně ušpiněna“ ( ale jen proto, že nese vládní odpovědnost, ač samozřejmě nemá žádné skandály). Premiér se snažil vyhovět na všechny strany (VV, TOP09, prezident), povedlo se mu to proto, že důkladně couvl ze svého (pochopitelného, ale trochu podivně artikulovaného) odporu k VV. Že by takhle vzniklo nějaké aspoň trochu stabilní uspořádání, je nesmyslná představa, VV pochopily, že ODS s udělá vše, aby se vyhnula předčasným volbám, a dávají najevo, že se ani s tímto „kompromisem“ do budoucna neuspokojí. Z dnešního zasedání poslaneckého klubu VV vyplynulo (asi), že budou hlasovat proti vyslovení nedůvěry vládě. Kabinet však má pouze podmíněnou podporu poslanců VV a hlavně, Nečas má splnit slib o širší rekonstrukci vlády. Ta musí stát, podobně, jako se to už prý stalo v případě VV, na „presumpci viny“. Kromě toho musí kabinet dokončit návrh důchodové reformy a připravit reformu zdravotnictví. Moc by mne zajímalo, zda se tento „smír“ dožije příštího úterý. Spokojen je prezident Klaus, bude teď prý rozhodovat velmi rychle, protože strany mají dostatečný vnitřní zájem, aby koalici dále držely. Je tu ovšem taky zájem „nemalé skupinky“ (jak krásné slovní spojení, na to se za totáče nezmohli, tenkrát skupinky bývaly malé až nepatrné, dnes jsou sice nemalé, ale to nic nemění na jejich bytostné skupinovosti; už se moc těším na to, až bude klaus říkat „obrovská skupinka“), které se to nelíbí a stále bude sypat písek do soukolí. A Dobeš je prý už takřka nejlepším ministrem školství za poslední desetiletí (jak by ne, vyšel mu vstříc s Bátorou). Prezidentovi se ovšem úspěšně daří vnášet rozkol do ODS a získávat jinou „nemalou skupinku“ na svou stranu. Přihlásili se k němu – jak jinak – dr. Šťastný, dále Pavel Bém (resuscitovaná politická mrtvola), poslanci Doktor Rádl a Bauer. Cíl jejich útoku (v tuto chvíli, po případu poslankyně Kočí, poměrně snadný) je předseda poslaneckého klubu Tluchoř. Nepochybně se dřív nebo později přidá předsedkyně Sněmovny Němcová, pro níž je Klaus nepochybně „sexy mozek“. Premiér se zatím nepřidal, Klausovy názory prý uznává, ale pokud jde o VV (a ABL) nemůže s ním souhlasit. Skoro to teď vypadá, že se bude snažit balancovat, a když první skupina převáží (což bych si tipnul), bude někam odsunut jako již nepotřebný.

V souvislosti s Maďarskem se teď píšou v novinách neuvěřitelné hovadiny. Martin Hekrdla v Právu vztahuje tisíciletou tradici Svatoštěpánské koruny k roku 1222 (ve skutečnosti se počítá od korunovace svatého Štěpána v roce 1000). Prezidentem v Maďarsku je prý László Solyom, Orbánův člověk. Ve skutečnosti se jmenuje Sólyom a není Orbánovým člověkem ani prezidentem, protože ho FIDESZ dal vystřídat (dnešní prezident se jmenuje Pál Schmitt). První verš maďarské hymny od Práva po Palatu v LN překládají „Bože žehnej Maďarovi“, asi aby prezentovali komickou zaostalost toho národa, správný překlad je „Bože žehnej Maďarům“; maďarština má pro to, co se označuje slovem „uherský“ a dělá se z toho mystika, a pro slovo maďarský jeden výraz, „magyar“, podobně jako čeština má pro německá slova böhmisch a tschechisch jedno slovo, český. V MfD si pan Kupec už zjistil, jek je to s tím žehnáním Maďarům, ale zato se dovolává Roberta Fica coby autority (myslím, že v Česku lidé dobře vědí, kdo je Robert Fico). Čecháčci si léčí své mindráky tam, kde realisticky odhadují, že nemohou dostat po čenichu (na Němce si už netroufnou, byli by k smíchu). Je to hnusné. K tématu se ještě vrátím.

Středa 20. dubna: vládní koalici (a především premiéru Nečasovi) se podařilo uklohnit kompromis, který galvanizovanou politickou mrtvolu vlády udrží ještě pár týdnů nebo snad měsíců při životě. Jak se říkalo v době, kdy po neslavném životě umíral někdejší prezident „ČSSR“ Svoboda, všechny přístroje fungují normálně. Zároveň se nad vládou vznáší Damoklův meč, protože Věci veřejné tuší, že oba její koaliční partneři se ničeho nebojí tolik jako předčasných voleb (VV se bojí míň, není vyloučeno, že po této stránce lépe odhadují rozložení sympatií ve veřejnosti), a daly Nečasovi do června čas na další perestrojku vlády, která by podle jejich představ tentokrát měla postihnout hlavně ODS (TOP09 sice taky, ale předpokládám, že když nebude zlobit, VV s v první etapě nad Kalouskem smilují, Bárta na rozdíl od různých Napoleonů minulosti nejspíš dobře ví, že nelze najednou bojovat na dvou frontách). Zato s Vondrou to vypadá bledé, nesnáší ho prezident Klaus, považuje jej za nespolehlivého přeběhlíka z tábora Pravdy a Lásky. To je pro ministra obrany velmi špatný signál, Klaus výrazně posílil, i právní experti poukazují např. na to, že když Nečas stáhl žádost o odvolání Dobeše, dal prezidentovi fakticky placet k tomu, aby odvolání bránil. Další na paškále je předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř, prezident už mluví o „tluchořovské klice“, která by mohla křehkou květinu koaliční dohody zašlápnout. Klub je v té věci rozdělen a nedovedu si představit, že za současné situace (prezidentovi příznivci v ODS jsou v ofenzívě) a poté, co se sám namočil ( hlavně poslankyně Kočí ho namočila) do údajného pokusu o „puč“ ve VV, by se pan Tluchoř mohl ve funkci udržet. Nejpotupnější roli strejcovského smiřovače vzal na sebe předseda TOP09 Schwarzenberg, nemohu si pomoci, jeho přístup k domácí politice mi připadá cynický, tady nejde o žádné „naše furianty“, tady jde o vážné věci. Tématem „dohody“ se zabývá naše dnešní glosa.

Premiér Nečas zdůvodňuje svou faktickou kapitulaci ekonomickými důvody. To je čirá mystika, mohl by mluvit taky o mimozemských kosmonautech. Ekonomické problémy se nejspíš dostaví, bude-li tato vláda chcípat ještě tři čtvrtě roku. Taky mluvit o potřeba zachránit reformy je mystika, řekl bych, že žádné nebudou. Kdosi z vedení ODS prý podle MfD řekl: „A představte si, že by byly předčasné volby. Pro nás by to byl masakr.“ Nebojte se, hoši,pokud budete dělat takovouhle politiku, masakr sice oddálíte, ale o to bude horší. Je to jako upsat se čertu. Můžete to oddalovat, ale nakonec rohatý stejně přijde a zkasíruje vás jak se sluší a patří. Další lhůta vyprší v červnu (tehdy již zcela rekonstruovaná vláda požádá o důvěru). Jiní mluví o tom, že vládu zachránila sebevražda ODS. Omyl: sebevraždu sice spáchali, ale dost bych se divil, kdyby tím vládu zachránili.

Jiří Pehe vyjadřuje v Právu obavy z toho, že radikalizace veřejnosti by mohla přivést do hlavního proudu extremisty. Obávám se, že už tam jsou.

Zítra oslavuje ODS dvacet let od založení. Na oslavu na Žofíně pozvali dokonce i Topolánka, to je výraz jakési velkorysosti, nepochybně je přejde, až stranu zase dostane pod kontrolu Václav Klaus. Topolánek dal před časem najevo, že podporuje Nečase, přestože ho kdysi pomáhal zaříznout (což je nepochybné). Klausovi lidé v ODS přitom tvrdí, že Tluchoř ve spojení s Topolánkem kul proti Nečasovi pikle. VV zase úniky informací o údajných Bártových půjčkách poslancům strany vykládali jako spiknutí kmotrů v ODS proti Nečasovi. Chudák Nečas: je to sice dobrák od kosti, ale slabý, a tak ho všichni chtějí bránit. Na takovou pověst není proč být hrdý.

Čtvrtek 21. dubna: Prezident Klaus dnes jmenoval nové ministry dopravy a vnitra. Nečas mu zjevně ustoupil v pravý čas, prezident sice mohl zdržovat, ale ne otálet do nekonečna, za pět – šest dní by se stala jeho pozice těžko udržitelnou.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny premiér Nečas uvedl, že „očista vlády od ABL“ má pokračovat, s Johnem odchází z ministerstva vnitra náměstek Moroz, zjevně Johnův a Bártův člověk (Nečas prý jeho odchod už předjednal s novým ministrem Kubicem). Náměstek ovšem údajně odchází s Johnem do „Vládní protikorupční rady“ (měla by mít i vlastní policii a právo vyslýchat podezřelé na mučidlech, to prosím jen spekuluji, ti, co se přiznají, budou po starém dobrém způsobu upáleni). Také ministr Dobeš prý nemá mít definitivně vyhráno. Zdá se, že v noci z pondělí na úterý bylo domluveno jen vratké příměří, i když premiér nejspíš jen reaguje na to, co už v úterý daly najevo Věci veřejné. Máme se na co těšit. (Pokud jde o náměstka Moroze, zprávu jsem převzal z lidovek.cz, v Událostech na ČT1 zdůrazňovali naopak, že Kubice žádné podstatnější změny nechystá; dnes je těžké něčemu věřit, političtí protivníci si na sebe navzájem a na média chystají různé informační pasti, každý každého odposlouchává a výsledky zveřejňuje, přistižení se sami prohlašují za lháře; je to dosti specifická forma demokracie).

Jakousi tečkou za politickou krizí zatím jen nedokonale zažehnanou jsou průzkumy veřejného mínění, týkající se preferencí politických stran. Dnes dalo k dispozici svá čísla CVVM (následující čísla jsou volební model), výsledek je střízlivější než v případě STEM, ale i CVVM předpokládá ztrátu koalice: ČSSD má 35 procent, získala proti březnu procento, ODS pouhých 22, ta si nepolepšila ani nepohoršila. Třetí je TOP09 s 15,5 (plus 2%), čtvrtí komunisté 12%, stejně jako v březnu. Věci veřejné se vznášejí nad mimoparlamentní propastí, ztratily 4% a mají pouhých 5,5. Průzkum byl prováděn mezi 4. a 11. dubnem, nezachytil tedy zdaleka všechny události (záznam vyjádření poslankyně Kočí byl zveřejněn 13. dubna, a ten ODS u veřejnosti patrně dost poškodil).

Jinak událostí dne jsou oslavy dvacetiletého výročí ODS na Žofíně. Uspořádat je není jednoduché, Klaus a posléze prý i Topolánek požadovali, aby se nemuseli osobně setkat. A tak Topolánek odjel před 16.00 hod. a Klaus se dostavil teprve poté, co renegát a zrádce jeho idejí odešel. „sarajevští vzbouřenci“ nebyli pozváni, což zejména u Josefa Zieleniece, který patřil k zakladatelům strany, působí přece jen poněkud divně. Jistě, nejspíš by nepřišel, ale velkorysost se v ODS moc nenosí. Události před 14 lety jsou zjevně dosud příliš živé a ti lidé platí pořád za prašivé. Jinak strana působí dojem, že jejím představitelům, minulým i současným, dělá po dvacetileté existenci jakýsi problém i to, sejít se najednou na jednom místě (nejlepší by bylo, kdyby si vzali příklad z Věcí veřejných a pořádali oslavy na internetu). Předseda strany se v úvodním projevu lehce distancoval od stran, které jsou marketingovám projektem, a od svatoušků (safra, koho tím myslel? A pozvali na oslavy zástupce svých koaličních nepřátel?) Topolánkův projev byl dosti drsný, úvodem prohlásil zjevně v narážce na vztahy části ODS k Hradu: „Toto jsou totiž velké narozeniny. Nenechme si je ukrást! Přestaňme se chovat jako puberťáci, kteří si nervózně mačkají pupínky a čekají, co jim poradí jejich taťka. Je nám dvacet let!“ ODS je podle něho dnes jediný relevantní dědic demokratického odkazu 17. listopadu 1989 (to je dosti nadnesené). Poděkoval zakladatelům strany, i těm, co v ní už nejsou (projev jisté velkorysosti). Pak zaútočil na Věci veřejné, které podle něho nejsou demokratická strana a znamenají hrozbu pro svobodu a demokracii. V pojetí Věcí veřejných zdá se mi Topolánek být spíše realistou, i když některé přítomné (např. místopředsedu Senátu Sobotku) zjevně velmi nadzvedl. K Topolánkově a taky Klausově projevu se vrátím zítra, nemám k dispozici plné texty.

Konečně máme jasno! Václav Klaus přišel na to, kdo může za politickou krizi: jsou to média: „Prosím vás, nenaskakujte opravdu na každý nesmyslný článek pana Kmenty nebo někoho jiného. Média se snaží tu politiku rozbít, celou naši společnost destruovat. Podívejte, některá média jsou nešťastná, že ta vládní krize skončila. Když ta média otevřete dnes a včera, tak vidíte frustraci pánů redaktorů a šéfredaktorů, kteří neinvestovali strašně moc do rozpoutání této krize.“ Takhle naposled mluvil nikoli o redaktorech a šéfredaktorech, ale o spisovatelích, což je příbuzná profese, jiný významný státník, totiž Antonín Novotný. Byl to taky prezident (mimo jiné). Václav Klaus si zjevně bezděky vzpomněl na dobu svého mládí.

Pátek 22. dubna: Jakýmsi pilířem včerejších oslav výročí ODS (20 let od vzniku strany) byly projevy dvou expředsedů, zakladatele ODS prezidenta Klause a jeho nástupce Mirka Topolánka. Oba se navzájem (i když ne jmenovitě) kritizovali. Topolánkův projev byl bezprostřednější a taky útočnější, vůči ODS si nebral servítky. Není divu, zatímco Václav Klaus byl po volebním neúspěchu nacionalistické volební kampaně z roku 2002 vykopnut se všemi poctami nahoru na Hrad, Topolánek letěl loni po nervy drásajícím vládnutí s minimální a čím dál tím problematičtější vládní většinou tak říkajíc říkajíc do autu. Přitom mu nelze upřít dobrou snahu, která snad bude v budoucnu spravedlivěji oceněna, než jak se to děje dosud. Oba řečníci měli u publika úspěch, i to signalizuje, že ODS není zcela jednotná (nehodnotím to, jen konstatuji). Věci je věnována naše dnešní glosa.

Policie pátrá po tom, kdo vynesl záznam výslechu Otakara Tomka, obviněného z vraždy a znásilnění devítiletého děvčátka. Záznam vyšel v Právu, které se dosud ve zveřejňování kompromitujících odposlechů (z politické oblasti ovšem) drželo zpátky. Policii se nedivím, navíc zveřejnění je i lidsky poněkud ohavné. Ten člověk je mrtvý, okolnosti jeho údajného pokusu o sebevraždu (na následky pak za několik dní zemřel) jsou víc než nejasné a v souvislosti s tím už vyletěl ředitel pankrácké věznice. Nic mu nebylo prokázáno, případ je, zejména pokud jde o to, zda opravdu to dítě znásilnil, víc než nejasný: byl, jak se říká, pouze „sprostým podezřelým“. Přímé důkazy neexistují. Nemohli by tomu mrtvému dát pokoj?

Podle ČT měl poslanec VV Chaloupka údajně inkasovat od svého asistenta (kterého platí Sněmovna) větší část platu, prý na financování předvolební kampaně strany. Televize má přirozeně záznam, v němž poslanec svému asistentovi odevzdávání tributu přikazuje. Musím se přiznat, že informacemi tohoto druhu jsem už natolik přesycen, že je pomalu nedokážu vnímat.

Nominální předseda Věcí veřejných John bude mít k dispozici v rámci úřadu vlády třináctičlenný tým. To není moc. Premiér Nečas vyloučil, že by mezi nimi mohl být Johnův náměstek z ministerstva vnitra Moroz, protože ten není zaměstnancem úřadu vlády (což je podmínka) a ani jím prý nikdy nebude. Jak se bude realizovat představa pana Bárty o Velké radě, před níž budou s roztřesenými koleny předstupovat ministři, aby dokázali svou nevinu, se tak poněkud problematizuje. A je to taky další signálů, že velká koaliční mela nerušeně pokračuje.

MfD dnes otiskla celý dokument z roku 2008, v němž tehdejší vedoucí manažer ABL Vít Bárta formuluje svou strategii v oblasti ekonomikY a politiky. Dokument je pozoruhodný tím, že se netýká firmy, ale toho, co se v něm označuje půvabnou zkratkou VB (v tomto případě iniciály autora). Úvodem se praví: „tento dokument je určen všem, kdo jsou přímo podřízeni VB v jakékoliv jím ovlivňované organizaci.“ Nejde tedy jen o ABL. Jde potenciálně o celý vesmír. I když odhlédneme od etické stránky věci, což je v tomto případě velmi obtížné, dávat něco podobného na papír je projev dost velké ztráty sebekontroly. Moc by mne proto zajímalo, do jaké míry je možné brát to úplně vážně. Když se to tak vezme, jediná věc, která se panu Bártovi ve velké politice opravdu podařila, je kompromitace poslankyně Kočí, a ta aféra sice ODS pořádně poškodila, ale jemu a Věcem veřejným dvakrát moc nepomohla.

Sobota 23. dubna: ČSSD navrhuje omezit výdaje na volební kampaň do Poslanecké sněmovny. Ten nápad má jistě četná právní úskalí, ale v zásadě by něco takového bylo docela užitečné: předvolební kampaň (u voleb do PS je z pochopitelných důvodů nejmasivnější) lidi nesmírně obtěžuje, přitom její účinek musí být minimální (jen úplný pitomec volí podle billboardů). Ze zcela zásadních důvodů by měla být zakázána především tzv. negativní kampaň, která u nás v posledních letech neobyčejně zbytněla a kupodivu vždy ve prospěch ČSSD (patrně to nějak souviselo se zvláštní letorou pana Paroubka). Je to totiž neslušné, ba skoro sprosté. Slušný člověk propaguje sebe, ale nepomlouvá konkurenty. Návrh omezit výši darů fyzických i právnických osob stranám by se taky měl vzít v úvahu (strany by měly být financovány v zásadě státem podle objektivně stanovených kritérií a členskými příspěvky, jenže to druhé je u nás teď nepoužitelné, drtivá většina našich stran jednak nemá skoro žádné členy, a ač se to zdá být nemožné, přitom zároveň členstvo ještě ztrácí). Problém je, jak by pak ale mohly vznikat nové strany. Věcem veřejným se vytýká (oprávněně) provázanost s podnikáním. Jak lze ale jinak sehnat peníze, který takový špás jako vznik strany na celostátní úrovni stojí? Pouhé ideje stačit nebudou.

Předsedkyně PS Němcová kritizovala poslankyni Kočí: „Ukažte mi jednoho člověka v České republice, který řekne: slyšel jsem, jak někdo mluví jako dlaždič, kdo používá výrazy, které vůbec neopatří do slušné společnosti…, a chci, aby mne zastupoval.“ Já být paní Němcovou, něco bych přitom ještě přece jen vzal v úvahu, a třeba bych pak nebyl tolik rezolutní, nebo bych si možná kritiku na tak laciný cíl odpustil. Rezolutně se k témuž případu vyjádřili i předseda TOP09, nefalšovaný aristokrat, a prof. Tomáš Halík, takto duchovní. K tématu se ještě vrátíme.

Svaz měst a obcí odmítá přímou volbu starostů. Přímá volba v tomto případě je nesmysl, zvýší chaos v komunální samosprávě a omezí její akceschopnost (Svaz mj. upozorňuje na to, že přímo společný starosta by vůbec nebyl členem zastupitelstva a neměl by tedy hlasovací právo; to není hlavní důvod, nejspíš by se to dalo nějak očůrat – ale jakou váhu by měl starosta, který by v zastupitelstvu a v radě neměl vůbec žádnou oporu?)

Nový místopředseda vlády pro boj s korupcí John je v prekérní situaci: bude mít k dispozici třináct lidí, o tom, kdo to bude, bude ale rozhodovat vedoucí úřadu vlády a zprostředkovaně tedy premiér. Premiér už rezolutně prohlásil, že Johnova pravá i levá ruka, bývalý náměstek MV Moroz, rozhodně nikdy zaměstnancem Úřadu vlády nebude. To je slovo do pranice. Je to sice od ODS chytře vymyšleno, ale VV si to určitě nenechají líbit. První příležitost, jak koaličním partnerům (tedy přesněji řečeno ODS) pořádně zatopit, mají příští týden, při hlasování o nedůvěře vládě. Využijí ji? Premiér Nečas zároveň (v rozhovoru pro MfD) dal takticky na vědomí, že při budoucích změnách ve vládě nebudou vynecháni ani ministři za TOP09. Dopadne to stejně jako s „deabelizací“?

Úterý 26. dubna: ještě v tuto chvíli probíhá v Poslanecké sněmovně už asi pátou hodinu rozprava k hlasování o nedůvěře vládě. Předem je jasné, že vláda nepadne. K čemu je takový pitomý spektákl? Jistě, opozice má právo vysvětlit důvody, které ji k návrhu na vyslovení nedůvěry vedou. Zvlášť by měla vysvětlit, proč podává návrh, o němž předem ví, že neprojde. To se dá udělat maximálně v šesti vystoupeních. Co je nad to, je šaškárna, opozice pravděpodobně nechce nechat vládu, aby se ztrapňovala sama.

Věci veřejné sdělily vládě a veřejnosti, že další krizi si naplánovaly na konec června. Do té doby se vláda musí shodnout na reformě důchodů a zdravotnictví a „výrazněji obměnit ministry“ – tj. ty, které určily k odstřelu Věci veřejné. Mezi vyhlídnutými je, jak známo, i ministr Kalousek. Kalouska nemůže Nečas odvolat, ani kdyby chtěl, vláda by padla. Uvažuje nejspíš o vystřídání ministra Hegera, TOP09 nestrpí ani to. Miroslav Kalousek podle Práva prohlásil: „My neuvažujeme o změně premiéra, tedy ať pan premiér neuvažuje o změnách našich ministrů.“ To je poněkud drzé. Premiér má z ústavy právo odvolat kteréhokoli ministra. Ministři nemají právo premiéra ani odvolat, natož vystřídat někým jiným. Pokud by někdo namítal, že vedení koaličních stran má možnost prostřednictvím svých poslanců vládu svrhnout tím, že budou hlasovat s opozicí za vyslovení nedůvěry, je třeba zdůraznit, že pád vlády je jedna věc a „změna premiéra“ druhá. „Změnit premiéra“ může za určitých okolností pouze prezident.

Alexandr Mitrofanov v Právu opět vyhrožuje vládě, že její „oprsklost“ zvedá vztek a nekontrolovanou zlost. Čili: když nebudete poslouchat ČSSD a její tiskovou lobby, ponesete veškerou zodpovědnost za lidové povstání. Lidové povstání by podle toho nejspíš autorům komentářové stránky Práva vyhovovalo, samo od sebe ovšem nevznikne ani náhodou, pánové se zřejmě mylně domnívají, že vztek a nekontrolovaná zlost, která zmítá místností, kde pracují, zmítá i celou zemí. Současná vláda má ovšem strašidelnou povahu, ale revoluční vlna jen tak nevznikne, lidé mají jiné, přízemnější starosti. Musela by ji v současné situaci vyvolat (tj. vydupat ze země) ČMKOS, a ta ještě nedorostla tak náročnému úkolu. Aby to zvládla, musí se ještě moc učit od svých ideových předchůdců. Takže: smělo taváryšči v nógu!

Tamtéž píše Jiří Hanák o „nevkusných slovech Petra Nečase, že tvůrcem hodnot a bohatství společnosti jsou jedině podnikatelé“. Mám nejasný, ale vtíravý pocit, že pan Hanák kecá, přesněji řečeno, že je to pravda asi tak z poloviny. A co je pravda z poloviny, není pravda vůbec. Bylo by tedy fajn, kdyby uvedl, odkud to cituje.

V MfD konečně věnovali pozornost významné postavě z kauzy Kočí (doposud se mluvilo hlavně o paní Kočí a o poslanci Tluchořovi), panu Lukáši Víchovi, který všechno další umožnil tím, že slavný rozhovor nahrál a jak se hrdě přiznal, též zařídil jeho publikaci. Pozornost je skrovná, ale podrobnější analýzou minirozhovoru, který v MfD zveřejnili, se lze dobrat pozoruhodných výsledků – viz naše dnešní glosa.

Středa 27. dubna: Po hysterické „debatě“ v paroubkovském stylu (vynálezce se aktivně zúčastnil) se v Poslanecké sněmovně nepodařilo vládu svrhnout. Bylo to jasné už předem. Jediná věc, na které se vláda dokáže ještě vez vzájemných podrazů koaličních stran dohodnout, je, že má zůstat u válu. To vzbuzuje u opozice, zejména u sociálních demokratů neregulovanou zuřivost. „Debatovalo se“ asi sedm hodin, hlavní problém byl, že jednání přenášela televize. To by se myslím mělo zákonem zakázat, projednávání tohoto typu by se podstatně zkrátilo a zvěcnilo. Debatě dominoval jako obvykle poslanec Rath (získává ten člověk opravdu ČSSD body u veřejnosti? Nedovedu si to představit). Obvinil ministra Kubiceho z toho, že dal bezdůvodně kdysi v kauze zavřít paní Jourovou: „Kvůli kecu jste poslali tu ženskou na dva měsíce do vazby“. Ten člověk zjevně neví, že o uvalení vazby rozhoduje soud. Pro spravedlnost je třeba podotknout, že kritika, kterou ČSSD zasypává věci veřejné, je z velké části oprávněná. Bohužel, z toho, co píše sociálně demokratická tisková lobby, nepřímo vyplývá, že vkládají naděje do revolučního vystoupení pracujícího lidu (samozřejmě přísně v rámci ústavy).

Řádní poslanci Věcí veřejných trvají na tom, aby nemuseli sedět vedle zrádných renegátů Humla, Škárky a Kočí. Prohlásili, že dokud Sněmovna zrádce nepostaví, tedy přesněji řečeno neposadí ke zdi, raději budou po celé jednání stát. Mělo se to vyzkoušet, bylo by to dost namáhavé. Předseda John k tomu prohlásil, že stání nebude problém, „my jsme zvyklí z divadla, kam jsme chodili k stání“. Chudák pan John! Byl jsem na tom za totáče krapet hůř než on, tehdy prominentní novinář navíc s gloriolou mírné nonkonformnosti v mezích zákona, ale k stání jsem do divadla chodit nemusel.

Poslanec Tluchoř sice zatím ustál svou funkci předsedy poslaneckého klubu ODS, ale prý jen proto, že strana nechtěla oslabovat své pozice před hlasováním o nedůvěře. Nečas ho prý (podle Práva) kritizoval a „povede s ním vážnou debatu“. Dovedu si jen těžko představit, že by pan Tluchoř svůj post ustál, zachoval se nešikovně, jdou po něm klausovci v ODS, a dobráci z TOP09 a VV se určitě vynasnaží, aby ta věc jen tak neusnula.

Pan poslanec VV Paggio měl být ministrem vnitra, má pro to předpoklady. Dostal před lety trest za rvačku v opilosti. Nepochybně by měl přirozenou autoritu, všichni podřízení by se báli, že by mohli dostat do nosu. Jak vyplývá z rozhovoru pro Právo, rozhodl se to oznámit veřejnosti zcela dobrovolně a ve smyslu glasnosti, ač trest už je zahlazen, protože údajně hrozilo, že ho práskne poradkyně paní Kočí, paní Maršálková. To je hezké: dokázal spojit čestné s užitečným, přiznal se sám od sebe a na základě svobodného rozhodnutí, a zároveň cíleně překazil pikle těch, kteří tu věc chtěli proti němu zneužít. Jen málokomu se podaří skloubit ty dvě věci harmonicky v jedno.

V kuloárech Sněmovny se včera pohyboval expředseda zelených Martin Bursík: „Přišel jsem si poslechnout, že zelení byli v porovnání s tímhle zlatí.“ Jistě, tedy aspoň jeho křídlo strany v každém případě.

ODS, jak se dalo předpokládat, čeká další koaliční konflikt daleko dřív než v červnu. VV si nehodlá nechat líbit to, že Úřad vlády, a tedy vlastně premiér, chce Johnovi nanominovat protikorupční tým, a při té příležitosti ho zbavit exnáměstka Koroze, bez něhož si pan John nepochybně připadá jako Jeníček ztracený v hlubokém lese. Příznačné je, jak se k věci staví TOP09, tedy ministr Schwarzenberg: „Moroz je záležitostí pana premiéra. Do toho mi, s odpuštěním, nic není.“ TOP09 a její předseda jsou spojenci za všechny peníze: drží si své (pokud by snad premiér chtěl sáhnout na některého z topkařských ministrů, „půjde vláda konečně do Prčic“, jak řekla se svým obvyklým šarmem Jeho Knížecí Jasnost). Jinak je jim všechno fuk.

Čtvrtek 28. dubna: Ústavní soud opět vyhověl stížnosti ČSSD. Zrušil s okamžitou platností daň uvalenou (následně) na státní podporu ve stavebním spoření za loňský rok, a pokud jde o státní podporu na rok 2011 a zdanění úroků ze stavebního spoření, dal vládě, podobně jako v případě „škrtového balíčku“ čas, aby je přijala do konce roku normálním způsobem (tentokrát bez nasimulování legislativní nouze). Rozhodnutí Ústavního soudu se týká formálních záležitostí a je podle mého názoru an sich správné. Prezident Klaus sice zuří (už preventivně, je na návštěvě v Černé Hoře a nemohl mít čas si výnos ÚS přečíst), ale moc tím už nezmění. Nechci tvrdit, že na prezidentově znepokojení není vůbec nic: ale ÚS není ten pravý, na něhož by bylo třeba se zlobit. K tématu se vrátíme.

Poslanec Korte při hlasování o nedůvěře vládě (po jménech) předepsanou sentenci ( v jeho případě „proti návrhu“) zazpíval. Opozice žádala, aby jeho hlas byl považován za neplatný, Sněmovna to odmítla. Nicméně předsedkyně sněmovny ho za svérázný způsob hlasování pokárala. Právem. Pan poslanec tak dává najevo, že jsou mu hlasování, veřejnost a konec konců i voliči pro srandu.

Soud dnes zamítl žalobu podnikatele Bakaly na ochranu osobnosti proti místopředsedovi PS Zaorálkovi. Zaorálek o něm v souvislosti s bývalými byty OKD na severu Moravy prohlásil, že se chová jako gauner. Soud došel k názoru, že výrok má pravdivý základ a nese rysy oprávněné kritiky. To je výborné: pokud o vás někdo veřejně prohlásí, že jste kokot, bude se u soudu zkoumat, zda ten výrok má pravdivý základ. Možná bude předvolán i soudní znalec v oboru kokotství. Řekl bych, že ve výše uvedeném případě nestála otázka tak, je-li pan Bakala gauner nebo ne, ale je-li pan Zaorálek sprosťák nebo ne. Na první pohled (vlastně poslech) ba to nemělo být až tak složité. To, že u nás jsou s podobnými rozhodnutími problémy, je příznačné.

Pátek 29. dubna: bezprostředně po listopadovém převratu byly do našeho právního řádu implantovány základní principy a formální postupy fungování demokratického státu. Během času se ukázalo, že ty z nich, které jsou pero nás nejpodstatnější, které užíváme čím dál tím hojněji a v nichž jsme dosáhli solidního mistrovství, jsou obstrukce. V současné době se podle Práva v této oblasti chystají skutečné orgie: „Opozice i koalice rozehrají hru, kdo déle vydrží s nervy“. Bude využita i velmi účinná zbraň, něco jako jaderná puma v oblasti demokratických politických nástrojů, která prý „přivádí k šílenství koalici, ať je složená z jakýchkoli stran“. Jde o podávání návrhů, které je nutné detailně probrat. Sociální demokracie se ale prý tentokrát projevila jako korektní strana, píší v Právu, „na férovku“ to koaličním poslancům oznámila dopředu. (Nemohu se zdržet poznámky, že na férovku též Klement Gottwald oznámil svým buržoazně imperialistickým nepřátelům, že jim zakroutí krkem, a své slovo pak férově dodržel; zde se ovšem pohybujeme zcela na ústavním a demokratickém terénu, vida, jak jsme pokročili). Demokracie, v níž základním politickou technikou je obstrukce, bohužel nemá velkou naději, že by mohla skončit dobře. O rozhodnutí Ústavního soudu jsme se už zmínili, předseda Sobotka oznamuje, že ČSSD rozjíždí proti zrádné reakci podpisovou akci, a je připravena i na „další akce odporu proti reformám“ (to zní slibně). ČSSD zatím poněkud přeceňuje rozhořčení pracujících mas nad zrádnou politikou vlády, budou to rozhořčení muset naorganizovat a taky sehnat účinnou podporu, nejlépe v „blízkém“ zahraničí. Čeká je ještě dost velký kus práce. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Komunistický exposlanec Vondruška je čistý jako lilium. Měl jakési problémy se svými aktivitami v období, kdy pracoval jako dozorce, tedy přesněji řečeno „vychovatel“ ve věznici v Minkovicích, která měla tak specifickou pověst, že byla po listopadu 1989 celá zbourána. Někteří „chovanci“ přišli s obviněním, že prý je měl pan vychovatel Vondruška, zvaný Filipes, brutálně týrat. Soud rozhodl že se tak nestalo, jednak neexistuje nikdo kdo by týrání (samozřejmě údajné, jaké jiné!) doložil, a jednak vězeň Jiří Wolf (samozřejmě nikoli politický, političtí vězni tenkrát žádní nebyli, že) je nevěrohodný, protože z lékařské zprávy při vstupní prohlídce při nástupu do „výkonu trestu“ vyplývá, že se jedná „o notorického stěžovatele s psychickými problémy“. Když to řekla taková autorita, tak to musí být přece pravda. (Uvědomuji si, jakou mám kliku, že žiju v době, kdy se „notoričtí stěžovatelé s psychickými problémy“ zatím formálně nesmějí napravovat pěstmi; neformálně to asi jde). Plyne z toho jakési poučení pro ty, kdo se budou v době, až nám ČSSD demokratickými obstrukcemi vybojuje nový společenský řád, angažovat jako ozbrojení pedagogové v „nápravně výchovných institucích“: hlavně, aby vás při tom nikdo neviděl! Pak máte cestu do vysoké politiky otevřenou.

Václav Bělohradský mluvil minulý čtvrtek v Praze o tom, že boj proti korupci je morálním kýčem. V MfD citují také z článku, který jsem tu už zmínil v rubrice Co týden dal z 26. března t. r. Bělohradského názory vyvolaly jakési lehké znepokojení na komentářových stránkách Práva (Jiří Pehe, Petr Uhl), ale něco na nich je. Představa o špinavé politice, které musí „obyčejní lidé“ zatnout tipec, je nesmyslná a neplodná. Včera nebo předevčírem uspořádali jacísi „aktivisté“ (cosi jako občané na entou, proto jich může být šest a vydá to za statisícovou demonstraci) popravu a pohřeb pětadvaceti českých politiků z VV, ODS, KDU-ČSL (pouze Čunek), KSČM a ČSSD. Pravda a Láska (představitelé toho, co Bělohradský nazývá „antipolitikou“) chybí. Je moc hezké, že to hoši zatím dělají jen jako „happening“, ale třeba se toho někdo do budoucnosti chytí a provede to pak v reálu (nápady zpočátku pouze blbé stávají se snadno krvavými).

Sobota 30. dubna: Podle průzkumu agentury Factum Invenio (patří k těm spolehlivějším) by ČSSD s komunisty v zádech disponovala v PS většinou 107 hlasů. Změny proti minulému měsíci přitom nejsou dramatické, s jednou výjimkou: Věci veřejné spadly pod 5%, ale zatím jen nepatrně (4,7). Do PS by se zato dostali lidovci, potenciální partneři ČSSD, ale s pouhými 12 mandáty. Ani u lidovců to ovšem není v rámci průzkumů Factum Invenio dramatická změna. Když započteme do budoucí koalice s ČSSD s komunisty v zádech i je, dosahovala by tato opoziční smlouva skoro na ústavní většinu a naše poměry by se staly zrcadlovým obrazem těch maďarských. Pozitivní je jen to, že hradní smetí (v tomto případě Bobošíkové Suverenita) je pořád od 5% hranice dost vzdálena. Ale až se podaří klausovské lobby ovládnout ODS (zatím má Nečasova ODS určité zábrany, např. nechtěla Bátoru za náměstka ministra), bylo by dobré, kdyby tu byla aspoň nějaká malá slušná strana (TOP09 poté, co předvedla, podle mého názoru nelze ani náhodou považovat ani za stranu, ani za slušnou). Průzkum zachytil jak obvinění poslanců Škárky a Kočího na Bártovu adresu ohledně údajného uplácení, tak zveřejnění soukromého rozhovoru poslankyně Kočí s panem Víchem. Tedy vše podstatné. Z tohoto rozdělení sil může vzejít spousta kombinací, všechny jsou hnusné. To, co lze ještě zachránit, je zabránit tomu, aby se u nás realizoval ruský typ vládnutí (teď to myslím čistě formálně jako politický systém, v němž existují velké strany, které jsou vlastně jen obludné atrapy, ty sedí v Dumě a v Radě federace, zatímco strany aspoň trochu liberální jsou zahnány do opozice, nemají vůbec žádnou veřejnou podporu a vykazují mohutné jurodivé rysy).

ČSSD navrhuje zdanit příjmy nad 100 tisíc Kč (předpokládám, že měsíční) 30% přímou daní. To se mne netýká, ale socani nejsou důslední, měli by 30% daní zdanit všechny příjmy přesahující průměrný měsíční výdělek. Taky by stejnou 30% daní měli zdanit všechny důchody nad průměrný důchod. To by už něco hodilo, a ti, co ČSSD volí, by ji volili i dál, protože většina populace pobírá méně než průměrný příjem. Píchni ho, řízni ho, pusť mu krev.

V rozhovoru pro Právo praví ministr Dobeš: „Já nikdy neslyšel nějaký výrok vůči mé osobě ze strany pana prezidenta.“ Pan ministr trpí hluchotou (Klaus se nechal velmi nahlas slyšet, že Dobeš je nejlepší ministr školství od roku 1993), ale myslím, že to není na závadu při výkonu jeho profese, naopak, premiér může argumentovat tím, že sice nemá ve vládě ženy, ale zato poskytuje prostor handicapovaným.

Vždy jsem se snažil bránit soudní moc obecně i v konkrétních případech před útoky politiků. Klausovy výpady proti Ústavnímu soudu jsem považoval za nehorázné a nebezpečné (jistě, i Ústavní soud dělá chyby, jako každá světská, lidská instituce). Nad rozhovorem s místopředsedkyní ÚS Wagnerovou v dnešních LN mi ovšem docházejí síly. Paní místopředsedkyně se zcela nehorázně plete do ekonomických a politických záležitostí (přitom soustavně ujišťuje, že není ekonom a nechce „to“ úplně posuzovat, moc by mne zajímalo, jak by takové úplné posuzování vypadalo). Vrchol je přirovnání místopředsedy TOP09 k nacistům – nepřímo, ovšem, jak jinak. Dnes se zjevně už smí všechno. Nakonec praví „Já nechci přemýšlet jako politik. Já se snažím být věrná svému poslání, které tady mám vykonávat“. Rád bych paní doktorku upozornil, že má ohledně svého poslání jakési iluze: nebyla zvolena místopředsedkyní zeměkoule, nýbrž jen jedné, byť významné soudní instituce jednoho docela malého státu.