A zase: bránění nedozírným následkům

Politická krize je prý zažehnána. Stalo se tak, jak je u nás obvyklé, cestou bránění nedozírným následkům. Bránění nedozírným následkům je náš národní sport. Pozoruhodné je, že během toho bránění se nedozírné následky dostavují, ale jaksi plíživou formou, takže to tolik nebolí. Rekordmanem v bránění nedozírným následkům byl kdysi prezident „ČSSR“ Ludvík Svoboda. Když odstranil hrozbu nedozírných následků tím, že se dostavily, byl posléze odstraněn sám, protože odstraňovatele nedozírných následků už nebylo třeba.

Jistě, dnešní situace je na první pohled o dost méně dramatická než ta v letech 1968-69. Doufejme, že ten první pohled (jak tomu zpravidla bývá) neklame. Následující řádky jsou jakýsi pokus postihnout, jakým způsobem a za jakou cenu jsou dnes nedozírné následky odstraňovány.

Podstatnou vlastností všech nedozírných následků je, že nebývají přesně formulovány. Kdyby byly, hrozí, že ztratí něco na své nedozírnosti. Tentokrát tedy jde o něco, co bychom klausovským opisem mohli pojmenovat jako „nezáchrana vlády“.

K odstranění nedozírných následků přispěl lvím podílem premiér Nečas: ministra Johna vykopl nahoru, do funkce místopředsedy vlády pověřeného bojem s korupcí. Funkce není přesně definována: důvěřiví účastníci jednání a pozorovatelé mluví o trafice, pan Bárta o Radě vlády pro boj s korupcí, jakousi inkvizicí, kde se budou ministři zpovídat místopředsedovi vlády. Je otázka, komu víc věřit, já mám v tomto směru skoro bezmeznou důvěru v pana Bártu. Pan Ministr Dobeš zůstává ve vládě, sám pan Bárta odchází, ale jeho náměstek, který přebírá funkci, věří v jeho návrat poté, co se očistí z falešných nařčení. Z premiérových představ o „deabelizaci“ toho, jak vidno, moc nezbylo. Navíc VV se stylizují do role oběti „presumpce viny“ a očekávají, že v průběhu dalších vládních změn dojde i na lidi z ODS (ministr Vondra). Jinak budou nedozírné následky.

Prezident Klaus si vybojoval daleko větší právo plést se do každodenní vládní politiky, než jaké měl jeho předchůdce a jaké měl dosavad i on sám. Je těžké mu vyčítat neústavnost, dělá jen to, co mu další účastníci hry, zejména premiér, mlčky požehnají. Drží dál ochrannou ruku nad VV (šikovný politický nástroj) a posiluje svou váhu v rozložené ODS. Až odbourá své hlavní oponenty, zůstane premiér coby centrista viset ve vzduchu (v procesu bránění nedozírným následkům se ti, kteří jsou vyhlédnuti jako jejich perspektivní oběti, sami ochotně zbavují svých stoupenců), a jeho pád bude tvrdý.

A konečně „usmiřovači“: Tuto roli vzala ne sebe TOP09 a jmenovitě předseda Schwarzenberg. Co vlastně zachraňují: také nás, nebo jen své posty? Usmiřovači hledají kompromis mezi těmi, kteří cestou bránění nedozírným následkům nedozírné následky prosazují, a těmi, co se nedozírným následkům nedokážou bránit. Poté, co se jim tro povede, budou semleti sami. Je přitom pro české prostředí typické že jde na jedné straně o ty, co nedozírné následky prosazují formou bránění, a na druhé straně o oběti nedozírných následků. Ti, co proti nedozírným následkům bojují, jaksi chybí. Nedivme se, když nemáme jasno ani v tom, co to ty nedozírné následky vlastně jsou.

lidovky.cz 20. dubna 2011