Koalice ve slepé uličce

Vít Bárta rozkol ve Věcech veřejných pro příští dny a možná týdny ustál. Přišel o poslance Humla (kvůli tomu ho jistě hlava nebolí, bolet bude toho, kdo o něho zbohatne), o (bývalého) prvního místopředsedu Škárku, který už ve straně neměl velký politický vliv, a o (rovněž bývalou) předsedkyni poslaneckého klubu VV Kristýnu Kočí. Na rozdíl od lidí, kteří funkce měli, posílil faktický lídr strany, který čelnou funkci nemá.

Bártova situace není přitom nic moc. Z nějakých důvodů musel přiznat, že peníze svým spolustraníkům poskytoval (s tím, že nešlo o úplatky, ale o přátelské půjčky). Nevím, je-li to právně neprůstřelné, normálně věrohodné to zrovna není. Obdarovaní (tedy Škárka a Kočí) tvrdí, že o uplácení šlo, tím si pod sebou jako příjemci úplatků více či méně podřezávají větev (paní Kočí prohlašuje, že jí peníze Bárta tajně podstrčil do pracovních desek, a ona je okamžitě svěřila do péče právníkovi).

V nezáviděníhodné situaci je i zbytek koalice. Věci veřejné jsou jazýček na vahách a Věci veřejné jsou zároveň, jak se znovu potvrdilo, Bárta. Pokud by se Bárty zbavili formálně (odešel by z vlády a řídil by stranu z pozadí jako dosud), bude opozice oprávněně protestovat. Ale přejít od nynějších skandálů jen tak k dennímu pořádku zase dost dobře nejde.

ČSSD prohlašuje, že jejím cílem jsou předčasné volby. Nemusí se jich bát, spolu s komunisty v zádech by nejspíš mohla vládnout. Zato pro VV by volby znamenaly nepochybně ortel politické smrti a pro další dvě koaliční strany oslabení a odchod do opozice.

Co z toho všeho plyne? Za prvé: mnoho lidí mělo sklon překvapivé výsledky voleb do PS v loňském roce přeceňovat. Problém je v tom, že opravdu pozitivní vývoj nemůže proběhnout jen tak sám od sebe, jako třeba změna počasí k lepšímu. Musí to být důsledek tvrdé, usilovné a cílevědomé politické práce. Nic takového tu nebylo. Všichni věděli jen tom, co nechtějí: Topolánka, dinosaury, nedůslednou pravicovou politiku. Pak se ukázalo, že se na tom, co vlastně chtějí, nedokážou dohodnout, nenašli společnou řeč a vyžívají se v mocenských šarvátkách.

Takže je tu otázka: nebyl vlastně Paroubek úspěšný? Svou hrubou a agresivní politikou dokázal své protivníky poměrně účinně paralyzovat, takže sice vyhráli, ale jako uskupení totálně rozbředlé a neuchopitelné.

Věci veřejné, tedy pan Bárta, se pokusily o svým způsobem zajímavý experiment: postavit politickou stranu na zásadách svobodného podnikání v hospodářské oblasti. Stranická propaganda byla budována jako obchodní reklama. Situace ve straně se teď trochu uklidnila, ale problémů to není konec, nýbrž spíš začátek. Už nyní se dá říci, že projekt pana Bárty se neosvědčil. Žádná politická strana, ani demokratická, ani nedemokratická (např.. totalitní) se neobejde bez ideologie. Krajním případem jsou ideologie mesianistické. Pár křiklavě populistických výkřiků není žádná ideologie. Nestačí to.

A závěr: Věci veřejné i celá koalice se octly ve slepé uličce. Vypadá to, že z ní není úniku.

lidovky.cz 8. dubna 2011