Věci veřejné mají problém

Tedy přesněji řečeno další problém: nejprve poslanec Huml, ten ovšem dělá jen to, co se od něho dalo čekat už před volbami do PS. Nyní se dostala ke slovu podstatně vyšší šarže, výkonný místopředseda (a představitel pravého křídla v rámci přímé demokracie) Jaroslav Škárka. Pustil si ústa na špacír před redaktorkou Respektu pod slibem, že jde o „offrecordový rozhovor“. Prohlásil, že dostává od neoficiálního hlavního manažera strany už někdy září peníze za loajalitu ve výši zhruba poslaneckého platu. Peníze mu měli údajně zprostředkovat poslanečtí kolegové Babák a Vysloužil. Veřejně to říci nemůže, protože by vznikl problém s vykazováním takových nelegálních příjmů.

Pokud je to pravda, projevil pan místopředseda mimořádně nízký pud sebezáchovy. Jeho politická životnost by správně měla odpovídat fyzické životnosti ruského pěšáka na frontě za druhé světové války, je zázrak, že vydržel až do této exploze. O jeho dispozicích pro zrádný terén české politiky lze právem pochybovat.

Před závorku je ovšem třeba vytknout, že slíbit někomu rozhovor „off record“, pak si ho nahrát a to celé zveřejnit s odkazem na závažnost informace je markantní případ, jak se u nás dostává profesionální novinářská mravnost do příkrého rozporu s normální lidskou slušností, která předpokládá, že co slíbím, to taky dodržím. Považuji za potřebné zdůraznit, že v takovém případě má ta druhá nepochybně přednost. I když v éře WikiLeaks se to třeba zdá být relativizováno.

Pan místopředseda, nevěda, že redaktorka porušila svůj slib, se nejprve pokusil všechno zatlouci. Pak pochopil, že to asi nepůjde (záznam zjevně existuje), a tak vyrukoval s novou verzí: všiml si, že redaktorka má v záňadří ukrytý diktafon (to je jako z nějakého biedermeyerovského románu!), a tak se odhodlal k mystifikaci: všechno si pochopitelně vymyslil. Redaktorka pochopitelně kontrovala, že záznam pořídili úplně jinak. „Mystifikaci“ panu Škárkovi ovšem nevěří ani jeho kolegové ve straně Vít Bárta, Radek John a Kateřina Klasnová. Případ se bude řešit na poslaneckém klubu strany a zdá se, že mystifikátorovy dny jsou sečteny.

Pan Škárka je totiž klasickým příkladem mystifikátora neúspěšného. Ministr Kalousek si na šéfredaktory velkých deníků před časem vymyslil, že má záznam z jejich porady, a oni mu příliš snadno uvěřili. Zde blafování vyšlo. Pan Škárka mystifikuje teprve ve chvíli, když na něj všechno prasklo. Na úspěch nemá šanci.

Představme si na chvíli, ač je to v případě VV víc než absurdní, že by to, co pan Škarka tvrdil, byla pravda. Pak by zvolená taktika (dotace za loajalitu) byla částečná a krajně nedomyšlená. Cukr by měl být kombinován s dostatečně mohutným bičem, jinak se ho všichni přejedí. To by znamenalo např., že by neúplatné kverulanty čekala nedobrovolná koupel pod hrází Orlické přehrady s betonovými fuseklemi. Toto řešení, spojující užitečné příjemné s užitečným nepříjemným, je odzkoušeno v poměrně bohaté praxi. I když zatím ještě ne v politických stranách – aspoň ne v těch založených na přímé demokracii.

lidovky.cz 4. dubna 2011