Porno

Celá ČR se v současné době baví případem pornoklipu, v němž figuruje učitelka angličtiny ze Znojma. Na té věci je, zdá se mi, něco podivného a zároveň příznačného.

Story, která byla původně předložena veřejnosti, je tato: učitelka natočila pornoklip, na němž souloží se svým žákem. Objevila se nejprve v bulváru, vzápětí ji převzala seriózní média. Porno bylo natočeno podle výpovědi zúčastněných asi v 1 hodinu v noci 1.ledna t.r., někdy 5. ledna se octlo na internetu. Údajná původkyně je jednatřicetiletá svobodná matka malého dítěte a vyučuje angličtinu na odborném učilišti.

Story byla pak poněkud po jerevansku upravena: nesouložila s vlastním žákem, ale s dospělým člověkem, který neměl se školou, kde učí, nic společného. Akt nahrál na mobil a „okomentoval“ kdosi, jehož identitu oba účastníci tají, existuje podezření, že šlo o patnáctiletého žáka učiliště, kde učitelka pracuje. Pokud by se prokázalo, bude mít učitelka problémy se zákonem pro ohrožování mravní výchovy mládeže (i když podle způsobu, jak „kameraman“ akt komentoval, je zjevné, že v jeho případě už není co ohrožovat).

Diskuse, která se rozvinula na internetu, je aspoň v tom výseku, který jsem mohl přehlédnout (možná není reprezentativní) kupodivu věcnější a méně sprostá, než bývají podobné diskuse o politice (snad je to tím, že sprosťárny jsou zde pečlivěji vymazávány, protože se předpokládají). Většina debatujících se učitelky zastává s tím, že je to její soukromá záležitost a že je v té věci spíš obětí. Muži jsou většinou pro, ženy často proti.

Zjevně v důsledku tohoto ohlasu dal novopečený jihomoravský hejtman Hašek, který se původně tvářil, že nechá provinilou upálit pod Špilberkem jako čarodějnici, ruce od případu. ČSSD citlivě vnímá hlas lidu.

Věcně vzato: první část story – sám sexuální akt – je jistě soukromá záležitost těch dvou lidí. Druhá část – že si z toho nechají třetí osobou pořídit svérázně komentovaný záznam – je sice na můj vkus poněkud vyšinutá, ale pokud by to zůstalo mezi nimi, nikomu do toho nic není (a hlavně nikdo se to nedozví). Problém je třetí část: medializace prostřednictvím internetu. Pokud se tak stalo na základě souhlasu všech zúčastněných, je to jejich společný problém. Pokud ne, je to obludná prasárna.

Dala by se totiž taky zkonstruovat jiná story, paralelní k té, s níž přišla média. Oba kumpáni byli domluveni, opili ji, takže ztratila sebekontrolu (to ji neomlouvá úplně, nicméně je to výrazná polehčující okolnost), pak to natočili, dali na internet a nějak napomohli tomu, aby se o to zajímala média. Učitelka tvrdí, že byla opilá, její partner, že byli střízliví. To je tvrzení proti tvrzení, ze záběrů se to nedá pořádně poznat. A vyvstává otázka, co má mít přednost.

Proti učitelce do jisté míry mluví šoty, které natočila TV Nova. V prvním na závěr gestikuluje směrem k televiznímu štábu způsobem oblíbeným v konzervativní části Poslanecké sněmovny. Premiér Topolánek ho používá ve chvílích stresu, proč ho tedy netolerovat v podobné situaci maloměstské učitelce. Podivnější je jakýsi rozhovor, který poskytla později: vypovídá o věci s nezúčastněným úsměvem, který v člověku evokuje hrdinu Camusova Cizince (tam ovšem nešlo o soulož, ale o vraždu). Přitom to, co se na ni navalilo, ať už je její podíl na tom jakýkoli, znamená ostudu kosmických rozměrů a patrně i existenční problémy. Nedovedu pochopit, jak může chtít na té škole zůstat.

Proti dalším dvěma účastníkům mluví malá věrohodnost toho, s čím přišli: prý byli všichni střízliví – chtěl bych vidět člověka, který je na Nový rok po půlnoci střízlivý. Záznam, se dostal na internet tak, že chlapec, co ho pořizoval, si mobil zapomněl v lavici, kamarádi ho našli a klip „zveřejnili“. Jako alibi je to neprůstřelné, ale uvěřit tomu je zhola nemožné.

Nedovedu pochopit jedno: proč se v takovýchhle případech automaticky předpokládá, že když se natočí prasárna, nese za to zodpovědnost v první řadě ženská. Je to odvrácená, zrůdná strana feminismu, který zachvátil tuhle bohaprázdnou a mravně rozloženou společnost. Vůbec nechci učitelku vyviňovat. Jen si myslím, že v prefeministických společnostech, které nestaví na úplné rovnosti muže a ženy, nýbrž na tom, že ženu je třeba chránit, platí v tomhle případě pro ženu jakási presumpce neviny. Napřed se musí vyvrátit výše zmíněná paralelní story, a teprve pak se může mluvit například o tom, že ze všechno mohou všichni zúčastněných rovným dílem. A musí se to učinit i tenkrát – uvádím to pouze coby teoretický příklad – když je tu nutkavé podezření, že oběť skandálu je pitomá jako štoudev.

1. února 2009