Co týden dal

Pátek 1. ledna: prezident Klaus přednesl letos novoroční projev hladký, kulantní, relativně umírněný, plný elegantních, pěkně podaných banalit. Jediné, co si nedokázal odpustit, bylo pár opovržlivých slov na adresu Mirka Topolánka, který mu uzmul ODS, jeho dítko (a zároveň pochvala Fischera s nímž je nyní Topolánek ve při). Neřekl ovšem přitom nic, co by nebyla pravda, jen to mohl buď říci, nebo si to odpustit. Ž si to nedopustil, je jakýsi „signál“. Je zjevné, že pan prezident má úpor příští volební rok „svůj plán“ a počítá v něm předběžně se všemi kromě Topolánka. Skoro všem se taky jeho projev líbil, byla to perfektně odzpívaná politická árie. Je zajímavé, že zatímco za totáče byl prezident jen nastrčená figurína, od převratu plní roli hlavního intrikána (je to nepochybně věc špatně napsané ústavy, ale tak trochu taky prvorepublikánské tradice – už Masaryk k tomu měl silné sklony a Beneš nebyl nic jiného než intrikán). Na rozdíl od prvorepublikových prezidentů, kteří byli zároveň nekorunovanými hlavami exekutivy, jsou popřevratoví prezidenti zároveň neformálními lídry opozice, což zvětšuje politický rozvrat. Letos patrně jdeme do finále.

Paroubek vytkl Zemanovi zbabělost: jako předseda nové Strany práv občanů nechce kandidovat do Poslanecké sněmovny. Zeman mu na to odpověděl, že ho dosud nikdo neobvinil z toho že krade, nedodržuje dohody (je pravda, že tohle Zeman opravdu nedělal, pokud jde o dohody, tak aspoň ty s Klausem držel, a nikdo na něj nikdy nevyštrachal nic, co by vypadalo na osobní obohacování) a bojí se, a proto se rozhodl vyhovět jednomyslnému přání svých spolustraníků a kandidovat – vypadá to, že v Ústeckém kraji a proti Paroubkovi. Škoda, že SPO je strana trpasličí a s Paroubkem se tedy mediálně nestřetnou (např. v některé televizi). Mohlo by to být velmi zajímavé a divácky atraktivní (dost velká sranda). Jinak bych si tipl, že by v takovém duelu Paroubek nejspíš vyhrál – zupáci mívají obyčejně nad intelektuály navrch: když bojujete kordem proti soupeři, který má k dispozici pevné a dobře nabroušené vidle s dostatečně dlouhou násadou, nemáte velkou šanci.

Předseda SZ Liška, který nebyl pozván k prezidentovi na oběd, Klause obvinil, že není nestranickým prezidentem a že spolupracuje jen s těmi, kdo mu přistupují na cynické handly – s ODS a ČSSD. Taky Schwarzenberg mluví o tom, že se schyluje k velké koalici a Klaus na to tlačí. Jako pozorovatel zvenčí jsem si nevšiml jediného signálu, že by snad Topolánek chtěl jít do velké koalice s Paroubkem. K tomu by bylo nutné Topolánka napřed sundat, o což ostatně traky Klausovi jde. Pokud by se snad Topolánek nechal „ukecat“ dal by se do spolku s Klausem a Paroubkem, byl by politický kamikadze. Neexistuje nejmenší náznak toho, že by se k tomu chystal.

Karel Schwarzenberg taky srovnával Klause s císařem Františkem Josefem I. Myslím, že stařičkému mocnáři velice křivdí. Císař se od šedesátých let 19. století poctivě snažil vymyslet pro mocnářství spravedlivé uspořádání. Bohužel se ukázalo, že to nejde.

Sobota 2. ledna: Premiér Fischer se domnívá, že všechno půjde příští rok dobře, podaří-li se najít společnou řeč a vzájemný respekt. Představa, jak Paroubek hledá s někým společnou řeč a vzájemný respekt, je neodolatelná, s něčím podobným se lze setkat jenom v pohádkách. Musela by zasáhnout Nejvyšší bytost, kterou je předseda ČSSD podle vlastního vyjádření zjevně schopen respektovat. A musela by být obdařena známou pohádkovou technologickou výbavou, tzv. „obušku z pytle ven“.

Z představitelů ODS se k projevu prezidenta Klause vyjádřil pouze předseda Senátu Sobotka. Klaus se prý vrátil k větám o úloze jednotlivce, že se každý z nás má nejprve starat o sebe. Pokud tím chtěl Přemysl Sobotka naznačit, že by si Klaus měl taky aspoň občas hledět svého, byla by to slova v pravý čas a na pravém místě.

Karel Schwarzenberg si jako jediný dovolil pozastavit se nad podivnou Klausovou formulací: „Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím nic nedlužíme generacím budoucím.“ Taky tomu nerozumím. Řekl bych, že bychom se ve skutečnosti měli cítit zavázáni těm, kteří nám svým mnohaletým úsilím, svou odvahou a vytrvalostí umožnili mj. i to, abychom se dnes měli přes všechny problémy – co si budeme povídat – jako prasata v žitě, a měli bychom vědět, že jsme povinni předat budoucím generacím aspoň to, co jsme obdrželi. Přitom velkoryse přejděme mlčením to moře sviňáků, kteří našim předkům, jichž je třeba si vážit, házeli z indolence a darebáctví klacky pod nohy (vím např. o jednom, který za to byl od parlamentu poctěn zákonem) a buďme rádi, že se jim to přes jejich množství a sílu nakonec úplně nepovedlo.

V rozhovoru pro Právo řekl Mirek Topolánek mj.: „Ve Sněmovně teď vládne jiná koalice než ta, která vzešla z voleb. Je to koalice levicová.“ Je mi líto, ale z voleb nevzešla vůbec žádná koalice a panu Topolánkovi se nakonec podařilo uklohnit koalici se dvěma „levicovými“ přeběhlíky. Takovéhle řeči jsou řeči o provaze v domě oběšencově. Jinak je nesporné, že koalice, která dnes vládne ve Sněmovně, není sice levicová (patří do ní Tlustý a Schwippel), nýbrž protitopolánkovská, ale rozhodně nevzešla z žádných voleb. Rovněž bych rád slyšel názor opravdu fundovaného ekonoma na způsob, jakým líčí Topolánek maďarskou situaci, všeobecně se píše, že Maďaři jsou už z nejhoršího venku; navíc jsem byl v Budapešti začátkem prosince a nikde v centru jsem neviděl žádné obchody zatlučené prkny, o kterých fantazíruje předseda ODS. Z pana Topolánka zjevně promlouvá duch sapéra Vodičky.

Je pozoruhodné, že když se na Rusi chce někdo profilovat jako nefalšovaný a nebojácný reformátor, stanoví si jako úkol, že odnaučí Rusy pít. Je to zjevně záležitost pohádkové obtížnosti, n ěco, když už mám sáhnout k ruským pramenům, jako přinést v prosinci z lesa čerstvé jahody. Zároveň pohádkový záměr může svědčit o tom, že politik se dostal do úzkých a musí slibovat zázraky. Momentálně hodlá národ podrobit protialkoholní kůře prezident Medvěděv. Doufám, že si na ten smělý záměr se svými spolupracovníky pořádně přihnuli.

MfD zase poskytla zajímavý rozhovor ministryně školství Kopicová. Upozorňuje tam na některé problémy, které si netroufám posoudit, jen se mi zdá, že na první poslech zní věrohodně („Ve srovnání nejenom s USA, ale i s Evropskou unií je v tomto směru ohromný rozdíl a propad. U nás nebyl tlak na inovace, protože podniky to moc nepotřebovaly, neboť jsme často jen subdodavatel a v podstatě jsme vůči Západu v pozici rozvojové země. Nemáme často přístup ke konečnému klientovi, dostáváme většinou jen zakázky, co máme dodat…“, „naše výzkumné spektrum je ve srovnání se světem sice neuvěřitelně bohaté, ale také strašně roztříštěné. Každý chce mít své pracoviště, to je chybný postup.“) Nad tím, co se o problémech české vědy a různých demonstrativních akcích v té souvislosti říká a píše, napadne jednoho hříšná myšlenka: nemá náhodou AV ČR něco historicky i strukturálně společného s ČMKOS?

Pondělí 4. ledna: loňský schodek státního rozpočtu dosáhl takřka dvě stě miliard Kč, což je v krátké historii ČR rekordní výkon. V této chvíli se Paroubkova předvolební parlamentní většina v Poslanecké sněmovně chystá prosadit třináctý důchod, znovuzavedení výplaty nemocenského za první tři dny nemoci a další populistické uplácení voličů. Prezident dnes oznámil, že jakékoli zákony, které by mohly navýšit rozpočtový schodek v tomto roce, bude vetovat. Má ale smůlu. Předvolební koalice ČSSD – KDU-ČSL – KSČM jeho veto hravě přehlasuje, prezidentští přeběhlíci Tlustý a Schwippel nebudou tentokrát, na rozdíl od svržení Topolánkovy vlády, stačit. V souvislosti s předvolebním rozhazováním je Paroubkův výrok o tom, že vinárnu nelze svěřit alkoholikovi (mířil tím na své oponenty z ODS a TOP09) spíše jakási sebedefinice. Paroubkovy předvolební RaJ fungují spolehlivě a výsledek bude nepochybně úděsný (pak se všechno svede na Topolánka a Fischera).

Kdosi založil na Facebooku skupinu, s tím, že kdo se do ní přihlásí, účastní se tím jakési internetové tomboly, kde cenou je deset mobilů iPhone. Poté, co se přihlásilo několik desítek tisíc chtivců, oznámil jim Zakladatel, že se skupina jmenuje „mladí lidé volí jiřího Paroubka“ a v popisu má mj. zabránit tomu, aby modré straky rozkradly celou naši republiku. Poté dotyčný (zjevně fiktivní osoba, jakýsi Parsifal Imanuel české předvolební scény) zmizel v nenávratnu. Napálení protestují, ČSSD zuřivě protestuje i ČSSD, popírá, že by se byla na akci podílela. Je to velmi nepravděpodobné, předem bylo přece jasné, že to praskne. Celý scénář připomíná někdejší akci Český sen, je jen možná ještě legračnější a zdařilejší, protože má politickou dimenzi. Mohla by se jmenovat : Paroubkovým kamarádem snadno a rychle.

Irská ústava zakazovala dosud veřejně hanobit křesťanství. Místo aby ten nesmysl škrtli (verbální zločiny nemá liberální stát pronásledovat, navíc kdo rozhodne, co je hanobení a co ne, křesťanství nepotřebuje státní ochranu), rozšířili zákaz na „různá náboženství“ (tj. vlastně na všechna). To je brutální zásah do svobody slova v duchu multikulturality. V Irsku proti tomu protestují ateističtí aktivisté, já bych protestoval taky, i když ateista nejsem.

Luboš Palata připravil v Lidových novinách stránku o politické situaci v Maďarsku. Jako obvykle rozvíjí odkaz sapéra Vodičky, tentokrát z pozice „neutrála“. Češi nejsou v maďarsko-slovenských sporech žádní neutrálové, mají je do značné míry na svědomí tím, jak Beneš ve Versailles prosadil nesmyslné jižní hranice Slovenska. Teď se s nimi už nedá hnout a jsou zdrojem obtíží v slovensko-maďarských vztazích. Snad by to mohlo indolentní české publicisty vést aspoň k jakési zdrženlivosti. Pana Palatu to ovšem ani nenapadne. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Pavla Kubálková tamtéž péruje své redakční kolegy Weisse a Tučka za nedostatek pochopení pro požadavek „genderovou korektnosti“. Na aktivitách dnešních bojovnic za práva žen je obludné především to, že ženy chápou jako společenskou třídu nebo rasu. S napětí očekávám, kdy někdo pozvedne „gender“ do roviny třídního boje. Zamaskované sufražetky vyhazují do vzduchu… pokouším si vybavit nějaká privilegovaná zařízení, určená v naší zrůdné společnosti výhradně pro muže, ale napadají mne jen pánské záchodky. A vlastně, to je nápad! Všechno by mohlo začít tím, že v rámci genderové korektnosti budou modré punčochy prosazovat, aby ženy nebyly diskriminovány tím, že ne ně nemají přístup. Načež vypukne druhá dívčí válka. Vymknuta z kloubů, doba šílí.

Svého času jsme psali (při příležitosti poslední prezidentské volby) o mimořádných parapsychologických schopnostech nynějšího jihomoravského hejtmana Michala Haška. Nyní zjevně opět uplatnil své zázračné schopnosti: V tombole na XVII. Brněnském předvánočním galavečeru donutil svou magickou silou losovací zařízení, aby dvě hlavní ceny, auto a zájezd do Egypta, získal on a jeho stranický přítel, brněnský primátor Onderka. Protože samozřejmě šlo o pouhou demonstraci magických schopností, on i jeho kolega poté, co se demonstrace zdařila, na ceny rezignovali. Je bohužel zcela jasné, že pan Hašek vůbec není člověk na svém místě. Jeho místo je teď na ministerstvu financí. Pro muže jeho schopností bude hračkou zařídit, aby rozpočet, jehož výdaje budou větší než jeho příjmy, skončil přesto přebytkem (Model „pět chlebů a dvě ryby“).

Úterý 5. ledna: mezi prezidentem na jedné straně, představiteli velkých stran a předsedy obou komor parlamentu na straně druhé se rozhořel spor o termín voleb: prezident by chtěl ten nejpozdější (28 a 29. května), ti druzí preferují víkend o čtrnáct dní dříve (druhý víkend v květnu, kdy by už taky mohly být, nepřipadá v úvahu, v sobotu 8. května je státní svátek). Strany by prý rády ušetřily na volební kampani. Člověk by řekl, že poté, co se kampaň protáhla fakticky na jeden rok, ne jednom – dvou týdnech už tolik nezáleží. Nejen pokud jde o náklady kampaně, ale pokud jde o všechno. A že čím dřív tohle bezvládí skončí, tím líp.

Poslanecký návrh na regulaci lobbyingu (navrhli ho poslanci KSČM, ČSSD, zelení a přeběhlice Jakoubková) ve vládě neuspěl. Problém je, co je lobbying a kdo je lobbyista. Podle zákona by za lobbyistu měl být považován ten, kdo během čtvrt roku alespoň třikrát kontaktoval kvůli připravovanému zákonu některého z politiků nebo úředníků. Ten by měl být zapsán do smolné knihy lobbyistů a měla by mu být vypálena na rameno lilie jako Mylady de Winterové v Dumasových Třech mušketýrech. Lobbyisté by se přitom museli hlásit u příslušného úřadu, totiž ministerstva vnitra, sami. Lobbyista, který by se sám nepřihlásil, by mohl dostat až milionovou pokutu či zákaz činnosti až na pět let, zatímco poslanec a senátor, který neohlásí „styk“ s lobbyistou mandátovému a imunitnímu výboru své komory, zaplatí pouze 50 000 Kč. Toto rozlišení odpovídá suspektní povaze lobbyismu. Možná, že by bylo vhodnější vysázet lobbyistovi 25 na holou (v případě, že by šlo o dámu, pouze dvanáct, pokud by ovšem proti této diskriminaci žen neprotestovaly feministky). Informaci o zákonu jsem si trochu přibarvil, jeho legračnost se mi nepodařilo příliš zvýšit. Zastupitelé potřebují mít dostatečné informace o tom, co projednávají, a mělo by se jim důvěřovat, že si zachovají zdravý úsudek a nedají se jen tak ukecat. Pokud si někdo myslí, že to nejde, měl by usilovat o zrušení parlamentu.

Nakladatelství Naše vojsko má malér: v kalendáři na tento rok přineslo historické válečné plakáty. Jsou mezi nimi i německé válečné plakáty z druhé světové války a na jednom z nich je hákový kříž. Že na válečných plakátech Třetí říše budou hakenkrajcy, se dá předpokládat. Měly by se tedy vybírat jen ty, které hákové kříže neobsahují? Zřejmě se předpokládá, že pouhý pohled na hákový kříž probouzí v lidech nacistické sklony. Připadá mi to jako hysterické blbnutí a návod na „přepisování historie“, kterému se v jiných případech bráníme. V Německu vládli dvanáct let nacisté. Rozjeli nejstrašnější válku, jakou zatím lidstvo zažilo. Bylo by lépe, kdYby nebyli. Ale byli. A zpětně je zrušit bohužel nejde.

Miloš Zeman rozšířil tým své nové strany o někdejšího předsedu vzorového „JZD“ Slušovice z doby končícího totáče Františka Čubu. Rozšiřování týmu může ostatně pokračovat: např. o Čestmíra Císaře, který na sebe v těchto dnech upozornil tím, že se dožil devadesáti let (trumfl by exministra Grégra, tomu je jen osmdesát), a konec konců třeba i o Lubomíra Štrougala (který Císařovi gratuloval).

Podle průzkumu agentury Median klesly ODS za poslední měsíc preference skoro o 6%. Přesto má ODS spolu s TOP09 slabou převahu nad ČSSD, ovšem KSČM je o 8% silnější než KDU-ČSL, takže „levice“ by s převahou vyhrála. Zdá se, že experiment s TOP09 se nepodařil, dělí se o hlasy s ODS, kdežto přes 14% získali anihilátoři volebních hlasů (zelení, Věci veřejné a další, přičemž zelení jakousi malou naději na průnik do PS ještě mají). V minulých volbách zachránila Topolánka před porážkou Strana zelených. Pokud se v květnu prosadí nnější sestava, jak ji prezentuje průzkum Median, bude tam jedna strana, skutečná středová strana, chybět.

Včera jsme se zmínili o oslnivém úspěchu hejtmana Haška a brněnského primátora Onderky v tombole na exkluzivní brněnské předvánoční akci. Dnes se k tématu vrací naše glosa.

Středa 6. ledna: V Právu uvažují o tom, kdo bude příštím prezidentem po Klausovi. Spekulují o Paroubkovi, Zemanovi, Sobotkovi, Schwarzenbergovi nebo Fischerovi. Samozřejmě, záleží na tom, zda se prezident bude volit stejným způsobem jako dneska nebo plebiscitem. Otázka je ovšem jednoduchá: vyhraje ČSSD volby do PS a Senátu tak, aby mohla vládnout s komunisty v zádech a zároveň obsadit prezidentskou funkci Jiřím Paroubkem? Tím by se celkový charakter našeho státu i estetický dojem, kterým by pak působil nejprve navenek, posléze i na své vlastní občany, proti současnému stavu dosti výrazně proměnil. To, co máme dnes, má spoustu chyb a odpudivých stránek, ale je to pořád ještě svoboda. Hrozí, že ji v budoucnu vystřídá Pořádek, ještě o hodně odpudivější.

Dnešní oběd prezidenta Klause s předsedou ODS Topolánkem proběhl v idylické atmosféře. Oba si notovali v potřebě zatrhnout další zvyšování deficitu (jak by taky ne), oba (taky Klaus) nepovažují termín voleb (dřívější či pozdější v limitech určených ústavou) za zásadní otázku. Co má asi Klaus za lubem?

Průzkum agentury Median, o němž jsem psal včera, proběhl poté, co ODS fakticky požehnala sociálnědemokratickou destrukci Janotova rozpočtu. Je pravděpodobné, že to voliče ODS rozladilo, a těžko se jim divit. V přepočtu na mandáty by Paroubek mohl udělat jak menšinovou vládu s komunistickou podporou, tak velkou koalici s ODS s komunisty v záloze. Byl by zase pánem situace. Vedoucí pozici má ČSSD i podle agentury SANEP, která dřív přinášela výsledky příznivé občanským stranám (průzkum probíhá na internetu). Výsledky průzkumu SANEP aspoň nepůsobí tak depresivně, dávají jakousi šanci na vyrovnanější výsledek. Pozoruhodné je, že Zemanova SPO by získala přes 3%. Jenže do voleb zbývá necelých pět měsíců a ČSSD i podle SANEP posiluje.

Poté, co se slovenské policii podařilo v rámci testu spolehlivosti letištních kontrol propašovat do Irska bombu, vytvořila se na hraničních přechodech se sousedními zeměmi kamionová kalamita, která (naštěstí jen vzdáleně) připomíná rusko-bělorusko-ukrajinské plynové a ropové blokády. Zdá se, že Ficova vláda je sice doma mezi lidem oblíbená, ale pro okolí vykazuje jistá rizika. Rizika se zatím (jak ukazují oba míněné příklady z posledních dnů) vytvářejí zcela spontánně (to je rozdíl od ruských aktivit), ale troška strachu z toho všeho přece jen jde.

Kardinál Vlk se v obsáhlém rozhovoru na svých internetových stránkách vyjádřil v tom smyslu, že Evropa ztrácí své křesťanské základy a stává se bezbrannou vůči muslimům, kteří se své víry nezřekli. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Režisér Hřebejk říká v MfD o hrdinovi svého nového filmu, člověku, který se nechal zlomit ke spolupráci s StB: „Chápu ho jako vesměs dobrého člověka, který udělal velkou a neomluvitelnou sviňárnu. Stejně tak jsou špatní lidé, kteří jednou udělají něco chvályhodného. Zajímalo mě, jak StB zlomila ke spolupráci v podstatě dobrého člověka… Myslím si, že na světě se vyskytují spíše lidé, kteří jsou možná horší morálně i intelektuálně, a zbabělejší, ale měli to štěstí, že nebyli vystaveni takové zkoušce, a tudíž se neprovinili. Náš hrdina není typický, ale výlučný.“ Tomuhle způsobu uvažování nějak nerozumím. Přece to není tak, že lidé by se od narození dělili na dobré a špatné, přičemž někdy se stane, že ti obří provedou nějakou sviňárnu, kdežto o těch špatných se občas nikdo nedoví, jací sviňáci vlastně byli, protože nedostali v životě příležitost, aby své sviňáctví vyjevili. Člověk se přece stává se dobrým nebo sviňákem na základě toho, co během svého života provádí. (A dokud neumře, má šanci, aby se svým sviňáctvím něco provedl, ale ovšem také, aby své dobráctví zlikvidoval).

Čtvrtek 7. ledna: Mirek Topolánek dostal při své lánské návštěvě od prezidenta Klause darem jeho knihu Kde začíná zítřek. Okomentoval to tím, že on sám žádný dárek nepřinesl, protože neměl čas na psaní knih, ale až nějakou napíše, určitě ji panu prezidentovi dá. To mi připadá docela dobré, a připomíná mi to, nevím proč, jednu historku, která se vyprávěla v literárních kruzích v době mého mládí. Někdy v roce 1963 nebo 4 přijeli do Prahy dva mimořádně slavní američtí spisovatelé, John Steinbeck a Edward Albee, autor tehdy velmi populární hry „Kdo by se bál Virginie Woolfové“. Je pozoruhodné, že byli oslavováni (Albeeho hru u nás hrálo několik divadel), ačkoli oba se nijak netajili svým „antikomunismem“ (V Právu by dnes o nich psali lidé jako Petr Uhl hůře, než o nich tehdy, když Právo bylo ještě Rudé, psali jeho komentátoři) a Steinbeck bez rozpaků a otevřeně obhajoval americké angažmá ve Vietnamu. Albeho hru přeložil do češtiny Jiří Kolář. Technika toho překládání není zcela jasná, protože Kolář neuměl ani slovo anglicky (zřejmě mu někdo opatřil doslovný překlad a on ho „stylisticky dotvořil“). Na setkání s oběma autory v klubu spisovatelů nebo v reakci Literárních novin, už se nepamatuji, se Kolář obrátil na tlumočníka a požádal ho: řekněte panu Albeemu, že já jsem přeložil jeho hru do češtiny. Tlumočník tak učinil a Albee promptně anglicky odpověděl: řekněte prosím panu Kolářovi, že až on napíše nějakou hru, já ji přeložím do angličtiny. (Další příhoda, která se mi v souvislosti s Topolánkovým výrokem vybavila, se týká ještě slavnější osobnosti, Winstona Churchilla. Byl znám svou uhlazeně řečeno otevřeností, která mu dělala víc nepřátel než přátel, a proto mu kdysi G. B. Shaw, který si zase zakládal na své duchaplnosti, poslal dva lístky na premiéru nějaké své hry se stručným přípisem: posílám Vám dva lístky na premiéru své hry. Přijďte a vezměte s sebou přítele, máte-li ještě nějakého. Churchill mu promptně odpověděl: nemohu bohužel přijít na premiéru, ale přijdu na první reprízu, bude-li ještě nějaká.

Průzkum agentury SANEP, o němž jsme psali včera, je pozoruhodný ještě tím, kolik procent by by podle něho schramstli mrňaví požírači hlasů od zelených přes Věci veřejné po Zemanovu SPO (ta by údajně dosáhla 3,3%, víc než zelení). Výsledek je třeba brát s jistou rezervou, ostatní průzkumy byly zatím o něco zdrženlivější. Nicméně je otázka, co bude strašnější: když tolik voličských hlasů propadne, nebo když se tyhle politické zombies prokoušou do Poslanecké sněmovny.

Senátor Oberpfalzer se veřejně zastal kardinála Vlka a jeho slov o tom, že Evropa zapřela své křesťanské kořeny a hrozí ji, že bude „dobyta“ (duchovně) muslimy, což se údajně už děje. Oberpfalzer tvrdí, že Evropa je na rozdíl od islámu příliš korektní a tolerantní.To je ovšem omyl, Evropa je lhostejná, líná a nevěří ničemu. Víra islámských radikálů je problematická, ale Evropa proti ní nemá co postavit.

Mezi politiky i mezi policisty probíhá dosti bouřlivá diskuse o alkoholu za volantem. Absolutní nula je problematická, protože absolutně přesný není žádný přístroj, a občas nějaké zanedbatelné minimnožství alkoholu vykáže i tenkrát, když ůdajný delikvent nepil. Čímž se otvírá otázka, co je ještě zanedbatelné minimnožství. Zároveň nelze upřít, že je něco na tom, co řekl před časem do televize jakýsi policejní specialista, totiž že když se povolí dejme tomu množství alkoholu odpovídající jednomu pivu, začne u nás, kde absolutní zákaz platí už mnoho desetiletí, spousta méně ukázněných „účastníků silničního provozu“ nezřízeně chlastat. Zdá se, že najít nějaký kompromis bude problém velmi obtížně řešitelný.

Včera skoro dvě hodiny nejezdilo metro na trase C, protože se do tunelu zaběhl pejsek. Pejska se nakonec podařilo odchytit a dopravit do útulku pro opuštěná zvířátka. Jedna z mála dobrých zpráv, co jsem si v poslední době v novinách přečetl.

„Vysoký věk Polednové dojímá, komunismus byl prý skoro lidskej“, píše Karel Steigerwald v Mladé frontě Dnes. Nevím, proč potřebuje do všeho zamíchat komunismus. Tak staří lidé do vězení nepatří. Nepochybuji o tom, že Rudolf Hess byl válečný zločinec a trest si zasloužil, ale ve chvíli, kdy mu bylo přes devadesát a byl úplně senilní, ho měli pustit. Protože tak neučinili, udělali si dnes z něho neonacisté mučedníka. „Smilování nás v kursu neučili“, říkal Werich v Baldě z hadrů coby absolvent rychlokursu pro pařížské ponocné anno 1450 a něco delikventovi, který právě o něco podobného škemral.

Agenti STASI mají prý dnes v Německu důchody odvozené od průměrných platů v někdejší Dederonii, ačkoli měli proti „civilům“ nadhodnocený příjem. Co to proboha znamená, agenti? Snad důstojníci STASI, agenti nebyli placení zaměstnanci policie, nýbrž jako u nás pouzí civilní práskači, akorát jich na rozdíl od „ČSSR“ bylo v „NDR“ tuším asi desetkrát víc.

Petr Kolář píše v LN, že někdejší rezignace poslankyně Talmanové na politiku (mezitím ji to už přešlo) by byla bývala sympatická, kdyby každý nevěděl, že primátor Bém by se byl postaral o to, aby se dostala na nevolitelné místo kandidátky, stejně jako se to stalo všem pražským přívržencům předsedy Topolánka. Zrovna tohle je ale problém pana Béma a ne paní Talmanové, nebo snad ne?

Pátek 8. ledna: Topolánek se rozvádí – přesněji řečeno u Obvodního osudu pro Prahu 6 začalo jeho rozvodové řízení. Pokud by byla jeho manželka důsledná (v minulosti byla dost důsledná), měla by usilovat o to, aby řízení bylo co nejbouřlivější a vyvrcholilo v době voleb.

Do trestního zákoníku bylo poslaneckou iniciativou implantováno rozšíření možnosti stíhat člověka za křivé obvinění. Doposud to šlo jen tenkrát, když někdo někoho lživě obvinil z trestného činu v úmyslu přivodit mu trestní stíhání, nyní už toto omezení ohledně způsobení trestního stíhání neplatí, stačí jen lživě obvinit, což bylo dříve postižitelné „jen“ jako pomluva. Na námitku, že jde o ohrožení svobody slova a že postihne i novináře, kteří někoho nepravdivě obviní z trestného činu, namítá autor (celého) trestního zákona prof. Šámal, že se to dotkne jen naprostého minima případů (!) a že se to na novináře nebude vztahovat, protože se odvolávají na své veřejné a soukromé zdroje. Zdroje ovšem problém mít mohou. Problém je (mimo jiné) se slovy nepravdivý a lživý. Nepravda je něco, co neodpovídá skutečnosti, lež, když člověk něco, co neodpovídá skutečnosti, píše nebo říká schválně. Snadnost nebo obtížnost důkazu, že nejde o nepravdám, nýbrž o lež, závisí na okolnostech (za normálních okolností je to velmi svízelné). Právník David Záhumenský v MfD proto velmi správně upozorňuje, že bude záležet na tom, „jaké mantinely“ nastaví při výkladu zákona „orgány činné v trestním řízení“ (že v řadě evropských zemí se i pomluva řeší před civilním soudem, což se mi zdá správné). Takže: když teď o nějakém politickém papalášovi napíšete, že se tím či oním snaží omezit svobodu projevu (což je protiústavní, a říci se to dá, jak víme, o kdekom z nich), začne policie konat a bude náležet na tom, jak budou „nastaveny mantinely“. Jak asi budou nastaveny mantinely, až volby vyhraje Paroubek?

ODS podle Hospodářských novin navrhuje (zjevně v rámci předvolební kampaně) ústavní zákon o rozpočtové zodpovědnosti, podle něhož by každý poslanec a ministr, který by hlasoval pro „příliš rozhazovačný“ rozpočet přišel o určitou část platu (pro velikost srážky existuje jakýsi algoritmus; 30% srážka by platila pro to, kdyby poslanci a vláda dopustili rozpočtové provizorium, naopak, když budou hospodařit dobře, dostanou 25% nášup). Když skutečný deficit rozpočtu bude o 20 a více procent horší, než jaký vláda navrhla, musí vláda automaticky požádat o důvěru (a co když rozpočet navrhla jedna vláda a druhá je pak odsouzena k tomu zajistit dodržení navrženého schodku (nebo přímo přebytku?). A pro schodek rozpočtu vyšší než 3% HDP (což je např. ten, co byl odhlasován pro příští rok) by musela hlasovat většina všech zvolených poslanců. Z návrhů se snad dá brát trochu vážně ten poslední. Ten první sice navrhuje nepříliš citelnou sankci, ale znamená nesmyslné omezení svobody pro vládu i poslance a je v podstatě protiústavní. A nakolik vláda odpovídá za obrovská rozpočtová manka způsobená světovou hospodářskou krizí? Neměla by být trestána např. i za špatné počasí (což je právě dnes aktuální, má napadnout šedesát centimetrů sněhu, neměl by ministr vnitra dostat nařezáno?) Je zjevné, že jde o návrhy, prozrazující jakási rezidua politického myšlení ruského typu (tedy toho, co se uplatňoval za bolševismu) i když podle experta ODS ing. Kocourka je střižen dle novozélandského vzoru.

Sobota 9. ledna: Agonie rozložené Poslanecké sněmovny a roční prodloužená volební kampaň vedou k tomu, že nové strany, nemohouce získat poslance běžným způsobem, tj. volbou, získávají je formou přebíhání. Staré, tj. parlamentní strany to ovšem dělají už dávno a s chutí. Jedinou stranou, která není přebíháním zasažena – tj. nikdo nepřebíhá od ní ani k ní – je KSČM, je to něco podobného, pokud se pamatuji na školní léta, jako vzácné plyny(argon, neon, krypton atd.), které nejsou schopny se s ničím slučovat. Nejúspěšnější naopak byla TOP09, do níž přeběhl i její demiurg Kalousek. Nyní získala poslance formou přeběhnutí i Zemanova Strana práv občanů. Je jím pražský poslanec Kosta Dimitrov, doposud člen ČSSD. Podle místopředsedy strany (a předsedy poslaneckého klubu) Sobotky hlasoval vždy v souladu s usnesením strany. Dimitrov uvádí (podle deníku Právo) jako důvod přestupu (přeběhnutí) nespokojenost s tím, že ho ve straně spojují s jakýmsi problémem týkajícím se členské základny na Praze 11 a že mu vadí kandidatura Olgy Zubové na pátém místě pražské kandidátky. Jeho dosavadní poslanecký šéf naopak soudí, že důvodem je nezařazení pana Dimitrova na kandidátku ČSSD. Škoda, milí čtenáři, že zde nemohu udělat malou anketu s otázkou: které důvody přeběhnutí pana poslance jeví se Vám pravděpodobnější, a tudíž pádnější: ty, které uvádí pan Dimitrov, nebo ten, který uvádí pan Sobotka? (taky se vnucuje představa, že údajný problém byl důvodem nezařazení pana poslance na kandidátku, takže se v ní udělalo vhodné místo pro paní Zubovou; to už je ovšem čirá spekulace, místo pro paní Zubovou, královnu všech přeběhlíků, by se jistě našlo i nebýt údajného problému pana Dimitrova).

Publicista a předseda obří (to obří myslím bez ironie, malé strany se nám v předvolebním období urodily, jsou pěkně macaté a vykrmené, jak by taky ne, když trvá rok) pidistrany Věci veřejné Radek John se rozvádí se svou manželkou, herečkou Zlatou Adamovskou. V Právu to srovnávají s rozvodem Mirka Topolánka. Srovnání s rozvodem pana Topolánka (a co si budeme povídat, taky pana Paroubka) je ovšem nepřesné, protože oba pánové se rozvedli, když už se politicky pěkně zavedli. Rozvod pana Johna zdá se být poněkud předčasný, je sice předsedou, VV není zatím ani ODS, ani ČSSD, dokonce ani není v parlamentě. Je tu ovšem i taková možnost, že se stane největší malou stranou, která se kdy do parlamentu nedostala. A to by byl svým způsobem taky výkon. (Zatím příčku největší malé strany, která se po listopadu 1989 nedostala do parlamentu, drží, pokud se nemýlím, OH. Padne tento rekord?)

Chyba v zákoně, z níž se navzájem obviňují ČSSD a ODS, umožňuje prý firmám a samosprávám, aby žádaly na státu vrácení již proplaceného sociálního pojistného za první pololetí roku 2007. Kdyby tak učinili všichni, co zaplatili, mohlo by to údajně stát přijít až na 100 miliard Kč. Zatím se přihlásili zájemci jen o zhruba desetinu. Ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo financí tyto nároky odmítají, ODS i ČSSD vyzvaly představitele svých samospráv, aby peníze nenárokovali. O problému samotném má definitivně rozhodnout Nejvyšší správní soud. Hejtman Karlovarského kraje Novotný v té věci prohlásil, že kraje musí podle zákona o krajích dbát péče řádného hospodáře a o vrácení pojistného požádat. „Pokud nám zákon umožní, abychom o vrácení nežádali, žádat nebudeme.“ Chyby v zákoně se samozřejmě dělat nemají a odpovídají za ně ti, kteří je udělali. Nicméně: výše uvedené pojetí dobrého hospodáře připomíná hospodyňku, která, když někdo u plotu její chaloupky ztratí briliantový náhrdelník, pro něj v rámci povinností dobrého hospodáře, přes ten plot okamžitě skočí, protože jinak by podle jiného známého úsloví okrádala svou rodinu (zde jí nárokování briliantového náhrdelníku umožňuje dokonce zákon, i když kazový. Připadá mi to trochu podobné, jako kdyby v některém z vydání Starého zákona v přikázání z Mojžíšova desatera Nepokradeš vinou nedbalého tiskaře vypadlo to „Ne“). Snad je v určitých svízelných situacích možno předsdtavit si i trochu loajality k vlastnímu státu, která jde nad rámec zákona, respektive nad rámec jeho chyb.

Předvolební paroubkovská koalice v PS je teď už schopna odhlasovat, aby se výše mateřské vrátila na úroveň z loňského roku, po lidovcích se přidali i zelení. ODS a TOP09 návrh nepodpoří, ovšem ODS tak činí s pozoruhodným komentářem: se snížením mateřské v Janotově balíčku jsme nesouhlasili, a skřípěli jsme proto zuby, nicméně v rámci kompromisu jsme balíček přesto odsouhlasili, a teď nám nezbývá, než držet slovo. Nevím, k čemu jsou dobré takové hloupé řeči. Voliče zajímá, co jeho strana odsouhlasí a co ne, a ty z nich, kteří se snížením mateřské nesouhlasí, žádné skřípání zubů nedojme. Spíš si představí, co všechno ještě jeho strana se skřípěním zubů odsouhlasí. Možná Chamberlain podpisoval Mnichovskou dohodu se skřípěním zubů, Beneš demisi nekomunistických ministrů a Dubček a spol. moskevské protokoly jak by smet. Co si za to koupíme? Stanovisko TOP09 je v této věci (mateřská) jednoznačné a bez alibismu, který je navíc nefunkční. ODS pracuje na vlastní volební porážce.

A nyní opět jedna dobrá zpráva: v pražské ZOO došlo málem k tragédii: orangutan Pagy zatoužil po svobodě a pokusil se na jakési improvizované liáně překonat vodní příkop, který ho dělil od publika. Větev, jíž se přitom držel, se ovšem zlomila a nešťastné zvířátko spadlo do vody v místě, kde je příkop hluboký dva metry. Lidoopi neumějí plavat, takže šel okamžitě ke dnu. Naštěstí se jeho odvážná ošetřovatelka vrhla do vody a chlupáče zachránila. Měla by za to dostat od ministra Peciny (nebo je snad v této věci příslušný spíše ministr životního prostředí, musím se přiznat, že nevím, jak se jmenuje, to je jedna z výhod Fischerovy vlády) zlaté hodinky.

V MfD kritizují Topolánka a Paroubka za to, že mají ambice stát v čele vlády, která vyvede zemi z ekonomické krize, a přitom nehospodaří rozumně a odpovědně ani se svým soukromým majetkem. Kritika Paroubka se v MfD předpokládá, jde tedy o kritiku Topolánka. Podepsána je (jako spoluautor) Zuzana Kaiserová. Vítr fouká z Hradu.

Rovněž v MfD hájí spisovatel Pavel Kohout sebe a další komunisty, kteří nabyli postupně lidskou tvář, „přiznali svou dějinnou chybu (!) a pokusili se napravit (jistě, každý se může napravit). „Hledejte jiný příklad, kdy totalitní stranu rozvrátili sami její členové, aby nabídli ukořistěnou moc lidu.“ Za prvé, příkladů je nespočet, posledním z nich je Gorbačov a spol., napravit se chtěla Rakouská říše v roce 1848 a Rakousko-Uhersko na podzim 1918. Pokaždé se ukázalo (Cituji A. de Tocquevilla), že kritickou dobou špatného režimu je, když se pokouší napravit. A za druhé: nabídnout ukořistěnou moc lidu – jistě, a taky v neposlední řadě sobě, protože tímto ušlechtilým činem se oni sami ve svých očích stali privilegovanými představiteli lidu. Lid bohužel nemívá pro podobná gesta velké pochopení, a řekl bych, že právem.

Pondělí 11. ledna: kdysi byla v módě „integrace pravice“, tj. slučování malých pravicových politických stran. Podnětem bývaly blížící se volby a lichá naděje, že když se shromáždí několik nul, byl by v tom čert, kdyby se před ně nepostavila nějaká jednička. Nyní, v masopustním reji roční předvolební kampaně, se slučuje kdekdo s kdekým. Např. paní Bobošíková uzavírá politické registrované partnerství s paní Volfovou. Je paní Bobošíková pravice? Těžko říci, nespíš je ochotná být podle okolností všechno. Je paní Wolfová levice? Byla kdysi v ČSSD, palce jí držel Miloš Zeman. Tak asi ano. Umírněná levice, takže se může spojit s paní Bobošíkovou, která je obojí (příklady stran, o nichž se dalo říci, že jsou zároveň levice i pravice, z minulosti známe, měly (bohužel!) ve svých zemích o hodně větší preference než má (naštěstí?) paní Bobošíková). V jednom je ovšem paní Bobošíková rekordmanka: podařilo se jí soustředit pod svými mateřskými křídly už dvacet politických stran. Až jich bude sto a každá bude mít aspoň dvacet členů, přiblíží se tato politická hvězdokupa svou velikostí Straně zelených. Je ovšem sporné, zda se to nějak odrazí v preferencích. Protože všeobecně platí, že malé neparlamentní strany jsou letos dosti macaté (viz VV, SZ, SPO, té se dokonce urodil jeden poslanec), možná že i tento integrační proces hodí pár procent zmařených voličských hlasů.

O sněhové kalamitě jsem se dosud nezmínil, neměl jsem čas, musel jsem odklízet sníh. Postiženi jsou ovšem i potentáti. Jiří Paroubek uvázl v Tatrách a musel o den odložit setkání s prezidentem Klausem. Ještě hůř je na tom primátor Bém, zmizel kdesi v Antarktidě (tam je právě léto, i když léto v Antarktidě nebude asi nic moc). Primátor Bém mívá šťastná vnuknutí, mizí právě ve chvílích, kdy by mu mohlo být horko. Na rozdíl od jednoho z jeho předchůdců, Igora Němce, který neměl to štěstí, aby se právě v době velké pražské povodně potápěl někde v Karibiku. Pro spravedlnost budiž řečeno, že primátor nemohl tušit, co se na jeho město valí, návrat z Antarktidy je nepochybně časově náročná operace a upřímně řečeno, mám podezření, že vy to tu stejně nevytrhl.

Smutným koncům jednoho z těch, kteří se podíleli na českém hospodářském zázraku (v nějž lid doufal a který bohužel nenastal), Viktora Koženého, se věnují poslední čísla Mladé fronty Dnes. Tématu se týká i naše dnešní glosa.

Psycholog Jeroným Klimeš odpovídá v LN na otázku, koho zejména netěší záplavy sněhu: „Určitě řadu starých lidí.“ (V mém případě to sedí stoprocentně.) „Ale na druhou stranu – největší počet úmrtí je na jaře a na podzim, zásluhou infekcí. Zimu většinou staří lidé přežijí.“ Mohu tedy aspoň doufat.

Úterý 12. ledna: vláda schválila Pecinův „protikorupční balíček“ včetně institutu „protikorpčního agenta“ a „korunního svědka“. Protikorupční agent, podle toho, co se o věci psalo, musí být příslušník policie, nesmí trestnou činnost provokovat, nýbrž jen „předstírat zájem podílet se na trestném činu“ tenkrát, když je zjevné, že ten, kterému zájem předstírá, by čin vykonal tak jako tak. Jak se to pozná? Navíc do institutu „korunního svědka“ se může docela dobře schovat provokování k trestnému činu (svědkovi nehrozí žádný postih). Pecinův balíček prý taky rozšiřuje okruh trestných činů, kde je možné použít odposlechy. Aby si stát mohl dovolit něco podobného (smí-li si něco podobného jako je „protikorupční agent“ vůbec dovolit), musí být jeho demokratické základny neobyčejně pevné. Nejsem si jistý, že je to zrovna případ České republiky. Jedno je ovšem jasné: pokud volby vyhraje Paropubek, bude se mu balíček velmi hodit.

Ústecká ČSSD zahájila mohutnou antikampaň proti Zemanově SPO. V inzerátech se píše např.: „Uvědomujete si, že pokud účast Melčákovy a Šloufovy strany povede ke snížení počtu hlasů pro levici (tedy i pro KSČM, pozn. bd) ve volbách do Sněmovny, mohlo by to vést k vítězství Topolánkovy a Kalouskovy pravice?“ SPO ovšem není v první řadě Šloufova a Melčákova, nýbrž Zemanova, budou ho volit ti na „levici“, kteří Paroubka nesnáší, a protože každé úsilí s sebou nese riziko, jsou zjevně ochotni riskovat že to případně pomůže Topolánkovi a Kalouskovi, taky proto, že naopak nechtějí riskovat, aby spolu s Paroubkem volili tak trochu i Filipa. Kdoví, jestli si neříkají: než Paroubek, to radši i Topolánek s Kalouskem. Tomu bych se vůbec nedivil, myslím si to taky. Jen se mi zdá, že Zeman není řešení. Dále Zemanovi vyčítají, že v roce 2007 stál za přeběhlíky, kteří umožnili vznik Topolánkovy vlády. To, řekl bych, mu vyčítají právem. Nebylo to od Zemana rozumné, pokud chtěl Paroubka opravdu zničit, měl mu naopak umožnit, aby se stal místo Topolánka premiérem s přeběhlíky, tj. aby sám zalehl na Prokrustovo lože, které si Topolánek tak horlivě připravil. Dnes by byl na něho roztomilý pohled, pokud by byl vůbec ještě vidět. A konečně, ptát se Zemana, zda za rozjezdem jeho strany stojí Marek Dalík, je neslušný a dosti zbabělý pokus Zemana kompromitovat, to by se ho rovnou mohli zeptat, zda za ním nestojí Radovan Krejčíř. Tento způsob diskreditace protivníka by měl potenciální voliče ČSSD spíše odpuzovat. Ty slušné, ovšem. Třeba jich už není moc.

Nápad osvobodit občany od nedůstojného jha otrocky posluhovat obcím v uklízení chodníků se, jak se zdá, zatím příliš neosvědčil. Pravda, situace je dosti mimořádná, dvacetiletá sněhová kalamita. Jenže nová úprava v mimořádných podmínkách vybouchla a zákony mají platit i pro mimořádné podmínky. V dílčí věci se uskutečnila zásada Liberté, Egalité, Fraternité, s tím, že Fraternité se realizuje jaksi vedle zákona díky lidem, kteří se na ten bordel nemohou dívat. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Zapřísahám se, že nemám nic proti církevním řádům. Leč: v galerii Nová síň, sídlící v objektu kláštera řádu sv. Voršily (nikoli Voršilky, jak píší v MfD, tak se jen neoficiálně říká jeptiškám, členkám řádu) vystavili obrazy malíře Romana Franty, kombinující figurky Ferdy Mravence a brouka Pytlíka s dosti brutálně pojatými ženskými akty. Majitelky objektu to rozhořčilo, daly to najevo řediteli galerie, který měl předtím s řádem dobré vztahy, a ten, aby projevil dobrou vůli, zobrazeným dámám přelepil přirození, údajně důkladně vyvedená (opírám se o svědectví tajemnice galerie paní Polákové, zveřejněné v MfD), černou izolepou. Podle paní tajemnice „jsou studie ženských genitálií na obrazech tak názorné, že skutečně mohou pobuřovat“. Celý případ je mimořádně srandovní, něco podobného jsem zažil naposled, když jsme ve Tváři v roce 1965 zveřejnili Hrabalův text Bambino di Praga z r. 1950. Myslím, že za prvé, když už se někdo chce pobuřovat, najde v našem okolí, v naší politice, v různých veřejných aktivitách věci, které by byly daleko vhodnějším objektem než zobrazená přirození, a za druhé, že pokud je obraz dobrý (nedovedu to posoudit, viděl jsem jen reprodukci v MfD, ale posoudit se to dá jedině poté, co se obraz vystaví), je prudérnost tohoto typu omezením svobody umělecké tvorby, což je důležitá součást svobody projevu, a že pan ředitel, přelepující dámská přirození, i Voršilky, které na něj v tom směru tlačí, se proviňují proti Listině základních práv a svobod. Pohoršení zbožných sester lidsky chápu, ale aspoň vidí, jak ošidná věc může být podnikání s uměním. Možná by si měly vybrat nějaký jiný obor. Více bych chápal důvody, které vedou ministerstvo spravedlnosti k tomu, že zablokovalo soudcům přístup na osobní internetové stránky prezidenta Klause (hrozí nebezpečí, že by mohly zranit či poškodit jejich smysl pro spravedlnost) – i když ani to jistě není žádné správné a hlavně účinné řešení.

„Byl jsem s děvkou, ale seděl jsem s ní jenom v kavárně, na pokoj jsem s ní nešel“, řekl údajně zpěvák Nohavica o svých kontaktech s StB. To je hezká metafora, ale když ji vezmeme věcně a doslova, vůbec neobstojí. Scházet se s estébáky po kavárnách byla školácká chyba, která se spoustě lidí nevyplatila. Vystavovali se jí všanc. Správný postup byl: „kontakt“ jen na služebnách, na písemné pozvání, které nebylo lze odmítnout, nebo když Vás prostě sebrali a odvezli si vás sami; trvat na sdělení důvodu (oni většinou sami uváděli „úřední jednání“) a na sepsání protokolu, který člověk podepsal a tudíž věděl, co v něm je, a pokud by v něm bylo něco, s čím nesouhlasí, nepodepsal by ho. Schůzky v kavárnách naproti tomu často skončily tak říkajíc v posteli, v lepším případě dostal člověk „céčko“, často aniž by o tom věděl.

Středa 13. ledna: české noviny se radují, konečně došlo na byrokraty, papaláši vtiskli Inkoustům (tj. úředníkům magistrátu a obvodních úřadů) do rukou různé hrabací nástroje a vyslali je do ulic uklízet sníh. Podle toho, co se psalo včera, to dostali příkazem, přes noc se z nich stali dobrovolníci. Zřejmě se navazuje na letité tradice, kdy dobrovolníci dostávali své dobrovolnictví rozkazem. V dobách prvotních pak ještě hrdě veřejně hlásali, že jsou opravdu dobrovolníci, byl-li jim život milý. Později to činili jejich nadřízení, kteří jim dobrovolnost nařídili - trochu podobně se dnes vyjadřuje starostka Prahy 2 Černochová (ODS, Bémova frakce): „Nálada mezi nimi byla od rána výborná, brali to jako příjemnou změnu svých pracovních povinností.“ Z toho plyne, že pracovní povinnosti mohou počkat. Lid dává nepřímo starostce zas pravdu a raduje se: „aspoň jsou nějak užiteční“ (cituji dle Práva). Z hlediska dělnické třídy, resp. poctivých pracujících, musí být na úředníky přísnost. Vzpoměňme jen, jak se osvědčilo jejich posílání do výroby. A tisk se raduje: „Příjemně vytopená kancelář a tradiční ranní kafíčko na rozjezd. Tak na takový začátek pracovního dne musely včera desítky úředníků pražského druhého městského obvodu zapomenout“ (autor citovaného textu z LN taky nemá o dobrovolnosti akce, kterou nazývá „od počítačů ke košťatům“ žádné iluze. Počítače, to je zábava, hra. Na tvrdé práci mozolných rukou, zde ztělesněné košťaty, dřív se používal srp a kladivo, stojí svět). Vida, k čemu vede a jaké melancholické vzpomínky nabuzuje jeden stupidní zákon, jehož cílem bylo nastolit spravedlnost a zrušit robotu.

Milan Knížák se dohodl s ministrem kultury Riedlbauchem, že v roce 2011 odejde z funkce ředitele Národní galerie. Je otázkou, zda by novinový titulek neměl správně znít: dohodl se s Riedelbauchem, že do roku 2011 neodejde z čela NG. A ostatně: kde bude v roce 2011 Riedebauch!

Ministr Kohout na včerejší mezinárodní Konferenci v Praze prohlásil, že ČR žádá, aby nová strategická koncepce NATO potvrdila obsah článku 5 severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci v případě napadení. To je pro českou politiku nejdůležitější: my budeme nenápadní, nebudeme vystrkovat nos z díry, mohli by nám ho ustřelit, žádné velké angažmá v operacích NATO od nás nikdo očekávat nemůže, na vlastní obranu jaksi nemáme peníze a upřímně řečeno ani velkou chuť, ale kdybychom se dostali do maléru, je povinnost všehomíra nám okamžitě pomoci.

Český eurokomisař Füle v Bruselu před zahraničním výborem obstál: otázky ze svého budoucího oboru zodpověděl víc než uspokojivě, z komunistické minulosti se vykroutil. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Slovenský premiér Fico musel aspoň částečně couvnout před požadavky autodopravců. Vyřádil se pak na médiích a opozici, obvinil je z destabilizace státu formou podpory autodopravců. Podporují prý vše, co souvisí s chaosem a porušováním demokratických pravidel hry. Hloupé řeči tohoto typu známe. Vedou se v případě, že je vláda ficovského typu na koni, v soudní síni při procesech se zrádnými politiky a novináři, v případě, že je v rejži, křičí defenzivně, protože na to první nemá sílu. Což je Ficův dnešní případ. To ale neznamená, že ji nebude mít zítra nebo pozítří. A to, že Jiří Paroubek je takový kamarád pana Fica, že se ze Slovenska nedokázal odtrhnout přesto, že mu kynulo setkání s Klausem v Lánech, věští do budoucna, že tu vznikne (případně se obnoví) pozoruhodný státní celek. Není důvodů, proč by se zase nemohl jmenovat ČSSR. Je jen jakási slabá naděje, že se oba kamarádi nedokážou dohodnout, kdo z nich v něm bude ten první. A že to na tom ztroskotá.

V bývalém pověstném hudebním klubu Bunkr bude dnes sídlit městská policie. Tím se jen aktualizuje náš návrh, aby se hudební klub Bunkr obnovil a usídlil v Národním památníku na Vítkově: budova dokonale odpovídá jeho jménu a funkční by to bylo dokonale.

Tomáš Syrovátka líčí v MfD děsivou vizi, která zjevně hrozí stát se skutečností: jednoho dne ráno zazvoní u vašich dveří zvonek a když otevřete, bude před vámi stát Jiří Paroubek se slovy: „Dobrý den, jsem kandidátem vašeho kraje do Poslanecké sněmovny. Chtěl bych vám jen nabídnout náš volební program. Pokud máte nějaké otázky, prosím mluvte, pokud ne, děkuji vám za váš čas.“ Představuji si na základě svých minulých zkušeností, že se tak stane v půl sedmé ráno, že Paroubek nebude sám (chodili vždycky dva) a pronese: „Tak podívejte se, tady máte náš volební program. Koukejte si ho pořádně prostudovat, protože na Vás budeme mít nějaké otázky.“ A předá postiženému známou bílou obálku s modrým pruhem. „Tady mi to podepište, a nashle.“ Byla by to nejen originální forma volební kampaně, ale zároveň jakási nenásilná příprava na to, co přijde po volbách.

„Je zapotřebí, aby Evropa dokázala reflektovat i tuto neblahou část své minulosti“, prohlásil europoslanec Zahradil, když podpořil žádost poslanců Litvy a Maďarska o zákaz komunistických symbolů. Vida, jaké představy má bývalý poštovní úředník ze Zadní Třebáně o reflexi. Reflektovat = zakázat. Je to reflexe typická pro dobu, jejíž symboly ho zlobí.

Nakonec musím vyjádřit uznání Martinu Zvěřinovi: napsal přesně to, co mi včera leželo v hlavě, ale pak jsem to, co si budeme povídat, z jakési zbabělosti nechal plavat. Řidič pražské tramvaje si dal za okno šálu s nápisem Dělnická strana. Dělnická strana je mi sympatická asi tak, jako pánové Paroubek, Zahradil, Fajmon a Zeman dohromady. Ale je to (alespoň zatím) legální politická strana. Pokud mají řidiči DP zakázánu propagaci politických stran všeobecně, nechť ho potrestají. Až bude Dělnická strana zakázána, ať ho potrestají, udělá-li to znovu. Pokud ho vyhodí teď, bude to jako za totáče – bez ohledu na to, že Dělnická strana je odpudivá a potenciálně nebezpečná.

Čtvrtek 14. ledna: Mirek Topolánek naznačil, že ODS hodlá navrhnout, aby se napříště u řidičů motorových vozidel tolerovala určitá míra alkoholu v krvi: navrhují hranici 0,2 promile, která odpovídá jednomu malému pivu. Důsledek bude, že si každý dá k obědu nebo k večeři velké pivo. Pravda, velké pivo (desítka) k jídlu nemůže, řekl bych na základě vlastní zkušenosti, chování řidiče při jízdě výrazně ovlivnit. Tímhle způsobem se dá ovšem s hranicí dál licitovat. Problém je v tom, že citlivost na alkohol je nejspíš individuální a závisí mj. na věku (vycházím z vlastní zkušenosti: když mi bylo třicet, nezanechala na mne desítka vypitá nalačno absolutně žádnou stopu. Dnes bych si v takovém případě za volant sednout netroufl.

Prezident Klaus udělil prý v uplynulých letech milost čtyřem lidem, kteří patřili mezi přátele či spolupracovníky zavražděného mafiána Mrázka. Nechápu, proč by to dělal úmyslně a plánovitě. Buď je to tedy náhoda, nebo to na Klause někdo narafičil.

Setkání prezidenta Paroubka s prezidentem Klausem proběhlo „smířlivě“. Paroubek sice neustoupil ani o milimetr, ale prezidenta hrubě neurážel. To je u předsedy ČSSD věc poměrně neobvyklá, v zásadě pozitivní, a je třeba ji ocenit, i když výsledek setkání je slušně řečeno nula. Čeští politici se už naučili být skromní, stačí jim, když na ně předseda ČSSSD není vyloženě sprostý.

Expert na životní prostředí ODS Moldan ohlásil, že přestupuje z ODS do TOP09. Politolog Lidového domu Lukáš Jelínek (jakýsi Paroubkův Jiří Pehe) v té souvislosti napsal, že „ODS“ je schopna vyštípat renomovaného seniora Moldana. Podle zprávy šel ovšem sám. Zprávy o třídním nepříteli je odjakživa třeba přibarvit.

Pátek 15. ledna: Předseda ODS Topolánek k Pecinovu balíčku prohlásil, že je příliš represivní. Odmítá například absolutní beztrestnost korunního svědka. Toopolánkova výhrada je na místě, v tom smyslu, jak jsme o věci psali včera. KSČM zase odmítá podpořit protikorupčního agenta, který by podle ní narušil právní prostředí, na něž je země zvyklá již 150 let. Pokud do těch 150 let komunisté nezapočítávají jednačtyřicet let, co tu byli u moci, mají pravdu i oni.

Předseda Topolánek přišel i s dalšími návrhy, které vnesly lehký zmatek i do řad jeho spolupracovníků: navrhuje zavést jednotnou sazbu DPH 17% a tolerovat jisté množství alkoholu u řidičů. Na obě věci nemám, jak říká prezident Klaus, silný názor. Povolit řidičům jednu desítku k obědu či k večeři znamená teoreticky vzato větší míru svobody a jsem přesvědčen, že fakticky žádné ohrožení bezpečnosti na silnicích. Je tu však problém s nepřesností měřících přístrojů, která snadno donutí „měřící orgány“ někdy nechtě tolerovat piva dvě. A navíc, omezení je náročné na (je mi líto) civilizační úroveň, především kázeň „účastníků silničního provozu“, o niž mám u nás jisté pochybnosti. Pokud jde o DPH, přínos pro snížení manka v rozpočtu nejsem jako neekonom schopný posoudit, ale srovnání daně by znamenalo zdražení potravin, a toho ČSSD před volbami s chutí a asi úspěšně využije.

Mezi organizacemi ČSSD v Třinci a Frýdku-Místku zuří prý poziční zápas, v jehož rámci prý získali v Třinci za úplatu 77 duší. Místopředseda strany Zaorálek (tehdejší krajský lídr) naopak tvrdí, že frýdečtí přátelé chtěli třinecké přátele oslabit vyloučením desítek jejich členů. Metoda řešení místních a regionálních vnitrostranických problémů velrybářskou technikou je věc u nás nikoli nezvyklá, řešení pomocí stranických čistek (členstvo se nemnoží, ale naopak snižuje) neobvyklá a má svá úskali (nakonec by v severomoravském kraji mohl zůstat členem jen přítel Zaorálek. Mělo by to své výhody, např. všechno by se schvalovalo či odmítalo jednohlasně, ale nevýhody by myslím, výrazně převažovaly. Možná by bylo dobré, kdyby frýdecká organizace (k níž, pokud tomu rozumím, patří i Třinec), měla např. dva tisíce členů, což je počet úměrný počtu členů velké strany v civilizované západní zemi. Pak by nestačilo pouhých 77 hlasů, bylo by zapotřebí odhadem minimálně šestkrát víc, a případný velrybářský nábor by přišel příliš draho.

K tomu, co jsem v úterý, ve středu a v úterní glose napsal ohledně „Kuberovy“ novely zákona o pozemních komunikacích, ještě upřesnění. Výrok Miroslava Kalouska přesně zní: „Dámy a pánové, promiňte, jenom stručnou poznámku. Protože jsem na půdě Senátu několikrát hovořil o místních rozpočtech, o dani z nemovitostí, o rozpočtovém určení daní, tak bych k téhle diskusi rád podotkl, že tento návrh mi připadá ve své kontroverznosti skoro podobný jako návrh na zrušení roboty. Prostě všechna šlechtická panství, všichni šlechtici se vyděsili, co to udělá s jejich rozpočty, jak je to možné, kdo to za ně odpracuje. Dneska s odstupem času nám samozřejmě robota připadá jako naprostý nesmysl.“ Problém je, že obecní úřady nejsou žádná aristokracie, ale účelové organizace, které si občané budují ke své potřebě, a neměli by na ně nakládat víc, než unesou. Jestliže se ouřadové (přesněji řečeno obce) vyděsili, kdo to za ně odpracuje, ukazuje se dnes, že se vyděsili právem. Na rozdíl od zrušení roboty to funguje minimálně, hlavně ve velkých městech. Protože neviditelná ruka trhu při uklízení chodníků zatím selhala, bylo nutné k všeobecné radosti obecného lidu vyhnat na ulice s košťaty klotové rukávy z magistrátu a obecních úřadů. To, co se stalo, by snad mělo být poučením, aby se podobné situace řešily nějakou rozumnou a právně zakotvenou dohodou vlastníků nemovitostí a vlastníků komunikací, nebo aby se zákon přijímal na základě takové dohody. Nemohu se zbavit dojmu, že tenhle zákon byl přijat tak říkajíc revoluční cestou a po necelém roce se to vymstilo. Nevymstilo se to ale „státu“ ani „obci“, které setrvačností chápeme jako instituce nám nepřátelské (rezidua nevolnického postoje k životu, dostal jsem jeden příznačný čtenářský dopis, k němuž se v neděli vyjádřím), ale nám, co jsme odsouzeni se v tom špinavém bordelu dennodenně brodit a modlit se za to, aby už byla obleva. Senátor Kubera, jeden z hlavních iniciátorů novely a v této věci ztělesnění výroby zákonů metodou „žaves“, prý nepočítal, že když nebudou mít majitelé nemovitostí zodpovědnost za údržbu chodníku před svým domem, přestanou někteří z nich z chodníků sníh uklízet. A lidé by prý podle litery zákona měli stavu chodníku přizpůsobit svou obuv. Pan senátor touto poznámkou dozrál pro udělení našeho nejvyššího ocenění, bobříka vyčůranosti za měsíc leden.

Poslanec ODS Reisiegel bude možná jmenován členem NKÚ a bude se muset vzdát poslaneckého mandátu. Na jeho místo nastoupí další z kandidátky, advokátka Slámová. Topolánek se bouří, Slámová proslula obhajováním extremistů a navíc nepatří mírně řečeno k jeho příznivcům. K tomu lze říci dvě věci: za prvé, to, že advokát hájí klientelu určitého typu, neznamená ještě, že mezi ni patří – konec konců na obhájce má právo každý a specializace na určité případy je věc svým způsobem pochopitelná. Zároveň ovšem z toho ještě neplyne, že by strany nesměly přihlížet k profilu advokáta, protože k lidským právům advokáta nepatří být volen za ODS do PS. Problém si způsobila sama ODS tím, že si paní doktorku na kandidátku dala. Upřímně řečeno, zcela respektuji právo dr. Slámové hájit ty, které hájí, ale kdybych byl členem ODS a rozhodovalo se o kandidátkách strany, zuby nehty bych bránil tomu, aby se na nějaké octla. Ale teď, holoubci, teď už je pozdě. Máte problém.

V pražské Nové síni skončila předčasně výstava obrazů Romana Franty. Voršilkám, které objekt vlastní, se nelíbila příliš důkladně vyvedená přirození některých zobrazených figur ženského rodu. Považuji toto rozhodnutí za skandální porušení svobody umělecké tvorby, bez ohledu na to, jsou-li ty obrazy dobré nebo ne. A doufám, že se najde nějaká slušná galerie, která obrazy vystaví bez těch srandovních samolepek, jimiž je ozdobili v Nové síni. Nebo u nás začneme zase pronásledovat Entartete Kunst?

Dr. Rath neuspěl u Městského soudu v Praze se žalobou na týdeník Reflex, kde ho vyobrazili na obálce s hitlerovským knírkem pod nosem a uvnitř listu byl článek s titulem „Arbeit macht Rath“. To je dobrá zpráva. K postupu soudce Novosada je ovšem možné mít výhrady. Podle něho sice není možné, aby kdokoli byl zpodobněn jako Hitler bez reálného základu, v Rathově případě však takový základ existuje. To je nepřijatelné: má soud rozhodovat o tom, zda karikatury mají či nemají reálný základ? A nemá pak stejně rozhodovat i o článcích, komentářích ap.? To bude znamenat zavedení následné cenzury doprovázené sankcemi, vrátíme se tedy do předlistopadové éry. Dále soudce prý uvedl, že důvodem pro oprávněnost karikatury jsou Rathovy výroky o jeho protivnících (prezidenta Klause prý přirovnal ke Klementu Gottwaldovi). Tato logika ovšem vzdáleně připomíná zavedení práva na vendetu do soudní argumentace. Text rozsudku a zdůvodnění v celku ještě neznám, až je budu mít k dispozici, k věci se ještě vyjádřím.

V MfD vyčítají „politikům“ (přesněji řečeno senátorům a poslancům, tedy dvěma nejopovrženějším formám politiků), že se flákají, Senát si např. bere tříměsíční dovolenou. Senátu se nedivím. Politické mechanismy u nás fungují tak, že vláda něco navrhne a poslanecká sněmovna, kde mají drtivou převahu populisté, kteří potřebují se buď zachránit pro příští volební období, nebo porazit „pravici“, to odpálí. Je to práce, ale Sysifova. Nemá žádný smysl. Těžko někomu vytýkat, že se na takové šaškárně nechce podílet. Co vláda mohla, udělala, sněmovna jí z toho udělala z větší části kůlničku na dříví. To, co předvádí MfD, je taky ryzí populismus: bijte politiky, ty svině, flákají se nám.

Také k článku Roberta Řeháka „Papež, Kohn a Roubíček“ mám jakési připomínky, k nimž se, pokud mi to dovolí čas, vrátím.

Sobota 16. ledna: předseda ODS Topolánek je znepokojen se stavem v pražské ODS, která údajně ztrácí na preferencích (je to pravděpodobné, jestli bude někde hodně výrazně bodovat TOP09, bude to Praha. V Praze si konečně mohou vybírat, zelení nebyli pro pražské prostředí dostatečně atraktivní). Bém se rozčílil a prohlásil, že mu Topolánek připomíná kapitána potápějící se lodi, který se snaží za každou cenu zachránit si krk. Je velmi pozoruhodné a z hlediska propagace strany povzbuzující, když ji největší konkurent nynějšího předsedy čtyři měsíce před volbami označí za potápějící se loď. Pokud se loď potopí, potopí se i s ním. Jemu je to zřejmě fuk, hlavně že půjde ke dnu taky Topolánek. Tomu se říká stranická loajalita.

Jinak se pan primátor rozhodl zažalovat Reflex za to, že jej na obálce vyobrazil s prasečím rypákem. Je tak po dr. Rathovi už druhý. Zjevně patří dohromady, pokud jde o představy, jak zacházet se svobodou projevu.

Na rozdíl od Petra Uhla (viz dnešní Právo) si myslím, že dr. Ratha k Hitlerovi přirovnat lze, sám si o to řekl svým nehorázným výrokem. Uhl se před časem (zcela právem) zastal řidiče, který si dal v tramvaji za sklo šálu s nápisem dělnická strana (přitom postoj k Dělnické straně je asi jedna z mála věcí, na nichž se s Uhlem jsem schopný shodnout). Jeho náhlou právní pohyblivost vysvětluje poněkud hysterický závěr článku: „Rozsudek Městského soudu v Praze vynesl soudce Novosad „Jménem republiky!“ jako každý rozsudek v ČR. To mi vadí nejvíce. Mělo tam stát: „Jménem těch, kteří si myslí, že ČSSD prosazuje totalitární poměry“. Karikatura byla karikaturou dr. Ratha a ne karikaturou ČSSD. Ta nejapná slova o Hitlerovi nepronesl Rath jménem ČSSD. A já například si třeba vůbec nemyslím, že ČSSD prosazuje totalitární poměry, ale že Paroubek (a Rath jak by smet) mají chuť a sklony prosazovat poměry, které budou znamenat mj. podstatné omezení občanských svobod, takové poměry přitom vůbec nemusí být totalitární. Zároveň si myslím, že ČSSD je neodmyslitelnou součástí našeho demokratického systému, jen by si zasloužila nějakého lepšího předsedu. To všechno ovšem s karikaturou v Reflexu už vůbec nijak nesouvisí. Zdá se, že Petr Uhl to ale neví.

Pondělí 18. ledna: ODS zmítají zvláštní křeče. Nejdřív se do sebe pustili Topolánek s Bémem. Bém prohlásil, že se Topolánek chová jako kapitán na potápějící se lodi, Topolánek mluvil o krajských pantátech, kteří prohrou v regionálních volbách přišli o uplatnění, tlačí se do centra a vysekávají do lodi díru přesně pod čarou ponoru. Tím údajně narážel na nápadný pokles preferencí ODS v Praze. Podle serveru Aktuálně.cz z interních průzkumů ODS vyplývá, že oproti 48% v posledních volbách by strana letos měla dostat jen 26%; bylo by zajímavé zjistit, kdo se na účet ODS napakuje, bude to TOP09? ODS se ovšem nemůže divit, pražská organizace ODS byla jádrem opozice proti vedení strany a její předseda Bém zaznamenává jednu porážku a nepříjemnost za druhou. Topolánek (resp. vedení strany) si údajně si pozval Béma na kartáč, ten proběhl dneska. V každém případě oba konkurenti dnes vypadali jako Tristan a Isolda poté, co okusili nápoje lásky, a shodli se, že mezi nimi nikdy žádné rozbroje nebyly, to prý novináři se mezi ně pokoušejí vrazit klín. Pro image ODS by bylo bývalo o hodně užitečnější, kdyby si byli vymyslili nějakou menší a méně banální blbost. Chybí jim zjevně představivost. Dobrá zpráva je, že zřejmě oběma došlo, jak devastujícím dojmem na preference strany působí jejich předvolební hašteření. Bohužel, stalo se tak trochu pozdě a jejich smíření bude dnes těžko někdo brát vážně.

Mirek Topolánek a někteří další lidé z vedení ODS začali lehce koketovat s myšlenkou velké koalice, a ani představitelé ČSSD (místopředseda Urban) neříkají rezolutní ne. Tématu se týká naše dnešní glosa. Jiří Paroubek má originální vizi: výsledek květnových voleb nebude patový, a proto ČSSD nebude velkou koalici potřebovat. Zároveň je zjevné, že by se Paroubek hrozně rád vyhnul vládnutí s komunisty v zádech. Moc bY mne zajímalo, jak ale chce vládnout jinak, s kým chce jinak udělat většinovou koalici. Jistě, průzkumy teď jednoznačně věští ČSSD vítězství. Ale určitě nebude takové, aby mohla vládnout většinově sama nebo ve většinové koalici s KDU-ČSL (je otázka, zda se KDU vůbec do Poslanecké sněmovny dostane). Čili: když Paroubek říká, že velkou koalici nebude potřebovat, znamená to, že míří k explicitní nebo implicitní opoziční smlouvě s komunisty. To je jasná zpráva pro voliče a žádné mlžení to nezastře. Jedním ze sponzorů Zemanovy nové strany je prý český zástupce ruské ropné společnosti Lukoilu. Zeman to nevyvrátil ani nepotvrdil. Ten člověk nemá vůbec žádné zábrany. Opoziční smlouva byla dobrá aspoň na to, že si takové vylomeniny nemohl dovolit. Na návrzích předvolebních plakátů se podle MfD stkví mimo jiné heslo „Zeman není kníže“. Za prvé by bylo vhodné toto negativní vymezení doplnit pozitivním, co tedy Zeman je. Mám několik nápadů, bohužel všechny jsou žalovatelné. A za druhé, být knížetem je u nás něco krajně odpudivého. Trochu mi to připomíná, jako když se antisemitská partaj chlubí sloganem „náš předseda není Žid“. Stejně to vypadá, že veteráni od Zemanova Waterloo velkou díru do světa neudělají, přestože jejich předseda není kníže (což se ostatně pozná nejpozději dvě minuty poté, co otevře ústa.

Záležitostí druhotně politickou je rozvod předsedy Topolánka. Proti původním zprávám, že to půjde ráz dva, to teď vypadá, že paní Topolánková bude svého zrádného chotě důkladně grilovat. Vydrží to až do voleb?

Původně jsem plánoval udělit panu senátoru Kuberovi bobříka vyčůranosti za jeho požadavek, aby chodci přizpůsobili stavu chodníků (nyní velmi neutěšenému v důsledku „jeho“ novely zákona o pozemních komunikacích) svou obuv. Nakonec mi nezbyl čas všechno připravit, a tak se spokojím jen s návrhem na doplnění zákona o pozemních komunikacích v tomto smyslu. Aby zákonná úprava fungovala a města neměla problémy, bude nutné předepsat chodcům podobně jako automobilům zimní a letní obutí. Přípustné typy budou stanoveny v příloze zákona a znormovány (zákonu bude třeba přizpůsobit sortiment v obchodech s obuví, což je dnes bohužel na rozdíl od totáče náročný úkol). Taky bude třeba stanovit závazné datum přezutí ze zimní na letní obuv a naopak. Na dodržování zákona bude dohlížet městská policie, jeho porušení bude trestáno pokutou nebo v závažnějším případě (zmíněné lodičky na náledí) šatlavou. Touto formou prevence se zabrání zbytečným úrazům. Vzhledem ke stavu chodníků budou nejspíš povinnou zimní výbavou holinky nebo aspoň válenky, což se bude pěkně vyjímat v divadlech, na koncertech a na recepcích. Ale zato bude pořádek.

Úterý 19. ledna: podle agentury STEM se rozdíl mezi ODS a ČSSD zvětšil skoro o 8% ve prospěch ČSSD, preference ODS klesly oproti poslednímu průzkumu o 1,6%. Preference sociálních demokratů jsou setrvalé, podobně je tomu s komunisty. Lidovci klesli na 4,2% a octli se v sousedství zelených a Věcí veřejných ve společenství požíračů volebních hlasů (dohromady by anihilovaných hlasů bylo 12%). TOP09 a ODS dohromady by ovšem ČSSD o něco málo převýšily, potvrzuje se, že TOP09 odebírá voliče převážně ODS – a taky trochu lidovcům. Pokud tak dopadnou volby, bude ČSSD moci pohodlně vládnout v nepsané opoziční smlouvě s komunisty. Volební účast by podle STEM byla mimořádně nízká (48%), nerozhodnuto je celých 36% voličů. Z toho důvodu je třeba suverénní převahu postkomunistů brát s jistou rezervou. Rázný nástup Zemanovy SPO se nepotvrdil, strana by nezískala ani procento hlasů (tenhle výsledek vypadá o hodně pravděpodobněji než 3%, který Zemanovi a jeho vysloužilcům věštil SANEP (SANEP prý preference pro SPO rovněž zkorigoval).

I z toho hlediska je třeba posuzovat otázku, kterou klade titulek z dnešní MfD: „Zemanovi ruští koně. Je to riziko pro stát?“ (jde o údajnou volební podporu představitele firmy Lukoil). Zjevně by bylo, pokud by Miloš Zeman nebyl politická mrtvola. Vzhledem k momentálním skutečným preferencím jeho strany je k tomu na nejlepší cestě.

K slavnostnímu, leč poněkud opožděnému a ne zcela věrohodnému usmíření pánů Topolánka a Béma se vrací naše dnešní glosa.

A na závěr, aby to dnes nebylo moc krátké, opět dobrá zpráva. Primátor Bém byl opravdu v Antarktidě (je tam léto, a vzhledem ke globálnímu oteplování to nemusí být až tak strašné), a nezahálel tam: zdolal nejvyšší horu kontinentu, Mount Vinson. Gratulujeme!

Středa 20.ledna: bývalý generál ČSLA Zdeněk Zbytek hodlá žaloval exministra Dobrovského za vyjádření, že byl z armády popuštěn kvůli proslovu na sjezdu rolníků v prosinci 1989, kde údajně vyzýval k vojenskému zásahu proti „kontrarevoluci“. Jeho advokát Kříženecký se navíc domnívá, že pokud byl Zbytek propuštěn opravdu kvůli tomu projevu (Zbytek to popírá, prý šlo o „reorganizaci“), zvažují i trestní oznámení na Dobrovského pro zneužití pravomoci veřejného činitele, protože šlo o projev, tedy věc politickou. Zdá se, že drzost komunistických papalášů z doby před listopadem 1989 výrazně roste. Je to zjevně součást jakési předehry k nástupu opoziční smlouvy mezi ČSSD a KSČM po jarních volbách do PS. Na druhé straně, kdyby byl pan Zbytek a jemu podobní zavřeni bezprostředně po revoluci, jeho bojovnost by dnes (pokud by už byl z basy venku) byla podstatně menší. Zdá se, že k okřídlenému heslu sametové revoluce „Nejsme jako oni“ je třeba doplnit „jsme o hodně hloupější“. Jinak Zemanův tým je pozoruhodný: skládá se z politických vysloužilců, bývalých komunistických generálů a aparátčíků, a podporují ho lidé vázaní na Lukoil (samozřejmě ne z peněz Lukoilu, ale stejně jako kdysi strýc Vik, ze svých dlouholetých úspor). Groteskní uskupení s minimální šancí.

Cyril Svoboda a celá KDU-ČSL se cítí brutálně zneuctěna názvem „černoprdelníci“, kterým ji poctil předseda OP09 Schwarzenberg. Prý tak častovali bachaři v padesátých letech vězněné kněze a členy ČSL. Název je daleko starší a v jakémsi neoficiálním politickém slangu se užívá zcela běžně. Je jen otázkou, zda se má stát instrumentem politického boje a znít ne veřejnosti z úst předsedy konkurenční strany. Pan Schwarzenberg zřejmě cítí handicap, plynoucí z jeho šlechtického titulu, a pokouší se vystupovat jako člověk z lidu. Nevím, zda tento způsob lidovosti je ten nejšťastnější. Lid je, řekl bych, přesvědčen, že kníže si to nesmí dovolit (lid ovšem ano, od toho je lid).

Na kandidátkách ČSSD by podle MfD mělo dojít k nikoli nepodstatným změnám: v Praze má kandidovat jako lídr populární místopředseda Sobotka (doposud byl v Brně, v Praze by měl coby lídr nahradit předsedu Hulinského, který nemá s Paroubkem ideální vztahy), v Brně ho vystřídá hejtman Hašek (Paroubek ho chce mít ve Sněmovně), na pražské kandidátce by se měl objevit ministr Pecina a odsunout do nevolitelného suterénu zelenou přeběhlici Zubovou (smutný konec mouřenínů, co vykonali svou práci). Protože všichni zúčastnění i předseda Paroubek něco podobného vášnivě popírají, asi na tom něco bude.

Úspěch sbírek na pomoc obětem zemětřesení na Haiti naplnil českou novinářskou a vědeckou obec pocitem vlastenecké hrdosti na náš národ. „Čechy a Morava byly v historii nemilosrdně válcovány – snad jen s výjimkou kralování císaře Karla IV. Vida, neúpěli jsme jen třista let, ale furt. Máme v genech zakódováno pomáhat těm, kdo se ocitli v nouzi. Ovšem. Např. za husitských válek jsme pomáhali (od majetku i od životů) našim sousedům široko kolem dokola (říkalo se tomu „spanilé jízdy“, jak trefný výraz, skoro jako bratrská pomoc), po roce 1945 jsme pomohli od majetku a v míře o něco menší i od životů našim, německým a maďarským spoluobčanům, které jsme si předtím přivlastnili právem demokratičtějšího. Pak jsme podle přání našich ruských protektorů pomáhali od majetku (a v ještě menší míře od životů, ovšem, nebyla válka) našim roduvěrným spoluobčanům. Jenom věřím, nebo přesněji řečeno doufám, že to přece jen nemáme zakódováno v genech, v tom směru jsem na rozdíl od pana Sýkory optimista. Zato možná máme – soudě např. podle citovaných výroků - v genech tendenci se nezřízeně chvástat. Bývá to projev mindráku.

Američtí příznivci prezidenta Obamy propadají frustraci. V MfD citují jakousi Susanne Josuovou, majitelku obchodu s textilem: „Lidé zjišťují, že Obama není nic víc než jen politik.“ Katastrofální chybou Obamovy předvolební kampaně byl pokus přesvědčit veřejnost, že je víc než politik. Jsem zvědavý, jak to teď ustojí. Ti, kteří této kampani naletěli, ho teď budou o to víc nenávidět, a to i v případě, že bude dobrým politikem.

Ministr Janota poskytl pozoruhodný rozhovor MfD. „Nepolitický“ ministr chtěl prosadit v zásadě rozumné věci, předvolební koalice ČSSD – KSČM – přeběhlíci - lidovci – zelení, která má momentálně v PS drtivou převahu, mu jeho plány zhatila. Janota k tomu říká: „Myslel jsem si, že nás politici nechají něco prospěšného udělat. Myslel jsem si, že se budou naoko tvářit, že je to štve, ale hodí to na nás. Nestalo se to a já jejich uvažování nechápu.“ Takovýhle pohled je velmi problematický. Nešlo o „politiky“ jako celek a „politici“ jako celek Janotovi balíček neshodili: shodila mu ho předvolební koalice v PS. ODS a TOP09 vládu podržely, ačkoli ODS, aby se neřeklo, při tom skřípala zuby. Čili: to, co si ministr Janota představoval, že udělali „politici“, udělali „někteří politici“. Tak to v politickém životě chodí. A pokud byl pan ministr, jak říká, naivní, byl naivní proto, že věřil navíc ještě Paroubkovi, který se podílel na sestavení vlády a zároveň proti ní vede v PS opozici. Je to naivita pochopitelná, těžko mu ji vyčítat, jen by to, co se má svádět na Paroubka a spol., neměl svádět na politiky jako třídu (jinak se mi zdá, že pan Janota není přesný, politiku samozřejmě dělal, jeho balíček byl výsledkem politického kompromisu. Problém byl v tom, že jeden účastník kompromisu, Paroubek, pak kompromis zboural).

Petr Zídek píše ve své rubrice Archiv o vyvraždění (katolického) městečka v době husitských válek. Dostal dopis od obyvatele vesnice, která dnes stojí na jeho místě. Ten se prý v roce 1996, kdy byl starostou, obrátil na místního faráře s prosbou, aby odsloužil mši za oběti masakru, farář to odmítl s odkazem na to, že je to už dávno a že do husitů se katolická církev nechce plést, že by to zbytečně podráždilo jejich příznivce. Z toho pan Zídek vyvozuje, že obec rozděluje událost stará 560 let. Především, termín "katolíci" je v situaci r. 1436 nepřesný, existiovala tehdy ještě jen jedna církev, a pokud se dobře pamatuji, měli umírnění "kališníci" problém s tím, že potřebovali, aby jim kněží světil biskup. Sehnat bidkupa ochotného světit kališnické kněze, bylo ovšem velmi obtížní najít. A hlavně, ze zprávy vyplývá, že událost rozděluje exstarostu a faráře, který navíc má očividně jen strach, že se do něj pustí volnomyšlenkáři z různých oficiózních institucí. Když se někde občané pokoušejí postavit nebo častěji jen povolit stavbu pomníčku na hřbitově, připomínající zmasakrované sudetské Němce, píší různí prasáci o „sudetoněmecké lobby“. Řešit masakry z husitské doby, to je to pravé: potomci husitů se budou omlouvat potomkům zmasakrovaných katolíků, potomci katolíků potomkům zmasakrovaných husitů, potomci „umírněných“ husitů a katolíků se budou omlouvat potomkům radikálních husitů, zajatých u Lipan, kterým nejdřív nakecali, že budou najati jako žoldnéři pro jakési vojenské akce kdesi daleko od Čech, a pak je místo toho upálili v místních stodolách. Všichni se pak budeme omlouvat muslimským teroristům za křesťanství a křižácké výpravy. A sudetoněmecká lobby bude nahraná.

Čvrtek 21. ledna: velké strany údajně touží rozebrat si (na své kandidátky) Fischerovu vládu. Popírají to představitelé těch stran i ti ministři, kteří prý byli k rozebrání vyhlídnuti. Vsadil bych se, že na těch zprávách něco je. O ministra Slamečku má prý zájem ODS, ČSSD má zaslíbení v Pecinovi (jak by ne!). TOP09 šilhá prý po Janotovi a padly náznaky, že eventuelně i po Fischerovi, ten kategoricky popírá, že by své další uplatnění viděl v politice. Situace vlády je zvláštní: nikdo do ní nešije (ani ČSSD, ani mohutná prezidentská lobby v českém celostátním tisku – k níž nepočítám Hospodářské noviny a Právo), akorát jim v Poslanecké sněmovně všechno odstřelí, aby nemohli nic dělat (což je zase především zásluha Jiřího Paroubka). Naše vláda připomíná jakousi luxusní výkrmnu čuníků pro politickou zabijačku (nebo specifický penzionát pro dívky, co jsou – některé - ještě panny, ale provozovatelé si je už vyhlídli pro dodávky do nejrůznějších bordelů; dokážou odolat?). Je mi těch lidí líto, např. ministr Janota je nepochybně velmi schopný člověk.

Současný předseda ČMKOS Štěch hodlá přesedlat na politiku (sociálně demokratickou, samozřejmě). Fakticky to bude tak, že se vzdá svých odborářských aktivit a ponechá si jen ty sociálně demokratické. Doufá totiž, že ČSSD získá v Senátu v příštích volbách převahu a on by se mohl stát jeho předsedou. Ve funkci ho zastoupí dosavadní místopředseda Zavadil, takže se nic nepozná (v ČMKOS, v Senátu samozřejmě ano).

STEM přišlo s inovovaným žebříčkem popularity českých politiků. V první desítce je na pátém místě Paroubek, Filip je o jedno místo před Topolánkem (seznam připomíná jednu pasáž z Orwellovy Farmy zvířat), mezi prvními deseti je pět sociálních demokratů, vede Bohuslav Sobotka o prsa před Schwarzenbergem. Útěcha je dvojí: za prvé, na takovýchto žebříčcích poměrně málo záleží (volí se strany, ne lidé), a za druhé, vzhledem k setrvalému rázu průzkumů STEM (obávám se, že v nich hraje velkou roli myšlenka Sociální Spravedlnosti) bych si počkal ještě na další agentury.

Z projevu Jiřího Paroubka (nebo to byl článek?) v dnešním Právu vyplývá, že se Paroubek Ruska nebojí. Vida, jakého hrdinu má v čele ČSSD! ČSSD pod jeho vedením prezentuje Českou republiku jako sebevědomého mezinárodního hráče, vědomého si své vlastní síly a významu. Mezi středoevropskými zajíci tedy budeme díky Paroubkovi ti nejneohroženější. Dobrá zpráva pro vlka.

V Holandsku soudí poslance Wilderse „za podněcování nenávisti vůči muslimům a navádění k jejich diskriminaci“. Wilders prezentoval ve filmu Fitna islám jako ideologii potlačující svobody a podporující násilí. To se o tom nesmí mluvit, jinak vás zavřou? Nevím, dá-li se to říci o islámu všeobecně, nicméně radikální islamisté se opírají o korán. O takových věcech je nutné svobodně diskutovat. Z postoje nizozemských soudů plyne jednak, že svoboda projevu se musí brát s rezervou, a za druhé, že se musí brát s rezervou hlavně tenkrát, když máme z těch, kvůli kterým ji omezujeme, strach. Jak se má poznat, že Wilders nenmá pravdu: tím, že ho někdo porazí ve svobodné diskusi, nebo tím, že ho zavřou? Poté, co Holandsko prakticky vyhnalo Ayaan Hirsí Alí, je to už druhý signál toho, jak bude vypadat za pár let svoboda v té Evropě, k níž jsme ještě v osmdesátých letech shlíželi se závistí a s obdivem.

Pátek 22. ledna: pražský kriminalista napomohl ke zveřejnění „výpisů telefonních hovorů“ lobbyisty Miroslava Šloufa. Seznam lidí, s nimiž si Šlouf telefonoval, se tak dostal do TV Nova, která jej zveřejnila. Policista obdržel podmínku, řekl bych, že právem. Policie má k ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti občanů k dispozici výjimečné prostředky, pokud je někdo dá k dispozici jiné instituci bez těchto pravomocí (a bez omezení, která s tím souvisí), takže za pár dní ví to, co by jinak, pokud se to ukáže bezvýznamným, mělo být zničeno a zapomenuto, celá ČR, je to totéž, jako kdyby si nějaký lékař fotil pohledné pacientky pod záminkou přesného stanovení diagnózy a pak fotky prodával pornočasopisům.

Paní Hana Kohoutová z Rokycan, pojišťovací agentka, si vymýšlela klienty pojišťovny, pro níž pracovala, a brala za to solidní provize. Hrozí jí prý deset let vězení. Až ji pustí, nepochybně se o ni bude zajímat vedení leckteré české politické strany, a paní Kohoutová by pak provize mohla brát docela legálně – po černých duších v politice je dnes poptávka. Ta paní se spletla jen v oboru, kdyby si lépe vybrala, byla dnes na Ústecku v ČSSD nebo v ODS jednička.

„Všechno je tu nudné, šedivé a bez života. Tohle není socialismus, ale jeho selhání“, prohlásil jihoamerický bandita Che Guevara, který v roce 1966 strávil na útraty našich bolševických papalášů se svou milenkou pár týdnů v „ČSSR“. Asi mu vadilo, že se tu málo střílí, věší a vraždí. Opozdil se o patnáct let. Já mám na rozdíl od něho na tu dobu lepší vzpomínky. Bolševismus se hroutil, potkávala ho jedna nemilá příhoda za druhou, neměl moc síly buzerovat veřejnost (k hnusným excesům ovšem docházelo, to nechci zamlčovat), Praha byla na rozdíl od doby před deseti lety (a po deseti letech) veselá a v rámci možností i přívětivá (pokud se ovšem člověk nepohyboval po stranických rekreačních zařízeních).

Podle jakéhosi britského gentlemana, kterého v MfD nazývají „levicovým sociologem“, je dnes Rusko v situaci srovnatelné se stavem Británie ve 40. a 50. letech, kdy přišla o své impérium a její síla se radikálně zmenšila. Ten muž se velmi mýlí. Rusko je dnes v situaci Německa po prohrané první světové válce (gentleman to nevidí, asi proto, že se jeho země podílela, ač podstatně skromnější měrou než Francie, na poválečném dušení, ždímání a válcování poraženého, o němž dnes nemá iluze ani Putin; pro Angličana je zjevně dodnes problém si to přiznat). Jen nevím, zda se dnes v Rusku (když už ho srovnáváme s tím Německem) píše ještě rok 1932, nebo už 1934.

Německá policie zabavila cca sto exemplářů knihy, pojednávající o tom, jak správně a v duchu koránu řezat manželku. Před časem se prý stalo, že jakási německá soudkyně osvobodila vyznavače islámu, který zmlátil svou ženu, s odkazem na to, že oba manželé pocházejí ze stejného kulturního prostředí (kde je to zřejmě jakási součást etikety). V duchu multikulturality je to tedy přípustné (něco jiného by bylo, kdyby muž nebyl muslim nebo žena nebyla muslimka). Pro spravedlnost třeba podotknout, že soudkyni pak z případu rychle odvolali. Zde se zjevně dostávají do rozporu dvě přikázání, kterými jsme nahradili ta Mojžíšova: přikázání ctít multikulturalitu a přikázání politické korektnosti. Zajímavý problém pro odborníky z oboru gender studies! V zásadě je třeba, aby žena měla tatáž práva, jako muž, tj. dostat nářez. Chyba zatím byla, že muži se řezali jednak mezi sebou, a jednak občas někdo zmlátil ženskou, což bylo v naší zaostalé sexistické společnosti považováno za něco mimořádně odporného. Nebylo by snad správné naopak výslovně dovolit také manželkám, aby bily své muže? A vydat za tím účelem příručku, „Jak správně a efektivně seřezat manžela“? Tím by byla dovršena rovnost pohlaví v takové míře, o jaké se zatím nezdálo ani islámským teroristům.

Stav stranických preferencí v Praze byl doložen hned dvěma průzkumy, agentury STEM/MARK a Factum Invenio. Jsou si dost podobné a potvrzují, že ODS se bude muset v Praze o voličské hlasy podělit především s TOP09. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Sobota 23. ledna: ČSSD jde do příštího zasedání Poslanecké sněmovny (začne v úterý) s programem prosadit co nejvíc populistických zákonů a opatření (hlavně další zmírnění úspor v rozpočtu). Zdá se, že vyslovenou šanci mají jen se zvýšením mateřské na loňskou úroveň (tam je podpoří i zelení a lidovci). Jak asi zafunguje předvolební sněmovní koalice v dalších hlasováních? Jak daleko hodlá jít KDU-ČSL?

Hejtman Hašek protestuje proti personálním změnám, které provedlo v Masarykově onkologickém ústavu v Brně ministerstvo zdravotnictví. Vyhozený odborník kandiduje do Senátu proti exministru Julínkovi. Třídní boj mezi ČSSD a ODS v oblasti zdravotnictví došel zjevně tak daleko, že pokud člověk veřejně činný dostane třeba rakovinu, měl by se předem zeptat svého operatéra na stranickou příslušnost (podobně jako se při krevní transfuzi zjišťuje krevní skupina) a v případě neshody žádat výměnu.

Václav Klaus a polský prezident Kaczyński při svém pražském setkání kritizovali EU. Alexandr Mitrofanov k tomu v Právu mj. poznamenává: „Je také užitečné mít blechy v kožichu, aby unijní kocour příliš neztloustl.“ To mi připomnělo rok 1965, kdy se v Ústředním výboru Svazu československých spisovatelů debatovalo o tom, zda zakázat nebo nezakázat časopis Tvář, který se nehlásil k marxismu a kritizoval svazové potentáty. Spisovatel Tomeček, specialista na mysliveckou tematiku, tenkrát prohlásil, že dobrý lesník si nikdy v revíru nevystřílí všechnu škodnou. Myslel to nepochybně dobře, chtěl časopis zachránit – jako škodnou v bolševickém literárním revíru. Pan Mitrofanov přistupuje ke Klausovi a Kaczyńskému jako starostlivý veterinář. Nepochybně to taky myslí dobře.

Právu poskytl rozhovor první místopředseda ČSSD Sobotka. Pan Sobotka je jakýsi Paroubkův Štrougal, ovšem samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Nejpozoruhodnější je jeho indiánský tanec kolem možných povolebních koalic. Není přítelem velkých koalic a s Paroubkem nic podobného neplánují. To je jistě OK, protože, jak říká, v opozici by pak nezůstala žádná silná demokratická strana. Problém je, jak to zařídit, aby se v koalici neoctla žádná silná nedemokratická strana (čímž nemyslím ČSSD, ale KSČM, resp. myslím tím více KSČM než ČSSD). Já mám dojem, že to nejde zařídit, jen okecat. Pan Sobotka předvádí, jak: pokud se do parlamentu dostanou víc než tři politické strany, lze prý „manévrovat“, abychom my sociální demokraté sestavili menšinovou vládu, která nebude závislá na jedné politické straně. Koaliční vláda s KSČM nepřipadá v úvahu (to jim přece každý věří, troufnou si to až příště, s Paroubkem na Hradě). „A pokud by získala důvěru menšinová vláda, tak bude muset mít vyjednán určitý rámec…“ To už jsme tu měli, říkalo se tomu „opoziční smlouva“.

Exprezident Havel se sešel s bývalými pražskými radními Reedovou a Štěpánkem, kterou pražská ODS vystrnadila z městské rady. Během schůzky došlo k výronu pravdy a lásky, namířenému proti tunelu Blanka a supermarketům (já jsem zásadní stoupenec tunelu, připouštím, že ze sobeckých důvodů). Kromě toho exprezident kritizoval pražskou ODS (zaslouží si to, i za způsob, jak naložila s Kaplického Knihovnou), prohlásil, že bude volit nejspíš zelené (tím velmi pomohl TOP09, projevy jeho přízně bývají smrtící), vyjádřil se o nutnosti další politické síly v Praze, která je zaplevelena pravicí, mělo by jít o občanské iniciativy, projevy občanské společnosti, a nevylučuje, že by se jim (nebo některé z nich?) symbolicky postavil do čela. To by mohl být zajímavý, i když trochu opožděný experiment.

Prezident Juščenko udělil posmrtně titul „Hrdina Ukrajiny“ Stepanu Banderovi. České noviny to komentují. Z toho, co píše Právo, tryská zášť zašlých časů, LN se snaží o spravedlivější pohled. Nechci toho člověka ani ukrajinský odboj proti Rusům (Rusům, žádným „Sovětům“!!!) idealizovat, antisemitismus je odpudivý, ale nebyl v regionu jen jejich specialitou, pogromy byly (ještě po válce!) v Polsku i na Slovensku. Na druhé straně, ti lidé byli v hrozné situaci, dostali se mezi dva dravce, zápasící na život a na smrt, jeden byl za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. Necítím se kompetentním rozhodovat, komu smějí dát v bývalých vnitřních ruských koloniích řád a komu ne, považuji jen přezíravý, povýšený a v podstatě rusofilský postoj, který u nás převažuje, za nespravedlivý a hnusný. Článek z Práva navíc obsahuje vyložené nepravdy (např. tvrzení, že se Bandera v roce 1944 spojil s Němci proti Rusům). Petra Procházková v LN cituje jakéhosi ukrajinského historika ze Lvova, podle něhož Juščenko a jeho stoupenci podobnými rozhodnutími hloubí propast mezi východem a západem země, které mají „odlišné historické zkušenosti“. Není to ale náhodou tím, že „východ země“ nejsou žádní Ukrajinci, nýbrž Rusové? Že největší chyba, kterou ukrajinská politika udělala, bylo, že nebyla schopna se ruských oblastí zbavit a přenechat je Rusku? Byla by pak sice o hodně chudší a menší, ale zato s daleko větší nadějí na svobodu.

ODS má v Praze problém, to je zjevné už pár dní, taky jsem o tom psal. Věci veřejné, tedy pardon, STEM/MARK ji věští 27%, stranické ústředí 24%, Bém sám si dává 35%, pravda bude někde uprostřed, a to není nic moc. Primátor Bém se definitivně prezentuje jako politický smolař. Smířil se s Topolánkem a toto smíření velmi intenzivně předvedl v rozhovoru pro dnešní LN: sebekriticky tam prohlásil, že za propad preferencí může Toskánsko, odchod Mirka Topolánka ze Sněmovny, ne úplně politicky nejprozíravější role ODS při schvalování státního rozpočtu (v tom ovšem má pravdu). Počítá pražský primátor s tím, že volební porážku ve volbách do PS svede na lídra Vodrážku, politicky ji přežije, a pak na podzim v komunálních volbách sklidí úspěch, protože voliči rádi „vyvažují“?

Pondělí 25. ledna: V Právu opět informují o práci genderové lingvistky z univerzity v Českých Budějovicích Jany Valerové. V češtině se mužský rod považuje za zástupný, což je gramaticky správně, leč z hlediska rovnosti pohlaví ne. Je tedy třeba češtinu zalomit, aby rovnosti pohlaví vyhovovala, protože takové vyjadřování může ženy v praxi znevýhodňovat. Na ministerstvu se už dělají opatření: stránky připravené pro učitele, sportovce, vědce (maskulinum zástupné i pro osoby ženského pohlaví) se nyní jmenují vyučující, sportující, věda. (Vyhovuje se tak Evropské komisi, která členským zemím už v roce 1990 uložila vypracovat jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování). V příručce paní Valderové je uvedena pozvánka k celostátnímu shromáždění k MDŽ (!!!), doufám že se konalo na Staroměstském náměstí, účastnice byly oděny do uniforem bývalých lidových milicí, z nichž byly odstraněny hvězdy jako sexistický symbol a mužům byl vstup striktně zakázán. Na pozvánce je při oslovení užit tvar hostky (tj. femininum od host). Podle Práva je to gramaticky správně, podle mne je to kravina. Nechci bagatelizovat fakt, že v naší společnosti jsou ženy v mnoha ohledech diskriminovány a vystaveny sprostotě, ale co se proboha vyřeší takovýmito (jedno hrubé slovo ženského rodu, notně sexistické, zabaveno). Úplně nejlepší by bylo zrušit mužský a ženský rod a zanechat jedině neutrum. V tom není po sexismu ani stopa. Nejprve by se to provedlo v jazykové rovině a potom v reálu, kombinací chirurgických zákroků a medikamentů. Lidstvo (nebo aspoň obyvatelstvo EU) by sice vyhynulo, ale ještě předtím by byla nastolena rovnost pohlaví (vlastně o pohlaví by už nemělo smysl mluvit, slovo pohlaví je ostatně vysloveně sexistické a mělo by se zakázat jako hajlování). Další řešení navrhuje pěkný (a supersexistický) polský film Sexmise (vyroben za totáče, to se to ještě smělo), který by měl být po genderové badatele povinný. Aux armes, mesdames!“ Pane Bože, zač nás to trestáš!

O debatě v otázkách Václava Moravce je náš týdenní komentář. V Právu rovněž podrobně informují o nejrůznějších inovacích poslední fáze volební kampaně. Občané, pozor! Ke sněhové kalamitě a odporným mrazům se nyní ještě přidává akutní nebezpečí, že Vám politici polezou do bytu a budou žebrat o Váš hlas jako medvědi v ZOO o pamlsek. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Cyril Svoboda prý hodlá v Praze pro komunální volby za sebou seřadit velkou koalici proti ODS. Nic jiného mu nezbývá, jinak se jeho strana zase do zastupitelstva nedostane. Jeho aktivita ovšem vykazuje všechny podstatné rysy sjednocování pravice: pan Svoboda se postaví do čela mohutného uskupení, které ovšem nakonec bude mít právě jen to čelo.

Senátor Balín se dostal do sporu s KSČM (zjevně s KSČM v Mostě). Důvod samozřejmě není ani nábor černých duší, ani nezákonné obohacování, nýbrž, jak to u komunistů bývá, ideová úchylka: „vystupoval proti většině členské základny, soustřeďoval se na osobní boj s některými jednotlivci a nezúčastňoval se činnosti klubu zastupitelů KSČM v Mostě.“ Z toho jasně plyne, že rezignoval na prosazování myšlenek marx-leninismu v každodenní politické praxi. Proces zatím nebude, nejsou pro to podmínky.

Senátoři navrhují změnit ústavu tak, aby zákonodárná iniciativa nepříslušela každému poslanci, nýbrž skupině nejméně deseti poslanců. Poslanci napříč politickým spektrem jsou proti. Jedna z námitek je, že celým malým klubům (např. zelených) by se odebrala možnost podávat návrhy zákonů. To se dá vyřešit tím, že kluby by zákonodárnou iniciativu dostaly. Otázka je jen, zda počet deset není příliš veliký, že počet jedna je naopak příliš malý, je zcela zjevné.

Václav Klaus přijme na Hradě Miloše Zemana. Nikdo neví proč. Z předsedů politických stran se sešel jen s Topolánkem a Paroubkem, ostatní zůstali hluboko pod prahem rozlišovacích schopností pana prezidenta. Možná ale půjde jen o sentimentální vzpomínání na staré lepší časy.Brzy na ně budeme vzpomínat všichni.

Právu poskytl rozhovor místopředseda Ruské dumy Alexandr Bajbakov. Řekl mimo jiné: „Pro nás není přítomnost Černomořské flotily na území Ukrajiny jen otázkou rusko-ukrajinských vztahů, ale bereme v potaz i stabilitu situace v celém tomto složitém regionu.“ To je jasné slovo! Žádné bratrské vtahy, přátelství na život a na smrt a boj za mír všemi prostředky, ale stabilita situace v tomto složitém regionu,. Moc by mne zajímalo, kde pro ruskou věrchušku ten složitý region začíná a končí, patříme do něho i my? Řekl bych, že jeho hranice se postupně nafukují v důsledku morálního rozvratu zemí na západ od Ukrajiny a momentálního stavu ruské drzosti. Pan Babakov navrhuje zahájit jednání mezi všemi účastníky – Američany, Evropou a Ruskem, zatím úžeji v otázkách, jako nakolik si smí dovolit Polsko opatřovat obranné raketové systémy v USA. Pak půjde šířeji o to, jak si Rusové Evropu s Američany rozdělí (obvyklá praxe je, že Američany postaví před hotovou věc). Moc bych si přál, kdybychom se aspoň tentokrát a pro jednou ocitli v americkém záboru, ale obávám se, že jsem v tom v našem slovanském moři poměrně osamělý.

Václav Havel kritizoval pražskou ODS, že usiluje o monopol moci, v LN spekulují, zda obnovil svůj nepřátelský poměr k ODS jako k celku, chce posílit v Praze TOP09 a zelené, nebo pomoci Topolánkovi. Asi všechno trochu, ale hlavně chce zavařit Klausovi, a ostatní se z toho odvozuje. Je to vidět na tom, že hradní křídlo ODS (primátor Bém, poslanec Šťastný) prská nejmohutněji. Není vyloučeno, že se Havlovi podaří Prahu pořádně rozvrtat. Zato Topolánek na tom není vůbec dobře: když Bém v Praze vyhraje, má ODS jakousi šanci na volební vítězství, ale za cenu posílení Bémovy pozice. Když Bém prohraje, přijde sice Toopolánek o soupeře, ale taky o předsednické křeslo, protože ODS pak skončí jako sedláci u Chlumce. Zdá se, že pro ODS (tj. Topolánkovu ODS, jiná neexistuje) neexistuje dobré řešení. Konstatuji to, ale nedělá mi to ani tu nejmenší radost.

„Každý národ má Banderu. Češi Beneše“, píše Luboš Palata v Lidových novinách. Srovnání problematických východoevropských politiků ovšem kulhá. Především: v Maďarsku neexistuje nějaký mimořádně silný kult Horthyho, z důvodu dosti jednoduchého: v březnu roku 1944 se zachoval velmi podobně jako pět let předtím nešťastný Emil Hácha, a dodatečně Němcům požehnal vojenskou okupaci Maďarska. Jeho podzimní pokus o separátní mír s Ruskem skončil totálním krachem a moc převzal fašista Szálasi (nejpopulárnější politik minulosti v Maďarsku je János Kádár.) A dále, je podstatný rozdíl mezi Banderou a představiteli polského odboje, kteří bojovali marný, leckdy problematicky vedený, ale svým způsobem hrdinský boj s oběma zrůdnými titány, mezi nimiž se octli, a Benešem, jenž nejprve boj s Hitlerem vzdal (je těžké mu to vyčítat, jeho spojenci ho nechali ve štychu, ale je dobré o tom vědět) a potom celé československé miniimpérium, které šikovnými politickými intrikami naškudlil, v únoru 1948 předal ovázané mašličkou do rukou J. V. Stalina. Na škále politické mravnosti stojí někde mezi Horthym a Kádárem.

Úterý 26. ledna: V souvislosti s tím, co Havel řekl o situaci v Praze a o pražské ODS, vznikl ve vedení strany jakýsi neklid. Pravda, Havel kritizoval vlastně Béma (který se teď v Právu sám definuje jako „jeden z mála představitelů klausovské ODS“), ale Praha má v ODS daleko větší váhu než ostatní regiony, Topolánek musí před volbami od Béma leccos snést a Langer se dokonce Béma veřejně zastal. Předseda ODS prohlásil včera na jakési tiskovce, že obraz ODS v defensivě, ODS s vnitřními problémy, ODS, která prohraje volby, jsou jen mediální hrátky. Už mnoho politických lídrů před ním by bylo rádo vidělo, kdyby média dělala politickým stranám – tedy přesněji řečeno té jejich – PR agenturu (myslím že už Havel až moc intenzivně fandil OF, OH a pak dalším stranám svého srdce, jen o tom přímo nemluvil), ale málokdo to dával takhle otevřeně a neomaleně najevo – s výjimkou Jiřího Paroubka samozřejmě, ten je suverénně jednička.

Nejvyšší soud rozhodl, že člověk, který nasedá do auta s „viditelně opilým“ řidičem, ponese část zodpovědnosti za své zranění nebo úmrtí. „Musí to být ale za předpokladu, že víte o řidičově opilosti. Musí z něj být cítit alkohol, nebo pokud má ten dotyčný specifické opilecké pohyby…“, prohlásil jistý právní expert. Když si tedy zastavíte na ulici taxi, musíte si řidiče nejprve důkladně očuchat, jinak si následky ponesete (taky) sám.

Dnes došlo k poněkud tajemné a spekulacemi opředené schůzce prezidenta Klause s Milošem Zemanem na Hradě. Původně se měli setkat nad kafem s minerálkou, pak prezident, zjevně aby vyšel hostu vstříc, nabídl hruškovici. Tématu se týká naše dnešní glosa. Zeman coby lídr pidistrany SPO setkání využil maximálně, bezprostředně po něm zasvětil novináře do všeho, v čem si s prezidentem notují (trochu to připomínalo známé „jak jsme o tom už před válkou hovořili s panem okresním hejtmanem“) a svěřil se, že prezident projevil jisté sympatie pro jeho politické uskupení. Jistě, Klaus mu určitě nevykládal např., že jeho strana je šaškárna, to se na přátelském setkání nedělá, bylo by to přinejmenším nezdvořilé. Scházet se s Milošem Zemanem není jen tak.

Minulost se vrací, píše Karel Steigerwald v MfD. Za nebezpečí považuje komunismus a v menší míře neonacistický extremismus. Obávám se, že to není tak docela pravda. Skutečné, protože docela reálné, méně viditelné, plíživé, zato velmi aktuální nebezpečí je Jiří Paroubek, i když samozřejmě za něho nehrozí koncentráky a gulag. A Jiří Paroubek přitom taky není žádný komunista (stejně jako např. Putin není a Kučma nebyl žádný komunista).

Soudce nejvyššího soudu Pavel Šámal se nyní v LN vyjádřil jasně a kriticky k Pecinovu protikotrupčnímu balíčku. Na otázku, jaký je jeho smysl, řekl: „Co nejvíce rozšířit pravomoci policie. Pro policii platí: čím víc pravomocí, tím lépe. A navíc takových, aby se k tomu nikdo jiný nemohl moc vyjádřit, aby to proběhlo bez potíží a nikdo do toho nemohl šťourat.“ Myslím, že to sedí.

Medvěděv se dostal do sporu s Putinem o demokracii. Kritizuje ho za pokus o restauraci vlády jedné strany, což je jistě pravda. Bylo od počátku jasné, že zcela idylické soužití prezidenta-loutky a premiéra-loutkaře je jen velmi obtížně realizovatelné. Navíc se prezidentu Medvěděvovi ve funkci nepochybně zalíbilo. Zasvěcení pozorovatelé (Petra Procházková v LN) ovšem tvrdí, že Medvěděv nemá šanci. Taky bych řekl. To, co se v Rusku s Putinem rozjelo, nemá rychlé a dobré řešení. Další perestrojka hned tak nebude, Rusové si vyčerpali kvótu minimálně na padesát let.

V LN vyšel krajně kritický článek Václava Rambouska o situaci na Ukrajině. Závěr zní: „Odečteme-li od ukrajinských euroantlantiků nacionalisty, zbude skupina občanů, jejichž telefonní čísla se dají naučit zpaměti.“ Když se člověk podívá na situaci u nás, na „zahraničněpolitický intelektuální braintrust“ takové ODS, na lidi jako Zahradil, Fajmon ad., mohl by vlastně říci totéž. Čímž chci maznačit, že je pan Rambousek na Ukrajince možná příliš přísný.

Středa 27. ledna: Jiří Paroubek se pokouší protlačit do čela pražské kandidátky ministra vnitra Pecinu. Přitom se podle jeho konkurenta Topolánka při vytváření vlády zúčastněné strany dohodly, že nikdo z členů vlády do „povolebního“ kabinetu nepůjde. Mají to písemně zafixované? Pokud ne, mohlo by Topolánkovým slovům dodat jakési věrohodnosti to, co řeknou zelení. Pokud mu to nepotvrdí, má úplnou smůlu, pokud mu to potvrdí, jen částečnou. Jinak je zjevné, že pan ministr by v povolební Paroubkově vládě jen organicky pokračoval v tom, co dělá už teď. Když bychom chtěli zůstat u příměrů, které jsou samozřejmě vždycky nepřesné: pokud je pan Sobotka Paroubkovým Štrougalem, je pan Pecina Paroubkovým Noskem.

„Festival politické písně“, který se konal loni a měl se konat i letos v Sokolově (jakási persifláž na bolševické švancparády téhož jména) dnes nedostane dotaci od karlovarského kraje (mělo to být třicet tisíc korun). Důvodem je zřejmě loňské ocenění Jiřího Paroubka titulem „papaláš roku“. Pokud se titul letos udělovat nebude, je to opravdová škoda, protože titul by si mimořádně zasloužil náš pan prezident, který nás dnes v LN poučuje, že a jak máme ctít Edvarda Beneše. Od toho je přece prezident, aby v takovýchto věcech myslil za nás. Myslím, že na těch třicet tisíc korun by se pět-šest lidí dokázalo složit. Já sám za sebe prohlašuju, že jsem ochoten se na tom podílet. Zcela mimořádně zábavné je, jak se k problému festival politické písně postavili komunističtí radní Karlovarského kraje. Paní Valentová (je radní přes kulturu, napsal bych že se v takovém případě stal kozel zahradníkem, ale neučiním tak, protože mám strach z paní Valderové, neboť bych porušil pravidla genderové rovnosti, a pokud bych je zachoval – jde o slovo kozel a zahradník – mohla by mne paní Valentová žalovat) cítí, o co jde, totiž o znesvěcení proletářských tradic, a proto prohlásila, že festival „neodpovídá naší hlavní prioritě“. Pan Borka (rovněž KSČM) je zase přesvědčen, že je třeba napřed zlepšit kvalitu festivalu (zřejmě má na mysli, že by se festival měl spíš než na naše papaláše zaměřit na boj s americkým imperialismem, jak tomu ostatně bylo v minulosti).

Podle agentury STEM si jen pětina lidí myslí, že vedoucí představitelé politiky jsou dnes na vyšší morální úrovni, že jsou čestnější a poctivější než před rokem 1989. Proboha! Snad až na pár výjimek z doby kolem roku 1968 byli ti přžedpřevratoví vesměs vlastizrádci, kteří zařizovali ruským imperialistům ovládání jejich „československé“ kolonie.

Martin Komárek označuje v dne MfD opoziční smlouvu „nejbezzásadovější lži v nových českých dějinách“. To je hodně nespravedlivé: měli si Klaus se Zemanem nechat od prezidenta Havla a jeho trpajzlíků ukrást volební vítězství? Havel si představoval, že je vzhledem ke konstelaci, vzniklé ve volbách, může vydírat, oni ho přesvědčili, že ne. Byl to z Havlovy strany nezodpovědný experiment. Opoziční smlouva byla věc velmi problematická, ale pan Komárek v té věci přehání. A když píše, že „Topolánek a Paroubek mají jistě mnoho nectností, takovou hanebnost však zatím neprovedli“, neměl by zapomínat na to, že Paroubek se zcela otevřeně chystá uzavřít psanou či nepsanou opoziční smlouvu s komunisty. Tím by Klause se Zemanem rázně přetrumfl.

Lingvistka Valderová vzbudila svým úsilím op genderově vyvážený jazyk v českých médiích zasloužený a živý zájem. Projevil se bezprostředně po zveřejnění základní informace o její příručce v Právu (zjevně na základě mnoha čtenářských ohlasů na novinky.cz), dnes navazují Lidové noviny analýzou slova zabiják (zjevně v souvislosti s novým trest zákoníkem). Femininum je totiž „zabijačka“, bohužel je obsazeno už úplně jiným významem. Zde paní Valderová připouští, že jde o výjimku (slovo „zabijačka“ se pro označení profesionální vražedkyně jaksi nehodí). Zároveň upozorňuje, že jakási jazyková ambivalence jinde existuje (např. slovo „travička“ se uchytilo jak ve významu „žena, která vraždí jedem“, tak jako zdrobnělina od „tráva“). Je to hezký příklad, jak (v tomto případě zcela spontánně) vzniká v jazyce bordel, jaký působí homonyma. Je hezké, že v případě zabijačky ho paní Valderová nechce množit voluntaristicky. Jazyk je naštěstí velmi autonomní záležitost a nedá se jen tak zmermomocňovat různými genderisty a genderistkami, abych byl jazykově korektní.

Václav Klaus, jak už bylo výše naznačeno, poučuje v LN národ, že se „nesmíme smiřovat“ s hanobením Edvarda Beneše. Hanobitelům je třeba zásadně zatnout tipec. Jaké budou sankce? Abych si to vyzkoušel, k článku se ještě vrátím.

Čtvrtek 28. ledna: komunisticko-sociálnědemokraticko-lidovecká předvolební koalice zjevně ovládla Poslaneckou sněmovnu, svým populistickým řáděním udělala z vlády sbor bezmocných statistů a ostatní strany zatlačila do defenzívy. Za Topolánka coby premiéra a Paroubka coby lídra opozice jsme měli přeběhlíky-jednotlivce, teď se jako přeběhlík chová celá strana, KDU-ČSL. Zdá se, že Cyril Svoboda je v situaci, kdy se KDU-ČSL pohybuje těsně nad mimoparlamentní propastí, schopný akcí, které překonávají vše, co lidovci doposavad předvedli. Ostatně, „protibémovské“ billboardy po Praze mají taky pořádně daleko k tomu, co se v politice považuje za slušnost. Na jistě problematických krocích magistrátu si pražský lidovecký trpaslíček přihřívá svou polívčičku. Pod každý se pěkně podepíše, jako když pejsek očurává plot. Co všechno budou tihle lidovci provádět, octnou-li se v „středopravé“ koalici, si lze zatím jen představovat, představy jsou to vesměs úděsné.

Podle průzkumu CVVM by sice ČSSD vyhrála volby, ale nedokázala by nejspíš sestavit většinovou vládu. Mohla by vzniknout strakatá vládní koalice ODS, TOP09, Lidovci a zelení s dostatečnou převahou 6 mandátů. Akceschopnost takové vlády je dost problematická. Při vší úctě k výkonu nového předsedy zelených Lišky (díky němu možná SZ uteče hrobníkovi z lopaty), dohoda s ním bude těžší než s Bursíkem, a KDU-ČSL se už nyní úspěšně prezentuje jako jeden sice nevelký, ale zato kolektivní Melčák. Pozoruhodné je, že proti prosinci ČSSD ztratila celých 6%, kdežto ODS by 1,5% získala. Lidovci se vyšvihli z 4,5 na 7%, zelení mají 6%. Velkou ztrátu ČSSD by musel potvrdit ještě nějaký další průzkum, aby byla docela věrohodná.

Ministr Pecina je jakýmsi virtuálním lídrem pražské kandidátky. Prý jde jen o spekulace, ale v pražské ČSSD se spekuluje mohutně, i když se to pražským členům ČSSD zároveň nelíbí. Nelíbí s jim to, ale spekulují o sto šest. Zároveň vychází najevo, že poslankyně Zubová se „vůbec neúčastní jednání ČSSD“. Nemusí, není členkou strany. Škoda že nemá instrumenty na to, aby teď Paroubkovi zatápěla stejně jako předtím Bursíkovi a Topolánkovi. Zjevně nic jiného než zatápět spojencům neumí. Kéž by se dostala do PS!

Podle průzkumu STEM si 2/3 lidí u nás myslí, že se po listopadu 1989 život u nás zlepšil, ale 50% lidí je přesvědčeno, že za „socialismu“ (rozuměj za totáče) byl větší pořádek a lepší morálka. To je pozoruhodné, myslela si v SRN v roce 1965 třetina lidí, že se život proti Třetí říši nezlepšil a že za Hitlera byl větší pořádek a lepší morálka? Vlastně ne, srovnání nesedí, my jsme nebyli žádnou Třetí říší, nýbrž jen ubohou kolonií rudého Třetího Říma.

Pražský městský soud zrušil rozhodnutí z r. 2006 o rozpuštění Komunistického svazu mládeže. Prý by se Ministerstvo vnitra mělo zabývat tím, zda KSM představuje reálnou hrozbu pro současnou demokratickou společnost. Také je nutné posoudit, co je pro stát výhodnější, zda tolerovat radikální nedemokratický spolek, nebo omezit ústavou garantované shromažďovací právo. Pokud je naše soudnictví důsledné, nesmí podle těchto zásad zakázat ani Dělnickou stranu. Všem se musí měřit stejným metrem.

Hejtman Hašek polemizuje v Právu s předsdou zelených Ondřejem Liškou. Při té příležitosti ho nazývá „zeleným svazákem“ (to je asi stejně věcné a slušné, jako kdyby někdo nazval pana Haška „oranžovým brněnským Obersturmbannführerem“. A mluví o poslanci, „který má spolu s ostatními spolustraníky dost másla na hlavě z vládnutí v Topolánkově kabinetu, ať již kvůli využívání přeběhlíků…“ Být vicepapalášem v ČSSD, o přeběhlících v souvislosti se Stranou zelených bych mluvil jen v soukromí a šeptem.

Prezident Klaus rázně zasáhl do povinného očkování vojáků. Je to typicky neaktivistické, ale konec konců, je přece vrchní velitel armády a dokud se tahle směšná blbina z ústavy neodstraní, může se plést ministrům obrany a náčelníkům generálních štábů do řemesla. V každém případě je to lepší, než když projevem (nebo to byl článek? To je zajímavé, u Klause se to poznává stejně špatně jako u Paroubka) v LN nařizuje národu, co si má myslit o Edvardu Benešovi.

Je zajímavé, kolik Topolánkových oponentů v ODS má se svým předsedou z 95% shodné názory. Skoro to vypadá, že v aritmetice ODS je poměr mezi 95 a 5 jiný než v té bězné.

Paní Paroubková (ta nynější, nová) je znechucena tím, že jí v novinách vytkli drahé bačkůrky její holčičky (měla je na nožičkách při křtu). Reaguje rozhořčeně, ale žertem: „Margaretku budu oblékat do pytle od brambor, na nožičky jí dám laptě nebo omotám starý kapesník. Dárky, které naše holčička dostala, rozdám, aniž by je nosila nebo si s nimi pohrála. Ať dcera našeho předního socialisty trpí.“ Zdá se, že Paroubkova choť má, stejně jako její muž, sexy mozek – nebo aspoň činnosti sexy mozku pana Paroubka ten svůj mozek výrazně přizpůsobila.

Luboš Palata polemizuje v LN s Václavem Klausem. Nedivím se mu, jen nechápu, proč označuje Miklóse Horthyho za „uherského admirála“. Vždyť armáda patřila ve staré monarchii ke „společným záležitostem“ a Horthy byl tedy, když tak, „rakousko-uherský admirál“.

Pátek 29. ledna: prezident se obrátil na hlavního hygienika ČR s dotazem, zda u nás nyní, na konci ledna, existuje epidemická, resp. pandemická situace. Hlavní hygienik mu odpověděl, že ano. Někteří Klausovi oponenti se vyjádřili v tom smyslu, že Klaus bojuje proti „teorii hrozící pandemie“ stejně jako proti „ideologii globálního oteplování“. Působí to tím dojmem, rozdíl je v tom, že pokud jde o globální oteplování, ukáže se, zda měl pravdu, někdy za 20-30 let (nejdřív). Ve věci pandemie se to ukáže do konce roku. Rozhodování o tom, zda je pandemie nebo ne, by bylo asi dobré nechat na hygienicích – pandemie přece neznamená hned a rovnou totéž co morová epidemie.

Na ministry, ty bestie politické, musí být přísnost, na jejich náměstky už menší. Proto mají náměstci ministrů často vyšší plat než jejich šéfové. Plyne to z toho, že platy ministrů jsou stanoveny zvláštním zákonem, a když se má šetřit, zavelí hlas lidu – papalášům úplaty zmrazit, resp. snížit. Náměstci jsou placeni jako obyčejní úřední čičmunodvé, nepatří tedy k politikům, ale k lidu, a lidu se u nás platy v drtivé většině případů nesnižují. Proto patří ve službě státu k nejlépe placeným příslušníkům lidu. Navíc tu hrají roli i docela praktické a neideologické ohledy: ministr prý sám pečuje o výši platu náměstka např. v případě, když náměstek je schopný a ministr se bojí, že mu uteče do soukromého sektoru, který ho hlavě přeplatí (a coby skeptik doplňuji a/nebo když je ministr neschopný a bojí se téhož).

Předseda Topolánek paroubkovatí: prohlásil, že zákony, které teď ČSSD prosadí a které prohlubují deficit státního rozpočtu, vrátí ODS po volbách zpět (pokud je vyhraje, samozřejmě). Možná by bylo dobré, kdyby si obě strany, ODS a ČSSD, vypracovaly alternativní balík „svých“ zákonů, a po svém volebním vítězství, tj. po sestavení funkční koalice, si ho vždycky odhlasovaly celý najednou.

Miloš Zeman, dopován setkáním s prezidentem, odjel do Ústeckého kraje zápasit s Paroubkem. Během svého „pracovního pobytu“ se sešel mj. s ústeckým starostou a předsedou krajské organizace ODS (přitom ušetřil spoustu času, protože to je jeden a týž člověk). Tématu se týká naše dnešní glosa.

Dětský psychiatr a pediatr Ivo Kunst rozvíjí v dnešní Mladé frontě Dnes podivné úvahy nad případem mladistvého vraha, který coby třináctiletý znásilnil a zavraždil svou spolužačku. Cituji: „Pro něho i pro nás je jedinou šancí, když si bude vědom, jak strašně zhřešil, jak moc nezvládl běsy, které v něm jsou. Jeho život by měl být už navždy životem hříšníka, který musí břímě své viny nést s sebou. V celém Zločinu a trestu nenajdeme náznak toho, že by Raskolnikov ztratil povědomí o tom, že zabil. Odpuštění ani podle žido-křesťanské tradice neznamená anulování viny. Mladík zůstane vrahem po celý život. Tím více se ten, kdo si svou identitu teprve buduje, musí naučit koexistovat se zběsilou částí své duše.“ To je jistě pravda, ale představa, že o to všechno má a může pečovat stát, není „židovsko-křesťanská“, ale bolševická. Myslím, že se pozná, že pan doktor je, jak sám uvádí, ateista. Pro věřícího křesťana je tato část problému věcí Boží spravedlnosti (a netýká se zdaleka jen zločincova „celého života“) , role státu proto může být jen omezená, aniž by to znamenalo, že se dotyčný z problému vyvlíkl. Nechci tvrdit, že současná právní úprava je šťastná, jen upozornit na to, že celá záležitost má svou, řekněme metafyzickou (abych nedráždil davy českých volnomyšlenkářů) stránku, do které se stát nemá co, odpusťte mi to slovo, srát, protož podle toho se pozná stát s totalitními sklony. Pro stát je směrodatné: nakolik lze vyloučit, že se dotyčný podobného činu v budoucnu nedopustí znovu, resp. jak tomu lze nejúčinněji zabránit. aniž by se přitom státní orgány pletly Pánu Bohu do řemesla.

Včera (ve čtvrtek) po poledni jsem byl nucen cestovat autem po Středočeském kraji. Ujel jsem cca 50 km a musím co nejzuřivěji protestovat proti tomu, co říká pan Zdeněk Mečíř z Ředitelství silnic a dálnic v dnešní MfD. Za prvé, nikdo nejezdí jen po hlavních tazích. protože je hodně lidí, kteří bydlí v zapadlejších vesnicích. Za druhé, není pravda, že už dnes „dokážeme silnice udržet i bez ruční práce“, přesněji řečeno, zatím je udržet vůbec „nedokážeme“ (ruční práce by jistě nepomohla) a nevím, nakolik je to vina silničářů, protože v extrémní situaci je protažená malá silnice za hodinu znovu úplně neprůjezdná. Taky není pravda, že přišla normální zima, v lokalitě, kde teď bydlím, něco podobného nepamatuji za posledních čtyřicet let. A konečně, zdá se mi, že v případě malých silnic by „zásněžky“, třeba jen na zvlášť exponovaných místech, mimořádně pomohly. Nechápu, proč by na zapadlé okresce, kde se ani za normálního počasí nedá jet rychleji než padesátkou, protože jinak by vám zakrátko upadla všechna čtyři kola, musely stát sto metrů od krajnice, kterou taková silnice nemá. Jediný problém je vymyslet materiál, který lidem nebude stát za to, aby ho kradli. To je, připouštím, jistý problém, snad není nepřekonatelný.

ODS zahájila v PS dosti mohutné obstrukce proti předvolební koalici KDU-ČSL – KSČM – ČSSD. Sociální demokraté jsou vzteky bez sebe. Čemu se proboha diví? Topolánek jim teď dokazuje, že bez něho si ani ruce neumejou (kdopak to jen kdysi říkal?) Úspěch ODS nebude asi oslňující, Paroubek má teď ve Sněmovně přesvědčivou většinu, ale na druhé straně sněmovní koalici tísní čas, jde o to, co se všechno ještě stihne projednat.

Sobota 30. ledna: v souvislostí s obstrukcí poslanců ODS v Poslanecké sněmovně píše osvědčené duo Adamičková – Königová v Právu: To, co ODS kdysi vyčítala levici, tentokrát praktikovala sama. Já bych to řekl spíš naopak: to, co Paroubek kdysi sám provozoval („bez nás si ani ruce neumejou“), teď halasně kritizuje. Vlastně ne totéž, protože opozice nemá na předvolební koalici Paroubek – Svoboda dost sil.

Ve Sněmovně proběhl zuřivý boj: tématem byl zákon o ocenění účastníků třetího odboje. Komunistům a sociálním demokratům se nelíbí, že z ocenění by měli být vyloučeni členové KSČ, a naopak zahrnuti „vrazi a teroristé“ Mašínovi. (Měl jsem a mám k činnnosti bratří Mašínů výhrady, ale nikdy bych si nedovolil je nazvat vrahy a teroristy). Jinak by ocenění měl, pokud tomu rozumím, dostat i předseda KSČM Filip, protože měl dědečka v Leopoldově, to je tzv. pozitivní kádrování. Ostatně, ať asi teď ve Sněmovně odmává kdo chce co chce, po volbách to ČSSD všechno zruší a odměny za protikomunistický odboj si mezi sebe s rozdělí komunisty rovným dílem. Ústav pro studium totalitních režimů bude ze hry a spořádaný Ústav pro soudobé dějiny jim to radostně odsouhlasí.

ČLK a LOK udělily lékařskou cenu za statečnost dr.Dernerové z Mostu, o jejímž případě jsme tu psali. Paní doktorka si jistě cenu zaslouží, měla ovšem problémy se stranou guru ČLK a LOK dr. Ratha. To vzbuzuje podezření: nední paní doktorka náhodou už po smrti a nedostala tu cenu in memoriam? Pak by se to sneslo i v této konstelaci, nemohla by už sociálním demokratům škodit.

Plzeňský biskup Radkovský se v rozhovoru pro Právo vyjádřil, že katolická církev hledá nový pohled na Husa na celé české dějiny. Nato mu p. Danda, co s ním rozhovor dělal, namítl, že to bude těžké po 40 letech komunistické výuky, která nás učila, že hodní husité bojovali proti zlým katolíkům, a 150 let poté, co vyšly takto interpretované Palackého Dějiny národa českého a co je ve stejném duchu přebásnil Jirásek. Nevím, jak to pan Danda myslil s tím „takto interpretované“, ale stavět Palackého do jedné řady s komunisty a s Jiráskovou beletristickou vulgarizací jeho pojetí českých dějin je dost velká křivda (na Palackém).

Klimatolog Radim Tolasz se v MfD vyjádřil střízlivě k nynějšímu blbnutí s globálním oteplováním: „Probíhající klimatická změna má složku přirozenou, ale i tu, která vzniká činností člověka. Já odmítám ten současný cirkus kolem této věci, ale jako klimatolog vám, že nad tím nemůžeme mávnout rukou.“

Ve Velké Británii probíhá cosi jako Norimberský proces s Tony Blairem. Jsou to zřejmě poslední křeče obamismu, dříve než se zcela ponoří z hladiny vznešené rétoriky a vřískotu neukojených hysterek do hloubky otravných každodenních problémů. Ti, co Blaira vyhlašují za válečného zločince, asi netvoří zrovna většinu britského obyvatelstva (rozhodně jich bude výrazně míň než těch, kteří považují za zločince všechny „bílé“ Angličany a jezdí se do různých výletních center v Jemenu, Pakistánu, Afghánistánu ad. učit, jak jim zakroutit krkem). Nepochybně však umějí udělat větší mediální kravál. Opakuji své stanovisko: USA v Iráku intervenovat musely, jinak by získaly právem pověst „papírového tygra“. Na tom, měl-li Saddám Husajn zbraně hromadného ničení nebo ne, houby záleží. Blair projevil zásadovost, prozíravost a věrnost spojenci, tedy vlastnosti, které bys např. v Česku musel hledat mikroskopem (a nejen dnes). Jakýsi Jan Váška z IMS (Fakulty sociálních věd?) v LN vyjmenovává případy, kdy Británie hrála „proti pravidlům“ – suezská krize, svržení proruského premiéra Mossadeka v Íránu, poskytnutí britských základen Američanům pro bombardování Libye v r. 1986. Zapomněl vyjmenovat naopak příklad, kdy Velká Británie stála v čele bojovníků za mír: podzim 1938, kdy její premiér bránil ze všech sil proti různým, válečným štváčům „mír pro naši dobu“. Zdá se, že Paroubkovo volební vítězství v létě bude už jen třešnička na dortě, česká intelektuální elita a její předvoj, historici, už ovládli terén.

Cyril Svoboda mluvil v rozhovoru pro LN v souvislosti s projektem Opencard o 888 milionech, které skončí v jachtách nebo v domech. Nejsem přívržencem pana Béma ani projektu Opencard, ale tohle je neuvěřitelná a zároveň vyčůraná sprosťárna. Pan Svoboda by měl svá slova doložit. Znamená futurum „skončí“ fakt, že ho nelze žalovat? To by byla velká škoda.

P.S. Dovoluji si čtenáře upozornit, že týdení aktualizace Událostí se vzhledem k mému víkendovému pobytu v cizině poněkud protáhne. Prosím o pochopení.