Čo bolo, bolo, terazky som komisárom

Tuto tezi potvrdil českému kandidátu na euroklomisaře Štefanu Füllemu zahraniční výbor Evropského parlamentu. Nálada byla už předem příznivá: britská kandidátka na evropskou „ministryni zahraničí“ paní Ashtonová sice narazila, pokud jde o věcné znalosti, ale obhájila zásadu, že její angažmá v „prosovětské“ organizaci nikdo nemá právo kritizovat, neboť to myslela upřímně. (Malá odbočka: slovo „sověti“ je zároveň nesmyslné a vychcané. Sovět je rada, znamená to tedy rady, nebo ještě lépe „radovští“ ¨- podle vzoru petrovští. V roce 1917 přistály jejich kosmické koráby v rozvráceném Rusku – nesouvisí to nějak s tzv. tunguzským meteoritem? - , nadělali spoustu neplech; jak tvrdí Alexander Solženicyn, nejvíc trpěli Rusové a proto si mohou dnes vyskakovat. Na přelomu 80. a 90. let minulého století opustili nejprve ruské evropské kolonie, potom Rusko samé a zmizeli se svými vesmírnými koráby někde v galaxii Andromedy. Předstírali, že to myslí dobře, a přelstili nás: nejvíc ubohé Rusy, ale paní Ashtonovou taky trochu.

Ruská manipulace s převlekem za „Sověty“ je největší drzost, jakou si lze vymyslet. Když se Hitler pokusil zničit Evropu, dělal to brutálně a otevřeně, pro sebe a germánskou rasu. Když se o totéž pokoušel Lenin, Stalin a jejich poskokové a následníci, dělali to pro dobro nás všech, jen se to trochu zvrtlo. Cítíte ten rozdíl?)

Odvahu panu Füllemu před grilováním dodával, jak píše Martin Weiss v dnešních LN, „jeden slovinský europoslanec“. Nebyl to europoslanec jen tak nějaký, nýbrž konzervativec Lojze Peterle, slovinský premiér v době osamostatnění země, poté několikaletý vicepremiér a ministr zahraničí, kandidát na prezidenta v posledních volbách. Prohlásil: „Doufám, že se europoslanci budou chovat slušně a že ze slyšení se nestane hon na čarodějnice.“ Z toho lze usoudit, že když je politik (bývalý) komunista, je to podobný pseudoproblém, jako když je homosexuál. Jenže homosexuálem se člověk rodí, komunistou stává. (Podezření, že i pan Peterle má podobnou minulost, je liché, a s tím i můj naivní dojem, že všechny slovinské strany vznikly kdysi odštěpením z KSJ, ověřil sem si to u kolegy Marjanoviče z MfD). I on – Peterle, ne Marjanovič – to tedy myslel upřímně.

Když členové výboru dodali takto panu Fülemu odvahy, odmítl se kát. „Všichni mají nějakou osobní historii (i paní Ashtonová, bd), ta moje je součástí doby a místa, kde jsem vyrůstal.“ Významné je, že poté „nabídl své zkušenosti Československu a České republice a nyní nabízí své kapacity i EU.“

Formulace je uhlazená, hezounká, vzbuzuje jen jednu otázku. Součástí (změněné) doby a tím pádem i trochu posunutého místa pak tentýž pan Füle nabídl své zkušenosti ČSFR, ČR a dokonce i EU. Jenže co se stane, až se zase změní doba a v přeneseném smyslu poněkud pošoupne i místo? Komu nabídne pan Füle své „kapacity“ potom?

lidovky.cz 13. ledna 2010