Konec jistoty desetinásobku

Mladá fronta Dnes vylovila v posledních dnech z moře zapomnění Viktora Koženého: kdysi symbol znovuzrození kapitalismu v Česku po rudé potopě. Osud nešťastníka je asi z hlediska vyššího principu mravního zasloužený, přesto vzbuzuje (asi hlavně u těch, co na jistotu desetinásobku nedali) jakýsi smutek a trochu soucitu.

Někdejší miliardář byl nakonec zahnán na Bahamy. Hrozí mu astronomický trest v USA a menší (i když jistě citelný) v ČR. Pozemek na mořském pobřeží v privilegované oblasti s obrovitou haciendou požírají dluhy. Kožený obývá poslední dva pokoje, ostatní nechal nový majitel demolovat. Z boháče z Orientu (evropského, ovšem) se stal nevítaný cizopasník. Celebrity, které bydlí v jeho sousedství (např. Sean Connery), jím pohrdají. Sic transit gloria mundi.

Viktor Kožený je přitom jakýmsi ztělesněním veselého optimismu, s nímž vstupoval před dvaceti lety český lid do hájemství svobody v oboru podnikání. S velkýma očima, bez zkušeností, v přesvědčení, že všechno je možné (jakási naruby obrácená pohádka o dědečkovi, který jde na trh s jalovicí a vrátí se s pouhou jehlou). Kulisu tvořily velké nedostatky pravidel hry v našem ekonomickém prostoru. S Viktorem Kořeným vnikl homo socialisticus z ruských stepí do upravených evropských renezančních parků. Zpočátku pro jejich uživatele cosi exotického, podobně jako první čeští turisté v Rakousku. Další zkušenost se pak zhmotnila v hesle „Češi, nekrást tady!“ Zdivočelí experimentátoři typu pana Železného jsou nakonec zahnáni do luxusních zoologických zahrad, odkud vede cesta nikoli do svobody, nýbrž už jen na jatka.

Strmá dráha podnikatelského horolezce měla dvě etapy. V té české (jistota desetinásobku pro všechny účastníky) se vytvořilo obrovské manko zvíci 16 miliard. To byl podnět k dalšímu podnikání, tentokrát v Azerbajdžánu. Koženého věhlas vedl k tomu, že získal bohaté americké investory. Dopustil se však stejného omylu jako kdysi Leonid Brežněv, když se po hladkém úspěchu bratrské pomoci „ČSSR“ pokusil tutéž poskytnout divokým a bojovným afghánským kmenům (Ukázalo se, že na bratrství rudého ďaura nejsou zvědaví). A Kožený dopadl podobně. Prošustroval další miliardy, tentokrát americké. Jenže v USA mají o svobodném podnikání méně bohémské představy než v bývalé ruské kolonii. A pravděpodobně i dost nepříjemné soudy a nepříjemná vězení.

Viktor Kožený je jakýsi symbol nadějí, s nimiž jsme vstupovali do říše svobody. Vždyť přece podnikat (a taky dělat politiku) je tak snadné! Po několika letech následovala blbá nálada a trvá dodnes. Snadné to není ani trochu. A figura Viktora Koženého, hrdiny doby snad již uplynulé, by se měla objevit na Staroměstském orloji – v bezprostředním sousedství lakomce (jehož je příliš velkým opakem) a kostlivce s kosou.

lidovky.cz 11. ledna 2010