Politik do domu, vidle do ruky

Dnešní Právo přináší podrobnější informaci o tom, jaké inovace chystají do volební kampaně velké politické strany. Volební kampaň je v hysterickém finiši, není divu: trvala vlastně celé čtyři roky, muziku tvrdila Paroubkova ČSSD (to opozice dělává, i když v civilizovaných zemích o něco slušněji), a teď hrozí vystupňováním až k nesnesitelnosti.

Shrňme napřed, co jsme zažívali doposud. Negativní kampaň není jistě náš vynález, ale mohou si ji dovolit politicky kultivované země (USA). U nás řadový občan věří už předem, že politici jsou jako třída dobytek. Zpočátku ho v tom utvrzovala média. Nyní se zapojili i politici sami. Vykládají to systematicky a sofistikovaně, samozřejmě nikoli sami o sobě, ale o svých oponentech. Občan jim zrovna v tomhle rád uvěří. Všem najednou. Protože to dělají obě naše nejsilnější strany, zůstanou pak voliči buď raději doma, nebo se obracejí k falešným spasitelům. Ti pak ve volbách v lepším případě zafungují jako anihilátory mnoha procent volebních hlasů, v horším se prokoušou k moci.

Pozoruhodnou roli hrají výdobytky internetu, zejména Facebook. Odpudivá agresivita Paroubka a spol. vyvolala protireakci. Bez Facbooku si člověk jen bezmocně představoval, jak na palici dotyčného přistává dobře zamířené vejce. Facebook umožňuje těmto snílkům proměnit se v Saturniny. Dokud létají vejce jednotlivě, není to nic moc, ale stává se to i v lepších společnostech. Vajíčková kanonáda u Anděla je už něco naprosto obludného, a to, že si ji Paroubek vykoledoval, není žádná omluva. Zneužívat fyzické bezbrannosti lidí, kteří z pochopitelných důvodů nemůžou utéct, je nízké.

Nyní nám (zjevně za trest) hrozí další inovace: tzv. door-to-door campaign. Jednoho dne u vašich dveří kdosi zazvoní, otevřete, přede dveřmi stojí pan Paroubek (vybírám tu nejhorší alternativu) a vybízí vás k diskusi o politickém programu ČSSD. Případně Vám ještě jeho doprovod nabídne suvenýr nebo bagetu. Něco podobného (kromě baget) dělali doposud jen Svědkové Jehovovi: musím doznat, že se chovali decentně, a když jsem jim vysvětlil, že jsem muslim, zdvořile se rozloučili a odešli.

Netoužím po „kontaktní kampani“ s panem Paroubkem ani s panem Topolánkem. Zajímá mne, co říkají a co chtějí. A byl bych rád, kdybych dokázal ocenit, když např. pan Paroubek chce něco rozumného.

Volební kampaň bohužel vypadá jinak. Obsah se vyprázdnil, lépe řečeno: velké strany se bojí přiznat k tomu, co bude nutné prosadit, protože to aspoň zčásti (v době krize z velké části) bude lidi bolet. Místo toho naslibují věci, o nichž předem vědí, že je nebudou moci splnit. A aby to nevypadalo blbě, dělají k tomu kulisu květinovou (kontaktní kampaň) i vajíčkovou (kampaň negativní).

Základním rysem takového chování je nedostatek politické odvahy. Politická odvaha znamená schopnost říkat i nepříjemné věci (nejen nepříjemné věci, ovšem), s vědomím, že se to nakonec vyplácí. Když chybí, nezachrání to žádné šaškování.

lidovky.cz 25. ledna 2010