Stav pražských chodníků aneb svobodomyslnost v praxi

Na počátku byla loňská novela zákona č. 13/1997 o pozemních komunikacích, spojovaná se jménem senátora Kubery. Její podstatou je, že odpovědnost za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, už neodpovídá majitel přilehlé nemovitosti, ale vlastník chodníku, tj. obec. Povinnost majitele nemovitosti chodník uklidit z původní verze sice přímo nevyplývá (experti soudili, že stanovit povinnost pracovat na cizím pozemku je v rozporu s Listinou základních práv a svobod), ale každý si samozřejmě rozmyslí vystavit se nebezpečím že bude solit (rozumí se penězi), třeba pořádně a do konce života. Schválení novely bylo doprovázeno slovním ohňostrojem, Miroslav Kalousek ji přirovnal ke zrušení roboty. Teoreticky je to OK. Prakticky je tu problém, plynoucí z toho, že občan nerobotuje na panském, nepatří obci, ale obec patří jemu a tudíž je jeho.

Přiznám se, že jsem novelu přivítal. Vybavily se mi vzpomínky na dětství, kdy úklid chodníků kolem našeho rodinného domku spočíval na mně. Pokud padal sníh, bylo to hnusné a musel jsem to stihnout, než jsem šel do školy. Chodník byl poměrně rozsáhlý. Situace tehdy navíc odpovídala výroku pana Kalouska – obec nepatřila občanovi, ale občan obci.

Nynější sněhová kalamita zákon otestovala. Došlo ke střetu svobodomyslnosti s tvrdou realitou. Obce (zvláště ty velké) chodníky očividně uklízet nestačí. Změní se v pouhé propláceče náhrad za škody. Nebude to tak strašné, protože náhradu za uprasené kalhoty a boty, zpoždění v cestě za živobytím a „blbou náladu“ je uplatnit obtížné.

Pražský magistrát vyšle do ulic 750 brigádníků. Budou to „zaměstnanci z kancelářských pozic“ a dostanou to rozkazem od ředitele. Asociacím s totáčem a Kalouskovou robotou se člověk neubrání. Nedostali jsme se z bláta do louže?

Zhruba padesát procent lidí chodníky uklízí dál, zákon nezákon. Ostatní na to kašlou s vědomím, že se jim nemůže nic stát. Je to test občanské zodpovědnosti, jen nevím, zda na správném místě. Občanská zodpovědnost se měří počtem zlomených noh. Čím je jich méně, tím je cit pro zodpovědnost větší.

Povinnost majitelů přilehlých nemovitostí starat se o chodníky u nás platila někdy od poloviny 19. století (to už robota nebyla).

Pravda, sněhová nadílka z minulých dní byla něco mimořádného. Zákon by se však měl hodit i pro mimořádné situace.

Musím říci, že při pohledu na pražské chodníky mé původní nadšení nad svobodomyslností pp. Kubery a Kalouska poněkud ochladlo. Začíná mi trochu připomínat svobodomyslnost bojovnic za genderovou rovnost.

lidovky.cz 12. ledna 2010