Středa 2. ledna: Prezident Havel předstoupil před národ v roce čtverých voleb s předvolebním projevem, ačkoli sám už nemůže být zvolen. K projevu se ještě vrátíme.

Těsně před tím na Nově tokali Zeman s Klausem. Oba chlapíci si dobře rozumějí. Jen tu a tam zazněla nějaká špička z Klausovy strany. Prý by se během televizní krize choval přísněji než vláda. Jak asi - stačí se jen rozpomenout, jak kdysi jako premiér zatočil se železničářskou stávkou.

Místopředseda KSČM Ransdorf věští: "Obávám se, že volební rok bude tentokráte plný daleko většího množství špinavostí, nechutností a podlostí než kdykoliv v minulosti." Vyloučeno, to, jak se chovala kdysi jeho strana, když byla u moci, je v zásadě nepřetrumfnutelné.

Pátek 4. ledna: KSČM to má s volební kampaní nejjednodušší ze všech politických stran: jednak jí zatím naštěstí nehrozí, že by se dostala do situace, kdy by coby vládní strana musela začít své sliby uskutečňovat, a jednak, jak je známo, strany jejího typu ty sliby berou ještě méně vážně než jejich demokratičtí soupeři a mají vypracované spolehlivé techniky, jak se jejich plnění vyhnout. A tak v případě, když dáme hlas panu Grebeníčkovi, dočkáme se údajně nevratných dvěstětisícových půjček na družstevní výstavbu bytů, pětsetitisícových novomanželských půjček, 300 tisíc nových pracovních příležitostí, snížení daní pro malé a střední podnikatele, automatické valorizace důchodů atd. To pro nás chudé a spravedlivé. Nabubřelí nabobové mohou čekat progresivní zdanění špatně obhospodařovaného majetku (!!) a progresivní daň na luxusní zboží. Potíž je, že kdyby se komunisté zmocnili vlády, stali by se nepochybně nejprve všichni podnikatelé těmi, kteří špatně obhospodařují svůj majetek, a v důsledku toho pak všechno zboží luxusem.

Policie zastavila stíhání předsedy extremistické "Pravé alternativy" Kopala. Byl obviněn ze schvalování trestného činu podle §156, odstavec 1 trestního zákona,. Měl se ho dopustit tím, když veřejně prohlásil, že USA si nic jiného než teroristické atentáty z 11. září minulého roku nezaslouží. Nabízí se poněkud komická paralela se známou kýčovitou povídkou komunistického škrabáka Jana Drdy Vyšší princip (i tam šlo shodou okolností o atentát). Roli ušlechtilého profesora na sebe vzal redaktor Britských listů Pecina, který chce prokázat, že paragraf je neústavní, a tak veřejně prohlásil natvrdo, že atentáty schvaluje. Současně řekl, že v demokracii musí mít každý občan právo vyjadřovat i pošetilé nebo třeba hnusné názory. Paragraf je ovšem neústavní (v tom má pan Pecina nepochybně pravdu); stejně důležité je vědět, že názory toho Kopala jsou mimořádně hnusné. Vládní zmocněnec pro lidská práva Jařab si myslí, že je to mnoho povyku pro nic, zákon je nicotný, zbytečný, není prakticky používán: je tedy vyhaslý jako Benešovy dekrety? Ale když se to hodí, vytáhne se na někoho, jehož názory se orgánům činným v trestním řízení zdají být hnusné. Přitom být hnusné mohou, ale nemusejí. Podobně Benešovy dekrety jsou nicotné a nejsou prakticky používány - pokud ovšem nejde o restituce. Za zmínku stojí i názor odborníka na extremismus dr.Zbořila: Kopalův projekt podle něho neobsahuje přímé výzvy k určitému typu chování a jednání a jeho inkriminované výroky nejsou v rozporu s výroky a názory běžně publikovanými v médiích u nás i v zahraničí. Srovnejte tento ukázkově liberální postoj s posudkem téhož dr. Zbořila na publikaci o sudetských Němcích v tomto čísle Událostí.

Čtvrtek 3. ledna: Vicepremiér Rychetský v rádiu 28. prosince mj. řekl, že ČSSD chce navrhnout na funkci prezidenta nestranického kandidáta. Spekuluje se o Otakaru Motejlovi. Na stranické úrovni se o tom však prý dosud nemluvilo, tvrdí zase místopředsedkyně Součková. Pokud by ČSSD přišla s takovým návrhem, měla by asi jistou naději na úspěch.

Podle nového zákona o České televizi nesmí žádný blízký příbuzný ředitele ČT pracovat pro žádnou televizní stanici, působící na českém mediálním trhu. Trochu to připomíná poměry v Osmanské říši: tam, aby nehrozily spory o trůn, všechny sourozence nového sultána nejprve vyvražďovali, později, jak se tento vykutálený stát "humanizoval", jenom drželi až do panovníkovy smrti v naprosté izolaci.

Sobota 5. ledna: Právo se zlobí, že církev údajně převedla zařízení nějaké fary na Bruntálsku Řádu německých rytířů. Majetek byl řádu zkonfiskován nejprve v roce 1939 nacisty, pak Čechy podle Benešových dekretů (ovšem, nepodařilo se jim prokázat, že se nikdy neprovinili proti národu českému a slovenskému a buď trpěli pod nacistickým útlakem nebo se činně účastnili odboje. Ale komu se mohlo podařit něco takového prokázat?). Benešovy dekrety nejsou vyhaslé, jsou opravdu pilířem našeho právního řádu.

Petr Pithart se v rozhovoru pro Lidové noviny náznakem distancoval od Václava Havla: prezident by měla být osoba, schopná spojovat, ne rozdělovat. Havel užívá slov, které on s ostychem vynechává… "Nikdy bych nemohl říci všechna ta slova o životě v pravdě. To má člověk dělat, ne o tom mluvit". Kromě toho uvádí případy, kdy se on, Pithart, zachoval statečně. Například "A loni - kdo měl odvahu riskovat cestu na Kubu? Vždyť to mohlo skončit blamáží!" Řekl bych, že právě v tomto případě se Petr Pithart nemá čím chlubit. A odkazuji na článek, který jsem o tom napsal bezprostředně po jeho cestě.

Pondělí 7. ledna: KDU trvá na ultimátu, které dala ODA: buď ODA do poloviny ledna sdělí, jak hodlá vyřešit problém svého dluhu, nebo se její politici neoctnou na čtyřkoaličních kandidátkách. ODA se kdysi, v roce 1992, upsala čertu za to, aby se dostala na pár let do parlamentu, teď ji to bude stát její zkomírající dušičku. Požíračů je na obzoru hned několik: kromě podnikatele Masného, který chce straničku zničit, ještě Vladimír Mlynář, který chce, aby ji US za cenu zaplacení části dluhu zblajzla, a nakonec i neznámý dobrodinec, jehož si údajně sehnala strana sama (představa, že by vyhodil pár milionů a nic za to od ODA nechtěl, se vymyká možnostem mé imaginace).

Právo se zevrubně zabývá diskriminací žen v zaměstnání. Projevem diskriminace jsou prý i inzeráty, požadující na adeptkách atraktivní vzhled.

fejeton

Václav Klaus se nechal vyfotografovat na billboardu, propagujícím jednu značku lyží. Čtyřkoaliční politici běsní a netuší, že mu tím dělají úplně zbytečnou reklamu. Čestnou výjimkou je místopředseda KDU Jan Kasal: "Beru to spíš s úsměvem, ale kdyby se touto cestou vydal náš předseda, rád bych nebyl". Svatoušci z nesmluvní opozice by se spíš měli starat o to, aby u nás dosáhla politická kultura takového stupně, že by Klausova akce byla všeobecně pociťovaná jako nedůstojná, směšná a tedy taky zbytečná.

Civilních mrtvých obětí americké odvety je víc než mrtvých v New Yorku, píše Právo. Toto srovnání si zaslouží zvláštní pozornost.

poznámka

Ministr italské vlády pro reformy a decentralizaci a předseda Ligy severu Umberto Bossi prohlásil, že společná evropská měna je výsledkem spiknutí komunistů a zednářů. Člověk by měl chuť ocenit, že (zatím) na rozdíl od svého kníratého předchůdce vynechává Židy. Italská politická scéna po zhroucení poválečného politického systému vyvolává u pozorovatele, který ji zná jen z novinových zpráv, úžas: premiérem je televizní magnát a předseda populistické strany (připomíná to trochu slovenské nebo ruské poměry). Významnou složkou politického spektra jsou postfašisté. Strana pana Bossiho je něco jako někdejší Bártovo Hnutí pro Moravu a Slezsko, nadané jižním temperamentem a většími politickými schopnostmi, danými tradicí civilizovanější země. Jak vypadá demokracie, kterou dělají nedemokraté, regionální a nacionalističtí populisté? Ostatně, není to situace, kterou bychom neznali. Jakými demokraty byli Klofáč a Kramář, Stříbrný a Beneš? A jakými demokraty jsou Klaus, Zeman a Havel? Z totality jsme se sice vyhrabali, ale italská past hrozí i nám. Vzhůru, Čechie!

Prezident Bush uctil památku padlého vojáka. Noviny přinášejí fotografii truchlících rodičů, manželky, dětí. Po hekatombách mrtvých v obou světových válkách, po desetitisících padlých ještě ve vietnamské válce má nyní Amerika jednu oběť. Nemusí se budovat hrob neznámého vojáka, voják je znám. Ten nešťastník za to samozřejmě nemůže, že je na něho tak strašně vidět, a rozumná válečná taktika znamená minimalizovat počet padlých. Ale demagogie s civilními oběti by nebyla tak účinná, kdyby nebylo této podivné nerovnováhy: vypadá to, jakoby moderní způsob války byl podstatně méně nebezpečný pro ty, co ji vedou, než pro ty, co ji jenom zakoušejí.

Václav Havel dementoval tvrzení slovenského premiéra Mečiara, že mu nabízel post premiéra, když ho zbaví Václava Klause. Podle toho, co Mečiar říkal v minulosti, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že si to prostě vymyslel. I kdyby si to nebyl vymyslel, Havel by to musel dementovat. Takže Mečiar přece jen boduje.

Všechny noviny jsou dnes plné pietních vzpomínek na Chartu77. Vyhneme se dnes tomuto tématu: mluvit na pohřbu špatně o nebožtíkovi je velmi neslušné. Rozhodně se však k němu s malým odstupem vrátíme.

Úterý 8. ledna: Bezpečnostní rada státu před časem doporučila vládě ČR, aby začala jednat s vedením RFE o přemístění stanice z městského centra. Nyní na to zareagoval prezident RFE Tom Dine. Přestěhování by prý bylo kapitulací před terorismem, hrozbám a strachu se čelí, nikoli uniká. Přinutit RFE opustit její nynější sídlo by prý znamenalo zrušení oficiálního pozvání z roku 1995. Vedení rozhlasové stanice hodlá nátlaku ze strany české vlády vzdorovat. Vyjádření pana Dina je prosyceno drzostí, nad níž se tají dech. Vláda nechce dělat na RFE nátlak, ale dohodnout se s ní. RFE byla v roce 1995 oficiálně pozvána do Prahy, nikoli na Václavské náměstí. Poučování o tom, že hrozbám a strachu se čelí, by znělo přesvědčivě, kdyby dnes pan Dine běhal s americkými Rangers po afghánských horách, takhle je to jen laciná statečnost na cizí účet. A konečně: podle pana Dina by bylo projevem slabosti před nepřítelem taky kopání zákopů.

Václav Klaus se ohradil proti chystané knize Michala Viewegha "Báječná léta s Klausem". Myslí si, že Vieweghovi jde o politickou propagandu a že jeho počínání má v sobě "antiklausovskou křečovitost". To je velké, ale opravdu velké nedorozumění. Pan Viewegh je jen šikovný a vypočítavý literární obchodník, který ví, co momentálně mezi českými poloinelektuálními snoby (jeho potenciálními zákazníky) frčí: totiž kocovina z Klause, respektive z toho, že mu kdysi naletěli (nadávat na Klause patří k bontonu).Vůbec mu nejde o politiku, ale o kšeft.

Politickou elitou cloumají dvě velká témata: školné na vysokých školách a placené služby ve zdravotnictví. Snít o takových věcech před volbami je jako snít před vstupem do kláštera o návštěvě bordelu. Nicméně je zjevné, že obojí se bude nakonec muset v nějaké únosné míře realizovat, ne proto, že je to "pravicové", ale proto, že náš chudý stát na dosavadní velkorysost v obou oblastech nemá. Považuji jen za směšné a pokrytecké předstírat, že bude existovat nějaká "standardní" zdravotní péče, která bude zadarmo. Takový standard by byl tak nanejvýš na umření. Prostě se za některé nutné úkony bude muset platit.

Dědicové mistra Josefa Lady překazili výstavu Tomáše Vaňka, který vychází z ladovského stylu a obohatil ho o mocné erotické motivy. To je mimořádně brutální útok na svobodu umělecké tvorby. Podle této logiky měl být Roy Lichtenstein ukamenován autory comics. Ostatně, Ladovy obrázky jsou ztělesněním českého kýče, a to, co k nim pan Vaněk dokreslil, je něco, co k nim vlastně patří, jenže zmíněný "národní umělec" to vynechal, protože na to, aby předvedl upadlý český kýč v jeho celistvosti, prostě neměl formát.

Jiří Kobělka kárá v Mladé frontě Dnes Janu Bobošíkovou, protože se po televizní krizi a Rumlově bivakování ve studiu vyjádřila, že ostatní politiky zná v obleku, kdežto Rumla v ponožkách. Pan Ruml využil trapným způsobem televizní krizi k politické sebepropagaci a dostal, co si zasloužil. Jiří Kobělka dále píše: "Asi nebude daleko od pravdy tvrzení, že sledování novoročního projevu prezidenta republiky je - bez ohledu na obsah - přinejmenším otázkou občanské cti". A co je přinejvětším? To je pěkný průnik pruského etatismu na český selský dvůr. Když někdo říká hlouposti - a buď si to sám prezident - tak je poslouchat vůbec nemusím.

Tamtéž si bere Martin Říman v článku "Spálená země Evropa…" na mušku ty, co tvrdí, že vstupem do EU zmizí všechny neřády ze společnosti (nevím, koho má na mysli, nikdy jsem nikoho neslyšel něco takového říkat). Připomínají mu "tu část české scény, která po Mnichovu a březnu 1939 hlásala historickou nezbytnost připojení naší nedokonalé zemičky k bezchybné třetí říši, protože jen ta může zajistit českému národu přežití a další rozvoj". Nepřímé srovnání EU s nacistickým Německem je další pěkný důkaz o postupující haiderizaci ODS: není divu, že Sládkovi republikáni vzali za své - podlehli této mocné konkurenci.

Středa 9. ledna: Obě pražské Klausovy soupeřky v příštích volbách, Buzková a Marvanová, se snaží vydobýt politický kapitál z Klausova vystupování v reklamě na lyže. Nezdá se, že by touhle metodou mohly předsedu ODS potopit, veřejnost, soudě podle různých anket, okázalé a účelové rozhořčení Klausových oponentů nesdílí. Obě dámy by se měly raději soustředit na skutečné problémy v programu ODS a jejího předsedy (např. populistický nacionalismus). To by bylo slovo do pranice! Je se však obávat, že ony samy tento nacionalismus, byť i v menší míře, vlastně sdílí. Poměrně rozumně se k věci vyjádřil Zeman: "Já kritizuji Václava Klause již téměř deset let za kuponovou privatizaci, což je velký problém, a považuji za poněkud malicherné zabývat se jeho lyžemi".

Velvyslanec USA v Bratislavě varoval Slováky, že se v případě Mečiarova vítězství ve volbách nedostanou do NATO. Zato pokud z voleb vzejde vláda, která bude ctít stejné hodnoty jako Aliance (rozumí se vláda bez HZDS), mají vystaráno. To je neuvěřitelné humpoláctví, takhle nejapně se nechoval ani Červoněnko v osmašedesátém. Je to navíc neúčelné. Američané ve skutečnosti ctí demokratická pravidla a suverenitu jiných zemí a nehodlají a ani nemohou nijak bezprostředně slovenské volby ovlivnit. Jen zprostředkovaně, tak, že hloupými řečmi pomohou Mečiarovi. Což usilovně činí.

Aféra kolem stěhování RFE se rozrůstá. Prezident Dine prý řekl, že v případě přestěhování RFE mimo Prahu by zanikl důvod, proč by rozhlasová stanice měla vysílat právě z ČR; mohla by se pak bez problémů přesunout do jiné země. To je naprosto nekorektní, o tom, že by RFE měla být přestěhována mimo Prahu, nepadlo ani slovo. Argumentuje tím, že v Mnichově RFE snesli, i když byl na ni spáchán atentát - jenže v Mnichově nebyla uprostřed města. Ostatně nejde jen o hrozbu atentátů, ale o potíže s účinnou ochranou objektu, které v Mnichově nebyly. Naprosto neuvěřitelnou glosu napsal v souvislosti se stěhováním Martin Komárek v dnešní Mladé frontě Dnes: Riskovat život je prý pro české pojetí naprosto nepřijatelné. Američané prý k věci přistupují jinak: "Vyklidit pole? Ukázat strach? Udělat … vrahovi radost, aniž by vyplýtval gram tritolu? Tak to tedy ne! Budeme vysílat, a s plnou parádou, nezalezeme do děr jako skunkové". Copak RFE nemůže s plnou parádou vysílat i odjinud než z místa, kde je teď? A pokud jde o riskování životů: kdopak se to okamžitě stáhl ze Somálska, jen co utrpěl ztráty asi na dvaceti životech? Kdopak se to vyhnul pozemní operaci v Kosovu a dal přednost pohodlnému bombardování Srbska z výšky bez jediné vlastní oběti? (Ostatně ani v Afghánistánu neprojevili Američané chuť riskovat vlastní životy, i když tady bych jim to nevyčítal, bylo to účelné a zjevně i správné). S riskováním životů má dnes problémy celý civilizovaný svět, a přestěhování RFE se nedá zjednodušit na demagogické: riskovat životy: ano - ne. ČR je povinna RFE zdvořile požádat o přestěhování, nabídnout jí v Praze vhodný objekt, který bude odpovídat jejím představám, a samozřejmě hradit všechny náklady. Pokud to ovšem RFE nebude stačit, je třeba vzít za slovo její mluvčí paní Winterovou ("Určitě bychom byli uvítáni i v jiných zemích, které nás mají rády ze stejných důvodů, pro které nás česká vláda v roce 1995 pozvala do Prahy") a říci úctyhodné instituci: jak račte, adieu.

"Kdy už dostihneme Německo?", ptá se MFD. Tematická dvojstránka v rubrice Ekonomika je velmi pěkně zpracovaná, jen ta otázka mi připadá nenáležitá. V tuto chvíli je aktuální se ptát, kdy dostihneme Portugalsko, Němci přijdou na řadu, když všechno půjde hladce, tak asi asi za třista let. Před půl stoletím jsme jednak z hlouposti, jednak ze strachu a jednak ze zištných důvodů dobrovolně strčili hlavu do ruského chomoutu, a za to se platí. Slovinci jsou na tom lépe než my, přestože v Jugoslávii vládl zhruba stejnou dobu komunistický režim: ale Rusům se Jihoslované ubránili.

Příští prezident s kaňkou členství v KSČ by se podle názoru Lidových novin asi snesl. Možná že ano, ale proč? Po celou dobu trvání bolševického režimu u nás nikdo do KSČ lézt nemusel a neměl; drtivá většina lidí tam taky nevlezla. Kdo tam vlezl, vlezl tam dobrovolně, a jsem přesvědčen o tom, že vždycky mimo jiné i se zištnými úmysly. Proč hledat příštího prezidenta mezi vyčůranou menšinou?

Čtvrtek 10. ledna: Grégr se Zemanem nám předvedli hru na rezignaci hodného ministra. Moc se jim nevyplatila, Hrad protestuje, a tentokrát úplně právem: podle ústavy o rezignaci ministra rozhodne prezident, ministerský předseda může jen přijetí doporučit, nebo ne. Zeman se brání, že pan ministr rezignaci nepodal, nýbrž jen nabídl. To je směšná hra se slovy, když rezignaci nepodávám, ale jen nabízím, a to v situaci, kdy vím, že mne premiér podrží, chovám se jako šašek.

Prezident RFE Dine obohatil svůj odpor ke stěhování stanice o další argument: po 11. září prý v USA nikdo nenavrhnul přestěhovat Pentagon. Proč taky, Pentagon je úplně mimo městské centrum.

Sudetoněmecké sdružení v Rakousku navrhuje, aby česká strana jako projev dobré vůle k překonání minulosti, zavedla ve všech oblastech ČR, které dříve obývali Němci, dvojjazyčné nápisy. Naši vyhnaní krajané se přitom opírají o usnesení rakouského Ústavního soudu o dvoujazyčných nápisech (německo - slovinských) v Korutanech. Mají být zřízeny všude, kde v posledních několika desetiletích dosahovala slovinská menšina aspoň 10%. Podle této metody by víc než deset procent vycházelo asi skoro v celých Sudetech. Nápad to není zrovna nejšťastnější. V Korutanech se žádný masový "odsun" Slovinců nekonal, a opatření s dvojjazyčnými nápisy je praktické, má smysl tam, kde opravdu nějací jinojazyční občané ČR dnes skutečně žijí. Je to asi plod neurózy z toho, že se s odsunutými Němci z Rakouska na české straně nikdo z odpovědných politických činitelů nebaví. Možná témata jsou ta, jež navrhuje rakouská vláda: odškodnění nejkrutěji postižených a zrušení Benešových dekretů.

A ještě poznámka k případu malíře Vaňka, který podle mého názoru velmi zdařile ozvláštnil Ladovy mazanice. Zákon o autorském právu prý praví: "Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla." Jsem přesvědčen, že Vaňkovy úpravy podstatně zvyšují hodnotu "předlohy". Je to samozřejmě můj subjektivní názor. Ale kdo to má, proboha, pro potřeby soudu "objektivně" posoudit? To přece nejde, van Goghovy obrazy považovala většina jeho současníků za ohavné mazaniny. Žádnému soudu nepřísluší rozhodovat o tom, co je umělecky hodnotné, a co ne.

Televizní kampaň prý pomohla rozšířit antipatie ke skinům. Příliš tomu nevěřím. Skinové jsou mi odporní a to, že jsou předmětem zvýšené pozornosti našeho státu, považuji za správné a přiměřené. Ale vystavovat ty, které stát (byť právem) pronásleduje, ještě posměchu v polostátních (tj. veřejnoprávních, veřejnoprávnost je u nás jen maskovaná polostátnost) médiích, je zbabělé a v podstatě bolševické. Za bolševika bylo povoleno parodovat western (viz Limonádový Joe), ale western byl policejně zakázán. Doufám, že nejsem sám, kdo je na tyto manýry citlivý.

Pátek 11. ledna: Jak jsme správně předpokládali (a nebylo to těžké), petiční výbor Poslanecké sněmovny odmítl zabývat se peticí českých Němců, protože podle předsedy výboru (a KDU) Cyrila Svobody prý "není způsobilá k dalšímu projednávání". Ke zprávě se vrátíme.

Helsinský výbor Kongresu USA ve zprávě o stavu lidských práv ve světě kritizuje způsob, jak komunikují s médii čeští politici, jmenovitě Miloš Zeman a Václav Klaus. Zpráva nevyniká nadbytečnou přesností (mluví se o konfliktu Zemanovy vlády s Reflexem, šlo o Respekt). Hlavní problém není, že se politici uchylují k trestním oznámením (to by novináři už nějak přežili), ale že trestní zákon umožňuje kriminalizovat názory a přesvědčení a sakralizuje stát a jeho instituce. To všechno jsou pozůstatky absolutismu v českém právním řádu, a nedotýkají se novinářů, ale občanů ČR vůbec. Upřímně řečeno, nelze taky klást na jednu úroveň Klause a Zemana, Klaus je nepříjemný a občas arogantní, ale trestními oznámeními na novináře neplýtvá (totéž platí např. o Kühnlovi), Zeman je vysloveně sprostý. A kromě toho inkriminované vyjádření pana Holuba v Respektu o české vládě bylo dost problematické, ostatně jsme o tom psali.

Novela trestního zákona změnila definici rozsahu škod, způsobených trestným činem. Je to nepochybně správné, odpovídá to inflaci v posledních letech. Úprava nechtě diskriminuje lidi, kteří byli v poslední době odsouzeni ještě podle staré úpravy. Uvažuje se o prezidentské amnestii a podmínečném propuštění těch, kterých se dotýká. Bylo by to nejspíš rozumné.

Česká vláda chce přilákat vzdělané cizince a vyrovnat tak odliv "mozků" do bohatých západních zemí. Zdá se, že přitom hodlá preferovat naše slovanské bratry z východu. Šéf vládní agentury Czechinvest pan Jahn si libuje: Zaměstnanci ze slovanských zemí se zde lépe aklimatizují než třeba v Německu. Jak by ne, je tu podstatně větší bordel.

Sobota 12. ledna: ODA zjevně sehnala nějaké spřátelené duše, které chtějí její dluh "odkoupit" (ovšem podstatně snížený, protože je fakticky nevymahatelný). Podobné způsoby jsou údajně v hospodářské oblasti běžné, považují se za mírně řečeno neseriózní. Velmi velké problémy velmi malé strany.

poznámka

V politickém zákulisí probíhají jakési podivné tahanice o případné odškodnění aspoň některých vyhnaných Němců. V roce 2000 to navrhlo nynější vedení SdL. Tento týden o záměru referoval Süddeusche Zeitung, včera jej nepřímo potvrdil mluvčí ministerstva zahraničí Pospíšil a rozhořčeně popřel Kavanův náměstek Jindrák. Výsledkem jsou dvě zcela protichůdné zprávy, jedna v Mladé frontě Dnes, druhá v Lidových novinách. Už to samo svědčí o serióznosti, s jakou česká strana k této věci přistupuje. Existují údajně jakési představy, že by se měli vyhnaní Němci odškodnit, ale v žádném případě ne plošně a také pouze ti, kteří se nepodíleli na rozbití ČSR a byli pronásledováni nacisty: tedy ti, kteří vyhovují výjimce, stanovené v dekretech, a byli vlastně vyhnáni v rozporu s nimi. Česká strana chce zkrátka dekrety znovu aplikovat.

Pondělí 14. ledna: 66 "osobností českého kulturního a veřejného života" se obrátilo otevřeným dopisem na předsedu ODS a PS PČR Klause. Kladou mu tři otázky: zda zveřejní obsah své mimosoudní dohody s ředitelem Novy Železným v roce 1998, zda si i teď myslí, že jeho setkání s Železným bezprostředně po jeho propuštění z vazby bylo vhodné, a zda půjde ODS do voleb s tím, že případný dluh z tzv. švédské arbitráže nebudou muset hradit občané ČR z daní. Po novoročním projevu prezidenta republiky jde o další nešikovně zamaskovanou volební akci. Podílejí se na ní představitelé intelektuálního šoubyznysu (Vaculík, Bělohradský, Kohák), protagonisté loňské televizní vzpoury (Komers, Dekoj, Rychlík), umělci s vyvinutými komerčními zájmy (Michal Viewegh, Jan Hřebejk, Jan Svěrák ad.) a kdesi v pozadí vykukuje i známý hradčanský politolog Jiří Pehe. Správná otázka zní: proč nikdo z těchto lidí neprotestoval, když se u nás na počátku devadesátých let uhnízdila nestydatá představa o "rodinném stříbře" (k němu patří i televizní licence), na jejímž základě pak byli nestoudně odíráni zahraniční investoři? Dále: Železného jednání je víc než problematické, ale Železný má být spravedlivě souzen a ne obětován na oltáři svaté války mezi Hradem a ODS. A když dluh ze švédské arbitráže zaplatí všichni občané ČR, bude to spravedlivé: je to daň z šovinismu.

Pehe: zavádíme tímto v rámci rubriky Co týden dal nepravidelnou podrubriku Pehe. Stalo se totiž již tradicí, že věnujeme panu Pehe podstatně víc pozornosti, než on nám, a hodláme v tom programově pokračovat, pan Pehe si ji totiž bezesporu zaslouží. Tentokrát podporuje hradní Samson v Právu v rámci akce "všichni na Klause" návrh ČSSD na zákon o referendu a mistruje čtyřkoalici, především Unii svobody: "Čtyřkoalice, která hájí koncept otevřené společnosti a chce spolupracovat s občanskou společností (jde asi o stolní společnost, která se schází každý pátek ve vile Amálie, pan Pehe je zjevně jejím mluvčím, bd), má svou podporou pro vládní návrh o referendu možnost demonstrovat, že občany nepodceňuje. Zejména US by si měla uvědomit (ten učitelský tón, ovšem, jde o univerzitního pedagoga, bd), že podpořením vládního návrhu může před volbami jednoznačně ukázat, kudy vede základní dělící čára mezi ní a taktéž pravicovou, ale vnitřně monolitickou a občanské společnosti nepřátelskou ODS."

Mírně nejapný požadavek Sudetoněmeckého krajanského sdružení z Rakouska na dvojjazyčné nápisy v oblasti, kterou kdysi obývali Němci, zavdal Právu záminku k rozsáhlé štvanici, jíž se s chutí účastní (jak by ne) zejména komunální i vrcholoví představitelé ODS, bašty národní demokracie v ČR. Místopředseda Langer prohlásil v televizní Sedmičce na Nově: "Je to nehorázný, absurdní požadavek, ale nepovažoval bych to jako izolovaný projev bláznovství nějaké skupiny lidí v Rakousku a Německu. Je to pocit jakési jejich vnitřní nadřazenosti nad námi..." Milý pane, když Vás někdo okrade o všechen majetek, vyžene Vás z domu a ještě po půlstoletí to bude drze zatloukat, budete nad ním mít taky pocit mravní nadřazenosti: moc vám to ovšem nepomůže.

Princ Harry se loni v létě opil a kouřil marihuanu. Za to mu předvedli, jaké léčení by ho mohlo taky čekat, pokud se stane notorákem a propadne drogám. Princi Harrymu není sedm, ale sedmnáct let. Není to lehké, být princem.

Úterý 15. ledna: Viktora Železného se nepodařilo ani na druhý pokus "dostat do tepláků". Odnesli to za něho jeho podřízení, paní Panušková a pan Kuchař. Tiskový mluvčí ČT Nova na to reaguje spoustou silných slov. Postup pana Železného vůči americkým obchodním partnerům byl mírně řečeno nestandardní a pozornost, kterou mu věnují "orgány činné v trestním řízení" je víc než zasloužená. Humpoláckým provedením a načasováním "akce Železný" se z ní ovšem zatím podařilo udělat druhou hilsneriádu. Kdo bude od nynějška věřit tomu, že nejde o předvolební rvačku hradních a protihradních sil o nejatraktivnější české médium?

Helena Vondráčková prohrála spor s hudebním publicistou Rejžkem. Ten mj. uvedl, že se její jméno ocitlo v Rudém právu pod prohlášením Anticharty. Vondráčková tvrdí, že Antichartu nepodepsala, protože tou dobou byla na uměleckém zájezdu v Polsku. Existuje u nás vůbec někdo, kdo Antichartu podepsal? Je to trochu podobné jako s agenty StB. Všichni byli do registrů zapsáni podloudně a bez svého vědomí. To nabuzuje další a zásadní otázku: existovala vůbec léta 1969 - 1989? Nebo se nám to jen zdálo?

Čeští politologové šíří útěšné výklady současné rakouské petice proti Temelínu. Není závazná, parlament jí nevyjde vstříc, Haider si netroufne rozbít vládní koalici, a když ano, přijde o vládní křesla. Velmi rád bych tomu věřil. Zatím to ovšem vypadá na drtivý úspěch petice. S Haiderem na něm zdárně spolupracuje Zeman, kterému se podařilo vydráždit v choulostivé situaci rakouskou vládu k oficiálnímu protestu. Vyzval totiž Rakušany, aby Haidera, který jim dělá jen ostudu, svrhli. Vynikající nápad.

Ludvík Vaculík načrtl v dnešních Lidových novinách základní teze svého virtuálního politického programu. Stojí za bližší rozbor, proto se k němu ještě vrátíme.

Středa 16. ledna: Policie zadržela a poté postupně propustila Vladimíra Železného a dva právníky z Rozehnalovy kanceláře, Pana Kuchaře a paní Panuškovou. Proces zatýkání Vladimíra Železného připomíná proces spouštění Temelína.

Premiér Zeman prohlásil v rozhovoru pro Frekvenci 1, že Jörg Haider je postfašista a že by se Rakušané měli co nejdříve zbavit jeho i jeho strany. To je velmi citlivý zásah do petiční akce, která právě v Rakousku probíhá. Petici samozřejmě nepodepisují jen Haiderovi stoupenci a na podobné dobré rady zvenčí jsou občané všech států, a zejména těch menších, tradičně citliví. Zeman výrazně přispěl k růstu citového zatížení Rakušanů vůči Čechům (po uzavření procesu z Melku byla jistá naděje, že se česko-rakouské vztahy postupně dostanou do normálu) a k úspěchu petice. Vedení FPÖ si může mnout ruce. Generální tajemník strany Sichrovsky už taky kontroval: "Zeman očividně zapomněl, že Rakousko je od roku 1945 stabilní demokracií a národ se nenechal po desetiletí utlačovat komunistickou diktaturou jako v Československu". Svůj díl tedy dostávají i Slováci, kteří za nic nemohou. Spor nabývá povahy hospodské rvačky a dostává výrazně infantilní charakter. Na odpovědnosti za jeho vznik se svorně podílejí obě strany, v této konkrétní záležitosti je ovšem viník jednoznačný: český premiér.

Česká pojišťovna se dohodla s ODA ohledně dluhu: dvanáct milionů jí ODA uhradí (zajímavé je, kde na to vezme), zbytek bude převeden na Nadaci vzdělávacích programů, které jej bude strana dlouhodobě splácet. Jedním ze zřizovatelů Nadace je samotná ODA. Ve správní radě sedí někdejší místopředseda ODA Češka. Češka je zároveň společníkem firmy Value Added, která sídlí na stejné adrese jako nadace a zabývá se obchodem s pohledávkami. Nadace sama se zabývá "rozvojem aktivit pozitivně ovlivňujících postoje lidí". Je otázka, zda se to tentokrát povedlo, v každém případě předseda správní rady nadace podal okamžitě demisi na předsednický post i na místo v radě. S ODA je zkrátka veselo.

Čtvrtek 17. ledna: Dodatečně se ukázalo, že při zasedání MMF loni na podzim v Praze bylo privatizováno (přesněji řečeno rozkradeno) kancelářských potřeb a technických prostředků bratru za tři a půl milionu korun. Tato zpráva si zaslouží zvláštní pozornosti, proto se k ní vrátíme.

Miloš Zeman zdárně pracuje na další eskalaci temelínské války s Rakouskem. Poté, co generální tajemník FPÖ Sichrovski označil Čechy (a s nimi i Slováky) za zbabělé přisluhovače komunistů, trumfuje Zeman dalšími nadávkami na Haiderovu adresu a komentuje to slovy: "Podstatou mé neopatrnosti je, že upřímně říkám své názory". Vývoj tak nešťastného konfliktu, jako je ten temelínský, je možný dvojí cestou. Vzájemným provokováním a trumfováním - to předvádí Zeman a v tuto chvíli s ním začal, nemá co radit Rakušanům, koho mají volit - nebo zdrženlivostí a snahou mít na mysli i vlastní podíl na vyhrocujícím se konfliktu. To je reakce civilizovaná, leč jak se zdá, úplně nad síly české politiky. V takové vypjaté situaci je třeba myslet ne na to, jak to dát tomu druhému sežrat, ale na to, že někdo musí mít rozum. Pan Zeman, tento Kalibán české polistopadové politiky, na to ovšem nemá dost mozkových závitů.

Zemanovi zdárně sekunduje stínový ministr ODS Zahradil. Protičeská hysterie v Rakousku se prý vymkla jakékoli kontrole a dosáhla mezí, které nelze tolerovat. Toto výrazivo připomíná způsob, jímž v roce 1977 psali komunističtí novináři o Chartě77. A svatoušek Havel si užívá kanárského zátiší. Zabývá se jen globálními otázkami, středoevropské pinožení je zjevně, jak říká jeho rival Klaus, hluboce pod jeho rozlišovacími schopnostmi.

Pátek 18. ledna: Vřava kolem ODA v čtyřkoalici se stupňuje, lidovci budou zřejmě trvat na sloučení ODA a US, ODA jim prý vyhrožuje veřejnou diskreditací. Lidí, co se teď na ODA hojí, je tolik, že necítíme potřebu nadále rozmnožovat jejich řady. Je to laciné. Spíš by bylo dobré vzít v úvahu, jak tahanice poškozuje zájmy a volební vyhlídky čtyřkoalice. Uskupení se kompromituje: neskončí nakonec jako Cesta změny? Není vyloučeno, že by z něho po volbách nakonec mohla zbýt jen KDU-ČSL.

Zaměstnanci České televize chtějí stávkovat a asi mají smůlu. Televizní odbory požadují valorizaci mezd, třináctý a čtrnáctý plat, restrukturalizaci instituce, kritizují personální změny ve vedení. Ředitel (a nepřítomný člen televizní rady Knížák) byli vystaveni posměchu. Knížákovi vytýkají vazby na Klause, co je jim do toho. Zdá se, že loňská televizní revoluce zbavila televizní odboráře smyslu pro realitu. Odbory mohou bojovat za práva zaměstnanců (platy) a vznášet požadavky třeba i poněkud nestoudné, protože dohoda se zaměstnavatelem je nakonec vždy věc kompromisu. Mohou taky bojovat za Českou televizi s lidskou tváří a svobodu slova v ČR. Ta nynější akce je, pravda, v zásadě odborářská záležitost, ale vyzdobená atributy džihádu proti řediteli, vedení, Klausovi a bůhvíkomu ještě. To jí velmi ubírá na věrohodnosti.

Kancléř Schüssel se veřejně zastal strany Svobodných ve sporu se Zemanem. Co mu taky po Zemanovu humpoláckém ataku zbylo. Vyzval obě strany, aby neztrácely dobrý styl. Problém je jednak, že Zeman nemůže ztratit, co nikdy neměl, a jednak, že sám kancléř ozdobil své vystoupení tvrzením, že po příštích volbách nebude už Zeman v ČR hrát žádnou roli, protože bude už jen "bývalým premiérem". Tím se tak trochu zapojil do vřavy. Stranou nezůstal ani český velvyslanec v Rakousku, který rozvíjí v Právu dalekosáhlé ublíženecké teorie o tom, jak Rakušané ještě mentálně nestrávili, že jsou s nimi Češi rovnoprávní. To je omyl, Rakušané nestrávili Zemanovo poslední hulvátství a nemají nejmenší důvod se s něčím takovým smiřovat.

Československý stát si po válce přivlastnil obraz Paula Signaca Parník na Seině, který patřil židovskému podnikateli Freundovi (zahynul za války v terezínském ghetu). Teď se o něj hlásí pozůstalí, vlastnictví jim může být přiznáno, ale obraz si z ČR nesmějí odvézt, protože byl mezitím prohlášen za "národní kulturní památku". To je drzost, nad níž se tají dech: ten obraz není žádná národní kulturní památka, ten obraz je ukradený, nadto ukradený dědicům zavražděného člověka. Toto pojetí "národní kulturní památky" pasuje český národ na kolektivního olupovače mrtvol.

Sobota 19. ledna: KDU dala ODA nůž na krk: buď se do neděle do večera rozhodne splynout s US, nebo budou lidovci iniciovat jednání s US o kandidátkách. Jakkoli jsou důvody znepokojení KDU pochopitelné, tohle ultimátum je pokrytecké: ani tak malá strana jako ODA nemůže tak závažné rozhodnutí učinit do 48 hodin. A vůbec: proč najednou taková horlivost?

Slovenský liberální deník Sme napsal v souvislosti s posledním vývojem v česko-rakouských vztazích, že Zemanovi chybí formát evropského politika a forma odpovídající předsedovi vlády. Přesněji už to asi nelze vyjádřit.

Pondělí 21. ledna: Česko-rakouský konflikt se zdárně rozvíjí. Premiér Zeman zahrnul do okruhu urážených kromě Haidera a FPÖ i Rakousko a všechny Rakušany (rozhovor pro vídeňský časopis Profil). Každý Rakušan může za to, že je Rakušan. Čeští politici nenašli odvahu se takovému štvaní postavit. Stínový ministr zahraničí ODS Zahradil například zdůrazňuje, že si o Haiderovi myslí totéž co Zeman, jen by to tímto způsobem neříkal. Poslanec Zaorálek považuje Zemanovy výroky o Haiderovi za pravdivé co do obsahu, ale nevhodně načasované. Paní Buzková by si jen přála, aby česká strana dala najevo, že Haider není Rakousko. Problém je v tom, že forma je v tomto případě to podstatné a že i výroky o Haiderovi jsou od českého ministerského předsedy zcela nepřiměřené..

komentář

Na Slovensku protestuje katolická i evangelická církev proti nedělnímu prodeji v obchodech. Je to zvláštní výron fundamentalismu: v evangeliích se přece říká, že sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu.

Úterý 22. ledna: Rakouskou protitemelínskou petici podepsalo skoro milión občanů. To rozhodně není neúspěch. Čeští politici se vyjadřují dialekticky - na jedné straně je Haider fašista, na druhé straně se to nemá říkat na plnou hubu. Čestnou výjimkou je zřejmě Václav Klaus, aspoň soudě podle toho, co zveřejnilo Právo (na četku Události nemají a ODS ani Klaus sám se s tím na svých stránkách zatím nepochlubili): zemanova slova na Haiderovu adresu považuje předseda ODS za "mimořádně nešťastná". "Jestli si myslí, že tím získá potlesk svých socialistických kolegů v Socialistické internacionále v evropských zemích, myslím, že se velmi mýlí." Podle Klause jsme si doma na Zemanovo vyjadřování navykli, v zahraničí jsou překvapeni, a tak narazila kosa na kámen. Česko-rakouské vztahy jsou podle Klause z mnoha důvodů komplikované a "siláckou politikou tohoto typu nemůžeme vydělat vůbec nic". Není tu žádné vykrucování, žádná dialektika, žádné "ano, ale…" Zdá se, že v česko-rakouských vztazích má Klaus většinou jasno.

Hugo Salm-Reifferscheidt nezískal podle Ministerstva vnitra čs. Státní občanství podle prezidentského dekretu č. 33/1945 Sb. A nemá tedy nárok na rozsáhlé restituce, jásá Právo. To se dalo čekat, ostatně šlo o obrovský majetek. Pozoruhodné jsou rovněž nadšené výroky právního zástupce města Blanska JUDr. Koudelky: prokázalo se, že dekrety nejsou mrtvým dokumentem, ale platnou součástí našeho právního řádu; dekrety předpokládají, že každý Němec přišel o československé státní občanství a důkazní břemeno, že splňuje podmínky pro přiznání čs. občanství, je na dědicích. To je velmi přesně zformulovaná zásada kolektivní viny. Panu doktoru Koudelkovi se podařilo velmi pěkně vystihnout zvrhlost dekretů.

Ukazuje se, že ODA při troše dobré vůle mohla docela dobře svůj dluh dávno zaplatit. Jenomže: když se hřála na výsluní moci, myslila si, že je zbytečné se o to starat, a když nabyla dojmu, že je nutné se o to starat, bylo už pozdě.

Rakouský prezident Klestil se prý nejvíc ohradil proti Zemanovým slovům o sudetských Němcích (patřili vlastně všichni ke zdi, takže "odsun" byl vlastně aktem milosrdenství): Je zajímavé, jak je autor Událostí otrlý: jiné vyjádření bych od českého politika už ani nečekal. Je to jako s tím Haiderem: všichni si to myslí, jenom by to někteří tak přímo neříkali.

Středa 23. ledna: Vladimír Železný se rozhodl, že prodá svůj podíl v CET21 a z výtěžku uhradí Lauderovu pohledávku. Železného podíl je však z rozhodnutí soudu blokován a prodat ho může jen s Lauderovým svolením. Mezitím Rada pro televizní a rozhlasové vysílání prodloužila Nově licenci až do roku 2017. Vzhledem k dosavadní taktice pana Železného si každý už předem řekne: co je to zase za fintu?

Ministr Kavan prohlásil v rozhovoru pro Právo, že si ČR může vybrat typ energie, který uzná za vhodný. Tragédie je v tom, že my jsme si nic nevybírali, o stavbě rozhodl komunistický režim, nikoho se neptal a ze dvou třetin ji dokončil. ČR by se měla zavázat, že další by další elektrárnu budovala jen tehdy, kdyby měla souhlas sousedů včetně Rakouska.

Čtvrtek 24. ledna: Nová strana paní Pajerové se jmenuje Naděje (název připomíná, asi nikoli náhodou, sociální útulek pro bezdomovce), má nad "e" místo háčku prezidentské srdíčko a nic by nenamítala proti tomu, kdyby byla označována za hradní stranu. Teď už záleží na tom, přihlásí-li se k ní Václav Havel se stejnou vervou jako oni k němu. Pokud ano, je to podstatně nešťastnější způsob reklamy, než ten, který zvolil Václav Klaus, když se nechal vyfotit na billboardu propagujícím výrobce lyží. Prospěch z toho nebude mít ani strana, ani Hrad. Pokud se ovšem Havel, až skončí s prezidentstvím, postaví straně do čela, bude to O.K. Měl obojí udělat už dávno.

Začal proces s průkopníkem "České cesty ke kapitalismu" Soudkem. Tyto procesy jsou nepochybně stejně důležité jako procesy s komunistickými papaláši. Dokonce obžalovaní se chovají podobně (Štrougal jako Soudek: byl jsem jen bezvýznamným kolečkem v obrovském soukolí). A obávám se, že podobný bude i výsledek: do ztracena.

Ministr Kavan je na návštěvě v Moskvě a zprávy o jeho aktivitách jsou znepokojující. Dojednal prezidentu Havlovi možnost, aby vysvětlil Putinovi své názory na vztah NATO a Rusko (prezident to zaplať pánbůh prostřednictvím svého tiskového mluvčího nepřímo, ale rezolutně odmítl). Prohlásil česko - ruské vztahy ze nejlepší v posledních deseti letech a vyslechl nabádání svého ruského kolegy, aby Praha s Moskvou "koordinovala investice" a "respektovala ruské zájmy v privatizaci strojírenských a energetických firem". Nemáme co respektovat ruské zájmy. Můžeme se na základě vlastních zájmů domluvit s Rusy na řešení, které bude přijatelné pro ně i pro nás. Můžeme vyrovnávat naše zájmy s ruskými. Pan Ivanov je o dvacet let pozadu za dějinami. Jenže: v současné době, kdy se Zemanovi podařilo rozlítit najednou Rakušany a Němce a mezi českou spodinou má v této věci nezanedbatelnou podporu, je se bát, že tandem Zeman - Kavan upeče ještě před volbami s Rusy nějaký komplot, srovnatelný s tím, co prováděl Beneš v roce 1943 v Moskvě.

Dnešní Lidové noviny obsahují přílohu o Antichartě s rozsáhlými seznamy jejích signatářů. Je to od Lidových novin nesmírná ohavnost. Proč, vysvětlím vzápětí.

Pátek 25. ledna: po velkém ohlase, který sklidil Miloš Zeman u rakouských a německých politiků svými posledními verbálními aktivitami, je čas na jakousi předběžnou bilanci.

Návrh dohody mezi US a KDU o dalším osudu ODA vypadá rozumně. KDU má právo chtít, aby tak bezvýznamná politická strana nebyla zastoupena ve vládě (s účastí ODA ve vládě jsou ty nejhorší zkušenosti). Problém je jen to, kolik kraválu je třeba vyvolat a jak hrubých nástrojů je třeba použít, aby se ve čtyřkoalici dospělo k rozumné dohodě. Ostatně, nejásejme předčasně. Definitivní to bude, až se senátor Žantovský vrátí z lyžování a dojednané požehná.

Podle Petra Šimůnka (Mladá fronta Dnes), takto zastánce symetrie viny na české a rakouské straně, nás Rakušané považují za národ lokajů a služek. K čemu je dobré takhle přiživovat české mindráky.

poznámka

Jan Kavan za své návštěvy v Moskvě pozval prezidenta Putina do Prahy, nejlépe by prý vyhovovala doba, kdy se tu bude konat summit NATO. Havlův mluvčí Špaček nejdřív promptně prohlásil, že se o setkání Putina s Havlem v dohledné době neuvažuje, a na druhý den tlumočil Havlův horlivý souhlas. Zjevně mezitím dorazily nové instrukce z washingtonského ústředí.

Sobota 26. ledna: Rakouská ministryně zahraničí paní Ferrero-Waldnerová vystoupila v ORF s návrhem, aby ČR a Rakousko vydali společnou deklaraci, v níž by byly prezidentské dekrety označeny za "mrtvé bezpráví". Je pozoruhodné, jak se Zemanovi podařilo nabudit situaci, v níž rakouská strana bude moci tento problém bez obtíží otevřít. Po dohodě z Bruselu se zdálo, že se Rakousko bojem proti Temelínu zcela vyčerpalo a na dekrety mu nezbudou síly. Přitom rakouská temelínská fobie je autorovi těchto řádek nesrozumitelná a připadá mu iracionální; musíme ji respektovat v tom smyslu, že poskytneme našim jižním sousedům záruky bezpečnosti elektrárny, ale ne v tom smyslu, že elektrárnu na jejich přání zbouráme. Rakouský odpor k dekretům je bohužel zcela na místě a jsem zvědav, jak bychom je před tváří Evropy obhájili.

Miloš Zeman se kroutí, že nehovořil o kolektivní vině odsunutých. Pasáž z rozhovoru pro Profil zní: "Nezapomeňte však, že tito sudetští Němci byli před přepadením (ČSR) Hitlerem českoslovenští státní občané. Podle českého práva se mnozí z nich dopustili velezrady, to je zločin, který se podle tehdejšího práva trestal smrtí. I v době míru. Když tedy byli vyhnáni nebo odsunuti, bylo to mírnější než trest smrti." V každém případě mluví paušálně o "mnohých sudetských Němcích" a vlastizradu je třeba jednotlivě prokázat (ostatně Němci, u nichž se předpokládala trestní zodpovědnost, byli individuálně souzeni podle velkého retribučního dekretu, "jen" vyhnáni byli ti ostatní). Zeman neví, o čem mluví.

Podle průzkumu STEM je většina Čechů přesvědčena, že morální úroveň dnešních politiků je stejná jako těch předlistopadových; jen odborně jsou o něco výš.

poznámka

Asi čtyřicet občanů z Uherského Hradiště sepsalo omluvu Rakušanům za výroky premiéra Zemana. Píší mimo jiné: "Považujeme za své občanské selhání, když v čele naší vlády strpíme člověka, který se ve svých výrocích nedokáže zdržet hulvátství". Organizátor petice k tomu řekl: "Urazilo mne, když si někdo, kdo nás zastupuje, dovolil deset procent sousedního státu označit za idioty."

dokument

Policie ČR odložila vládní trestní oznámení na Respekt i trestní oznámení šéfredaktora Respektu Holuba na premiéra Zemana. Zemanova slova o žádoucím zániku časopisu jsou podle policie sice v rozporu s dobrými mravy, ale nejde o trestný čin. To je pravda. Jen je třeba vědět, že paušální obvinění blíže neurčených ministrů z "korupčního chování" bez jakýchkoli důkazů je rovněž v rozporu s dobrými mravy.

Podle průzkumu, který zadaly Lidové noviny agentuře SC&C, většina lidí (54%) nevěří tomu, že stíhání Železného je součástí politické štvanice. Jenže o to nejde. Jde o to, nakolik je stíhání Železného ovlivněno předvolebním bojem a zápasem o vlivné médium v předvolební kampani. Že se případem televizního magnáta má zabývat policie, je přitom nepochybné.

Petr Fischer v Lidových novinách píše, že Václav Klaus v polemice se Zemanem o jeho protirakouských vyjádřeních "neměl moc na vybranou. Předvolební logika velí: lišit se Za každou cenu. Je-li soupeř nacionálně hysterický, je dobré zachovat klid a evropský nadhled. I s rizikem, že vás někdo při návratu z dovolené zničehonic nepozná." Tento způsob psaní je zcela zásadně neslušný. Ta první a jedině důležitá věc je, že Klaus měl ve svých výhradách pravdu, a že tak jasně se nevyjádřil nikdo jiný (ani svatoušci ze čtyřkoalice). Důležité je, zda to, co politik (a vlastně kdokoli) říká, je pravda nebo ne. Jaké důvody ho k tomu vedou, je pak v zásadě nezajímavé, a snižovat pravdivost výroků nízkými úmysly je bolševický nešvar.

Ekumenická rada církví navrhuje, aby se Velký pátek stal státně uznaným svátkem. Tato žádost je opodstatněná a je třeba ji podpořit, i za cenu toho, že by nahradil velikonoční pondělí: jde o největší křesťanský svátek v roce a uznává ho řada evropských zemí.

Pondělí 28. ledna: ODA souhlasí s podmínkami koaličních partnerů. Oznámí jména donátorů, kteří jí pomohou uhradit částku, slíbenou České pojišťovně, zavazuje se ze svého dluhu splácet aspoň pět milionů ročně (ovšem s různými ale), vybere si jinou nadaci, jíž složí zbytek dluhu. Slučovat se ale nebude, aspoň do voleb do PS ne, nehodlá to dělat pod tlakem. Lidovci to s osmačtyřicetihodinovým ultimátem přepískli, ODA to ví a po svém zvyku toho důkladně využívá.

Lev Mardžán z kábulské zoologické zahrady pošel na následky hladovění a špatného zacházení. Kdysi mu jakýsi kretén z Talibánu vlezl do klece, aby dokázal svou odvahu, lvovi to neimponovalo a po lvím způsobu ho zakousl. Následovala krevní msta: bratr zabitého tentokrát nedemonstroval statečnost, ale vmetl ubohému zvířeti do klece granát, který lva oslepil. Musím se přiznat, že je mi chudáka lva líto víc než toho sežraného.

Úterý 29. ledna 2002: podle průzkumu STEM by v případě přímé volby prezidenta měl největší šance nezávislý cestovatel Václav Fischer. To je velmi pádný argument proti přímé volbě. Je nebezpečné dávat důvěru někomu, kdo není vázán žádnou zřetelnou politickou minulostí, vazbami na politická uskupení, politickou prací, za níž stojí jasný a v praxi uskutečňovaný program. Jistě, prezident nemá být závislý na politické straně, ale nemá být nezávislý na politice vůbec v tom smyslu, že nikdo předem neví, co všechno je schopen provádět. Volit pana Fischera je hazardní sázka, pro jaké by v politice nemělo být místo.

Česko-rakouský spor utěšeně pokračuje. Generální tajemník FPÖ Sichrovski obvinil Čechy, že pomáhali nacistům s deportacemi Židů, že po roce 1945 byla Praha centrem politických procesů, namířených proti Židům v KSČ a že oběti holocaustu, jejich potomci a židovské organizace se v ČR dodnes zoufale domáhají práva. Podle vyjádření židovských organizací i odborníků jsou to obvinění nepodložená. Sichrovski ovšem jen kontruje na Zemanovo obvinění Rakouska a Rakušanů z kolaborace s Hitlerem. České reakce jsou opět hysterické. Vláda pošle rakouské vládě protestní nótu (Rakušané proti hulvátským Zemanovým výrokům protestní nótou nereagovali; Sichrovski není členem vlády a vláda mu nemůže přikazovat, co má či nemá říkat). Rychetský mluví o odporné lži ze strany pronacistické, která se hlásí k SS. Historička Krejčová (nevím, proč mají historici vykřikovat do světa útočné pomluvy haiderovského typu) zase o skandálním prohlášení, a dodává po zemanovsku, že v koncentračních táborech dělali za Němce špinavou práci Rakušané. Podle předsedy Pražské židovské obce Jelínka Rakousko odškodnilo Židy na rozdíl od ČR z přinucení a proto, aby zlepšilo svůj image v zahraničí. Vytahování židovské karty je nehoráznost. Proč tolik křiku? Nemá-li Sichrovski pravdu, stačí přece uvést jeho výroky zcela věcně na pravou míru a ne radostně a s vervou oplácet stejnou mincí.

Premiér Zeman se nebude omlouvat bavorskému ministerskému předsedovi, nehlásá totiž podle svého názoru ve vztahu k sudetským Němcům zásadu kolektivní viny. Neobvinil totiž všechny sudetské Němce. Premiér ovšem prohlásil, že sudetští Němci (ne jejich většina) tvořili v ČSR pátou kolonu. Kromě toho, kolektivní obvinění je paušální obvinění: kolektivní obvinění například je, když někdo prohlásí patnáct procent Rakušanů za idioty.

Právo adresuje útěšná slova prvního tajemníka Německého velvyslanectví v Praze Maitznera o tom, že Zemanovy výroky o sudetských Němcích nepoškodily česko-německé vztahy, které jsou dnes lepší než kdy jindy. Tuto citaci je třeba doplnit o jinou, z Lidových novin, které citují zase mluvčího spolkové vlády Uwe - Karstena Heye, podle něhož po Zemanových slovech vládne ve vzájemných vztazích nepříjemné klima a to, co Zeman řekl, by mohlo ztížit přípravu kancléřovy březnové cesty do ČR.

A stínový ministr zahraničí ODS Zahradil lamentuje: "česká pravda o odsunu není pravdou německou. Ta je - byť především pod tlakem sudetoněmeckých organizací - o 180 stupňů odlišná. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, těžko však donutíme Němce ke změně stanoviska, stejně jako nedonutí oni nás. Proto jsme se v česko-německé deklaraci dohodli, že se odlišnými stanovisky nebudeme nadále masírovat a už vůbec z nich nebudeme vyvozovat politické či právní důsledky pro přítomnost a budoucnost. První z obou závazků teď Miloš Zeman bezdůvodně porušil. Podrazil tím svého partnera, kancléře Schrödera, který po celou dobu svého mandátu dohodu držel." Následují svalnatá slova o tom, že Sudeťákům nikdy, ale opravdu nikdy neustoupíme. Zjevně už i takový pan Zahradil cítí, že podvodná stavba, zbudovaná česko-německou deklarací, se začíná otřásat.

Rakouský velvyslanec Daublebski se v televizním Naostro zmínil o tom, že by se od nich měla česká strana morálně distancovat. Se zlou se potázal. Za ocitování stojí zejména názor čtyřkoaliční světice Marvanové: "Dekrety jsou vyhaslé a už se neuplatňují. Jakékoliv revidování či omlouvání není správné, protože by to jen otevíralo Pandořinu skříňku". Paní Marvanová především takříkajíc nemluví pravdu, dekrety se neuplatňují vždy až do té doby, kdy si nějaký náš spoluobčan německé národnosti (ne odsunutý!) vzpomene, že by měl být i v restitucích rovnoprávný se spoluobčany české národnosti. Pak se dekrety uplatní až hory zelenají a ctihodný Ústavní soud je nejapným zdůvodněním ospravedlní. Jinak paní předsedkyně svým skvostným výrokem opět potvrdila, že je nikoli nadarmo trojnásobnou držitelkou Bobříka vyčůranosti.

Středa 30. ledna: Čtyřkoalice se nadále otřásá v základech. Svoboda sklízí kritiku za to, že prý přistoupil na kompromisní návrh US (ODA zůstane na kandidátkách a nemusí se sloučit s US) - v rozporu s rozhodnutím vedení strany. Bouří se vedení krajských organizací v oblastech, kde jsou lidovci silní (Jihomoravský a Olomoucký kraj, Vysočina). Navíc - ačkoli ODA prohlásila, že další finanční problémy nemá - se vynořila otázka sponzorského daru z Panenských ostrovů, o němž kdysi předseda ODA Skalický prohlásil, že se ho strana vzdá. To se nestalo. Stínový premiér Kühnl ODA hájí: nešlo o rozhodnutí vrcholného stranického grémia, jen o pouhé politické prohlášení. Bude dobré si to zapamatovat: pan Kühnl se domnívá, že politická prohlášení jsou něco, co plnit netřeba.

Vláda je na koni. Problematické prohlášení generálního tajemníka FPÖ Sichrovského jí dalo konečně příležitost popadnout protivníka pod krkem. K čemu je dobrá taková politika eskalace? Dostal jsem do nosu, musím přinejmenším stejnou, ale pokud možno větší vrátit. Konflikt se neuzavírá tím, že se soupeři smíří, nýbrž že se vyhrocuje tak dlouho, až se jeden z nich podělá. Kdyby se politika a diplomacie řídila touto zásadou, lidstvo by bylo už dávno vyhynulo.

Ministr pro publicistiku v Právu Pavel Dostál se ohrazuje proti difamaci antichartistů. Nic proti tomu. Dostálův problém ovšem je, že nedokáže polemizovat jinak než neslušně. Poukazuje na to, že "dnešní honičku na antichartisty většinou se svazáckým nadšením organizují ti, kteří v roce 1977 byli ještě většinou dětmi s pionýrskými šátky na krku." Všimněte si, jak nevtíravým způsobem jsou tu zmíněny ty pionýrské šátky! Místo aby se styděli za své pionýrské šátky, pořádají honičku na antichartisty. Obviňovat děti je stejně hnusné jako pořádat štvanice.

Čtvrtek 31. ledna: Poté co se ukázalo, že ODA v roce 1997 nesplnila svůj slib a nevrátila záhadný dar z Panenských ostrovů, se lidovci znovu zatvrdili a žádají odchod ODA z kandidátských listin. V tuto chvíli je však už rozpolcena i Unie svobody, loajalitu ke svému předchůdci ve funkci pravice s lidskou tváří zachovává, jak se zdá, už jen předsedkyně Marvanová. Unie i lidovci stojí před dilematem: z ODA se stalo závaží, které táhne jejich preference nemilosrdně dolů už jen proto, že nevyřešené finanční závazky pidistrany jsou předmětem stálého sporu. Zbavit se jí v rámci čtyřkoalice bez jejího souhlasu prakticky nelze, protože by to znamenalo porušení čtyřkoaličních dohod. To ODA velmi dobře ví, a už jen proto s vyloučením z kandidátek souhlasit nebude. US a KDU by tedy musely ze čtyřkoalice vystoupit a založit dvoukoalici. To by nepochybně znamenalo zhroucení dosavadních preferencí, které ze čtyřkoalice zatím dělají rovnocenného soupeře ODS a ČSSD. Strach o své oblíbence má i patron na Hradě a proto se do jejich sporu vmísil a snaží se je nabádat k rozumu. Rozum v jeho podání znamená zjevně zachovat čtyřkoalici i s ODA. Všichni, co se s Havlem předevčírem a včera sešli, nápadně popírají, že by jim prezident chtěl vnuknout nějaké vlastní řešení: Paní Marvanová rozhovor "vnímala jen jako dotaz", Svobodu a Kasala nezavazoval vůbec k ničemu, nehledali společné řešení, nenabízel jim pomoc.

Místopředseda ODA Oldřich Kužílek prohlásil, že někdejší předseda ODA Skalický slíbil vrácení daru z Panenských ostrovů čtyři dny před tím, než odstoupil (tím chce zjevně říci, že sliby předsedy jižjiž nachýleného k odstoupení nelze brát vážně; vykutálené!) a poukázal na nekalé rejdy třídního nepřítele zvenčí i zevnitř čtyřkoalice. Na sebereflexi dojde zjevně až v politickém propadlišti, do něhož se ODA střemhlavě řítí.

Zavilí pomlouvači, kteří tvrdí, že pan prezident, zatížen globálními problémy, si neudělal čas na takové lokální malichernosti, jako byly sprosté výpady Miloše Zemana proti Jörgu Haiderovi, FPÖ, Rakušanům všeobecně a sudetským Němcům, se mýlí. Pan prezident se jen nechce snížit k tomu, aby mu svůj kritický názor říkal zbaběle přes média (jak to zpravidla činí v případě ODS a Václava Klause, dodáváme my). Proto ho při včerejší schůzce mezi čtyřma očima upozornil, že "dobrým sousedským vztahům s Rakouskem i Německem by prospělo méně barvité výrazivo". Miloš Zeman se musí naučit říkat své sprosťárny zaobaleně, pak bude všechno O. K.

Čtyřkoalice chystá volební kampaň. Tentokrát bude zásadová: hymnu pro ni nenazpívá Ivan Hlas, protože má šmouhu na kádrovém profilu, "v minulosti stál na straně ODS". Tato výtka zní zejména z úst politiků US velmi zábavně. Měli by mu to dát písemně, s podpisy Marvanové, Pilipa a Rumla.

Bude válka? Ministr Kavan by byl rád, kdyby se rakouská vláda distancovala od výroků tajemníka FPÖ Sichrovského k odškodňování Židů v ČR. Když se bude "plně distancovat", má to u Kavana dobré, bude "naprosto spokojen". Jinak se má na co těšit: "i na to budeme příslušně reagovat". Jak? Rasch abkochen und dann Marsch nach Sokal!

V Konventu EU budou každou členskou i kandidátskou zemi reprezentovat jeden zástupce vlády a dva zástupci parlamentu. Našimi delegáty Jsou ministr Kavan, senátor Zieleniec a poslanec Zahradil. Hrůzná sestava! Navíc je jisté, že jeden z nich bude příštím ministrem zahraničí ČR.

Lidové noviny pokračují v antichartistickém tažení a vyhrabaly tentokrát nějakou slavnostní schůzi v Národním divadle z roku 1985, konanou u příležitosti osvobození Československa Rusy. Úvodní řečník tenkrát vzpomněl dvěma větami schůzi z roku 1977. Zatím chybí prezenční listina, snad se jí ještě dočkáme. Erik Tabery (tamtéž) chce být k antichartistům milosrdný: "Nestíhejme tedy antichartisty, ale klaďme jim otázky, proč podpořili zlo, a přitom neustále opakujme, že hrdinové jsou ti druzí signatáři." Pan Tabery je v této věci věrným následovníkem poručíka Duba: donutit až k pláči!

A ještě jednou Lidové noviny, tentokráte nikoli bojující: přetiskly vzpomínku jakési dívenky na pejska Ďulu. Protože bych nerad, aby čtenáři Událostí přišly o toto dojemné vyznání dětské duše (jako vystřižené z prvorepublikánských sborníků na téma tatíček Masaryk a naši nejmenší), uvádím zde na ně aspoň odkaz.