ARCHIV

ODA - nesmrtelný Kostěj české politické scény

Příběh ODA připomíná pohádku o chasníkovi, který upsal duši čertu. V tomto případě za 52 milionů. Získal tak výhody, o nichž se jeho konkurentům, obyčejným smrtelníkům bez konexí, ani nesnilo. Užíval si jich, užíval - a než se desetiletí as desetiletím sešlo, je tu rohatý a domáhá se toho, co mu náleží.

Na samotném prahu svobody to malé strany, působící v rámci Občanského fóra, neměly vůbec lehké. Byly pro straníky, kdežto Fórum pro všechny. Nicméně v období prvotní akumulace polistopadového politického kapitálu udílelo Centrum pro pravdu a lásku jakési startovní kupony: poslanecké a ministerské posty. Pokud se našla skupinka pomazaných (poslanců a ministrů) s projektem, mohli si na něj půjčit u polostátních bank. Bez kapitálu ve volbách se ctí obstát nelze. To taky ODA udělala (kromě toho si u své slabší sestřičky LDS "půjčila" něco členstva, ale to je jiná kapitola).

Program "ODS s lidskou tváří", s nímž vstoupila do volebního boje, ještě nikdy nikomu v této zemi volební kampaň nevyhrál. Ani výsledky ODA nebyly omračující: do FS se nedostala, do ČNR pronikla s odřenýma ušima. O splacení dluhu si mohla nechat jen zdát, ale politickou existenci měla zajištěnou, protože shodou okolností volby do ČNR byly ty, na kterých záleželo, a bez ODA by Klaus vládu nesestavil.

ODA získala pozici a čas na to, aby výrazně rozšířila členskou základnu a posílila preference. Místo toho se oddala privatizaci a vnitrostranickým půtkám. Dluh úspěšně narůstal. V roce 1997, po Sarajevském atentátu, zalehla místo "ODS s lidskou tváří" právě vznikající US, a s ODA byl konec. Na chvíli se zdálo, že zachrání pod čtyřkoaličním deštníkem aspoň holou existenci - jenže právě v té chvíli, tj. teď, se přihlásilo hned několik rohatých se svými osudovými nároky.

Nejmalebnější z nich je pan Radim Masný, podnikatel a údajně i politik. Jde na věc zhurta: chce koupit za babku nevymahatelný dluh pidistrany, vrhnout ji do konkursu a následně zničit. Vadí mu svatouškovské pokrytectví lídrů partaje: jsou přece, stejně jako on, děti Listopadu, ale nosí nějak divně nos nahoru a moralizují, ačkoli se morálně od pana Masného nijak neliší. Nelze než s panem Masným souhlasit, je však málo pravděpodobné, že by takový řekněme pragmatik vyhodil pár milionů pro pouhé zadostiučinění. Kromě toho se nedá vyloučit, že by lídři strany včas prchli politickým tunelem, založili stranu dejme tomu "Nová ODA" a panu Masnému přenechali starou značku, dům u snědeného krámu, Daniela Kroupu, dluh a oči pro pláč.

Vladimír Mlynář pracuje elegantněji: US by zaplatila znehodnocený dluh oplátkou za to, že se koaliční partner nechá bez odporu sežrat. Podobnou taktiku uplatnila kdysi ODA na LDS. Čím kdo zachází… Zatím se ovšem nezdá, že by vedení US považovalo podobnou investici za něco jiného než vyhazování peněz.

Cyril Svoboda a KDU jde na věc křesťansky. ODA může samozřejmě zůstat ve čtyřkoalici, ale když do 15. ledna nepřesvědčí, že je schopna se s dluhem mužně vyrovnat, vypadne z kandidátek. Jak KDU, tak US jistě vedou přízemní důvody, rády by zjednodušily komplikované vnitrokoaliční vztahy a současně se zbavily partnera, který má nikoli náhodou pověst nesnesitelného kverulanta a vyděrače. Ale lze je pochopit: obě strany by neviděly rády, kdyby obnos za volební výsledky pozřel maelström dluhu ODA.

V pohádkách se přiházívá, že někdy chasník čerta přelstí. A tak ODA usiluje získat spřízněnou duši nebo duše, které znehodnocený dluh odkoupí a ODA jim ho pak bude splácet. Když se to domyslí do důsledků, dojde člověk k vylepšenému modelu, který v sobotu v Právu popsal Jiří Hanák: když by se akce provedla několikrát po sobě a přitom se počet věřitelů postupně zvětšoval, dospěli bychom nakonec do stavu, kdy by strana dlužila každému občanu ČR jeden halíř - a takový dluh se vlastně ani nedá zaplatit, ostatně, kdo by ho vymáhal. S realizací plánu, jak přelstít čerta, jsou však zatím potíže.

Hlavní problém, ODA je problém strany, která přežila vlastní klinickou smrt. Má v současné době osm senátorů, preference změřitelné jen pomocí elektronického mikroskopu a dluh, který by nedělal ostudu straně desetitisíckrát větší. Dluh má smrtící gravitaci a křiví jindy tak přímočaré myšlení předsedy strany (viz nedělní Naostro v ČT). V astronomii se takový útvar nazývá černá díra. Tato gravitace způsobuje, že strana nemůže ani žít, ani zemřít, je i pro ty nejotrlejší predátory na české politické scéně nepoživatelná a připomíná nešťastníky z Gulliverových cest, kterým byla dána do vínku fyzická nesmrtelnost. Hrozí nebezpečí, že se z ní stane nesmrtelný Kostěj české politiky. Jak strašný trest - jak pro ODA, tak pro Českou republiku!

13. ledna 2002