2.7.-31.7. 2001

Co týden dal...

Pondělí 2. července: Lídr čtyřkoalice Karel Kühnl si zjevně dal v Partii na Primě záležet, aby se odlišil od Václava Klause. Zdá se, že se mu to povedlo. Mj. ocenil, že sociálnědemokratická vláda "zaplaťpánbůh řadu svých postulátů volebního programu neuskutečnila, a tím neudusila ekonomiku, a naopak uskutečnila věci, které ve volebním programu neměla". Tentokrát to docela sedí. Město Praha vyčlenilo plochy, kde se mohou beztrestně realizovat sprejeři. To je něco podobného, jako pokusit se v některých lesích a po určitou dobu legalizovat pytláctví. Příchuť zakázaného k této aktivitě, jako ostatně ke každému vandalství, neodmyslitelně patří. Primátor Kasl bojuje proti znovzuvztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí zbraněmi ducha. Prý by to znamenalo návrat "symbolu tehdejší totalitní a habsburské epochy", který byl "nahrazen ideálem republikánsko-demokratickým". Zjevně existuje nějaký závazný katechismus dějepisu pro odéesáckou politickou mládež (asi z autorské dílny pana Zahradila). Jeho hlavním pramenem bude učebnice dějepisu pro šestou třídu ZDŠ z roku 1980. "Habsburská epocha" započala v roce 1526, více než sto let před vztyčením údajně nemravného monumentu. Od počátku šedesátých let devatenáctého století bylo Rakousko konstituční monarchií. Sloup byl vztyčen na památku vítězství nad Švédy, nikoli na památku vítězství habsburského vojska v bělohorské bitvě, jak se domnívali jeho bořitelé. Za "ideál republikánsko-demokratický", který podle pana Kasla symbol totality nahradil, je zřejmě třeba považovat dláždění, i když mám podezření, že pan primátor měl na mysli Šalounův Husův pomník: ten byl ovšem odhalen už v roce 1915 (v době světové války!). Trochu se bojím, aby podle této logiky nechtěl v budoucnu pan primátor zbourat Klementinum nebo kostel svatého Mikuláše. Jsou to přece taky symboly totalitní habsburské epochy. Mánie obnovování pomníků je ovšem jen rub mánie odstraňovací a je otázka, čeho by se znovuvztyčením sloupu vlastně dosáhlo. Problém je problém pro památkáře a pan primátor by byl udělal lépe, kdyby byl v této věci mlčel.

Úterý 3. července: Jiří Pehe se stáhl z přípravných prací na založení nové strany, která se nyní má jmenovat Cesta změny (proměnlivost názvů je impozantní, Viva byla zavržena ne proto, že je to název stupidní, ale proto, že se tak jmenoval zkrachovalý fond). Hradní politolog se domnívá, že se strany čtyřkoalice a ČSSD polepšily a zvolily si na vedoucí místa "osobnosti nové politické generace" (to mají být Žantovský, Kühnl, Svoboda, Marvanová, Špidla a Gross!!!) Pehemu šlo o to, aby nová strana bojovala proti opoziční smlouvě (rozuměj proti Klausovi), ona však prý chce bojovat proti všem. "Společenství pro změnu" požaduje od zájemců o členství, aby předložili negativní lustrační osvědčení a prokázali, že nikdy nebyli členy KSČ (proboha, jak se to dá prokázat, prokázat člověk může tak nanejvýš, že byl členem KSČ). Předpokládám, že těmito přísnými kritérii budou nadšeni zejména lidé od věku 27 let níže. Bavorský ministr pro evropské záležitosti Reinhold Bocklet řekl po návštěvě Prahy listu Die Welt, že Češi jsou ochotni zbavit dekrety právoplatnosti s tím, že nebude zpochybněna jejich někdejší platnost, aby se neotevřela otázka restitucí zkonfiskovaného majetku. To by bylo řešení rozumné, kdyby k tomu ovšem byla česká politika ochotna. Pravý opak je pravdou: v rychlém sledu následovala dementi od předsedkyně ústavně právního výboru PS PČR Kupčové (ČSSD), předsedkyně téhož výboru v Senátu Lastovecké (ODS) i od soudce Ústavního soudu Procházky. Zejména soudce Procházka se švejkovsky tváří, že neví, o co jde: "Zrušit je by znamenalo návrat do stavu před jejich vydáním. Váže se na ně řada zákonů." Podle Bockleta jde o zrušení ex nunc, s tím, že právní akty, k nimž na základě dekretů došlo, zůstávají v platnosti. Jan Rychlík se v dnešním Právu vyslovuje pro vojenskou intervenci NATO v Makedonii. Vede paralelu mezi makedonskými Albánci a sudetskými Němci v roce 1938, a mezi nynějším postojem Západu a tehdejším postojem Francie a Velké Británie. Paralela kulhá v tom základním: sudetoněmecké organizace, zejména SdP, v té době už úzce spolupracovaly se zločinným Hitlerovým režimem v Německu, tehdy kontinentální velmoci. Hitler nechtěl spravedlivé řešení národnostní otázky (to byl pro něho jen nástroj) ale světovládu, a v tom rámci dílem zničení, dílem asimilaci české národní společnosti. Nynější Albánie není ani velmoc, ani tam není u moci totalitní režim. Její vztahy k Albáncům v Kosovu a Makedonii jsou zdrženlivé. Právo na sebeurčení však Albáncům asi odepřít nepůjde. Otázka je jen, zda se uskuteční, jako tomu bylo u národních skupin v Chorvatsku, Bosně a Kosovu, vražděním a etnickými čistkami, nebo zda se je podaří rozumně regulovat. Ludvík Vaculík věnoval fejeton v dnešních LN životopisu Pavla Kohouta. V závěru se dotýká ožehavého problému, k němuž se ještě vrátíme.

Středa 4. července: V České republice se počet ateistů zvýšil ze 4 milionů v roce 1991 na nynějších šest milionů. V civilizované Evropě, k níž se hrdě hlásíme a jejíž součástí chceme být, je to něco dosti nezvyklého. Je to něco nezvyklého i v rámci Visegrádské skupiny. Problém není jen v lidech, ale i v církvích. Kdo nevyrůstal od malička a nepřetržitě v takovém tradičním prostředí, má dnes velké vnitřní problémy s tím, jak se do něho dostat zpátky. Naše církve, jak se zdá, nesoudí, že by byly poslány "ke ztraceným ovcím z lidu izraelského". Komise pro případ IPB kritizuje způsob, jak nucený správce banky prodal její majetek: s odkazem na zákon, dokumenty o státních zárukách jsou prý "v rozporu s dobrými mravy". Komisi předsedá Miroslav Kalousek. Od toho slova o mravnosti sedí, kozel pěje chválu na své zahradničení. IPB byla v době největší slávy ODS její významnou převodní pákou. Zuřivá reakce svědčí o tom, že o ni sloučením s ČSOB definitivně přišla. Ať už jsou vazby ČSSD na ČSOB jakékoli, nevěřím, že by takový průnik politiky a bankovnictví, jaký kdysi představovala IPB, byl ještě dneska možný. Další tragikomický konflikt s krajským znakem, tentokrát jihomoravským. Jako symbol města Brna (hlavního města kraje) je na něm uveden orel s nápisem FIII (zkratka jména císaře a krále Ferdinanda třetího, který městu tento znak udělil). To vzbudilo zuřivé protesty Moravskoslezské genealogické společnosti a tří desítek odborníků, převážně z Historického ústavu filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jim ovšem tolik nevadí, že jde o symbol nenáviděného Habsburka, ale že je to znak "protektorátní". Jeden člen výboru genealogické a heraldické společnosti dokonce prohlásil, že orel na znaku se jindy než v době protektorátu nepoužíval. To ovšem není pravda, znak se používal do roku 1918. Jsem přesvědčen, že pěticípá hvězda, srp a kladivo by u našich historiků nevzbudily takovou neurózu jako údajná "protektorátní" symbolika. Jak by taky ne, když většina těch starších začínala pod rudou vlajkou a s bolševickými ideály v srdci. V petici se prý praví: "Odborníci… si dovolují doufat, že se tak stalo (tj. že znak je "zcela totožný s protektorátním symbolem Brna) z neznalosti věci, a nikoli úmyslně." Tedy navíc ještě sice jen naznačená, ale přesto hnusná denunciace. Ani to by nemělo překvapit, je tu určitá tradice a taky praxe, vždyť Cibulkovy seznamy místy vypadají jako seznam zasloužilých členů České společnosti historické.

Sobota 7. července: V české armádě prý roste nekázeň vojáků. Jejich nadřízení zřejmě nemají dost prostředků, jak si vynutit kázeň. V profesionální armádě by tyto problémy odpadly. Profesionální armáda má však své nevýhody, o nichž jsme tu už psali. Ve společnosti, v níž se rozlezla mužická nátura a která nemá příliš citu pro vlastenectví, se od vojáků v základní službě moc kázně čekat nedá. Sněmovna přijala usnesení, které vládě doporučuje změnit smlouvu s ČSOB o vládních zárukách při prodeji IPB. Proti byla sociální demokracie a část Unie svobody. Sociální demokraté chtěli, aby v usnesení stálo, že státní zásah byl nezbytný, ale neuspěli. Rozbor problému s prodejem IPB je záležitost pro ekonoma. myslím si jen, že je dobře, že byla IPB vyrvána z pracek ODS (Kalus se nevzteká náhodou), že v současné době není myslitelné, aby si z ní sociálně demokratická vláda udělala takový instrument jako Klausova vláda před lety, a že vláda musela jednat rychle, aby klienti IPB nezneklidněli a banka se nesesula. Premiér Zeman ve Sněmovně při debatě o činnosti vlády prohlásil, že vláda předá zemi v lepším stavu, než v jakém ji zdědila. Ještě není všech dnů konec, ale z dnešního hlediska bych řekl, že má pravdu, i když to zlepšení není omračující. Jeho oponenti argumentují rostoucím zadlužením, ale to se rozjelo už za Klause (viz panický útěk ministra Dlouhého) poté, co se zhroutila Klausova sebevědomá nacionalistická politika, postavená na přesvědčení, že si vystačíme sami. Česká levice oplývá náboženskými reformátory, hlásajícími, většinou na stránkách Práva, chudobu katolické církve. K významným patří publicista-ministr Pavel Dostál, nyní se ozval taky Jiří Hanák: "Určitě jí však (tj. katolické církvi) neposloužil, řekněme, příliš výrazný zájem o světské statky… Navíc se v pohledu muže z ulice církev katolická příliš vyžívala ve vnějších efektech. Roucha se leskla, varhany hřměly, svěcená voda tekla. Když však člověk, na něhož dopadaly těžkosti transformace, hledal oporu, nestála katolická církev dosti po jeho boku…" Někdejší komunista (ovšemže reformní) se nezapře: reformoval by, reformoval, a pokud možno někoho jiného. Hlásal by chudobu, ovšem pro katolíky. S reformami by měl každý začít u sebe. Slovensko se octlo na prahu vládní krize. Vláda předložila Národní radě zákon o vyšších územních celcích (regionální samospráva). Navrhovala v něm rozčlenění SR na dvanáct regionů oproti nynějším osmi krajům, jejichž hranice byly vytyčeny ještě za Mečiara, ovšem tak, aby slovenští Maďaři byli všude ve výrazné menšině. Už na půdě výboru pro veřejnou správu se vládní SDL spojila s opozicí a prosadila návrh na vytvoření osmi regionů v hranicích nynějších krajů. Když se o tomto pozměňovacím návrhu hlasovalo v plénu, podpořilo ho kromě opozice a SDL ještě sedm poslanců SOP (strana, kterou kdysi založil nynější slovenský prezident Schuster). Návrh byl přijat 84 hlasy proti 54. Další pozměňovací návrhy oslabily kompetence regionálních samospráv. Nato František Mikloško (KDH) a Gyula Bárdos (SMK) požádali, aby vláda návrh, kterému hrozí takovéto zprznění, stáhla. Dzurinda tak ovšem neučinil, a zákon v závěrečném hlasování prošel obrovskou většinou, když pro něj nakonec hlasovali i poslanci vládní SDK. Proti bylo jen KDH a maďarská SMK. Maďaři hrozí odchodem z vládní koalice (jsou v nepříjemné situaci, problém byl vyřešen na jejich účet a nemají se čím vykázat před svými voliči), zmocněnec vlády pro reformu veřejné správy Viktor Nižňanský podal demisi s poukazem na to, že některé body zákona jsou protiústavní. Vicepremiér Ivan Mikloš odmítl nadále dělat garanta reformy veřejné správy. Premiér Dzurinda je ovšem spokojen. Jeho pozice je nepříjemná: Slovensko zákon potřebuje, protože je to podmínka ke vstupu do EU. Jeho konkrétní podoba je ovšem problematická a hodně politiků na Slovensku si to uvědomuje.

Pondělí 9. července: Jiří Pehe v Právu vyjadřuje své opovržení na adresu US. V pozadí je zjevně hrůza hradních intelektuálů z toho, že by se US a ODS mohly domluvit a vrátit Belzebuba Klause do premiérského křesla; ten by pak stařičkému mocnáři pořádně ztrpčil poslední měsíce panování. Hradní linie je nyní zjevně: široká demokratická protiklausovská koalice. To, co Pehe píše, má, když odhlédneme od průhledné politické manipulace, jakýsi racionální základ. Protievropská a nacionalistická politika ODS je do budoucna nezanedbatelnou hrozbou. Problém je jen v tom, že vstup do EU, který se ODS snaží problematizovat, není tématem, na němž by se dala postavit volební kampaň. Je to rozumná věc, jejíž význam lidé nedohlédají a jsou v té věci spíš lhostejní. Postavit předvolební kampaň v první řadě na ní znamená nerozumět veřejnosti a riskovat neúspěch (přitom ovšem v rozumném volebním programu nesmí chybět). Po Miloševičovi se západnímu společenství zjevně podaří svrhnout i chorvatskou vládu. Problém je, že ta vláda je shodou okolností proevropská. Demisi 4 ministrů a rozpad vládní koalice způsobilo vydání dvou chorvatských generálů do Haagu. Očekávají se velké demonstrace extremistů. Západní politiku v Jugoslávii charakterizuje fundamentalismus a nedostatek trpělivosti. Mladá fronta Dnes uvádí zajímavé statistické údaje o tom, jak to u nás vypadá s náboženským cítěním obyvatelstva. Výsledný dojem je poněkud chaotický. V roce 1991 se za nevěřící považovalo 55% Čechů, v roce 1999 "jen" 45%. Vyslovených ateistů bylo ovšem v roce 1999 pouze necelých 8%. 40% v témže roce uvedlo, že jsou věřící, jen 33% ovšem věří v Boha. 52,6% je přesvědčeno, že existuje hřích (to je nadějné, od těch ostatních se dá čekat všechno; to ostatně odpovídá každodenní zkušenosti). Problém je taky trochu v církvích: v období ruského komunismu ztratily kontakt s veřejností a nemají vypracovanou techniku, jak ho obnovit. Většinou se argumentuje tím, že odumírání církevního náboženství je celosvětový trend. Všechny celosvětové trendy nemusíme sledovat, někdy je dobré jít proti. Ke zprávě se ještě vrátíme. Hradní médium v Lidových novinách Petruška Šustrová pokračuje ve svém jugoslávském tažení. Nehodní kritici angažmá NATO na Balkáně by se nad sebou měli zamyslit: teď se kriticky k Haagskému tribunálu vyslovila i Čína. Takže "objektivně", jak se říkalo za totáče, každý, kdo má výhrady k západní politice na Balkáně, je spojencem čínských imperialistů, pardon komunistů. Tedy zdokonalená bolševická zásada: nejen když tě chválí nepřítel, ale i když nepřítel má podobné názory jako ty, udělal jsi chybu. (Nepřítel je ovšem taky bližní a někdy může mít dokonce pravdu. To už ale není bolševická zásada).

Úterý 10. července: Podle průzkumu STEM jsou dvě pětiny lidí v ČR přesvědčeny, že se život v zemi mění k lepšímu, jen čtvrtina je opačného názoru. Přitom je velká většina lidí s řadou věcí zásadně nespokojena. Politologové žasnou: jak je to možné? poznámka Chorvatský premiér Račan prý v souvislosti s chystaným vydáním dvou generálů mezinárodnímu tribunálu v Haagu prohlásil: "Odmítnutí spolupráce s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii by nás strhlo zpět do propasti neklidného Balkánu, odkud se všichni snaží dostat, včetně Srbska…" Zdá se, že Chorvatsko má na výběr mezi dvěma propastmi: jedna se otvírá, když nebude kooperovat se Západem, pokud jde o vydávání chorvatských občanů do Haagu (vůbec nepochybuji, že ti lidé jsou vážně podezřelí z páchání válečných zločinů). Druhá, když poslechne a politická situace v Chorvatsku se výrazně destabilizuje. destabilizaci je možno riskovat, když jde o rozhodnutí správné: tady však mají nespokojenci aspoň částečně pravdu.

Čtvrtek 12. července: Václav Klaus a Vladimír Železný si navzájem veřejně podkuřují. Vladimír Železný v rozhovoru pro BBC prohlásil, že by Klaus byl mimořádně dobrým prezidentem, a že doufá, že se jím také stane. Václav Klaus si zase váží toho, že o něm pan Železný tak hezce mluví. Pokud jde o zprávu Novy z podzimu 1997 o jeho údajné švýcarské vile, pobouřila ho tak, že reagoval unáhleně. Poučil se pak, že přes soudy cesta nevede: tuto zkušenost, obávám se, u nás udělalo o hodně více lidí než Václav Klaus, který se ovšem ve svém výroku omezil pouze na soudy o médiích. Člen Unie Svobody Martin Píša byl prý v minulosti zároveň zaměstnancem NBÚ i spolupracovníkem bezpečnostní komise strany. Panu Nečasovi (ODS) to nevadí. Zřejmě už u nás zakotvila představa o tom, že si politické strany rozparcelují vliv v institucích, které by ze své povahy měly být politicky neutrální. Proto ODS tak horlivě podporuje profesionalizaci armády (jak bude vypadat taková armáda, kde třeba náčelník generálního štábu bude člen branné komise ODS, kdežto velitel letectva člen téže komise US, není těžké si představit). Karel Kühnl si umyl ruce: "Neznám všechny naše členy odborných komisí a bohužel neznám ani všechny naše členy." Vzhledem k členské základně US by to zase nemělo být až tak obtížné. Pavel Verner v Právu kritizuje ministra Březinu, za to, že úplně zbytečně rozmazává aféru s Reflexem, kde byl v comicsovém humoristickém seriálu Zelený Raoul) pan ministr vyobrazen jako účastník jakýchsi erotických scén. Na tom je jistě hodně pravdy, nicméně všeobecný průlom prasáctví do veřejné sféry, "legračními" scénami s meteorologem Zákopčaníkem a Pavlou Černockou počínaje a billboardy typu "udělala jsem si to sama" konče, svědčí o tom, že nějak nevíme co si počít s naší svobodou. Poslanec a stínový ministr Jan Zahradil soudí, že snaha nastolit v EU téma prezidentských dekretů nemá šanci. K této úvaze ho přivedl pondělní návrh pravidelné rezoluce Evropského parlamentu o České republice, kde je o dekretech řeč. Tvrdí, že po válce uplatnily podobná opatření vůči Němcům takřka všechny evropské země, a jmenuje Velkou Británii, Švédsko, Francii a Nizozemsko. Ve Švédsku ovšem žilo v roce 1900 5107 Němců a nepředpokládám, že by se do roku 1945 byli rozmnožili na miliony. Ve Velké Británii žilo v roce 1901 53 000 Němců a rovněž nepředpokládám, že by se do roku 1945 jejich počet zmnohonásobil. Také by mne zajímaly ty britské právní normy, na jejichž základě byli tito Němci zbaveni majetku a všech občanských práv na základě toho, k jaké národnosti se přihlásili při sčítání lidu, pokud se takové sčítání lidu v Británii někdy vůbec konalo. Zbývá tedy Holandsko (které pan Zahradil uvádí), Belgie a Dánsko, které neuvádí. V těch zemích skutečné německé menšiny opravdu byly a jsou (v Belgii asi stotisícová), i když také nesrovnatelně menší než u nás. Kromě toho je tu případ Alsasanů ve Francii. Tyto otázky se zavazuji prozkoumat. Podle pana Zahradila je postoj Evropské komise o poznání střízlivější, není pod tlakem údajné sudetoněmecké a bavorské lobby; EK nedopustí, aby se miláčkům Dohody křivdilo. Uvidíme.

Středa 11. července: Uzavření smlouvy ČR s Vatikánem brání už jen otázka církevních sňatků. Vatikán navrhuje tuto fomulaci: "Sňatek uzavřený podle kanonického práva, splňující též podmínky pro uzavření manželství stanovené právním řádem ČR, má stejnou platnost a stejné právní důsledky jako sňatek uzavřený civilním obřadem." Ministr Kavan namítá, že by se tak problematizovalo právo ostatních církví uzavírat církevní sňatky. To je ovšem směšná námitka, a stejně směšné je, když pan ministr bojuje za práva protestantů. Generální ředitel ČT Balvín vytkl televiznímu zpravodajství, že v pořadu Fakta uvedlo reportáž o údajném přestupku ministra Kavana (v 90. letech prý přivezl z Británie své auto, aniž by ho proclil). Podle Balvína měli redaktoři "shromážděná fakta předat příslušným celním orgánům k posouzení, zda k přestupku došlo. A kdyby tomu tak bylo, pak reportáž odvysílat s tím, že se jedná o potvrzená fakta od státních orgánů". To je naprosto nehorázné: musí mít publicista to, co chce zveřejnit, posvěcené od státu? Připomíná mi to argumentaci komunistické Kulturní politiky z roku 1945: tenkrát se zejména v lidoveckých Obzorech objevily články o zvěrstvech, spáchaných na Němcích. Bolševici v Kulturní politice na to reagovali takto. Pouze zaznamenáváme, že prezident Kwasniewski splnil svůj slib a omluvil se v Jedwabném za zločin na ubitých židovských obyvatelích (viz náš článek z minula). Neomluvil se za celý národ, ale jen za "ty Poláky, jejichž svědomí je zločinem pohnuté". I to je v českých podmínkách nepředstavitelné (my se nikdy nemáme za co omlouvat) a stejně neuvěřitelné je, že jen 40% Poláků se domnívá, že omluv netřeba. Izraelský velvyslanec pěkně a vstřícně vzpomněl i těch Poláků, kteří za války s nasazením života pomáhali svým židovským spoluobčanům. Bývalý chilský diktátor Pinochet zjevně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu unikne soudu a tím i případnému potrestání za zločiny vojenské junty, které kdysi stál v čele. Lidská spravedlnost není dokonalá, navíc si ukládá sama jisté zábrany: to hlavní, co se ukázalo, je, že dnešní chilský režim se výrazně a v dobrém slova smyslu liší od toho Pinochetova. Klub ČSSD v PS chce, aby na závěr parlamentní debaty o vládní politice Sněmovna poděkovala vládě za to, že vyvedla Českou republiku z krize. To jsou ovšem silná slova. Opozice je docela jiného názoru: Klaus prohlásil, že "podrobnější projednávání tohoto víceméně propagandistického textu (vládní zprávy o činnosti, bd), výčtu různých předpisů či čísel, které se zrovna hodí, je ztrátou času". Karel Kühnl zase tvrdí: "Například vládní snažení o přípravu země na vstup do Evropské unie není negativní, ale nedokonalé. Jestli tohle poslancům stačí jako pochvala, připadá mi to, že se chovají jako otec, kterému stačí, že jeho dítě přineslo čtyři minus." To připomíná odpověď známého cimrmanologa na otázku, zda existuje vůbec něco, co Cimrman nevynalezl. Zněla: ano, například žárovka - ale vlákno v žárovce, to už je ovšem Cimrmanův vynález. Opozice asi nemůže vládu chválit, ale každý, kdo není slepý, vidí, že se vládě dost věcí podařilo, což zpočátku málokdo očekával. Celkový dojem ze tří let vládního působení: lepší než drátem do oka. NATO se odhodlává k zásahu v Makedonii, ovšem má podmínky. Velitel vojska NATO generál Rallstone odmítá dát povolení k nasazení armády, pokud bude hrozit nějaké riziko. Generální tajemník NATO Robertson: podmínkou pro nasazení je "trvalé politické urovnání, s nímž bude naše nasazení jak nezbytné, tak bezpečné" (spojení nezbytného s bezpečným se v tomto nedokonalém světě vyskytuje velmi zřídka). A český velvyslanec u NATO Kovanda: "Jsme ochotni tam jít, jen když budou minimální rizika… Celá koncepce je založena na tom, že kdyby se situace začala zhoršovat, my se prostě stáhneme… Budou dostatečně vyzbrojeni, aby se dokázali ubránit a stáhnout z Makedonie - to je naše hlavní starost." Nebylo by vzhledem k těmto předsevzetím lépe, kdyby tam vůbec nelezli? A nakonec lyrická vzpomínka na jednu osobnost české kulturní scény. Barbara Osvaldová zveřejnila v Lidových novinách medajlonek Olgy Scheinpflugové. V roce 1967 Novotný a spol. zrekvírovali reformně komunistickým spisovatelům Literární noviny dali je Ministerstvu kultury; šéfredaktorem se stal pozdější normalizační ředitel ČT Zelenka. Olga Scheinpflugová tam cosi zveřejnila a hájila se prý před známými: co mi je po tom, když jedni komunisté zápolí s jinými! Tím vytvořila modelovou situaci: tohle se dělat za žádných okolností nesmí. Nikdy jsem nebyl reformní komunista (patřil jsem k okruhu Tváře), reformní komunisty jsme dosti ostře kritizovali, ale v okamžiku, když se stali obětí administrativního zásahu neostalinského režimu, bylo nám jasné, že člověk v takové situaci nesmí dělat stalinistům kulisu.

Pátek 13. července: Podle průzkumu, uspořádaného společností GfK Praha, si u nás 52% lidí myslí, že u nás bují korupce. 39% lidí přikládá vinu Zemanově vládě, 29% Klausově a jen 19% komunistickému režimu. To je zajímavý optický klam: nejzkorumpovanější se zdají ti, co jsou právě u moci, cestou do minulosti se míra korupce zmenšuje. Ve skutečnosti nikdy u nás nekvetla korupce tak jako za komunistů, problém je jen, že se to potom příliš nezměnilo. Rumunský prezident Iliescu vystoupil s tezí, že Moldávie je druhý rumunský stát a Moldavané nejsou jiný národ než Rumuni. Tvrdit něco podobného je prý stalinismus. Moldavie je druhý rumunský stát proto, že tam žije 65% obyvatel rumunského původu. Nejsem odborník na rumunské záležitosti, ale jsem ochoten panu prezidentovi věřit, že 65% Moldavců jsou Rumuni (Ve zprávě Práva je chyba, většina Moldavska (a ještě něco navíc) sice patřila Rumunsku do roku 1939, ale do roku 1918 patřila Rusku, které ji obsadilo někdy v době napoleonských válek). T toho ještě vůbec neplyne, že by Moldavsko bylo rumunským státem. Je směšné, že Rumunsko zuřivě protestuje proti maďarskému zákonu o zahraničních Maďarech, když by se spíš mělo snažit podobným způsobem ulehčit svým krajanům v Moldavsku (kde nedávno vyhráli volby komunisté) jejich osud. Předseda v tuto chvíli rozložené Strany drobných hospodářů József Torgyán obvinil Orbánovu vládu, že se chystá povolit prodej maďarské půdy cizincům. Vláda chce jenom legalizovat to, co se v Maďarsku už dávno děje načerno. Právo na nákup budou mít cizinci po tři roky usazení v Maďarsku, kteří se zavážou, že budou na půdě hospodařit. Je to rozumná úprava a bylo by záhodno ji napodobit. Martin Zvěřina napsal dnes v Lidových novinách na téma lustrace: "Nejjednodušším a zároveň nejobtížnějším řešením je zveřejnit všechny zveřejnitelné svazky, které StB vedla. Ne pouhé seznamy. K tomu ale dosud nikdo nenašel odvahu." Přesně to navrhovala LDS na počátku devadesátých let. Tehdy to všichni političtí chytráci považovali za politováníhodný diletantismus. Dnes, když se dá předpokládat, že v papírech řádil mnoho let nejprve hradní, pak odéesácký, a nakonec socdemácký červotoč, budou svazky vypadat asi jako pornografický román, který prošel rukama bigotního puritánského cenzora.

Sobota 14. července: Šéfredaktor publicistiky v České televizi Petr Bohuš rozhodl, že vedoucí reportérů v oddělení publicistiky Marek Vítek už nebude dramaturgicky odpovídat za pořady Fakta a Tady a teď a pověřil tímto úkolem jiného člověka. Po odvolání šéfredaktora publicistiky Mrnky a zákazu, případně pozdržení několika pořadů je to další krok, který svědčí o jakýchsi změnách v televizním zpravodajství a publicistice. Tentokrát se kupodivu nikdo nebouří. Téma dne v dnešním Právu je věnováno víře a náboženství v dnešní české společnosti. Přináší zajímavá vyjádření politiků, církevních představitelů i intelektuálů. poznámka Na českém území operuje několik mafiánských "brigád" z Ruska a přilehlých zemí. Česká policie si s nimi neví rady. To je nadějné: pět tisíc dobře vyzbrojených a perfektně vycvičených ruských partyzánů, kteří zatím mají své hmotné zájmy a mydlí se mj. i mezi sebou, ale jednou mohou třeba začít působit koordinovaně a vlastenecky. Pak nám buď Bůh milostiv, tak úporně jsme se snažili, aby nám sem nepronikl ani jeden zrádný Sudeťák, až tu máme pět tisíc po zuby ozbrojených ruských mafiánů. Doporučuji proti nim nasadit české národovce ze Svazu bojovníků za svobodu. Jistě je hravě rozpráší. Martin Komárek v MfD vidí kořeny eurorealismu ODS v českém národním obrození. Myslím, že je to dost nespravedlivé.

Pondělí 16. července: BBC informovalo, že se německá vláda usnesla na odmítavém stanovisku k Temelínské elektrárně. Pokud je to pravda, znamená to určitou změnu dosavadního německého postoje a posílí to protiněmecké nálady v české veřejnosti. V tomto případě trochu nešťastným způsobem. Poslanec KDU-ČSL Karas, odpůrce potratů i v případě znásilnění, přišel s dalším originálním nápadem: provedení interrupce by mělo být vázáno na souhlas otce. Další stoupenec přesvědčení, že mravnost se dá do lidí namlátit klackem. Fundamentalismus tohoto typu bude mít zas následek jenom to, že přibude nechtěných dětí.

Úterý 17. července: noviny zveřejnily text prohlášení německého ministerstva životního prostředí ohledně Temelína. Text vypočítává problémy elektrárny a končí dosti ostrou výzvou, aby nebyla uvedena do provozu. Ministr zahraničí Fischer ovšem hovoří jen o "apelu na český kabinet, aby znovu zhodnotil své rozhodnutí ohledně Temelína". Česká strana se dopustila celé řady chyb - od podcenění problému na počátku devadesátých let až po Zemanovu indolenci z doby před setkáním se Schüsselem. Ve prospěch stavby také nehovoří nové a nové poruchy, k nimž dochází během zprovozňování. Přesto rakouský odpor k atomové energii všeobecně a k Temelínu zvlášť není úplně racionální a výhoda, kterou znamená nynější sociálně demokraticko zelená vládní koalice v SRN pro české zametače sudetoněmeckého problému pod koberec má, jak se ukazuje, svůj nepříjemný temelínský rub. ČEZ by v případě odstavení Temelína přišel o 115 miliard Kč, 5000 lidí o práci. Čína bude konečně donucena dodržovat lidská práva! Donutí ji k tomu senátoři Ruml a Žantovský, kteří zakládají výbor na monitorování lidských práv v Říši středu. Když se Číňané do pěti let nepolepší, vyzvou Ruml a Žantovský svět k bojkotu olympiády. Když Číňané dostanou rozum, čeká je sladká odměna: oba kumpáni je oslaví a podpoří v přípravě olympijských her. Kdyby Rakousko zahájilo stejně vehementní kampaň, jakou vede proti Temelínu, proti využívání jaderné energie v USA, bylo by to ještě stále tisíckrát méně směšné než tato komedie. Senátor Ruml by si spíš měl všímat situace v České televizi.

Středa 18. července: Podle místopředsedy Špidly česká vláda ani po německé výzvě neuvažuje o tom, že by temelínskou elektrárnu neuvedla do provozu. Říká se, že jde vlastně o stanovisko Ministerstva životního prostředí, že v té věci je spor mezi ministry Trittinem a Fischerem, že Němci vzkázali do Bruselu, že nepožadují zastavení elektrárny, atp. Stejně to je vážná komplikace. Ke zprávě se ještě vrátíme. Iniciativa senátora Rumla, který chce ještě před olympijskými hrami přivést Čínu na správnou cestu, se zjevně utěšeně rozvíjí. Senátor plánuje oslovit významné osobnosti světové kultury a politiky: Gari Gasparova, hokejistu Petra Nedvěda, Madeleine Albrightovou, Miloše Formana, Martinu Navrátilovou, Jacka Rupnika, Pavla Tigrida a Karla Schwarzenberga. Připojí se i osobnosti české politiky Daniel Kroupa a Ratibor Majzlík. Číňané, třeste se! poznámka Václav Klaus se sešel s předsedkyní US Marvanovou. Mluvili prý "o variantách budoucího uspořádání", a nešlo při tom o žádnou "konkrétní dohodu". Nicméně tokání tohoto druhu je něco na naší politické scéně nového. Klaus si asi připravuje hřiště pro před- a povolební jednání. Městské zastupitelstvo v Teplicích nad Metují se rozhodlo postavit pomník místním německým obyvatelům, povražděným po skončení války. Byl by to první případ. Pokud se to povede, měl by být postaven pomník zastupitelstvu Teplic nad Metují. dokument Zato pomník obětem komunismu nestojí a hned tak stát nebude. Kompetentní orgány neschválily jeho podobu - měl být na svahu Petřína někde u Újezdu. Pomníkům jistě netřeba přisuzovat nadměrnou váhu, ale není příznačné, že památníků obětí nacismu je u nás spousta a stále jich ještě přibývá, kdežto památníkům tohoto druhu se u nás vysloveně nedaří? Přitom na dobu německé okupace se už pamatují jen docela staří lidé, kdežto na vládu ruských bolševiků a jejich domácích přisluhovačů se ještě pamatujeme skoro všichni. Není to přece jen tím, že tato léta utkvěla většině národa jako období, kdy se měli jako prasata v žitě? A že cítí, že to nebylo tak docela v pořádku, a dělají si jakési alibi v době, kdy ještě nebyli na světě? Vždycky jsem se této myšlence bránil, ale třeba na ní něco je.

Čtvrtek 19. července: Na základě mezivládní dohody mezi ČR a Velkou Británií kontrolují britští imigrační úředníci cestující do Velké Británie už na ruzyňském letišti. Jinak by zjevně Velká Británie musela pro občany ČR zavést vízovou povinnost, protože opět stoupá počet Romů, kteří se pokoušejí do Británie emigrovat. Britští úředníci se soustřeďují pochopitelně na Romy, takže ti nemají šanci se do Británie dostat - i kdyby třeba náhodou emigrovat nechtěli. Nebyla by vízová povinnost čistší řešení? Vláda se rozhodla ignorovat německou výzvu k zastavení Temelína. Po delší debatě, stanoviska ministrů nebyla jednotná. Kavan původně předpokládal, že bude pověřen konzultacemi, o něž německá strana požádala, Zeman je zjevně považuje za zbytečné. Postoj vlády je trucovitě sebevražedný a váže se na stanoviska v jiných věcech (volný pohyb pracovních sil, prezidentské dekrety). Ke zprávě se ještě vrátíme. Rada České televize a prozatímní ředitel ČT Balvín jsou pobouřeni, jakou negativní pozornost věnuje publicistika ČT ministru Kavanovi. Zejména se angažoval Erazim Kohák, který v době televizní krize, podoben Wagnerově Bludnému Holanďanovi, z pozadí obrazovky ohnivým zrakem střežil bezpečnost televizního zpravodajství. Nyní funguje jako cenzor. Zároveň Rada kritizovala i pořad Chapadla korupce, namířený proti ODS a ČSSD. Je zjevné, že brzy bude nastolena vyváženost, s níž budou moci být spokojeny všechny politické strany. Jenom diváci, ti to odnesou. ČR prohrála další kolo zápasu o volný pohyb pracovních sil. Čeští vyjednavači požadovali, abychom mohli zavést ochranná opatření vůči členům EU bez ohledu na to, zda oni omezují přístup českých pracovních sil na svůj trh práce, a aby omezení ze strany dosavadních členů EU byla stanovena plošně, ne tak, že se budou vztahovat jen na některé profese. EU odkázala ČR v této věci na bilaterální jednání s jednotlivými zeměmi uplatňujícími omezení. Obecná linie: buď souhlas s omezeními, nebo reciprocita po maďarském vzoru. Zdá se, že české šprajcy jsou zbytečné a "národní hrdost" by v této věci měla jít stranou. A do třetice všeho špatného: ČR prohrála v souboji o novou továrnu BMW se Saskem. Darmo se premiér Zeman snížil k tomu, že před časem jednal s bavorským ministerským předsedou Stoiberem, o němž ještě pár měsíců předtím tvrdil, že ho není hoden (jeho partnerem je jedině kancléř Schröder). V českých novinách se ublíženě píše, že jde o politické rozhodnutí. Samozřejmě, a co je na tom špatného? ČR by měla v podobném případě taky upřednostnit severní Moravu před Ukrajinou.

Pátek 20. července: českého premiéra vyvedlo vyjádření německé vlády k Temelínu docela z míry a kuje plány na odvetu: údajně se nechystá se spolkovým kancléřem sejít, až ten bude koncem srpna pobývat na českém území. Je to dětinské a směšné. Ministr Kavan se dal slyšet, že nebýt poslední věty vyjádření (ta tvrdě žádá, aby elektrárna nebyla uvedena do provozu), mohla by se vláda zabývat technickými problémy, které Němci uvádějí. Totéž se ovšem dá říci pozitivně: žádosti elektrárnu nezprovoznit bohužel nemůžeme vyhovět, ale o technických výhradách spolkové vlády jsme samozřejmě kdykoli ochotni jednat. Vláda nehodlá ustoupit Evropské Unii, pokud jde o omezení volného pohybu pracovních sil. Ministr Kavan si zajistil podporu všech parlamentních stran včetně komunistů. Přitom neočekává, že by EU do budoucna změnila stanovisko, my však nemáme co ztratit, můžeme nanejvýš získat. Co, proboha? Tahle nová Národní fronta je víc než pochybná. poznámka Bývalý ministr a nynější senátor Josef Zieleniec polemizuje s redaktorem Lidových novin Jaroslavem Pleslem v článku s titulkem "Prohrávat by měl umět nejen politik, ale i novinář". Závěrečný, triumfální argument pana senátora je, že Plesl nenávidí Mlynáře a všechny, kteří jsou s ním ve styku, z nízkých důvodů: Mlynář ho údajně kdysi vyhodil z Respektu. I pan senátor by se měl naučit slušně polemizovat. Uvádět místo argumentů údajné nízké motivy, které oponenta k polemice vedou, je nechutné a nevěcné: nejde o to, proč to pan Plesl napsal, ale je-li to pravda nebo ne. Pravda by to mohla být i tenkrát, kdyby se panu Mlynářovi mstil za vyhazov.

Sobota 21. července: Václav Havel využil mezery v ústavě a blokoval jmenování nových velvyslanců až do doby, než mu vláda navrhne na místo velvyslance v USA jeho oblíbence Palouše. Vládě nezbylo, než mu nakonec vyhovět. Havlovi se ovšem tahle metoda vydírání vlády zalíbila a blokuje další čtyři jmenování. Jaké jsou jeho další podmínky, zatím nesdělil. Politické hrátky tohoto druhu jsou nedůstojné a spoluvytvářejí křovácký image české politiky.

Pondělí 23. července: Ministr Kavan si vídeňské Die Presse rozhořčeně stěžoval na německou "aroganci" ve věci Temelína (viz příloha) a chválil rozumné stanovisko rakouského ministra životního prostředí. Ten se však hned vzápětí nechal slyšet, že "Rakousko a Německo žádají od České republiky zaujetí jasného a seriozního stanoviska k otázkám, které Praze oba sousední státy položily okolo sporné elektrárny Temelín" a odjel do Bruselu zpracovávat komisaře Verheugena. Ruský stát a ruská pravoslavná církev se sbližují. Putin se k ní staví vysloveně vstřícně a nosí u sebe údajně křížek; i šéf ruských komunistů Zjuganov je údajně věřící(!). To je zajímavé, jediná země, kde bolševická protináboženská propaganda opravdu zabrala a uchytila se, je Česko. Takového pana Zahradila by v Rusku už zjevně nevzali ani mezi komunisty. Dezignovaný bulharský premiér, car Simeon, sestavuje vládu. Vzniká problém, jak nového premiéra oslavovat. Někteří mu říkají pane, jiní Veličenstvo. Car je prý otevřen oběma variantám.

Úterý 24. července: Právo cituje řadu velmi výstředních názorů na rozsáhlé pouliční výtržnosti v Janově (Zbořil, Šiklová, Keller, belgický Le Soir). Všeobecně přistupují na to, že problémem je globalizace. Problémem jsou však tito kravalisté, je to vnitřní problém západní společnosti, s nímž by se měla vypořádat, a když se podobné schůzky budou konat na vrcholu Montblancu, není to řešení (antiglobalisté mohou pak odvetou rozmlátit libovolné město). Ani početnější a lépe vycvičená policie není řešení. Půjde-li to dál, rozloží ji zevnitř. A proti tomuhle nebezpečí nám ani NATO nebude nic platné. poznámka Německý ministr Joschka Fischer se v Regensburgu vyjádřil k Temelínu a Benešovým dekretům. Na odstavení Temelína trvá, dekrety bagatelizuje: nelze prý zapomínat, že Němci začali. Ten člověk přesný opak toho, co by dělat měl. poznámka Podle Lukáše Dolanského a Johanny Grohové jsem měl prohlásit, že současná rozepře o Temelínu posiluje i na německé straně nacionalismus. Prohlašuji tímto, že jsem nic podobného neřekl a že si ani nic podobného nemyslím. Mluvit v souvislosti s Temelínem o něčem jako nacionalismus by - snad - bylo možné v případě Rakouska, pokud jde o Německo, bylo by to absurdní obvinění.

Středa 25. července: příměří, dohodnuté mezi slovanskými a albánskými Makedonci, využily ozbrojené oddíly Albánců k tomu, aby vylepšily své postavení: nyní útočí už na střed Tetova. Slovanští uprchlíci demonstrují ve Skopje před parlamentem, vymlátili okna na německém velvyslanectví a zapálili několik aut před sídlem OBSE. Makedonští politici rozhořčeně vyčítají NATO, že nedokázalo zaručit příměří a fakticky podporuje Albánce. Zároveň odmítají uznání albánštiny jako druhého jazyka v zemi. Je zjevné, že Makedonii lze udržet pohromadě jen tak a za takovou cenu jako Bosnu. Západ opakuje stále stejné chyby. Současný předseda Národně sociální strany se v Právu přihlásil k nejlepším tradicím této partaje, když si podal Romy v souvislosti s novými opatřeními britských imigračních úřadů. Tak jako bratr Klofáč kdysi okolo hilsneriády bojoval proti židovské plutokracii, tak jako bratři Ripka, Zenkl, Stránský a Drtina vylikvidovávali české Němce, soustřeďuje bratr Šula svou pozornost na Romy. V duchu těch nejlepších nacionálněsocialistických, pardon, národněsociálních tradic. dokument

Čtvrtek 26. července: Odpůrci globalizace prý chtějí změnit taktiku a napříště už nepoužívat násilí. To je rozhodnutí naprosto neproveditelné. Násilný extrém od toho hnutí nelze nijak oddělit, vždyť to nemá žádnou ústřední organizaci, je to jen chaotické zhoubné bujení, které zasahuje civilizovanou společnost. Navíc si "odpůrci násilí" chtějí dát na štít Carla Giulianiho, který byl zastřelen, když se pokusil zabít minimaxem policistu. Hezká symbolika. Jedna demonstrující nenásilná dáma pravila o tvrdém jádru násilníků: "Nikdo z nás ty lidi nezná. Ani neví, odkud se tu vzali…" To nevadí, hlavně že ti extrémisté znají své hodné a mírné souputníky, kteří jim třeba nechtě, ale ochotně vždycky vytvoří prostor k jejich násilnostem. V Makedonii bylo dohodnuto příměří, na jehož základě se mají albánské guerilly stáhnout mj. z dobytých částí Tetova. Část povstalců dává předem najevo, že se příměřím nehodlá řídit. Makedonie se nezadržitelně propadá do občanské války. Západ se může těšit tím, že je to zjevně poslední občanská válka, které se jim nepodařilo zabránit. Pak už tam nemá kdo s kým bojovat.

Pátek 27. července: Paní Regecová uzavřela kupní smlouvu s Hranicemi na Moravě ohledně pozemku, na němž se staví továrna Philips. Dostane pět milionů korun. Město původně nabízelo tři miliony, paní Regecová požadovala dvacet. Proslýchá se, že něco paní Regecové proplatí i Philips. Zajímavé je, kolik dostali ti ostatní, co prodali své pozemky a nenapadlo je vydírat. Neplyne z toho poučení, že přílišná slušnost se nevyplácí? Ministr Kavan, pobouřen testem, který provedla Česká televize na ruzyňském letišti, hodlá volat britského velvyslance k zodpovědnosti za způsob, jak britští úředníci provádějí pohovory s lidmi, kteří chtějí cestovat do Británie. Náhle probuzená horlivost pana ministra je poněkud podezřelá. Vláda hodlá změnit občanský soudní řád tak, aby v případě obvinění z diskriminace v zaměstnání (ženy, lidé s odlišnou sexuální orientací, diskriminace z rasových důvodů) musel obžalovaný, tj. zaměstnavatel, dokazovat svou nevinu. Obávám se, že je to technicky neproveditelné z důvodů "metafyzických": lidé jsou hříšní, a tedy předem vinni. Pouze v každém konkrétním případě je jim třeba vinu dokázat, protože v tom konkrétním případě zrovna vinni být nemusí. Na té zásadě zatím stálo právo v civilizovaných zemích. Místopředseda ODS Langer označuje chystanou úpravu za bolševickou a má pravdu. Vytváří se tak nerovnost před zákonem.

Sobota 28. července: po experimentu, který provedli dva reportéři ČT, si ministr Kavan pozval britského velvyslance a tlumočil mu své znepokojení nad zprávami o rasové diskriminaci, kterou provádějí britští úředníci na ruzyňském letišti. Velvyslanec jej údajně přesvědčil, že k diskriminaci nedochází, a kontroly budou pokračovat. Kontroly jsou projevem britské dobré vůle, ale nejsou úplně šťastným řešením. poznámka Klaus se v článku z dnešních LN vrátil mj. i k televizní vzpouře z přelomu roku. Vidí v ní snahu (třeba nevědomou) o korporativismus: "Zaměstnanci televize, tj. určitá jasně definovaná zájmová skupina, si svůj spor se zaměstnavatelem řešili přes parlament..." Tak to úplně nebylo: ODS a ČSSD se pokusila zvýšit svůj vliv v ČT tím, že jejich zástupci v Radě ČT prosadili výměnu managementu. Zaměstnanci (v tuto chvíli zpravodajství a publicistiky) se proti tomu právem vzbouřili, protože cítili, že má být omezena jejich nezávislost. Jenže se spojili s politiky, kteří jsou v opozici proti bloku ČSSD - ODS. Spor se přenesl na půdu Parlamentu a výsledkem bylo přerozdělení politického vlivu v ČT tak, že je teď rovnoměrněji rozdělen mezi opozičně smluvní strany, čtyřkoalici a Hrad. Nezávislost ČT tím ovšem utrpěla.

Pondělí 30. července: V České televizi se opět vyhrocuje konflikt mezi vedením na jedné straně a televizním zpravodajstvím a publicistikou na straně druhé. Tentokrát ale bez asistence umělců a politiků, bez masových demonstrací. Vedení nepochybně usiluje o totéž, o co usiloval Hodač a spol. v zimě, ale tentokrát komplexněji. Chráněna má být politika jako celek. A zdá se, že tentokrát bude úspěšné. Německá CDU/CSU interpelovala ministra vnitra ve věci Němců, nasazených po válce na nucené práce. Náměstkyně ministra vnitra odpověděla, že nucené práce jsou sice politováníhodnou záležitostí, ale případné odškodnění by relativizovalo odškodnění obětí nacismu. Jak to, šlo přece o tutéž zavrženíhodnou věc, nucené práce. Náměstkyně pokračovala: "Ať už bylo utrpení postižených jakkoli tragické, bolestné a velké, mělo kořeny v předchozím nacistickém bezpráví". Německá vláda převzala se vším všudy argumentaci českých šovinistů. Každé bezpráví má kořeny v nějakém jiném bezpráví. Pokud by se vycházelo z této logiky, je bezpráví legitimní. Podle poslance-sociologa Petra Matějů (Státu škodí korupce, nikoli média, dnešní MfD) je opozice "z logiky věci spíše v roli soudce než spoluhráče". To je, jako kdyby řekl: jsme vůči soupeři, s nímž hrajeme utkání v kopané, spíše v roli soudce. K opozici patří zdravá drzost, ale tohle je drzost vyloženě nezdravá.

Úterý 31. července: Angličané, aby nemuseli zavést pro Čechy, cestující do Británie, vízovou povinnost, nabídli české straně, že jejich konzulární úředníci budou prověřovat cestující už na pražském letišti. Václav Klaus se tváří, jako kdyby britský výsadek dobyl ruzyňské letiště (zřejmě jde o jakousi paranoidní reminiscenci na 21. srpen 1968). A chce, aby česká vláda reagovala zavedením vízové povinnosti pro návštěvníky z Velké Británie. Ušlápnutý český prcek si vyskakuje - už mu, chudinkovi, zase ubližují. Ohlas mezi masami je zaručen. Není náhodou, že Klausova reakce se líbí komunistům (vlastně jenom komunistům). Další kámen do základů Národní fronty. Jakýsi režisér jménem Bystroň zmlátil kritika, kterému se nelíbil jeho film. Zdůvodnil to tím, že je Valach a Valaši řeší věci na rovinu. Valachů je u nás moře: Předtím herec Matásek zmlátil Vladimíra Justa (zde, obávám se, jsou jakési polehčující okolnosti), módní spisovatel Viewegh kritika Slomka, slavnější kolega pana Bystroně Mencl kohosi dalšího. Pan Bystroň se nechal slyšet: "nebyly v tom žádné emoce, jenom trest za zlo" (to trochu připomíná alibistické české řeči na téma vyhnání sudetských Němců). Přiznejme si to bez okolků, jsme dobytek. Baví nás bít ty, na něž si můžeme dovolit, a kdybychom nebyli srabi, tak bychom je možná i vraždili. Pan Bystroň by si na svého kritika určitě netroufl, kdyby např. věděl, že je mistr republiky v boxu. A kdyby tomu tak náhodou bylo a pan Bystroň z nevědomosti jednal tak, jak jednal, možná že by jeho soupeř zneužil jeho nevědomosti a rozmlátil by mu bez slitování ciferník na kaši. Čtyřicet let komunistického útlaku přivedlo českou společnost do stavu, příznačného pro mužickou, otrockou mentalitu. P.S. Myslím, že je nezbytné, aby postižený Bystroně žaloval. Pokud to neudělá, přispívá svou pasivitou k tomu, abychom se v téhle zemi mohli ještě větším právem cítit jako v chlívě. Režimní bolševičtí psychiatři stanovili katolickénmu aktivistovi Augustinu Navrátilovi diagnózu "paranoia kverulans". Jsem přesvědčen, že je to lokální české, vysoce nakažlivé onemocnění, kterému se nevyhne žádný cizinec, který se v Česku na delší dobu usídlí, a taky nikdo, kdo je sice v této zemi doma, ale nechce s vlky výti. Trpím touto nemocí od mládí, v současné době už dávno nabrala chronickou a nevyléčitelnou podobu, hrdě se k ní hlásím a pokusím se jí nakazit co nejvíc lidí.