9.7.-14.7. 2001

ARCHIV

Potřebujeme nutně jiný lid!

Podle průzkumu STEM si nyní dvě pětiny Čechů myslí, že se život u nás mění k lepšímu. Není to nijak moc, zajímavý je jen vzestupný trend ve srovnání s nedávnou minulostí a pak to, že skeptiků je v tuto chvíli podstatně méně. Zároveň lidé ostře kritizují špatnou práci soudů, politiky, podmínky v nichž žijí mladé rodiny. V tom je na první pohled jakýsi rozpor. Politolog Rudolf Kučera si to vykládá tak, že se lidé "odstřihli od velkých problémů, přestali je vnímat. To nestojí tolik, jako zkoušet něco změnit... Je tu část lidí, která je prostě spokojena se svým málem. Samozřejmě, že v určitých parametrech se společnost pohybuje směrem k západnímu standardu. Ale v tom nezájmu o dění kolem sebe se od ní zásadně lišíme." Lidé prý "nechtějí vnímat velké problémy, které společnost tíží". A jeho kolega Jaroslav Šonka je ještě tvrdší: "Je to spokojenost z pohodlnosti. Od zájmu o věci veřejné se lidé odvrátili ke svému chataření a tam jim nic nechybí."

Považuji podobné paušální soudy za dosti nespravedlivé. Pro demokratické společnosti je typické, že mají vždycky spoustu chyb. Veřejnost je právem a tvrdě kritizuje. Kritika je předpoklad k tomu, aby se mohlo něco změnit. Život ve společnosti, kde je možné věci nahlas kritizovat, protože jen tak se tu a tam podaří něco změnit k lepšímu, zavdává důvod k jakési elementární spokojenosti. Člověka v demokratické společnosti, občana, přitom daleko víc zajímají věci kolem něj, které může bezprostředně ovlivnit, než velké problémy "vysoké" politiky. Skutečná demokratická politika potřebuje tuto základnu každodenních starostí a jejich řešení.

Společnost, zmítaná v duchu "globální zodpovědnosti" velkými problémy, žije ve stavu hysterie a není s ní něco v pořádku. Takové společenské klima bývá nanejvýš ve chvílích velkých převratů a dlouho nevydrží. Ve všedních dnech demokracie není příliš prostoru pro velké problémy a velká slova. To však není důvod, proč bychom nad všedním dnem demokracie a nad občanem, který ho žije, měli ohrnovat nos.

15. července 2001