|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
23.7.-28.7. 2001 |
ARCHIVVUML v podání českých intelektuálůV souvislosti s pouličními kravály v Janově napsal belgický list Le Soir, že "občanská společnost" považuje pompézní a předražená vrcholná setkání světových politiků za nesnesitelná. Pravda, v Janově se sešlo na stopadesát tisíc lidí, ale není i přesto tento závěr trochu ukvapený? Stejným právem by se dalo po megalomanských technoparty v Berlíně psát o tom, že občanská společnost považuje tento nesnesitelný kravál za jediný hudební žánr, přiměřený dnešní době, nebo po masových akcích gayů a lesbiček, že občanská společnost má bisexualitu za něco již dávno překonaného. Občanská společnost je zkrátka tak vznešené zaklínadlo, že před ním musí zdravý rozum zalézt do koutka. V jejím jménu se mohou prosadit divočejší a výstřednější složky společnosti, kterým běžné, demokratické, civilizované prostředky a postupy nestačí, protože jejich věc je příliš svatá, než aby musela brát ohled na nějaké formality. Jistě nelze takové nepokoje, zvlášť když se pravidelně a s rostoucí intenzitou opakují, brát na lehkou váhu. Svědčí o tom, že euroatlantická společnost je nemocná a že by se se svou nemocí měla čelně vypořádat, jinak jí padne za oběť. Právu se minulý týden, jistě nechtě, podařilo shromáždit coby příspěvek k chorobopisu řadu výrazně jurodivých výroků z českého intelektuálního Olympu. Jiřina Šiklová a Jan Keller považují shodně vrcholová setkání toho druhu za demonstraci moci a síly, rituální záležitosti a symbolizaci moci. Co je ale potom proboha běsnění maskovaných "demonstrantů", kteří cíleně ničí město a útočí na policii, o níž dobře vědí, že se v tomto případě ze zákona smí jen bránit? Pro paní Šiklovou jen "jistá naivita a nedospělost". A když potom přece jen nějakému policistovi selžou nervy, je vyhráno: rabiátská neviňátka a jejich advokáti spustí vítězný a halasný řev o teroru a bezuzdném násilí. Za mých mladých let mluvili bolševičtí velekněží v těchto souvislostech o "dětské nemoci levičáctví". Podle politologa Zdeňka Zbořila jsou "mocní tohoto světa" "už několik desítiletí uzavřeni v jakémsi skleníku", z něhož "svět pozorují jako zoologickou zahradu". Čili odtrženi od lidu, jak se říkalo za našich mladých let. Překážky v Janově byly vtyčeny ovšem nikoli proto, aby "mocné" oddělily od zbytku světa, ale od běsnících demonstrantů. Jinak by je nejdřív ti militantní zmasírovali na kaši, pak by nastoupili ti umírnění a vedli by s nimi dialog. Příkladem správného přístupu k protestujícím je Zbořilovi komedie, kterou uspořádal loni prezident na Hradě pro přísně prověřené a zaručeně nemilitantní antiglobalisty ve zcela mylné představě, že tak zabrání pouličnímu násilí. Sociolog Keller se zase rozpovídal na téma "základna a nadstavba" a bezmocnost buržoazní politiky. Globalizovné firmy, které mají na svědomí všechny neřesti světa, nenesou vůbec žádenou politickou odpovědnost, a politici, kteří naopak odpovědnost mají, nemohou prakticky nic dělat s důsledky globalizace. O řešení nemusí už pan Keller nic dodávat, nabízí se samo od sebe: "Píchni ho, řízni ho, pusť mu krev!" Čímž se vracíme k tomu, co bylo východiskem a předmětem úvah. Z řad demonstrantů se po janovském řádění ozvaly hlasy, že se napříště budou snažit vyhnout násilí. Je pravda, že těch militantních bylo jen pár tisíc ze stopadesáti. Jedni jako druzí však patří k sobě, jedni jako druzí by sami o sobě byli bezmocní: a tak sny o příštím nenásilí patří do říše pohádek. A Právo nám po příštích masových výtržnostech (třeba těch v Praze, při summitu NATO) může uspořádat další VUML. 27. července 2001 |