30.7.-1.8. 2001

ARCHIV

Nevýhody nestandardních řešení

V poslední době opět stoupl počet českých žadatelů o azyl ve Velké Británii. Jde výlučně o Romy. ČR je v tuto chvíli pro Brity po Jugoslávii druhým největším evropským dodavatelem žadatelů o azyl.

Standardním řešením je v takovém případě znovuzavedení vízového režimu. To by znamenalo pro všechny, kteří od nás do Británie cestují, nepříjemné průtahy a zjevně i dodatečné finanční náklady. Česká vláda se obává, že v české veřejnosti stoupnou protiromské emoce.

Proto se na základě jakési neformální dohody britští konzulární úředníci přestěhovali na ruzyňské letiště. Ti cestující, kteří neobdrží jejich doporučení, nemají šanci do Británie odcestovat. Je nepochybné, že britská vláda vyšla vstříc obavám české strany z víz - a se zlou se potázala.

Mezi českými politiky (přirozeně že hlavně těmi opozičními), českými novináři a publicisty se zvedla bouře nevole. V zásadě se uplatňují dvě námitky: jednak že jde o porušení suverenity českého státu (tak se vyjádřil např. předseda Senátu Pithart); a jednak že britské úřady provádějí diskriminační a segregační opatření. Odpor ještě zesílilo, když se dva reportéři ČT, Rom Samko a "Ne-romka" Nováková, pokusili projít britskou kontrolou. Ačkoli oba uvedli stejné údaje, byl Samko vrácen, kdežto Nováková prošla.

Český občan má právo kdykoli opustit svou vlast a kdykoli se do ní vrátit. Bylo by asi zajímavé, kdyby pan prezident jednou použil Ústavního soud ČR jinak než jako odvolací instance vůči parlamentu a zadal mu zjistit, zda britské kontroly v Ruzyni toto právo nenarušují. Žádná ústavní listina ovšem českým občanům nezaručuje a nemůže zaručit právo kdykoli proniknout do Velké Británie.

Proto obviňovat britské úřady ze segregačního a rasistického přístupu je nespravedlivé. Britové se zjevně stali obětí vlastní dobré vůle. Návrat ke standardnímu vízovému řešení by jednak dal české straně vítané alibi, že s povolováním vstupu do Británie nemá nic společného, a jednak by britským úředníkům umožnil důkladněji prověřit každou žádost. Jsem přesvědčen, že by tak odpadla značná část obvinění (v případě televizních reportérů by se asi prokázalo, že chybu udělali nikoli u pana Samka, ale u slečny Novákové - protože nestačí, aby uvedli existující adresu a existujícího člověka, ale aby ten člověk na té adrese bydlel, znal je a byl srozuměn s jejich návštěvou).

Británie se brání ekonomickým imigrantům stejným právem, jakým se jim brání Česká republika, kterou ovšem ten problém trápí podstatně méně vzhledem k její malé přitažlivosti. Nejde přece o to, aby se chudí celého světa sestěhovali do Evropy, ale aby mohli slušně a důstojně žít tam, kde jsou doma.

Jenže: přes řeči o "romské touze po pohodlnějším životě za našimi hranicemi", o "snu o laciném blahobytu", o "poškozování obrazu České republiky v zahraničí" (!), je tu problém, že s čistým svědomím nemůžeme romské žadatele o azyl označit za "pouhé" ekonomické imigranty. Nejen že u nás čas od času dochází k odporným scénám rasového násilí, ale navíc je vůči nim uplatňována v Česku tak oblíbená zásada kolektivní viny (viz výše uvedené citáty z článku předsedy jedné naštěstí takřka neviditelné politické strany). Dovedete si vůbec představit, jak to musí být nepříjemné pro ty, co vůbec nemají chuť emigrovat a chtěli by jen žít docela normálním životem v zemi, která je taky jejich vlast?

Není nic nespravedlivějšího, než se v této souvislosti zlobit na Angličany, případně vést nejapné řeči o "koloniálních úřednících". Romský problém je náš problém, a dokud si s ním neporadíme (a to nebude tak hned, je to problém svízelný), musíme se připravit na lecjaké nepohodlí. Proto zjevně v tuto chvíli nezbývá, než Britům poděkovat za prokázanou dobrou vůli, omluvit se, že zvolené řešení je pro nás neúnosné, a smířit se s tím, že vízová povinnost při cestách do Británie nás nemine.

P.S. reciproční opatření vůči britským občanům by ovšem bylo hloupou klukovinou.

Vyšlo v MfD, 31.7.2001