16.7.-21.7. 2001

ARCHIV

Čínská iniciativa Jana Rumla a Michaela Žantovského

Pomalu a hrozivě, tak, jako se z mlžného oparu nad hladinou skotského jezera pozvolna vynořují obrysy předpotopní příšery, zjevuje se české veřejnosti v celé své kráse nejnovější politická iniciativa senátorů Rumla a Žantovského.

V úterý jsme se z novin dozvěděli, že oba pánové hodlají zřídit výbor na monitorování lidských práv v Číně. Pokud se Čína v dohledné době nepolepší, vyzvou svět k bojkotu olympijských her v Pekingu.

Ve středu přinesla média jména kandidátů na členství. Budou osloveni mj. Gari Kasparov, Petr Nedvěd, Martina Navrátilová, Miloš Forman, Madeleine Albrightová, Jack Rupnik, Pavel Tigrid a Karel Schwarzenberg. V záloze, jak vidno, zatím zůstává Dalajláma. Zato dostanou příležitost dvě čelné osobnosti české politické scény: Ratibor Majzlík a Daniel Kroupa.

A konečně pro čtvrteční Právo zformuloval senátor Ruml své ultimátum Říši středu: "Rozhodně musejí být propuštěni všichni političtí vězni. Každý člověk v Číně musí mít právo na proces před nezávislým soudem, musejí zmizet hromadné popravy. Čína se musí umět otevřít světu, musí fungovat právo shromažďovací, tiskové svobody a volný přístup k internetu". Pokud Čína vyhoví, budou pan Ruml a spol. velkorysí: nejde jim o to, olympijské hry Číně odebrat, chtějí ji jen přivést k rozumu.

V českém prostředí působí iniciativa obou senátorů poněkud cize. Naše politika se od minulého století držela přízemního realismu. "Pročež také myslím", napsal jeden z jejich velikých zakladatelů, Karel Havlíček, "aby každý raději malé nedůstatky okolo sebe, ku kterých zdvihnutí moc jeho stačí, napravoval, místo planého stesku na všeobecné veliké nedůstatky, které jeden napraviti nemůže.... I sebe menší opravdivá dobrá činnost jest prospěšnější než veliké neuskutečněné a nemožné záměry". Rumlovo a Žantovského tažení proti Číně je frontální útok na tyto zásady, průnik pivního klábosení o reformě všehomíra do politické roviny. Zatímco veřejnoprávní televizi pomalu požírají politické strany, poté co si ji za nechtěné pomoci mamlasů z televizního zpravodajství rozparcelovaly rovnějším dílem, než se o to v zimě pokoušely ODS a ČSSD, zatímco česká zahraniční politika v křečích falešné nacionální hrdosti utrácí šanci na vstup do EU, zdálo by se, že se oba páni senátoři se oddali bláznivé, idealistické hlouposti. Jenže to bychom je velmi podcenili. Ve skutečnosti je to daleko horší.

Iniciativa pánů Rumla a Žantovského je cynický, nestydatý pokus využít cizího neštěstí ke zvýšení vlastní popularity. Neštěstí pronásledovaných, utiskovaných, mučených lidí, kterým ve skutečnosti nemohou vůbec nijak pomoci a sami to také dobře vědí. A nejde jim o popularitu u českého publika, které má sice mnoho chyb, ale havlíčkovský smysl pro politický realismus si dosud zachovalo. Nýbrž o popularitu ve snobském prostředí salonních obhájců lidských práv v západní Evropě a za velkou louží. Oba kumpáni, vzhledem ke svým výkonům na domácí scéně už dávno zralí na politický důchod, si tak cílevědomě razí cestu k solidnímu politickému vejminku.

20. července 2001