Co týden dal

Pondělí 1. června: Lidoveckého sjezdu se týká náš komentář. Zaujala mne některá vyjádření nově zvoleného předsedy: volbě předcházela demokratická diskuse, teď je odvoleno a nastává čas jednoty. Každý, kdo se svým postojem a hlasováním rozešel s lidovou stranou, tak už v ní fakticky není. Sami nebudeme nikoho vylučovat, ale návrat zpátky je jen za cenu sebereflexe. Strana bude mluvit jedním hlasem, a kdo bude říkat něco jiného, sám sebe vyloučí. Svobodův tým má totiž „mandát jako řemen“. Jsme křesťanská strana, strana vnitřní disciplíny. Nejblíže nám jsou lidé, kteří se živí poctivou prací(!). Kalouskův odchod ze strany je morální zrada. Takže: pozor, bratři a sestry! Velký bratr se dívá! Sjezd skončil „tradičně zpěvem Svatováclavského chorálu“. Skoro bych řekl, že po těch slovech si měli zanotovat spíš „Kdož jsú Boží bojovníci“.

Policejní těžkooděnci zasáhli proti demonstrantům, kteří rozvinuli nesouhlasný transparent v prostoru vyhrazeném pro demonstraci extremistické Dělnické strany. Důvodem zásahu bylo údajně porušení shromažďovacího zákona. Podle toho by byli měli zasáhnout proti demonstrujícím na volebních mítincích ČSSD, kde létala vajíčka, tuplem. Praxe by se měla nějak sjednotit: rozvinutí transparentu přece není žádné narušení shromažďovacího práva.

V Augsburgu proběhly Sudetoněmecké dny. Český tisk shromáždění nevěnuje v podstatě žádnou pozornost. V Právu citují bavorského premiéra Seehofera, který chce navštívit Prahu v doprovodu představitelů odsunutých, a mluvčího Posselta, který ocenil Schwarzenberga, Ondřeje Lišku a Cyrila Svobodu za ochotu věnovat se společným dějinám. Budou se teď jmenovaní distancovat? Asi ne, jde přece o epizodní záležitost. Sudetoněmecký problém je dokonale zameten pod koberec.

A teď něco průzkumů veřejného mínění: podle agentury Median (ta průzkum vypracovala pro MfD) většina (přes dvě třetiny) lidí nesympatizuje ani s vrhači vajec, ani s postiženými. Parobek má sympatie 16%, vrhači 17%. Polovina lidí si myslí, že útoky volby nijak neovlivní. Tomu napovídají i výsledky průzkumu STEM (jde o volební model, bez započtení těch, co k volbám nechtějí přijít nebo neuvedli konkrétní stranu) pro Českou televizi, zveřejněného dnes a pořízeného 27. a 28. května (takže už mohl být aspoň částečně ovlivněn i vaječným atakem u Anděla): ODS by získala přes 29%, ČSSD necelých 23, komunisté 14,6 a lidovci 7. Žádná jiná strana by se do EP už nedostala, kolem 3% mají Nezávislí, zelení a Bobošíkové Suverenita. Výsledek je lehce deformován tím, že podle by se volební účast měla pohybovat kolem 60%, což považuje za vyloučené i ředitel STEM Hartl (v ČT sám odhadl podstatně realističtějších 35%). Podle preferencí by ODS získala 22%, ČSSD 18% (a výrazně by si pohoršila, ještě před týdnem přesvědčivě vedla). Televize uvedla ještě průzkum agentury SC&C, jehož výsledky jsou dosti podobné (ODS 31,7, ČSSD 27,3, KSČM 11,4, KDU-ČSL 6,5). Zdá se, že ODS si nesmírně pomohla tím, že ji Paroubek svrhl. Měl to nejspíš zařídit tak, aby svržená vláda zůstala ve funkci až do voleb. Pokud by ODS volby do EP přesvědčivě vyhrála, změní to dost výrazně politickou situaci před volbami.

Policie ČR vypátrala dva muže, kteří se bezprostředně po válce podíleli na ohavných masakrech německých civilistů v Postoloprtech. Nebylo to asi moc pracné, minimálně jeden z nich je jmenován v knížce Tomáše Staňka „Perzekuce 1945“, kde je taky to, co se dělo v Postoloprtech, poměrně zevrubně popsáno. Vyšetřování si vyžádalo na počátku roku 2007 bavorské státní zastupitelství, policii ČR se do toho moc nechtělo, trochu ji chápu, věc je podle platných českých zákonů přinejmenším promlčena, ne-li ospravedlněna, a oni mají dost starostí se živými kriminálníky (oba viníci jsou pochopitelně dávno po smrti). Kriminalista, který případ vyšetřoval, byl ovšem podle toho, co řekl serveru Aktuálně.cz, po prostudování případu upřímně otřesen (je smutné, jak málo se o těch věcech ví). Město hodlá vybudovat jakýsi památník, vzhledem k tomu, že v něm asi bydlí spousta potomků těch, co si tam v pětačtyřicátém přišli na své, nebude to jednoduché – vypadá to na to, že tam bude vztyčen památník všem zavražděným ve všech válkách a revolucích, s dovětkem, že tenkrát bylo vraždit správné, kdežto dneska už to není. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Jan Ruml se v Lidových novinách ostře ohradil proti tomu, že ministr Pecina jednak přirovnal vajíčkový útok na činovníky ČSSD k nacistickým akcím a jednak se pokusil úkolovat policii (měla by na akcích ČSSD zasahovat důsledněji). Označil jeho postup za protizákonný a nepochybně ví, o čem mluví. Jen bych chtěl připomenout, že podle toho, co uvedli v sobotním Právu, Pecina mluvil nejen o policii, ale i o „dalších orgánech činných v trestním řízení“ (s tím, že „předpokládá, že budou adekvátně reagovat“). Ty další orgány jsou, pokud se nemýlím, státní zastupitelství a soudy. Pokud ho citovali správně, je to něco docela neuvěřitelného. Neměl by ten člověk odstoupit?

Úterý 2. června: KDU-ČSL je přece jen strana zvláštního ražení. Do celostátního výboru byla největším počtem hlasů zvolena vdova po zesnulém předsedovi KDU-ČSL Josefu Luxovi. Zdá se, že má dobrou šanci dostat se i na kandidátku do Poslanecké sněmovny (ještě se nerozhodla). Tyto středověce monarchické prvky jsou v českých politických stranách zatím poněkud neobvyklé a vykazují určité známky pověrčivosti. Paní Luxová má být asi pro KDU-ČSL, která je právě tak trochu v rejži, něčím mezi Pannou Orleánskou a Ilonou Zrinskou (informace o té druhé najdete na internetu nebo se zeptejte kteréhokoli vašeho maďarského známého). Paní Luxová bude zřejmě pokračovat v tom, co už naznačil předseda Svoboda. Chce, aby lidé mohli o vedení strany říci, že jde o slušné politiky, kteří pracují pro obyčejné lidí. Zdá se že typický antilidovec se vyznačuje tím, že pracuje pro neobyčejné lidi, kteří se (viz včerejší Co týden dal) živí nepoctivou prací. S další výraznou charakteristiku lidoveckých voličů přišel opět předseda Svoboda: jsou to většinou lidé, kteří jsou pracovití a živí rodiny (jen menší část je tedy nepracovitá a neživí nikoho).

Václav Klaus definitivně proklel své neohrabané spojence ze strany Svobodných občanů tím, že prostřednictvím svého štolby Hájka konstatoval totožnost svých názorů s názory politické strany Libertas (u nás Vladimír Železný, Vlastimil Tlustý ad.). Sám Hájek je přímo bude volit, zda je bude volit i prezident, se neví. Zdá se, že nad Svobodnými občany se definitivně zavřela voda.

V Brně podle Práva bylo opět vrženo pár vajec, žádné nedoletělo na pódium. Hlavní přitahovač vajec, předseda Paroubek, se totiž mítinku nezúčastnil. Novinka je, že policie už pracuje s „podezřením z výtržnictví“, což je trestný čin a je možné za něj prý dostat dva roky natvrdo. Vypadá to, že duo Pecina – Komorous (právě byl jmenován prvním náměstkem ministra vnitra) se činí. Brzy bude trestným činem, když se kolemjdoucí v blízkosti mítinku ČSSD uprdne (protože tam nebývá moc lidí, bude to pravděpodobně slyšet).

Po Václavu Klausovi se k vajíčkovým mítinkům vyjádřila další významná osoba našeho veřejného života, slovenský premiér Fico: je šokován projevy netolerance a extrémismu (zřejmě své vystoupení konzultovat s ministrem Pecinou), které prý získaly podporu v médiích (na média je Fico alergický stejně jako Paroubek) a neodsoudily je dostatečně tvrdě představitelé ostatních demokratických stran na české scéně. Zlobí ho, že se politická soutěž mění na nepřátelskou agresi a nenávist doprovázenou fyzickými útoky. Mám skoro strach, aby k nám ten člověk neposlal tanky. Co kdyby si tak hleděl svého?

Z toho, co Václav Havel řekl při předávání ceny za šíření demokracie, plyne, že je otráven zhrubnutím politické kampaně. Jistě není sám. Zároveň říká: „Mám jeden důležitý pocit: je nejvyšší čas, aby více mladých lidí, neopotřebovaných, nezdeformovaných komunismem, vstoupilo do veřejného života, do života politického, as vnesli tam trošku nový vzduch, nový vítr.“ Měl by jen ještě dodat „lidí, kteří napraví, co jsme zvorali“. To je čekání na mesiáše, pro exprezidenta typické. Žádný mesiáš nepřijde. Ještě štěstí, že už Havel nejmenuje, jako to dělal v minulosti, žádné kandidáty na tu roli.

Paní Paroubková nazvala demonstranty z Anděla „zfašizovanou lůzou“. Manželka musí být solidární se svým chotěm. Prohlásila dále, že od vejce je jen krůček ke kameni a od kamene pak ke kulce“. Zapomněla už jen dodat „a od kulky k vodíkové pumě“. Jinak, jak už jsem napsal, v rozhořčení nad útokem na jejich pejska se s Paroubkovými solidarizuji. Viděl jsem jeho fotku v novinách, je o hodně sympatičtější než jeho páníček. Kdyby se stal předsedou ČSSD, budu ji volit.

K zatím posledním volebním průzkumům před volbami do EP se vrací naše dnešní glosa.

Středa 3. června: Ministr financí Janota přišel s návrhem čelit příliš velkému schodku v rozpočtu plošným snížením mandatorních výdajů: důchodů (jde o zmrazení, nikoli o snížení), přídavků na děti, rodičovských příspěvků atd. jak ČSSD, tak ODS dává halasně najevo, že něco podobného lze prosadit jen přes jejich mrtvoly. Výhoda této vlády je, že může navrhnout cokoli. Nevýhoda, že prosadit nemůže prakticky nic.

Právo přineslo plastickou a zjevně zcela objektivní informaci o mítinku ČSSD v Brně. Zatímco tři vrhači vajíček byli promptně zadrženi a dva z nich obviněni z výtržnictví (třetího, nezletilého, obvinění údajně čeká) agresivním příznivcům ČSSD se zatím nestalo nic. Mítink byl zřejmě výrazně klidnější než ten v Praze, stejně i dnešní v Olomouci, kde se Paroubek (na rozdíl od toho brněnského) zúčastnil a vajíčka nelétala. Předseda ČSSD se dožadoval zásahu proti protestujícím, kteří pískali (což trochu připomíná někdejší slavný prvomájový mítink KSČM, na němž se předseda Grebeníček úspěšně dožadoval policejního zásahu proti Janu Šináglovi, který ovšem nepískal, jen mluvil), policie prý však tentokrát neuposlechla. Paroubek varuje, že ODS, tj. Topolánek s Langrem, chystají provokaci, při níž má být na mítinku ČSSD zraněn člověk (zřejmě jakýsi ohlas akce Zifčák). Jakýsi odpůrce ČSSD prý napadl sociálně demokratickou starostku Moravan u Brna, která musela být hospitalizována. Atmosféra houstne, poslední velký mítink má ČSSD zítra na severní Moravě. Těžko se zbavit dojmu, že se Paroubek pokouší na poslední chvíli ze všech sil dohnat ztrátu v preferencích. Působí to dost úděsně. Pan Paroubek je muž neomezených schopností, jde z něho strach.

Jinou, přívětivější formu sebeprezentace volí Strana zelených. Kateřina Jacques vystavuje na Facebooku forografie, na nichž je se slepicí na hlavě nebo ve společnosti dalajlámy. Nejlepší by bylo: se slepicí na hlavě ve společnosti dalajlámy.

Kandidát Libertas Jan Schwippel zasadí Fischerově vládě smrtící úder: nebude hlasovat pro vyslovení důvěry. Pan Schwippel by si asi měl zvyknout na novou situaci: doba jeho slávy je ta tam, už je zase jen politická nula.

Možná slyším trávu růst, ale zejména v souvislosti s divokým vystupováním Jiřího Paroubka mne poněkud zneklidňují zprávy o bleskovém vzestupu Jiřího Komorouse. Z poradce se stal prvním náměstkem ministra vnitra s kompetencí přes policii a teď navíc velí nové protiextremistické skupině. Do budoucna záleží na tom, kdo všechno bude spadat pod pojem „extremisté“. Kdyby např. to označení znali a používali už před listopadem 1989, vešel by se pod něj celý disent.

Předseda KSČM si stěžuje na to, že filmový dokument o procesu s Miladou Horákovou, který teď na pokračování vysílá ĆT , není historicky objektivní a poškozuje stranu před volbami. Filip prohlásil, že ČT přiživuje hodnocení minulosti „naprosto primitivním antikomunismem“. Zřejmě existuje, soudě podle slov pana Filipa, i antikomunismus neprimitivní, inteligentní. Zajímalo by mne, jak v jeho představách vypadá. Tématu KSČM a Horáková se týká naše dnešní glosa.

Když už se českým historikům bohužel nedá zabránit, aby psali o historii, neměli by aspoň psát o politice. Historik Jan Dobeš píše v dnešních Lidových novinách v souvislosti s vajíčkovými útoky mimo jiné: „Vniká dojem, že levicový koncept není legitimní součástí společenského diskursu, ale pouze soubor několika dutých hesel, jejichž pomocí se chce skupina demagogů dostat k moci…“ Ten člověk se mýlí: dojem není, že by levicový koncept nebyl legitimní součástí společenského diskursu, nýbrž že Jiří Paroubek není legitimní součástí splolečenského diskursu.

Čtvrtek 4. června: Napadení starostky obce Moravany, členky ČSSD, o němž jsme včera psali, zřejmě nemá nic společného s volbami. Je to už čtvrtý útok po sobě, všechny podle dcery zraněné starostky nejspíš nesouvisely přímo s ČSSD, nýbrž se změnami územního plánu Moravan a cílem toho posledního asi bylo zabránit starostce v účasti na veřejném projednávání změn, k němuž mělo dojít včera (útok svůj cíl splnil, starostka se vrátila z nemocnice až večer). Považuji za velmi korektní, že ta paní poskytla ČTK tuto informaci.

O místo ředitele ČT se bude ucházet mj. europoslankyně Bobošíková. Dostala sice z konečných pěti uchazečů nejméně hlasů, jenže to nejméně je devět ze čtrnácti možných. Na jednom ze zpravodajských serverů (asi Lidovky.cz, ale nejsem si jistý) se ve čtenářské anketě umístila na druhém místě za dosavadním ředitelem Janečkem). Paní Bobošíková coby generální ředitelka ČT je hrůzná představa. Vzhledem k tomu, že byla ochotna kandidovat na prezidenta za komunisty, lze předpokládat, že by se ve své funkci jistě snesla jak s Topolánkem, tak s Bémem, a rovněž i s Paroubkem,a to za jediného předpokladu: že by ten dotyčný byl zrovna u vesla.

V Právu kritizuje Petr Uhl Václava Klause za výrok, že volby do EP jsou jakési polovolby. Na Klausově výroku je ovšem hodně pravdy. V české předvolební kampani se vedl spor výhradně o vnitropolitických problémech, pokud jde o evropské problémy, řešila se nanejvýš otázka evropská integrace kontra státní suverenita (přitom v této obecné rovině jde o čirou demagogii). Nebyl to střet různých „evropských“ konceptů, respektive různých řešení nějakých konkrétních celoevropských politických či ekonomických otázek – pokud takové otázky skutečně existují, veřejnost o nich neví a drtivá většina „eurokandidátů“ taky ne. V souvislosti s EU padla spousta docela nesmyslných analogií (např. srovnání s RVHP nebo Varšavskou smlouvou), mne v souvislosti s eurovolbami napadá docela jiná analogie, totiž s volbami do rakouského Říšského sněmu v roce 1848. Volby byly po formální stránce na svou dobu vzorně demokratické, monarchie se pořád ještě chtěla polepšit (dokonale ji to přešlo až po Vídeňské revoluci). Problém byl v tom, že většina voličů byla negramotná a vůbec nevěděla, o čem hlasuje, takže nebylo nic snadnějšího než s ní manipulovat, což se taky dělo. Tak se stalo, že ve Sněmu zasedl houf rusínských sedláků z Haliče, které při hlasování dirigoval místodržící Stadion. Dnes naši voliči sice negramotní nejsou, ale v naprosto nepřehledné problematice EU se drtivá většina orientuje jen minimálně. Volby jsou reprezentativní průzkum stranických preferencí a předstupeň těch voleb, kdy každý bude jakž takž vědět, o co jde a na nichž opravdu a krvavě záleží – totiž těch podzimních do Poslanecké sněmovny.

K článku Jiřího Fraňka Filipův proces se ještě vrátíme.

A další poznámka na téma čeští historici: historik František Hanzlík z Brněnské univerzity obrany (předpokládám že je to něco na úrovni Vojenského historického ústavu, že pan Hanzlík má taky uniformu a hodnost jako jeho pražský kolega admirál Stehlík a je rovněž omedailovaný jako sovětský válečný veterán) se v Mladé frontě vyjádřil k masovým vraždám v Postoloprtech, o nichž jsme tu psali. Na vraždění se nejhorlivěji podíleli volyňští Češi z Ukrajiny, tehdy vojáci Svobodovy armády. „Jednou jsem se o tom (o vraždění) před jedním z nich zmínil a on mi připomněl studny plné žen a dětí, na které jako vojáci naráželi při osvobozování Ukrajiny. Neměl jsem k tomu co říci.“ Pan Hanzlík je člověk nebezpečně chudé fantazie. Nechme stranou otázku, zda nešlo o povražděné židovské obyvatele Ukrajiny a zda přitom tamní domorodci, naši slovanští bratři, od pradávna pověstní svým vyhraněným antisemitismem, náhodou Němcům nepomáhali, pokud to nedělali sami z vlastní iniciativy. Ale i pokud tomu tak nebylo, dá se říci: za prvé, když se někdo chová jako prase, je velká iluze si myslit, že něco spravím, když se podle jeho vzoru začnu chovat jako prase taky. Aby člověk k takovému jednoduchému závěru mohl dospět, musí aspoň trošku, malinko věřit reakční křesťanské zásadě, připisované jak známo nikdy neexistujícímu Ježíšovi (Ježíš je na tom v očích českých ateistů podobně jako Mnichovská dohoda), že člověk má milovat své nepřátele a modlit se za ty, co ho pronásledují. To je kravina, viďte, milí historici! A za druhé, že třeba ti, co teď morduju, nejsou totožní s těmi, co házeli na Ukrajině děti do studen, a že se mstím na nepravých. K tomu ale zase člověk musí dát na nikdy neexistujícího Ježíše, a na zpozdilou představu, že každý je zodpovědný za to a jen za to, co udělá (nebo neudělá) sám. A vrchol všeho by byla představa (to pan Hanzlík ovšem neříká), že od tak jednoduchých lidí, jako byli volyňští Češi v uniformách Svobodovy armády, člověk tak složité úvahy nemůže chtít. Ty úvahy nejsou složité, jsou strašně jednoduché a taky logické. Respektive žádný člověk není tak jednoduchý, aby se jich nemohl dopracovat. Což je závěr optimistický, ale správný.

Na západě si soustavně pletou našeho prezidenta Klause se slovenským prezidentem Gašparovičem. Činí tak francouzské i italské noviny. Klause s Topolánkem, ač si nejsou ani vzdáleně podobní, si zase pletou v BBC a CCN. Lze z toho vyvodit v podstatě dva závěry: za prvé, jsou to ignoranti; za druhé, jsme poměrně bezvýznamná země.

Jiří Paroubek, jak jsme včera informovali, varuje před možnou provokací ODS. Vydal za tím účelem jakési bojovné prohlášení, které se velmi podobá někdejším mobilizacím ODS („Spojme se, přátelé… Jde o demokracii!“). ODS se kdysi její mobilizace moc nepovedla, jak uspěje Paroubek, se dozvíme v pondělí. Každopádně, pokud už k žádné provokaci nedojde (v podstatě přiznal, že si tu provokaci víceméně vyspekuloval), může se chlubit: zabránili jsme tomu!

A na závěr malá poznámka. V dnešních LN je „ukázka z knihy o vědě“. Kniha o vědě se jmenuje Encyklopedie českých vesnic, díl IV., Ústecký kraj, sestavil Jan Pešta. V ukázce se hovoří o „severočeské lidové architektuře“. Padají tu jména jako Žatec, Litoměřice, vesnice Břehoryje. Nikde zato není ani slůvkem naznačeno, že šlo o oblasti osídlené až do roku 1945 v drtivé většině německým obyvatelstvem. Z citátu vyplývá, že je to prostě naše národní bohatství. Zaráží mne ta nesmyslná snaha nakecat lidem, že se věci mají jinak, než jak se mají. Vždyť to nemá do budoucna žádnou vyhlídku, takhle nestydatě lhát. Stejně to praskne (nechtěl bych křivdit autorům publikace, možná o tom mluví na jiném místě; jde mi o zvláštní způsob citace v LN).

Pátek 5. června: Kardinál Vlk se obrátil na voliče s tím, aby nevolili strany a politiky,kteří se v poslední době, mj. při svržení Topolánkovy vlády, nezachovali zodpovědně. On sám by volil strany hlásící se ke křesťanským hodnotám. Nevím, zda se mají křesťanské církve angažoval ve volební kampani, jejich vliv podle mého názoru může být (až na docela výjimečné případy, což tyto volby nejsou) jen velmi zprostředkovaný. Křesťan se má v politice angažovat osobně, ne skrze církev. Předseda ČSSD Paroubek Vlka kritizoval, a v tom, že by se katolická církev jako instituce neměla takhle angažovat, měl pravdu. Pak ovšem na kardinála vybalil, že „tato slova nejvyššího představitele katolické církve(!) jsou motivována majetkovými zájmy katolické církve a bojem za vyplacení téměř 270 miliard korun z prostředků českého státu“, a vyzval občany, aby nevolili politiky, kteří prosazovali vyrovnání s církvemi. To je nepříliš slušná spekulace a zároveň klukovská odveta.

Dnes začaly volby do Evropského parlamentu. Hlasy se ovšem začnou počítat až v neděli v noci (až bude odhlasováno v celé EU), do té doby budeme tápat v nejistotách. Jiří Paroubek včera uvedl, že za úspěch ve volbách by považoval 8 až 10 hlasů. Je poměrně náročný a mohl by se snadno spálit, ale vítězné volby z loňského podzimu sociální demokraty chtě nechtě zavazují k maximalismu.

Předseda ODS Topolánek se v době, kdy byl ještě premiérem ČR, skamarádil s italským předsedou vlády Berlusconim a má z toho teď nepříjemnosti. Jakýsi paparazzi ho vyfotil, jak se na zahradě Berlusconiho letního sídla pohybuje nahatý. Obličej je na fotce schválně zakryt, Topolánek se ovšem jednak přiznal, jednak prohlásil snímek za fotomontáž. Nevím, co je na tom nepatřičného, když se na soukromém pozemku pohybuje, jak ho Pánbůh stvořil, je to záliba svérázná, ale tolerovatelná, problém je ve fotografovi as v těch, co snímek v novinách zveřejnili. Jenže: snímky se objevily ve španělském listě El Pais, orientovaném levicově, a Topolánek hned začal mluvit o tom, že jde o část socialistické kampaně před volbami do EP. Jeho sok Paroubek zveřejnění snímků odsoudil, ale spekulace o levicovém spiknutí prohlásil nepřímo, leč jasně za paranoidní. Má úplně pravdu, jen je třeba připomenout, že například zrovna jeho spekulace o tom, že ODS chystá před volbami provokaci, spočívající v tom, že na mítinku ČSSD bude zraněn muž a „pravice“ toho zneužije proti „levici“, mají stejnou paranoidní povahu: sám přiznal, že důkazy nemá, obvinil ovšem osobně Topolánka a Langera a LN pak řekl, že jeho důkazy jsou stejné jako Toplánkovy k obvinění, že vajíčkové útoky si organizují sociální demokraté sami. Tomu obvinění předcházelo ovšem zase Paroubkovo obvinění, že vajíčkové atentáty organizuje ODS. Je opravdu štěstí, že volební kampaň už skončila.

Václav Klaus se vyjádřil proti dalšímu napravování historických křivd (má zjevně na mysli náhrady za majetek českých občanů, o nějž kdysi přišli nejprve po maďarském a pak po ruském záboru Podkarpatské Rusi). Důvodem by měla být prohlubující se hospodářská krize. Klaus v té souvislosti upozornil na to, že restituční zákony „vyvolaly … ohromný pocit křivdy u těch, jichž se netýkaly“. Klaus, pokud je mi známo, byl původně proti jakýmkoli restitucím a chtěl přechod k normálním hospodářským poměrům řešit výlučně privatizací. Mělo by to jednu výhodu – padlo by tím jakékoli odškodňování kohokoli. Z populistických důvodů se pak čeští politici dohodli na jakýchsi omezených restitucích, které vyvolaly na mnoha stranách ty pocity, o nichž prezident hovoří. Jenže teď už je pozdě napravovat to, co bylo před dvaceti lety zmeškáno, kolotoč náhrad se roztočil a jsem moc zvědav, jak půjde zastavit.

Sobota 6. června: dnes odpoledne skončily v ČR volby do Evropského parlamentu. Říci se o nich nedá zatím nic, hlasy je podle zákona možné počítat až od neděle od 22.00 hodin, první mezivýsledky budou pak někdy kolem půlnoci, definitivní k ránu. Podle odhadů byla volební účast extrémně nízká, asi kolem 25%. Pokud se pamatuji na to, jak probíhají volby do PS, od doby, kdy je sečteno cca 25% hlasů, zhruba do doby, kdy je sečteno přes třicet procent hlasů, vykrystalizuje průběžný výsledek, který pak už může být jen drobně korigován. Když je sečteno míň než 25% hlasů, vykazuje průběžný výsledek prvky náhodnosti.

V Právu se rozhořčují nad tím, že (katolická) církev sice kritizuje hazardní hry, ale inkasuje každoročně miliony korun z nadačního fondu, který prý financují majitelé sítě kasin. Je těžké brát šíření této informace jinak než jako odvetu za Vlkovo angažmá ve volební kampani (mohl si ho odpustit). Pohoršení je navíc pokrytecké: katolická církev má neobyčejně nákladný provoz. V restitucích dostala zpátky církevní objekty, jejichž hodnota je sice obrovská, ale stav většinou zubožený. Aby mohla uhradit svůj provoz, je nucena (na rozdíl od protestantských církví) podnikat a vždycky to dělala. Různým samozvaným církevním reformátorům z řad ateistů (v Právu jsou jich mraky) se to ovšem nelíbí a kážou katolíkům chudobu (viz opoždění potomci husitů jako je např. Jiří Hanák). Myslím, že by si měli hledět svého. Jediný způsob jak mohou křesťanské církve v tomto agresivně ateistickém státě svobodně existovat, je odluka církví od státu. Odluka církví od státu je možná jen tehdy, když si církve jsou schopny samy zaplatit svůj provoz. Podle mého odhadu by to pro protestantské církve neměl být problém, katolická církev problém má, pokud nebude mít prostředky k podnikání. Tyto prostředky jim byly v minulosti vesměs ukradeny, a to, co se jim vrátilo, jsou nemovitosti, které nic nevynášejí, naopak se do nich musí investovat. Řeči o chtivosti katolické církve mi připadají ohavné. Taky proto, že je tu obecná zkušenost z let po roce 1945: nejdřív jdou salonní ateističtí žvanilové, pak StB. A nejdřív jsou vždycky na řadě katolíci. My ostatní bychom si jen neměli dělat iluze: tatáž zkušenost praví, že až si to s nimi vyřídí, dojde v každém případě i na nás.

Jiří Paroubek, jak jsem už včera psal, utřel Topolánka kvůli jeho řečem o levicovém spiknutí, které stojí za zveřejněním jeho „nahatých“ fotografií. Je prý přetažen a neměl by ztrácet nervy. K tomu je třeba podotknout, že pan Paroubek má zvláštní vypracovanou taktiku: za prvé, je arogantní až na půdu, ale když si něco podobného jen náznakem dovolí někdo druhý vůči němu, začne okamžitě kňučet něco o vlně nenávisti, která se na něho valí. A za druhé, udílí bohorovné šťouchance o hysterickém chování svých politických soupeřů, ale sám jim v hysterii přinejmenším důstojně konkuruje – od památného povolebního projevu v červnu 2006 až po prohlášení o chystané provokaci ODS na mítinku ČSSD v tomto týdnu. Od předsedy ČSSD je jistě hezké, že se v základní věci s Topolánkem solidarizoval. Je pravda, že to Topolánek s tím levicovým spiknutím přehnal. Ale pokud jde o hraběcí rady, pan Paroubek se měl nejprve zabývat břevnem ve svém oku.

Policii ČR se podařil husarský kousek: zjistila totožnost „příznivce“ ČSSD, který na brněnském mítinku podle zveřejněných videozáznamů dosti brutálně zmlátil jednoho demonstranta. Musím se přiznat, že tomu nerozumím: totožnost toho člověka byla bezprostředně po mítinku známa jak médiím, tak policistům (podle zpráv z novin potvrdili, že člověk na videozáznamu jim není neznámý).

Josef Chuchma kdesi napsal, že v roce 1942 byl spáchán atentát na Heydricha. Několik čtenářů ho napadlo, že páchá se trestný, a nikoli hrdinský čin, a pan Chuchma se omluvil. Myslím, že zbytečně. „Spáchat atentát“ je běžná, hodnotově neutrální vazba, a vadit může jen hysterickým šovinistům.

„Člen bývalé vlády, který si nepřeje být jmenován“ (nová, hezká odrůda důvěryhodného zdroje, co si nepřeje být jmenován) podle LN charakterizoval dosavadní české europoslance slovy „poměrně příšerná sebranka“. Ať tak či tak, že by se na povaze české reprezentace v EP těmito volbami něco výrazně změnilo, se dost dobře nedá předpokládat.

V příloze LN Orientace vyšel poměrně problematický článek Jiřího Přibáně (pan Přibáň vyniká pozoruhodnou vlastností, je jediným českým odborníkem ve věcech souvisejících s politikou, který je schopen publikovat zároveň v Právu i v Lidových novinách). Týká se vajíčkových ataků a charakterizuje je jako projev davového násilí rozvášněné lůzy („tady se ke slovu dostal a veřejný prostor opanoval dav. Dnes zapálené oči, zítra srdce a pozítří možná i domy těch, se kterými nesouhlasíme… nepřátelé, které je třeba fyzicky eliminovat“). Zdá se, že při pohledu z Cardiffu do Česka funguje něco jako efekt gravitační čočky, známý z astronomie. Za prvé, není pravda, že byl napaden opoziční mítink, co je to za demagogii, ČSSD už není žádná opozice, máme vládu, kterou ČSSD spoluutvářela a má k ní stejný formální vztah jako ODS. Za druhé, všechno začalo dvěma – třemi malými útoky, už během prvního se Paroubek choval tak nemožně arogantně, že vrhače přímo provokoval. Za třetí, skutečný problém byl mítink u Anděla, i tam ovšem protestoval „dav“ několika desítek lidí. Poté vaječné útoky fakticky hned přestaly – jejich účastníci vycítili, že to přehnali. Organizátoři toho prvního (jedna trefa) se po Andělu omluvili a vyzvali k ukončení ataků, výzva zafungovala a jejich vystoupení svým způsobem uznal i Paroubek. Myslím, že by se Jiří Přibáň měl „vajíčkářům“ omluvit. Jistě, u Anděla to pořádně přehnali. Přeháněl to ale už dlouho před nimi Paroubek svou nesnesitelnou arogancí a vůbec pojetím politiky jako pokračování třídního boje jinými prostředky (to má bohužel společné s ODS). A přehnal to pořádně i Přibáň ve svém eseji z dnešních LN. A toto trojí přehnání se podílí na celkovém mizerném dojmu z české politické kultury. Znovu zdůrazňuji, že vajíčkáři už s tím přestali. Teď už jen zbývá, aby přestal ještě Paroubek a Přibáň.

A ještě dva resty ze včerejška: první se týká článku Jany Machalické „Už ani ti Rumuni nás nešetří“ ze včerejších novin. Musím říci, že něco podobného jsem snad nečetl ani v Právu. Autorka píše o exprokurátorce Brožové-Polednové s takovou posedlou nenávistí, že je z toho člověku nanic: „je vidět, že si svou moc užívala s prasečí radostí“, „má fešácký kriminál, kde si hezky pokouká na televizi, požvatlá“ … „ta baba to stejně neuzná a ani špetku lítosti neprojeví, ve své primitivní nenávisti trčí na věčné časy“. Paní Polednová (na rozdíl od např. Miloše Jakeše, přičemž ona byla jen kašpárek v krvavém pimprlovém divadle) byla odsouzena a šla za mříže. Nepochybuji o tom, že rozsudek je spravedlivý. Kompetentní orgány uznaly, že přes svůj vysoký věk je schopna trest absolvovat. Protože žijeme v právním státě, nenapíchli jsme ji na kůl. Stala se jakousi zástupkyní a náhradou za všechny ty ještě větší syčáky, kteří buď stačili včas umřít, nebo se ze všeho úspěšně vykroutili. Slušný člověk by z toho byl trochu rozpačitý. Politicky prozíravý člověk by byl zneklidněn z představy, že Brožová zemře ve vězení a pro skalní komunisty se stane mučednicí. Paní Machalická soptí trochu podobně jako Brožová-Polednová na procesu s Horákovou. Jistě, dnes nejde o žádný vykonstruovaný politický proces. Ale pucovat si boty o starou a bezmocnou osobu, šlapat po břiše někomu, kdo už se nemůže bránit, je poněkud hnusné.

A konečně jedna výrazná zpráva z Ruska. Podle jakéhosi historika-generála (mají tam historiky-generály, stejně jako my, nebo snad my je máme stejně jako oni?) druhou světovou válku způsobilo Polsko tím, že nevyhovělo umírněným německým žádostem o připojení Gdaňsku k Třetí říši a německý koridor napříč tím polským. Vida, jaká je dnes na Rusi svoboda. To se, pokud se pamatuji, za Stalina ani za Brežněva psát nesmělo.

Neděle 7. června Vážení čtenáři, pokusím se zde v rámci možností komentovat průběžně sčítání hlasů ve volbách do Evropského parlamentu. Bude to méně zevbrubné než jindy, protože jednak nejsem schopný probdít celou noc a jednak nepředpokládám, že by vám volby či mé komentování stály za to, nejít z neděle na pondělí spát.

Neděle 7. června (pokračování): jakousi předehrou k vyhlášení výsledků bylo hlasování o důvěře vládě v poslanecké sněmovně. Předpokládal se hladký průběh, ve skutečnosti došlo k divoké debatě o vajíčkách a ministru Pecinovi (ministra Pecinu a jeho angažmá ve vajíčkové aféře nebylo možné jen tak pominout). Nechápu, proč Miroslav Kalousek bagatelizuje jmenování pana Komorouse do funkce prvního náměstka ministra – neznám ho, ale jen těžko se bráním dojmu, že jde o ctižádostivého pohyblivého multifunkčního činovníka typu dr. Ratha nebo paní Bobošíkové. Ostatně překvapuje mne, že paní Bobošíková v týmu pana Paroubka dosud chybí, její místo je tam – pokud snad dnešní den neskončí totálním debaklem ČSSD, čemuž příliš nevěřím.

Volební účast v celé Evropě je malá, plyne to nejspíš z toho, že Evropský parlament lidi tolik nezajímá, jeho pravomoci jsou malé (poslanci nemají zákonodárnou iniciativu) a hlavně, těleso je tak obludně veliké, že (soudím tak aspoň na základě mých zkušeností z FS ČSFR) musí být nutně úplně neovladatelné, a tudíž paradoxně manipulované, jinak nebude fungovat. Pro srovnání uvádím, že Sněmovna reprezentantů má 435 členů a dolní komora indického parlamentu (snad jakž takž demokratická země s početným obyvatelstvem) 552 členů.

Neděle 7. června (pokračování): podle serveru aktuálně.cz (poskytují průběžné výsledky daleko spolehlivěji a rychleji než ČT) je po sečtení skoro 20% hlasů situace taková, že ODS má asi 28,5%, ČSSD 24,8, KSČM 15,8, KDU-ČSL 8,3. Těsně pod hranicí 5% se drží Bobošíkové Suverenita (doufám, že tam taky zůstane, relativní úspěch tohoto tělesa mne překvapuje a moc ho nechápu; snad je to tím, že je to jakási učesaná a navoněná Národní strana). Výsledky jsou od spočtení 3% hlasů poměrně stabilní, postupně s počtem sečtených hlasů malinko přibírá ODS, malinko ztrácí, nůžky se jemně rozvírají. Nepatrně ztrácí i KSČM, výsledky KDU-ČSDL jsou setrvalé, Suverenita měla při prvních mezivýsledcích 5%, pak se dostala těsně pod 5% hranici a lehounce ztrácí. Nezdá se mi, že by v tomto rozvržení mohlo ještě dojít k nějakým dramatickým změnám.

Neděle 7. června (pokračování): je sečteno už přes 50% hlasů, výsledky už se skoro nehýbají. Je zajímavé srovnat je s výsledky z posledních eurovoleb v roce 2004. ODS v podstatě zůstává na stejném (z 30% na 29,4%), ČSSD si velmi polepšila, což není vzhledem k tehdejšímu debaklu nic obtížného (měli jen 8,8, mají 24,1), naopak komunisté, kteří posledně získali na účet ČSSD, teď pochopitelně ztratili (z 20,3% na 15,2). Lidovci mírně ztratili (z 9,6% na 8,1), Suverenita zůstává pod 5%, další pidistrany a pastrany nemají šanci. Kdyby tak dopadly volby do PS, nevěštil by tento výsledek nic dobrého – ODS by sice vyhrála, ale ani dohromady s lidovci by na „levici“ neměla. Pravděpodobná varianta vládnutí by bylo ČSSD s komunisty v zádech.

Pondělí 8. června: Zbývá mi věnovat se konečným výsledkům voleb. Týká se jich komentář, který budu moci dát k dispozici na stránky asi zítra. Takže jen ve zkratce a obecně: to, že volby do EP skončí tentokrát vítězstvím ODS, se víceméně předpokládalo, že bude tak výrazné, jsem aspoň já nečekal. ODS zvítězila s náskokem devíti procent a dostala se do té situace, v jaké byla ve chvílích své slávy Paroubkova ČSSD: kdyby podobně uspěla ve volbách do PS, byla by schopna vytvořit většinovou koalici s KDU-ČSL s dostačující většinou (a samozřejmě koalici s ČSSD). ČSSD by zůstala odkázána na dobrou vůli ODS, protože většinu by nedala dohromady s lidovci, ale ani s komunisty. Ve srovnání s předchozími volbami do EP si sice polepšila, ve srovnání s podzimními volbami do krajských samospráv dopadla dnes o něco málo lépe než tehdy ODS, ale řádově je to srovnatelné. Když si výsledky promítneme do krajů, vyhrála v jednom jediném (Olomouckém), všude jinde zvítězila ODS, i když občas jen s malým náskokem. Zcela drtivé bylo vítězství ODS v Praze (tady neuspěli lidovci a jen zde překročila 5% Evropská demokratická strana) a ve Středočeském kraji, kde je ovšem triumf ODS výrazně oslaben tím, že nad hranici 5% se dostali už jen komunisté a ČSSD; kdyby se spojili, získala by nad nimi jen nepatrnou převahu). Volební účast byla nakonec v podstatě stejná jako minule. Výsledky jsou jakýmsi signálem do budoucna – jen signálem, ničím víc. Signál praví, že silová, arogantní Paroubkova politika možná narazila na své hranice a stává se, jak se říká, „kontraproduktivní“. Velmi oddechnout si může Cyril Svoboda – KDU-ČSL je sice oslabena, ale zdá se být zjevné, že je z nejhoršího venku a pád pod 5% jí zatím ani náhodou nehrozí. Zelení sledují trasu všech stran, jimž zatím dal svou přízeň exprezident Havel. Řekl bych, že už jim není pomoci. Podle Mirka Topolánka ODS k vítězství dopomohly elektronická média internet a „modrý tým“. Místopředseda Vodrážka se pokusí některé z dobrovolníků Modrého týmu přesvědčit, aby se zapojili do stranických aktivit (doufám, že nejde o specialisty na vrhání vajec).

Z KDU-ČSL odešli tři poslanci, Kalousek tak zatím formálně neučinil, ale nepochybně to udělá co nejdřív. KDU-ČSL to už příliš neotřese a nová strana se bude muset velmi snažit, aby se etablovala. Je otázka, zda Kalouskovi ¨vyjde plán na získání exministra Schwarzenberga, který je teď po faktickém zániku zelených věcně vzato bez angažmá. Řekl bych, že je to pro chystanou stranu existenční záležitost.

Z ODS odchází poslanec Laudát, který se jako jediný z klubu zdržel hlasování o důvěře Fischerově vládě. Jeho odchod nemá charakter neloajality a vydírání, už proto, že politická scéna se proměnila, Topolánkova vláda padla a už nemusí bojovat o život.

Jinak v Evropě tu a tam uspěli extremisté, nejvýrazněji v Maďarsku (ale i na Slovensku se SNS podařilo získat jeden mandát, předtím ho neměli). V Maďarsku se potvrdilo, že složení parlamentu je v tak frapantním rozporu se stavem politických sympatií ve veřejnosti, že by s tím snad měli něco dělat, posílení krajní pravice s tímhle neblahým stavem nejspíš souvisí. Zpravodaj ČT z Budapešti Kerekes podal ovšem zcela nesmyslný obraz výsledků maďarských voleb, podstatné je, že demokratická konzervativní opozice, FIDESZ, získala přes 55% hlasů, socialisté něco málo přes 17%,a 5% hranici překonalo ještě Maďarské demokratické fórum s 5,3%. Krajní pravice (Jobbik) dosáhla něco přes 14%, tedy stejně jako u nás krajní levice, komunisté.

Podle průzkumu agentury Median si drtivá většina veřejnosti myslí, že europoslanci mají nestoudně vysoké platy a odměny a měli by ihned navrhnout jejich snížení. Nemohu si pomoci, ale tento způsob uvažování mi připadá odporný a v podstatě bolševický. Starám se o to, abych sám měl větší příjmy, a nic mi nepomůže, když se mi to nepovede, ale jiní budou mít míň. Ještě že nenavrhují, aby to europoslanci rozdali potřebným pracujícím.

Úterý 9. června: V důsledku volební katastrofy, která postihla zelené, rezignoval na svou funkci předseda Bursík. Nehodlá ani kandidovat na dalším sjezdu strany. Zřejmě tuší, že s ní je tak jako tak konec, přesněji řečeno řečeno že se vrátí do Oortova oblaku malých mimoparlamentních stran, kde může v pohodě existovat - abych použil zase jiný astronomický příměr - další desítky miliard let jako zelený trpaslík, který pomalounku chladne. Je to osud všech stran inspirovaných Václavem Havlem, stran, které považují ideu za důležitější než organizaci. Přesto by bylo nespravedlivé, když už člověk píše politický nekrolog, neuznat nebožtíkovy zásluhy. Podařilo se mu proměnit malé, nevábné společenství ekologických fanatiků ve volitelnou parlamentní stranu, podílet se na vládní koalici jako v podstatě loajální partner a prosadit zároveň aspoň část svého programu. Kuchtové, Zubové a Jakubkové se musel zbavit, jejich cílem nebyla názorová pluralita, ale odstranění Bursíkova vedení a politická reorientace na opoziční ČSSD. Zejména jednání obou poslankyň je třeba považovat za politicky i lidsky vadné. Včetně založení „Demokratické strany zelených“, jejímž jediným cílem bylo srazit SZ do politického podsvětí, což se už v podstatě podařilo. Materiál, z něhož byla strana uhňácána, byl bohužel příliš heterogenní, což je u malých politických těles vždycky větší problém než u velkých, protože, jak dá rozum, mají menší gravitaci. A tak se Bursíkova zelená planetka nakonec rozpadla. Nemyslím si, že by se byl Bursík předvedl jako neschopný politik: bylo to tak půl na půl.

Václav Klaus hodnotil výsledky voleb. Prezident má pro ně své vysvětlení: voliči vyvažovali. „Většinou voliči vYvažují, takže když jednou potrestají jednu stranu, tak podruhé jí chtějí přidat.“ Takže žádný úspěch nenáviděné ODS, kdepak, jen vyvažování. A dále: „Pokusy několika malých seskupení shromážděných kolem jedné dvou osob nemají šanci. Je to jasný návod do jakýchkoli dalších voleb.“ Ano, smysl má jen pokus velkého seskupení soustředěného kolem jedné osoby. Zdá se, že Klausův čas už vypršel, podobně jako ten Zemanův.

Vypadá to, že Karel Schwarzenberg přes propad Strany zelených nehodlá spolupracovat s Kalouskem na projektu TOP 09. A ODS nehodlá uzavřít s TOP 09 volební koalici. Tím se Kalouskovy výhledy na volební úspěch dosti snížily, potřeboval by oslovit ty voliče, kteří dříve dávali svůj hlas ODA a pak Unii Svobody, a teď znechuceni nechodí k volbám. ODS bude s Kalouskem ráda spolupracovat, ale ten se musí předtím vlastními silami dostat do Poslanecké sněmovny. To je ovšem úkol jako z pohádky.

Advokát Ludmily Brožové-Polednové, která byla odsouzena za spoluúčast na vraždě Milady Horákové, žádá o přerušení trestu pro svou klientku. Brožové-Polednové je 87 let. K tématu se vrátíme.

„Měli jsme nejlepší kampaň, ale naši voliči nepřišli“, prohlásil volební šéfmanažer ČSSDD Tvrdík. To je podobné, jako když hospodyně řekne: upekla jsem nejlepší buchty, ale nikomu nechutnaly.

Jiří Paroubek je člověk mnoha možností. Hlavně mu dvakrát moc nezáleží na tom, co zrovna řekne, a věří průzkumům veřejného mínění (hlavně těm, co si nechá sám udělat) jako eskymácký náčelník svému šamanovi. Jeho prý hodnotí kladně 46% lidí, kdežto Topolánka 31%. „Fenomén vajíčka“ prý znemožnil věcnou, programovou diskusi (nevím, jak fenomén vajíčka ovlivnil billboardy ČSSD a vystoupení představitelů strany v médiích). Ústředním volebním tématem podzimních voleb do PS bude pro sociální demokraty řešení nezaměstnanosti a boj proti krizi (tomu nevěřím, ústředním tématem bude boj proti ODS). Předseda ČSSD se také ostře ohrazuje proti tomu, aby byl nazýván papalášem, ten titul patří daleko spíše Topolánkovi a Langerovi. Papalášství na české politické scéně se týká naše dnešní glosa. Podle funkcionářů ČSSD má kampaň před volbami do PS probíhat „celé léto“. Ježíši Kriste, čekal jsem, že aspoň o prázdninách si dají pohov a začnou zase blbnout až v září.

Podle Roberta Čásenského (dnešní MfD) si Topolánek bude muset místo démonizace Paroubka najít pořádná témata („strašák Paroubek“ se může předsedovi ODS vymstít). Bylo by nicméně dobré, kdyby si voliči uvědomili, že Paroubek je velmi nebezpečný politik a může české společnosti do budoucna pořádně zavařit. (Samozřejmě by měl Topolánek taky předvést, že je lepší a v čem).

V Lidových novinách zase píše Zbyněk Petráček, že jde o to, která ODS vyrukuje do říjnových voleb. „Bude to ODS opírající se o jistoty svého programu a o lidi typu Evžena Tošenovského? Nebo ODS marketingových odborníků a šíbrů ve špičatých botách?“ Otázka zní jinak. V podstatě jsou jen dvě ODS, které mohou vyrukovat do voleb: buď ODS Václava Klause, nebo ODS Mirka Topolánka.

Dále v LN píší, že podpora výrazných osobností české politiky, Havla, Klause a Zemana, podporovaným spíše uškodila. Jenže není to spíš naopak? Není to tak, že „osobnosti“ se zbytnělým egem si vybírají strany – nedochůdčata, na nichž je zjevné, že by nebylo obtížné jimi manipulovat a sekýrovat je?

Středa 10. června: Zdá se, že s Kalouskem odejde z KDU-ČSL dosti slušné množství lidí, kteří se pohybují v horním patře stranické struktury. Není divu, když se nynější předseda rozhodl využít situace a vypořádat se s názorovým křídlem, které tvořilo přinejmenším pár let významnou součást strany. Je to řešení nestandardní a nelze je srovnávat s tím, co se dělo při Bartončíkově odchodu – tehdy se lidovci rozcházeli se svou minulostí z let 1948-89. Svobodovi se nejspíš podaří udržet KDU-ČSL při parlamentním životě, je ovšem otázka, zda cena, kterou za to platí, není příliš vysoká.

Prozatímní šéf zelených Liška řekl v rozhovoru pro Právo, že Kalouskova strana TOP 09 (nemohu si znovu odpustit poznámku, že jméno je poněkud pitomé) „je jen marketingový trik na voliče, které má jejich hlas přivést ještě před volbami nebo hned po nich do ODS“. To je hodně účelový a zlomyslný výklad a je těžké se ubránit dojmu, že důvod, proč to říká, je obava o hlasy, které by mohla nová strana zeleným přetáhnout. Zelené jistě volila i řada sympatizantů nebožek ODA a US-DEU, protože neměli na vybranou. ODS a lidovce volit nemohli a levici volit nechtěli. Zelení byli pro ně ovšem východisko z nouze. Tím by byl osud strany zpečetěn. Liška si taky vymyslil pro Bursíka zvláštní poctu: měl by být po Špidlově vzoru vystřelen do oblačných bruselských výšin. Bohužel, SZ v nynějším zbědovaném stavu nemá k dispozici spolehlivý nosič, který by tam expředsedu dopravil.

Čelní čeští politici (včetně komunistů) a exprezident Havel podepsali dohodu o společném boji proti extremismu a rasismu. Inicioval ji ministr Kocáb. Zavázali se nezneužívat těchto témat k předvolebnímu boji (to chci vidět, Paroubek bude zneužívat všechno, co mu přijde pod ruku) a vyzvali státní správu k účinnému „používání všech dostupných právních nástrojů k překonání podobných nálad“. Jak se dají nálady překonávat právními nástroji? Trošku zjednodušený příklad: když nebudeš náležitě veselý, dostaneš přes držku. To tu už bylo. Ve skutečnosti ta „nálady“ se dají překonávat jen účinnou, pozitivní praktickou politikou, a v té souvislosti je třeba říci, co konkrétně se má dělat. Na tom by se ale taková síla potentátů asi už neshodla. Klaus ústy svého mluvčího označil iniciativu za prázdné gesto, alibismus, formalitu, výstřel do tmy. Má pravdu do slova a do písmene.

Zároveň policie ČR rozehrála spektakulární akci, během níž mj. zadržela deset extremistů, zjevně většinou členů „radikálních“ hudebních skupin a sympatizantů Dělnické strany. Jsou podezřelí z propagace a podpory hnutí směřujícího k potlačování práv a svobod člověka. Chápu, že vyvádění těch lidí je pobuřující, jenže zrovna třeba potíž s Dělnickou stranou je, že se chytila problému, s nímž si česká politická reprezentace neví rady, a tak vydává jalové všeobsáhlé deklarace. A kromě toho, akce tohoto typu ve mně vzbuzují jisté obavy. Nikoli obsahem, ale formou. Svážení do Bartolomějské znám z vlastní zkušenosti. Jistě, teď jde o lidi, s nimiž ani náhodou nemohu souhlasit a kteří se svými názory nemají v civilizované společnosti co pohledávat. Ale nezmění, tj. nerozšíří se například účelově, až se Paroubek ujme moci, pojetí toho, kdo je a kdo není extremista? Dnešní Paroubkův článek v Právu v tom směru leccos napovídá. A pak se mnozí hlasatelé ušlechtilých myšlenek budou možná divit, co to vlastně rozjeli, protože do Bartolomějské budou už zase vozit je. A zdůrazňuji, samozřejmě to nebude žádný „návrat komunismu“. Jenom návrat k prastarým, osvědčeným metodám.

V průběhu voleb do Evropského parlamentu projevila známky života řada trpasličích stran. Většinou pravicových, pár zelených. Levice je jako obvykle integrována, pravice se jako obvykle integrovat teprve bude. Jiří Hanák se v Právu oprávněně domnívá, že bude sranda, mně, protože se na věc dívám z jiné perspektivy, zároveň běhá mráz po zádech. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Poté, co zúčtoval s Darwinem, vrhl se demystifikátor moderních dějin lidstva a Klausova pravá ruka (podle dnešní MfD má Klaus ještě jednu pravou ruku, nevím, koho mají na mysli, ale je to tak správně, tak výrazně pravicový politik jako náš prezident musí mít obě ruce pravé) Petr Hájek na další historické lži: Bin Ládin neexistuje, je to jen mediální fikce. Existuje „reálná možnost“, že teroristické útoky na newyorská „dvojčata“ zorganizovaly tajné služby v USA. Václav Havel je radikální neomarxista, kdežto Topolánek, ta bestie, není ani napravo, ani nalevo, je „nic“ (to jej činí podobným bin Ládinovi). Sedmnáctý listopad 1989 byl „vcelku bezvýznamný incident“ (jak pro koho, pan Hájek by si mohl celkem dobře notovat s panem Paroubkem, který se kdysi chlubil, jak si ten den večer dával s přáteli kdesi v restauraci do trumpety). Žijeme prý v nesvobodném a zmanipulovaném světě ovládaném podplacenými novináři. Je to děsné, ale asi si to budu muset přečíst. Pan prezident, tradičně nejvyšší duchovní autorita v českém národě (něco jako pravicová verze dalajlámy) prohlásil, že kniha nutí každého k zamyšlení. Upřímně řečeno, i těch pár citátů, co mám k dispozici, taky k domýšlení. Je zjevné, že toto odhalování minulosti (jak to opravdu bylo, nemůžu se zbavit dojmu, že se pan Hájek inspiroval závěrem Jirotkova Saturnina, kde je oznámeno založení agentury která mj. demaskuje Alexandra Dumase staršího zjištěním, že tři mušketýři nebyli čtyři, ale dva) nutně povede nakonec ke zjištění, a že i Ježíš je mediální výtvor světového levicového spiknutí (bolševici přišli s tímtéž, jen to sváděli na reakci), a hlavně že žádný holocaust nebyl, protože se v Osvětimi nenašly roury pro přívod plynu. To druhé by bylo dobré, protože pak by pana Hájka možná zavřeli - jistě nikoli do vězení, kam zjevně nepatří, nýbrž do blázince.

Poslanecká sněmovna schválila protikuřácký zákon. Zákon ukládá provozovatelům restaurací povinnost označit podnik tak, aby bylo zjevné, zda jde o restauraci kuřáckou nebo nekuřáckou. Škoda že zákon zároveň nevyšel vstříc abstinentům v tom, že by stanovil povinnost uvést, zda jde o restauraci alkoholickou nebo nealkoholickou.

Čtvrtek 11. června: Po Martinu Bursíkovi projevila zaječí úmysly, pokud jde o Stranu zelených, i Kateřina Jacques. Nakonec se rozhodla, že zůstane místopředsedkyní, protože kdyby odešli dva čelní funkcionáři, byla by to pro stranu příliš velká rána (to je sice pravda, ale vzhledem k nynějšímu stavu SZ už na nějaké té ráně nezáleží). Nebude však za stranu kandidovat ve volbách a zjevně do budoucna s nějakým větším angažmá už nepočítá.

Vynořil se pozoruhodný český pseudopolitický problém. Ministr Pecina práskl vedení ČSSD, že v jakési místnosti sousedící s kanceláří bývalého ministra Langra objevil na zdi portrét zakladatele Čeky Dzeržinského. Z toho, co se v novinách píše, šlo o něco jako sklad. Věci se chytil dr. Rath, vysvětlil veřejnosti i Langerovi, kdo Dzeržinský byl, a žádá, aby Langer a) opustil politiku, b) odešel z veřejného života (co je odchod z veřejného života? Napadá mne jedině to, když někdo odejde do kláštera nebo když ho zavřou) a omluvil se. To je stereotypní paroubkovský požadavek. Možná, že by si ČSSD mohla předtisknout do příští volební kampaně plakáty, na nichž by byly tyto tři požadavky (Odejděte z politiky! Odejděte z veřejného života! Omluvte se!) a volné místo pro portrét, kde by se vystřídali všichni jejich oponenti. Od dr. Ratha, který kdysi (ovšemže z hlouposti) pronesl cosi, co se dalo vykládat jako chvála Hitlera, tohle obvinění opravdu sedí. Ivan Langer se brání tím, že obraz na něho ve skladu vypadl ze skříně (v tom jistě nelže) a že tam byl od Grossových nebo Bublanových dob (to je, řekl bych, účelově nepřesné, byl tam nepochybně ještě z doby před listopadem 1989). pokud Langer nechal portrét ve skladu pověsit, udělal to nepochybně z recese, a dělat kvůli tomu kravál je směšné a politicky po všech stránkách neproduktivní. Měli by se hádat o menší blbiny.

Miroslav Kalousek ohlásil vznik nové strany, složení přípravného výboru i to, že volebním lídrem bude Karel Schwarzenberg. Stalo se tak na tiskové konferenci, které se zúčastnili oba protagonisté nové strany a další čelní představitelé projektu. Kalousek odmítl vyjednávat o „integraci“ se Stranou svobodných občanů, a to je nadějné už proto, protože jakákoli integrace s trpaslíky vede do pekla. Spolupráce s hnutím Starostové a nezávislí je formulována opatrně jako strategické partnerství, nová strana bude mít v každém případě samostatnou kandidátku. K tomu, co je o programové orientaci TOP 09 známo, se vrátíme zvláštním komentářem. Strana zelených se ke Kalouskovu konceptu staví krajně odmítavě, a jak by ne: Kalousek jí bere definitivně půdu pod nohama, protože jí odloudí ty voliče, které v minulých volbách získala nad „patočkovský“ základ a které jí otevřely cestu do parlamentu. Strana zelených byla, pokud jde o politickou stabilitu, dost nešťastný projekt. V poslední době se hovoří o tom, že česká politika potřebuje nové ideje a nové tváře. To není pravda, nové tváře v nejvyšším patře politiky jsou obrovské riziko, případ Čunek mluví za všechno, potřebujeme tváře, které se jakž takž osvědčily, a aspoň nějaké ideje (největší problém Topolánklovy ODS je, že vzbuzuje podezření, jako by neměla vůbec žádné). O nové straně se vyjádřila kriticky expředsedkyně US Hana Marvanová: „Ti lidé (potenciální středoví voliči, bd) chtějí něco jiného, novou podobu politiky (nesmysl, všechny pokusy o něco jiného, nového, od Havla až po US, skončily krachem, bd). Jestli jim tohle může pan Kalousek, jeden z největších politických pragmatiků, nabídnout, si nejsem jistá.“ Věrohodnost charakteristiky pana Kalouska je relativizována tím, že ji pronesl jeden z největších politických chaotů české polistopadové politické scény.

Podle posledního průzkumu agentury Median vede v preferencích pro volby do PS ČSSD s 36% nad ODS s 28%. Tato zpráva proběhla včera internetovými servery, dnes se objevila v papírových. Je třeba jen dodat, že průzkum byl pořizován v květnu, přičemž na konci května se dost radikálně proměnily preference pro volby do Evropského parlamentu a pak přišly volby, které ODS výrazně vyhrála. Květnový výsledek agentury Median je překonaný, a jediným důsledkem jeho zveřejnění, pokud je tak děje bez patřičného komentáře, bude, že ovlivní další průzkumy, které budou pořizovány už po volbách do EP.

Petr Pithart zveřejnil v příloze Práva Salon úryvek ze svého spisu Devětaosmdesátý (jsou to jakési jeho politické paměti z té doby). To, co se tam píše, by stálo za samostatný komentář, doufám, že se k tomu ještě dostanu.

Noviny jsou plné zpráv o tom, že někteří členové delegace evropských politiků do pásma Gazy, kterou vedl předseda PS Vlček, jednala s teroristy z Hamasu. Zejména se mluví o místopředsedkyni Evropského parlamentu Morgantiniové. Jedině v LN uvedli, že ta paní byla do EP zvolena za extremistickou italskou komunistickou stranu. Vlčkovi ovšem na setkání s Hamasem dezertovali i dva poslanci, exministr Kavan a exposlanec Laštůvka. Má smůlu.

Taktéž v LN uvádějí, že za spektakulárním zásahem, proti extremistům (jeho důsledkem bylo, že se zase pořádně zviditelnili) je nový Pecinův náměstek Komorous. Hodlá policie ČR dělat extremistům předvolební kampaň zdarma, nebo je to jen rozcvička na to, co přijde po volbách, za Paroubka?

Pátek 12. června: Karel Schwarzenberg prý prohlásil v souvislosti se vznikem TOP 09: „Očividně volič očekává něco nového, něco, co by se vymanilo z toho způsobu politiky, jak byla provozována během posledních let. Smysl TOP 09 je nabídnout alternativu.“ To je jednak ambiciózní, a jednak fráze. Většině voličů by stačilo, dělat starou politiku slušně, a ti, co by byli ochotni novou stranu volit, nechtějí nejspíš alternativu k minulosti jako k celku, ale jen ke stávajícím politickým stranám. Např. problém Topolánkovy vlády nebyly její špatné záměry, ale to, že si vzhledem ke své slabosti své dobré záměry nemohla dovolit, a tak místo toho realizovala jiné, často podstatně méně dobré. Podle průzkumu STEM 40% lidí nevylučuje, že by novou stranu mohli volit. Jak by ne, když se o ní zatím skoro nic neví a každý si do ní promítá své vlastní naděje. Z toho hlediska je pro TOP 09 dobré, že volby budou poměrně brzy, nestačí ještě své potenciální voliče zklamat, zvlášť když nebude mít své lidi ve vládě (na rozdíl Unie svobody, která v přechodné vládě Tošovského zastoupení měla a do volební kampaně pak vstupovala de facto jako vládní strana). Na druhé straně by vůbec nebylo dobré, kdyby na sebe strhla skoro poloviční podporu strana, která se sice v krátkém předvolebním období nestačila rozpadnout, ale je slušná naděje že si to bohatě vynahradí po volbách. Pak bychom na dlouhodobé skomírání Topolánkovy vlády možná vzpomínali jako na idylu. Miroslav Kalousek zase prohlašuje, že jeho strana se liší od ostatních absolutní absencí populismu. Strana s absolutní absencí populismu musí být něco naprosto nesnesitelného, hrůzný útvar ctnostných Fridolínů, kteří nebudou schopni volit ani sebe samy. Snad není třeba tak strašně a legračně přehánět. Schwarzenberg tvrdí, že si s Kalouskem nebudou konkurovat, protože Kalousek rozumí financím, on se soustřeďuje na zahraniční záležitosti. Tohle rozdělení vypadá na první pohled rozumně. Velmi pozitivní je, že ani jeden z protagonistů není filosof (pro filosofy je u nás vyhrazen prezidentský stolec). To je základní předpoklad k tomu, aby mohli dělat rozumnou politickou práci.

Hradní kruhy zjevně vznik nové strany nevítají (soudím aspoň podle toho, že Z. Kaiserová píše v MfD v souvislosti s ní opovržlivě o „několika odpadlících od KDU-ČSL“). Jak by ne, vznikne jakási politická tlačenice a pro „euroskeptiky“ bude obtížnější shánět hlasy. Dojde k nějaké proměně europskeptického tábora? Řekl bych, že Klausovi teď nezbývá než vsadit na Bobo. Podle výsledků Bobošíkové se dá soudit, že pokud by se euroskeptici sjednotili kolem ní, mají jakousi šanci překonat na podzim pětiprocentní hranici. To by rozvržení sil na politické scéně ještě zkomplikovalo, přes rozdílný postoj k EU by se dokázali velmi snadno domluvit s Paroubkem.

Příznivcem TOP 09 není kupodivu ani Jiří Paroubek. Myslí si, že „pan Schwarzenberg má zakrývat jméno pana Kalouska, jednoho z architektů protilidových reforem“. Je hezké, jak pohotově přebírá předseda ČSSD gottwaldovskou dikci. Úřadující šéf SZ Liška se zase domnívá, že zakládat politickou stranu seshora jde pouze v dobách revoluce. Řekl bych, že zakládat politickou stranu zezdola naopak nejde nikdy.

Litvínovská organizace Strany zelených prohlásila, že ministr Kocáb prohrál SZ volby. To je možná přehnané, ale kdyby byli řekli, že k tomu mocně přispěl, měli by pravdu. Lidi nejsou zvědaví na salonní exhibicionisty, zažili jich tady už dost. Jeden z destruktorů strany, Martin Čáslavka, píše dnes v Právu, že všichni dosud znesváření by měli zasednout ke společnému stolu a považovat různorodost za svou přednost. Jednota se pak prý dostaví sama. Zdá se, že se na naší politické scéně rozjíždí nový proces, dosud nevídaný, totiž integrace malých zelených stran. Bude zajímavé sledovat, platí-li pro ni tytéž principy jako pro integraci malých pravicových stran (jde, připomínám, o dva tzv. Doležalovy zákony: za prvé, výsledkem integrace dvou malých pravicových stran je ještě menší pravicová strana, a za druhé, výsledkem integrace dvou malých pravicových stran jsou tři malé pravicové strany).

David Černý na sebe opět strhl pozornost: instaloval na náměstí Kinských torzo růžového tanku, přesněji řečeno jeho záď, která se noří do země. Protože to neměl povolené, radnice Prahy 5 ho donutila objekt odstranit. Se zákrokem radnice souhlasím, dílo je totálně nedomyšlené. Správně to měla být příď tanku a kus laufu, aby bylo jasné, že tank se nehrouží do země, ale naopak prokousává na povrch. Což tak nějak odpovídá situaci.

V LN zveřejnili pozoruhodný článek, v němž se k úsilí prezidenta Obamy vyslovuje člověk nad jiné povolaný totiž paní Ayaan Hirsí Alí (už jsme o ní v Událostech psali). Píše mimo jiné: „Představila jsem si ho (Obamu, bd), jak králi, šejkovi a ajatolláhovi podává po jedné elektronické knize s vášnivou argumentací Abrahama Lincolna proti otroctví a nerovnosti. Obama připomenul muslimskému světu, že „černí v Americe trpěli pod bičem jako otroci a zažívali ponížení segregace. Ovšem úplná a rovná práva nezískali násilím. Získali je mírovým a rozhodným trváním na ideálech, které spočívají v základech Ameriky.“

Nikde na světě nebují bigotnost tak jako v muslimských státech. Mezi americkými a islámskými zásadami není většího rozdílu, než pokud jde o jejich základní ideály. Právě kvůli základním ideálům islámu Al Kajda a jiní muslimští puritáni trvají na zavedení práva šaría, džihádu a věčného podřízení žen. Právě kvůli základním ideálům Ameriky černí mužové a ženy bojovali za rovná práva a získali je a gayové a noví přistěhovalci za ně bojují nadále. Přeji si, aby prezident byl tak upřímný, aby tohle řekl. Možná to má ale schováno pro pozdější fázi námluv. Dokud tady bude šaría… Přála bych si uspořádat čtecí summit, kde bychom si skutečně „otevřeně navzájem řekli věci, které máme na srdci a které se příliš často říkají jen za zavřenými dveřmi“. Příliš mnoho z nás, kteří jsme se narodili do islámu, totiž za otevřené vyslovení těchto věcí může skončit v kriminále nebo na hřbitově.“

Sobota 14. června: Průzkum STEM, o němž jsem psal včera, ve skutečnosti vypadá tak, že novou Kalouskovu a Schwarzenbergovu stranu by „určitě“ volily 3% lidí, „spíše“ 9% a „možná“ 27%. Co to znamená „možná“? Seriozní by bylo říci, že bvy ji volilo 12% (určitě + spíše) a zdůraznit, že je to ve chvíli, kdy ti, co se rozhodují, ještě ani náhodou nemají dostatečné informace.

Jiří Paroubek se rozčiluje nad tím, že herečka Brožová vzdala kandidaturu do Poslanecké sněmovny za ČSSD. Prý „tlak, který média vyvíjejí“ mu připadal „neslýchaný, ba až hysterický“. Jak vidno, média bude nutné po Paroubkově volebním vítězství zrušit, stejně jako všechny zákony přijaté „protilidovou“ vládou Mirka Topolánka. (Topolánek zjevně kandiduje pro „Paroubkovu republiku“ na onu figuru, na níž si v Orwellově „84“ loajální občané vybíjejí každý dne svých deset minut nenávisti. Dokud to však ještě jde, je třeba připomenout, že „tlak“ vyvíjeli hlavně Parobkovi severočeští soupřátelé, kterým se nelíbilo, že jim chce do čela kandidátky vnutit naparáděnou barbínu, které se stranou ani s politikou do té doby neměla nic společného. Mně by se to taky nelíbilo. „Naši populární umělci jsou většinou pravičáci nebo si na ně hrají“, prohlásil při té příležitosti poslanec Jandák. Promluvil člověk povolaným, prodělal si takové pravičáctví sám a překonal ho teprve ve chvíli, když zjistil, že v ČSSD je k dispozici poslanecké křeslo, které mu sedne, řečeno jeho slovy (použitými ovšem v jiné slovislosti), jako hrnec na prdel (nebo prdel na hrnec, už nevím).

Vedení ČSSD schválilo vznik „křesťansko-sociální platformy“ ve straně. Zbývá ještě založit liberálně sociální platformu, a konzervativně sociální platformu a ekologicky–sociální platformu (zakládat komunisticko-sociální platformu v ČSSD by bylo nadbytečné) a všechny ostatní strany bude možné zrušit.

MfD přinesla rozsáhlý rozhovor s novopečeným europoslancem Evženem Tošenovským. Rozhovor je pozoruhodný tím, že se tam Tošenovský předvedl jako muž bez vlastností: je pro Klause a zastává se Topolánka, je pro schválení Lisabonské smlouvy, ale zároveň by se mělo dále jednat, aby vznikla „nová a jednoduchá smlouva“. Jeho řeč je „ano ano“ a zároveň „ne ne“. Ideální český europoslanec. Shodne se s každým a zároveň s nikým.

Daniel Kaiser položil v rozhovoru z dnešních LN Martinu Bursíkovi mj. otázku: „Nebyla potíž spíš v tom, že když v tak malé skupině, jakou byl poslanecký klub zelených, si předseda z přítomných žen vybere jednu a začne s ní žít, že to v mezilidských vztazích nadělá rotyku?“ Co je mu do toho? Jak ví, že si Bursík vybíral zrovna mezi ženami v klubu a vybral si paní Jacques (naznačuje se tím, že klub byl vlastně takový Bursíkův harém). Pokládat takové otázky je nevychované hulvátství, v němž ostatně pan Kaiser vyniká (viz např. otázka exprezidentu Havlovi, zda je opravdu takový chcípák (byla zformulována poněkud, přesněji řečeno krapet slušněji).

Ministr Pecina poskytl rozhovor Hospodářským novinám. Po paroubkovsku, jaksi napůl se v něm kál za to, že označil vajíčkové útoky za „nacistické“: Podruhé bych to slovo nepoužil. Házení vajíček na politiky je nechutné, ale ne nacistické a ani nebezpečné. A je to maximálně přestupek. Samozřejmě mě ten výrok mrzí… protože to teď všichni zneužívají proti mně.“ Pozoruhodná je technika poloomluvy: podruhé bych to nepoužil (ale poprvé to zřejmě bylo v pořádku?), to je model, podle něhož se u nás na oficiální scéně „řeší“ „odsun“ sudetských Němců: dnes bychom to už nedělali, ale tenkrát to bylo ok. A mrzí ho to ne proto, že to bylo nevěcné a přehnané, ale žer to proti němu zneužívají. Jinak je pan Pecina trochu nebezpečný člověk, před rokem 1989 pro něho prý byli Rusové v ČSSR „něco vzdáleného kdesi v kasárnách“.

Prezident Klaus včera zaujal jednak předmluvou ke knize, vydané u příležitosti sedmdesátých narozenin Karla Gotta (k té se vrátíme zvláštní poznámkou) a jednak svým vystoupením na pietní vzpomínce v Lidicích. Tam prohlásil ve slavnostním projevu mimo jiné: „Lidická tragédie v myslích a v srdcích tehdejších generací našeho národa ukončila ochotu uvažovat po skončení „ To je pozoruhodná formulace: vyplývá z ní, jako by to, že české země byly předtím obydleny zčásti českým, zčásti německým obyvatelstvem, byla projevem dobré vůle Čechů, což je samozřejmě nesmysl. A za druhé, spektakulární vyhlazení jedné obce z mapy a vyvraždění převážné většiny jejích obyvatel je jistě odporné zvěrstvo, ale nijak z něho neplyne, že by následně muselo být skoro tři a čtvrt milionu lidí okradeno o veškerý majetek, vyhnáno ze svých domovů, a dnes nespočitatelné množství (prameny uvádějí mezi necelých deseti a dveěstěpadesáti tisíci, podle toho, která strana sporu je podává) zavražděno, zvlášť když ti lidé nenesli za vyhlazení Lidic žádnou bezprostřední a kriminálně postižitelnou odpovědnost. Už mimo projev se pan Klaus vyjádřil k aktivitám neonacistů. „Já říkám pořád, že bych byl dalekon tvrdší, než si troufají být někteří naši starostové, primátoři nebo ministři… Myslím, že to je velmi často strach těch politiků a starostů, aby si nenadělali nějaké další nepřátele, že to nedělají. Takže já pro to moc velkou omluvu nemám.“ Je pozoruhodné, že pietního aktu v Lidicích se zúčastnili taky extremisté, s prápory někdejšího SSSR, zakázaného Svazu komunistické mládeže a s portréty známého latinskooamerického bandity Che Guevary. To nějak nikomu, ani panu prezidentovi nevadilo. Nemohu se vyhnout podezření, že celý ten naorganizovaný kravál kolem (některých) extremistů (stejně jako dlouhodobé využívání každého výročí konce druhé světové války k „utužování národní kázně“) mají vytvořit hysterickou atmosféru, v níž postupně vezmou za své základní občanské svobody: svoboda sdružovací, shromažďovací a svoboda projevu. Člověk se musí zuby nehty bránit podezření, že na tom jsou Klaus, Paroubek a komunisté domluveni.

Pondělí 15. června: Strana zelených uspořádala „setkání členů“, jako místo si zvolila brněnské nádraží (nikoli nástupiště či čekárnu, ale sál v budově). Frakce „Demokratická výzva“, kterou vytvořili hlavní Bursíkovi oponenti jako jakousi svou pátou kolonu uvnitř SZ, teď požaduje návrat vyloučených do strany, úřadujícím předseda Liška se tomu zatím brání. Všechny takové aktivity nemohou změnit nic na tom, že se Stranou Zelených je na parlamentní úrovni konec. A zda bude existovat na mimoparlamentní úrovni s Kuchtovou, Zubovou a Jakubkovou či bez nich, je úplně jedno.

V Lidicích proběhl obvyklý pompézní vzpomínkový akt k výročí vyhlazení obce nacisty. Tématu se týká náš komentář.

Jiřímu Paroubkovi se nepovedlo nainstalovat do místopředsednické funkce v ČSSD Alenu Borůvkovou. Zabránil mu v tom Ústřední výkonný výbor strany, zdá se, že z pozadí všechno dirigoval Paroubkův oponent Foldyna. Nechtěl bych být ve straně, kde je předsedou Paroubek a jeho alternativou Foldyna. Je to už druhá Paroubkova porážka, Foldyna se už předtím angažoval v odporu ústeckých sociálních demokratů proti herečce Kateřině Brožové, která se měla jako magnet na voličské hlasy octnout na čele krajské kandidátky do PS. Osudy obou dam vybízejí k obecnější úvaze o úloze blondýnek v politice. Tématem se zabývá naše dnešní glosa.

Podle průzkumu agentury Median pro Lidové noviny je nová strana TOP 09 sympatická či hodná podpory pro skoro 40 % lidí, nesympatická rovněž pro skoro 40%, přes 20% neví či nemá názor. Z toho je obtížné něco vyvodit, levá polovina politického spektra stranu odmítá, pravá je pro. Podporovalo by ji ovšem jen 10% z těch 40% sympatizantů, a tady je třeba dodat – kdoví jestli, do voleb je ještě daleko a strana se zatím „zhmotnila“ jen minimálně. Pozoruhodné je (a to, řekl bych, má největší vypovídací hodnotu z celého průzkumu), že pro 60% lidí není na straně nic přitažlivého a zároveň skoro 46% lidí neodpuzuje. Pokud by se strana vyprofilovala tak, že sice nikoho neodpuzuje, ale nikoho taky nepřitahuje, bude mít možná z českých politických stran v průměru nejlepší bilanci, ale bohužel ji nebude nikdo volit.

Jiří Paroubek žádá premiéra Fischera o odvolání hned dvou ministryň, nanominovaných ODS. Ministryně zdravotnictví Juráskové za sloučení dvou zdravotních pojišťoven, a ministryně spravedlnosti Kovářové za to, že jmenovala zpátky do funkce ústeckého krajského státního zástupce Křivance, kterého její předchůdce Pospíšil odvolal v rámci dozvuků Čunkovy aféry. Paroubek vycítil (nebo mu poradili), že by bylo záhodno, aby se pro účely voleb od vlády co nejvíc distancoval a dostal ČSSD aspoň „opticky“ zpátky do opozice. Rozhodne se nakonec vyjádřit Fischerově vládě nedůvěru?

Úterý 16. června: Už včera jsem psal o tom, že Paroubek hodlá intervenovat u premiéra Fischera kvůli rozhodnutí ministryně spravedlnosti, která vrátila do funkce krajského státního zástupce v Ústí Jiřího Křivance. Křivance odvolal ministr Pospíšil poté, co Křivatec sesadil svého podřízeného, vedoucího krajského zastupitelství v Liberci Bašného. Bašný veřejně kritizoval postup státních zastupitelství ve věci Čunek. Ať už je je Paroubek jaký je, tohle si nemůže nechat líbit: každý jen průměrně inteligentní člověk by si spočítal, že rverdikt paní ministryně bude pro ČSSD casus beli. Navíc Pospíšilovo rozhodnutí, které paní Kovářová revidovala, bylo nepochybně správné. A kromě toho: aby se mohla taková rozhodnutí dělat, je třeba počkat na výsledek podzimních voleb (a musím říci, že pokud by se pak dělala, nenaplnilo by mne to nějakým zvláštním nadšením.

Vypadá to, že po Bursíkově odchodu si Liška s Kuchtovou padnou do náruče. Pokud se pan Liška domnívá, že tím něco zachrání a že někdo v ČR je zvědavý na paní Kuchtovou, zažije v říjnu trpké zklamání. A to, jak se ona, paní Zubová a Jakubková zachovaly ve svém boji s vládní koalicí, je mírně řečeno problematické, silně řečeno podlé, a české voliče není radno považovat za takové hlupáky, že by to neviděli a necítili.

Volební kampaň už probíhá plnou silou i na stránkách MfD. Tak např. Bohumil Pečinka tam píše: „Mirek Topolánek se od svého zvolení předsedou ODS v roce 2002 netají názorem, že vidí budoucnost hlavní pravicové strany v nějaké formě integrace s částí KDU-ČSL. Na konci má být předefinovaná ODS, která by měla na mezinárodní scéně méně anglosasko-protestantskou a více německo katolickou orientaci. A to nejen v Evropském parlamentu, ale i na úrovni spolupráce celoevropských stran.“ Takže, přeloženo do přímnější řeči: pozor na toho hajzla, chce opustit dosavadní Klausovu a Zahradilovu orientaci ODS, prosycenou hlubokou anglosaskou protestantskou zbožností, a zaplést stranu se skopčáky a s papeženci.

Mezi ministrem Kocábem a předsedou KSČM Filipem se rozhořel urputný zápas o to, kdo je iniciátorem dohody českých papalášů o zvýšené neustálém zostřování boje proti extremismu. Úpornost sporu je o to intenzivnější, že jde v podstatě o prd, slušněji řečeno o obrovské hlučné plácnutí do vody. Opakuji, v této věci má prezident Klaus úplně pravdu.

Extremisté jsou opravdu nebezpeční, ale ne u nás, nýbrž například v Maďarsku. Strana Jobbik tam zaznamenala velmi slušný volební výsledek. Tématu se týká naše dnešní glosa.

A nemohu si odpustit komentovat jednu věc, která s politikou souvisí jen volně: z rozhodnutí Evropské unie se u nás postupně přestanou prodávat normální žárovky a přejde se na energeticky úspornější zářivky. Jenže: zářivky se pomalu rozsvěcejí, častým zapínáním a vypínáním se ničí, nemají být umístěny ve skleněných koulích a často se tam ani nevejdou. Technicky nejsou zjevně ve všem všudy zralé na to, aby obyčejné žárovky úplně nahradily. Takže se mejspíš za rok dva bude se žárovkami šmelit jako s whisky za prohibice v USA. Který idiot si to vymyslel!

Středa 17. června: V Právu uveřejnili průzkum agentury Factum Invenio ohledně strany TOP 09. 43,8% lidí se podle něho domnívá, že strana může mít úspěch u voličů, kdežto 47,9% si myslí, že ne. Z toho lze uzavřít tak nanejvýše, že lidé jsou k šancím strany spíš skeptičtí, což není výpověď o tom, jakou má strana šanci, nýbrž co si lidé myslí. Vypadá to, že jsou sípše skeptičtí. K tomu, aby se strana dostala do Poslanecké sněmovny, což by byl velký úspěch, však stačí 5% voličů.

Duo Pecina – Komorous údajně rozjíždí personální změny v policii ČR. To je perspektivní, hned po volbách v říjnu by inovovaná policie mohla začít úřadovat. Nejasno je kolem odchodu náměstka policejního prezidenta Houby. Podle policejního prezidenta Houba sám požádal o odchod ze služebního poměru, policejní prezident mu to nejprve rozmluvil, pak si to rozmyslel a vyhověl mu. To si snad mohli na vnitru vymyslet lépe. Jasno má jen ministr Pecina: Houba odchází kvůli prachům. To se tak podobá pomluvě, že mu to nebude nikdo věřit, i kdyby to náhodou byla pravda.

Komunisté považují za taktické se tak nějak distancovat od vyvádění rudých extremistů při pietním aktu v Lidicích. Předsedkyně kladenské organizace KSČM Vlčková např. prohlásila: „tyto radikální skupiny příliš nepodporujeme“. Což znamená: nikoli příliš, jenom tak akorát.

Pražská městská ráda ukončila, údajně kvůli ekonomické krizi, kandidaturu na pořádání Olympijských her. Přece jen je ta krize k něčemu dobrá, byl to nestvůrně megalomanský plán, jehož rozměry se dají uhadovat už z toho, že pouhé dva roky chtění (možná že ten časový údaj není úplně přesný, ale na přesnosti tu až tak nezáleží) stály magistrát skoro sedmdesát milionů Kč. Po podzimním úspěchu na kongresu ODS další triumf primátora Béma.

Předseda KDU-ČSL Svoboda bude zjevně volebním lídrem stranické kandidátky v Praze. Nevím, nakolik to lidovci dobře uvážili, jejich strana má v Praze tradičně dost slabou pozici, a i kdyby TOP 09 celorepublikově do PS neprošla, v Praze Schwarzenberg Svobodu hravě převálcuje, což rozhodně nevylepší Svobodovu pozici.

Tomáš Zahradníček si v MfD naříká, že od listopadu 1989 prochází všechno, co je v rukou státu, zdravotnictví, školství, policie, armáda, soudy, sociální a daňový systém, všechny státní úřady a vládní agentury, stálou reformou. Jistě, to je základní problém tzv. demokracie. Ale nechť si pan Zahradníček nezoufá. Pokud nám po říjnových volbách bude vládnout trio Paroubek – Rath – Klaus, radikálně se to změní. Proběhne už jen jedna pořádná reforma a pak bude zase na nějakou dobu utrum.

Miroslav Kalousek promluvil v rozhovoru pro MfD mimo jiné na téma nové tváře:“To je zavedené klišé. Samozřejmě, že nějaká průběžná obměna být musí. Ale chtít ve vrcholné politice někoho, kdo tam nikdy nebyl, a tvrdit, že je to daleko lepší než tam mít zkušeného politika, je nesmyl. Asi tak stejný jako jít na operaci žlučníku a chtít být operován novými tvářemi, co nikdy nedržely skalpel v ruce. Já nevím, proč zrovna v politice se lidé domnívají, že noví politici jsou ti nejlepší.“ To je naprosto přesné, a jako dokreslení by bylo možné uvést jeden příklad nové tváře z poslední doby: Jiří Čunek. Jakýsi čtenář na idnes položil Kalouskovi tuto otázku, kterou papír snese (většina otázek kladených na internetových serverech politikům jsou té povahy, že je papír nesnese): „Domníváte se, že nepůsobí tragikomicky, když chcete dávat novou tvář pravicově-konzervativní politice jako člověk, který se po listopadu 1989 neživil nikdy jinak než ze státních peněz?“ Když jsem ji četl, hluboce jsem se zastyděl: po roce 1989 jsem byl nejprve dva roky poslancem FS ČSFR, pak jeden rok poradcem premiéra, pak jsem deset let učil na FSV UK a od té doby jsem důchodcem. Když započteme dobu předlistopadovou, tenkrát bylo státní všechno. Takže jsem se taky nikdy neživil jinak než ze státních peněz. Jsem na tom stejně jako pan Kalousek. Jenom, kdyby někdo měl drzost mi to vyčítat, můžu ho na rozdíl od pana Kalouska poslat někam.

Páté místo pražské kandidátky ČSSD obsadí Petr Ibl, který za totáče pracoval jako dozorce ve věznici. Myslím, že pražští sociální demokraté měli šťastnou ruku: pokud bude pan Ibl zvolen, může pak s panem Vondruškou vytvořit profesní frakci napříč politickým spektrem.

Dnes proběhl na Hradě protiklausovský happenig za účasti Michala Viewegha, prof. Halíka, M. C. Putny a dalších „aktivistů“. Když někdo chce proti někomu demonstrovat a nemá na to dost lidí, uspořádá happening. Happening je v politice něco jako v astronomii hnědý trpaslík, těleso, které není dost mohutné na to, aby se v jeho nitru spustily termonukleární reakce. To, co se odehrálo dnes na Hradě, byla civilizovaná forma happeningu (na té necivilizované vystrkují např. „aktivisté“ na své okolí holé zadnice). Chápu nespokojenost těch lidí s Klausem, ale takovéhle protesty mají malou cenu, Klausovi příznivci uspořádali zároveň antihappening a sešlo se jich tam víc. Vzhledem k povaze protiklausovského meetingu pojali ten svůj jako antihavlovský, a nedá se říci, že by pro to neměli jakousi oporu v povaze a účastnících toho prvního. Přitom spor Havel – Klaus je naprosto neplodný, nesmyslný a z hlediska zkoušek, které na naši ubohou zemi čekají, zavádějící a zastaralý. Pokud účastníci opravdu chtějí Klause z Hradu vystrnadit, musely by ty happeningy mít tak říkajíc íránskou sílu, a navíc by měly revoluční povahu také ve špatném slova smyslu, protože ústavním způsobem nám od našeho nynějšího prezidenta může pomoci snad jen milosrdná smrt - samozřejmě přirozená, sešlostí věkem: buď jeho, nebo naše.

Čtvrtek 18. června: ČSSD vytáhla do volebního boje s heslem bijte bohatce. Hodlá zavést progresivní daň (u lidí s příjmem nad 100 000 měsíčně by činila 38%. podle odborníků by se získalo 5 miliard korun, nic moc) a zavést dědickou daň u „velkých majetků“ (přičemž „velký majetek“ je majetek nad deset milionů, to je hodnota rodinného domku ve slušnější pražské čtvrti). Zároveň ladí noty se Svobodovou KDU-ČSL (zatím jde o regulační poplatky ve zdravotnictví a slučování zdravotních pojišťoven). Bude zajímavé sledovat, zda se tyto vzájemné sympatie někdejších koaličních partnerů budou moci po volbách zhmotnit do takové koalice, která nebude závislá na komunistických hlasech. A jak se zachová Cyril Svoboda v případě, že koalice bude možná jen s tichou komunistickou podporou. Pan Svoboda je ve složité situaci: možnost, že by se po volbách podílel na koalici, jejíž součástí by byla TOP 09, je asi taková, jako že by Klaus byl šel v roce 1998 do koalice s KDU-ČSL a Unií svobody. Zřejmě proto je ochoten poněkud velkoryse přehlédnout rozdíl, jaký je mezi Vladimírem Špidlou z roku 2002 a Jiřím Paroubkem z roku 2009. Je to rozdíl, řekl bych, kvalitativní. Topolánek prý chce čelit Paloubkovsko-svobodovské ofenzívě mobilizací zhruba třiceti pravicových stran proti socialisticko-komunistickému nebezpečí. To je šílený nápad, je to něco jako zavrtat hlavu do mraveniště. K tématu mobilizace se vrátíme.

Ministryně Kovářová se prý stala obětí nečisté hry. Zatajili jí, že o uvolněné místo krajského zástupce v Ústí je ochotná se ucházet náměstkyně krajského státního zástupce Bradáčová, a proto jmenovala na to místo zpátky pana Křivatce, kterého z něho před časem odvolal bývalý ministr Pospíšil (o věci jsem tu psal, rozhodnutí paní ministryně rozpálilo předsedu Paroubka do běla, což byla předem vypočitatelná a nikoli nepochopitelná reakce). Zdá se, že teď i paní ministryně pochopí, jak úzce jsou vymezeny možnosti vlády, v níž zasedla. Navíc její vysvětlení není příliš věrohodné.

Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta Klause ve věci antidiskriminačnígho zákona. Stalo se tak díky tomu, že pro zákon tentokrát hlasovali hromadně i sociální demokraté. PS se rozhodovala pod mohutným tlakem Evropské unie, exministr Pospíšïl ho považuje za „vyvážený dokument“. Problém je v tom, že obžalovaný z diskriminace bude muset před soudem dokazovat svou nevinu, což bývá dosti obtížné, často přímo nemožné. V této problematice se zavádí presumpce viny a zadělává se na kvanta vleklých soudních sporů.

Jiří Paroubek zuřivě protestoval proti článku v Mladé frontě Dnes, podle něhož si spolu s dr. Rathem a rezignovavší kandidátkou na volebního lídra ČSSD v Ústeckém kraji Brožovou měli objednat na večer bezprostředně po odstoupení Brožové luxusní apartmá v pražském hotelu Kempinski. Přesedla ČSSD to považuje za útok nejen na sebe, ale i na svou těhotnou manželku –článek má podle něho naznačovat, že měl s herečkou ten večer „jiný než pracovní vztah“. O něčem podobném ovšem v článku není ani zmínky. Vedení MfD se prý Paroubkovi později za text omluvilo, takže od „právní cesty“ upustil – proč se mu omlouvali? Ustupovat paranoidním představám Jiřího Paroubka znamená vyklízet prostor, vyhrazený svobodě projevu.

Poslanec ODS Bartoš zažaloval ministerstvo vnitra za to, že byl neoprávněně veden jako důvěrník vojenské kontrarozvědky. Prý s ní nikdy nespolupracoval. Přitom „důvěrníci“ byli Ústavním soudem vyňati z lustračního zákona (nemuseli o své spolupráci s komunistickou tajnou službou vědět). Pozice pana Bartoše je tedy výhodná, a výhodná je dokonce i pozice těch, co jsou vedeni přímo jako agenti. Například pánové Vondruška nebo Ibl jsou na tom podstatně hůře: mohou jen obtížně tvrdit, že v base byli vlastně jako vězni a za bachaře je podloudně a bez jejich vědomí prohlásili jejich nadřízení.

Prezident Obama řekl, že rozdíl mezi oběma íránskými prezidentskými kandidáty není dvakrát moc velký, ať vyhraje ten či onen, zůstane íránský režim vůči USA „historicky nepřátelským“. Nejsem specialista na íránské poměry, jako laikovi se mi zdá, že nynější masové protesty v Íránu svědčí jednak o tom, že je v té zemi jakási vůle ke svobodě (může být jistě nejasná a v mnoha ohledech kritizovatelná) a že jsou tam taky minimálně jakási rezidua svobody nebo prostor pro svobodu, který by se neměl ani přeceňovat, ani přehlížet. Pragmaticky vzato, záchvěvy svobody jsou dobré pro USA a dobré pro Evropu. Americký prezident působí dojmem, jako by se chtěl z íránského problému vykroutit a zachovat si jakousi neutralitu. Může to být na první pohled politicky šikovné, nevím jen, je li to úplně korektní – ne snad politicky, ale lidsky. Lidskost snad taky trochu patří k politice.

Komunismus je v Rusku zjevně překonán! Země se úspěšně vrací ke svým staletým kořenům. Před časem, proběhla v novinách zpráva, jak připravovali Jekatěrinburg na schůzku nejvyšších představitelů úspěšných rozvojových zemí, z nichž by nynější ruské vedení rádo ukulo jakousi protiváhu proti velkému satanovi – USA – a jeho evropským přisluhovačům. Technika zkrášlení městského centra, kterou vedení města zvolilo, by mohla být zhodnocena tím, že by hlavní třída, která se nyní nepochybně jmenuje Leninova, byla nově pojmenována po knížeti Grigoriji Potěmkinovi. A nyní přišel další výrazný signál: na Rusi se obnovuje tradice soubojů. V jakémsi městečku u Moskvy se nepochybně za mlhavého rána v předměstském parku střetli kapitán a poručík místní policie. Šlo o souboj střelnými zbraněmi, důvodem byl, jak jinak, dáma. Poručík nepřežil, kapitán leží s těžkým zraněním v nemocnici. Vzhledem k devastujícímu výsledku je se obávat, že tentokrát nešlo o pistole, jak se v případě souboje sluší a patří, nýbrž o kalašnikovy. Tradici bude tedy třeba ještě nějakou dobu kultivovat, než se Rusko opět vrátí do dob Puškinových a Lermontových.

Včerejší protiklausovské demonstraci na Hradě prý narušoval autojeřáb, který tam podle toho, co říkala jeho posádka, přijel opravovat střechu. Demonstrant Vladimír Just prohlásil, že dělníci nic neopravovali a místo toho fotografovali demonstranty, a že úkolem autojeřábu bylo, aby hlukem narušoval demonstraci podobně, jako při Patočkově pohřbu rušil obřad řev plochodrážních motocyklů ze stadionu Na Markétě. Pan Just má myslím příliš vysoké mínění o pracovitosti českých stavebních údržbářů.

Karel Steigerweald se pozastavuje nad tím, že se včera na pražském Hradě protestovalo proti Havlovi a proti Klausovi, ne pro Havla a pro Klause. Na tom jistě něco je, je však třeba se ptát, proč se nedemonstrovalo za něco kloudnějšího, než je Havel a než je Klaus. Proč je česká společnost tak fascinována zrovna těmito politiky v podstatě vysloužilými? Copak je to alternativa buď – anebo? K tématu se vrátíme.

Modelka Dominika Hužvárová hodlá bojovat proti feminismu, kritizuje antidiskriminační zákon (nebýt rozhovoru s ní, nebyl bych se k tématu toho zákona vracel, na její základní námitce, totiž že jde o zavádění presumpce viny, je hodně pravdy) a zřídila si internetové stránky stopfeminismu.cz. Paní Hužvárová by se mohla stát českou Ayaan Hirsí Alí, má ale kliku, budou jí zatím jen nadávat.

Jan Rejžek se v LN pozastavuje nad knihou Petra Hájka Smrt ve středu. Kniha je vděčné téma, obsahuje spoustu nehorázných pitomostí. Nevím jen, proč pan Rejžek cítil potřebu Hájka prokádrovat na nevhodného tatínka. Za to, a rozdíl od toho spisu a od svého někdejšího angažmá v Květech, přece Petr Hájek nemůže, tatínky si nevybíráme. Je to informace irelevantní, věci se netýkající, povahy neslušné.

Pátek 19. června: nejprve malá, ale podstatná korektura ke včerejší zprávě o Topolánkově „mobilizační výzvě“. Předseda ODS se s ní vůbec neobrátil na skoro třicet politických stran, nýbrž na osm politických stran a kromě toho na dvacet institucí, které se sice politikou zabývají, ale určitě nebudou kandidovat ve volbách, protože to neodpovídá jejich povaze (např. internetový server Virtually, Občanský institut, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora ČR ad.). To dává jeho iniciativě přece jen normálnější charakter, nebezpečí, že se spustí ničivý proces „integrace pravice“ ve velkém je o dost menší. Ke zprávě se přesto vrátíme.

Podle zákona o střetu zájmů musí ředitelé škol a různých veřejných institucí (nemocnice, zoologické zahrady) podat do konce června majetkové přiznání. Poslanci chtěli aspoň ředitele škol této povinnosti zprostit, ale kvůli zádrhelu v Senátu se to stihne nejdřív v září. Senátoři se domnívají, že celý zákon o střetu zájmů je špatný a měl by se přepracovat. Jistě, zvlášť by se tam mělo doplnit, že majetkové přiznání se bude vymáhat právem útrpným.

ČSSD bude mít problém dosáhnout plánované úpravy či případně úplného zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Zdá se, že ten, na kom visela jejich naděje, lidovecký poslanec Hovorka, ani jeden z návrhů nepodpoří. Zřejmě se situace v KDU-ČSL po Svobodově nástupu stabilizuje a pan poslanec musí myslet na to, aby se dostal na knadidátku. Pokud tomu tak je, je to výrazný signál normalizace v nejlepším slova smyslu. Za Topolánkovy vlády bylo tom,u svatouškovi hej, ale doba se nakonec přece jen změnila.

Jiří Paroubek realisticky počítá s tím, že se o tomto víkendu stane vítězem ankety o titul Českého Papaláše, která probíhá na internetu u příležitosti Festivalu politické písně v Sokolově. Editor Událostí splnil svou občanskou povinnost, hlasování se zúčastnil a zachoval se tuctově – dal svůj hlas favoritovi. Jsem přesvědčen, že si ocenění zaslouží jako u nás nikdo jiný.

Václav Havel se v rozhovoru pro agenturu Bloomberg vyjádřil velmi skepticky k celému našemu polistopadovému vývoji. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM se šance obou největších stran pro volby do PS vyrovnaly. Zatímco ODS permanentně nabírá, ČSSD ztrácí. A když ztrácí ČSSD, získává KSČM, což se taky děje. Jinak by se do Sněmovny dostali už jen lidovci s 6%. Situace je tedy obdobná jako někdy v lednu 2006. Pokud se ve volbách prosadí TOP 09 (strašidelné jméno!), je na obzoru pat. Jinak nám bude v tom lepším případě vládnout Paroubek s komunisty v zádech, v horším nás čeká, nedej Bože, velká koalice (taky s komunisty v zádech, ale v zádech je bude mít jen Paroubek). Není také vyloučeno, že ztráta Paroubkova kouzla bude ještě pokračovat, v posledním půlroce to hrozně přehnal a poučit se zjevně není schopen.

Sobota 20. června: V Praze demonstrovalo sedm tisíc středoškoláků proti státním maturitám. K samotnému problému státních maturit jsem se v Událostech nevyjadřoval a vyjadřovat se k nim nehodlám, nerozumím tomu a vůbec mne to nezajímá. K demonstraci ano. Podle toho, co se v novinách (nikoli v Právu) píše, to vypadá, že šlo o předvolební akci tzv. Demokratické strany Zelených. Exhibovala na ní poslankyně Zubová, která po své dosavadní parlamentní kariéře, jež vyvrcholila svržením Topolánkovy vlády, před dospělé, řekl bych, předstoupit nemůže. Kdopak asi poskytl celé akci organizační a finanční krytí (na Facebooku se přece nedají volit lídři a organizátoři)? Jistě to nebylo nákladné, ale něco to přece jen stálo. Proč se demonstrace konala v situaci, kdy je jisté, že Poslanecká sněmovna prosadí minimálně odložení státních maturit? Jediné, co je na tom příjemné, je, že takhle si DSZ zajistí tak maximálně půl procenta voličů.

O Havlově rozhovoru pro agenturu Bloomberg se šíří podivné chýry. Např. podle Martina Hekrdly v Právu „ikona listopadové revoluce po dvaceti letech říká: Po revoluci 1989 „jsme bojovali za jiný politický systém, než v jakém jsme skončili“, a nové politické strany systém nezmění, protože se nestává, „že by zákonodárci, zvolení podle jednoho systému, hlasovali pro jiný systém.““ Ve skutečnosti se v textu, který dal Bloomberg k dispozici, praví: „The revolutionaries of 1989 had hoped for something better, Havel said. The new political parties won’t change the electoral system because “it just doesn’t happen that lawmakers elected under one system would vote for a different system.”“ Nejsem vůbec silný v angličtině, ale „the electoral systém“ je přece volební systém, a ne politický systém (jinak by Havlův výrok byl formálně nesmyslný), nebo snad ne? (Obávám se, že zdrojem dezinformace je v tomto případě ČTK, odkud to pan Hekrdla asi přejal).

Předseda KDU-ČSL poskytl Právu pozoruhodný rozhovor. Především si v něm vyřizuje účty as vypuzeným sokem Kalouskem. Kalousek je prý jediný člověk v dějinách KDU-ČSL, který v době svobody uzavřel pakt s komunisty („dohodu s KSČM“). Rád bych doufal, že pan Svoboda stejně jako já považuje léta 1945-8 za dobu nesvobody, protože tenkrát uzavřel dohodu s komunisty (říkalo se jí Košický vládní program) předseda ČSL Msgre Šrámek. Aniž bych chtěl pana Kalouska jakkoli obhajovat, on uzavřel dohodu nikoli s komunisty, ale s Paroubkem. Zároveň bych rád upozornil na to, že v roce 2006, těsně před Kalouskovým „paktem“ s Paroubkem pan Svoboda, tehdy místopředseda KDU-ČSL, v Právu prohlásil, že je pro jednání s ČSSD v případě, když Paroubek bude sestavovat vládu (byl by ji fakticky mohl sestavit jen s komunisty v zádech). A co je pravdy na tom, že pan Svoboda si v případě úspěchu Kalouskova jednání pro sebe vyhrazoval funkci předsedy Sněmovny? Kalousek tehdy taky tvrdil, že dostal od předsednictva k jednání s Paroubkem mandát (upřímně řečeno je nepředstavitelné, že by to dělal za jejich a hlavně za Svobodovými zády, vždyť pak taky předsednictvo odstoupilo). Druhá pozoruhodná věc jsou představy pana předsedy o roli KDU-ČSL v příštích měsících a letech. Jsou té povahy, že Události panu předsedovi udělí své nejvyšší ocenění, které už dlouho odpočívalo v šuplíku.

MfD, Přesněji řečeno Zuzana Kaiserová, se zabývá podrobně „černými dušemi“ v ODS. Aby to bylo vyvážené, píšou tam ještě o černých duších v ČSSD, bez toho by to vypadalo opravdu hodně blbě. Problém je v tom, že po listopadu 1989 se u nás uchytilo pojetí strany jako výtahu ke kariéře. Proto mají jen minimálně členů (řádově skoro desetkrát míň než třeba v sousedním Německu, když se to přepočítá podle počtu obyvatelstva). Kdyby měla ODS sto tisíc členů, dělaly by se tyhle machinace daleko hůř.

Daniel Kaiser (jaká shoda jmen!) si zase v LN podává Karla Schwarzenberga. Jeho výkon dosti kontrastuje s tím, co předvedl v již slavném servilním rozhovoru s Václavem Klausem. Vytýká mu mj., jak se mohl dát dohromady s takovým darebákem, jako je pan Kalousek. Je podivuhodné, jak jsou někteří lidé bezbranní proti demagogii, asi proto, že nemají žádné zkušenosti z výslechů u StB. Místo toho, aby poslal pana Kaisera někam (nechť „domnělé nebo skutečné“ hříchy pana Kalouska doloží, a pokud se ukáže, že jsou domnělé, skončí celá věc u soudu), vykládá mu něco o tom, že se Kalousek již polepšil.

Pondělí 22. června: Opět se rozjíždí proces integrace pravice. O víkendu se sešli představitelé některých malých pravicových stran, setkání iniciovala „Věc veřejná“ Radka Johna. Lépe řečeno sezvala mnohé, přišli jen někteří. Tématu se týká naše dnešní glosa. Výsledek této integrace, ať se povede nebo ne, bude, že odčerpá hlasy pravici, zatímco ti, co je získají, z toho moc mít nebudou, zcela jistě se jim nepodaří překonat hranici 5%. Nějak se mi nedaří uvěřit tomu, že by iniciátoři akce tohle nevěděli.

Ministryně spravedlnosti provádí na veřejnosti podivný tanec. Nejprve vrátila do funkce ústeckého krajského státního zástupce Křivance, kterého odvolal její předchůdce. Bylo předem jasné, že to Paroubek neskousne. Po jeho zuřivých protestech prohlásila, že nedostala od pražského vrchního státního zástupce přesné informace (našli by se i jiní kandidáti na funkci, ministryně původně tvrdila, že nikdo jiný než Křivanec není k dispozici). A nakonec dala vědět, že už si to s vrchním státním zástupcem vyříkala a návrat Křivance do funkce je hotová věc. Co to znamená? Vypadá to, jako by někdo paní ministryni řídil, ale řízení zatím nefunguje dokonale.

V ČT se přeli o zahraničněpolitických záležitostech ministr Kohout s Alexandrem Vondrou. V zásadě šlo o spor tzv. neantagonistický (Kohout si ovšem nemohl dovolit nezaplést do zodpovědných za pád Topolánkovy vlády i jejího premiéra, to nepřekvapuje, vždyť teď sedí ve Fischerově vládě za ČSSD). Neargumentoval tím, že vláda s tak problematickou podporou v parlamentu se jednou musela sesout, ale tím, že Topolánek dost neposlouchal Paroubka. Větší spor vznikl o Černého Entropu. Kohout ji považuje za zjevně největší ostudu českého předsednictví (ostuda to byla, jestli největší, těžko říci, se dvěma dalšími, chvástáním „Evropě to osladíme“ a sesuvem vlády, tvoří logický a organický celek). Vondra za to Kohouta označil za „konvenčního diplomata“ (v této jedné konkrétní věci bych řekl, zaplať pánbůh za konvenční diplomaty) a prohlásil, že Entropa je jediná věc, kvůli níž si v budoucnu na české předsednictví vůbec někdo vzpomene. Pan Vondra je, jak vidno, škarohlíd. Já bych doufal v milosrdné zapomnění.

Předseda ČMKOS Štěch horuje v Právu, jak jinak, za progresivní zdanění. Má to v úvazku. Zajímavé je přitom „odborové vidění světa“: aby se mohla zachovat spolehlivá sociální síť, „museli by na oltář vlasti více dát ti podle ministra Kalouska úspěšní a pracovití, kteří si pomohli k velkým majetkům“. Všimněte si té jemné ironie: všichni přece odjakživa víme, že bohatci jsou líné podvodnické svině.

„ČSSD a ODS jsou pro zelené dvě strany téže mince“, píše taktéž v Právu zastupující předseda SZ Liška. Vyvstává otázka, proč tedy s tou jednou stranou mince lezli do vládní koalice.

Hejtman a poslanec Rath na sebe upozornil dvěma iniciativami: za prvé, chce, aby hejtmani dostali statut zemských premiérů a z krajských rad se staly zemské vlády, tak, jako je tomu v Rakousku. Postupně by bylo možné vytvořit funkci zemského prezidenta, případně zemského krále, vytvořit zemskou armádu, zemskou policii, zemské soudy a zemské kriminály. Pokud to neprojde, odtrhne se Středočeský kraj od ČR? Vznikla by prekérní situace, protože by se hlavní město Praha ocitlo v nepřátelském obklíčení. Hejtman taky veřejnosti sdělil, že pokud bude po volbách sestavovat vládu ODS, přeruší Středočeský kraj proplácení regulačních poplatků, protože na to už nebude mít. To je nepochybně jednak pravda a jednak jemné upozornění pro voliče: když nedáte svůj hlas ČSSD, budete platit u doktora jako mourovatí. Řekl bych, že hejtman váhu poplatků u lékaře přece jen trochu přeceňuje.

Tomáš Lebeda vytýká v Lidových novinách TOP 09, že se profiluje jako konzervativní a nikoli středová strana, protože voliči hledající alternativu k ČSSD a ODS jsou spíše liberálové. Myslím že není prvořadé, zda liberální nebo konzervativní, pokud se bude profilovat jako „ODS s lidskou tváří“ (tak zní nevyslovená objednávka).

Podle průzkumu agentury STEM došlo k přesunům v žebříčku popularity českých politiků. Nejvíce tratil Paroubek, propadl z 45% na 37% a zmizel z první desítky. Tam teď na druhém a čtvrtém místě figurují protagonisté TOP 09 Schwarzenberg a Kalousek. Žebříčku vévodí sociálnědemokratický „slušňák“ Bohuslav Sobotka. Průzkumy popularity politiků není radno přeceňovat, teď, před volbami, však přece jen nějakou vypovídací hodnotu mají, zvlášť když zároveň zohledníme průzkumy ohledně stranických preferencí. Poselství je jednoznačné: ČSSD klesá a může za to Paroubek. Vypadá to zatím, že si svou cestu k triumfu špatně načasoval. Naopak, je tu jakýsi signál (slabý ovšem), že šance TOP09 stoupají. Bylo by roztomilé, pokud by ve volbách dostala dejme tomu dvacet procent a pak prodělala tutéž cestu politickým nebem jako ODA, US-DEU nebo naposledy Zelení, jenom rychlejším tempem (Čím je nestabilní politické těleso větší, tím dříve bouchne).

Úterý 23. června: Jiří Paroubek má jasno, co způsobilo pokles jeho popularity. Kromě volební prohry ve volbách do Evropského parlamentu je to důsledek „až zběsilého a hysterického tlaku sdělovacích prostředků“. Tímhle to asi nespraví. Kdyby byl aspoň řekl „pravicových“. Nebylo by zjevné, že mu vadí „sdělovací prostředky“ jako takové.

V Evropském parlamentu vznikla „skupina evropských konzervativců a reformistů“. Tvoří ji britští konzervativci, za nimiž se seřadily převážně strany ze postkomunistického východu, větší počet poslanců je jen z polské strany Právo a spravedlnost, jejíž dominance v Polsku (ve spolupráci s extremisty, to je středoevropské specifikum) neměla příliš dlouhé trvání, z ODS („evropská“ politika strany je v rukou pověstného europoslance Zahradila). Jinak jde o jednotlivce z málo významných stran (zašlá sláva Maďarského demokratického fóra už moc nepůsobí, navíc strana se v poslední době snažila hrát podobnou roli jako teď u nás Svobodovi Lidovci). Nevím k čemu bude britským konzervativcům tahle poněkud legrační štafáž, ale možná ji zvládnou, mají z minulosti zažité bohaté zkušenosti z Afriky.

Předseda Ústavního soudu Rychetský radí ministryni spravedlnosti, aby vyměnila státní zástupkyni Veseckou. Nevím, co se má zrovna on co plést do obsazování postů státních zástupců, není to (zatím) případ pro Ústavní soud (ostatně až bude, taky k tomu nebude moci dávat předem osobní stanovisko). Exposlanec ČSSD Koudelka píše v LN, že by ministr spravedlnosti neměl mít možnost odvolat vedoucího státního zástupce bez návrhu nadřízeného státního zástupce, protože takový zásah porušuje autonomii státního zastupitelství na ministerstvu. V této věci jsem laikem, přiznám se, že by mne zajímalo, jaký má být vztah státních zastupitelství k exekutivě. Zatím to vypadá tak, že mezi státními zástupci probíhá zuřivá bitva, přičemž jádrem sporu je zrovna tenhle problém – jenže to vypadá, že autonomií státních zastupitelství jakoby se oháněly obě strany.

V íránských volbách hlasovalo prý ve 170 městech přes 100% voličů. To je pozoruhodná inovace. Bolševici se nikdy nezmohli na víc než na příslovečných 99,99% (v účasti i v hlasech pro). Zjevně neměli dost fantazie.

Karel Stweigerwald napsal do MfD článek k výročí výzvy Několik slov, kterému nerozumím. Mám se snad stydět, že jsem to tenkrát podepsal a dal podepsat dalším lidem? Steigerwald píše o roce 1968: „Rusové přivezli tisíce tanků, proti nim ne výstřely, nýbrž nápisy na zdi. Směšné a silné, naprosto neúčinné a zdrcující.“ Za prvé: co měli neozbrojení lidé dělat, když vojáci selhali, půlka politické elity zradila hned a ta druhá o něco později? A že by to bylo neúčinné a zdrcující? Ukázalo se, že Rusové na střílení do neozbrojených lidí jaksi nemají. Byla to důležitá informace, k nedobrovolným českým „vyjednavačům“ v Moskvě se bezpochyby donesla. Zareagoval na ni adekvátně jediný z nich. Bojovnost pana Steigerwalda mi v této věci připadá nadsazená a poněkud opožděná. A pokud jde o Několik vět, otevřely cestu k tomu, aby se na listopadovém převratu a na tom, co se stalo v měsících po něm aspoň nějak podílela i veřejnost. Lidé se zbavili strachu. Ukázalo se, že bolševická mrcha chcípá. Těch, co to zaregistrovali, bylo málo, bohužel. Ale zaplať pánbůh za ně. „Podpisování“ žádostí o trest smrti pro oběti politických procesů je snad přece jen něco jiného.

Jiří Paroubek píše v dnešních LN ve své filipice proti Miloši Čermákovi mj.: „pan Čermák především stále ještě nerozdýchal, že již nemá v ČT hezký kšeft v podobě pořadu Bez obalu“. Pana Čermáka upřímně nesnáším, ale tady mi nezbývá než upozornit: nemá ho proto, že jakýsi český premiér jménem Paroubek proti němu zuřivě protestoval u ředitele ČT, vedení ČT se podělalo, opatřilo si jako alibi jakýsi „odborný rozbor“ a na jeho základě pak pořad zrušilo (rozuměj zakázalo). Je velmi dobře, že se pan Paroubek touhle věcí chlubí. Ukazuje se, že je nepoučitelný.

V ČSSD se zakládá „Křesťanská platforma“. Byla tam už za Zemana, další někdy před rokem, poslední vzniká teď. Hlásí se k ní mj. František Bublan, Anna Šabatová a Ivan Štampach. Je to čistě „etická iniciativa“, nechtějí určovat politiku ČSSD. Akce se týká naše dnešní glosa.

Středa 24. června: Václav Klaus se rozhodl, že se Lisabonskou smlouvou bude zabývat až poté, co ji schválí Irové v referendu, náš a Německý ústavní soud (do něho teď prezident zjevně vkládá velké naděje) a polský prezident Kaczyński. Nevím, proč je dobré a taktické celou věc takhle vyostřovat, pokud tato sázka do lutrie prezidentovi nevyjde, bude pak jeho podpis pro něho o to potupnější. Něco jiného by ovšem bylo, kdyby si na tyto verdikty počkal, a pak přesto, že by všechny skončily pro Lisabon dobře, veřejně a ostentativně jako sám samojediný smlouvu podepsat odmítl. Pak bych sice s jeho rozhodnutím nesouhlasil, ale jistě bych nebyl sám, kdo by si řekl: safra, ten má ale kuráž. Také nejsem přesvědčen jako prezident, že bychom nebyli před Unií za šašky, naopak byli jsme, a nejen kvůli potupnému pádu vlády. Pád vlády byl potupný i kvůli tomu, co předcházelo, nekonzistentní stanovisko ODS, zamindrákované chvástání (Evropě to osladíme) a nechutné urážení jiných zemí (Entropa), což u národa, pokud jde o jeho skutečné a očividné slabiny tak nestydatého, jako jsme my, dvojnásob zaráží. České předsednictví jako předsednictví malé a slabé postkomunistické země mohlo skončit dvojím způsobem: neutrálně, nebo s ostudou. Je nad slunce jasné, že skončilo ostudou.

Předseda ODS Topolánek má víc štěstí než rozumu: jeho výzvu, aby malé pravicové strany s ODS spolupracovaly, většina z nich odmítla. Proti se vyslovily Věci veřejné, Strana svobodných občanů, Liberálové.cz a Evropská demokratická strana. Je vyloučeno, že by tyto pidistrany udělaly ve volbách do PS srovnatelný výsledek s volbami do EP (čestnou výjimkou jsou Liberálové.cz, kteří dosáhli ve volbách do EP omračujících 0,07%) – bude pro ně hlasovat v podstatě stejně voličů, kdežto účast bude trojnásobná. Kooperace s takovými subjekty větší stranu vždycky poškodí.

„Výsledek voleb do EP většinu nepotěšil“, zní titulek v Právu, totiž „většinu lidí“ (56%). Na první pohled to vypadá, jako by česká veřejnost byla nespokojena s výsledkem voleb do EP podobně, jako ta íránská s prezidentskými volbami. Ve skutečnosti jde v průzkumu STEM o to (jak ostatně pak ze zprávy vyplývá), do jaké míry jsou sympatizanti jednotlivých strana spokojeni s tím, jak jejich strana dopadla.

Sociální demokraté plánují, jak už jsme psali, zvýšit daňovou zátěž bohatců. Zdá se, že v budoucí socialisticky demokratické společnosti budou mít bohatci podobné postavení jako Židé ve středověku, odpor českých paroubkovských sociálních demokratů k bohatým má něco společného s antisemitismem. Slušného člověka zajímá, zda bude mít nižší nebo aspoň stejné daně, a ne, zda někdo jiný bude na daních skřípnut. Lidovci naopak hodlají zvýšit DPH u toho, co svádí k neřesti, tabáku, alkoholu a hazardu. Zejména ten alkohol mne mrzí, člověk bude potřebovat tu a tam nějakého panáka k tomu, aby budoucí případnou vládu koalice Paroubek – Svoboda snesl. Navíc lidovci nejsou důslední – bylo by třeba taky zdanit antikoncepční prostředky a zvláštní daní zatížit mimomanželský sex.

Po prohraných volbách do EP radí Paroubkovi spolupracovníci svému guru, aby návrhy strany prezentoval s úsměvem. Paroubek to považuje „spíše za technickou věc“. Úsměvy mu jdou jen tenkrát, když může před kamerami své konkurenty urážet. Je velké štěstí, že chtít na panu Paroubkovi, aby se celý projasnil a stal se vlídným mužem rozdávajícím pohodu, je jako chtít na hrochovi, aby lítal. Jako vždy v podobných situacích se aktivoval místopředseda Škromach: dal předsedovi najevo, že pokud projede i parlamentní volby, bude mít zatraceně velký problém. Paroubek si ovšem věří, jeho průzkumy mu věští úspěch.

Tomáš Zahradníček vyprodukoval v MfD text, který svými parametry převyšuje i laťku, kterou si sám nastavil. Zaslouží si zvláštní pozornost, proto se k němu vrátím.

Zrodil se nám Berlusconi. Jmenuje se Soukup, chce, aby se mu tak (totiž Berlusconi) říkalo, sponzoroval Stranu zelených, pak jí tak trochu pomohl do hrobu, a teď by rád sám vstoupil na politická prkna, která znamenají svět. Protože pan Soukup je podnikatel, nezajímají ho voliči, ale peníze. Když jsou peníze, budou i voliči. On se svými přáteli (zjevně z Demokratické strany zelených) uspořádat volební ofenzívu, bude ji financovat (strana nemá jiné prostředky), zároveň se taky chce stát poslancem, a jeho cílem je sto milionů – ne snad že by chtěl získat sto milionů voličských hlasů, na to by byl i Berlusconi krátký, ČR je příliš malá země, ale že by chtěl až sto milionů do kampaně vložit. Pokusme se trochu počítat. Podle údajů tisku, čerpám je z rozhovoru, kterým s mediálním magnátem a stoupající politickou hvězdou pořídila v MfD Zuzana Kaiserová, musela DSZ investovat v kampani do jednoho voličského hlasu 339 Kč. Pokud by byla voličská účast v nadcházejících volbách do PS stejná jako posledně a pan Soukup by se spokojil se stejným výsledkem, jaký posledně měla Strana Zelených, přišel by českého Berlusconiho jeden voličský hlas na sto milionů lomeno 336 487, tj. na 297 Kč. Český Berlusconi je tedy bytostný optimista, myslí si, že to spolu s paní Zubovou, která si u veřejnosti velice šplhla potopením Topolánkovy vlády, tentokrát pořídí levněji. Je nejen v zájmu ČR, ale jak by řekl František Palacký, i v zájmu humanity samé, aby tento plán nevyšel: Zároveň mne velmi mrzí, že Události už bobříka vyčůranosti na tento měsíc udělily.

Podle ČTK „stejně jako většina britských listů, The Independent označuje ODS jako stranu prezidenta Klause, který prohlašuje změnu klimatu za mýtus, a bývalého premiéra Topolánka, který byl vyfotografován nahý na večírku italského premiéra Berlusconiho.“ Pokud zprávy odpovídá skutečnosti (nemám důvod o tom pochybovat), je třeba konstatovat: obojí je lež. Je to smutný svět, když už i britští gentlemani lžou jako malí kluci.

Martin Weiss podrobil v LN drtivé kritice Václava Havla za to, že chce režírovat vlastní hru a obsadit do hlavní role svou manželku. Za prvé, musí taky kritizovat Giuseppe Verdiho, který dirigoval vlastní opery a obsazoval do hlavních rolí svou manželku Giuseppinu Strepponiovou. A za druhé a hlavně, co je panu Weissovi do toho? Dále se (v komentáři) pan Weiss domnívá, že katastrofou pro naši demokracii by byla velká koalice, případně dohoda o spoluvládnutí mezi ODS a ČSSD. Jednak tomu nenasvědčuje vůbec nic jiného než spekulace a chuť strašit, zavedená jednak na Hradě, jednak mezi různými politickými trpajzlíky, jednak úplně stejnou, ne-li větší katastrofou bude vládnutí ČSSD s komunisty v zádech nebo vládnutí koalice ČSSD – lidovci s tím, že si Paroubek to, co bude chtít, prohlasuje s opozičními komunisty. Pokud se do PS dostane TOP 09 i Suverenita, vznikne rovněž katastrofická situace, pokud se do PS dostane kromě dosavadních stran (s výjimkou zelených, ti jsou zdá se vyřízeni) jen TOP 09, bude katastrofa, podaří-li se opět pat nebo vybouchne-li TOP 09 během spoluvládnutí s ODS a dejme tomu s lidovci podobně jako naposled Zelení. Představit si nekatastrofické řešení stávající situace je těžké, zadělávat na katastrofu snadné.

Zbyněk Petráček píše v článku o „řeči protestu“ v LN, že se demonstrace z let 1988 a 1989 nesvolávaly telefonem (hrozil odposlech), ale pomocí amatérsky rozhazovaných letáků. Možná, že nějaké letáky byly, ale jediný spolehlivý prostředek byla Svobodná Evropa. A do Svobodné Evropy se pochopitelně telefonovalo, odposlech sem, odposlech tam.

Čtvrtek 25. června: Prezident Klaus, jak píše dnešní Právo, „napsal odborářům“, kteří demonstrovali na Hradčanském náměstí (demonstrace byla namířena proti Topolánkově vládě, jenže ta mezi tím padla a vzhledem k mimořádné pružnosti odborových papalášů z žižkovské kachlíkárny se ji už nepodařilo odvolat). Pokud tomu dobře rozumím, rozumí se tím nikoli nějaký slavnostní a oficiální prezidentský dopis, ale odpověď na otázku odborového magazínu Revue sondy. Jde tedy o novinovou zprávu, která by patřila jako doklad do naší rubriky do rubriky „Jak číst Právo“. Otázka zněla „Co říkáte výzvě odborářů z demonstrace na Hradčanském náměstí v Praze“, možná by tam mělo být místo „odborářů“ přesněji „odborových bafuňářů z celé Evropy, doplněné jako obvykle výletníky cestovní kanceláře ČMKOS, a.s., svezených ze nejrůznějších koutů ČR“. Prezidentova formulace „bylo na ní více mezinárodních funkcionářů než lidí, kteří poctivě pracují“, v tomto případě mimořádně sedí. Prezident vytýká „odborářům“ hysterické přehánění, zcela právem je kritizuje za nejapné řeči o tom, kdo „krizi zavinil“ a v té souvislosti upozorňuje, že když se bude pátrat po vinících, narazí se i na odborové svazy a jejich nadměrné nároky. V té souvislosti Klaus hovoří o nadměrné štědrosti našeho sociálního systému. Čili ad a, to se Klausovi povedlo, a ad b, není pravda, že by „psal odborářům“ (jako kdysi záporožští kozáci tureckému sultánovi), nýbrž jen odpověděl na otázku jedné odborářské tiskoviny.

Plzeňského poslance ODS Vilímce zmlátil v noci jakýsi ožralý odpůrce jeho strany. Protože ho nezmlátil dost, rozhodl se pan poslanec nepodat trestní oznámení, nechce to prý přeceňovat. Skandální je nejen to, co se stalo, ale taky postup pana poslance. Tímhle přístupem by se fakticky legalizovaly fyzické útoky různých rabiátů na politické odpůrce. Nemyslím tím „vajíčka pro Paroubka“ (i když akce u Anděla sice podle mne nebyla organizovaná, ale radikálně přesáhla meze slušnosti), ale skutečné násilnictví. Zaujatý člověk by se jen těžko bránil podezření, zda pan poslanec náhodou nedostal na budku kvůli něčemu jinému, než je politika. V každém případě je ok, že policie přesto začala případ šetřit jako trestný čin výtržnictví. Není moc pravděpodobné, že se něčeho dopátrá, ale zkusit to musí.

Známý český publicista Jiří Paroubek obšťastnil dnes české čtenáře další brilantní analýzou postavení ČSSD, tentokrát v Právu. Těžko se zbavuji dojmu, že české listy (včetně Práva) tisknou jeho příspěvky ze zoufalství. K Paroubkovu textu se ještě vrátíme.

Městský soud v Praze rozhodl, že poslanec Walter Bartoš (ODS) byl v protokolech Vojenské kontrarozvědky (součást StB – výslovně upozorňuji, že ta zkratka neznamená, jak se u nás spousta lidí včetně předsedy ODS Topolánka domnívá, „Státní tajná bezpečnost“ podle vzoru Geheime Staatspolizei, ale jen Státní bezpečnost, proto je to „t“ malé) uveden neprávem. Zároveň se odvolací soud bude zabývat případem herce Kanyzy, jehož podřízená instance označila za vědomého spolupracovníka StB. Nejpraktičtější by bylo, kdyby nějaký odpovědný soudní orgán rozhodl o tom, že žádná StB nikdy neexistovala, a že estébáci patří do téže říše jako hejkalové, divoženky, upíři a další strašidla. Tím bychom zúčtování s minulostí uzavřeli a zároveň bychom si uvolnili ruce k účtování s přítomností a budoucností na podobné, jen o něco dokonalejší úrovni než za časů StB.

V Senátu se rodí další nápad, jak se zbavit prezidenta Klause. Stačí, když se většina senátorů a poslanců usnese, že nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad (jde o dočasné zbavení pravomocí). Obávám se, že otcové ústavy a souvisejících zákonů touto formulací nemyslili např. případ – uvádím jej jako ryze teoretický – když je prezident nesnesitelný blb (už proto, že v takovém případě je minimální naděje, že by se situace mohla v budoucnu zlepšit, a dočasnost tedy nic neřeší), nýbrž zcela výjimečné situace, jako když např. onemocní závažnou nemocí, která mu neumožňuje vykonávat jeho úřad. Prof. Cepl, jeden z autorů ústavy, praví v souvislosti s Klausovou chystanou kverulací ohledně Lisabonské smlouvy: z ústavy neplyne, že prezident má právo veta vůči ostatním orgánům státu, protože jinak bychom mohli být považováni ta absolutní monarchii. Přesněji řečeno, nemělo by plynout. Bohužel, ústava je v této věci poněkud mlhavá. Byla totiž šita na míru jinému prezidentovi, než tomu, který teď na Hradě sedí. Z toho plyne poučení: nešijte, proboha ústavu na míru prezidentům!

V českých novinách se po obamovském vzoru množí úvahy, že ani poražený prezidentský kandidát v Íránu Musáví není žádný vzorový demokrat. Jistěže není. Není důvod podporovat žádného Musávího, dokud nepředvede, co chce, konkrétními politickými činy (k tomu ovšem nedostane příležitost, protože 180% íránských voličů dalo přednost tomu druhému, který už všechno předvedl). Je ovšem zbabělé a alibistické přehlížet, že veřejná nespokojenost v Íránu je nesena touhou po větší svobodě, a proto si kromě kritických analýz, které jsou jistě na místě, zaslouží podporu. Navíc srovnání Musávího s Gorbačovem (viz např. článek Milana Vodičky v dnešní MfD) je vůči Gorbačovovi nespravedlivé: Gorbačov chtěl jistě jen polidštit sovětský systém, ale dělal to usilovně a jistou poctivostí: což se pozná podle toho, že se mu systém sice nepodařilo polidštit, ale zato zničit. Myslím, že by to naši demokratičtí estéti neměli podceňovat - stejně jako jistou elementární poctivost íránských masových protestů.

V Lidových novinách dnes Petr Kolář s Davidem Hluštíkem rozvíjejí úvahy o možném budoucím paktu mezi ČSSD a ODS. Odkazují na jednání lídrů stran a jejich blízkých spolupracovníků někdy přes třemi měsíci. Vzhledem k tomu, že se jednání zúčastnil i Topolánkův důvěrník Marek Dalík, který, jak se zdá, není, jak se sám mylně domnívá, od Mirka Topolánka Martin Borman, nýbrž daleko spíš od Mirka Topolánka Grigorij Rasputin, může na těch pověstech něco být, ale řekl bych, že to v LN přeceňují – zároveň je důležité vzhledem k všudypřítomnosti klausovské lobby v českých médiích, zvláště některých, vzít v úvahu, že tento scénář patří do arzenálu „strašení Topolánkem“, organizovaného z Hradu. Velká koalice by ve skutečnosti byla pro ODS z technických důvodů možná jen tenkrát, pokud by ani ODS, ani ČSSD nemohla udělat většinovou koalici s KDU-ČSL (případně ještě s někým dalším) a pokud by ČSSD zároveň nemohla udělat menšinovou vládu s komunisty v zádech. Jakmile bude mít Paroubkova ČSSD v záloze komunisty, s nimiž bude schopna koaličního partnera přehlasovat, je koalice s ní pro koaličního partnera sebevraždou, protože se dobrovolně odsuzuje k bezmocnosti: stane se objektem soustavného a nestydatého vydírání.

V Právu jsem si přečetl o pozoruhodných historických exkursech ředitele gymnázia Václava Klause mladšího. Rozvíjí je na svém blogu na serveru aktuálně.cz. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Z nejnovějšího volebního modelu CVVM vyplývá, že by ODS (35%) o 5% předstihla ČSSD. Do sněmovny by se dostali ještě komunisté (16%), lidovci (6,5%) a zelení (5.5%), kdežto TOP 09 by s 2% zůstala mimo. Průzkum byl pořízen mezi 8. a 15. červnem (týden po eurovolbách) a víceméně potvrzuje to, s čím už přišel STEM. Problém je jen s TOP 09: vznik strany byl oznámen 11. června odpoledne a podle sdělení pracovníka CVVM nebyla tato strana zařazena do průzkumu (otázky jsou otevřené a lidé stranu zmiňovali sami). Výsledek je v tomto ohledu málo irelevantní a upřímně řečeno taky málo korektní. Těžko se ubránit podezření, že v tomto případě nemá veřejné mínění reprodukovat, ale formovat.

Pátek 26. června: Jiří Paroubek odsunul jednoho ze svých hlavních oponentů ve straně, exposlance Jaroslava Foldynu, na šesté místo ústecké kandidátky (původně se tvářil, že by Foldyna mohl být třetí). To vyvolalo mezi ústeckými přáteli jakýsi neklid, reptá např. exposlanec Kopecký z Podsedic, kde kdysi padla známá přátelská facka. Oba kverulanti jsou přívrženci expředsedy Zemana, němcožrouti a slavjanofilové. V ČSSD je těžké si vybírat. Nicméně obsazování ústecké kandidátky svou technikou i možností výběru z kandidátů, kteří přicházejí v úvahu, v něčem vzdáleně připomíná íránské prezidentské volby.

Výsledky posledního volebního modelu CVVM, o němž jsme už psali, jen potvrdil trend, započatý volbami do EP. ČSSD ztrácí, jedna z Paroubkových levých rukou dr. Rath (sociální demokraté jsou levicová strana, proto jejich předseda má obě ruce levé) přišel s vysvětlením, že byli na rozdíl od hulvátů z ODS příliš slušní (chronický problém dr. Ratha nejspíš je, že mu chybí čichové buňky pro neslušnost). Tématu se týká naše dnešní glosa. Předseda Paroubek se snaží ze všech sil toto obvinění ze sebe setřást. Včera např. prohlásil, že předsednictví premiéra Fischera a jeho lidí vykazuje kvalitativní rozdíl od předsednictví Topolánkova a že lze jen spekulovat, co by udělalo s reputaci ČR, kdyby byl předseda rady EU nachytán v nedbalkách (na záběrech z Berlusconiho vily), jako se to stalo Topolánkovi (když to na Topolánka vytáhli, byl už v demisi). Takže Paroubek vlastně svržením vlády zachránil dobrou pověst ČR. Také poslední Topolánkovo vyjádření k financování lyžařského mistrovství světa je podle Paroubka „projev neuvěřitelného pokrytectví“ a „chování tak nestoudného, že by se měl Mirek Topolánek s omluvou poroučet z politiky“. Jak je dobře, že je předseda ČSSD nepoučitelný a nepředělatelný!

Poté, co LN přinesly zprávy o komplotu mezi ČSSD a ODS, dnes informují o tom, že komplot už neplatí. Potvrdily to čelní představitelé obou stran, kteří si nepřejí být jmenování. Nyní se zase podle LN spekuluje o tom, že do Bruselu prosadí ODS Kalouska v případě, že se TOP 09 podaří ve volbách připravit ČSSD o voličské hlasy. Ještě že to tak pěkně píší, aspoň teď vím, že na podzim rozhodně nemám volit ani ODS, ani TOP 09, jsou to podvodníci. Jen bych potřeboval ještě poradit, zda mám dát hlas Machovi, Železnému nebo přímo Bobošíkové. Pana prezidenta volit bohužel nemohu, z neznámých důvodů nekandiduje, a kromě toho mu nějak klesají preference. Není to nic dramatického, pořád jich má na rozdávání. Nicméně česká zkušenost s prezidenty praví, že každý prezident, byť i sebevíce ambiciózní (a je těžko říci, kdo z obou dosavadních prezidentů ČR měl těch ambicí víc), se nakonec okouká a lidi otráví.

Sobota 27. června: Miloš Zeman uvažuje o tom, že by založil novou levicovou stranu. Musí k tomu být podle něho splněny dvě základní podmínky: za prvé, ODS a ČSSD by musely uzavřít velkou koalici, což by byl podvod na voličích, a za druhé, musela by se podstatně prohloubit současná hospodářská krize (ani jedna z velkých stran nemá věrohodný plán na její řešení). Smysl druhé podmínky je zjevný – musela by nastat natolik tísnivá situace, že by lidé začali doufat v nějakého spasitele. Pokud jde o první podmínku, opoziční smlouvu by asi Zeman snesl, nebo snad ne? Když ovšem budou obě silné strany v koaličním klinči, měl by kverulant-spasitel naději se prosadit. Pan Zeman doufá marně, jeho doba uplynula. Připomíná zapuzenou zestárlou panovníkovu milenku, vypovězenou ode dvora a internovanou na jakési hradní pevnosti, aby příliš neblbla a neintrikovala, která sní marný sen o návratu do královy přízně.

Prezident Klaus poskytl exkluzivní rozhovor Právu. Současné povodně označil za „standardní a velmi lokální věc“, samozřejmě s tím, že lituje obětí na životech. Nevím, mně to tak standardní nepřipadá, je možné, že za totáče zprávy o kalamitách učesávali a zčásti tutlali, ale všechny a takhle devastující? Současná ekonomická krize podle Klause není rakovina ani mor, nýbrž jen těžká chřipka (v to bych taky doufal). Klausovy poznámky k „narůstající nerovnováze“ ve světové ekonomice mi připadají (jako laikovi) zajímavé. Mluví o „pádu všem nám se zdajícího silného postavení předsedy ČSSD Paroubka v několika týdnech“, tady bych si skoro ještě trochu počkal. V situaci, kdy zatahovat KSČM tím či oním způsobem do vládnutí považuje za nepřípustné, nezbývá podle něho nic jiného než spolupráce ČSSD a ODS (Paroubek bude mít v takovém případě pořád ještě v záloze KSČM, kdežto ODS ne, a přitom ODS bude vystavena obrovskému pokušení se s KSČM taky spustit, jediná rozumná možnost je, že se středopravým stranám – včetně ODS - podaří dosáhnout ve volbách dostatečné většiny). Pořizovatel rozhovoru Robert Dengler Klause dvakrát výrazně nachytal na švestkách, když citoval jednak jeho někdejší výroky o podpisu Evropské ústavy (kdyby občané nebo parlament řekl ústavě ano, nemohl by odmítnout) a jednak jeho řeči o prezidentu jako o nepolarizujícím, případně sjednocujícím elementu (v rámci kritiky svého předchůdce). Prezident se legračně kroutil, je smutné, že považuje čtenáře za takové blby. To, co říká o extremismu (trápí ho, ale není to dominantní, určující charakteristika naší doby), o policii (že je jí třeba vrátit elementární důvěru v sebe samu) a o tom, že se komunální politici v beznaději pokouší řešit problematiku např. neplatičů způsobem, který nepochybně může vyvolávat jisté kritiky, ale na druhé straně se po formální stránce názory právníků na jejich počínání liší (řeč je konkrétně o primátorce Řápkové) a po politické stránce byla odvaha říci „někde musíme začít a něco udělat“, je pravda do slova a do písmene. Pointa jeho rozhovoru ovšem je, že by se mohl po vypršení svého prezidentského mandátu vrátit do aktivní politiky „s jiným praporem“: a o té platí totéž, co o návratu, který ohlašuje Zeman.

V souvislosti s rozhovorem je třeba zmínit, že Klausovi od chvíle, kdy se ČR ujala předsednictví EU (tedy od začátku roku) klesla podle agentury STEM popularita o 15 procent. Tak nízko ještě nebyla a tak hluboko se ještě nepropadla. Prezident ČR je vzhledem ke svému popstavení na popularitě nejnezávislejší z českých politiků, ale neřekl bych, že mu to bude lhostejné. Takže se možná máme na co těšit.

Jiří Paroubek navštívil Moskvu, zúčastnil se tam sjezdu spřátelené strany Spravedlivé Rusko (Putinova c. a k. sociálně demokratická opozice v mezích loajality) a náhoda tomu chtěla, že se tam sešel na hodinové schůzce se samotným ruským premiérem. Předem o tom ani nevěděl, sjednali to na poslední chvíli přátelé ze Spravedlivého Ruska. Ale když už měl tu možnost, svěřil se Putinovi, že by ho velmi potěšilo, kdyby se Putin stal jednou z jeho prvních návštěv v Praze, pokud bude po volbách Paroubek českým premiérem. Zpráva je zásadně důležitá a rozhodně se k ní vrátíme.

Pondělí 29. června: v dnešním Právu mne zaujala zpráva o tom, že ministerstvo kultury velkoryse dotovalo „církve a náboženské společnosti“. Všichni dobře víme, že je to vyhazování peněz a že „církve a náboženské společnosti“ by naopak u vědomí své zbytečnosti, svého ohavného pokrytectví a neschopnosti spokojit se s chudobou, k níž se verbálně hlásí, měly za svou nedůstojnou existenci ještě platit. Místo toho nepodávají povinná hlášení, i když jde v úhrnu o velké sumy (např. v roce vrhl náš osvícený stát do chřtánu tmářů něco přes miliardu korun, rok nato jakbysmet). Protože chybí dohled a přísnost, „některé církve“ se chovají stylem „z cizího krev neteče“ (cizím, totiž státním, tj. nás všech, to zůstává i poté, co to stát církvím velkoryse poskytne). Nejlépe by bylo, kdyby si jednou za rok ministr kultury by si předvolal církevní hodnostáře, a po důkladné revizi účetnictví jako hejtman Tayrle z Haškova Švejka praštil rákoskou o stůl a zařval: kdy prasknete, čuňata! Načež by pozvaní sborově odvětili: „Podle vašeho rozkazu, pane ministře“. To by nepochybně zhruba odpovídalo představě nejen Práva, ale většiny české populace o náležité úpravě vztahu mezi státem a církvemi. Vykutálený je zvlášť způsob, jakým se ministerstvo před obviněním hájí: stejně prý církvím a náboženským společnostem dává jen zlomek toho, co by potřebovaly (např. na platy a pojistné administrativy, věcné náklady a údržbu církevního majetku požadovalo Arcibiskupství olomoucké asi 325 milionů, dostalo jen něco přes deset). Znovu opakuji, co jsem tu napsal už několikrát: ty církve, které toho jsou jen trošku schopné, by se na milodary státu měly vykašlat.

Senátorka Gajdůšková by ráda zažalovala prezidenta Klause za jeho postoj k Lisabonské smlouvě. To je jediná cesta, jak Klause dostat z Hradu. Návrh musí podat Senát, rozhoduje Ústavní soud. Žaloba má podle senátorky znít v tom smyslu, že prezident v této věci „koná proti vůli českých občanů i českého parlamentu v zájmu cizích mocností“. Které cizí mocnosti má paní senátorka na mysli? Naše slovanské bratry, dubisko ba východě, s nímž se její předseda právě paktuje, jistě ne. Že by už zase americké imperialisty a jejich přisluhovače?

České noviny se zevrubně zabývají ohlášeným „možnánávratem“ Miloše Zemana a Václava Klause do víru každodenní praktické politiky (u Klause to připadá v úvahu až tenkrát, když v roce 2013 sestoupí z hradního Olympu). Tématu se týká naše dnešní glosa.

Ať už mají naši přední politici (ministři, zákonodárci) jakékoli slabiny, jedna věc se jim musí uznat: dokážou spořit jako nikdo jiný. V tomto veskrze pozitivním oboru činnosti odvádějí výkony, kvůli nimž si jich musí každý slušný občan vážit. Tak například poslanec, místopředseda ČSSD a exministr financí Bohuslav Sobotka. Podle časopisu Týden si pořídil byt za sedm milionů. Pět milionů na to během dvanácti let naspořil. V Týdnu si spočítali, že by musel měsíčně ukládat 35 tisíc Kč. Proč by ne? Člověka jen trochu mrzí, že se tato jeho spořivost dostatečně nepromítla i do výkonu vládní funkce. Navrhuji ustavit instituci, která by každoročně udělovala politikům výkonným podobně jako pan Sobotka čestný titul „křeček roku“. Pokud se to ujme a první jmenování by se odehrálo už tento rok, pocta pana Sobotku nemine. Také by bylo možno k nadcházejícím volbám vyhotovit billboard s místopředsedovou usměvavou tváří a nápisem: „Spořím 35.000,- Kč měsíčně. Nezlobte se, ale kdo z vás na to má?“

Úterý 30. června: Předseda ODS Topolánek a předseda ČSSD Paroubek se trumfují ve sprostotě. I tentokrát s přehledem vyhrál Paroubek. Topolánek v neděli na Primě Paroubkovi vytkl, že ČSSD odsunula v Praze na nevolitelné místo nynějšího poslance Šplíchala, jehož otec byl za bolševismu vězněn. Nechápu, co je Topolánkovi do toho, jak si ČSSD sestavuje kandidátky. Zároveň označil předsedu ČSSD za papaláše a prohlásil, že když nezaujatý člověk srovná jeho a Paroubka, vyplyne mu, kdo z nich dvou svou funkci unesl a kdo ne. Nechápu, k čemu je dobré takové hloupé chvástání, kdyby se ODS věnovala tomu, co chce udělat a čím chce lidi přesvědčit, místo aby je přesvědčovala, že její protivníci jsou budižkničemové (lidé si to přeberou jako: jsou taky budižkničemové), udělala by lépe. Paroubkova chruščovovská arogance by pak lépe vynikla. Takhle se jen rozjela obvyklá ofenzíva: předseda ČSSD se zuřivě bránil proti svému papalášství (chodí v džínách a přispívá na chudé), vyčetl v té souvislosti Topolánkovi fotografie ze Sardinie, a k dovršení všeho o něm prohlásil, že je z „elitní komunistické rodiny“, protože jeho dědeček byl zakládajícím členem KSČ a otec vysokým funkcionářem téže strany. Sám Topolánek absolvoval „výběrové komunistické vojenské gymnázium“, kde si zvykl na státní zaopatření. Nemluvil by o tom, kdyby si byl Topolánek nezačal. Topolánek si ovšem nezačal s tím, že by se byl zevrubně věnoval Paroubkovým předkům. Předky si člověk nevybírá a nemůže za ně. Vyčítat někomu členství v KSČ je docela v pořádku, vlezl tam sám a dobrovolně. Vyčítat někomu dědečka je kádrování v pravém smyslu slova, a staví na podobných základech jako rasismus. Informace o rodinném zázemí politika je třeba brát v úvahu jen tam, když se týkají jeho rodinného života, který si sám utváří (manželství). Informace o předcích jsou nezajímavé.

Miroslav Kalousek oznámil, že volební koalice TOP 09 s ODS nepřipadá v úvahu, protože v ODS o ni není zájem. Z toho plyne: vnucovali jsme se, ale neuspěli. Proč to dělali? Lidé je teď budou brát jako někoho, kdo se neúspěšně nutil do přízně ODS, neboť se bál, že sám nepřežije. TOP 09 bude pro voliče zajímavá, jen když bude stát na vlastních nohách.

Demokratická strana zelených se pokouší načerpat sílu tím, že se přiživí na odporu středoškoláků ke státním maturitám, respektive že přiživí ten odpor a postaví se mu do čela. Tuhle voličskou vrstvu je docela lehké manipulovat. Místopředseda Soukup prý řekl Právu, že je do volební kampaně strany ochoten investovat sto milionů. Předsedkyní strany se stala poslankyně Zubová. Zajímá mne, klesla-li česká společnost opravdu tak hluboko, aby osoba tak politicky nedůvěryhodná v čele strany, podpora z řad „novovoličů“ sotva odrostlých pubertě a sto milionů do volební kampaně stačily na vstup do PS. Řekl bych, že to stačit nebude, ale možná jsem moc velký optimista.

V ODS vzplál bratrovražedný boj mezi pražskou organizací a vedením strany. Předseda Topolánek dal Bémovi jako normu úspěšnosti zisk 15 mandátů (naposled měla Praha zisk 14 mandátů, a teď bude mít konkurenci v TOP 09 a Schwarzenbergovi jako lídrovi kandidátky). Bém ovšem předtím pečlivě vybílil pražskou kandidátku od Topolánkových stoupenců. Pražská organizace se tedy postará o to, aby ODS i po volbách zmítal vnitrostranický boj, živený z Hradu. Klausův problém zatím je, že mu chybí schopný lídr (vycházel vždycky z toho, že schopný lídr jen on, a další už nejsou zapotřebí, protože představovali by potenciální nebezpečí; teď má potíže příznačné pro všechny autokraty).

V Právu mají zvláštní představy o kádrování. Alexandr Mitrofanov pokládá Topolánkovu výtku, že v řadách ČSSD jsou bývalí členové KSČ, za „výlet do kádrového původu“. To snad není možné. Kádrový původ jsou rodiče, prarodiče, příbuzní. Když někdo vlezl do KSČ, bylo to jeho osobní svinstvo, případně blbost, nebo taky připodělanost, nejčastěji kombinace toho všeho. Napsal jsem na toto téma kdysi dva texty, které tu, první i druhý, dávám k dispozici.

Na obzoru je jakýsi náznak konfliktu mezi Jiřím Paroubkem a hejtmanem Rathem. Policie obvinila ekonomického náměstka středočeských nemocnic Bušinu z finančních machinací. Rath s ním odmítá ukončit pracovní poměr s odkazem na presumpci neviny a na to, že to zákoník práce neumožňuje. Paroubek, zřejmě vyděšený z poklesu preferencí ČSSD, se domnívá, že by se hejtman měl toho člověka zbavit, a hodlá si s ním o tom promluvit. Výsledek „rozhovoru“ by mohl být docela zajímavý. Pokud Rath Paroubkovi vyhoví, ČSSD to příliš neposílí a oslabí to Rathovu pozici. Pokud se zapříčí, ČSSD to poškodí.

V MfD vyvozují dalekosáhlé závěry z toho, že se ODS shodla s ČSSD na obsazení funkce šéfa antimonopolního úřadu členem ČSSD. Paroubek dohodu potvrdil, označil ji za „vynucený případ“ a zároveň vyloučil možnost velké koalice s ODS po volbách. Tuhle změnu nelze přeceňovat, protože se jen obnovuje status quo (předchozí ředitel a nynější ministr vnitra Pecina byl člověk ČSSD). Že se obě strany shodly na protikrizových opatřeních a na Fischerově vládě, byla nutná a pozitivní věc a do budoucnosti z ní nic neplyne. Navíc ČSSD to velmi poškodilo, ztratila výhodnou pozici opoziční strany. To, že nový eurokomisař má být jmenován až po volbách, je rovněž OK, kdyby ho jmenovali dnes, museli by se na něm zase dohodnout (a to navíc ani není dost dobře možné). Člověk se těžko zbavuje dojmu, že ODS se Mladé frontě Dnes hned tak nezavděčí. Že by vítr foukal z Hradu?

Jiří Paroubek se sešel na jakési krátké pracovní schůzce s předsedkyní ministrany Suverenita Bobošíkovou. Tématu se týká naše dnešní glosa.