Hej hou, hej hou, malé strany jdou

Ve volbách do Evropského parlamentu skončilo nezanedbatelné procento hlasů v anihilátoru zvaném „malé politické strany“. Z toho plyne, že jakýsi politický prostor tu je – otázka zní kde a pro koho.

Díky malé volební účasti se díváme na výsledky dalekohledem, který silně zvětšuje a zároveň deformuje. Nicméně něco snad vypozorovat lze, zvlášť když necháme stranou politické subjekty tak nepatrné, že vznikají pochybnosti o tom, zda nejde spíš o kaz optiky než o skutečné politické těleso.

Taky necháme stranou Dělnickou stranu, která je nekompatibilní se všemi ostatními. O jejím úspěchu rozhodnou salonní exhibicionisté z intelektuálních kruhů a ti z politiků, kteří považují za pragmatické je napodobovat. A necháme stranou Stranu Zelených, která absolvovala politickou explozi a bude nepochybně existovat ještě velmi, velmi dlouho na mimoparlamentní úrovni – otázka je jen, zda jako zelený politický trpaslík, politické neutronové těleso nebo černá díra.

Zbývající ministrany se hlásí ke středu či pravici. Dělí se na euroskeptické a eurooptimistické. K prvním patří Suverenita, Libertas a strana svobodných občanů, k druhým SNK a Evropská demokratická strana. Vzniká prostor pro proces tzv. integrace pravice.

Tu je třeba upozornit na základní vlastnost tohoto procesu. V rozporu s fyzickými zákony tu v zásadě platí, že sloučená strana je vždycky menší, než byly před sloučením ty, které se slučují. To se dá jednoduše vysvětlit, pidistrany se skládají ze samých politických generálů bez vojska, a proces slučování je jen divokou bitvou o virtuální budoucí politická a vládní křesla. Protože se na všechny generály nikdy nedostane, zůstávají zpravidla původní strany i po sloučení existovat. Proces integrace je většinou té povahy, že odradí i tu hrstku sympatizantů, kterou strany dosud měly. Dalo by se tedy říci, že ze dvou malých stran vzniknou v procesu integrace tři ještě menší.

Proto předpokládám, že lídr jasné jedničky mezi pidistranami, paní Bobošíková, která má jako jediná jakousi šanci se do Poslanecké sněmovny prokousat, bude mít sice spoustu řečí o nutnosti sjednocení, ale její představy o tom procesu budou s potenciálními kandidáty sjednocení nekompatibilní: bude je chtít prostě sežrat. Pokud uspěje, budeme mít od října v PS jakousi učesanou a napomádovanou verzi Národní strany.

Zbývá Kalouskův TOP 09. Sdružují se v něm známí politici. Usiluje se uchytit na regionální úrovni. Rád by přitáhl bezprizorné voličstvo nebožek ODA a US-DEU. To všechno jsou pragmatické kroky. Na druhé straně strana je nová a do voleb zbývá maloučko času. Podaří se jejím protagonistům ty poměrně různorodé součásti rychle splácat do celku budícího aspoň dojem, že drží pohromadě?

lidovky.cz 10. června 2009