Pátek 1. února: pouhé čtyři měsíce před volbami se jako newyorské Twins s velikým rachotem zřítila čtyřkoalice. V troskách se pohybují bezprizorní politici US a KDU a kupodivu se příliš nezabývají otázkou, co se dá ještě zachránit. Umírající ODA v posledním tažení kouše a škrábe. V takovém prostředí se jen obtížně provádějí záchranné práce.

Televizní stanice NOVA slaví osm let existence v dramatické situaci. Její ředitel je střídavě zavírán a propouštěn, jeho právník strávil tři měsíce ve vazbě. To, že konflikt vyvrcholil právě před volbami, je neblahé, dostává chtě nechtě politický podtext. Je ovšem otázka, jak se do něho promítne rozpad čtyřkoalice.

poznámka

Zeman pokračuje ve svých hulvátstvích. Napsal bavorskému ministerskému předsedovi Stoiberovi dopis, kde mu nakonec říká, že mu v příloze posílá svůj rozhovor pro Profil, "aby si ho konečně pečlivě přečetl". Co si ten člověk o sobě myslí? A co si myslí ti (není jich málo, viz čtenářské ohlasy na internetu), kteří ho za to obdivují?

Rakouská Národní rada odhlasovala hlasy vládních stran rezoluci, zavazující vládu, aby usilovala o zrušení Benešových dekretů a aby s českou vládou, která vzejde z červnových voleb, obnovila jednání o Temelínu. Opoziční SPÖ chtěla rezoluci doplnit o ujištění, že Rakousko tyto otázky nespojuje s přijetím ČR do EU, neuspěla. Schüssel a Waldnerová se pouze verbálně zavázali nespojovat dekrety, Temelín a vstup Česka do EU. Nechávají si volné ruce.

Sobota 2. února: Včerejší politická rada čtyřkoalice byla, jak se ukázalo, poslední. Žantovský jednání opustil a následně Karel Kühnl rezignoval na post lídra. Lehkomyslnost, s jakou Unionisté rezignovali na jakýkoli pokus přemostit odchod ODA a čtyřkoalici nějakým způsobem zachránit (lidovci k tomu byli ochotni) ještě přetrumfla Rumlovo odmítnutí Zemanovy nabídky volbách roku 1998. Ve hře bylo 24% voličských preferencí, které by vyřazení politicky bezvýznamné straničky neodválo. Teď jsou nejspíš v čudu. Velkolepé zhroucení čtyřkoalice završí dnes bál.

Rakouský velvyslanec Daublebsky tlumočil dnes odpověď rakouské vlády na nedávnou českou nótu. Ministerstvo zahraničí tvrdí, že se rakouská vláda od výroků Sichrovského distancovala, Rakušané tvrdí, že vzali českou nótu na vědomí. Česká strana zřejmě úspěšné vnáší praxi dvojího výkladu, která se tak osvědčila v česko-německých vztazích, o do našich vztahů s Rakouskem.

Pondělí 4. února: V oblacích prachu, zvířeného zřícením čtykoalice, zní rozhořčená obvinění. Místopředseda ODA Kužílek například tvrdí, že KDU rozbila čtyřkoalici, aby se mohla zmocnit jejích preferencí a věnovat je ČSSD. Větší účelovou pitomost je obtížné si vymyslet. Ostatně podíl ODA na pádu čtyřkoalice je přinejmenším stejný jako podíl ostatních dvou stran.

Klaus poskytl rozhovor rakouskému týdeníku Profil. Mefisto předvedl hloupému vesnickému čertovi, jak se to, co čert tak hloupě zvoral, dá udělat elegantně a diplomaticky. K rozhovoru se, pokud nám to čas dovolí, ještě vrátíme.

Úterý 5. února: Unie svobody prý navrhuje, aby uprázdněná místa na společných (dříve čtyřkoaličních) kandidátkách zaujaly "osobnosti" z občanských iniciativ. Padla jména Halík, Karásek. Lidovci nejsou v zásadě proti. Zastoupení občanských iniciativ prý bylo jedním z témat rozhovorů představitelů US a KDU s Havlem. Že by Havel "pustil" ODA výměnou za zastoupení svých lidí na kandidátkách? Když si zpětně vybavíme pythické věty, které po schůzce pronesli jak on, tak Svoboda s Kasalem, nezdá se to být nemožné. V tom případě zaráží nepoučitelnost hradního uskupení: aby bylo možné protlačit do politiky "občanské iniciativy" typu Impulsu99, Děkujeme, odejděte" apod., bylo by třeba zrušit volby.

Vzniká zase jedna nová strana, zjevně pod ochrannými křídly Unie svobody. Jmenuje se Lira (poetická zkratka pro Liberální reformní stranu), má v programu odejmout dotace všem soukromým subjektům a ještě letos zrušit základní vojenskou službu. Podobné programy vycházejí z přesvědčení, že lidé u nás nechtějí v první řadě rozumný program, nýbrž pravicový, konzervativní program. Tj. že jsou v podstatě pitomci.

Ostatky Vlasty Buriana se stěhují na Vyšehrad (jakási obdoba stěhování ostatků Karla Hynka Máchy). Nad šaškárnou převzal patronát ministr Dostál, kterému kdysi, když zemřela Lída Baarová, nestálo za to poslat na pohřeb sekretářku s pugetem. Nemám nic proti Vlastovi Burianovi, Lídě Baarové ani antichartistům, pokud se všem měří jedním metrem.

Středa 6. února: US-DEU se rozhodla pro spolupráci v "dvojbloku" s lidovci za podmínky, že uprázdněná místa po kandidátech ODA zaujmou "osobnosti" z "občanských iniciativ". S návrhem prý přišla předsedkyně Marvanová a jeho přijetím podmínila své setrvání ve funkci. Podpořili ji Jan Ruml a Karel Kühnl. V zásadě jde prý o 17 míst na kandidátkách, z nichž 5 bylo před rozpadem čtyřkoalice považováno za volitelné. Teď se odhaduje, že volitelná jsou nejspíš jen dvě místa, jedno v Praze a jedno v Brně. Je to tedy spíš reklamní tah, s nímž, když vezmeme v úvahu potenciální kandidáty, budoucí dvoublok moc velkou díru do světa neudělá: Jiří Pehe, Jakub Patočka, Petr Pospíchal, Alena Müllerová (ČT - Věc veřejná), Jan Beránek z hnutí Duha, Miroslav Balaštík (šéfredaktor literárního časopisu Host). Beránek už se nechal slyšet, že by kandidaturu bral za podmínky, že pak v parlamentu bude zásadně nezávislý na jakékoli straně. Nadějné. Lidovci se z nikoli nepochopitelných důvodů cukají (zděšeně upozorňují na to, že někteří z navrhovaných stojí ještě nalevo od ČSSD), ale neradi by si rozházeli pana prezidenta, který nápadu fandí. Bylo by obtížné přijít na neužitečnější a hloupější nápad jako je tento. Postavit proti Klausovým sevřeným šikům nezávisle myslící chaoty je něco podobného, jako byla ve středověku dětská křižácká výprava. Na druhé straně zase o tolik nejde - snad o dva mandáty, možná ještě méně, a o trochu toho humbuku kolem.

Právo věnovalo celou stránku prezidentským dekretům. Poslanec ČSSD Koudelka zcela správně upozorňuje na to, že zákonné normy mohou být jen platné a neplatné, nikoli živé a mrtvé (zbývá jen doplnit: nebo "planoucí" či "vyhaslé", jak tvrdí premiér Zeman). A dekrety platné jsou, dovozuje poslanec, protože soudy podle nich dodnes rozhodují. Dále pan Koudelka samozřejmě prohlašuje, že jsou páteří českého právního řádu a čeští vlastenci se jich nikdy nevzdají. Bílé vrány reprezentuje na stránce Práva Petr Uhl.

Čtvrtek 7. února: Policie došla šetřením k závěru, že premiér Zeman a ministr Kavan nelhali, když prohlásili, že někdejší ministr Zieleniec veřejně za peníze korumpoval novináře. Pouze prý pravdivě reprodukovali lživou informaci. Zdůvodnění je velmi zábavné. Výsledkem protizieleniecovského tažení premiéra Zemana je očištění jména pana Zieleniece. Očištění zcela nezasloužené. Není totiž pravda, že by pan Zieleniec korumpoval novináře veřejně a za peníze nebo hmotné statky. Pan Zieleniec, někdejší neoficiální Klausův ministr informací, měl zhruba do roku 1996, kdy se vláda, v níž seděl, dostala do vážných potíží a ztratila glanc, díky přátelským stykům s řadou mladých novinářů pod kontrolou významnou část českého tisku. Zapsal se zlatým písmem do seznamu manipulátorů se svobodou slova v téhle zemi.

Pehe: přiznám jsem, že jsem původně uvažoval o zbabělém zrušení rubriky. Pan Pehe totiž proti Událostem zvolil děsivou taktiku: od chvíle, kdy jsem vznik rubriky vyhlásil, nás soustavně bombarduje svými nejrůznějšími texty, takže Událostem hrozí osud internetových Pompejí; totiž to, že skončí zasuty v závějích virtuálního papíru, podobně jako městečko Olšina v povídce Jaroslava Havlíčka zaniklo zasypáno peřím z roztrhaných andělů. Poslední text pana Pehe v Právu mne však nutí pokračovat. Cituji z něho: "Skupina nezávislých kandidátů by byla "přidanou hodnotou", pokud by měla svůj vlastní hlas v koaliční radě dvojbloku a mohla by alespoň částečně spolurozhodovat o jednotlivých krocích koalice. Takovým řešením by koalice US-DEU a KDU-ČSL dokázala opticky přidat "občanskou společnost" jako třetího člena koalice a mohla by tak oslovit velkou skupinu voličů znechucených stranicko-mocenskými čachry stran opoziční smlouvy. Je otázkou, zda by v takovém případě nedávalo smysl vyjádřit tuto novou kvalitu i novým jménem, jako je například Koalice pro změnu." Je to velmi pěkný návod, jak propašovat na zádech zejména KDU-ČSL do politiky černého pasažéra, který by se tam legální cestou (rozhodnutím voličů) nikdy nemohl dostat. Až tam bude, rozvalí se na lavici, dá si nohy na protější sedadlo a zapálí si v nekuřáckém kupé doutník. Pan Beránek se už ostatně dal slyšet: rád dovolí US, aby ho nechala zvolit, ale jen za té podmínky, že si pak bude moci dělat, co ho napadne. Parlament složený z Beránků má pak tu výhodu, že se nedokáže na ničem domluvit. To by jistě vyhovovalo různým manipulátorům, pro něž je parlamentní demokracie už okoukaná a rádi by zkusili něco jiného. Je zajímavé, že pan Pehe mluví s takovým opovržením o DEU a ODA (trpaslíci), ale jak pak nazvat tuto vykutálenou "občanskou společnost": strašidla? fantomy? Zombies? Pan Pehe nejen dobře ví, jak by měla nová koalice vypadat, co by měla dělat a koho osloví, ale také, jak by se měla jmenovat. Neměl by ji tedy místo zbytečného psaní rovnou udělat?

Petr Zídek polemizuje v Lidových novinách s článkem Petra Placáka o prezidentu Benešovi a vyhnání sudetských Němců. Historicky uvažovat znamená mít neustále na mysli dobový kontext. Například čarodějnické procesy ze sedmnáctého století bylo tehdy něco docela obvyklého. Podobně v Rumunsku a v Osmanské říši napichování oponentů na kůl. Povinností historika bylo, je a bude historii soudit. A ne vytvářet kolektivní alibi. Pan Zídek to zjevně považuje za idelogizování. V tom navazuje na V. I. Lenina, ten taky považoval morálku za ideologii. Ale proč se pak pan Zídek tak horlivě zastává Romů? Není to náhodou taky ideologizování? Panu Zídkovi vůbec nepřijde na mysl, že bombardování Drážďan bylo ohavné zvěrstvo, za něž se dnes Angličané právem stydí. Stejně okrádání a vyhánění milionů lidí, provázené masovým vražděním (mimochodem, to je opravdu objev, že vyhnáni byli etničtí Němci i odjinud; ještě že nám to pan Zídek připomenul). Placák ovšem Zídkovi nahrál tím, že hovoří o genocidě. Genocida negenocida, byl to ohavný masový zločin a máme ho na triku.

Rovněž Lidové noviny otiskly čtenářský dopis, jehož pisatel se pokouší přiblížit veřejnosti zjevnou skutečnost, že sudetští Němci měli právo "rozbít" stát, který se k nim choval macešsky a který tedy právem nepovažovali za svůj. A konstruuje situaci, kdy by se naše země stala součástí centralizované ruské říše, která by se nás snažila poruštit. To se vlastně stalo (česká veřejnost není poruštěná etnicky, jen mentálně), ale nikdo to dnes nevidí. Taky jsme se Rusů dokázali zbavit jen tím, že se jejich veleříše sama od sebe rozpadla. Nasnadě je lepší příklad: Češi také rozbili stát (Rakousko - Uhersko), který se k nim choval macešsky (v trochu menší míře než meziválečná ČSR k českým Němcům) a který plným právem nakonec nepovažovali za svůj. Nikdo jim to nemůže vyčítat. Toto srovnání je lepší už proto, že ukazuje, v čem je problém: jedině v tom, že čeští Němci (samozřejmě ne všichni) se k tomu rozbití spojili s Hitlerem.

Pátek 8. února 2002: Poslanecká sněmovna schválila nejtěsnější možnou většinou ústavní zákon o referendu. Není ovšem jasné, zda zákon projde v Senátu. Cyril Svoboda prohlásil, že česká veřejnost je dostatečně vyspělá, takže se zákona nemusíme bát. Je zábavné představit si politika (a nemusel by to být zrovna takový úlisný populista jako předseda KDU), který by prohlásil, že česká veřejnost na to dost vyspělá není. Protože nepotřebuju, aby mne někdo volil, dovolím si tvrdit, že pochybnosti jsou na místě. A nejde jen o českou veřejnost, ale i o českou politiku. Podle zákona si může referendum vyžádat vláda nebo jedna z komor parlamentu. Není obtížné si představit, jak institut referenda v náležitě populistických záležitostech zneužívají tu Senát proti Poslanecké sněmovně, tu vláda, aby mohla obejít parlament. Vicepremiér Rychetský uvedl zcela bezelstně dva případy, kdy podle něho mělo být v minulosti referenda použito: a sice rozhodnutí o rozdělení ČSFR a stanovení restituční hranice rokem 1948. V prvním případě by se byl zablokoval proces dělení federace, což by bylo vedlo k politickým krizím a otřesům; nakonec by byly mohly nabýt možná i balkánských rozměrů. V druhém případě by si vláda a legislativa byla nechala požehnat "lidem" pokrytecké a nemravné řešení (bylo třeba uskutečnit restituce, po nichž volal lid, a zároveň z nich vyřadit sudetské Němce) a b yla by využila strachu a z něj plynoucích nacionalistických nálad ve veřejnosti jako alibi. Zásadně odmítat referendum je fundamentalistická hloupost. Nevěřím jen, že s ním bude česká veřejnost a česká politika umět zodpovědně zacházet.

Pan Jan Beránek, "ředitel ekologického hnutí Duha" (proč ne regent nebo guvernér, titul zní podobně pitoreskně jako prezident zeměkoule) a jeden z možných kandidátů na uprázdněné odistické mandáty, zopakoval, že není ochoten se nechat zavazovat jakýmkoli politickým subjektem k nějakým postojům. Zároveň varuje: "Je ale třeba dávat si pozor, jestli se jedná o upřímný zájem posílit hlas občanů a občanských iniciativ v parlamentu, nebo jestli jde jenom o účelový tah, jak získat při volbách o nějaké procento více hlasů". Pan Beránek se nemusí bát, v jeho případě z povahy věci vůbec nemůže jít o účelový tah ke získání hlasů. S panem Beránkem se však už údajně nepočítá.

Ostatky Vlasty Buriana byly s pompou přeneseny z Vinohradského hřbitova na Vyšehrad. To, co s ním dělají teď, je skoro stejně nechutné jako to, co s ním dělali po válce.

fejeton

Slovenský parlament po bouřlivé debatě, v níž zaznělo spousta urážlivých výroků na adresu Maďarů a slovenské vlády, přijal rezoluci, kritizující maďarský zákon o statutu zahraničního Maďara.

Poslanecká sněmovna včera přijala zákon, podle něhož český stát odškodní ty naše spoluobčany, které po válce odvlekla NKVD do Gulagu. To je zajímavé: nikoho ani nenapadne, že by je měli odškodnit Rusové. Z Němců se ždímá jedno odškodnění za druhým (realisticky: mají špatné svědomí, jsou vydíratelní a bohatí),na Rusech nechceme nic (rovněž realisticky: tušíme, že se vydírat nedají, svědomí je nijak zvlášť netrápí a na rozdávání dvakrát nemají).

Sobota 9. února: Na západě výzvy paní Marvanové, k níž se servilně přihlásili i lidovci (vítr nepochybně fouká z Hradu), vzniká kuriozní politická pastrana, jakási korporace či odborové sdružení "osobností", kteří chtějí udělat US a KDU z kandidátek kůlničku na dříví. Podej čertu prst...

poznámka

Stínový ministr zahraničí ODS Zahradil poskytl rozhovor dnešnímu Právu. Vláda by měla přestat namlouvat veřejnosti, že naše členství v EU bude aspoň zpočátku jen druhořadé. Samozřejmě že bude druhořadé, nic lepšího si zatím nezasloužíme. Ze Zahradila mluví ublíženost drzého českého fracka, kterému namluvili, že je miláčkem civilizovaného světa, budovatelem tvrze demokracie ve střední Evropě, vítězem obou světových válek, jedním z deseti světových premiantů, atp. atp. Abychom byli spravedliví: vina není první řadě na české veřejnosti, která takovým báchorkám ráda věří, ale na lidech Zahradilova a ovšem taky Klausova typu, kteří by měli být schopni kritického uvažování (tedy aspoň Klaus, Zahradil nejspíš nemůže) a přesto ty pohádky svým spolubližním dnes a denně nabulíkovávají. Vypočítávají, kde všude nás Unie bere na hůl a diktuje nám podmínky, a ani slovem se nezmiňují o tom, kde všude jsme si sami vyhradili úlevy. Jsou přitom velkorysí: přes tyto kruté křivdy nám nezbývá než snažit se do roku 2004 do EU proniknout, protože jen tak budeme mít možnost ovlivnit její budoucí podobu. Pokud jde o Benešovy dekrety a vyhnání sudetských Němců, tvrdí Zahradil, že je to prý bilatelární záležitost (ve skutečnosti je to jen a jen naše věc a můžeme se svobodně rozhodnout, zda budeme dál tvrdohlavě zatloukat, nebo se rozhodneme pro jediné, co se dnes ještě dá dělat, tj. pro zmírnění následků některých křivd). Opakuje stokrát vyvrácený nesmysl, že o vyhnání Němců rozhodla Postupimská konference, a snuje plán, jak posílit české pozice: je třeba zahájit diplomatickou ofenzívu směrem k vítězným mocnostem a zemím kdysi okupovaným nacisty, protože nám Německo a Rakousko chce měnit výsledky druhé světové války. Pane Bože, úpěnlivě Tě prosím, nedovol, aby se toto individuum stalo českým ministrem zahraničí!

Otevření archivů StB, dalších politických represivních složek SNB a archivů KSČ přichází bohužel s desetiletým zpožděním. Když s tím někdy v roce 1991 přišla LDS, dnešní navrhovatelé se útrpně ušklíbali. Během jedenácti let se někdejší estébáci a jejich donašeči pohodlně etablovali v nejvyšších patrech naší společnosti, a ti, co byli vydíratelní, jsou už jedenáct let vydíráni. Zveřejnění se není co bát, stejně už s ničím nehne. Místopředseda KSČM Filip si myslí, že otevření archivů prý znamená další rozdělení společnosti. Pan Filip je nemístný optimista. Tahle společnost nebyla po roce 1989 rozdělena, ačkoli rozdělena být měla. Dnes už se to nedá dohnat. Dneska přece platí: Musíme si pomáhat, všichni dobří rodáci!

Miloš Zeman poskytl interview německému časopisu Focus. Za všechno prý může volební kampaň v Německu (ne u nás?) Když není v Německu volební kampaň, dá se mluvit i se Stoiberem. Zeman nikdy nehovořil o kolektivní vině, spolu s Havlem jako první kritizoval vraždy a násilí při vysilování Němců. Náš hrdina měl jako jediný odvahu vyslovit se zatajeným dechem tu šíleně odvážnou myšlenku, že prezidentské dekrety jsou "vyhaslé". Zřejmě se snaží ze všech sil uchlácholit rozladěného Schrödera. Příjemný pohled na připotentočkovaného tlučhubu.

Pondělí 11. února: Předsedkyně US-DEU Hana Marvanová prý ztratila hlas, takže za ni na veřejnosti vystupuje místopředseda Pilip. Není jasné, zda jde o ztrátu hlasu v politickém či fyzickém slova smyslu, pesimisticky předpokládám, že v tom druhém. Pan Pilip zatím hovoří spíše hlasem Cyrila Svobody: "nezávislé osobnosti" mohou získat místo na kandidátkách jen tehdy, přihlásí-li se k programu koalice a zaváží-li se po volbách vstoupit do poslaneckého klubu US nebo KDU. Je to snaha dodatečně racionalizovat iracionální rozhodnutí: chtít na "osobnostech", aby projevovaly stranickou kázeň, je jako chtít na lišce, aby nechytala kuřata. S jedinou výhradou: možná, že se v některé z "osobností" probudí zdravý kariérismus. Pak by se asi dala stranicky ochočit.

Evropská unie považuje Slovensko za problematickou zemi, protože se tam může dostat k moci Vladimír Mečiar. Já považuji za problematický postoj Evropské unie ke Slovensku, protože se tím Slovákům říká: chcete-li k nám, rozlučte se se svobodou voleb. Jednak není předem dáno, jak se Mečiar bude po znovuzvolení chovat, a podobné podmínky ho nutí chovat se tím nejhorším způsobem. A za druhé a především, se Slováci mohou Mečiara zbavit jen z vlastního rozhodnutí, všechno ostatní je špatně.

Němci se o Benešovy dekrety nestarají, utěšuje nás v Lidových novinách Alexandra Klausmann, redaktorka časopisu Focus. Proč by taky měli, není to jejich věc.

poznámka

P.S. Protože od mých dětských let uběhlo už moře času a doléhá na mne stařecká skleróza, parafrázoval jsem v titulku článku o osobnostech známou píseň z Disneyovy Sněhurky nepřesně. Dnes to napravuji.

Úterý 12. února: K osobnostem přibylo další jméno, hokejista František Černík. Měl by kandidovat na pátém místě v Moravskoslezském kraji, prosazuje ho US. KDU má ovšem spíše zájem o to, aby na páté místo ze zaručeně nevolitelného šestého postoupil nynější poslanec Holáň. V Praze bude možná kandidovat, rovněž na přání EU, farář Karásek. Nabídka osobností bude tedy dosti pestrá a nepostrádá pragmatismu. Škoda, že kromě kazatelů Pravdy a Lásky nemohou kandidovat taky Vondráčkovou a Gotta (Ruml by to nesnesl). Koncem týdne by se měl rovněž v Praze uskutečnit "kulatý stůl" představitelů US, KDU, zástupců občanských iniciativ, akademické obce a dalších osobností. Celebrovat, pardon moderovat ho bude profesor Halík.

ČSSD hodlá odškodnit odsunuté antifašisty. Mluvil o tom před časem Zeman, nyní poslanec ČSSD Koudelka. Co to znamená? Nejspíš že by odškodněni byli ti, kteří se nikdy neprovinili proti národu českému a slovenskému a buď trpěli pod nacistickým útlakem, nebo se čině účastnili boje za jeho svržení - a přesto byli odsunuti. Jde o hnutí za přísnější a přesnější dodržování Benešových dekretů. Zeman s Koudelkou by měli svůj návrh ještě logicky doplnit o požadavek, aby naopak ti zdejší Němci, kteří těmto přísným podmínkám nevyhovují (a to byli skoro všichni, kteří po roce 1945 "směli zůstat") byli podle dekretů okradeni o majetek, zbaveni občanství a pak vyhnáni. Bude to bohatá žeň, protože podmínkám dekretů v žádném případě nemohou vyhovovat např. ti, kterým bylo v roce 1945 jako mně pět let.

Pavel Tigrid se v Mladé frontě Dnes opětovně vyslovuje pro omluvu sudetským Němcům. Jenže dnes už nejde o omluvy. O omluvy šlo předevčírem. Doba se hnula. Dnes jde o zrušení dekretů a odškodnění.

V Lidových novinách píše Marek Kerles o tom, jak sudetští Němci sponzorují české pohraničí. Nepochybuji o jeho dobré vůli, mluví však nejen o "bývalých sudetských Němcích", ale dokonce i o "bývalých rodácích". Aby se někdo změnil z "nynějšího" rodáka na bývalého bylo by nutno podniknout cestu do minulosti a přenést rodičku na nějaké jiné místo.

Michal Klíma, Pehe číslo dvě české politologie, naříká v Lidových novinách nad tím, jak se zlovolným politikářským nepřátelům Pravdy a Lásky podařilo vpašovat médiím falešný výklad opoziční smlouvy, televizní vzpoury i sarajevského atentátu. Například akce na svržení Klause z roku 1997, kterou dezinterpreti vykládají za "puč podlých spiklenců" byla podle něho "přirozeným jevem, který přináší regeneraci a sebeočištění mocenského prostředí". Jenomže se to nějak nepovedlo. Lépe řečeno bylo to zkopáno ještě hůř než kdysi atentát na Césara. Pokus o atentát za Césarovy nepřítomnosti je předem odsouzen k neúspěchu.

Středa 13. února: Václav Havel navrhl, aby soudkyni Ústavního soudu Ivanu Janů (odešla do Haagu) nahradila předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. Vzhledem k tomu, že podle ústavy jmenuje soudce ÚS prezident se souhlasem Senátu, není od věci předpokládat, že zastoupení hradního bloku se v žádném případě nezmenší.

Hana Marvanová se obrátila otevřeným dopisem k členům US-DEU.

poznámka

Jindřichovice pod Smrkem nemají dost peněz na vydržování základní školy. Vypsat sbírku mezi rodiči, z níž by školu dozovaly, však nesmějí, je to protizákonné. Sociální demokracie nepřipustí školné v žádné podobě, to raději dá postupně zajít všem školám v České republice!! Je zjevné, že se tak chudá země, jako je ČR, školnému v té či oné podobě nevyhne. Není to otázka pravicovosti nebo levicovosti, ale svrabu a neštovic.

Svět prý soudí Miloševiče, píší v Mladé frontě Dnes. Podle mého názoru nad procesem není vůbec vhodné jásat. K tématu se ještě vrátíme.

Čtvrtek 14. února: Klaus odjel do Vídně a hovořil tam k rakouským kůzlátkům tenkým hláskem: je třeba ve věci Temelína a dekretů naformulovat limity našich postojů a zkoumat, zda se vůbec mohou protnout (je předem jasné, že ne). Zkušenost s česko-německou deklarací prý praví, že gesta přinášejí jen malá zlepšení vztahů (zvlášť když přitom jedna, totiž česká, strana tahá tu druhou, tj. německou, za nos, Klaus to zná z vlastní zkušenosti). Je třeba dívat se do budoucnosti, minulost nelze změnit. Škoda, že např. Miloševiče zatím nenapadlo použít tento pěkný argument! Prezident Klestil se opět projevil jako nenapravitelný snílek: doufá, že nová česká vláda, která vzejde z červnových voleb, bude mít vstřícnější postoj k hlavním rakouským požadavkům (tj. i k prezidentským dekretům).

ODS halasně protestuje proti jmenování JUDr. Wagnerové soudkyní Ústavního soudu. Protože se proslýchá, že předseda Kessler podá ze svého úřadu demisi ještě před koncem Havlova prezidentování a předsedu ÚS jmenuje rovněž prezident, má zjevně Klausova strana obavy, že Havel ještě před svým odchodem zafixuje pozice hradního uskupení v této instituci. Ústavní soud u nás slouží v první řadě jako odvolací instance proti parlamentu a proto se o něj přetahují politické strany a prezident. O nezávislosti v této situaci těžko hovořit. Je to nedůstojné divadlo, které nedává dobré vysvědčení naší politické kultuře.

Prezident mluvil na setkání chartistů o tom, že se po 25 letech dělá z Charty77 posvátná kráva, že se téma bulvarizuje, že se z těch, kteří byli před lety donuceni podepsat, dělají dnes obžalovaní. Na tom jistě něco je (přestože inspirace k těmto slovům kritickým vzešla patrně z prezidentova nejbližšího okolí). Lidové noviny se tentokrát na pana prezidenta zlobí - není divu, Havel nepřímo kritizuje jejich difamační akci. Lidové noviny zároveň (zjevně omylem) obvinily Daniela Kroupu, že byl aktivistou Občanského hnutí. Mám sice k jeho politické činnosti spoustu výhrad, ale mohu potvrdit, že tak hluboko nikdy neklesl.

Pátek 15. února: Vládě se podařilo dostat návrh zákona o úvěru na nákup nadzvukových stíhaček do druhého čtení. V opozici se sjednotila pouze ODS a US-DEU. ODS bouří proti zadlužování země a horuje pro několikaletý odklad nákupu. Je to doklad tradičně laxního přístupu této strany k otázkám bojeschopnosti armády (v nejhorším případě nás totiž obrání, jak známo, neviditelná ruka trhu). Možná, že tím ODS získá nějaké body v předvolební kampani (podle jejích zahraničněpolitických expertů i voličů nás v současné době ohrožují tak nanejvýš Němci, a ti si na válku netroufnou), ale za pár let by se nám to mohlo velmi vymstít.

Svou nespokojenost s prezidentovým rozhodnutím jmenovat Elišku Wagnerovou soudkyní Ústavního soudu ( a paní JUDr. Brožovou předsedkyní Nejvyššího soudu) vyjádřili i politici ČSSD. Nastává další kolo přetahování o ÚS.

poznámka

Místopředseda vlády Pavel Rychetský v BBC opět zopakoval nepravdivé tvrzení, že tzv. odsun Němců z ČSR byl rozhodnutím Spojenců. Proto opakuji (všechny tyto věci se musí znovu a znovu opakovat), že v článku 13 závěrečné zprávy konference velmoci odsun (z ČSR, Polska a Maďarska) nenařídily, nýbrž pouze uznaly, že musí být proveden, a vyhradily si poněkud alibisticky, že má být proveden humánně. Závěrečná zpráva je k dispozici mj. i na internetu.

Klaus ve Vídni chlácholil své rakouské partnery (jeho řeč byla utěšující formou a zemanovská obsahem, nediplomaticky se tomu říká věšení bulíků na nos) a sklidil úspěch i u sociálních demokratů. Cyril Svoboda úplně oprávněně namítl, že se ODS chová jinak venku a jinak doma (viz nejapné řeči o vměšování do českých záležitostí v souvislosti s nedávným rakouským referendem). Dobrý dojem z vystoupení předsedy KDU kalí skutečnost, že se před časem jako první iniciativně přidal k Zemanovu protirakouskému štvaní (stejně nejapné řeči o Hitlerově duchu).

Jan Kavan po nářezu, který dostala loni Česká republika od Castrovy Kuby v souvislosti se svým tažením za lidská práva (vše vyvrcholilo pokornou lítostí pánů Bubeníka a Pilipa nad tím, že porušili kubánské zákony, ponižující Pithartovou cestou do kubánské Canossy, a neúspěšným a směšným pokusem pana Kavana prosadit v Ženevě protiamerickou rezoluci) kouká, na koho shodit povinnost předložit rezoluci o dodržování lidských práv na Kubě letos. Úvaha, že by to měla být země z regionu, kde leží i Kuba, je racionální: bylo však zapotřebí tolika kopanců, než to panu Kavanovi došlo? Navíc v pozadí jsou i osobní zájmy českého ministra zahraničí: rád by se stal předsedou VS OSN, a to předpokládá získat hlasy latinskoamerických zemí. Tvrdá protikubánská rezoluce by k tomu nepřispěla. Tak ať tu práci za nás udělá někdo jiný.

Jak vyplývá z dopisu paní Marvanové i z prohlášené místopředsedy Kasala, chápou obě strany "koalice" svou volební spolupráci jen jako výtah do PS a Senátu. Pak si budou dělat, co budou chtít. To je, pokud jde o morální hodnotu, trochu podobné opoziční smlouvě. Ocenit je ovšem třeba to, že to (na rozdíl od Klause a Zemana) vytrubují do světa už předem.

Sobota 16. února: Jörg Haider údajně opouští rakouskou spolkovou politiku. Nebude se účastnit ani práce společného koaličního výboru ÖVP a FPÖ. Reaguje tak na krajně nepříznivý ohlas své cesty do Iráku. Je otázka, zda to něco změní na jeho dominantním postavení ve straně. A je otázka co bude znamenat Zemanův odchod z funkcí pro ČSDS. Zeman s Haiderem si jsou podobní.

Havlova rozhodnutí ohledně personálních změn v Ústavním a Nejvyššim soudu kritizoval i Špidla. Havel hodlá sporné záležitosti probrat osobně se Zemanem. Prezidentova choť bude mít zjevně další dobrý důvod proč se Zemanem nemluvit.

Pondělí 18. února: FPÖ prochází údajně po ohlášeném odchodu Jörga Haidera z politiky vnitřní krizí. Asi to nebude tak horké, Haider zase až tak úplně neodchází (bude předsedkyni Passerové "k dispozici pro spolkovou politiku") a ostatně, co by si FPÖ bez Haidera počla? Taková očista by nakonec vedla k tomu, že by strana ztratila všechny preference a Haider by si založil novou, která by ty preference přebrala.

Premiér Zeman plácal v Izraeli něco o tom, že se teroristům nesmí ustupovat. To se to bojuje proti terorismu, hubou. Zeman měl to štěstí, že během své vlády nebyl vystaven ani zlomku té zkoušky, které je vystavena každá izraelská vláda. Skoro bych mu to přál. Skloňuje odvahu ve všech pádech: V roce 1936 prý mohl být Hitler poražen dvěma francouzskými divizemi, ale chyběla k tomu odvaha. To je jen variace na havlovské téma: zlo má být potlačováno v zárodku. Tak se ovšem stane, že jako zlo v zárodku bude potlačeno i hodně neutrálního nebo dobrého. Když se kácí les, lítají třísky. Bolševická teze.

Vedení Unie svobody si prý hraje na hobity (jakési bytosti z módní knihy J. R. R. Tolkiena). Navazují na zvyky, panující kdysi v ODA. Obávám se, že na takové šaškování nejsou voliči zvědaví.

Pehe: Hradní polnice opět hlaholí, kde jinde než v Právu. "Pokud jde o Koalici, zejména pak US, otevřeně deklarovaná ochota k povolební spolupráci s ČSSD může odradit některé její pravicové voliče. Zároveň je ale zřejmé, že mnohé voliče v politickém středu a napravo od něj momentálně spojuje více odpor k ODS a strach z její účasti ve vládě než lpění na ideologických nálepkách." Se strachem ještě nikdo nikdy nic nevyhrál.

Úterý 19. února: Miloš Zeman provedl během své návštěvy Izraele (doufejme) poslední zahraničně politické salto mortale své kariéry. Jak se zdá, s velmi tvrdým dopadem.

aktualita

Jak se dalo předpokládat, nemyslí to Jörg Haider se svým odchodem z celorakouské politiky docela vážně. Dal jenom svým reptajícím podřízeným pocítit, v jakých nesnázích by se ocitli, kdyby je opustil, a oni z toho realisticky vyvodili důsledky. Lidí jako je Haider, Mečiar nebo Zeman se nezbavíme samospádem. Dostat je z politiky dá větší fušku než vykouřit tchoře z kůlny.

Středa 20. února: Miloš Zeman včera bilancoval před stopadesáti svými příznivci v restauraci Hybernia výsledky svého izraelského tažení. Je prý velmi rád nepopulární, chlubil se, činí mu to až masochistickou rozkoš. Pan premiér ovšem pronášel svá známá slova o vyhnání Palestinců a sudetských Němců nikoli proto, aby byl nepopulární, nýbrž aby se vlichotil české spodině. To by se mu taky bylo povedlo, kdyby se nebyl vzápětí podělal. Ale i kdyby tomu bylo tak, jak říká: pak mu sice můžeme všichni závidět ten široký prostor k sexuálnímu vyžití, který mu skýtá domácí a zahraniční politika, leč bohužel jeho erotické zážitky přijdou Českou republiku dost draho. Zajímá mne, zda se opozice, ta smluvní (která nešetří silnými slovy o šílenství) i ta mimosmluvní, která přichází s nejapnými nápady (Zemanovi je třeba zakázat zahraniční cesty), sama sebe neptá, za člověk s touto sexuální deviací je v premiérském křesle na svém místě. Otázka je nasnadě natolik, že na ni přišel i Petr Fischer v dnešních Lidových novinách, a to už je co říci.

Na téže besedě pan premiér, zjevně ve snaze být nepopulární i v Izraeli (to se mu ostatně jeho dosavadním vyváděním a odvoláváním už nepochybně aspoň částečně podařilo) prohlásil, že když izraelští vojáci střílejí na palestinské děti, tak se rovněž dopouštějí terorismu. To nabuzuje dojem, že izraelští vojáci střílejí na palestinské děti jako sportovní střelci na hliněné holuby, což samozřejmě není pravda. Když se armáda brání proti rozběsněnému zfanatizovanému davu a vojáci chrání své životy, odnese to občas i někdo nevinný. Odpovědnost je na těch, kdo násilí rozpoutali.

Ani nacionální socialisté z ODS nejsou premiérovým vyváděním nadšeni, otvírají se sklepení, zazdění kostlivci pochodují na denní světlo a "stínový ministr" (jak morbidní označení v tomto kontexu!) Zahradil skučí: "Bohužel dodává (totiž Zeman) munici druhé straně, aby do nás mohla střílet." Opravdu: Zeman se v posledních týdnech velmi zasloužil o to, aby černé stránky naší historie zůstaly otevřeny.

A nakonec něco veselejšího. Pan premiér nepožádá list Ha´arec o opravu, protože se stalo jen to, že " tady došlo k neobratné angličtině". Tím dostává jeho izraelská epizoda charakter jedné z temelínských poruch. "Došlo k silným vibracím na turbíně; lidský faktor vyloučen."

vzpomínka

Čtvrtek 21. února: Německo a EU vzaly českého premiéra na milost. Fischer až po "zevrubném a velmi otevřeném rozhovoru" (to muselo být pěkné), navíc si Němci nechali otevřená zadní vrátka pro případ, že by Zeman začal znovu blbnout: návštěva kancléře Schrödera nebyla definitivně potvrzena. S Araby to ovšem tak lehké nebude. Šéf Ligy arabských států odmítl Zemanovo vysvětlení s tím, že materiál otištěný v izraelském listu Ha´arec byl určitě aspoň zčásti pravdivý (má úplně pravdu), a ani velvyslanci arabských zemí v ČR nevěří, že by Zemanovo vyjádření zkreslili novináři a špatná angličtina (mají taky úplně pravdu). Zeman zatlouká jako malý kluk chycený na hruškách. A Jiří Hanák, rezident Hradu v nepřátelském území Práva, si libuje: Zemanovy brepty prý nakonec skončily "pozoruhodným úspěchem české diplomacie".

Normalizační odborník na Německo Jan Kovařík v Právu píše: "Zeman, ať vědomě či nevědomě, nahrává těm na německé straně, kdo nejsou oceňovanou dosaženou úrovní vztahů ČR-SRN nadšeni, protože z praktických důvodů potřebují vzedmuté emoce, spory a jitření ran." Říká vlastně totéž, co včera Zahradil. A podobně dnes naříkal Václav Klaus: Zeman podle něho otvírá staré rány. "Tato témata dřímala. Ona byla, existovala latentně, ale potřebovala škrtnout sirkou a tady to škrtnutí sirkou bohužel bylo provedeno." Je třeba doplnit, že anesteziologové, kteří témata přivedli do "dřímoty" byli v časech přijetí společné deklarace Klaus a Zieleniec, a že se Zeman zařadil na velmi čestné místo mezi ty, kteří nedopouštějí, abychom my Češi směli na hanebnost, kterou jsme po 2. světové válce provedli, jen tak beze všeho zapomenout. Miloš Zeman dbá o mravní čistotu naší národní sebereflexe.

O to, aby se problém dekretů stal opravdu překážkou vstupu ČR do EU, chce nyní pečovat i ODS. Zahradil žádá, aby ČR zahrnula do přístupové smlouvy o vstupu do Unie právní pojistku, která by zabránila tomu, aby si kdokoli pohrával s myšlenkou revize majetkoprávního uspořádání po druhé světové válce. Pak je ovšem třeba dekrety důkladně probrat na úrovni Evropské unie ještě před vstupem ČR. Jsem velmi pro.

Ke kritice Benešových dekretů se připojil i maďarský ministerský předseda Viktor Orbán. Upřímně řečeno, nic jiného mu nezbylo. Hovořil před několika výbory Evropského parlamentu a někdo z pléna (prý zpravodaj EP pro ČR Jürgen Schröder) se ho dotázal, zda Maďarsko diskutuje s ČR otázku Benešových dekretů. Nato Orbán řekl, že v bilaterálních jednáních tento problém na přetřes nepřišel, že ovšem podle jeho názoru dekrety nejsou v souladu s evropským právem a že je obtížné si představit, jak by se k EU mohla připojit země, jež zachovává zákony, které se tolik liší od legislativy Unie. Maďarsko očekává, že po připojení k EU budou dekrety automaticky odstraněny z právního řádu České a Slovenské republiky. Žádný maďarský politik by nemluvil jinak, dekrety se dotýkaly i Maďarů ze Slovenska. O jejich postavení v Československu se toho moc neví, proto se k problému ještě vrátíme.

Koalice US a KDU po jistém váhání udělala to, co je povinností opozice, a vyzvala Zemana k odstoupení. Nemá sice sama šanci prosadit to v parlamentu, ale měla by se aspoň pokusit, taková věc se do budoucna nemůže nezhodnotit. Zato Zahradil mluví o "směšném gestu koalice, která chce získat předvolební body a naopak zbytečně vyrábí z předsedy vlády mučedníka". To je třeba dementovat v duchu rádia Jerevan: nevyrábí ho koalice, nýbrž Zeman sám, a nikoli mučedníka, nýbrž blba. Je příznačné, že právě v této věci, v níž má koalice úplně pravdu, se od ní distancoval i Havel. Prý by to zbytečně destabilizovalo politickou scénu čtyři měsíce před volbami. Zemanův odchod by byl po tom, co provedl, nutný i pět minut před volbami; a Zemanův odchod nemůže destabilizovat vůbec nic, naopak. Je ale směšné chtít na něm omluvu (což prý žádá ODS) - jednak se omlouvání zatím nedokázal naučit a do voleb to už asi nezvládne, a jednak, jaký smysl má, aby se králík omlouval, že dělá bobky. Bránit mu v zahraničních cestách sice parlament může, ale budeme pak všichni vypadat jako šašci: co je to za zemi, která se nedokáže zbavit premiéra, jenž jí dělá ostudu, a místo toho mu brání cestovat!

Podle výzkumu CVVM vadí ODS skoro polovině občanů. Co je to platné, když ji druhá polovina bude volit! Nechápu, jaký smysl a vypovídací hodnoty mají podobné průzkumy.

Roman Joch se v MfD zastává Zemana. Je pravda, že pod zemanovým vyváděním je zasut jakýsi malý reálný základ (podobně jako Jupiter, tato obrovská plynná koule, má údajně malé kamenné jádro, velké asi jako Země): Evropa by při všem úsilí o vyváženost měla mít pořád na vědomí, že ze zcela zásadních důvodů nesmí nikdy vydat Izrael na milost a nemilost jeho nepřátelům. Může to sice udělat jen nechtě, ale to by na katastrofálním skutku nic nezměnilo a nic by to neomlouvalo. Pan Joch se ovšem po havlovsku domnívá, že ČSR byla liberální demokracií, neskonale nadřazenou nacistickému barbarství, a že ve volbě mezi liberální demokracií jiného etnika a totalitním barbarstvím soukmenovců dala většina sudetských Němců přednost barbarství. To je pěkné, jak si všichni fandíme, od narudlých exbolševiků až po katolické fundamentalisty. Předválečná ČSR byla o něco demokratičtější než Horthyho Maďarsko a o hodně demokratičtější než Hitlerovo Německo. Oblasti obývané příslušníky cizích národů (nikoli etnik, ale politických národů!) spravovala tak, jak se spravují anektovaná území. A Němci a Maďaři si nevolili mezi demokracií a Hitlerem (nebo Horthym), ale mezi stavem, kdy jsou jen trpěnými občany druhého řádu na území cizího národního státu, a národním státem, který považovali za svůj. To, že se přitom nevzali v úvahu Hitlera, byla ovšem tragická politická chyba a politická vina. Ale tvrdit, že si "vybírali" mezi demokracií a Hitlerem a vybrali si Hitlera, je demagogie.

Petruška Šustrová v LN mateřsky poučuje čtenáře, proč to není jen tak odsoudit Štrougala. A nakonec lituje, že nebyl ustanoven nějaký tribunál, který by pojmenoval odpovědnost komunistických papalášů, která nemůže být vymezena právně. Neodsuzoval by ke ztrátě svobody, ale ke "ztrátě cti". Tento plán na úřední zneuctění Lubomíra Štrougala svou stupiditou zcela odpovídá deklarativním zákonům o zavrženíhodnosti komunismu, na něž by měl podle hradní komisařky z LN navázat. Čerpá ostatně i ze staré římské tradice. Tehdy nebylo možné z náboženských důvodů popravovat panny a tak je kat musel před popravou ještě znásilnit.

Pátek 22. února: Česká republika prý chce požádat o výměnu palestinského velvyslance (kvůli jeho nepřátelským výrokům o USA, mj. na nějakém mítinku KSČM). Sotva si mohli vybrat vhodnější dobu na takový krok, než je právě tato. Česko-arabské vztahy dostanou definitivně na frak. A kromě toho, co čekali, že bude palestinský velvyslanec říkat?

Proslýchá se, že kancléř Schröder do Prahy přece jen nepřijede. Docela bych to přál jak těm komentátorům, kteří jako Jiří Hanák mluví o českém diplomatickém triumfu, tak pracujícím, kteří mají, jako ten, co ho citujeme, dojem, že jsme jedničky a můžeme si všechno dovolit.

Václav Klaus napadl Koalici za to, že chce odvolat premiéra. ODS podle něho "zásadně protestuje proti záměrnému vytváření předvolebního chaosu a doufá, že se naše veřejnost nedá oklamat divadlem rozehrávaným jak Zemanem a Sociální demokracií, tak zástupci koalice". A aby si snad někdo nemohl myslit, že ODS je taková poloha rovněž blízká, navrhl zcela nedivadelně a nepopulisticky (prý tak učinil v dopise Zemanovi už před nějakou dobou), aby smlouva o přistoupení ČR k EU obsahovala právní pojistku bránící úvahám o revizi poválečného uspořádání (rozuměj zrušení Benešových dekretů). Jeho famulus Zahradil to po něm poslušně papouškuje. Doposud se česká strana snažila pokud možno tuto otázku v souvislosti se vstupem do EU netematizovat. Alibisté z EK (mluvčí EK Jean Christophe Fiori, Španělé, kteří EU nyní předsedají) se tomu zuřivě vzpírají, protože správně tuší, že z veřejného probírání tak choulostivé věci koukají velké problémy. Přivítali by, kdyby si to Němci, Češi a Rakušané vyřešili mezi sebou. Veřejné protřepání záležitosti na evropském fóru je ovšem třeba uvítat, doufejme, že se to ODS podaří prosadit.

Vyjádření Viktora Orbána před výbory EP ohledně Benešových dekretů (text, tj. otázku z pléna a Orbánovu odpověď v plném znění přinášíme), vyvolala zuřivé protesty na české straně. Náměstek ministra zahraničí Jindrák si povolal maďarského chargé d´affaires a požádal ho o stanovisko maďarské vlády. Protestují poslanci ODS a ČSSD (Koalice se zatím nepřipojila). Zeman (a Dzurinda) se odmítli zúčastnit setkání premiérů visegrádské čtyřky v Keszthely. Pokud jde o dekrety, stojí Maďaři na druhé straně barikády, poznali je totiž z druhého konce než my.

Spojené státy prý dávají najevo své obavy, že by lidé z nejbližšího okolí premiéra Zemana, kteří zčásti ani neprošli bezpečnostními prověrkami pro práci s tajnými materiály, mohli vyzradit choulostivé informace. Proto např. váhají, zda mají ratifikovat s ČR smlouvu o přístupu k informacím ohledně účinku jaderných zbraní. Mluvčí velvyslanectví USA odmítla pravdivost této zprávy komentovat, Kavan to popírá, velvyslanec Palouš se kroutí jako žížala. Zdá se, že poté co nás Miloš Zeman zbavil dotěrného přátelství sousedů a arabských států, dostanou se postupně i naše vztahy s USA na standardní úroveň z let sedmdesátých a osmdesátých.

Sobota 23. února: Z olympijského hokejového turnaje české mužstvo vypadlo, takže televizní diváci budou tentokrát ochuzeni o pohled na obnažené tučné zadnice našich krásných mladých lidí - sportovních fanoušků. Naštěstí s tím nemáme takový problém Jako Rusové. Rusům se zdá, že jsou na olympiádě v Salt Lake City soustavně poškozováni a hrozí odjezdem. Ruské mindráky jsou větší než jejich teritorium, jejich sportovní duch a smysl pro fair play je ostatně všem jen trochu starším lidem u nás všeobecně známý. Nejlepší by bylo, kdyby si dělali své olympiády sami pro sebe, všechno by vyhráli a tak by nehrozilo, že je někdo poškodí.

Podle TNS Factum vede v předvolebních preferencích s výraznou převahou ODS před ČSSD. Teprve na třetím místě za oběma nacionalistickými stranami se umístila "Koalice". Dalo se to čekat. Přitom koalice se v poslední době jako jediná z českých stran chovala aspoň trochu normálně. Nakonec vyzvala Zemana, aby odstoupil, a kritizovala Zemanovo rozhodnutí neúčastnit se Visegrádského summitu v Keszthely.

Verheugen chlácholil v Bruselu Kavana: dekrety neohrozí vstup ČR do EU, majetkové problémy, které s nimi souvisí, vůbec nebudou součástí přijímacího řízení (a požadavek ODS na "právní pojistku" ve smlouvě o přistoupení je tedy zbytečný). Co však jsou platna útěšná slova, ODS provádí teď "mobilizaci" na vnitropolitickém terénu, využívá strachu ve veřejnosti, prohlubuje ho a staví se do role zachránce. Dělá tedy totéž, co před pár lety ČSSD. Volerbní zápas obou stran připomíná šermířský souboj dvou slepců. Zvláštní, vyčůranou ideologii ODS pěkně shrnuje její předseda v rozhovoru pro MfD.

Pondělí 25. února: České noviny zavalila vlna protimaďarského štvaní. Orbán totiž i doma zopakoval svůj názor na Benešovy dekrety. Tak z Práva se můžeme dozvědět, že kritikou premiérových slov nešetří ani maďarská média. Jako příklad je ovšem uváděn bratrský Népszabadság (někdejší tribuna maďarských bolševiků; jméno znamená Svoboda lidu a tak se nemusel po změně režimu trapně na etapy přejmenovávat) a levicový Népszava (někdejší sociálnědemokratický list, zrekvírovaný komunisty v r. 1948; nyní bezvýznamný levicový deník, nad jehož další existencí se už delší doby vznáší otazník). Rovněž Právo, stejně i Michal Mocek v MfD a Vladimír Špidla v rozhovoru pro Lidové noviny naznačují, že za Orbánovými výroky je třeba vidět fakt, že Maďarsko bylo kdysi Hitlerovým spojencem a pak bylo "obsazeno sovětskými vojsky" . Z toho podle Špidly vyplývají i "odlišnosti v názoru na Benešovy dekrety". Vítězové války, tj. my, se na ně díváme daleko pozitivněji. Vítězové si zkrátka mohou dovolit leccos. Na to navazuje v Lidových novinách usilovná snaha vytvořit iluzi jednotné fronty ČR - SR - Polsko proti Maďarsku: prý i Polsko zrušilo účast na summitu a setkání ministrů kultury na protest proti Orbánovým výrokům. To je prosím lež, Poláci odřekli ze zcela prostého a praktického důvodu: totiž že bez české a slovenské účasti (přesněji řečeno díky české a slovenské uražené sabotáži) obě schůzky ztrácejí smysl. Což je pravda, odpovědnost je ovšem na české a slovenské straně. Zároveň Lidové noviny uvádějí, že někteří evropští politici zařadili Orbána mezi nacionalisty, nepíšou však, kteří. Vzniká podezření, že věcná podstata sdělení je rovná následujícímu, totiž že údajně šéf sociálně demokratického klubu EP Hannes Swoboda kritizoval rostoucí nacionalismus (rozuměj i Orbánův). Swoboda kritizoval nacionalismus české a slovenské strany a žádal, aby EU zaujala stanovisko k Benešovým dekretům. Pokud jde o objektivitu zpravodajství, dostává se český tisk pomalu a zcela samovolně na úroveň toho bolševického. Nejsou k tomu tentokrát zapotřebí žádné donucovací instituce, stačí hysterie národního ohrožení, kterou tak šikovně vytvářejí vlastně všichni čeští politici.

Kromě malování strašáků (odvěcí nepřátelé, osa Mnichov-Vídeň-Budapešť), tentokrát až v druhé řadě, hraje v předvolebním vyrválu roli partajní dobročinnost na státní účet, přítomná i budoucí. Ministr Rusnok přivezl do Broumova sanitku za dva miliony jako dar místní záchranné službě. Honi soit, qui mal y pense! Jaromír Schling slibuje každému občanu, který se zbaví auta staršího patnácti let, příspěvek 90 000 Kč na nové (slib se pochopitelně zhodnotí jen tehdy, zůstane-li ČSSD u vesla i v příštím období). Vzdušný zámek v hodnotě bratru přes sto miliard korun.

O slovo se hlásí i ČSNS, strana bohatých tradic, což je vidět z toho, že její vklad do volební kampaně bude srovnatelný s tím, co dá ODS (50 milionů Kč). Strana je jakousi variantou ODA, s níž má společnou velikost veřejné podpory: díky solidní majetkové bázi a restitucím po ČSS (od níž nepochybně přetáhla i část členstva) nepotřebuje ke své existenci žádnou veřejnou podporu. Její program se ovšem od programu ODA přece jen výrazně odlišuje, má zemitě lidový charakter: nebojí se plodného přehánění a zjednodušování. Předseda Šula o imigrantech: "Když to přeženu, do slova a do písmene, kdo tady nemá co dělat, toho naložit do vlaku a ven!" A o asociálních živlech: "Zjednodušeně řečeno, kdo nechce pracovat, ať nejí!" (nepřipomíná vám to něco?). Nejde ovšem jen o to, koho vyhnat (v tom má strana slušnou tradici) a koho umořit hladem, program obsahuje i pozitivní prvky. Ti, co jsou tady doma a řádně makají, dostanou od pana Šuly darem rozhlednu. Bude zbudována v Jihomoravském kraji. Volební heslo, soudě podle plakátů, nezní "miřte výš" (šlo prý o dezinformaci), nýbrž "a dost!". Což se italsky řekne, pokud se nemýlím: Ya Basta!

Úterý 26. února: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. To platí bez výhrady o Janu Kovaříkovi, hlavním Němcobijci z Práva. Jeho linie v česko-německých vztazích je nepochybně jedním ze základních ideových trendů listu, a je setrvalá od sedmdesátých let minulého století. Struktura denunciačního textu z rubriky téma v podstatě odpovídá tomu, co Právo (tehdy Rudé) dělalo už v době mého mládí. Je mi ctí, že jsem vždy byl jaksi přitom, tj. mezi jmenovanými, proti nimž je třeba zakročit. Vždycky tak vznikla slušná společnost. Tentokrát je to navíc ještě Pavel Šafr, Emanuel Mandler, Viktor Dobal, Zbyněk Petráček a Petruška Šustrová. Denunciace obsahuje: jednak pobuřující a odsouzeníhodné výroky zatracenců, jednak jejich "rozoblačení" (pěkné české slovo) podle vědeckých zásad marx-leninské ideologie a pak návrh na "opatření". V tomto směru má Právo doposud skrovné možnosti, proto je zatím cudně zamaskován v upozornění,že já a pan Dobal jsme "z Karlovy Univerzity". Dole v rohu stránky se nesměle krčí článek Petra Uhla, který má názor v lecčems podobný těm, co se octli na pranýři. To je novinka, to se v šedesátých letech nedělalo. Vsadil bych se ovšem, že titulek ("Už neexistují a nejsou účinné") dal panu Uhlovi pan Kovařík. Pokud je tomu opravdu tak, nezávidím panu Uhlovi jeho nynější roli: titulky mu k článkům přidělává individuum, které v době, kdy seděl na Mírově, určovalo linii Rudého práva v boji s německým revanšismem.

Městský soud v Praze potvrdil rozsudek nad vydavatelem Michalem Zítkem ve věci vydání Hitlerova "Mein Kampf". Je těžké nevěřit, že absurdní rozhodnutí soudu nebylo vyvoláno politickou objednávkou. Novináři protestují, soudní karavana jde dál.

Velvyslanectví ČR ve Vídni protestovalo proti tomu, co napsaly dva suspektní plátky o Češích a Protektorátu. Podle Neue Kronen Zeitung se na likvidaci Lidic podílel i český četnický oddíl. Podle Zur Zeit nebyli v Protektorátu Češi vyháněni ze svých domovů, natož vyvlastňováni. Místo hysterických akcí by snad stačilo obě tvrzení klidně a věcně vyvrátit, pokud to jde (druhé je zjevně absurdní). A ostatně, komu je protest adresován? Hospodinovi? Pokud rakouské vládě, chová se česká strana s podobnou zamindrákovanou zavilostí jako bolševický režim: cožpak vláda může zasahovat do svobody tisku?

Ramiro Cibrian se dušuje, že Klause neinstruoval, jak do smlouvy o přistoupení ČR k EU zapasovat platnost Benešových dekretů (nepřímo, ovšem, tak to Klaus chtěl). Nepochybně mluví pravdu, poskytl mu jen obecné informace, ale příště by si měl snad přece jen dát větší pozor: podej Klausovi prst…

Středa 27. února: Účast "nezávislých" na kandidátkách Koalice se začíná rýsovat. Jsou to většinou lidé z regionů a většinou na nevolitelných místech. Je otázka, jaké může mít takové prázdné gesto smysl. Politika je profese jako každá jiná, a nevím, proč by zrovna tady kynula spása od amatérů. Je to trochu podobné jako spoléhání na léčitele v medicíně. Jediné faktické nebezpečí představuje farář Karásek v Praze (volitelné místo), ale ten se patrně dokáže se svými poslaneckými kolegy rychle sžít.

Evropská komise se zjevně Benešovými dekrety nijak meritorně zabývat nebude, provedla prý právní analýzu a její experti dospěli k závěru, že dekrety nespadají do kategorie problémů, které jsou předmětem jednání o přistoupení ČR k EU. Zato v zahraničním výboru Evropského parlamentu dostal zjevně Telička do kožichu. Zpravodaj EP pro ČR Jürgen Schröder žádal o posouzení, zda se dekrety shodují kriterii pro vstup do Unie a s jejím právem. Evropský parlament prý hodlá požádat Evropský soudní dvůr ve Strasburku o právní expertízu, zda jsou opravdu neplatné. Taková objektivace záležitosti, která se zatím jeví jako spor dvou zaujatých stran, by mohla mít dobrý účinek (obyčejně se nakonec ukáže, stejně jako v manželských sporech, že v každé konkrétní věci má vždycky v zásadě pravdu jedna strana).

Česká politika (v první řadě Zeman a ODS) se všemi silami snaží obnovit ve společnosti nenávistnou atmosféru z roku 1945. Zeman to dělá z hlouposti, ODS z vypočítavosti, jako novou variantu předvolební mobilizace (výroky Václava Klause o územních nárocích): Entendez-vous dans nos campagnes mugir ces féroces soldats ? Ils viennent jusque dans vos bras égorger vos fils, vos compagnes ! To je prosím citát ze známé revoluční písně Marseillaisa, dnešní francouzské hymny. V překladu to znamená asi (moje francouzština není úplně OK): slyšíte na našich polích řvát ty ukrutné vojáky? Přicházejí až do vašich rukou, podřezat vaše syny, vaše družky! - českým politikům zdárně sekunduje český tisk: Právo triumfálně uvádí: Der Standard tvrdí, že nelze zpětně anulovat Benešovy dekrety! Jenže to dnes nikdo nechce. MfD zase uvádí, že ve výboru EP zazněla "řada výpadů proti dekretům", místo aby mluvili prostě o kritice dekretů. LN si plačtivě stěžují, že rakouský tisk nezveřejnil protest českého velvyslanectví proti způsobu, jak píše o protektorátu a Lidicích. To už je jako za bolševika. Chybí jen obvinění, že slouží rakouským imperialistům a revanšistům. Podaří se politikům a médiím ve vzácné spolupráci vytvořit v ČR před volbami lynčerskou atmosféru?

Před volbami se otvírají hroby a vystupují z nich politické mrtvoly. Tak se na jakémsi mítinku objevil i Miroslav Sládek jako Sněhurka, probuzená sladkým polibkem volebních nadějí. A libuje si: "Vážení přátelé, moje politika se změnila. Už nemusím nikoho kritizovat. Většina politiků převzala náš starý program. Podívejte se na Klause, jak brání Benešovy dekrety. Je to největší republikán." Bohužel má pravdu.

Čtvrtek 28. února: Součástí volební kampaně Koalice bude jakási loterie, Ti, kdo budou pilně sbírat její propagační letáčky, mohou vyhrát i auto! Kdyby se raději chovali v dnešní hysterické atmosféře trošku statečněji! Jenže Marvanová spolu s ostatními mluví o "protičeské kampani".

Poslankyně EP Ursula Stenzelová, spolupředsedkyně parlamentního výboru přidružení EU - ČR, si přeje odstranit dekrety ještě před přijetím ČR do Unie. Pochybuje o tom, že se Evropské komisi podaří prosadit její stanovisko (dekrety jsou bilaterální problém následníků ČR a dotčených států). Cyril Svoboda volí útěšný tón: důležité je, co si myslí celá frakce Evropské lidové strany v EP. Podaří se mu těm ostatním nabulíkovat, že dekrety jsou OK?