ARCHIV

Hej hou, hej hou, a osobnosti jdou...

Když se před časem Cyril Svoboda spolu s Hanou Marvanovou sešli v Brandýse nad Labem s "nezávislými osobnostmi" a představiteli "občanských iniciativ", netušili patrně, jakého to džina vypouštějí z lahve. Myšlenka průniku "občanské společnosti" do politiky je oblíbeným evergreenem prezidenta Havla a jeho blízkých (Jiří Pehe); nejspíš proto nedokázal oportunista Svoboda vzdorovat návrhu své politické partnerky, aby místa na společné kandidátce, jež se uprázdnila odchodem ODA, obsadili právě tito lidé. (Míst je celkem 17, z toho 4 mají být údajně volitelná, ale vzhledem k očekávanému propadu preferencí "koalice" by asi bylo na místě si povzdychnout: zlaté oči!).

Nechci snižovat význam skutečných občanských iniciativ. Mají místo všude tam, kde politika ještě nedozrála k závažným rozhodnutím, protože k nim necítí dostatečnou podporu ve veřejnosti (což se děje velmi často v ekologických záležitostech , ale například i tam, kde jde o účtování se stinnými stránkami národní minulosti). Jejich úkolem je udržovat vědomí o problémech v bdělém stavu až do chvíle, kdy se na ně upře zájem veřejnosti a kdy se jich někdo z politiků ujme. Je rovněž zjevné, že bez originálních jedinců se svéráznými názory by věda, kultura, ba i politická publicistika zmrtvěly a ustrnuly. Problémy začínají tehdy, když tito lidé zapomenou na své poslání a podlehnou pokušení formovat se jako politická síla. Není to nic nového, mezi dvěma světovými válkami o tom napsal dosti proslulou knihu Julien Benda.

Něco podobného se stalo po výzvě paní předsedkyně Marvanové. Sešlo se na padesát "osobností": a ty podobně, jako kdysi psali záporožští kozáci tureckému sultánovi, zplodily společně opovědný list oběma stranickým lídrům. Jsou ochotni snížit se ke spolupráci s politickými smraďochy, ale jen za předem jasně vymezených podmínek: "Rozšíření kandidátek má smysl jedině tehdy, pokud nezávislé osobnosti přijmete jako respektovaného partnera, který bude mít vliv promítnutý do obsahu společných programových zásad i do postavení na kandidátkách." Z uvažování nezávislých osobností kupodivu vyplývá, že jsou závislé navzájem na sobě. Tak například Jakub Patočka prohlásil: "Já žádné ambice nemám, ale mám ambice skupinové". To je ostatně příznačné: většina těchto lidí se nechce osobně v politice angažovat, jen mluvit do programu a kandidátek a ovšem stát se "třetím pilířem" politické koalice.

Co vlastně toto roztodivné společenství spojuje? Sešli se v minulosti při akcích, které vzbudily mnoho rozruchu, ale nakonec vesměs skončily v písku (Impuls 99, Děkujeme odejděte, televizní krize). Projevili schopnost nabudit davovou hysterii a chvilku, než opadne, se vézt na její vlně. Mají dobrý vztah k prezidentu Havlovi a vášnivý odpor k opoziční smlouvě, Klausovi, Zemanovi, ODS a v menší míře i k ČSSD. Chybí jim organizační struktura, členstvo, artikulovaný politický program. Jejich podpora ve veřejnosti je čistě virtuální záležitost a nevydala by ani na jeden mandát. Nejsou schopni týmové práce, tak důležité pro politiku. O počtu jsem se už zmínil. Zlatá ODA! Ve střetnutí s dobře organizovanou ODS a jen o něco méně dobře organizovanou ČSSD by tito chaoti dopadli jako houfy selských rebelů ve střetnutí s profesionálním vojskem. Jejich nabídka koalici tedy zní: slíbit vám nemůžeme nic: ani účinnou pomoc, ani solidaritu a loajalitu (bez níž se politická práce neobejde, viz výroky pana Beránka o nezávislosti), ani politické zkušenosti, ani voličské hlasy. O to víc na vás chceme: úlohu třetího pilíře koalice, další místa na kandidátkách, možnost mluvit do všeho, co nás napadne. To není pro druhou stranu zrovna dobrý obchod.

Paní předsedkyně Marvanová se ve své péči o nezávislé osobnosti a občanské iniciativy záhy dostane (samozřejmě v přeneseném slova smyslu) do nezáviděníhodné situace hrdinky slavného Buñuelova filmu Viridiana. A stejně jako ona si za to může sama. Důsledky pro jejího koaličního partnera, KDU, mohou být ovšem katastrofální: hektická iniciativa "osobností" sice záhy rozloží US, ale preference koalice nijak neposílí: naopak výstřední nápady z této divoké líhně mohou nakonec odradit část tradičního lidoveckého elektorátu.

Lidovci mají ještě příležitost, jak před volbami zachránit vlastní kožich: pokusit se na poslední chvíli o domluvu s realistickým křídlem US, které má k revoluční strategii volebního boje oprávněné výhrady, vytvořit něco na způsob CDU/CSU a zbytek US i s nezávislými chaoty a praštěnou předsedkyní ponechat jejich snadno předvídatelnému osudu.

Jinak bude třeba nové koaliční heslo doplnit: "Dáme věci do pořádku, začali jsme u sebe" - a u sebe taky skončíme.

10. února 2002