ARCHIV

Nova a pýcha intelektuálů

Téma soukromé televizní stanice Nova se v poslední době aktualizovalo. Nejde jen o vleklý soudní spor. Současný hon na Vladimíra Železného, při němž je střídavě zavírán a propouštěn, skýtá dosti nedůstojné divadlo a vzbuzuje podezření, zda v pozadí nejsou politické zájmy - je před volbami a ve hře je nejatraktivnější české médium. Zároveň to vypadá, jako by tím hlavním, co je třeba vyřešit, bylo dostat televizního magnáta za mříže. Tak se ovšem spraví jen málo: Nova jako jeden ze stavebních kamenů českého postkomunismu dokáže nepochybně bez problémů přežít svého zakladatele.

Po listopadovém převratu stál před českou společností náročný úkol: bylo třeba vybudovat kapitalismus a nedostávalo se kapitálu; bylo třeba vybudovat demokracii a nedostávalo se demokratů. První, disidentská politická garnitura chtěla stavět nové politické struktury, nezatížené balastem a formalitami západní demokracie. Vzniklo občanské fórum, strana bez straníků, cílem byla vláda vzdělanců, jejichž legitimita byla dána bezúhonnou minulostí a proto měla být aspoň do jisté míry nezávislá na politických formalitách. Veřejnost tuto koncepci nakonec jednoznačně odmítla. To, co po ní zůstalo, je hluboká kompromitace intelektu jako takového.

Pak přišel Václav Klaus s tím, že hodlá rehabilitovat politiku v tradičním slova smyslu. Bouřil proti "sociálnímu inženýrství", které chce lámat věci přes koleno a diktovat procesům, které může ve skutečnosti nanejvýš tu a tam trochu ovlivnit. Výsledkem byl populismus. Lidé mohou navzájem hledět si vyhovět (tak fungovaly horizontální vztahy v bolševické společnosti "pracujících") a mohu na sobě navzájem něco chtít. Snaha vyhovět se stala základem české politiky, snaha vznášet nějaký nárok dostala ráz nenáležité pýchy. Pomocná konstrukce "homo economicus", tvora, který minimalizuje své strasti a maximalizuje své slasti, se stala tichou cestou jakousi normou. Velice souzní s představou "Nováka", průměrného diváka, na nějž je třeba orientovat televizní programy. Klaus zároveň vyšel vstříc českému nacionalismu (nekritická apologie demokratických tradic, vrcholící v představě předválečné ČSR jako bašty demokracie ve střední Evropě a jednoho z deseti nejvyspělejších států světa). Produktem nacionalismu je i nesmyslná představa o "rodinném stříbře", které se za žádnou cenu nesmí dostat do cizáckých rukou. Z toho všeho dýchá izolacionizmus, strach otevřít se světu. Začalo budování kapitalismu ze socialistických elementů. Sociální demokracie sdílí hlavní zásady tohoto nacionalistického populismu. Výsledkem není demokracie, jen postkomunismus. Jeho nejpěknější plody jsou TV Nova a nynější český premiér: podávají výmluvné svědectví o stavu všeobecné kultury dnešní české společnosti.

Premiér Zeman vnesl do zatuchlého středoevropského prostředí něco pestrého afrického koloritu. Ze všech politiků, které jsem měl možnost aspoň zdáli sledovat, mně zejména svými posledními aktivitami nejvíce připomíná Idi Amina. Jsem přesvědčen, že v Polsku nebo v Maďarsku se člověk jeho parametrů v tak významné funkci octnout nemůže. Reprezentuje společnost, která si ho demokraticky zvolila, a musí tedy aspoň zhruba odpovídat její úrovni.

Zvláštností Novy není to, že jde o televizní bulvár, ale že ten bulvár má svou baťovsky patriarchální nováckou idelogii. Svou úspěšností stanoví normu, jíž se chtě nechtě přizpůsobují ostatní televizní média v Česku.

Člověk nemá hledět jen na to, aby se svým bližním přizpůsobil. Má právo chtít na nich (a samozřejmě i na sobě), aby se stali lepšími. Podmínkou je pouze neřešit to klackem. Z toho hlediska je důležitější, než aby Železný skončil za mřížemi, aby mu vyrostla účinná konkurence. Ta jen z českého prostředí v tuto chvíli nevzejde, je na to příliš slabé. Proto je třeba upustit od nesmyslné zvyklosti o ochraně rodinného stříbra a otevřít český "televizní trh" zahraničním zájemcům. To by bylo jakési dílčí vykročení z postkomunismu ke skutečné svobodě.

2. února 2002