Co týden dal

Pátek 1. října: skandál kolem sledování exstarostky Šorfové se utěšeně rozrůstá. Premiér Nečas hodlá podat trestní oznámení kvůli neoprávněnému nakládání s osobními údaji (týkalo by se asi agentury ABL, namočeny by byly Věci veřejné). Vznikla zajímavá mela, která na nezúčastněného a nezasvěceného čtenáře novin působí kuriózním dojmem. Obrysy jsou nejasné, jedna zcela komická možná interpretace je, že dvě kliky v ODS se hodlaly navzájem fízlovat a podivnou shodou okolností si k tomu vybraly jednu a tutéž detektivní agenturu. To je spekulace, ovšem, ale velmi zábavná. Snaha obvodních i celostátních papalášů z ODS svést to na někoho jiného (s temnými a poměrně málo věrohodnými náznaky ohledně TOP09) je nesmyslná. Věci veřejné jsou do toho zataženy nepřímo, čistě tím, nakolik jsou materiály autentické (resp. které autentické jsou a které nejsou) a zda překročily hranici dovolených možností, nebo ne. Je tu však další a zcela zásadní otázka: kdo to všechno práskl. A související otázka, cui bono. Takže další spekulace: stalo se to dost těsně před volbami. Že by to prospělo ODS nebo Věcem veřejným, je velmi problematické. Jen o něco méně problematické je, že by to prospělo TOP09. Komunisté jsou po květnových volbách víceméně ze hry. A Bohuslav Sobotka požaduje odstoupení Bárty a Johna. Dovolím si malý předstih (píšu tyto řádky v sobotu ráno), totéž naznačují i politici z ODS, kteří si zatím nepřejí být jmenováni (hahaha). To by ovšem znamenalo rozpad koalice. Je velmi obratné hrotit tuto situaci před volbami, a kromě toho, rozpad koalice je fakticky možný jen tak, že vznikne nová. V nové koalici by musela být v každém případě ČSSD. A pak buď ODS, nebo Věci veřejné. ČSSD by si mohla vybírat. Zlatý Topolánek.

Premiér Nečas, jak se ukazuje, ve věci odvolání nejvyšší státní zástupkyně Vesecké zároveň vyšel i nevyšel vstříc ministru Schwarzenbergovi, který požadoval jasné rozhodnutí. Nejprve oznámil, že Veseckou odvolá do konce roku a že paní Vestecká už o tom ví. Nyní oznámil, že definitivní rozhodnutí padne těsně před komunálními volbami na jednání špiček trojkoalice. Pan premiér má na první pohled tu výjimečnou vlastnost, že umí jako v pohádce chodit zároveň oblečený a nahatý – při bližším ohledání ovšem není těžké zjistit, že je vlastně nahatý.

Podle agentury STEM mají odbory důvěru 55% obyvatelstva. Vůbec bych to nezlehčoval, jen bych rád připomněl, jak tatáž agentura věštila před květnovými volbami slávu Paroubkovi. Každý takový průzkum jednak odráží rozvržení popularity ve veřejnosti, jednak ho spoluvytváří.

Sobota 2. října: Případ fízlování na Praze 11 neutichá. Místopředseda ODS Pavel Blažek prohlásil, že pokud by se prokázala účast firmy ABL, „tak se asi nevyhneme diskusi o přerozdělování resortů tak, aby vnitro ovládal někdo jiný než Věci veřejné“. Mluvčí ODS Bartovský pak poněkud zděšeně popřel, že by vedení strany o něčem podobném jednalo. Problém je, že pravomoci detektivních agentur nejsou u nás zákonem nijak přesně vymezené. V roce 2006 neměl nynější předseda strany a ministr vnitra John se stranou, která tehdy existovala jen na komunální úrovni (a ani s firmou ABL) nic společného. Vůbec není jasné, zda materiály jsou autentické a pžerdevším kdo případné sledování objednal (to je jádro problému). To všechno jsou okolnosti, které sice nelikvidují vzbuzené pochybnosti, ale aspoň trochu pečlivý člověk by se jimi měl zabývat, než začne dělat závěry (že tu nějaký věcný základ musí být, že to není vycucané z prstu, je přitom evidentní). V novinách se objevily nejrůznější analogie (mluvilo se např. o případu Čunek), kupodivu nikdo nezmínil „akci Monte Argentario“, kterou to připomíná mohutně. Někdo položil doprostřed koalice před volbami minu, a ta teď, v příhodné chvíli, bouchla. Čím víc se koalice bude hádat, tím hůř pro ni. ČSSD to může jenom z ústraní přiživovat. V našem veřejném životě se pevně uchytil paroubkismus. Kdo si objednal Monte Argentario, není jasné stejně, jako není jasné, kdo si objednal sledování paní Šorfové a celý ten rumrajch, jenž se od toho odvinul. „Rukopis“ obou akcí je stejný, takže skoro bych řekl že hybatelem je jedna a tatáž osoba (právnická či fyzická), a že fyzické osoby, které se na rozpoutání akce podílely, by bylo třeba označit a velmi rázně vypudit z politiky nebo ze slušné společnosti, pokud v politice nejsou.

Uvnitř ČSSD vládne zásadní spor mezi expředsedou ČSSD Paroubkem a dvěma odrodilci, Pecinou a Kohoutem. Paroubek je označil za kolaboranty (chtějí být v politice slušní). Na kolaboraci byly kdysi dekrety, tzv. retribuční, teď by mohly být dekrety na slušnost. Pokud se Paroubkovi náhodou podaří prokousat se zpátky k moci, nepochybně je vyhlásí. Kohout vytkl Paroubkovi svržení vlády v době předsednictví EU a zablokování předčasných parlamentních voleb. Je prý třeba přiznat, že i ČSSD se dopustila chyb. Zbývá už jen zmínit kult osobnosti soudruha Paroubka. Oba pánové (Pecina a Kohout) představují zjevně obrodný, chruščovovský proud v ČSSD, sociální demokratismus s lidskou tváří. Obrodné proudy nekončí dobře. Taky jsem si vzpomněl na obrodný proud, ztvárněný kdysi dávno v pěkném americkém horroru „Čekej do tmy“ s Audrey Hepburnovou. Tam nešlo o politické uskupení, ale o obchodní společenství se specifickým předmětem činnosti, které nerado pracuje na očích policejních orgánů. Jedna obchodní zásilka se omylem dostala do rukou slepé dívce, a teď bylo třeba zásilku vrátit pravému adresátovi a nesprávného příjemce tak říkajíc trvale uklidit. Během akce vznikne v obchodní skupině, jejíž vedoucí byl, pokud si vzpomínám, fyzicky poněkud podobný panu Paroubkovi (to samozřejmě vůbec nic neznamená), obrodný proud o síle dvou zbývajících členů, kteří mají dojem, že slepé dívky není slušné „trvale uklízet“. Jejich obrodné řešení, počítající naopak s trvalým uklizením šéfa, se ovšem, jak tomu už v životě a v dějinách bývá, neuplatní, trvale uklizeni jsou napřed oba obrodníci (pozor, pane Kohoute a Pecino!) a původní oběť se zachrání pouze tím, že vítěznému pragmatikovi a muži činu vrazí na poslední chvíli do panděra kuchyňský nůž. To je ovšem pohádkový rys, který musí správné hollywoodské filmy mít, v realitě tomu bývá přesně naopak.

Spojeným státům, přesněji řečeno prezidentu Obamovi se nepodařilo prosadit v Senátu svého kandidáta na funkci velvyslance v ČR. Možná se to ještě povede, ale spíš ne. Americký prezident, před časem freneticky vítaný jako spasitel, nemá v současné době sílu jmenovat velvyslance do tak relativně bezvýznamné země, jako je ČR. Spasitelé, kteří nedostáli nadějím, jež do nich lid vložil, končívají možná ještě hůř, než si zaslouží. Možná že se měl pan Obama těm hysterickým nadějím aspoň trochu bránit. Jeho vítězství by sice nebylo bývalo tak oslňující, ale snes by na tom mohl být o něco lépe, a za rok…

Petr Pithart nám svým pozoruhodným článkem v dnešním Právu opět uzrál na bobříka vyčůranosti. Udělíme mu ho s předstihem k našemu nejstátnějšímu svátku, k 28. říjnu.

Právu poskytl rozhovor ministr životního prostředí Drobil. Řeč byla i o hradním kartáči, který absolvoval jako jeden z prvních. Na otázku, zda byla řeč o ODS, odpověděl, že samozřejmě ano. Vůbec to není samozřejmé, Klaus není ani předsedou, ani členem ODS. Prezident se nemá co plést do stranického života. V zásadě by mu mělo být ústavou nikoli dovoleno, ale naopak výslovně zakázáno zvát si ministry a podrobovat je křížovým výslechům. Tím by z naší ústavy zmizelo něco afrického koloritu.

Pondělí 4. října: Z Ministerstva vnitra odchází náměstek Miroslav Zahálka (Věci veřejné), který prý dříve pracoval v agentuře ABL. Podle toho, co řekl ČT jiný náměstek, Moroz, ze zdravotních důvodů. Přesto to vypadá jako projev špatného svědomí strany, přesněji řečeno je velmi snadné si to tak vykládat. Mně by ale stejně víc zajímalo, kdo si sledování paní Šorfové, případně dalších, objednal, než kdo ho prováděl. Mluví se o dvou zastupitelích ODS, kteří letos přešli do TOP09. Pokus zatáhnout do věci TOP09 (o přestupu těch dvou mluvil v sobotu v právu ministr a místopředseda ODS Drobil) je ještě podivnější než výtky adresované Johnovi. Je zjevné, že postavení Radka Johna ve VV je podobné jako postavení ministra Schwarzenberga v TOP09 a že by ministerstvo bez backgroundu ve VV těžko zvládal. Ale v době, kdy údajné sledování probíhalo, TOP09 ještě vůbec neexistovala, a i kdyby oba pánové do něho byli nějak zapleteni, jak to mohli v TOP09 vědět, když je přijímali? V každém případě, koalice je těsně před volbami pěkně v sobě. Nevím, jak to může stranám, které jí vytvářejí, prospět. Ale tomu, kdo to celé spískal, to nepochybně vyšlo.

Ministr Pospíšil připouští možnost, že by se nejvyšší státní zástupkyně Vesecká vrátila na své původní místo krajské státní zástupkyně v Hradci Králové. Způsobu, jak ministr a vláda paní Veseckou pojednává, je věnována naše dnešní glosa.

Úterý 5. října: Václav Klaus a jeho braintrust se prý pokouší vrátit ke pravé víře poslance Borise Šťastného, nynějšího předsedu pražské ODS. Šťastný, dosud pečlivý cídič hradních klik, projevil kacířství ve dvou záležitostech: podpořil stavbu Kaplického blobu (jde o čistě verbální předvolební úkon, nejsou peníze, věc je zabitá) a kritizoval Klause za účast při otevření nového provozu v kutnohorské továrně na cigarety Philip Morris (zde na sebe narazily dva fanatismy, pan Šťastný je zběsilý nekuřák, to je cosi ještě strašnějšího než modrá punčocha). Ke blobu se vyjádřil i prezidentův tajemník Jakl: „Pokud nějaká strana hodlá za veřejné miliardy prosadit stavbu bakelitové barevné čepice, pak je pro mě nevolitelná.“ Za prvé, hlas pana Jakla sice vydá za milion obyčejných čičmundů, ale jen ideálně, nikoli formálně, takže by to postižení asi unesli. A za druhé, všichni včetně pana Jakla dobře vědí, že nic podobného nehrozí.

Ministerstvo vnitra začne urychleně připravovat zákon regulující činnost bezpečnostních agentur. Je to zjevně reakce na případ Šorfová. Opozice namítá, že by příprava měla být svěřena ministerstvu spravedlnosti, protože ministerstvo vnitra mají v péči Věci veřejné, Věci veřejné mají jakési vazby z minula na agenturu ABL a agentura ABL údajně Šorfovou sledovala. Závazek připravit zákon byl už ve vládním prohlášení, premiér Nečas argumentuje, že příprava zákona patří do kompetence vnitra a že bude postupovat standardně. Ostatně, v aféře nejde ani tolik o ABL, ale o toho, kdo sledování zadal. Při té příležitosti idnes.cz připomíná, že si Topolánek na ABL postěžoval v případě fotografií z Monte Argentario. Fotografovat premiéra není trestné, chtít premiéra kompromitovat taky není trestné, ale je to krajně na pováženou, včetně zvolených prostředků, a agentura by musela vědět, kdo si u ní práci zadal – pokud by ji ovšem opravdu odvedla ona. O nápadné podobnosti případu sledování paní Šorfové s případem Monte Argentario (pokud jde o politické vyznění aféry) jsme tu už psali, zhotovení kompromitujících fotografií z Itálie sotva objednaly Věci veřejné a není moc pravděpodobné, že by v tom měla prsty vnitřní opozice v ODS. TOP09 ještě neexistovala, komunisté podobné věci nedělají. Záhada, že? Kdo by to jen asi mohl být? Přesně to budou vědět ti, u nichž byla práce objednána. U ABL si ovšem nikdo nic neobjednal, pan Bárta to razantně dementoval.

Václav Havel se vložil do předvolební kampaně, fakticky v Praze. Nezdá se, že by měl příliš šťastnou ruku. Věci se týká naše dnešní glosa.

Podle průzkumu, který pro Českou televizi provedla agentura SC&C (proslula přesným odhadem výsledku voleb do PS) by v Praze vyhrála ODS s malým náskokem před TOP09 (ODS 28%, obrovská ztráta proti minulým volbám, TOP09 25%). Sociální demokraté by získali 15%, KSČM 9, VV 8, není vyloučené, že pětiprocentní hranici by překonali i zelení. ODS by si měla teď Věci veřejné předcházet.

Premiér Nečas získal dalšího dobrovolného poradce, tentokrát je to šajba, sám Jiří Paroubek. Radí mu, aby se zbavil Bárty a Johna, tj. Věcí veřejných. Byl by to od Nečase velmi pragmatický krok, zbavil by se totiž zároveň většiny v PS (to už Paroubek neřekl, to říkám já). Opozice by to měla na premiérovi razantně požadovat a uspořádat za tím účelem cirkus ve Sněmovně. Cirkusy ve sněmovně bývají efektivní, ale jen když tam má opozice většinu. Poradce Paroubek vězí v minulosti.

Nicméně akce Šorfová (ať už ji uspořádal kdokoli) byla docela šikovně vymyšlena. Ušita pěkně na míru komunálních voleb, pškně profesionálně, klobouk dolů. Neexistuje tu náhodou nějaká partaj, která si pěstuje vlastní stranické tajné služby? Je to stará komunistická tradice, ale upřímně řečeno, dnešní KSČM na to nemá. (Pořizovatel materiálů a sledovaček byl asi pouze subdodavatel a mohl být veden čistě obchodním zájmem). Musel by to být tedy někdo jiný.

Středa 6. října: Pokud jde o otázku státních maturit, nemám na věc silný názor, a proto jsem se k ní nevyjadřoval, nehodlám to dělat ani do budoucna. Silný názor mám ovšem na to, když tisícovka puberťáků vříská před úřadem vlády „pojďte ven“. Samozřejmě, tisíc lidí má proti čtrnácti ministrům a jednomu premiérovi převahu a může ji dát příslušně najevo i akcí: pojďte ven, ať si to s vámi vyříkáme! Resp. v hrubší podobě pojďte ven, ať vám rozbijem držku! Jde o lynčerský prvek v politice, typický pro společnost nezvyklou na demokracii. Je to zbabělé. Nedivil bych se, kdyby se toho paroubkovci v ČSSD chytli, jako se chytli odborářského demonstrování na český (posttotalitní) způsob, i když ČSSD má sama z doby svého vládnutí negativní zkušenost - psal jsem o tom kdysi v souvislosti s odborářskou demonstrací před ministerstvem zemědělství za premiéra Špidly (článek najdete zde) a nemám k tomu co dodat. Rozdíl mezi oběma akcemi, toui tehdejší a tou dnešní, je jen v kvantitě (a taky v tom, že tehdy zjevně daleko víc rozdovádění demonstranti přece jen aspoň nemočili na budovu ministerstva zemědělství).

Zmocněnec dítěte, které zmrzačili a málem zabili čtyři mladí extremisté ve Vítkově, Pavel Uhl, prohlásil před soudem, že vůbec nepochybuje o jejich úmyslu zabíjet. Já nepochybuji o tom, že šlo o krajně ohavné jednání, motivované rasově, a že útočníkům bylo fuk, zda přitom někoho zabijí, nebo ne. To je ovšem sice jen trochu, ale přece jen jiného, než úmysl zabíjet. Kdekdo v novinách demonstruje své rozhořčení. Je to trochu laciné, hnusná podstata činu (i kdyby přímo nešlo o úmysl zabíjet) je zjevná a motivy opovrženíhodné. Ale i vůči těmhle pachatelům je třeba dodržovat zásadu spravedlnosti a úmysl zabíjet prokázat (a ne jen, že museli počítat s tím, že…). Doufám, že se tak stalo.

Podle zprávy Jiřího Roškota v Právu existují i v USA „zdroje, které si nepřejí být jmenovány“. Jeden takový zdroj řekl dokonce ve Washingtonu novinářům, že radar v Česku měl sloužit k ochraně území USA, nikoli Evropy, a že nový systém prezidenta Obamy je skutečným příspěvkem k bezpečnosti spojenců. (Zdroj prý byl blízký finalizaci někdejší americko-polské dohody o umístění antiraket.) To první mi připadá jako nesmysl. A proč se ten člověk pod svůj názor nepodepíše? To už panu Obamovi teče tolik do bot, že je třeba ho podporovat tímhle způsobem?

„Aktivisté sepsali politikům kodex“, zní titulek v Lidových novinách. Jde aktivisty čtyřech aktivit, které chtějí současné politiky vyhnat a nahradit je novými, aniž by se přitom sami politicky angažovali. Operace to bude velmi složitá, skoro bych řekl akrobatická. Nicméně s vyháněním (např. sudetských Němců) máme zkušenosti a víme, že vyhnaní budou nahrazeni jaksi sami od sebe. Jediný problém, je, proč by ti noví měli být lepší než ti vyhnaní, to se v praxi dost přesvědčivě neprokázalo. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Martin Weiss píše v LN o tom, že podobné logiky, jaké se dovolávají soudci, by se mohl dovolávat každý (jak prý mohou novináři pořizovat nezaujaté rozhovory s lidmi bohatšími, než jsou sami?). To je laciná demagogie, ani státní zástupci nemohou mít stejné nároky jako soudci, protože jsou jen státní úředníci, a soudci i při svých nynějších platech soudí spoustu lidí, kteří jsou bohatší než oni.

Václav Klaus vyjádřil v tom smyslu, že není přívržencem myšlenky globálního, nadnárodního vládnutí, a schytal to od svého předchůdce v úřadě i od sociálně demokratických europoslanců. Prezident sice jako obvykle přehání (co je v dnešním světě „národní vládnutí“, jde snad o „nadstátní“ úroveň), ale stejně si myslím, že ta věc je s touto výhradou daleko složitější, než si v Bruselu myslí. Krach a následné faktické podstatné omezení role OSN je odstrašující příklad. Realizace něčeho takového je vždycky velmi dlouhodobá záležitost a nemusí se povést, když se věc uspěchá, může mít tragikomické následky.

Čtvrtek 7. října: Sociálně demokratičtí poslanci kritizovali prezidenta Klause za jeho kritiku regulace finančních trhů EU. Jiří Havel, známý čtverák mezi (nyní euro)poslaneckými publicisty ČSSD, ho obvinil, že má ctižádost hrát roli krále euroskeptiků, a přidal ještě další bonmot (cizí výraz pro pěkné české slovo sprosťárna). Klausův tajemník Jakl na to reagoval slovy: „přehlédnout nelze reálné ekonomické úspěchy, které nesou Stalinovu pečeť, napsal Jiří Havel do skript vydaných VŠE v roce 1988. Pak není divu, že pan Havel nemůže hodnotit kladně přínos prezidenta Václava Klause. Má prostě trochu jiný vkus.“ Mně by v celém tomto prezidentsko – sociálně demokratickém kočkování zajímala vlastně jen jedna věc: Myslí si to pan Havel i dnes? Já bych se skoro vsadil, že ano.

Zástupce prezidentova kancléře Petr Hájek prohlásil k procesu s pachateli vítkovského žhářského útoku, že ten případ je sice hrůzný a nechce obhajovat obžalované, ale hysterické informování o kauze je nepřijatelné. Jde prý o nátlak a snahu narušit nezávislost soudu mediálním tlakem. Připomíná mu to mediální lynč jako v případě sporu Kubišová – Vondráčková nebo informování o procesech v padesátých letech. Pan Hájek jako obvykle přehání (žijeme v demokratickém státě a v procesu se dodržují základní pravidla spravedlivého soudního řízení), nicméně ve dvou věcech má pravdu: okázalé unisono v komentování záležitosti (dnes např. exhibuje v MfD Karel Steigerwald) je poněkud odpudivé a přímé přenosy ze soudních síní, pořádané elektronickými médii, je třeba nejen v takovémhle případě, ale všeobecně zakázat, protože chtě nechtě vytvářejí sugestivní atmosféru, která sice vypadá jako „holá skutečnost“, ale vždycky v sobě nese rysy interpretace, a v horším případě manipulace. Mikrofony a kamery nemají během řízení v soudní síni co dělat. Předseda Soudcovské unie sice prohlásil, že mu kamery v soudní síni nevadí, ale to mně je to fuk: mně vadí.

Jinak mne potěšilo, že vrah, který ubodal sedmdesátišestiletého důchodce, aby ho mohl okrást o stovku, vyfásl od Krajského soudu v Hradci Králové šestnáct let. Zhruba tolik by měl dostat ten z vítkovských útočníků, který nejvíc litoval svých činů a nejvíc spolupracoval s vyšetřovateli. Jistě, tenhle hoch byl tak říkajíc individualista a chybí tu ideologické důvody, nedělal to ze zášti k důchodcům všeobecně, nýbrž z ryzího pragmatismu. Ale stejně to v člověku nad sedmdesát vzbuzuje jisté pocity neklidu.

Pan Jan Eichler píše ve svém článku v Právu o nehodných sociálních demokratech, kteří podporovali akci amerických imperialistů v Iráku: Tony Blair (velmi si vážím Tony Blaira), polští socialističtí skunci Kwaśniewski a Miller a domácí zrádci Gross a Tvrdík. Pan Eichler odkazuje na dokumenty OSN, kde se praví, že válka by měla být až tím nejzazším řešením, které přichází až po vyčerpán í všech nevojenských prostředků, a měla by mít mandát RB OSN. Když necháme stranou bezmocnou a poněkud šaškovskou povahu OSN všeobecně a Rady bezpečnosti zvlášť, je to dobré: Saddám Husajn si dělal po dlouhá desetiletí ze Západu (a nejen ze Západu) srandu, okupoval cynicky sousední Kuvajt, který vůbec nemělo šanci se bránit, používal vůči vlastnímu civilnímu obyvatelstvu zbraně hromadného ničení (chemické, v Kurdistánu), a Američané by měli až do úplného vyčerpání (zjevně vlastního), mávat před tím drzým lumpem, jehož intencí bylo zjevně demonstrovat svým arabským přátelům, že USA a jejich spojenci jsou jen papírový tygr,mávat olivovou ratolestí? Není ostatně divu, že si pan Eichler nejvíc cení zásadního postoje KSČM v této věci. Trpezlivo presvedčovať – tu povinnost mají západní imperialisté a revanšisté. Jejich odpůrci, jak ukazuje případ Kuvajt, ne.

Americký prezident není nějak schopen jmenovat velvyslance pro Česko. Musím říci, že tomu nerozumím, pro USA nejspíš není otázka velvyslance v ČR příliš zásadní věc – a když se dnešní politické reprezentaci nedaří tohle, tak jak si pomůže v důležitěji věcech? Ministr Schwarzenberg se ovšem rozhodl zpupné Američany vytrestat: ani on nebude spěchat. Tomu sice naopak rozumím, ale připadá mi to neobyčejně směšné.

V komunálních volbách kandidují za TOP09 např. bývalý poslanec ODA Mašek nebo KDU-ČSL Tollner. Miroslavu Kalouskovi se to ani trochu nelíbí, a nedivím se mu: pokud by se měla TOP09 proměnit v recyklovanou slisovanou směs neúspěšných politických uskupení, skončí jako ony.

Podle posledního volebního modelu agentury Factum Invenio by se koaliční většina, pokud by volby byly v září, smrskla na pět hlasů. Tratily by hlavně Věci veřejné, získali by komunisté. Zdá se, že se voličům na levici stýská po sprosťáctví, které ČSSD teď z rozpaků odložila. Z toho lze bohužel soudit, že to odložení je velmi dočasné. Také z toho plyne, že Věci veřejné byla prskavka odpálená v pravou chvíli. Je pouze otázka, k čemu budou její oharky dobré za rok, až se preference koalice dostanou někam pod třicet procent. Navíc hrozí, že se do parlamentu vrátí lidovci, což by zvýšilo celkový neslušně řečeno bordel – strana se nepochybně svým volebním neúspěchem proměnila v uskupení schopné úplně všeho.

Pátek 8. října: Je zajímavé, jaký obrovský kravál se zvedl kolem stěhování několika veleobrazů se směšnou tematikou a hodnoty podle mnoha odborníků problematické (mně až tak nevadí, ale to, co dělal Mucha v Paříži, se mi líbí víc, a daleko víc se mi líbí jiní malíři), z Moravského Krumlova do Prahy. Vypadá to na tom, že Moravané potáhnou na Prahu. Mohli by využít cestovní kanceláře ČMKOS, a.s. (muselo by se to nějak šikovně navlíknout jako odborová aktivita). Je zvláštní, jaké mají dnes lidí starosti. Kdyby bylo na mně, tak bych to v Moravském Krumlově nechal, je hřích plýtvat energií a bojovností na takové voloviny.

Na tapetě je taky dr. Vesecká. Ministr spravedlnosti ji chtěl vrátit na post krajské státní zástupkyně, proti tomu se zvedla petice 170 státních zástupců. Nemyslím si, že by jednání paní Vesecké v případu Čunek nebylo problematické. Spíš mi připadá zajímavá věc, která s odvoláváním nejvyšší státní zástupkyně souvisí jen volně, totiž jak všeobecně se ujal paroubkovský výklad Čunkovy aféry. Je mi nepochopitelné, proč Paroubek pak neuspěl ve volbách.

Na konferenci Česko-německého diskusního fóra nepřipustili jakousi „aktivistku“ (snad účastnici iniciativy ProAlt). Zasadil se o to prý senátor ODS Sefzig (předseda české části Rady Fóra). Zdůvodnil to podle „aktivistky“ tím, že vzhledem k jejím kritickým postojům k politice současné vlády ČR není její účast žádoucí. Fórum je zjevně ryze státotvorná instituce. Původně se předstíralo (Němci to asi zpočátku myslili vážně), že se bude zabývat bolavými otázkami česko-německé minulosti, pak se pomalu přešlo k „zukuftsgerichtet“ problémům, tj. k systematickému zametání pod koberec: konference, na niž „aktivistku“ nepřipustili, se jmenuje příznačně „Inovace, šance, rizika, předpoklady. Česko-německé impulsy“. Může být tedy o všem možném, jen ne o tom, k čemu mělo Fórum původně sloužit. Skoro bych řekl, že konference s takovým titulem nepotřebuje v podstatě žádné účastníky. Takže, dovedeno do důsledků, bylo by nejlépe tuto směšnou instituci rozehnat a peníze, které se do ní každoročně vrážejí, věnovat např. na pomoc opuštěným zvířátkům, především pejskům a kočičkám. Čeká nás prý krutá zima a jen v mém venkovském okolí se jich pohybuje požehnaně.

Vláda se rozhodla, že nebude usilovat o zbourání vepřína v Letech. Část vepřína stojí na území někdejšího protektorátního „sběrného“ tábora pro Romy (byla to jakási přestupní stanice do Osvětimi). Památník je umístěn dvě stě metrů od závodu a oddělen stromy. Už jsem tu o tom případu psal, nevím, komu se pomůže, když se zbourá továrna za několik desítek milionů korun (znárodnit bez náhrady ji doufám dnes už nelze), v níž jsou zaměstnáni lidé z vesnice a z okolí. Kolem „problému Lety“ se nadělalo spousta hysterického kraválu, profilovali se na ní politici, kteří by se na ničem jiném profilovat nedovedli, vzbudili v potomcích obětí nenáležité naděje a taky je tak trochu hecovali, aby si pozvedli popularitu. Je třeba s uspokojením konstatovat, že si vůbec nepomohli. Vládní rozhodnutí považuji za rozumné.

Sobota 9. října: Podle Práva probíhá mezi velícími důstojníky armády ČR i experty na obranu spor o to, má-li si armáda zachovat protiletadlové rakety nebo nadzvuková letadla. Současný systém protivzdušné obrany ruské („sovětské“) provenience dosluhuje, pronájem gripenů skončí (a to ve stejné době, kdy doslouží ruské rakety). To je samozřejmě otázka odborníků, do které se nechci plést - dovoluji si jen nesměle poukázat na to, že budovat českou armádu tak, aby byla odkázaná ve zcela podstatné věci na někoho druhého, dokázala fungovat jen jako terminál připojený k nějakému systému a nebyla aspoň v elementárních věcech a třeba jen na omezenou dobu samostatně funkční, je naprostá politická nezodpovědnost.

Neuvěřitelné blbnutí kolem Muchovy Slovanské epopeje pokračuje. Nebylo by možné ji na omezenou dobu (třeba na leasing jako gripeny, abych navázal na předchozí odstavec) pronajmout např. Rusům, kterým by mohla ideově vyhovovat. Na pár let, než se vášně vybouří a postaví se dostatečně reprezentační svatostánek, kdy by mohla být umístěna. Píše se, že jde o spor Moravy a „arogantního vedení hlavního města Prahy“. Problém je, že historické hranice Moravy komunisté zničili a bude je třeba obnovit. Nejlepším prostředkem k tomu je občanská válka, Muchovy obludné malby by mohly být dostatečně silným důvodem.

Zdá se, že Ministerstvo vnitra a vůbec politická činnost v čele vládní strany je zcela nad síly Radka Johna (jistě, hraje tam nejspíš podobnou roli jako v TOP09 ministr Schwarzenberg, ale ten s ní, alespoň zatím, nemá velký problém). Rýsuje se šance, že by - ve zcela jiné poloze ovšem – mohl v Nečasově vládě sehrát zcela nechtě podobnou roli, jako v té Topolánkově Čunek. Přitom je jako předseda jedné z koaličních stran nesesaditelný, a např.Bárta je vzhledem k ABL jako ministr vnitra nepoužitelný. Bude zajímavé sledovat, jak si se šarádou premiér Nečas poradí.

Zástupce ČSSD v radě česko-německého diskusního fóra Hamáček se vzdal své funkce poté, co předseda české části rady Sefzig vyloučil z účasti na sobotní konferenci „aktivistku“ Stöckelovou, prý pro nedostatečnou státotvornost (převzal jsem z Práva). Proboha, čemu se pan Hamáček diví, udělali si za souhlasu jeho strany potěmkinskou pseudodebatní instituci, jejímž účelem bylo z české strany zastávat státotvorné postoje a zabetonovat minulost. Dá rozum, že každého nestátotvorného vykopou.

Petr Uhl chválí v Právu „odvahu“ cca 200 státních zástupců, kteří protestují proti návratu paní Vesecké do čela královéhradeckého státního zastupitelství. Jakápak odvaha, je jich hromada, mají podporu sociálně demokratické a jistě i komunistické opozice, ministr Pospíšil je po jejich vystoupení krajně rozpačitý. Podle mně odvaha v Česku vypadá jinak: např. tak, že když prezident Klaus bez ohledu na platný zákon odmítne jmenovat z řad soudních čekatelů 32 nových soudců, jen osm z nich se obrátí na soudy a nakonec vytrvá jen jeden, který se pochopitelně soudcem nestane (o záležitosti jsme tu psali, mj. toto).

Místopředseda ODS Blažek (viz rozhovor v dnešní MfD) je pobouřen „sledováním politiků na objednávku jiných politiků“. Dobře, ale hlavní problém je u zadavatele, u těch politiků, kteří sledování zadali, a ne u agentury, která v rámci své činnosti sledování prováděla.

Je pozoruhodné, že když Středoevropan Palata píše o nějaké středoevropské zemi, zejména o takové, s níž sousedíme a s níž máme nějaký problém, musí to okořenit nějakou neomalenou čecháčkovskou, jak by asi řekl Václav Havel (pro tuto polohu se ten termín docela hodí), sprosťárnou: „Ve Vídni si často připadáte jako v Praze – jako v trochu uklizenější, o dost bohatší, ale o něco ošklivější Praze, která nemá své Hradčany ani Karlův most. Jen Vinohrady, Žižkov, Václavské náměstí a kousek Starého Města.“ Každý, kdo byl ve Vídni a mohl se obdivovat monumentalitě historické části někdejšího hlavního města zašlé monarchie (devatenácté století je už taky historie!), ví, že to není pravda. Slušný člověk by řekl, že Vídeň má své kouzlo, i když v jiné poloze, než Praha. Necítil by potřebu okořenit informaci o Vídni tchořovinou. Ovšem, čtenáři to rádi slyší.

V dnešních Lidových novinách píší Josef Klíma a Petr Zídek o specifice procesu s vítkovskými žháři přece jen ve věcnějším duchu, než jak vypadalo dosavadní zpravodajství. K problému se ještě vrátíme.

Rubrika Peníze & Byznys v LN se věnuje čínské problematice, Orientace dnešním vztahům USA – Rusko. I to stojí za jakousi samostatnou poznámku na okraj.

Pondělí 11. října: V pátek a sobotu proběhnou komunální a ve třetině volebních obvodů i senátní volby. V senátních volbách půjde o to, zda se ČSSD podaří získat v horní komoře parlamentu absolutní většinu. Neobhajuje žádný mandát, stačí jí tedy, když získá v 27 obvodech 12 křesel. Tolik se jí asi dosáhnout nepovede, ale má v záloze ještě komunistické senátory. ODS se v podstatě půlí mezi ODS a TOP09, na senátní úrovni to může být ještě zřetelnější, Senát s sebou pořád nese jakési znaménko politického snobismu. Většina v Senátu znamená možnost zdržovat zákonodárnou činnost ustavičným vracením zákonů. Příliš suverénní politické vítězství jednoho politického uskupení neznamená v ČR nikdy nic dobrého, dotyční se pokoušejí sežrat všechno, co je na dosah, v první řadě média. A pokud by nějaké uskupení u nás získalo ústavní většinu (což se stalo v Maďarsku FIDESZu), stala by se naše země pravděpodobně neobyvatelnou. To raději patovou situaci a vládu s přeběhlíky, aspoň je pořád o čem psát (a hlavně, smí se to).

Kladenskou organizaci Věcí veřejných zachvátil virus integrace malých pravicových stran. Jak známo, integrace malých pravicových stran se projevuje tím, že z jedné malé vzniknou dvě, přirozeně ještě menší. Proces prý inicioval Milan Hamerský, má v tomto směru značné zkušenosti, na terénu miniaturních politických útvarů se pohybuje skoro dvacet let (já tam vydržel jen necelá dvě). Až jednou bude psát paměti, bude to poutavé čtení. Já se toho bohužel nedožiju, je to relativně mladý člověk. Signál výše zmíněné neblahé integrační choroby i když zatím jen na lokální úrovni, nevěští nic dobrého, jakmile nemoc propukne, skončí, podobně jako vzteklina, vždycky smrtí všech nakažených politických subjektů. Tím ovšem vznikne jednak poměrně velké množství nových, jen ještě menších a hlavně množství potenciálních autorů pamětí, které budou zajímavým čtením, protože se v nich pamětníci budou navzájem horlivě pomlouvat. Když už o nic jiného, aspoň o literaturu máme postaráno. Byli jsme vždycky národem literátů.

Na komunální úrovni hrozí v Praze ODS velká ztráta hlasů a porážka, nevyhrají ani v Brně a Ostravě. ODS se rozpůlila, dvě poloviny vznikly ovšem jen v Praze, jinde je to na jedné straně polovina, na druhé něco málo přes šestinu. Přesto ODS volby přežije, má tak říkajíc vybudovanou infrastrukturu. Problém mají nové strany, Věci veřejné jsou, zdá se, v jakési krizi, TOP09 je silná jen v Praze, čímž začíná nápadně připomínat výtvory intelektuálního politizování kavárenského typu (ODA, US atd.). To by do budoucna mohlo znamenat katastrofu nejen pro tyhle strany, ale pro celý nově vzniklý politický systém. Tématu se týká naše dnešní glosa.

V Praze probíhá konference Forum 2000. Otevřel ji zásadním projevem Václav Havel. Snažím se, seč mi síly stačí, o exprezidentovi psát jen tenkrát, když to jde v dobrém, ale je to k nevydržení, například zrovna v tomhle případě. Projev je poměrně krátký, ale hutný jako vědro krupicové kaše. Je z něho cítit rozhořčení myslitele, ba proroka, končí totiž hrozbou (či je to snad přímo kletba?), že se naše civilizace zřítí do záhuby, pakliže se soudobé lidstvo nevzpamatuje. Lidstvo má totiž od proroka úkol: utkat se s krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou, které jsou hluboce zakotveny v jeho mysli a v jeho konání. Prorok se totiž neobrací k lidem, ale k lidstvu. Úzkoprsý čecháček přikrčený mezi kopečky, jako například já, v tom cítí tak mohutnou dávku prorokovy nabobtnalé pýchy, že z toho na něho jdou mrákoty. Pan exprezident má ambice moderního Mohameda. Přišel totiž na to, že žijeme v první globální a ateistické civilizaci. Civilizace (to je něco jako lidstvo, všechno a nic) ztratila vztah k nekonečnu a k věčnosti. To jsou zřejmě pro proroka atributy náboženství. Jaké náboženství to je? Já jako Čecháček se držím bible, ta je konkrétnější (skoro se m i chce říci přízemnější) a takové fráze tam nejsou. Nemohl by pan Havel svou vizi náboženství rozpracovat? Tak, jako to kdysi udělal jeho výše jmenovaný předchůdce? Pan Havel má vůči němu ohromnou výhodu, není totiž negramotný. Jinak se musím přiznat, že mám o všeobsáhlosti Havlova vidění světa jakési pochybnosti. Vychází z toho, že když byl mlád, trvala mu cesta z centra Prahy na její hranice patnáct minut, kdežto dnes je to čtyřicet. Není všechno to filosofování vlastně jen brblání rozzlobeného dědečka nad tím, jak se svět pořád zatroleně mění a vlastně zvětšuje? Jistě, mně jako staříka taky zlobí, že se každých pět let musím učit zacházet s modifikovanými Windows a zdokonaleným mobilem, ale abych kvůli tomu vymýšlel nové náboženství, na to jsem jednak líný a jednak mi to připadá jako rouhání, navíc legrační.

Úterý 12. října: K otázce státních maturit všeobecně se nechci vyjadřovat. Zaujala mne jen jedna věc. Během zkoušky není dovoleno odejít na toaletu, zkouška by se v takovém případě stala neplatnou a dotyčný by ji musel opakovat v náhradním termínu. K návštěvě WC je zapotřebí mít potvrzení (povolení?) od lékaře o urologických potížích. Zřejmě se lstivost žactva od mých mladých let výrazně zvýšila a podobné opatření je nezbytné. Evokuje pouze otázku, zda je povoleno se např.během zkoušky podělat – i při tom se ruší rovné podmínky, podělaný žák se obtížněji soustřeďuje než nepodělaný. (Z článků, které se mi dostaly do rukou, neplyne, jak dlouho celá maturitní procedura trvá).

Našeho prezidenta v Bruselu zfackovali, přečetl jsem si v serveru Aktuálně.cz, a to za jeho nedůsledný, ba zvrhlý postoj k boji EU proti kouření. Poněkud mne to znepokojilo, nejsem sice jeho příznivcem, ale je to konec konců hlava státu členské země EU a měli by se k němu chovat s jakousi úctou. Při bližším ohledání se ukázalo, že šlo o políčkování pouze symbolické, spočívalo v tom, že EU údajně reagovala na jeho projev tak (nebo nereagovala, prostě se rozhodla, a v Aktuálně.cz si to přibarvili?), že se chystá od příštího roku zakázat kouření na veřejných místech všude na svém území. Vznikají dva problémy: jak se to prosadí a jaké budou sankce za porušení zákazu. Za prvé s lítostí konstatuji, že EU je nedůsledná, mělo by se zakázat kouření nejen na veřejných místech, ale úplně všude. Za druhé, měly by vzniknout evropské protikuřácké síly, opatřené detektory cigaretového kouře a dostatečně vyzbrojené. Měly by právo preventivních kontrol všude a ve dne v noci. Představte si to: v noci ve tři hodiny zuřivé bušení na dveře: než si stačíte obout bačkory, jsou dveře vyraženy a za bojového řevu vám, vtrhne do bytu dvaceti komando. Běda, najdou-li někde vajgla! Že jediný možný postih je trest smrti pro celou rodinu, je pochopitelné, otevřený zůstává jen způsob provedení: není pro tak strašný přečin proti celospolečenskému zájmu pouhá konvenční poprava příliš slabou sankcí? A konečně: podle středoevropských norem z minulého století (vzor heydrichiáda) by mělo být trestáno nejen samo kouření, ale i jeho veřejné schvalování, o propagaci ani nemluvě. Tím bychom se opět o krůček přiblížili ráji na zemi.

ČMKOS vstoupily do časově neomezené stávkové pohotovosti kvůli návrhům vlády na snížení platů pro státní zaměstnance. ČMKOS je pozoruhodná organizace: vznikla transformací někdejší ROH, podstatnou součástí proměny byla federalizace. Problém je, že se útvar musí přizpůsobovat novým okolnostem, jimiž ROH nebyla obtěžována (svoboda). K nim patří především demonstrace: za totáče byly demonstrace (spontánní projev rozhořčení veřejnosti) zakázány. Konaly se ovšem manifestace (naorganizovaný potěmkinský výraz nadšení pracujících). K účasti na manifestaci je ovšem napřed třeba pozvané nějak dopovat (výlet do Prahy s dopravou zdarma atp.). Manifestace taky může být klidně desetitisícová, u demonstrace by to nedělalo úplně dobrý dojem. Demokratické země, které neprošly pobytem v Rusku, nemají potíž s milionovými demonstracemi (pověstní jsou tím zejména Francouzi). V přepočtu na obyvatele by tomu odpovídala česká odborářská manifestace-demonstrace (toto zkřížení je pro odbory osudové) s 150 tisícovou účastí. Demonstrace-manifestace se organizují nejlépe mezi státními zaměstnanci: to je rovněž něco, co naše odbory znají z minulosti, tenkrát byli státními zaměstnanci všichni. Odborových manifestací (demonstrací) se dnes – a to je novum – účastní i ozbrojené složky. Tím nechci říci, že by si aspoň zatím na manifestace nosily zbraně. I tak dokáží demonstrovat (pardon, manifestovat) známou marxovskou tezi (vida, zase minulost), že stát je organizované násilí, a to i na státním majetku (vybílení vestibulu Ministerstva vnitra). Největší potíž je ovšem se stávkami. Stávky za minulého režimu nebyly, byly zakázány. Je problém, jak stávku vynutit. V některých oborech to lze snadno, např. k totálnímu ochromení železniční dopravy na hlavních tazích by mohlo podle mého neodborného odhadu stačit dvacet lokomotiv (ovšem pozor, železniční odbory jsou samostatné!), u hlavních dálnic by k vyvolání solidního problému stačilo dvacet kamionů porůznu na štorc. Jinde to tak jednoduché není. Odbory jsou u nás silné, mají solidní aparát, problém je, že se jim nedostává odborářů, budou na sobě muset ještě zapracovat. Možná, že by bylo dobré odboráře ozbrojit, získali by větší autoritu.

Věci veřejné mají problém se závazkem, který museli podepisovat jejich kandidáti při volbách do PS (nepřebíhat, nehlasovat podle vlastního uvážení, aspoň ne pokaždé). Je třeba jednak zachovat jeho účinnost, jednak ho sladit s ústavou. Zdá se, že obojí zároveň je nemožné. Věci veřejné jsou stranou snadných řešení, ve volbách to táhlo, v povolební praxi to nějak nefunguje, preference klesají a autorita VV i koalice slábne. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Středa 13. října: Mirek Topolánek se zúčastnil konference Fórum 2000, kde byl „aktivisty“ (údajně několika) přijat a málem vypuzen jako cizorodý prvek. Být jím, zaevidoval bych to, aktivisté mohou míz pravdu v tom smyslu, že tam neměl lézt. Mluvil o tom, že neviditelná ruka trhu byla vystřídána hrabivou rukou politiků a že moderní stát představuje velké nebezpečí, protože ekonomika v něm přestala být hlavním nástrojem k dosahování blahobytu. „Moderní stát blahobytu vsadil na rostoucí konzum za každou cenu, bez ohledu na naše potomky a na budoucnosti.“ (v tom je cítit jakási malá úlitba Pravdě a Lásce.) Krizi prý způsobili západní politici, „kteří dávali bankám nesmyslné záruky a motivovali je půjčovat i lidem, kteří nemohli splácet.“ Celkový dojem: expremiér účtuje se světem politiky (a to globálně), mám pochybnosti, zda je to spravedlivé, nebo za je to jen stres z politického neúspěchu, který se může ukázat samozřejmě jen jako dílčí, záleží na Topolánkovi. Stejně se mi zdá, že hlavní problém je převrácený přístup lidí jako spotřebitelů k obchodu. Představa, že je možné peníze napřed utrácet a pak je teprve vydělávat. Mám intenzivní pocit, že celá idea sociálního státu je postavena na tomto principu, ale je to jen pocit, nejsem ekonom. Jinak Topolánkovo vystoupení vzbuzuje dojem, že je tak trochu reklausované odéesce na truc (vstřícné gesto vůči třídnímu nepříteli Havlovi). Z politického hlediska má sotva nějaký pozitivní smysl, na spojování s Havlem ještě nikdy nikdo politicky nevydělal, není totiž co. Pokud by se Topolánek chtěl prosadit na světové intelektuální scéně jako myslitel, pak by to mohlo mít význam, i když jen dosti omezený, ale to snad proboha nechce. Nečasovu vládu (a vládní koalici) teď čeká zajímavá disciplina, závod plavání v bazénu, naplněném krupicovou kaší. Být Topolánkem, počkám si na výsledek, bude se dát odhadnout tak do půl roku. A pak třeba bude mít šanci.

„Jsem unavená bránit vás, vaši administrativu, bránit změnu, pro niž jsem hlasovala. Jsem hluboce zklamaná tím, kde momentálně jsme, řekla prý na nějakém mítinku prezidentu Obamovi jakási znechucená přívrženkyně. To je pozoruhodné, ta koza si vůbec nepřipouští svůj podíl na rozpoutání obamovské hysterie, vichřice nadějí, které nemohl naplnit nikdo. Jistě, prezident na tom má větší podíl, rozpoutal to všechno (běda tomu, skrze koho přichází pokušení), ale volička si neřekne, i já jsem to zvorala a měla bych se zlobit hlavně na sebe, to, co dělal prezident, jsem ovlivnit nemohla nebo mohla jen nepatrně, to, co jsem dělala já, jsem ovlivnit mohla ve všem všudy.

Věcem veřejným začíná téci do bot. Kázeň ve straně klesá, členové (i poslanci, např. poslanec Huml) si stěžují na přílišnou pravicovost. Zlevicovatění to ovšem nespraví, povede k tomu, že se strana rozsype jako Strana Zelených, jejíž úlohu v nové konstelaci VV zjevně přejaly. Napětí (zatím předvolební) panuje i mezi ODS a TOP09. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Čína prý dala českým diplomatům najevo, že lepší obchodní vztahy mohou být navázány teprve tehdy, až se ČR zaváže, že se její představitelé přestanou scházet s dalajlámou. Takový požadavek je nestydatý a vládě nezbývá než dát najevo, že na podobné omezení nepřistoupí, i když třeba původně nic podobného nezamýšlela. Je to příklad politického buranství, které by nemělo uspět, nejsme v postavení Hongkongu. Jinak čínský velvyslanec v ČR je horlivý zástupce multikulturality: „Když stav lidských práv v Číně je jiný než na západě, tak to neznamená, že v Číně lidská práva nejsou.“ Rozuměj: jsou tam, jenom jiná. Ve skutečnosti lidská práva jsou jen jedna, a jsou postavena na zásadě, že člověk má milovat bližního a že i nepřítel je bližní. Je mi líto, tahle zásada není vůbec multikulturní, ale musíme na ní trvat.

Čtvrtek 14. října: K šťastnému konci důlního neštěstí v Chile jen pár slov. Čína je země proslulá důlními katastrofami. Řekl bych, že se zasypanými se tam pak nepárají (slušně řečeno), možná i proto jsou jejich suroviny levnější. Občas se mi zdá (ne na základě tohoto případu, ale i jej lze vzít v úvahu), že když stařičký Marx popisoval nelidskou podstatu kapitalismu, inspiroval se postmaoistickou Čínou (zřejmě uměl nahlížet i do budoucnosti, ostatně byl taky něco jako prorok. Realizací jeho projektu lepší společnosti pak vzniklo ruské samoděržaví typu Ivan Hrozný, ovšem podstatně dokonalejší, pokud jde o represe, a zcela je-li to vůbec možné ještě nedokonalejší, pokud jde o pracovitost. Jenom ti, co jsou různě po světě nakaženi opiem lidu (fousatý misantrop měl na mysli, zdá se, náboženství obecně, ale ve skutečnosTi šlo o křesťanství) věnují obrovskou námahu a investice třiatřiceti lidem, kteří pro dějiny lidstva a vývoj po spirále od prvobytně pospolné společnosti nižšího typu k provobytně pospolné společnosti vyššího typu neznamenají v podstatě nic a takto jen zbytečně zdražují těžené bohatství.

Je třeba vylikvidovat Veseckou: Věci veřejné chtěly ještě před volbami, nakonec učiněn kompromis, stane se tak do konce října. Pak nastane v ČR ráj na zemi. Že paní Vesecká by měla z funkce odejít, je zjevné. Kravál, který se kolem toho z čistě populisticky politických důvodů děje (zahájila ho kdysi paroubkovská ČSSD) mi přijde poněkud hnusný.

V posledních třech komunálních volbách v Letňanech kandidovali postupně na kandidátkách třech různých stran (US-DEU, SZ, TOP09) čtyři stejní lidé. Nevím, zda je vůbec vhodné se tím zabývat. Kandidáti na nižší politické úrovni, hledají stranu, která by jim poskytla politický background, a nemusejí být přitom jejími zuřivými přívrženci. Strany jsou pro straníky (v tom měl náš velekněz Pravdy a Lásky recht), je třeba jen opravit konec – a nikoli straníci pro strany. US-DEU, SZ a TOP09 mají přitom skutečně něco společného, vazby na liberální okolí Václava Havla (přičemž Havel už nehraje nějakou ambiciozní politickou roli, působí spíš jako inspirátor). Tyto strany mají jakýsi stálý rezervoár voličů, sice nijak obrovský, ale zároveň nepřehlédnutelný. Jen se mi zdá, že pokud TOP09 zůstane pouze u toho, skončí stejně neslavně jako její předchůdci a letňanští budou muset hledat další oporu (mám dojem, že místopředseda Kalousek si je tohoto nebezpečí vědom, otázka je, jak si s ním poradí).

Lidé marně žádají český česnek. Nemůže konkurovat čínskému. To je nepochybně jen začátek.Budou následovat pečivo, mléčné výrobky, maso, s textiliemi je to už zjevně hotové, atp. atp. Nakonec, až budeme správně vykrmeni, bude následovat porážka. Na vině nebudou primárně Číňani, ale my. Česká populace si kdysi nechala od Rusů nakecat, že když bohatým všechno ukradnem, stanem se bohatými sami. Neosvědčilo se, všechno jsme ukradli a zbyly nám stejně jen holé zadnice. Teď se via facti rodí celoevropská) představa sociálního státu, který budou udržovat při životě Číňani, protože my už toho moc nenapracujeme. To je prosím ještě větší blbost a doplatíme na ni ještě víc než na tu předešlou iluzi.

Nemám důvod nepředpokládat, že současný kandidát pražské ODS na primátora dr. Svoboda je slušný člověk. Nicméně, když zápolil s dr. Rathem o vedení ČLK, dopadl jako sedláci u Chlumce. A teď se mu nepodařilo přesvědčivě dokázat, že nemá sloužit jako křoví, za které se schovají braši, kteří dirigovali pražskou radnici v minulých letech (s malými obměnami). A konečně: ODS potřebuje pořádný nářez v Praze (a v Senátě) jako prase drbání. Nemohu se zbavit dojmu, že už má zase chuť dostat pod kontrolu média. Sice se to zase nepovede, ale během experimentu přijdou o vážnost média i trocha toho dobrého, co v ODS v nižších patrech pořád ještě zbývá.

Kromě toho dostal dr. Svoboda příšerný a nadto nikoli původní nápad: dne s ráno ODS rozdávala na stanicích metra koblihy. Opičí se po podobné akci generála Tvrdíka, který velel předvolební agitaci ČSSD před volbami do PS. Glosa, kterou jsme to tehdy komentovali, sedí i na pana Svobodu a jeho předvolební braintrust. Tehdy jsem zapomněl zmínit ještě jednu uměleckou předlohu, totiž film s Pierre Richardem, který si v něm co by zaměstnanec PR agentury vymyslil akční reklamu, při níž si budou občané rozbíjet vajíčka (sic!) o hlavy. Film jsem neviděl do konce, leč to podstatné ano: po rozpačitém začátku se akce rozjela a výsledkem byl, pokud se dobře pamatuji, okamžitý vyhazov autora nápadu ze zaměstnání. Koblihy jsou humánnější nástroj než vejce.

Pátek 15. října: začaly komunální a senátní volby. Účast bývá zhruba o čtvrtinu menší než ve volbách do PS. Podle údajů, které jsou momentálně k dispozici, to dnes zhruba odpovídá. Moje osobní zkušenost (zcela náhodná, z jednoho volebního objektu, přitom jde o pouhý dojem) byla účast sotva poloviční (v Praze ale prý chodí pravidelně méně lidí než v menších městech a ve vesnicích). Medituje se o tom, že malá účast posílí v komunálních volbách velké strany. Řekl bych, že posílí spíš malé monstrózní útvary jako je Suverenita, DSSS nebo SPOZ. Pokud jde o ČSSD, je nesporné, že úspěch ve volbách (obojích) znamená body pro Sobotku. Nemohu však souhlasit s tím, že by neúspěch posílil „liberály“, „holubice“ jako je Hašek, Kohout nebo Onderka. Neúspěch posílí Paroubka, Paroubek je stále ve hře.

Zajímavé budou výsledky voleb do Senátu: ODS skoro jistě doplatí na svůj úspěch z voleb před šesti lety, nové strany se na senátní půdě budou uplatňovat hůř než v PS (kromě toho vládním stranám už začaly pomalu klesat preference), ČSSD vlastně nemá skoro co ztratit, ale může hodně získat.

Koaliční strany se prý dohodly, že do budoucna nepodpoří žádné opoziční návrhy, bez ohledu na jejich povahu. Pokud to znamená návrhy zákonů, neviděl bych v tom nic divného, pokud by se koalice aspoň pokusila nejzásadnější věci projednat s opozicí a byla tedy ochotna podílet se s ní (tj. s ČSSD) na společných zákonech. Ovšem: opozice je opozice proto, že má na zásadních věcech jiný názor než vládní koalice, a v reálu pak stojí věc tak, že chtít od vládní koalice podporu je chtít od ní kapitulaci a přiznání nekompetentnosti: je to nereálné a vyčůrané.

Právo přináší zprávu o tom, že exponenti světového antikomunmismu připravovali budoucího papeže Jana Pavla II. na významného exponenta zničení komunismu už na sklonku 2. světové války. Tvrdí to jakýsi italský expert, zřejmě jde o volné pokračování story Šifra mistra Leonarda.

Sobota 16. října: Podrobnější zpravodajství o volbách přinesu zvlášť, zatím (15.30) nemám k dispozici žádné kloudné výsledky. Tak jenom pár poznámek na okraj dne.

Prezident Klaus prý komentoval „nezvykle otevřeně“ probíhající volby. Je mi líto, komentoval je docela zvykle a velmi se musím bránit tomu, abych ten komentář nenazval nestydatým. „Jde mi strašně o to, aby šanci řídit městskou část dostaly seriozní politické strany, aby to nebyly „rychlokvašené okurky“, které mají možná hezkou tváři na billboardech nebo se nad nimi sklání na billboardech významný celostátní politik“, řekl novinkám.cz. Já osobně si těžko dovedu představit něco méně seriozního, než je pražská ODS, dostat se aspoň na čtyři roky od válu by jí udělalo dobře jako praseti drbání. Klaus je ovšem jiného názoru: „Magistrát nepochybně změnu potřebuje, ale démonizace a vytrhávání jednotlivostí ze souvislosti pražskému magistrátu uškodila myslím víc, než si zasloužil.“ Vůbec ne. V té souvislosti mne trápí mučivá otázka, zda, zda bude mít někdy ČR normálního prezidenta. Zdá se, že Klaus přes svůj pokročilý věk vážně uvažuje poté, co mu vyprší mandát, o návratu do čela ODS. Kdo mu pak asi bude dělat Medvěděva? A celá naše vlast bude mít nejspíš poněkud morbidní charakter domova politických důchodců. Vzpomínám si, jak jsem si v době hlubokého totáče, když před televizními obrazovkami křepčily a halekaly padesáti – šedesátileté hvězdy bolševického šoubznysu, jsem si říkal, proboha, když ten režim vydrží ještě dvacet-třicet let, bude jim mezi sedmdesáti-osmdesáti, to bude danse macabre! Teď je podobná (vzdáleně, samozřejmě) situace v české politice. Vzdáleně: pokud jde o stranickou nabídku v Praze, když odečteme ODS, připouštím, že ze zbytku se vybírá těžko, ale jakž takž to přece jen jde.

Před volbami údajně proběhla řada papírových stěhování (formální změny trvalého bydliště) a také nakupování hlasů, zvláště, jak se už stalo zvykem, u Romů. Např. v Rakousku prý jsou takové věci nemyslitelné. Věřím tomu, v Rakousku kromě toho, že je tam Romů málo (zato je tam hodně imigrantů) existuje cosi jako vlastenectví, kupčení s hlasy se tam považuje za prasárnu. Zlobit se kvůli tomu na Romy je naprosto nenáležité, nepodařilo se je integrovat do české společnosti, aby ji mohli považovat za svou. Problém, s nímž si vůbec nikdo, ani různí kavárenští humanisté, neví rady. S jistotou je v té věci lze říci jen to, že hlavním viníkem v těchto obchodech nebývá ten, co prodává (svůj hlas), ale ten co nabízí, že ho koupí: běda tomu, skrze koho přichází pokušení!

Docela zajímavý rozhovor vyšel v Právu s Jiřím Pehem, na jeho popisu politické situace je hodně pravdy, zejména upozornění, že v nevyzrálé demokracii je většinové vládnutí bez opozice, (resp. s bezmocnou opozicí, dodávám) zhoubné. Je jen škoda, že na tezi „moudrá demokratické politika bere v potaz, že společnost nelze válcovat“ nepřišel pan Pehe v době, kdy tuto politiku Paroubek jednak v rámci možností efektivně prováděl, a jednak dával nezakrytě najevo, že ji bude provádět, až vyhraje volby, ještě efektivněji (problém ČSSD nebyla a není „levicovost“, ale Paroubek). V té souvislosti upozorňuji, že pokud pro ČSSD skončí volby debaklem, otvírá se možná cesta k Paroubkově návratu, a jsem velmi zvědav, co bude pan Pehe psát potom.

Se zájmem jsem si přečetl (v LN - příloha Orientace) diskusi o filmu Habermannův mlýn. Tak vida, smí se už diskutovat o odsunu, aspoň o tom „divokém“ (ten „mírný“ je v rámci české státní doktríny pořád tak trochu tabu) a smějí se o něm, točit filmy. Taky se s jistými potížemi smějí pohřbívat lidé zavraždění před 65 lety (jen se nesmí psát, že to byli Němci, že byli zavražděni a kdo je má na svědomí – myslím instituce a organizace, ne jednotlivci, to se většinou neví). Některé ty hroby budou zbourány díky odporu místních obyvatel, jiné možná zůstanou. To je pokrok, že. Hlavně aby někoho nenapadlo se za něco omlouvat. Myslím, že je to tak trochu k zblití.

Sobota 16. října (volby 1. část, 16. 30): zatím je sečtena asi čtvrtina obcí (jak rozum dá, jde o ty menší a nejmenší, takže reprezentativnost je malá). Vedou lidovci, ČSSD a komunisté (odpovídá to výseku výsledků). Český statistický ústav prý spočetl volební účast na asi 55% (posledně bylo 46%). Akcentoval bych spíš to asi než těch 55%. V Praze (coby kraji) vede TOP09 před ODS, ale je sečteno jen málo hlasů. V senátních volbách vede (když se sečtou všechny dosud odevzdané hlasy, je jich teď už asi 48%) ČSSD s 22%, ODS má 14%, ostatní strany pramálo. Senát zatím jednoznačně na triumf ČSSD nevypadá, zdá se však, že v druhém kole bude záležet na podpoře stran, které do druhého nepostoupí. Tady to mají sociální demokraté s komunisty jednodušší, mají spolupráci už mnoho let odzkoušenou.

Sobota 16. října (volby 2. část, 21.30): Výsledky komunálních voleb jsou už takřka hotové. Náš politický systém vypadá tak, že menší obce politické strany prakticky k ničemu nepotřebují. Většina zastupitelů (přes 50%) je proto „nezávislá“. Největší etablované parlamentní partaje mají 5-7% zastupitelů, především ve velkých městech. Ve společnosti ODS a ČSSD se octla i KDU-ČSL, která těží z toho, že mohla sice v potěmkinské podobě, ale legálně existovat i za totáče a má zbytek toho, co se za první republiky bralo (co do počtu) za normální členstvo. Její návrat do PS není tedy do budoucna vyloučen. Naproti tomu nové strany nedopadly příliš dobře. Pro Věci veřejné byly komunální volby katastrofou, se svou populistickou výbavou (referenda po internetu) pro ně bude velmi těžké si vybudovat nějakou funkční komunální základnu. ODS utrpěla v Praze drtivou porážku od TOP09 (není vyloučeno, že pan prezident to dnes svou volební podporou recyklované ODS dorazil). V dalších velkých městech nejsou ovšem výsledky TOP09 zdaleka tak oslnivé. Problém je, že ODS se rozdělila na dvě strany, dělení tentokrát nebylo zdaleka tak dramatické jako v roce 1997, ale předseda Nečas udělal hodně pro to, aby před volbami vztahy vyostřil a není vyloučeno, že i na to ODS doplatila – a samozřejmě na strašidelnou politiku několikaleté dominance na pražské radnici, která vyvrcholila podílem na neustálém oslabování a posléze svržení Topolánkovy vlády. Takové dělení neprobíhá zpravidla tak, že se strana rozdělí na dvě souměrné poloviny, - nýbrž v nejlepším případě na polovinu a něco. V Praze byla tou polovinou TOP09, „něčím“ ODS. Mimo Prahu je to naopak. Všeobecný problém české politiky je ten, že strany nejdřív vykvetou, a pak teprve se pokoušejí zapustit kořeny. Tento proces stavění baráku od střechy zahájilo kdysi OF, od té doby pokračuje. Z čerstvě mimoparlamentních stran se v Praze a v Brně jakž takž udržela nad prahem viditelnosti strana Zelených. Komunální rovina kromě nesvětě měst na sebe nepoutá mnoho pozornosti, ale pro růst či pád politických stran je důležitá.

Viditelnější záležitost je výsledek senátních voleb. Odehrává se tak říkajíc na předscéně. Jsme zatím jen v polovině, ČSSD potřebuje 12 mandátů, aby získala v Senátě absolutní většinu. V druhém kole bude mít 22 kandidátů, ODS 19, TOP09 4 (se Starosty a nezávislými 5), Věci veřejné 1. Pokud si chtějí koaliční strany dosavadní faktickou většinu v Senátu udržet, musí být vyřazeno 11 sociálně demokratických kandidátů, a to ještě za předpokladu, že případně zvolení lidovci budou hlasovat s koalicí, což vůbec není jisté. Většina v Senátu má spíš psychologický význam, Senát může jen brzdit a např. ústavní většina v Senátu není k ničemu dobrá bez ústavní většiny v PS, kterou nikdo (tj. koalice) nemá.

Otázka je především, jak volební výsledky zacvičí s Věcmi veřejnými. Předseda John je vydává za úspěch (VV měla předtím na komunální úrovni jen pár zastupitelů na Praze 1), formálně vzato je to sice pravda, ale přesvědčivé je to pramálo.

A ještě jedna malá poznámka: Most není žádné zvlášť malé město (67 tisíc obyvatel). Přesto v komunálních volbách nezvítězila žádná „zavedená“ strana, ale místní iniciativa. Povídá se o ní ledacos, nechme to stranou. Dosáhla však ve volbách přes 50% hlasů. Je mi líto, ale to není normální.

Pondělí 18. října: jak to tak vypadá, vítězství ČSSD v komunálních volbách se relativizuje. Titulky jako „ODS ztratila města“ (dnešní MfD) jsou předčasné a přehnané. V řadě měst vznikají koalice na základě principu „všichni proti sociální demokracii“, v Brně má primátor Onderka velké problémy s tím, aby ODS získal pro velkou koalici (i tam se rýsuje mj. varianta „všichni proti ČSSD“). V Ostravě to vypadá na velkou koalici v obráceném gardu (tentokrát vyhrála ČSSD). Pokud se Bohuslav Sobotka hrozí „společného postupu pravice“, platí to daleko víc pro komunální než pro senátní úroveň – na té první jde o politická jednání, na té druhé o to, zda se voliči zachce jít volit kandidáta, kterého si v prvním kole nevybral (i když je mu zrovna blíž než ten „levicový“).

Premiér Nečas si myslí, že volby koalici neovlivní. Je velký optimista. Co udělá drtivý neúspěch s Věcmi veřejnými, je ve hvězdách. Jistě je hřejou vládní prebendy, ale představa, že je to jen maximálně na čtyři roky a pak dost, je spíše mrazí. Nápad, že proměna v kolektivního Melčáka, prchajícího obráceným směrem, může sice být v takové situaci přitažlivá, hrát levici vládní koalice by asi nefungovalo. Problém VV není ani tak v ideologii, není to křiklavý populismus ani ABL, ale věc ryze technická – dělat stranu na internetu je představa z oboru sci-fi, která v reálu nemůže fungovat. Optimisté si myslí, že za třicet let to půjde, pesimisté, k nimž se počítám, sdílejí názor, že to nepůjde nikdy.

TOP09 má problém s pražskou ODS. Pan Svoboda má nepochybně upřímné přání vyčistit pražský magistrát od vykřičených osob z řad strany, kterou zastupuje, jenže potřeboval by se taky zbavit lidí, kteří sedí v pražské stranické organizaci (nebo dokonce nesedí nikde) – a tahají za nitky. A na to bude krátký, šíbři ze stranické roviny si seženou pro magistrát jiná pimprlata. ODS má problém: proběhla v ní občanská válka (za občas nepříliš tiché podpory Hradu). Jestřáb Nečas nakonec zvítězil nad holubicí Topolánkem, který dělal nezásadové kompromisy s táborem pravdy a lásky (to zní v uších pravověrných ODS jako tábor imperialismu). Během občanské války se strana zmenšila na polovinu, jak tomu za občanských válek bývá. Co s tím teď? Popisem problému se zabývá naše dnešní glosa.

Nejhůř jsou na tom ovšem, aspoň zatím, komunisté. Ne že by nějak moc tratili, ale vypadá to, že momentálně je nikdo nepotřebuje. To se jistě může rychle změnit: ale něco podobného tu už dlouho nebylo.

Kancléřka Merkelová si postěžovala, že projekt multikulturní společnosti v Německu v podstatě ztroskotal. To ovšem není jen problém Německa. K věci se ještě vrátíme.

Vzhledem k rozdělení Prahy při volbách do zastupitelstva na sedm obvodů přišli Zelení i Věci veřejné o účast v zastupitelstvu, ačkoli obě strany překročily v celopražském měřítku pětiprocentní hranici. Jde o skandální fintu, kterou by měl posoudit Ústavní soud.

Úterý 19. října: premiér Nečas se staví proti koalicím s ČSSD ve velkých městech, zvlášť v Praze. Je to svým způsobem pochopitelné, „velká koalice“ stran, z nichž jedna byla doposud (a zatím zůstává) hlavou „pravice“, druhá je největší „levicová“ strana, by měla být vždy jen pokud možno krátkodobé provizorium pro situace ústavních krizí. V Brně, jak se zdá, už Nečase poslechli, i když „malá koalice“ bude mít nejtěsnější možnou většinu. V Praze bude velmi obtížná dohoda o osobách vzhledem k tomu, že pražská organizace ODS neprošla žádnou výraznou „perestrojkou“, kterou si TOP09 z důvodů nikoli nepochopitelných žádá. Za poměry na magistrátu nese jistě odpovědnost i ČSSD jako koaliční partner Bémovy ODS - jenže ta odpovědnost je přece jen menší a v koalici s TOP09 by tahala za kratší konec provazu. Pražská ODS by si pak své problémy mohla vyřešit v klidu v opozici.

Noviny zaregistrovaly, že pro ČSSD není úplně snadné zúročit „vítězství“ v komunálních volbách, o němž se v povolební euforii hodně psalo a mluvilo. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle průzkumu STEM by koalice ztratila většinu v Poslanecké sněmovně. Vede ČSSD s 25,5% zatímco ODS klesla na 15,9, TOP na 12,7 a Věci veřejné na 6,9. Komunisté mají 12%. Přepočteno na mandáty by to znamenalo 105 ku 95 pro opozici. Že koaliční strany budou ztrácet, se dá očekávat – jednak jsou ve vládě a nesou zodpovědnost, jednak musí dělat dost nepopulární kroky (a jsou s to je prosadit). Nevím, zda to ale pan Hartl a jeho tým trošku neuspěchali, zatímco před volbami do PS vypadaly průzkumy STEM tak trochu jako večerníček pro pana Paroubka (a následující volební výsledek pak jako noční můra), tohle je večerníček pro Bohuslava Sobotku.

Soud osvobodil Arménce Soghojana, obviněného mj. z toho, že je údajně tzv. „vor v zakoně“. Při té příležitosti mne napadá, že tuhle instituci v našem ústavním systému ještě nemáme. Byl by to jakýsi zrcadlový protějšek ombudsmana. Ombudsmana jsme převzali, pokud se nemýlím ze Švédska, tohle je ruská inspirace. Oba by se mohli doplňovat. Možná, že by stálo za to udělat anketu, kdo z našich politiků a veřejných činitelů by tu funkci nejlépe zvládl.

Středa 20. října: Předseda ODS Nečas přišel se sloganem „Volte senátory ČSSD, volíte Paroubka prezidentem“. ČSSD by sice musela nějak radikálně vyhrát i příští volby do Senátu a nesměla by se prosadit přímá volba prezidenta, ale jakýsi výrazný efekt to mělo: nová garda ČSSD se dušuje „Paroubka nikdy“ a jako „jednoho z možných kandidátů“ (ne jako jediného) jmenují Švejnara, který přece jen naštěstí nemá Paroubkovu úroveň. Trochu podezřelé je jen, že podobně se zapřísahá i sám pan Paroubek (podmiňoval kandidaturu na prezidenta tím, že se stane úspěšným premiérem, k čemuž nedošlo). Panu Paroubkovi věřím zhruba stejně jako Miloši Zemanovi, nebo spíš ještě o něco méně, bude chtít kandidovat na prezidenta i poté, co zemře.

Objevují se další vykladači výsledků voleb z Hradu a okolí. Primátor Bém žádá, aby byla vyvozena politická zodpovědnost i ze špatného výsledku komunálních voleb (on za nic nemůže, byl už fakticky odstaven – jenže bohužel trochu pozdě, asi o tři roky). Vyjádřil se i k problému „Kaplického blob“: „Problém byl hlavně, že chyběly peníze a že pozemek neodpovídal zadání“. Já se pamatuji, že se kdosi chtěl připoutat ke staveništi, což způsobilo jakousi proměnu v chování magistrátu i primátora.

Senátorka Janáčková vedla v souvislosti s romským problémem v obci, kde starostovala, nevhodné řeči. Bylo z nich mj. vidět, že si s problémem neví rady. Neslyšel jsem zatím nikoho, kdo by si s problémem věděl rady, zato spoustu svatoušků, kteří na něm demonstrují svou humanitu. Komunální politiky nechají, aby se v tom plácali, a pak je mentorují. Je to nechutné. Se senátorkou Janáčkovou se zachází, jako kdyby byla účastnicí vítkovského zločinu. Není to trochu přehnané?

Václav Klaus exceloval hned dvakrát: především po setkání s britským ministrem zahraničí v Londýně poskytl britské zahraniční politice několik dobrých rad (žasnu, kde se v českých politicích, a zejména prezidentech, bere tolik, řekněme to slušně, sebevědomí!): pro Velkou Británii je prý nyní klíčové zaměřit se na země jako Brazílie, Čína, Indie a Rusko (dosud se příliš zabývala Evropou a Amerikou). A dvojnásob to prý pletí pro ČR. Mít za prezidenta Marťana je zvláštní pocit, ne úplně příjemný.

Druhé prezidentovo slovo do pranice se týká volebního neúspěchu ODS, V rozhovoru pro MfD odhalil pravého viníka poněkud slabšího výsledku ODS v komunálních volbách. Je to – hádejte kdo? No přece Topolánek. „ODS samozřejmě doplatila na nešťastné Topolánkovo předsednictví a na prorůstání lobbyistických struktur do této politické strany.“ Zdá se, že Topolánek teď vystřídal Václava Havla ve funkci hlavního protivníka V. K. Čím byl Stalinovi Trocký, tím je Klausovi Topolánek. Recept je podle Klause jednoduchý: návrat ke kořenům (hlavně k jednomu). Jen na okraj: Klaus upozornil (to je světlejší stránka jeho rozhovoru) na percentuální výsledky komunálních voleb. Mají vzhledem k volebnímu systému jen velmi orientační hodnotu, ale jsou zajímavé: ČSSD 19,7%, ODS 18,8% KSČM 9,6, TOP09 9,5 (Věci veřejné totálně vybouchly). Rozdíl mezi ČSSD a ODS se od voleb do PS nezměnil, naopak, ale tratili koaliční partneři.

Ani ČSSD to nemá jednoduché: na Ústecku spolu bojují dva nesmiřitelní rivalové: Petr Benda a Jaroslav Foldyna. Strašidelná alternativa. Být sociálním demokratem, stěhuji se do teplejších krajin.

V rozhovoru s Barborou Tachecí prohlásil Bohuslav Sobotka: „Pro Zdeňka Tůmu bude problém v Praze vytvořit koalici s ODS bez odéesáků.“ Je mi líto, ale to sedí. Paní Tachecí tvrdí že není možné se zároveň dovolávat vůle Pražanů a zároveň volat po koalici topky s ČSSD. Ta koalice je ovšem s ohledem na vůli voličů legitimní, protože bude disponovat 14 + 26 zastupiteli z 63, a to bohatě stačí.

Podle LN se různí eurohumanisté pohoršují nad tím, že Bulharsko vydává pasy Turkům „vypovězeným“ (správný český termín zní „odsunutým“) ze země za Živkova. Bulharský ministr zahraničí prohlásil: „Jsou to bulharští obyvatelé, kteří byli během komunismu vyhnáni (!jak ošklivý, zavádějící termín, že, milí Češi! Odsunuti, odsunuti byli) do Turecka. Jsou to bulharští občané a mají veškerá práva.“ Civilizovaná země.

Paroubkův Jakl (někdejší? Asi ne) Petr Dimun „rozoblačuje“ v článku „Vítězství plné otazníků“ v dnešních LN ráznych predátělej, kteří za mísu čočovice prodali svého dobrodince a ochránce z Lidového domu. Někteří jsou mu zavázáni opravdu vykutáleně: „Roman Onderka by se nestal místopředsedou strany bez toho, že by Jiří Paroubek neustoupil naléhání Jaroslava Tvrdíka, který se na posledním sjezdu stal architektem zvolení Onderky do místopředsednické funkce.“ Tak koho vlastně zradil Onderka, Paroubka nebo Tvrdíka? Pokud jde o dalšího zrádce, Hamáčka, pamatuje se pan Dimun dobře, „jak tehdy u velkého stolu v jídelně Poslanecké sněmovny mezi přítomnými místopředsedy strany s otcovskou dikcí domlouval Lubomíru Zaorálkovi, aby Hamáčka „dotáhl za uši“ k dokončení vysoké školy, protože jinak to bude potenciální ostuda.“ Roztomilá pomluva! Být panem Dimunem, měl bych jiné starosti. Když se potopila děravá bárka US-DEU, kde dělal pátera Josefa panu předsedovi Němcovi, bleskově přesedal na palubu ČSSD. Teď ho vyhodili do moře, ale na obzoru je další potřebná kocábka, Věci veřejné. To by mohla být parketa pana Dimuna!

V novinách se rozpoutala debata o škodlivosti dabingu v oblasti výuky jazyků (filmy by měly být v původním znění a s titulky). Myslím, že je to omyl. I když člověk ovládá nějaký jazyk docela slušně, začne po chvilce v otitulkovaném filmu číst titulky, prostě z pohodlnosti. A ten, který je schopen se na ně bez námahy vykašlat, umí ten jazyk tak dobře, že žádnou další výuku nepotřebuje.

Čtvrtek 21. října: Ze všech českých politiků se jen Václav Klaus vyjádřil v tom smyslu, že výše trestů pro žháře z Vítkova je neúměrně velká. Je to trochu málo na titulky jako „Tvrdé tresty rozdělují společnost“. Ne veřejné předscéně probíhá soutěž o to, kdo se víc a krásněji rozhořčí. Nemám s rozsudkem problém (soudce Studnička ovšem přirovnal žhářský útok ke Křišťálové noci, to považuji za hystericky přehnané, v případě Kříšťálové noci šlo o celostátní atak organizovaný státní mocí a nacistickou státostranou), ale tohohle koncertu se účastnit nemusím, už jich hraje a zpívá dost.

V Brně nejspíš vznikne koalice ČSSD – ODS. Mají proto nejlepší předpoklad, spojuje je věc v Česku takřka posvátná, totiž odsun. Tentokrát nejde o odsun osob té či oné nepřátelské národnosti (všechny, co se dali odsunout, jsme už odsunuli, ostatní raději zmizeli sami), nýbrž o odsun nemovitosti, totiž brněnského nádraží. Možná, že slovo odsun je použito proto, aby to bylo pro lidi atraktivnější.

Na Klausovo tvrzení, že za „nevýhrou“ ODS v komunálních volbách stojí expředseda Topolánek, je směšné a nedůstojné, stejně jako všechny pokusy svádět současné neúspěchy na odpůrce svržené v minulosti. Topolánek poukázal na to, že za jeho vedení ODS vyhrála 11 voleb a dvakrát pomohla Klausovi do prezidentského úřadu, kdežto Klaus naposled vyhrál volby v roce 1996, což byla „nevýhra“ (nebyl s to udělat většinovou koalici). Topolánek Klausovi křivdí, to, že se mu podařilo stranu vytáhnout ze sarajevského maléru, byl taky politický výkon. Užitečnější by ale bylo mluvit o „kořenech“, Topolánek je měl v mnoha ohledech jiné a lepší než Klaus (nebyl fanatik, to je zásadní politická ctnost), jen je nedovedl pořádně zformulovat a prosadit politiku, která by se o ně opírala - v její realizaci nebyl vždycky důsledný. Snad by se mělo mluvit o tomhle.

Nevím, zda sirky na billboardu senátorky Janáčkové jsou hloupost nebo nenápadná provokace (což by ovšem bylo děsné). V každém případě si naběhla na vidle u svých kolegů v oboru politiky i u novinářů. Na její volební výsledek jsem ovšem zvědavý. Pokud to myslela jako provokaci a vyhraje, je to jen další důkaz toho, jak jsou naše politické a intelektuální elity vůči „romskému problému“ bezradné a podporují svou bezradností ve společnosti skrytý rasismus.

V LN oznámkovali jednotlivé ministry Nečasovy vlády u příležitosti stu dnů vládnutí, které bývají obvykle označovány za dobu hájení. Bývají, ale v zemi, jako je ČR, kde je politika všeobecně považována za skrytou, ale účinnou formu třídního boje (viz např. žlučovitě nenávistné výlevy některých komentátorů Práva), je to pustá fráze.

Lenka Zlámalová píše v jinak velmi zajímavém článku v dnešních LN: „Odklady jsou tradičně největším úskalím reformních vlád. Co se neudělá v prvním roce, neudělá se většinou už vůbec. Petr Nečas a Miroslav Kalousek si to dobře pamatují z Topolánkovy vlády.“ Topolánkova vláda byla ovšem ve výjimečné situaci, měla tak podivnou a nepevnou podporu v Poslanecké sněmovně, že poté, co narazila na první potíže, začala se pomalu potápět. Topolánek projevil poměrně velkou houževnatost, ale záhy už jen prodlužoval své politické umírání. Na první pohled by člověk řekl, že tahle vláda se 118 koaličními poslanci by na tom měla být líp.

A konečně situace v Praze: rýsují se tři možnosti – koalice ODS – ČSSD, koalice TOP09 – ODS, koalice TOP09 – ČSSD. První znamená konzervaci dosavadního stavu pražské radnice (děsivá vyhlídka), třetí maximální možnou změnu (do vedení by se dostalo z hlediska pražské komunální politiky nové uskupení), to druhé kompromis mezi prvním a druhým. V druhé a třetí variantě by byla jasným a siným tahounem koalice TOP09. V první by šlo o spojení dvou poražených, přičemž ODS by byla sice silnější, ale hrouda másla na její hlavě úměrně těžší, čímž by se síly vyrovnaly. Takže to bohužel skoro vypadá na tu první variantu.

Pátek 22. října (první část): začalo druhé kolo senátních voleb. Na úvod jen krátké shrnutí „výchozí pozice“:

Za prvé: o co se hraje. O většinu v Senátu. Prohra nebude pro vládní koalici katastrofou, ale způsobí jí výhledově nepřehlédnutelné nepříjemnosti. Pokud nebude mít koalice v Ssenátě většinovou podporu, změní se vedení Senátu včetně předsedy (druhý nejvýznamnější ústavní činitel ve státě). Senát může blokovat mezinárodní smlouvy a vysílání českých vojenských jednotek do zahraničí na delší dobu – a taky to nejspíš bude dělat, pokud bude zahraniční politiku sociálních demokratů ovlivňovat Zaorálek. Tím se Nečas dostane do podobné pozice, v jaké byl Topolánek, kterému tak rázně podtrhl židli. Ne že bych mu to nepřál, ale nepřeju to sobě a téhle zemi. Nová senátní většina bude mít vliv na další jmenování ústavních soudců. A bude moci provádět obstrukční politiku, pokud jde o nutné ekonomické a sociální reformy. Nedokáže je zastavit, jen výrazně zpomalit.

Nelze ovšem přehlédnout ani psychologický efekt: Věci veřejné jsou otřeseny volebním neúspěchem, další je dostane na trasu, podobnou té, na níž se za Topolánka ocitli zelení. řekl bych, že to bude ještě drsnější, protože ač nezelený, cítím jistý rozdíl mezi panem Bursíkem a paní Jacques na jedné a panem Bártou jeho blonďatými chobotničkami na druhé straně.

Za druhé: jak jsou rozdány karty. ČSSD neobhajuje ani jeden mandát, nemá co ztratit. Může získat dvacet dva mandátů. K absolutní většině v Senátu jí stačí 12, k tomu, aby koalice neměla v Senátě většinovou podporu, pouhých devět. V prvním kole dostalo šest kandidátů ČSSD tak velikou voličskou podporu, že je prakticky nemožné, aby teď prohráli. Jedenáct kandidátů ČSSD sice jde do boje z druhého místa (a tady uspět je dosti nesnadné), minimálně v jednom případě byl ovšem rozdíl mezi prvním a druhým postupujícím (druhý byl z ODS) jen několik desítek hlasů.

Pokud by si ODS chtěla udržet většinu, muselo by teď vyhrát 18 z 19 jejích kandidátů. To je skoro vyloučené, osm jich postupuje z druhého místa a jen čtyři měli v prvním kole obrovitou převahu.

Z ostatních stran může postoupit pár lidovců, jeden TOP09 a jeden VV (oba kandidují proti ČSSD, zbytek TOP09 kandiduje proti ODS). Pak senátorka Janáčková, která byla členkou klubu ODS a nepochybně jí pomůže mohutná mediální infamační kampaň v souvislosti s Vítkovským zločinem, a lékařka Dernerová z Mostu, kterou ODS podporuje (taky dr. Dernerová pravděpodobně uspěje, její výsledek v 1. kole byl přesvědčivý). ODS se nemůže příliš spoléhat na podporu voličů, kteří dali své hlasy v prvním kole neúspěšným kandidátům TOP09 a VV. Naproti tomu někteří komunisté přijdou podpořit své ochočené bratříčky z ČSSD (bude jich ovšem daleko míň, než by jich bylo za Paroubka).

Sečteno a podtrženo: neúspěch ČSSD v druhém kole senátních voleb je krajně nepravděpodobný.

Pátek 22. října (pokračování): První den druhého kola senátních voleb přišla odvolit „méně než pětina voličů“ (podle odhadů z jednotlivých lokalit se zdá, že to bylo asi deset procent. To je, řekl bych, docela málo). Přitom volby nejsou zase až tak nedůležité – viz naše dnešní glosa.

Pražská KSČM, vedená Gottwaldovou dóčkou Martou Senekovou, podpoří v druhém kole kandidáta ODS (jeho soupeřem je známý komunistobijce a dosavadní senátor Jaromír Štětina). Kandidát ODS, starosta Lipovský, je na tom tak trochu jako profesor Švejnar při prezidentské volbě, ale je dítě štěstěny: paní Semelová si nemůže povolat na pomoc Bobošíkovou, a tak ho raději podrží.

„Sociologové potvrzují, že nejpočetnější část tuzemské populace smýšlí sociálně demokraticky“, píše dnes v Právu politolog Lukáš Jelínek. Jen voliči, ty kurvy, se čas od času odmítají chovat podle vědeckých poznatků.

Podle vědce Matěje Bílého z FF UK v témže listě „justice přísnými tresty (v kauze Vítkov, bd) ukázala, že ze strany státní moci neonacistický terorismus v České republice tolerován nebude. Otázkou zůstává, jak se k otázce postaví česká veřejnost.“ Pokud by se nepostavila přiměřeně, bude nejlepší ji zavřít.

A do třetice všeho dobrého i zlého: Ekonom Josef Šmajs tamtéž píše: „Vzniká společnost hojnosti, která nejen vysoce rozvinutou výrobou, ale hlavně v principu nenasytitelnou osobní spotřebou poškozuje přírodu.“ Podle této teorie jsem beznadějný smolař: mé nenasytitelné spotřebě kladla odjakživa a klade i teď kruté hranice moje nevalná finanční situace (usuzuji, že většina lidstva je na tom lépe; život je v podstatě nespravedlivý).

Ministr vnitra John se dostal do sporu s ministrem financí Kalouskem ohledně práva policie kontrolovat, jak občané platí daně (tj. nahlížet do daňových registrů). John drží dosavadní úpravu (je to zcela v kompetenci policie), od ledna se situace mění, bude k tomu zapotřebí povolení státního zástupce. Podle ministra vnitra „když je někdo moc bohatý, tak policie musí mít právo podívat se do daňového přiznání, jestli ty příjmy daní“. Ministr financí na to odpověděl: „To je důkaz toho, že vám nesmím ve vašem přání vyhovět. Je první známkou zločinnosti, že je někdo bohatý?“ Samozřejmě, bohatství nemá být a policie smí všechno – jak napsal již dávno náš národní klasik: „Bože kýž jsem policajtem, to je vyražení, koho chce, toho si chytne a dá do vězení“.

Sobota 23. října (první část): Senátní volby v podstatě skončily. Výsledek je výrazným úspěchem ČSSD, která vystřídá ODS v absolutní většině, byť i jen jednoho jediného hlasu. Jakýsi pozitivní moment spočívá v tom, že v zásadě nebude potřebovat podporu komunistů, čímž se poněkud prohloubí jejich izolace v parlamentu - ale většina jednoho jediného hlasu je minimum a tu a tam se nějaký ten komunistický bude hodit (k dispozici jsou dva, a to minimálně, není mi jasné, jak hluboká je propast mezi exkomunistou Doubravou a jeho rodnou stranou).ˇKlub ČSSD se rozroste o 12 hlasů, ODS ztratí deset, KDU získá jeden, TOP09 ztratí 5 (resp. 4, pokud se k nim přidá ten jeden osamělý starosta), komunisté 1. KDU tedy získá vlastní klub. Pro vládní koalici to znamená nepříjemnosti, ale ne vyloženou katastrofu. Alespoň zatím: do budoucna se nedá vyloučit, že se začne klížit. V té souvislosti je třeba zaznamenat, že jediné „želízko v ohni“, které v druhém kole měly Věci veřejné, neuspělo. Voličská účast byla v rámci senátních voleb průměrná, 24,6% (v roce 2004 přišlo 18,4% voličů, v roce 2002 32,6%). Zdá se, že voličstvo význam těchto voleb poněkud podcenilo.

Sobota 23. října (pokračování): V pražské ČSSD zuří spor o to, zda a jak vyjednávat s pražskou ODS o koalici. Lídr pražské sociální demokracie Dienstbier ml. je proti takovému uspořádání, řekl to už několikrát, někteří významní činitelé pražských sociálních demokratů (exministr Březina)jej za to nepřímo kritizují. Přitom Dienstbierovo stanovisko mi připadá pochopitelné a správné z důvodů, o nichž jsem tu už psal: bylo by to pokračování spojenectví, které mělo devastující účinky na správu města a ODS právem přivodilo porážku v pražských městských volbách, a ČSSD by navíc (znovu) tahala za kratší konec provazu, tj. její spoluzodpovědnost by byla větší vahou než faktický podíl na moci.

Prezident Klaus se setkal na Hradě s premiérem Nečasem a „ladili noty před summitem EU, který se sejde příští týden v Bruselu“. Postoje vlády a prezidenta jsou prý velmi podobné, ČR souhlasí s větší koordinací rozpočtových politik států EU, ale ne s omezováním suverenity „národních vlád“ pokud jde o rozpočty. To je pozoruhodné: o zahraniční politice u nás rozhodují prezident a premiér, teď po senátních volbách se jim do toho bude plést v citlivých záležitostech ještě Senát. Ministr zahraničí je zřejmě jen podkoní, který nakonec obdrží befél, co má dělat. Snad ten befél oba pánové na Hradě sesmolili na kusu papíru, vytrženého z bloku, a poslali s ním portýra do Černínského paláce. Musím se přiznat, že tomuhle způsobu politiky nerozumím – a to i kdyby se např. ministr Schwarzenberg stokrát dušoval, že to s ním bylo domluveno a že se stanoviskem souhlasí.

Pondělí 25. října: Stejného výsledku jako ve víkendových volbách do Senátu dosáhla ODS v roce 2000. Problém je v tom, že zatímco ve volbách do PS (poměrný volební systém) se nakonec hlasy pro ODS, TOP09 a zčásti asi i pro Věci veřejné sečetly do koalice, většinový systém takové sčítání neumožňuje (voliči vypadnuvších stran by museli přijít k druhému kolu voleb a volit své koaliční partnery, což se nestalo, nebo by museli být tak silní, aby dokázali prosadit své vlastní kandidáty, což se nestalo už ani náhodou). Museli by ukázat sílu, a pokud by se jim nedostávalo síly, tak aspoň solidaritu. Nedokázali ani jedno, ani druhé. Komunisté zato asi ČSSD podpořili, skrytá koalice tady zafungovala jako za Paroubka. Podezíravý člověk by skoro uvažoval: co za to asi dostanou?

Čímž se dostáváme ke komunální úrovni. Ve větších městech se, jak se zdá, podezřele často uplatní velká koalice ČSSSD – ODS. Vznikne kuriozní situace: na nejvyšší politické úrovni se povedou urputné boje mezi stranami, na té nejnižší, přesněji řečeno základní, si pouze jednou za čtyři roky vymění sesli starosta s prvním náměstkem.Pozoruhodná je rovněž bezmoc vedení ODS vzhledem k pražské organizaci. V Praze došlo k personálním změnám, proti nimž je první (změněné) politbyro KSČ z listopadu 1989 plodem divoké revoluce, předseda strany i první místopředsedkyně bezmocně protestují, volebnímu lídrovi ČSSD, který taky reptá, hrozí výkop. ODS prohrála, ale vládne dál se stejným koaličním partnerem jako dříve. Možná by bylo bývalo lepší si ty volby odpustit. Vypadá to tak trochu jako simulace demokracie.

V Praze i v Rakovníku proběhly demonstrace extremistů proti procesu s vítkovskými žháři. S rozsudkem mám problém, který posílilo soudcovo přirovnání zločinu ke Křišťálové noci. Je mi líto, ten člověk prokázal, že o kauze neuvažuje střízlivě a věcně. Nejsem jednoznačně přesvědčen, že šlo o úmyslnou a plánovanou vraždu (tj. o pokus, což je totéž). (O úmyslnou a plánovanou vraždu šlo např., samozřejmě v daleko větším měřítku) při atentátech v Madridu a Londýně). Říkám, že nejsem přesvědčen, ne že to tak nebylo. Pokud by se mělo ukázat, že rozsudek byl v tomto ohledu nespravedlivý, stoupenci žhářů z toho budou moci těžit, jako kdokoli může těžit z každé nespravedlivosti. A byl-li rozsudek nespravedlivý, dřív nebo později se to ukáže.

Věci veřejné se zřejmě rozhodly, že musí „zlevicovatět a zezelenat“, jak prohlásil jejich spiritus movens Vít Bárta. To je tragický omyl. Za prvé, ti lidé dělají politiku proto, aby měli co nejvíc voličů, a program jsou ochotni přizpůsobovat dosti podstatně tomuto základnímu hledisku. To ale ještě není všechno: oni o tom zcela nezakrytě meditují na veřejnosti! Řekl bych, že tím na veřejnost velký dojem neudělají, ani na tu virtuální, internetovou. Lidé to budou přece jen pořád ještě považovat za cynické a nestydaté a hlavně nebudou dostatečně motivováni, aby něco podobného volili – když se ukáže, že nás nebylo dost, změní strtana, které jsme dali v dobré víře své hlasy, svůj program a bude se chovat, jako by ji byli volili voliči, kteří je ve skutečnosti nevolili, v naději, že je za to budou volit aspoň příště. Něco podobného nemůže nikdy fungovat.

Podle předsedkyně PS paní Němcové by budoucí prezident, bude-li volen plebiscitem, měl mít „z logiky věci“ širší kompetence než nyní. Ve skutečnosti jsou kompetence dnešního prezidenta střiženy (v poněkud skromnější míře, jinak by se nám smáli) podle kompetencí prezidenta první republiky. Funkce prezidenta byla tehdy chápána (a i Masaryk ji tak chápal, aniž by si to výslovně přiznal) jako funkce „demokratického monarchy“. A měla by být teď upravena tak, jako byly upraveny funkce panovníků v monarchiích při přechodu k demokracii: tj. pravomoce pokud možno žádné. Mělo by jít o funkci čistě dekorativní.

Úterý 26. října: vedení ODS utrpělo potupnou porážku v hlasování Výkonné rady ohledně „velkých koalic“ v městech. Je třeba doplnit, že jde o koalice ČSSD – ODS, hlavně asi v Praze, nechápu, proč se tady mluví o velké koalici, když vyhrála TOP09. Nečas by z důvodů celkem pochopitelných rád viděl, kdyby se komunální spojenectví všude, kde to jde, tvořilo na koaličním půdorysu (jinak se komunální politika utrhne od té celostátní a bude to vypadat nelogicky a směšně). Nemělo jít o zákaz (k tomu Výkonná rada nemá puvoár), ale o stanovisko nebo doporučení, nNicméně neprošlo: Nečase, Němcovou a Vondru (nynější „velké hlavy“ ODS) podpořilo jen devět spolustraníků, osm bylo proti a dvanáct se hrdinsky zdrželo (zdržení se nechápu, lépe řečeno rozumím mu jedině ve smyslu „mně je to fuk“).

ODS a ČSSD v Praze čekají Tůmovu (TOP09) nabídku, zní titulek v Právu. Pokud je tomu tak, jsou už domluveni a domluvu lze charakterizovat slavným výrokem Topoánkova tajného rady Dalíka (nevím, zda jeho exaktní politologickou terminologii tlumočím přesně, pokud ne, předem se omlouvám): teď je ještě nějakou dobu budeme tahat za nohu a pak je kopneme do prdele.

V listopadu proběhne volební sjezd České lékařské komory, a Rathův oddaný stoupenec Kubek bude mít protikandidátku, profesorku Hercogovou. Soudě podle fotografie v Právu, vypadá podstatně lidštěji než pan Kubek, takže být lékařem, volil bych ji. Četl jsem někde, že volby se tu provozují systémem kdo přijede, ten volí, je-li to pravda, bude zajímavé sledovat, zda se náhodou panu Rathovi ČLK nevymkla tak trochu z ruky. Bylo by to povzbudivé znamení, ale moc na ně nevěřím – pan Rath je věčná konstanta ČSSD, nad Paroubka trvanlivější. Na posledním sezení PS už zase vytýkal ministru Kalouskovi, že se občas napije – proboha, co je na tom špatného, naopak, je to nutnost, když musí pravidelně komunikovat mj. s individui jako je dr. Rath. Já bych se na jeho místě asi uchlastal.

Pan Hanák mluví v dnešním Právu o ČSSD jako o dědictví nerudovských „batalionů dělnických“. Je hezké, že upozorňuje na mladočeské kořeny ČSSD, ale mýlí se. Bataliony dělnické, z nichž pošla ČSSD, byly povětšinou nízká patra předvoje dělnické třídy, KSČ ( té normalizační), tu a tam nějaký osmašedesátník (dělnická třída přednormalizační, do tohoto období ovšem patří i padesátá léta) a konečně tu a tam nějaký hejl, který to bere sociálnědemokraticky vážně a dodává tomu seriozní přídech (soudruh Lenin tyto lidi označoval jako užitečné idioty, to je ovšem velmi nevhodné).

V MfD se zmiňují jen tak na okraj o útoku dvou mladých Romů na dvanáctiletého chlapce. Týrali ho několik hodin, cituji, „měl polámaná žebra, natržené nebo pohmožděné vnitřní orgány“. Podle vyjádření mluvčího nemocnice, kde ho přijali na ošetření, byl jeho strav velmi vážný. „Orgány činné v trestním řízení“ to charakterizovaly jako rasový útok. (Právo udělalo velmi dobře, že si zablokovalo archiv, nemohu si dohledat, zda Petr Uhl opravdu napsal s uspokojením, že o žádný rasový útok nešlo, nebo zda si to jen špatně pamatuji; takže nemohu napsat, že pan Uhl lže, jako když tiskne). Kde jsou televizní kamery a lidskoprávní plačky? Kde jsou výlevy multikulturality a politické korektnosti i na druhou stranu? Útok byl samozřejmě jiný než ten ve Vítkově: šlo jen o jednoho člověka, nebylo to zjevně předem připraveno, navíc to obsahovalo jeden prvek, který to celé jaksi zlidšťuje: dotyčného zároveň okradli. Chápu, že útoky na Romy jsou organizované a mají svou vypracovanou zrůdnou ideologii, jsou tedy nebezpečnější. Ale z hlediska postižených je to tak trochu fuk. Navíc oba útočníci jsou neplnoletí, jednoho vůbec ještě nelze stíhat. Ale zatloukat to, co se stalo, takhle směšným způsobem by se nemělo.

Rovněž v MfD kope pan Viktora do v podstatě již vyřízené dr. Vesecké. Nechci zpochybňovat, že se paní Vesecká zapletla do kauzy Čunek krajně podezřelým způsobem. Ale v článku se mj. praví: „Ostravská státní zástupkyně Zlatuše Andělová před soudem otevřeně mluvila o tom, že na ni byl kvůli kauze Čunek vyvíjen politický nátlak. Popsala tři schůzky, kterých se kromě ní účastnila Vesecká s exministrem Němcem a místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou. Jednu ze schůzek iniciovala přímo Vesecká. Podle Andělové zjišťovali, zda je možné případ vicepremiéra odložit. Na třetí schůzce prý Kučera pronesl, že kvůli hrozbě pádu vlády „nezávislost rozhodování musí jít stranou politickým zájmům“.“ Hrozně rád bych si ujasnil jednu věc: neodehrála se aspoň jedena z těch schůzek v hospodě? A pokud ano, proč tam paní doktorka Andělová lezla (to přece není žádné úřední jednání)? Aby to mohla později prásknout? Jistě, i takové aktivity patří do obou činnosti „orgánů činných v trestním řízení“ a paní státní zástupkyně plnila svou profesní a občanskou povinnost. Ale většinou bývají na podobnou práci vyčleňovány speciální síly nižšího rangu.

Halloweenský večírek vypukne o víkendu, tj. 30. října v centrálním parku ve Kbelích. Píší rovněž v MfD. Omyl, u nás probíhá s předstihem o dva dny dřív, nejprve v Pantheonu Národního muzea a večer pak ve Vladislavském sále na Hradě. Odkazuji na článek, který jsem napsal takřka přesně před rokem. V souvislosti s blížícím se dnem, kdy z moře vylézají utopenci, aby si s živými zatančili svůj smrtí tanec, se v novinách objevují články bojující proti „sebemrskačství“ a poukazy na to, že všechno zlo nám způsobili skopčáci. K problematice se vrátíme.

Hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Hašek se chlubí mj. tím, že se mu podařilo vyhmátnout nového kandidáta na senátora dr. Žaloudíka, který pak rozdrtil svého soupeře exministra Julínka z ODS. Připadá mi to krapet hnusné. Julínek byl jediný člověk, který se pokusil o viditelné nepopulární, ale přesto velmi užitečné opatření, a doplatil na to svou politickou kariérou. Proti Žaloudíkovi neměl nejmenší šanci, neměl by ji proti nikomu. Být panem Haškem, trošku míň bych se chlubil a možná bych se dokonce trošku styděl.

Středa 27. října: vláda se jednomyslně rozhodla jmenovat k 1. 1. 2011 nejvyšším státním zástupcem Pavla Zemana. Renata Vesecká opustí funkci k 31. 12. t.r. Že paní Vesecká musela odejít, je zjevné. Způsob, jak se to stalo (přesněji řečeno po řadu měsíců dělo) mi připadá zcela mimořádně buranský.

Příštím předsedou Senátu se sociálně demokratickou většinou se stane bývalý vrchní odborový papaláš, senátor Štěch. Bude tu mít přece jen pohodlnější život než v žižkovské velekachlíkárně – nebude muset své ovečky na jednání svážet autobusy z celé republiky a navíc nebude žádná ostuda, když jich přijde jen 81. Gratulujeme. Původně se zdálo, že zjevně v rámci úsporných opatření se sníží počet místopředsedů. Pokud ne, jeden by připadl lidovcům, a jestlipak uhádnete, který z lidovců by měl tu čest? Schválně vás nechám tápat. A vzhledem k tomu, kdo je kandidátem na případného pátého místopředsedu si troufnu věštit… že se počet nesníží. Jinak by hrozilo v příštím roce sucho, kobylky nebo jiné katastrofické přírodní jevy.

Ve Věcech veřejných se rodí Zubová v kalhotách, totiž poslanec Huml. Žádá si zlevicovatění strany a odchod předsedy Johna z ministerstva vnitra na jiné. Zatím nemá ve vedení strany výraznou podporu a fenomén Zubová se simuluje v situaci, kdy má koalice osmnáctihlasou většinu, jen velmi obtížně. Tedy zatím. Zezubovatět by musely celé Věci veřejné. Není to nepředstavitelné, ale bude to chtít něco času a hodně úsilí.

Situace v Praze není ještě jasná: TOP09 už jedná jenom s ODS, ODS si ovšem nechává v záloze ještě sociální demokraty. Vypadá to, jako by se obě strany o ODS ucházely. Člověk by řekl, že k takové politice není nejmenší důvod (a navíc, opakuji, pražská ODS nutně potřebuje opoziční hladovku, aby zhubla, zkrásněla a stala se z ní opravdu žádoucí nevěsta (v nejhorším a pravděpodobném případě jenom zhubne, ale ani to není k zahození).

Ke značné nelibosti nejvyššího vedení ODS se koalice ČSSD – ODS ve velkých městech rodí jako houby po dešti.Předseda Nečas prý očekával, že výsledek voleb bude impulsem k sebereflexi, místo ní však vítězí touha udržet se u moci. Pan Nečas připomíná mladého Lotranda z Čapkovy pohádky, který byl vychován v klášteře a usiloval o loupežničinu s lidskou tváří. Přitom při vyhazování Topolánka vedl spoustu na první poslech cynických řečí o podstatě politiky. Rád bych mu oplatil stejnou mincí: sebereflexe by nastala, bezpochybně, ale jenom tehdy, kdyby se ukázalo, že udržet se u moci je zhola nemožné. Jenže o to by se museli postarat zbývající dva pražští hráči. Problému se týká naše dnešní glosa.

Pozoruhodné je, že stoupencem koalic ČSSD a ODS je politolog Jan Bureš. TOP09 se prý sama odsoudila do opozice svými útoky na ODS v předvolební kampani (měla ji zjevně propagovat?). Logika koalic sociálních demokratů s ODS spočívá v tom, že jsou to partneři, kteří se dobře znají. A logika pana Bureše, dodávám, spočívá v tom, že není jen nezávislý politolog, ale k tomu návdavkem i zastupitel za ČSSD v Dobříši. Pak je ovšem všechno v pořádku, jak praví paní oddávající v té pitomé reklamně na „půjčku od komerčky“.

„Alkohol je pro lidi, kteří nesnesou vlastní myšlenky, píše v MfD adeptka žurnalistiky z gymnázia J. Barranda v Berouně. Milá slečno, na základě své dlouholeté zkušenosti Vás mohu ujistit, že alkohol je zcela nezbytnou potřebou pro lidi, kteří nesnesou cizí, mimořádně pitomé myšlenky, zvlášť v poměrech, kdy pitomci mají možnost je řvát do světa, zatím co vy máte zalepenou hubu. Prožil jsem v podobné konstelaci většinu svého života a ani v současné době to občas není nic moc (zkuste třeba napsat do MfD něco kloudného – když se vám to podaří a hodí Vám to na hlavu, ujišťuji Vás, že dostanete obrovskou chuť na panáka. Tím nechci říkat, že v konfrontaci s pitomci je nutno propadnout alkoholismu, jen že alkohol je schopen čas od času poskytnout úlevu, bez níž by život byl peklem. Jsem přesvědčen, že nejpozději do deseti let mi dáte za pravdu.

Pátek 29. října: jedenáct sociálně demokratických senátorů podpořilo vyslání dalších českých vojáků do Afghánistánu. Ostatní se zdrželi až na dva, co byli proti. Návrh byl hladce schválen. (Statutární místopředseda Sobotka se sice zapřísáhl, že v PS to bude příští týden jinak, žádný sociálně demokratický poslanec se nechystá vyslání vojáků podpořit, jenže vládní koalice je svou přesvědčivou většinou stejně prosadí). Přece jen se něco s odchodem Jiřího Paroubka změnilo, i když Paroubek se v těchto věcech spíš jen bál členské základny, která vzbuzuje dojem, že se z větší části překrývá s komunistickou. Senátoři, kteří misi podpořili, se rozhodli správně, jde o věrohodnost ČR jako spojence a o to, že rozvrácený, resp.extremisty ovládaný Afghánistán se může stát východiskem pro islamistickou expanzi směrem na západ – což se výhledově týká i ČR. Na blokování české mise není nic sociálně demokratického, je to otázka, související s českou národní bezpečností. Přitom na námitce jednoho ze senátorů, co byli proti, že se naše armáda může stát snadno jednoúčelovým zdrojem pro vojenské expedice, taky něco je. Jen to není důvod, proč neposlat sto-dvě stě vojáků do Afghánistánu.

Na Hradě se včera tradičně rozdělovaly medaile. Prezident Klaus v projevu, k němuž se vrátíme, mluvil mj. o tom, že „seskupení nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády.“ To mi připadá na dvě stě procent paranoidní. Ve skutečnosti jde o jeden ze zoufalých pokusů zorganizovat hrstku světových demokracií proti přesile různých rozdováděných lidožroutů. Přitom velká většina států je chudá, slabá a vydaná lidožroutům všanc. To, o čem mluví Václav Klaus, se naučil kdysi v hodinách marxismu-leninismu: bohatí imperialisté se pokoušejí zmocnit se světa a jeho bohatství. Ve skutečnosti demokracie brání svou holou kůži.

Paroubek se prakticky vzdal funkce předsedy stranické organizace na Praze 5, zůstává jen poslancem. Je to praktické, proč se zatěžovat takovými maličkostmi, když jeho ambicí zůstává Návrat. Zároveň ho jedna místní organizace na Teplicku navrhla na předsedu strany, jiná na místopředsedu (předsedou má být dr. Rath). To je jakýsi projev živých sympatií, zatím nepatrných, mohou se za příznivých okolností zvětšit. Za oběma návrhy, jak se zdá, stojí Paroubkův Šlouf Petr Benda. Na první pohled je Paroubek o něco šikovnější, než byl Zeman. Jakýsi trumf si v ruce ponechal, zatím nedělá zbytečný kravál a čeká na svůj den.

Jinak jsou okamžiky, kdy se statutární místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka jeví jako Paroubek s marťanskou tváří: o odvolání Vesecké prohlásil, že je to pozdě a že se vláda dlouho nedokázala dohodnout o změně. To se dá říci vždycky, jen v okamžiku, kdy se vláda dohodla, to nezní příliš přesvědčivě.

Zatímco v Praze se slavilo, až se hory zelenaly (hlavně Vítkov), v Bruselu se sešli ke společné vzpomínce premiér Nečas s premiérkou Radičovou. V Bratislavě odhalili Masarykovu sochu, slovenští nacionalisté protestují. Tématu se týká naše dnešní glosa. Nechyběla ani tradiční vlastenecká maškaráda v Národním muzeu s árií obstarožní Rusalky českých odbojářů Anděly Dvořákové.

Petr Kolář v LN hovoří o tom, že v Praze budou spokojeni všichni: Stará garda ODS a o něco menší garda ČSSD v koalici, TOP09 v opozici, pro kterou se rozhodla v tom okamžiku, když na OSD žádala pro sebe funkci primátora a šest radních, zatímco odéesce nabídla pět, a to neokoukaných. Nebral bych to tak cynicky, nic jiného TOP09 nabídnout nemohla, byl by to nemravný kompromis, ztratila by tvář. Otázka je jen, proč se víc nesnažila o koalici s ČSSD, bylo by to nejlepší z nepříliš dobrých řešení – ale v ČSSD o ni měl zjevně zájem Jiří Dienstbier ml., a hned dostal za uši.

Sobota 30. října: jak se dalo předpokládat, ministr Schwarzenberg považuje to, že se prezident s premiérem Nečasem dohadují o zahraničněpolitických problémech, aniž by ho nejen přizvali, ale třeba jen informovali (Nečas: „Je to vztah prezidenta a předsedy vlády, a do něho žádnému ministrovi nepřísluší žádným způsobem zasahovat“ – lze se domnívat, že jde o vztah milostný), za nejsamozřejmější věc pod sluncem. „Je to mediální bublina, žádné rozpory nemáme.“ Schwarzenbergovi nevadí ani chystané ustavení funkce státního tajemníka pro EU. Ministrovo vyznání je zjevně: Dokud ještě žijem, je všechno O.K.

Lékařský odborový klub požaduje pro začínajícího lékaře plat 35 tisíc Kč, pro kvalifikovaného 72 tisíc Kč. Odborný asistent na FF UK má plat pětkrát - šestkrát menší. Jinak všichni odejdou do Německa, kde jsou platy ještě vyšší. V Německu bude v budoucnu chybět deset tisíc lékařů. Pan Kubek je zjevně přesvědčen, že všichni se budou verbovat z Česka, protože my Češi jsme jedničky. Řekl bych, že to nebude tak horké, zájem bude přinejmenším v Polsku (třikrát víc obyvatel než u nás), v Maďarsku, na Slovensku, možná i v Chorvatsku, třeba si Němci vyberou i někoho v Rumunsku a Bulharsku – to jsme pořád ještě v rámci EU. A tak kdoví, kolik z těch deseti tisíc zbude na české adepty!

Petr Robejšek píše v MfD o tom, že demokratické svobody jsou v tržním hospodářství spíše přítěží než předpokladem. Možná, že by přesnější bylo říci, že demokratické svobody jsou v oblasti tržního hospodářství příteží v tom, že brání fixlovat a nedodržovat pravidla. Zda to tržnímu hospodářství prospívá či nikoli, si netroufnu autoritativně rozhodnout, nejsem ekonom, jako laik a zároveň optimista bych řekl, že žádné fixlování se natrvalo nevyplatí. Taky mne poněkud zaráží jeho přesvědčení, že národní stát. založený na společné řeči a dějinách a pocitu nadřazenosti jiným národům (to musí u každého národního státu být?) se o potřeby veřejnosti postará lépe než nadnárodní instituce. Tedy zaráží mne na tom jedna věc: nikde v tom článku se nemluví o náboženství, víře – v našem případě se samo sebou rozumí, že křesťanské. Např. klasický národní stát bez křesťanské víry v pravém slova smyslu bylo Hitlerovo Německo. O německou veřejnost se moc dobře nepostaralo.

Někdejší budějovický primátor (a někdejší člen ODS) Juraj Thoma prohlásil v rozhovoru pro MfD mimo jiné: „Ve všech vyjádřeních zdůrazňuji slůvko „současná“ ODS. Do dnešního stavu ji přivedli lidé odpovědní na regionálních a oblastních úrovních. Já nevím, jakým nástrojem by se podařilo upozadit tyto lidi od vlivu. Bez nich je mi ODS politicky nejbližší. To platí stále, bez debaty. Ale nemohu věřit tomu, že ti dnešní regionální šéfové jsou schopni nějaké sebereflexe, nějaké očisty. Příliš ani nevěřím schopnosti centrálního vedení ODS něco s tím z Prahy udělat… Když na to bude (Nečas, bd) hodně tlačit, může se mu klidně stát to, co Topolánkovi – lidé, které tehdy označil za kmotry, ho zničili. Ale jak na ně dnes Petr Nečas může tlačit, jaké má páky? Může je jen vyzývat: Nedělejte to! Jsem skeptický k tomu, že existuje nějaká rychlá cesta k očistě ODS.“ Zní to velmi skepticky, a bohužel velmi pravděpodobně.

V pražské ODS tvrdí, že jejich případné spoluvládnutí s ČSSD není velká koalice, protože nejsilnější pravicová strana v Praze je TOP09. V tom mají jistě pravdu, je to utilitární spojení dvou poražených menší stran proti největší za účelem podržení koryt. Plánují se ovšem veliké personální změny: v radě by měly být za ODS jen nové tváře: proto se prý radní Klega uchýlí do Prahy 15 (coby starosta), Milan Richter do Prahy 10 (coby starosta), a odskáče to jen Bémův první náměstek Rudolf Blažek: na něho zatím žádné starostovské křeslo nevybylo, a proto se svého postu v radě drží jako klíště. Nemá prý ale šanci. Někdo to holt odskákat musí. Pokud jde o ČSSD, má být za odměnu vykopnut nahoru lídr Dienstbier (pan Hulinský považuje Prahu za jistější, a když se vzdá poslaneckého mandátu, nahradí ho právě Dienstbier, který byl zastáncem nejrozumnější koalice s TOP09; za dobrotu na žebrotu). Pražská magistrátní perestrojka vypadá natolik zábavně, že je mi skoro líto, že jsem šel k volbám.