ARCHIV

Prezidentská kontraselekce

Prezident Václav Klaus prohrál před pražským městským správním soudem spor s justičním čekatelem Petrem Langerem. Ten jej zažaloval pro nečinnost: u prezidenta totiž už drahnou dobu leží návrh na Langerovo jmenování soudcem, aniž by se s ním něco dělo. Soud dospěl k závěru, že prezident musí v té věci rozhodnout do půl roku od doby, kdy rozsudek nabude právní moci.

Je třeba připomenout, o co jde: zákonná úprava z roku 2003 stanovila, že soudcem nemůže být nikdo, kdo nedosáhl věku třiceti let. Byla však učiněna výjimka pro ty, kteří byli jmenováni justičními čekateli před přijetím zákona. Klaus se ovšem rozhodl, že věková hranice je zcela zásadní věc, a nejmenoval soudci dvaatřicet čekatelů, kteří byli mladší, než zákon stanovil.

Nejde teď o to, zda měl prezident právo takto rozhodnout. Pozoruhodná je jiná věc.

Dvacet čtyři z postižených rozhodnutí hlavy státu pokorně přijalo. Vyplatilo se jim to: teď už jsou všichni v talárech. Osm kverulantů si postavilo hlavu a obrátilo se na Ústavní soud a na správní soudy se stížností. Ty dosud nedospěly k definitivnímu rozhodnutí. Šest stěžovatelů to už unavilo a své stížnosti stáhli. Zbývá pan Langer a jedna jeho kolegyně.

K tomu jen dvě poznámky: za prvé, pan prezident se rozhodl osvědčit svou zásadovost na lidech, o nichž předem předpokládal, že se nemohou příliš účinně bránit. Příliš nemýlil. Je to ovšem laciné a upřímně řečeno poněkud ohavné.

Ještě podstatnější je důsledek rozhodnutí. Nezávislá soudní moc, schopná odolávat politickým tlakům, je korunou demokracie. Ať už mají pan Langer a jeho kolegyně z právního hlediska pravdu nebo ne, prokázali svým odporem vůči nejmocnějšímu člověku ve státě odvahu a vytrvalost. Za to se zjevně taláru jen tak nedočkají.

Zdá se, že pan prezident vykonává jakýsi nepřirozený výběr. Otázka zní: je to tak, že pan Langer a jeho kolegyně by jako soudci nebyli na svém místě? Nebo je to tak, že na svém místě není pan prezident?

Lidové noviny 18. června 2007