Volební místnosti se otevřely

Začalo druhé kolo senátních voleb. Následující řádky se pokoušejí spíš o shrnutí faktů než o věštění. Nicméně odhadům je těžké se vyhnout už proto, že to bude napínavé.

Kdo půjde volit? Účast v druhém kole senátních voleb bývá tradičně a z pochopitelných důvodů o hodně menší než v prvním. K tomu, aby člověk, jehož kandidát vypadl, šel znovu a zvolil někoho, kdo mu tolik nekonvenuje, musí být silně motivován. Tuto motivaci nepochybně nebudu mít zklamaní voliči TOP09 (nedostali taky žádný jednoznačný pokyn od lídrů). Zato se dá počítat s tím, že ČSSD se dostane podpory komunistů tam, kde neuspěli, i když za Paroubka by ta podpora byle nepochybně výraznější. Také aspoň část zklamaných voličů ODS podpoří koaliční partnery, přesněji řečeno Věci veřejné (TOP09 soutěží o senátorské křeslo skoro pokaždé s ODS) a lidovce – byla k tomu vyzvána a členstvo ODS se chová političtěji.

ČSSD neobhajuje žádné senátorské křeslo, může jen získat, a to maximálně 22 míst. 11 kandidátů postupuje z druhého místa, tady je vítězství méně pravděpodobné (v některých případech byl ovšem náskok ODS velmi, velmi těsný). Pokud se sociální demokraté probijí ke dvanácti křeslům, získají v Senátu absolutní většinu. Pokud získají devět křesel, získá většinu opozice. V šesti případech měla ČSSD v prvním kole tak obrovský náskok, že s vítězstvím může počítat skoro najisto.

ODS obhajuje osmnáct křesel, v prvním kole získala devatenáct šancí. Je prakticky vyloučené, že by si mohla udržet dosavadní většinu. Velký náskok měli v prvním kole jen čtyři kandidáti. Z druhého místa postupují adepti ODS v osmi případech.

ODS by mohla posílit o jednoho Véčkaře (v prvním kole skončil druhý), dva lidovce (v jednom obvodě KDU obhajuje), jediného z TOP09, který se střetne se sociálním demokratem (ale má minimální šanci), nezávislou kandidátku Janáčkovou, jak se říká „kontroverzní“, a snad o mosteckou zástupkyni Severočechů, která má naopak velkou šanci uspět.

Kdyby v této situaci získala vládní koalice v Senátu byť i jen maličkou a nestabilní většinu, znamenalo by to obrovský úspěch (všiměte si, jak jsem diplomatický).

Přitom jde o docela hodně: např. o to, kdo bude po volbách předsedou Senátu (druhým nejvýznamnějším ústavním činitelem po prezidentovi); jak dopadnou příští prezidentské volby, pokud se nebude volit plebiscitem; koho příští Senát požehná prezidentovi jako nového ústavního soudce. Senát má veto při změnách Ústavy, schvalování mezinárodních smluv a dlouhodobějšího nasazení českých vojenských jednotek v zahraničí. Jinak může zdržovat a komplikovat přijímání zákonů tím, že je bude vracet Poslanecké sněmovně k novému projednání.

A navíc je tu významný psychologický faktor: Věci veřejné jsou po neúspěchu v komunálních volbách i v prvním kole těch senátních vic než naměkko. Sehrají v budoucnu v Nečasově vládě podobnou roli jako zelení v Topolánkově, nebo snad ještě horší? Řekl bych, že na to mají.

lidovky.cz 22. října 2010