Před víkendovými volbami

V květnových volbách do PS se etablovaly dvě nové politické strany: jedna za současných okolností poměrně silná, jedna, pokud jde o velikost, na té úrovni, kterou standardně drží KSČM. Situace se oproti tomu, jak vypadala vrcholová politická scéna od vzniku samostatné ČR, dost podstatně změnila, v minulosti se v středopravém hnízdě vedle statného kukaččího mláděte (ODS) udržela jen na čas slabounká holátka, která dřív nebo později vypadla (nejdéle odolávala KDU-ČSL, ale i s tou je teď, jak se zdá, konec).

Nové strany potřebují ovšem zakotvit v komunální a regionální rovině. Nejpatrnější je to na Věcech veřejných, které zapůsobily jako dobře načasovaná prskavka – na rozdíl např. od někdejší čtyřkoalice, která dosáhla sice obrovských preferencí, ale vybuchla předčasně půl roku před volbami, explodovaly v pravý čas. Mají velké potíže s praktickým vládnutím a od voleb ztrácejí. Vzhledem k chronologii voleb probíhá výstavba obou nových stran tak říkajíc od střechy. Střecha se povedla, teď zbývá pod ní postavit domeček komunální a regionální politiky, aby nespadla svým tvůrcům na hlavu. Jakousi roli hraje i Senát, navzdory své relativní bezvýznamnosti: vnáší do systému moment setrvačnosti a mohl by snad straně pomoci aspoň do jisté míry přežít okamžitý výpadek ve volbách do PS.

Velká výhoda ODS a ČSSD je, že obojí zakotvení dávno mají. Hovoří se teď o tom, jak dopadnou volby v největších českých městech: v Praze ČSSD určitě nevyhraje, v Brně a v Ostravě bude mít problémy ODS - tady se asi ukáže, že se před volbami do PS rozpůlila podobně jako po sarajevském atentátu. Nicméně zůstane přesto relativně silnou stranou, a totéž platí i pro ČSSD v Praze. Problém sarajevského půlení spočíval v tom, že rozpůlením nevznikly dvě poloviny, ale polovina a zhruba pětina. TOP09 možná čeká úspěch v Praze, ale v Brně a Ostravě to nebude nic moc, Věci veřejné jsou na tom ještě hůř.

To, co se zdálo, že hrozí české politice ještě nedlouho před květnem, byly „střídající se triumfy“, situace ne nepodobná té, do které se dostalo Maďarsko. Obrovité náhlé volební úspěchy, posilující taktiku válcování poražených, politický třídní boj a paroubkovské „až vyhrajeme volby, všechno to zrušíme“. Navíc český politický systém zrál do podoby, kdy třetí relevantní stranou byla KSČM a pro ČSSD byl klíčovou otázkou nikoli poměr k IODS, ale ke komunistům.

Systém více stran, středně silných, které jsou nuceny spolu komunikovat a nemohou provozovat politiku „po volbách všechno zrušíme“, by zaručoval snášenlivější politiku, orientovanou nikoli na třídní boj, nýbrž na konsensus. ODS i ČSSD by se musely učit abecedě slušné demokratické politiky. Strany by se taky víc navzájem hlídaly a zmenšil by se prostor pro nekalé politické rejdy a kšefty.

Otázka tedy je: může z nadcházejících voleb vzniknout něco trvalejšího a stabilnějšího, nebo byl nečekaný výsledek květnových voleb jen náhodný výkyv a změna vezme v průběhu času za své?

Tipnul bych si tu druhou možnost: květnový výsledek jsme si totiž nijak nezasloužili.

lidovky.cz 11. října 2010