Věci veřejné, Ústava, Kocourkov

O politická témata pro každodenní komentování je teď nouze: spor o Slovanskou epopej je nicotný a poznamenaný předvolební hysterií, na státní maturity nemám silný názor, o problémech se zdražením elektřiny a solárními elektrárnami si troufnu říci jen to, že je to hrůzný příklad, jaké důsledky má průnik ekologického fundamentalismu do ekonomiky. A tak zbývá jen kuriózum - „částečné odtajnění“ tajného dodatku ke smlouvě, kterou se stranou museli před volbami do PS podepsat všichni kandidáti Věcí veřejných. Zavázali se v případě, že by hlasovali proti rozhodnutí poslaneckého klubu nebo přeběhli do jiné strany, zaplatit několikamilionovou částku.

Rozhodnutí je částečně pochopitelné jako projev zoufalství z toho, jak vypadala situace v PS v předchozích pěti letech. Způsob řešení je ovšem škrholovsky jednoduchý a jako všechny jednoduché věci vyvolává jen další problémy.

Jsou totiž situace, kdy poslanec hlasuje proti vlastní straně, respektive odchází z vlastní strany do jiné z legitimních důvodů. Jistě, byl zvolen za stranu a zrazuje tedy, silně řečeno, své voliče. Ale kdo rozhodne, zda strana tím, proti čemu hlasoval nebo kvůli čemu přestoupil do jiné, nezradila svůj program či obecnější zásady, které musí dodržovat všechny strany bez rozdílu? Zjevně z toho důvodu se podle Ústavy poslanci a senátoři zavazují hlasovat „v zájmu všeho lidu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. První část nahání trochu hrůzu (jaký hlas všeholidu rozhodne, že je to v jeho zájmu, zdá se, že tato povinnost byla ušita na míru Ústavnímu soudu), ale je zjevné, že jakýkoli závazek toho typu, který se ve věcech veřejných podepisoval před volbami, je protiústavní.

Na základě výhrady poslance Hampla se pak vedení strany rozhodlo opatřit smlouvu dodatkem. Ten je teď „částečně odtajněn“ (co to znamená?) a podle serveru idnes.cz zní, že smlouva je v souladu s ústavou. Podle místopředsedkyně poslaneckého klubu VV Kateřiny Peake to znamená, že ústava je smlouvě nadřízena. Je mi líto, neznamená. A taky není pravda, že smlouva je v souladu s Ústavou.

Rozdíl prý spočívá v tom, že strana bude napříště tolerovat případy, kdy se klub nedohodne na závazném hlasování. Pokud se dohodne, dá věc k soudu. Proboha! To se snad rozumělo samo sebou už před „částečně odtajněným“ dodatkem.

U soudu samozřejmě Věci veřejné prohrajou, ale finanční náklady si asi mohou dovolit. Tratí i žalovaný, advokáta si platí sám.

Smlouva, její dodatek i jeho polotajná povaha patří do oboru kocourkovských principiálních rozhodnutí, kterými Věci veřejné, strana radikálních a jednoduchých řešení (na to chytila ve volbách své voličstvo) během toho, jak své projekty uvádí v život, ztrácí preference. Bohužel, dřív nebo později začne ztrácet i stabilitu, a tak se mohutná stoosmnáctková koalice může krok za krokem měnit v papírového tygra.

lidovky.cz 12. října 2010