|
Co nás nejvíc ohrožuje V souvislosti s nedávnými krvavými atentáty v Paříži zalila naši zemi Mohutná vlna strašení. Straší nás iniciativa Islám tady nechceme, straší nás prezident Zeman. Máme se tedy koho, čeho bát? A kdo, co to je? Poznámky k době českého disentu I. Jako připomenutí Emanuela Mandlera, od jehož úmrtí uplynulo před pár dny šest let, uvádím s malým zpožděním, za něž se omlouvám, tento jeho pozoruhodný článek z roku 2004. Text vyjde na pokračování. Emanuel Mandler Luboš Dobrovský Příspěvek do diskuse o Chartě a V. Havlovi Zveřejňuji tu příspěvek Luboše Dobrovského, pokračování diskuse, kterou spolu od listopadu loňského roku vedeme o Chartě a Václavu Havlovi. Naše debata byla bohužel přerušena mou nemocí, vracím se k ní, protože považuji za významné nejen o věci debatovat, ale hlavně dospět k nějakému rozumnému a pro budoucnost perspektivnímu srozumění. Myslím, že jsme na nejlepší cestě. Zemanův plán Miloš Zeman vystoupil v úterý na pražské konferenci Let My People Live s projevem, který netřeba přeceňovat, ale přesto stojí za jakýsi rozbor. Není to totiž jen pouhá velkoústá prezidentská klauniáda, má i svůj pragmatický, vnitropolitický rozměr. Ke článku Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?” Poválečný ekonomický úspěch toho tolik obdivovaného západu byl a je založen na třech pilířích: chronické zadlužování, levná práce přistěhovalců a dovoz levného zboží ze zemí třetího světa. Dávám zde k dispozici článek Hanuše Velebného, který vyšel před časem na jeho blogu v Idnes. Hanuš Velebný
|
S vlky výti? Miloš Zeman, Jan Stránský, Ferdinand Peroutka v turbulencích nové doby. Úplný text článku – prosím, věnujte mu pozornost! Symbolem nekonformní žurnalistiky je Havlíček, nikoli Peroutka Peroutka byl kritický způsobem mírného pokroku v mezích zákona. Příklad šikovných českých ručiček: obratný, je tu pro všechny. Chybí v tom ale vyšší ohled, umět aspoň občas říci nebo dělat věci, které se je nutné říci nebo dělat, přitom se zatraceně nelíbí, což je také někdy zapotřebí. Havlíček takový nebyl. Zásadovost je důležitější než taktizování. Taktizovat se musí, ale smí se to dělat jen v rámci zásadovosti. Hrozně si vážím Karla Havlíčka. Rozhovor pro Svobodné fórum. Pokřivená žurnalistika ohrožuje demokracii Míra svobody se zmenšuje, a to pokřivuje i podmínky pro demokratickou soutěž politických stran. Svoboda projevu byla už takřka zcela vyhnána na internet. To je stav jako v Rusku. Oproti tomu, co známe z totality, je to pořád docela fešácký underground, ale underground to je. Rozhovor pro server Svobodné fórum. Babiš, Rusové, Havel V Kostnických jiskrách polemizoval kmenový spolupracovník Babišových Lidových novin Jan Schneider s tím, co jsem řekl ve svém rozhovoru tamtéž. Zde je moje odpověď, kterou v Kostnických jiskrách č. 5 uveřejnili. Poznámky k době českého disentu II. Druhá a závěrečná část článku Emanuela Mandlera z roku 2004 Emanuel Mandler Poznámky k době českého disentu I. Jako připomenutí Emanuela Mandlera, od jehož úmrtí uplynulo před pár dny šest let, uvádím s malým zpožděním, za něž se omlouvám, tento jeho pozoruhodný článek z roku 2004. Text vyjde na pokračování. Emanuel Mandler
|
Respektování Andreje Babiše K článku Michala Klímy v Lidových novinách: Když se někde vytváří prostředí, které má všechny parametry džungle, neznamená to vůbec potenciální nebezpečí, že se v něm bude žít jako v džungli, nýbrž že už do té džungle nějakou dobu zapadáme, krok za krokem, nepozorovaně, a o tom, že jsme v ní až po uši, svědčí mj. i to, že už to ani nevnímáme. Co a proti komu máme bránit Abychom mohli přesně odpovědět na otázku proti komu, čemu se bránit, musíme mít jasno, koho, co bránit. Vědět, co je to naše. Úvodní slovo k diskusnímu večeru v Benešově 5. února t.r. Čtenářský dopis Čtenářské dopisy v Událostech ze zásadních důvodů nedávám k dispozici. Tentokrát však udělám výjimku. Text se totiž týká aktuálního tématu, „aktivit některých novinářů poté, co trh v ČR opustila zahraniční vydavatelství a své podíly prodala domácím „velkopodnikatelů““. A je velmi výrazný a příznačný. Můj komentář viz níže. Ivan Jemelka Komentář k předchozímu dopisu V následujících řádkách mi upřímně řečeno nejde o to s autorem dopisu polemizovat, nepovažuji to za vhodné ani za produktivní. Chtěl bych jen ten dopis podrobit rozboru, protože se mi zdá, že je v něm použito leccos, co se nyní u nás ozývá skoro ze všech stran a nepochybně se bude ozývat i nadále. Symbolem nekonformní žurnalistiky je Havlíček, nikoli Peroutka Peroutka byl kritický způsobem mírného pokroku v mezích zákona. Příklad šikovných českých ručiček: obratný, je tu pro všechny. Chybí v tom ale vyšší ohled, umět aspoň občas říci nebo dělat věci, které se je nutné říci nebo dělat, přitom se zatraceně nelíbí, což je také někdy zapotřebí. Havlíček takový nebyl. Zásadovost je důležitější než taktizování. Taktizovat se musí, ale smí se to dělat jen v rámci zásadovosti. Hrozně si vážím Karla Havlíčka. Rozhovor pro Svobodné fórum.
|
Užiteční pomocníci V případě paní Sabiny Slonkové, paní Heleny Válkové i paní Hany Marvanové je pozitivní aureola bojovníků za svobodu žurnalistiky a nezávislost justice bohužel poněkud jednostranná. Respektování Andreje Babiše (pokračování) Aureola transparentnosti, kterou pan Klíma pana Babiše obdařil, je ovšem málo věrohodná. Jak se v modelu „sám sobě kmotrem“ pozná, kde končí Babiš velkopodnikatel a začíná Babiš mediální magnát, kde končí Babiš mediální magnát a začíná Babiš politik, kde končí Babiš politik a začíná Babiš velkopodnikatel? Co je na tom transparentního? Respektování Andreje Babiše K článku Michala Klímy v Lidových novinách: Když se někde vytváří prostředí, které má všechny parametry džungle, neznamená to vůbec potenciální nebezpečí, že se v něm bude žít jako v džungli, nýbrž že už do té džungle nějakou dobu zapadáme, krok za krokem, nepozorovaně, a o tom, že jsme v ní až po uši, svědčí mj. i to, že už to ani nevnímáme.
|
|
