Babiš, Rusové, Havel

V Kostnických jiskrách polemizoval kmenový spolupracovník Babišových Lidových novin Jan Schneider s tím, co jsem řekl ve svém rozhovoru tamtéž. Reakci pana Schneidera z Kostnických jisker č. 2 najdete zde. (Musíte si ji nalistovat v pdf exempláři čísla 2 Kostnických jisker a přečtěte si ji, stojí fakt za to). A zde je moje odpověď, kterou pak v Kostnických jiskrách č. 5 uveřejnili.

Bylo mi řečeno, že je třeba být stručným, pokusím se o to.

Pan Schneider zastává ve své polemice se mnou (Netrpělivost a naděje), na rozdíl ode mne, podobné stanovisko jako Andrej Babiš. Otevřel se prý sice prostor svobody, ale lidé zůstali stejní (co to znamená?), jedněmi maškarami jsou stavěny do pozic společenských vzorů maškary jiné, chamtivost je ctnost. Já tvrdím, že polistopadový režim měl spoustu chyb, ale znamenal změnu výrazně k lepšímu a byl otevřen změnám k lepšímu. V letech 2012-2014 jsme si ho sami rozbili.

Babiš prý stejně jako já mluví o hlubokém rozvratu české demokracie. To není pravda, já hlubokým rozvratem české demokracie nazývám to dvouleté období, v němž se významně angažoval právě on.

Prorůstání politiky a ekonomiky by se mělo do všech důsledků bránit. Místo toho se nedůsledností politiků umožnilo podnikatelům nejprve manipulovat politiku z pozadí (kmotři). Pak si někteří vlivní podnikatelé všimli, že politiky vlastně k ničemu nepotřebují. Vznikl fenomén „sám sobě kmotrem“, který ztělesňuje právě A. Babiš. Propojení obrovité ekonomické, politické a mediální moci. Tedy oligarcha. To je koncentrace moci demokratickém státě nepřípustná. Např. pan Bakala nemá k dispozici vlivnou partaj, a vzhledem k tomu, že ho pan Babiš drží ministerstvem financí v šachu, projevují jeho listy vůči němu jistou toleranci. Ani to není v pořádku.

Konflikt v Gruzii nevznikl tak, že by Gruzie napadla Rusko, ale že se pokusila obsadit jižní Osetii, která byla do počátku devadesátých let součástí Gruzie, ale pak se s ruskou podporou „osamostatnila“. Rusové toho využili k masivnímu útoku na Gruzii. Podnět ke konfliktu s Ukrajinou nedal spor o členství v NATO, ale o přidružené členství v EU. Tím, že Rusko Gruzii i Ukrajinu vojensky napadlo (anexe Krymu), dalo oběma zemím právo hledat pomoc i v NATO. Tvrdit, že „Rusové přesunuli vojsko ke svým vlastním hranicím“ není přesné, přesunuli ho bohužel na nesprávnou stranu těch hranic (Gruzie, Krym, jižní Ukrajina).

S Havlem v lecčems nesouhlasím, ale jeho zahraniční politiku, zohledňující zájmy ČR, považuji za správnou.

Evangelický týdeník Kostnické jiskry č. 5/2015