Mediální proces se Zdeňkem Bakalou Novináři bakalovských médií nijak nezodpovídají za Bakalovo podnikání v OKD. Zároveň se po dlouhá léta těšili jeho podpoře: I z těchto důvodů by měli mít zájem na tom, aby jeho „případ“ byl pojednán spravedlivě a se zvážením všech okolností – a nedělat „mrtvé brouky“ v situaci, kdy jde o kus mediální svobody v České republice a zároveň taky o kus jejich vlastní svobody. Bakaliáda Podnikatel (a miliardář) Zdeněk Bakala je na paškále už pár měsíců. V posledních dvou týdnech se ovšem rozjela skutečná Akce Bakala. Daniel Kroupa se zlobí a píše manifest Na okraj svěžího textíku, který jsem si předevčírem se zájmem přečetl na facebookovém profilu Daniela Kroupy.
|
Boj o policii: studená občanská válka v ČR ČSSD by dnešní krizi měla hájit nikoli Pravdu a Lásku, ale obyčejnou demokracii, která spočívá v dodržování formálních procedur. A je povinností všech demokratů a zejména demokratických stran z opozice ji v této věci jednoznačně, silně a hlasitě podpořit. TOP09 a ODS se to týká taky! Měli bychom se rozhodnout, zda dáme přednost Novým pořádkům, Babišovi, Zemanovi a silám Velké Protikorupční revoluce nebo parlamentní demokracii, pro niž jsme se rádi a svobodně rozhodli po listopadovém převratu z roku 1989. To platí zejména pro ochromené strany demokratické opozice, ODS a TOP09. Změní se Česká republika v policejní stát? Na okraj „aféry Šlachta“: Politická situace v České republice je den ode dne jasnější. Je zjevné, že pod praporem „boje proti korupci“ se ve skutečnosti vede boj proti „standardním (rozuměj demokratickým) politickým stranám“ - a to znamená proti samotným základům parlamentní demokracie. Na prahu „nového uspořádání moci“ Aféra Šlachta, mimořádná schůze Poslanecké sněmovny o privatizaci OKD. Dva ataky proti Starým pořádkům (polistopadovému demokratickému režimu) v boji o „nové uspořádání moci“.
|
Politická krize: To hlavní nás teprve čeká Hlavní úkol pro příští týdny a měsíce zní: je třeba demokratickou cestou dnes a denně zvládat vleklou a stupňující se agonii nemravného konkubinátu mezi (některými) demokraty a Andrejem Babišem. Nové pořádky versus polistopadová demokracie: pořád ještě není rozhodnuto Jde o střetnutí Nové pořádky versus polistopadová demokracie. Teď, ve středu 15. 6. v 12.00 hod. pořád ještě není rozhodnuto. A záleží na tom, kam se postavíte. „Opustíš-li mne, zahynu“ Jde o to, aby se demokratické síly ve společnosti dokázaly spojit. Proti parlamentní demokracii stojí uskupení, jemuž jako žhavé centrum vévodí ekonomicko-politicko-mediální impérium oligarchy Babiše. Na ně jsou svými zájmy zrovna teď napojeny část státních zastupitelství a významný policejní útvar. A taky „protikorupční nezávislé iniciativy“, které simulují hlas lidu. Demokracie je slabá a opuštěná a žádá, abychom se jí ujali. Rozhovor pro Parlamentní listy. Ministr Chovanec v ČT: komu není pomoci… Pozice ČSSD je krajně nešťastná. Bojuje v tuto chvíli o holý život proti Babišovým mediálním furiím – ale sama si předtím oligarchu jako politický fenomén stvořila, tím, jak pomáhala rozpoutat a živit revoluční protikorupční běsnění a každá pomoc jí při tom byla dobrá.
|
Je to podobné jako v únoru 1948, ale o fous lepší Poté, co premiér Sobotka a ministra Chovanec odrazili poměrně hladce a energicky útok Andreje Babiše na policejní reorganizaci, mohlo by se zdát, že bude nějakou dobu klid. Ve skutečnosti se revoluční síly poměrně rychle zformovaly k protiútoku. Proč si nepřeju „brexit“ Osou západního demokratického společenství byly vždycky, dávno před vznikem EU, anglosaské země, Velká Británie a USA. Díky nim jsme i my zakotveni v liberální demokracii, v tradici politického realismu a umírněnosti, v odporu k radikalismu a fanatismu. Odchodem Velké Británie z EU se osa zlomí. Případ soudkyně Králové Smyslem veřejné činnosti není prosazování Pravdy a Lásky všemi prostředky, jak to činí fanatici. Je jím prosazování práva a spravedlnosti v konkrétních věcech a dodržování procedur.
|
Brexit, Evropská unie a my Naše povinnost teď není známkovat Brity, ale ptát se, co to pro nás bude znamenat, a jak jsme se na tom, co to pro nás bude znamenat, spolupodepsali. Literárně kritická tvorba Jana Lopatky jako politikum „Zlatá šedesátá“ byla odpudivá, tragikomická doba a srpnová ruská intervence z roku 1968 byla jejím úděsným, ale logickým vyvrcholením. Přesto byla po listopadu 1989 v podstatě přejata do literárního i všeobecného povědomí tak, jak ji tehdy jejich čelní představitelé předváděli. Příspěvek na konferenci Jan Lopatka, pořádané Revolver Revue 9. června 2016.
|
|
|
|
