Ministr Chovanec v ČT: komu není pomoci…

V nedělních otázkách Václava Moravce v České televizi byla řeč – jak jinak – o nynější politické krizi. ČSSD měl před pomyslným soudem dějin obhájit Milan Chovanec, vyvažování mezi dobrem a zlem obstarával Pavel Bělobrádek. Za opozici byl pozván Miroslav Kalousek, který měl poměrně nevděčnou úlohu: jeho hlavní protivník, Andrej Babiš, se po svém zvyku zašil, a zaskakoval za něho velmi snaživě moderátor. Pozitivum bylo, že nikdo nebyl označen ani za lháře, ani za parchanta, ani za psychopata. Nestalo by se tak ostatně ani kdyby pan Babiš byl přítomen, není zvyklý taková hodnocení říkat lidem z očí do očí.

Milan Chovanec držel svou pozici poměrně tvrdošíjně. Nic jiného mu ostatně nezbývá, je v situaci Moravanů u bělohorské zdi. Pan Bělobrádek byl zjevně pro to, aby chlapi přestali konečně trucovat a tak nějak si to všechno vyříkali. Nynější koalice by pak mohla pokračovat ve svých úspěších. (Musím připomenout, že české polistopadové koalice nebývaly nikdy zrovna party kamarádů, ale tohle tu opravdu ještě nebylo). Miroslav Kalousek těžko mohl říkat něco jiného než to, co říkal: jediné, co může slíbit, je, že TOP09 nepřipustí, aby novou vládu diktoval prezident Zeman. Potud Kalousek. ČSSD totiž o žádnou pomoc nestojí a byla by zřejmě nejšťastnější, kdyby jí z rejže pomohl Andrej Babiš. Ten se k tomu očividně moc nechystá.

Pozice ČSSD je krajně nešťastná. Bojuje v tuto chvíli o holý život proti Babišovým mediálním furiím – ale sama si předtím oligarchu jako politický fenomén stvořila, tím, jak pomáhala rozpoutat a živit revoluční protikorupční běsnění a každá pomoc jí při tom byla dobrá. Sociální demokraté byli nejspíš přesvědčeni podobně jako Angela Merkelová: Wir schaffen das. A proto taky dávali rádi prostor i státním zástupcům, utrženým ze řetězu: jenže ti se namlsali remiérského masíčka a pan Sobotka je teď pro ně stejně tučné a chutné, lákavé sousto jako byl před třemi lety Petr Nečas. Pan Babiš jim v tom bránit nebude, je tu jakési společenství zájmů mezi tímto vášnivým pragmatikem a stejně vášnivými počestnými fanatiky.

Aby bylo možné sociálním demokratům v této situaci pomoci – a pomoci jim je velmi potřebné, protože na rozdíl od novotvaru, který vytvořil oligarcha Babiš, oni patří do rodiny demokratických politických stran, na kterých stál od svého počátku polistopadový politický režim, rovněž demokratický – museli by být schopni aspoň v koutku duše uznat problematičnost svého chování někdy od roku 2011. Jen sami pro sebe, nemusí to křičet do médií. Sami totiž pomohli vytvořit situaci, kdy jim jejich demokratičtí soupeři a zároveň partneři nemohou pomoci, protože pro ně a hlavně pro jejich voliče zrovna teď nejsou dost košer. Dost košer by pro ně i pro jejich voliče byl pan Babiš, jenže ten jim naneštěstí nechce pomoci, nýbrž chce je sežrat. A jejich voliči se s tím smíří. Ubohá Česká republika!

13. června 2016; psáno pro Echo24