Co týden dal

Úterý 7. června: Premiér Sobotka se ostře ohradil proti návrhu jihočeského hejtmana Zimoly zdanit finanční náhrady církvím. Ohradil se zcela právem, návrh je ze strany pana Zimoly průhledná účelová podlost, jde o to poškodit premiéra a předsedu ČSSD a destabilizovat ČSSD i vládní koalici v době před krajskými a senátními volbami. Bezprostřední politické cíle někdejšího zemanovského spiklence si lze jen domýšlet, není to vůbec těžké. Vybral si citlivou záležitost: Sobotka upozorňuje na to, že návrh nemá šanci obstát před Ústavním soudem a že není v souladu s koaliční smlouvou, do níž si lidovci prosadili, že se otázka církevních restitucí nebude otvírat. Taky ho hejtman o své iniciativě předem neinfomoval (bodejť, když je to na něj, Sobotku, politický atentát). Sobotkova pozice ovšem není snadná především proto, že likvidace církevních restitucí byla jedním z bojových hesel, s nimiž Sobotkova ČSSD kdysi vyrazila do Protikorupční revoluce. Dobře věděla, že za sebou má velkou veřejnou podporu, a tu podporu mu od té doby přebírá každý, kdo se opuštěné standarty ujme – teď je to zrovna někdejší lánský spiklenec. Není ostatně sám, podobné choutky má předseda Senátu Štěch, poslanec Tejc, mimo ČSSD pak svorně Andrej Babiš i Miloš Zeman. O komunistech nemluvím. Fronta Nových pořádků v této konkrétní věci je poměrně silná a pan Zimola to samozřejmě moc dobře ví.

Bohuslav Sobotka je navíc vlastně dezertér, totiž dezertér od praporu laciného a účelového populismu. Od takových praporů se nesnadno utíká, zvlášť když se to zdůvodňuje: no jo, já vím, že ty restituce jsou špatnost, ale co by tomu řekl Ústavní soud a koaliční partner, musíme zatnout zuby. Protivníci pana Sobotky to s ním mají lehké, on opouští jejich ohavnou standardu, ale nedělá to ze zásadních důvodů, ale aspoň podle toho, co říká, z podobné vyčůranosti, z jaké se jí kdysi chopil. To je velmi nešťastná pozice.

S volebním modelem za květen přišla agentura Aisa, jejíž výsledky považuji všeobecně za krajně nevěrohodné, ale teď je to vlastně úplně jedno: všechny proměny preferencí pro volby do PS připomínají už dva roky proměny počasí na povrchu planety Venuše (pokud jde o politické ovzduší v ČR, myslím, že přirovnání docela sedí). Odchylky bývají v podstatě ve dvou věcech: v rozdílu mezi ANO a ČSSD, a v menší míře v rozdílu mezi TOP09 a ODS (zde jde o dvojici s podstatně menší politickou vahou v současném systému, a jejich rozdíly se proto měří zjevně o dost obtížněji). Řekl bych, že poměr sil je v obou těchto případech ze své povahy zcela nejasný (v druhém na něm dvakrátr moc nezáleží), a tak v den voleb pak rozhodne např. momentální nálada voličů nebo povětrnostní podmínky. A rozdíly v průzkumech vypovídají daleko méně o stavu situace, než o takříkajíc ideové a další zájmové orientaci instituce, která průzkum pořídila.

Švýcarsko je dvojnásob civilizovaná země: za prvé, je tam možné prosadit referendum o návrhu, podle nichž by všichni Švýcaři měli mít nárok na životní standard zvíci 61 000,-Kč na dospělou osobu, a zapomněl jsem kolik (něco mezi třetinou a čtvrtinou té sumy, myslím) na dítě. A zaměstnavatelé by pak lidem dopláceli jen rozdíl mezi touto sumou a tím, co by si u nich jinak vydělali. (Pro pořádek je třeba dodat, že za prvé by měly být zároveň zrušeny všechny sociální dávky, a za druhé, některé životní náklady jsou ve Švýcarsku podstatně dražší než u nás, takže prostý přepočet podle měnového kursu vydá částku dost nadsazenou). Nicméně přesto jde o tak strašnou blbost, že by ji nedokázali vymyslet ani paní Šabatová s panem Dienstbierem dohromady. A ve svobodné zemi je i o takové kravině možné hlasovat v referendu, když jsou splněny zákonné podmínky. Zároveň se ovšem civilizovaná země pozná podle toho, že voliči v referendu takovou populistickou kravinu velikou většinou (v tomto případě 76,9 ku 23,1%) odmítnou. Takto civilizovaná země si tedy může v té či oné míře dovolit i tak riskantní, nebezpečnou a v podstatě i zbytečnou věc, jako je přímá demokracie.

Prezident Erdogan je zcela na větvi z usnesení Spolkového sněmu SRN o tom, že masakry Arménů v letech 1915-16 byly genocidou. Nerozumí prý tomu, proč kancléřka nedonutila členy své strany hlasovat proti rezoluci. Spolková kancléřka může ovšem jen velmi těžko nutit členy své strany, jak hlasovat (v Turecku je to zjevně o hodně jednodušší). Ale já taky něčemu nerozumím. Nikdo nepochybuje o tom, že masakry Arménů byly jednou z neodpornějších masových vražd v lidských dějinách (kam se na ně hrabeme my se sudetskými Němci, to jsme dobří chlapíci, že, jaký důvod k národní hrdosti!). Mé představivosti se zato vymyká, že německá kancléřka (a následně vedení Evropské unie) vložila před časem osud ochrany vlastních hranic, které bránit nedovedou a možná ani moc nechtějí, do rukou podezřelé čtvrtdemokratické země s lehce nekalými záměry a ambicemi, zejména pokud jde o vydírání (Turecko vzápětí dokázalo, že by chránit unijní hranice, kdyby chtělo, jakž takž umělo) – a že ovšem zároveň tuto zemi, do jejíchž rukou napůl vložili svůj osud, velmi problematickým způsobem provokují bez ohledu na to, jaké to pro ně bude mít důsledky. Jediný praktický důsledek bude, že to Turky pořádně rozběsní. Masakr Arménů se tím pojmenováním nestane ani o fous horším, ani o fous lepším.

A argumentovat mezinárodním právem mi nepřipadá moc přesvědčivé, protože se do nemalé části opírá o fikci, kterou představuje OSN, vzniklá kdysi (trošku zjednodušeně řečeno) z historického kompromisu mezi Franklinem D. Rooseveltem a Josifem Stalinem, a vycházející z nemravného předpokladu, že se západní demokracie dokážou shodnout s nelidskou orientální despocií (dnes je těch despocií víc) na společném pojetí práva a spravedlnosti. Považuji proto za důležité vědět, a) že masakr Arménů bylo zrůdné, nelidské zvěrstvo, b) že západní demokracie nemají co uzavírat historické kompromisy s nelidskými despociemi; je to ostatně nešikovné, protože nynější podoba „lidských práv“, zhmotněná v dokumentech OSN o lidských právech, slouží velmi často k tomu, aby státy, které ji nikdy dodržovat nezamýšlely a ani náhodou je nedodržují (Rusko, Čína ad.) mohou poukazem na jejich nedodržování vydírat západní demokratické země, které jsou zvyklé své závazky brát vážně, za nedodržování se stydí a jen si nevšimly, že některé věci (zejména z oblasti sociálních práv) prostě dodržovat nejde a nemá to ani smysl.

Nechci tím říci, že OSN je nesmyslná či škodlivá organizace, ani že mezinárodní právo je čirá fikce. Jen že jejich faktická váha v současném světě je daleko menší než ta, která se jim v různých kýčovitých ideologiích (a nemravných politických plánech, které se o ně opírají) připisuje. Což není žádný relativismus. Na jedné straně stojí (nedokážu to říci jinak) víra a Evangelium, na druhé straně praktická politika. A formulace lidských práv, zákonů atp. jsou někde v prostoru mezi tím: jsou jistě velmi důležité, ale vždycky jen dobově podmíněné a je tedy legitimní je případ od případu korigovat. Musí být v souladu s mou vírou a použitelné v praxi. Každý má u nás plnou hubu Masaryka, odvolávám se v téhle věci na něj: „Etika, a tedy i politika, musí se hodit pro nás lidi, nebo se vůbec nehodí“ (i když s křesťanstvím to měl TGM složité; jistě, ale mít to složité je lepší než trpně přijímat a zároveň v praxi bohorovně popírat).

Politická reprezentace SRN dělá naprosto nesrozumitelnou a podle mne nezodpovědnou politiku: vložila osud své země a EU (aspoň do určité míry) do rukou nespolehlivé, problematické země, a zároveň ještě tuto zemi nesmyslně provokuje.

Středa 8. června: Události kolem plánu na reorganizaci policie pokračují. Policejní prezident chce zjevně vybudovat „střechovou organizaci“ nad ÚOOZ a ÚOKFK už k 1. červenci t. r. – ještě ráno jsem se dočetl, že centrála by mohla začít fungovat v roce 2020 a že návrh koncepce fungování centrály má být předložen sněmovnímu výboru pro bezpečnost. Teď je řeč jednoznačně o 1. červenci t.r. ANO se vyjádřilo k návrhu velmi ostře a odmítavě, Andrej Babiš požádal premiéra o odložení reorganizace (nebylo mu prý vyhověno) a proto teď žádá o dohadovací řízení v koalici. Ministr Pelikán hrozí odchodem z vlády v případě, že k reorganizaci dojde. Proti reorganizaci se tvrdě staví i bezpečnostní expert KDU-ČSL, poslanec Ivan Gabal. Předseda KDU-ČSL Bělobrádek se zatím nevyjádřil. A jen tak na okraj připomínám, že příští týden (13. června) uplynou tři roky od policejní razie na úřadu vlády: čtyři dny po ní rezignovala vláda Petra Nečase. Co nám asi přinese letošní červen?

Koncem června by měla Poslanecká sněmovna projednávat v druhém čtení novelu zákona o střetu zájmů. Její součástí je návrh poslance Chvojky (ČSSD) aby bylo členům vláhy zakázáno vlastnit podíl v médiích a návrh poslance Plíška (TOP09) vyloučit firmy vlastněné ministry z účasti na veřejných zakázkách. ČSSD je pro ještě razantnější zásah do vlastnických práv členů vlády (zákaz disponovat 40 a více procenty hlasů ve statutárním orgánu firmy), ODS se v této věci zdráhá. Ústavní expert Jan Kysela nepovažuje ani tuto věc za protiústavní. Zákon podle něho není koncipován jako překážka pro volené funkce, např. poslance či senátory, omezuje jen členy vlády – nepatrnou skupinku lidí s tak velkou odpovědností, že je možné ji takto vyvážit. „Kombinace ekonomické, mediální a politické moci vytváří pro liberální demokracii systémové riziko.“ To poslední je samozřejmě úplně pravda. Je jen velmi smutné, že jsme to už dotáhli tak daleko, že takovou samozřejmost musíme bránit zákonem. Je to signál malé civilizovanosti našich poměrů. Branou do politiky jsou demokratické volby, a ta brána by měla být aspirantům na oligarchu zamčená ne devět západů. Nestalo se, bohužel.

V Právu přinesli pár zábavných citací ze satirických textů libereckého soudce Miloše Zbránka, jehož případem se zabýval kárný senát Nejvyššího správního soudu a potrestal ho důtkou. Týkají se migrantů, xenofobů a sluníčkářů. Výtky senátu (cituji z článku, jsem líný se pídit po rozsudku) znějí: „Publikací článků obsahujících příběhy, v nichž jsou vylíčeni dehonestujícím způsobem běženci nebo pracovníci neziskových organizací za pomoci sexuálních a násilnických narážek, porušil své povinnosti. Soudce má představovat autoritu a musí si být vědom toho, že jeho vyjádření bude vnímáno veřejností citlivěji… Pohyboval se na hranici vkusu a slušnosti a v některých případech ji i překročil. Lidi z neziskovek například vykresluje jako osoby, které neobstojí v běžném životě. Jeho počínání mohlo vést k narušení důstojnosti soudcovské funkce.“ Obávám se, že v příštích měsících a letech bude uplatňování těchto kritérií rozšířeno ze soudců na všechny občany, a tím u nás konečně a definitivně zvítězí Pravda a Láska nad svobodou projevu.

V úterní Babišově MfD se začali zabývat otázkami souvisejícími s reorganizací policie. Konstatují mj., že vedení policie se nelíbí, když si státní zástupci vybírají, s kým v policii budou na tom kterém případě pracovat. To je zajímavé. Nemělo by to snad být tak (v zásadě, ve sto procentech případů to asi nejde), že případem se nejprve zabývá policajt, a když jej považuje za zralý, obrátí se na státního zástupce, ale ne na toho, kterého si vybere (vztah odpovídající vztahu mezi obviněným a obhájcem), ale podle nějakých jasně daných pravidel? A nevládne u nás v této oblasti nějaká moc velká anarchie? Jistě, jde o svaté věci: o spravedlnost a padni komu padni. Anarchie v oblasti padni komu padni nakonec obvykle vyústí v něco jako zuřivá hospodská rvačka.